Skip to main content

Full text of "Království eské"

See other formats


<^.. 


% 


.% 


\ 


království  české 


II. 


JIHOVÝCHODNÍ  CECHY 


ZA  REDAKCE  PHDra  JOS.  BĚLOHLAVA  NAPSALI : 

JAN  ČEMUS,  JAN  DOTŘEL,  KAREL  FIŠER,  FRANTIŠEK  LEGO, 

JOSEF  LINTNER,  FRANTIŠEK  TEPLÝ. 


1908. 
NAKLADATELSTVÍ  PAVLA  KORBRA  V  PRAZE. 

VEŠKERÁ  PRÁVA  VYHRAZENA, 


JIHOVÝCHODNÍ  ČECHY. 


XXVII.  OKRES  TÁBORSKÝ. 

Jdou  léta.  Ne  jdou,  ona  letí.  Vteřina  přítomnosti,  již  sotva  stačil 
Jsi  vysloviti,  patří  již  minulosti ... 

A  to  je  historie  lidstva.  Vše  je  minulost,  vše  je  zapomenutí. 
Vzpomeň,  čtenáři,  místa,  jež  dalo  jméno  starému,  dávanému  kraji, 
Nzpomeň  mista.  které  můžeš  nazvati  v  dějinách  našeho  národa  Prahou 
Jihov\'chodu.  Kolik  jmen.  tolik  obrovitých  postav  t\-či  se  před  Tebou  — 
a  vše  to  halí  dnes  stíny  mrtvé  minulosti.  A  je  jako  hřbitov  všecek 
tento  kraj,  jehož  knihu  dějin  a  knihu  přítomnosti  dnes  otevíráš.  Tich\\ 
jakoby  v  sebe  schoulen\''  a  zakřiknutý,  je  ten  hřbitov  idei  národa  na- 
šeho. A  celá  scenerie  jeho  je  scenerií  hřbitova:  chudx'-,  chudičký  kraj. 
jednotvárný.  rov'n\',  bez  smělých,  příkře  k  nebi  vypjatých  vrcholů,  tak 
jako  vyrovnává  se  povaha  člověka  dovršivšího  léta  života,  takovvm 
je  dnes  okres  táborsk}'  svojí  přírodou  a  sv\-m  lidem.  Svědek  minulosti  — 
štěstí,  že  minulosti  veliké  . . . 

Jsa  středem  stejnojmenného  hejtmanství,  k  němuž  přísluší  ještě 
Mladá  Vožice  a  Soběslav,  dotýká  se  okres  táborský,  povahou  kraje 
svého  Českomoravské  pahorkatině  náležeje,  v  západě  okresů  Milev- 
ského a  BechNmského,  v  severozápadě  Sedleckého,  ve  v\'chodě  pak 
hraničí  na  okres  PacovskŇ'.  V  hrub\-ch  rysech  připomíná  podoba  jeho 
nepravidelná'  obdélník;  nejsevernější  bod.  as  49''31'  s.  š.,  tvoří  ves  Chlum 
ve  výběžku  Jistebnickém,  nejjižnější,  as  49"  20'  s.  š.,  ves  Skrejšov, 
v  jihozápadě  okresu;  nejzápadnějším  je  ves  Jezviny.  na  32"  8'  v.  d., 
nejvýchodnějším  Nový  Ml\''n.  jihov\'chodně  od  Vlčovsi.  na  32'^  35',,'  v. 
d.  Obnáší  tedy  odlehlost  bodu  severního  a  jižního  asi  33.  západního 
a  v_vchodního  asi  20  km.  Poloha  hlavního  místa  okresu,  zaujímajíciho 
plochu  466'<-'l  km'-,  je  symmetrická  a  tudíž  v  ohledu  hospodářském 
a  kommunikačním  výhodná ;  ležít  ono  téměř  na  průseku  obou  hlavních 
os  okresu,  tedy  v  jeho  středu,  čímž  i  fysicky  povaha  jeho  jako  hlavního 
místa  a  střediska  je  založena  a  zdůvodněna. 


Horopisné  poměry  okresu  táborského  jsou.  jako  na  celé  Česko- 
moravské vysočině,  dosti  jednoduché,  ba  jednotvárné.  Přihlížíme-Ii 
k  celkové  konfiguraci  jihovýchodních  Cech.  mohli  bychom  o  Táborsku 
líci.  že  ono  je  nejsevernějším  článkem  rozsáhlé  rybničně  pánve  Tře- 
boňské, otevírající  se  odtud  a  nížící  na  jih  po  hranici  dolnorakouskou. 
Základem  terrainové  stavby  okresu  je  vodní  r5'ha  hlavního  toku  jeho, 
i^eky  Lužnice,  a  blízkost  rozvodní  linie  Lužnicko-Sázavské  v  severo- 
východě a  v5'chodě  a  Lužnicko- Vltavské  v  severu.  V  nepatrném  jen 
pruhu  po  obou  stranách  Lužnice  klesá  půda  okresu  na  a  pod  400  m 
n.  m..  nejníže  na  369  m  n.  m.  Odtud  směrem  k  severu,  severovýchodu 
a  vvchodu  se  kraj  ponenáhlu  v\-ší.  teprve  však  blíže  oběma  uvedeným 
rozvodním  liniím  v\''šky  jeho  rychleji  přib\'^vá.  Vyjma  však  nepatrný' 
pruh  půdy  severovýchodně  od  Chočína  nevystupuje  kraj  nikde  nad 
700  m.  Xa  levém  břehu  řeky  vystupuje  terrain,  jinak  povahy  rovinaté 
až  mírně  kopčité.  nejv\'še  nad  500  m  podkovitým  hřbetem  táhnoucím 
se  od  Starého  Tábora  přes  Malešice  ku  Třebelicům ;  podkova  ta,  k  vý- 
chodu otevřená,  pokračuje  v  sousedním  okrese  soběslavském  Vrchy 
Hlavateck\'mi  a  Krastinou  u  Xedvědic  zpět  k  Lužnici.  Největší  výše 
dosahuje  nad  Třebelicemi.  530  m.  V  rozvodním  pásmu  Lužnicko- 
Vltavském  je  nejvyšším  vrch  Smrček.  642  ni  n.  m..  jihovýchodně  od 
Jistebnice.  Jednotvárnost  a  chudoba  forem  v  horopisné  stavbě  kraje 
je  však  vyvážena  plnou  měrou  bohatými.  syt\'mi  krásami  romantického 
údolí  Lužnice,  jehož  scenerie  od  Tábora  po  dalším  toku  řeky  je.nepře- 
lržit\-m  řetězem  rozkošn\'ch.  uchvacujících  krajinnýxh  zákoutí. 

\'stupujíc  na  půdu  okresu  u  Jednot  ve  výši  as  394  m  n.  m.,  reka 
Lužnice  protéká  jím.  v  jeho  jihozápadní  čtvrtině,  směrem  severním, 
mírně  k  západu  skloněným,  v  dosti  ještě  prostranném  údolí  až  i)0 
Tábor,  kdež  obrací  se  tok  její  k  západu.  Přijavši  v  právo  Roštský 
potok,  zaměřuje  řeka  k  jihozápadu  a  podržuje  tento  směr  na  celém 
dalším  toku  okresem,  jejž  opouští  u  Dobronické  papírny.  Až  po  Planou 
bére  se  Lužnice  tercierem.  odtud  tvoří  koryto  její,  a  ještě  značně  za 
hranice  okresu  po  Bechyni,  vrstvy  rulové,  od  Tábora  v  značné  části 
toku  i  žulové.  Různost  vrstev,  jimiž  se  řeka  bére,  má  přirozeně  vliv 
i  na  ráz  jejího  údolí.  Již  od  Plané  doznává  toto,  dosud  prostranné 
a  lučinaté.  velkého  súženi,  kteréž  přechází  pak  pod  Starým  Táborem 
v  úzkou  úžlabinu.  lemovanou  příkrými,  až  50—70  m  vysokými  stráněmi; 
úžlabina  tato  svírá  tu  vody  Lužnice,  které  na  četných  místech  nuceny 
jsou  překonávati  silně  spády,  mnohdy  do  té  míry.  že  skály  přistupují 
až  k  samému  korytu  říčnímu.  Celkový  spád  řeky  není  \  šak  veliký. 
mělaf  ona  dosti  času.  aby  si  koryto  své  v  rulových  a  žulových  vrst- 
vách propracovala:  tak  v  Plané  leží  hladina  její  ve  výši  394  ot,  pra\ý 
l)řeh  as  půl  hodiny  pod  mlýnem  „\'endelák"  u  Tábora  vykazuje  385  ///, 
Bejšoveck}'   mlýn  u  Bečic  383  m.   mlýn    .Suchomel"    381  m  a  papírna 


-  5  — 

u  Dobronic.  nedaleko  místa,  kde  Lužnice  opouští  okres,  v369  m,  takže 
celkový  spád  její  v  okresu  obnáší  26  m. 

Ríčni  sít  okresu,  kter\'  cele  náleží  povodí  Lužnice,  je  dosti  hustá, 
přítoky  však  skupenv  jsou  tu  hlavně  na  pravém  břehu.  Vnímat  tu: 
nad  Planou  Boreck}'-  potok,  pramenící  u  Choustníka  a  sesílen5'  z  pravá 
p.  Krtovsk\'m  a  Bítovským;  u  St.  Tábora  siln\''  p.  Ch\'novsk\%  v}'- 
věrající  co  p.  Chočínskv;  u  Pohnance  a  vnímající  z  pravá  p.  Mašovick}', 
Chotovinsk\'  od  Hostie,  z  leva  'J"uroveck\'  či  Hrobsk\''  od  Třítěže; 
u  Tábora  p.  Košínský,  vznikající  z  několika  pramenů  nad  Borotínem, 
přijímající  z  pravá  p.  Řevňoxskv  a  napájející  u  Tábora  znám\'  Jordán; 
Roštský  p.  od  dvora  V\'rce,  ústící  u  Matouškova  ml5'na;  p.  Vlase- 
nick\';  Pilsk\''  p.  od  Padařova  a  konečně  po  značné  řadě  menších 
pramenů  p.  A^oltyňsk\''  od  Svořiště,  ústící  nad  Dobronickou  papírnou. 
Na  levém  břehu  přijímá:  proti  ústí  Boreckého  potoka  p.  Maršovsk\' 
s  p.  Bezděčínskym,  a  v  řadě  menších  p.  Slapsk\'  a  p.  Malšický. 

Rybníkfi  nevykazuje  okres  mnoho;  z  větších  možno  jmenovati 
[ordán,  dále  některé  v  povodí  Chynovského  potoka;  Koberný  a  Hejt- 
manův rybník,  protékané  p..  Boreckým.  a  rybníky  Jistebnické. 

Geologická  stavba  okresu  má  za  základ  útvar  prahorní.  zastou- 
pen\'  hlavně  rulou  a  ústřední  žulou  českou,  v  malé  míře  prahorním 
vápencem  (na  Lužnici  mezi  Slavňovicemi  a  Rečicemi,  jihov\'chodně 
od  \'elmovic  a  mezi  Chcjnovem  a  Hroby)  a  amlibolovou  l)řidlicí  (vyjma 
mah'  pruh  severozáp.  od  Bezděčína  hlavně  v  severových.  čtvrtině 
okresu,  severně  od  Chýnova).  Pr\- obory  representovány  jsou  tu  as 
8  krrí'  velikým  ostrůvkem  permsk\m  mezi  Chýnovem  a  'J\n"ovcem. 
Tercier,  v  podobě  pásma  miocenového.  zabírá  (odečteme-li  malé 
ostrůvky  záp.  od  stoku  p.  \\)lyňského  s  Lužnici  a  sever,  od  Velmovic, 
jakož  i  onen  mal\''  jihozáp.  od  Maršová)  širok\'  pruh  území  po  obou 
stranách  Lužnice.  hla\-ně  však  na  pravém  břehu,  od  Nstuini  jejího  na 
půdu  okresu  až  téměř  po  St.  'Jábor,  šíře  se  tu  k  xýchodu  až  k  Hrobům 
a  Raděninu.  Ctvrtohorv  v  okrese  zastoupení  postrádají.  Pokud  žuly 
se  t\'ká,  zabírá  tato  hlavně  širok\'  pás.  celou  severozápadní  čtvrtinu 
od  Lužnice  až  po  ústí  Pilského  potoka,  sahajíc  v  jihu  až  po  Slapy. 
v  severu  pak  táhnouc  se  v  rozsáhlém  pruhu  až  po  hranice  okresu 
k  Jistebnici  a  Borotínu. 

Svrchní  vrst\-y  půdy  jsou  namnoze  písčité  hlíny,  silně  s  prstí 
smíšené:  v  okresích  čistě  žulov\'ch  a  třetihorních  jílu  a  hlíny  přibývá, 
v  oboru  rul\'  stává  se  však  půda  více  písčitou.  V  celku  však  je  půda 
většinou  kamenitá,  skalnatá,  tudíž  mělká  a  méně  úrodná,  půda  pro- 
středně žitná. 

Z  celkové  plochy  okresu  466'91  km-  připadá  na  pole  246'I3  knf 
{52-rio),  lesy  134-3.3  ^'m-  (28-8''lo).  luka  4\16  km'  (8-9"/o),  pastvy  a  pláně 
\9-()3  km-  (4rM  a  zahrady  3-53  km-. 


Po  stránce  podnebni  je  okres  táborskv'  přechodem  z  pnznivrji 
položeného  území  středočeského  do  chladnějších  končin  pahorkatiny 
Českomoravské.  Průměrná  roční  teplota  jeho,  převedeme-li  ji  na 
poměry  ve  výši  hladiny  moře.  leží  mezi  95  a  IO()"C.  průměrná  teplota 
nejchladnějšího  měsíce  ledna  kolísá  kolem  —  I^^C.  měsíce  nejteplej- 
šího, července,  kolem  20'5"C.  Čtyřicetiletý  průměr  stanice  Táborské 
(vvška  459  m  n.  m.),  který  možno  vzíti  za  normální,  ač  ovšem  ne 
zcela  typický  pro  všecek  okres,  vykazuje  tyto  hodnoty:  pro  leden 
-3'2,  únor  -2'l,  březen  r5,  duben  7"3.  květen  I2'4.  červen  16'2,  čer- 
venec I8'0,  srpen  17'2,  září  13'4.  říjen  7'8.  listopad  I '5,  prosinec  —  2"5. 
pro  rok  pak  7'3"  C.  Co  do  poměrů  srážkov\'ch  leží  okres  táborský  ve 
sféře  ročních  600— 700  mm  srážek. 


POHLED  NA  TÁBOR. 


Obvvatelstvo  je  rolnické;  značnx'  je  tu  počet  velkostatků.  97 
v  r.  1900.  Průmyslový  ruch  není  valn\';  celý  okres,  ač  čítá  2  města 
a  3  městyse,  má  toliko  12  továren.  Je  .^ajímavo.  že,  ač  životní  celkové 
podminkv  obyvatel  nejsou  právě  nejle])ší.  nezaznamenává  okres  úbytek 
jejich  počtu.  Tak  r.  1890  napočteno  v  2  městech.  3  městy  šech  a  54 
katastral.  oijcich  s  4773  domy  41.071  obyvatel  (v  tom  19.301  mužských. 
21.770  ženských),  v  r.  1900  pak  v  5058  domech  42.412  obyvatel  (20. 18^) 
mužských.  22.223  žensk\'ch).  Zvýšil  se  tedy  celkový  i)OČet  v  10ti  letech 
o  3'.3°i'";  kdežto  však  mužského  obyvatelstva  i)řibylo  tu  o  4"6°i'o,  přibylo 
ženského  toliko  o  2'r/o.  Okres  je  ovšem  ryze  českým;  r.  1890  bylo 
tu  sice  ještě  82  NV-mců.  v  r.  19í)0  však  přihlásilo  se  nebo  přihlášeno 
bylo  k  německé  obcovací  řeči  toliko  28  osob.  tedy  úbytek  o  óó^lo. 

Po  stránce  kommuníkační  je  okres  dosti,  ba  dobře  opatřen;  stře- 
disko jeho  Tábor  má  dráhou  císaře  Fr.  Josefa  velmi  v5'hodné  spojeni 


jak  s  tepnou  českého  života  Prahou,  tak  i  s  jihem.  Budějovicemi 
a  Vídní ;  dráha  transversalni,  z  Domažlic  přes  Písek  do  Jihlavy  vedoucí, 
umožňuje  dobré,  ač  ne  právě  rychlé,  spojení  se  západem  i  vxxhodní 
hranicí  země.  Elektrická  dráha  z  Tábora  do  Bechyně  získá  v  dohledné 
době  prodloužením  do  T\'na  nad  \'ltavou.  čímž  dostane  se  jí,  lokální 
trati  Týn-\'odňany,  spojení  s  jihozápadní  Šumavou.  Také  nově  pro- 
jektované trati  v  okrese,  z  Tábora  do  Mladé  Vožice  a  z  Bechyně  do 
Jistebnice  a  Ml.  Vožice  přispějí  zajisté  k  obchodnímu  a  průmyslovému 
rozkvětu  jeho. 

Staroslavný  a  věčně  památn\'' 

TÁBOR,  druhdy  první  město  po  Praze,  k  němuž  a  ještě  více 
k  jeho  obyvatelstvu  upjata  byla  v  patnáctém  století  pozornost  a  údiv 
takřka  celého  tehdejšího  vzdělaného  světa,  může  se  pochlubili  slavnou 
minulostí  jako  málokteré  město  nejen  v  naší  vlasti,  ale  i  v  daleké 
cizině.  Bylof  kolébkou  a  ohniskem  hnutí,  jež  zachvátilo  celou  Evropu 
a  vyvolalo  bouři,  před  niž  se  chvěly  tisícileté  státní  útvary  a  jež  otřásla 
i  dosud  skalopevn5'm  stolcem  Petrov_vm  v  jeho  základech. 

Kdyby  byl  tehdáž  nepřemožitelný'  národ  českv'  dovedl  kliditi 
ovoce  svých  vítězství  a  nebyl  vyplýtval  svou  sílu  a  nezdolnou  energii 
v  malicherných  zápasech  a  sporech  namnoze  jen  o  formu  a  zevnější 
úpra\u  za  pravé  přijatého  učeni,  za  něž  se  bil.  pro  něž  žil  a  umíral, 
kdo  ví  jak  by  se  byla  utvářila  mapa  Evropy  a  na  jakém  stupni  by 
dnes  byl  národ  Husův  a  Zižkův.  kter\-  ještě  dnes  musí  zápasiti  o  svou 
e.xistenci  a  domovské  právo  ve  vlastní  zemi. 

CeK'  svět  shrnul  se  na  kacířské  Čechy.  Rim  i  svatá  římská  říše 
sbíraly  své  sily  a  mobilisovaly  veškeré  své  zástupy  proti  malému,  pro 
svobodu  svědomí  a  přesvědčeni  zanícenému  národu  —  a  jeho  přísluš- 
níci ubíjeli  čas  a  mařili  drahé  sily.  jichž  bylo  potřebí  k  boji  proti  spo- 
lečnému nei)říteli,  vzájemným  škorpením,  planými  i  nechutn5'mi  hád- 
kami a  disputacemi  o  dogmatick\'ch  záhadách,  ba  druhdy  přeli  se 
o  pouhý  termín,  slovo  neb  otázku  užívání  obřadního  roucha.  A  konec 
všeho  V  —  Lipany  a  v  jich  následcích  Bílá  Hora!  —  Z  celého  toho 
gigantického  zápasu,  jemuž  podobných  je  v  světov\''ch  dějinách  málo, 
nezachránil  česk\'  národ  ničeho.  Xa  návrších  a  pláních  Lipansk\'ch 
ztratil  svůj  \ýkvět  a  své  jádro,  pohřbil  na  staletí  svou  demokracii  a  ze 
všeho  dochoval  na  naše  doby  nevelké  dvě  kamenné  desky,  do  nichž 
vtesány  jsou  čtyři  pražské  artikule,  pověstná  to  kompaktáta,  řekli 
bychom   , punktace",  jež  Řím  nikdy  nedodržel  a  také  dodržeti  nemínil. 

To  vše  tane  vám  na  mysli  při  pohledu  na  proslavenx'  Tábor, 
jenž  se  svou  daleko  viditelnou  věži  dominuje  celému,  životem  a  půso- 
bením našich  velikánů  posvěcenému  kraji. 


Tábor,  vlastně  Hradiště  hory  Tábor,  obydlen  byl  již  v  dobách, 
o  nichž  se  nám  žádných  písemných  pamětí  nedochovalo  a  pouze  z  ná- 
lezů tamn.ějších  usuzujeme,  že  snad  již  v  dobách  římských  bylo  zdejší 
hradiště  osídleno  pro  svou  výhodnou  a  pevnou  polohu,  která  umělým 
opevněním  pro  nepi^ítele  nepřístupnou  učiněna  býti  mohla.  Úpatí  vrchu, 
jemuž  později  dáno  bylo  l)iblickě  jméno  Tábor.  omv\'áno  jest  s  jedné 
strany  řekou  Lužnicí  a  s  druhé  strany  potokem  Tismenicí.  Na  jiho- 
západě spadají  k  vodě  strmé  stráně,  jež  v  starších  dobách  umělým 
způsobem  ještě  neschůdnějšími  učiněny  byly  a  pouze  na  východě  byl 


STARÁ  OPEVNĚNI  HRADIŠTĚ  HORY  TAEOR 

(dle  prof.  K.  Ttiirai. 


k  hradišti  pohodlnější  přistup,  stížený  ale  důkladnými  a  mohutnými 
hradbami,  jakož  i  hlubok\''mi  příkopy.  Jádro  původní  osadv.  pozdější 
tvrz  neb  hrad  založen  byl,  jak  to  u  předků  našich  bylo  zvykem,  na 
strmém  ostrohu  na  straně  jihozápadní. 

Nejstarší  písemné  prameny  uvádějí  jako  majitele  této  důležité 
])evnosti  mocný  rod  Vítkoviců,  kteří  zprotivivše  se  Přemyslovi  Otaka- 
rovi II.  nechtěli  mu  vydati  stříbrných  hor  na  Horkách  a  města  Hradiště. 
Sezima  Vítkovec  raději  Hradiště  zapálil  a  obyvatele  jeho  převedl  do 
nedalekého  Ústí  Sezimova,  na  jehož  rumišti  rozkládá  se  vesnice,  ny- 
nější Starý  Tábor.  Na  Hradišti  založen  později  hrad,  na  němž  \iá(ll 
rod  Vítkoviců,    až   roku   1420   dne   21.   února    Husité    dobvli  Sezimova 


-  9  - 


Ústí  a  několik  dni  potom  i  Hradiště,  jehož  správa  svěřena  Prokopovi 
z  Ústí.  Ježto  však  husitští  vůdcové  seznali,  že  Ústí  vSezimovo  nepo- 
skytuje jim  a  jich  Hdu  dostatečné  ochrany,  odhodlali  se  k  činu,  v  dě- 
jinách velmi  vzácnému.  Zanechavše  všecko,  čeho  nezbytně  nepotřebo- 
vali v  Sezimově  Ústí,  zapálili  je  někdy  v  měsíci  březnu  téhož  roku 
a  přestěhovali  se  s  veškerým  svým  lidem  na  Hradiště,  jež  geniálním 
spůsobem  opevnili  a  opatřili  příbytky,  které  založili  tak,  aby  jimi 
zevnější   opevnění  doplněna  byla  a  aby  obraně  města  nejen  nepřeká- 


OBLEZENI  TÁBORA  R.  1621. 

(dle  staré  rytiny). 


Žely,  ale  ji  doplňovaly  a  musíme  se  dle  zacho\-aných  dosud  zbytku 
těchto  opevnění  a  domů  neobyčejnému  jich  důmyslu  obdivovati.  Spá- 
lením Ústí  a  opevněním  Hradiště  zahájili  činnost  svou  ve  velkém 
slohu.  Duší  veškeré  této  akce  byl  Petr  Hromádka  z  Jistebnice,  který 
poslal  k  Žižkovi  pro  posilu;  ten  seznav  důležitost  místa,  žádosti  jeho 
vyhověl.  Tak  stalo  se  Hradiště,  nazývané  pak  odtud  již  Hradištěm 
hory  Tábor,  týnem  a  střediskem  přívrženců  a  následníků  Husových, 
jehož  učení  se  zvláště  za  doby  jeho  pobytu  na  nedalekém  hrádku 
Kozí  a  Ústí  Sezimově   v  celé  zdejší  krajině,   jejíž  obyxatelé  od  dávna 


—    10 


NÁČRT  HUSITSKÉHO  HRADEBNÍHO 
VOZU. 


k  přemítání  a  náboženskému 
hloubáni  náchylní  byli.  ne- 
obyčejně rozmohlo.  Zde  žili 
Táboří  z  počátku  v  tuhé  kázni 
a  bratrské  pospolitostí  jsouce 
obáváni  všemi  nepřáteli  ka- 
licha, tak  že  král  Zikmund 
na  jich  vyhubeni  i)Oslal  Ol- 
dřicha 7.  Rožmberka  se  znač- 
n\-m  vojskem,  jež  ale  Mi- 
kuláš z  Husí.  Táborsk5'm 
z  Prahy  na  pomoc  přispě- 
chavši, v  divoký  útěk  obrátil. 

Bratři,  jak  se  Táborští  mezí  sebou  zvali,  zřídili  si  obec  po  spů- 
sobu  starokřesfanském.  prohlásili  rovnost  stavu  a  pospolitost  majetku 
a    postavivše    na    rvnku    kádě.    do    nichž   ukládány    peníze   a   veškeré 

potřeby,  zaváděli  a  usku- 
tečňovali tak  komunismus 
čtyřistapadesát  roků  před 
komunisty  francouzsk5'mí, 
tak  že  lze  říci,  že  i  vtom 
předstihli  Čechové  dávno 
a  dávno  jiné  národy  a  že 
národem  tilosofů  byli  Če- 
chové se  sv\''m  Štítným. 
Husem.  Chelčíckým  a  Ko- 
menským mnohem  dříve, 
než  chlubní  Němci. 

Otázce  sociální,  jež 
zvláště  za  našich  dob  jest 
v  popředí  veřejných  roz- 
prav a  o  jejíž  řešení  po- 
koušely se  a  to  ponejvíce 
marně  nejženiálnější  hla- 
vy, věnovali  Táboří  mnoho 
úsilí  a  členové  .obce  po- 
lem pracující",  jak  se  tito, 
drsným  řemeslem  váleč- 
ným s  dostatek  zaměst- 
naní bojovnici  sami  naz}'-- 
vali ,  našli  ještě  dosti 
času  k  provádění   reform 


HUSITSKÉ  ZBRANĚ. 


—  11 


{^^> 


a  novot  společenských,  jež  v  mnohém  se  neh'ší  od  snah  vůclců  a  hla- 
satelů nového  socialismu. 

Časem  však  smísilo  se  pijvodni  obyvatelstvo  s  jinými  živly,  jež 
ze  všech  končin  Cech  na  Táljor  se  hrnuly,  tak  že  se  zvrhld  a  oddalo 
různ%'m  vŇ^sti^ednostem.  ba 
i  loupeži,  z  čehož  povstaly 
četné  rozmíšky  a  různice, 
jež  i  Žižku  od  vN-sti^ednich 
Táborů  odpudily.  —  Bitva 
u  Lipan  učinila  Táborské 
moci  a  slávě  konec  a  bratři. 
nad  jichž  válečnxmii  činy 
žasl  svět,  podali  se  r.  1436 
Zikmundovi,  jenž  obyvatele 
různ\'-mi  výsadami  nadal  a 
hned  na  to  Tábor  králov- 
ským městem  učinil. 

Po  smrti  Zikmundově 
stranili  Táboii  přívržencům 
Kazimíra  Polského,  kteří  ho 
chtěli  míti  králem  a  proto 
král  Albrecht  přitáhl  se 
silným  vojskem  k  Táboru, 
ale  ničeho  nepodniknuv  od- 
táhl, rovněž  jako  Oldřich 
Celský,  jenž  o  něco  později 
uskokem  a  zradou  Tábora 
zmocniti"  se  hleděl,  což  se 
mu  ale  nepodařilo. 

Další  pokojná  doba  ne- 
svědčila nepokojným  a  \á- 
lečnému  řemeslu  příliš  od- 
daným zbytkům  někdejších 
Táborů,  pročež  činili  zádavy 
na  zbožích  Rožmbersk\''ch, 
podnikali  zájezdy  přes  hra- 
nice Moravské  a  do  Rakous  a  přistoupili  později  k  Jednotě  Strakonické 
proti  králi  Jiřímu,  jenž  však  r.  1452  Tábora  se  zmocnil  a  \-  něm  pokoj 
a  pořádek  zjednal.  Z  této  doby  máme  zajíma\-()u  zprávu  o  obvvatelích 
města,  mezi  nimiž  původních  starých  bylo  již  \elmi  málo.  líneáš  Svhiiis 
Piccolomini.  papežskx'  legát  a  pozdější  papež  Pius  II.,  i)řinucen  byl  na 
Táboře,  jejž  , synagogou  satanovou"  nazval,  přenocovati  a  vylíčil  později 
ve  své  kronice  tehdejší  život  na  Táboře  dosti  živě.  Za  dalších  panovníků^ 


BYV.  PRAŽSKA  BRANÁ  V  TÁBORE. 


—   12 


když  i  poslední  zbylky  Táboru  vymřely  a  obyvatelé  se  pokojn\''m  živ- 
nostem oddali,  bohatlo  město  a  těšíc  se  novým  privilegiím  a  svobodám, 
zvelebovalo  se  vůčihledě  a  nabylo  značného  majetku  nemovitého.  R.  14*^)2 
založen  byl  rybník  Jordán,  čímž  městu  mimo  hmotného  užitku  i  lepší 
ještě  ochrany  proti  nepříteli  se  dostalo.  R.  1512  vystavěn  nový  kostel 
na  místě  starého,  který  dle  popisu  Eneáše  Sylvia  podobal  se  kolně, 
a  v  letech  1515—1521  stavěna  radnice.  V  roce  1525  a  1532  utrpělo 
město  požáry  a  léta  1547  zabaveny  mu  Ferdinandem  I.  veškeré  statky, 
z  nichž  později  as  třetí  díl  opět  vrácen.  R.  1611  zmocnili  se  Tábora 
Pasovští  a  v  roce  1618  súčastnili  se  Táboří  odboje  proti  Ferdinandovi  II. 
a  znamenitě  opevněné  město  setrvalo  ještě  dlouho  po  bitvě  Bělohorské 


STITY  ST.-VRÝCH  DOMU  V  TÁBORE. 


ve  svém  odporu,  tak  že  se  jeho  posádka  teprve  v  listopadu  r.  1621 
vzdala.  Statky  městské  zkontiskovány  po  druhé  a  navráceny  později 
zuboženému  městu  jediné  jen  proto,  že  by  Inio  propadlo  bez  nich 
úplné  zkáze.  Po  provedené  protireformaci  potvrzeny  obci  opět  b\-valé 
svobody  a  na  posilu  katolicismu  založen  tu  klášter  Augustiniánu. 
R.  1648  dobyt  a  vypleněn  Tábor  od  Švédův  a  r.  1744  od  Prusův. 
Krátce  na  to  zmocnili  se  města  opět  císařští,  v  roce  1805  obsadili  je 
Bavoři.  R.  1751  stal  se  Tábor  městem  krajským,  což  s  malým  pře- 
rušením trvalo  až  do  zrušení  krajských  úřadů.  V  roce  1862  založeno 
tu  reálné  gymnasium.  V  dalších  letech  vyvíjel  se  Tábor  utěšeně, 
vzrůstá  stále  a  jest  dnes  jedním  z  nejpokročilejších  měst  českých. 

Nynější  Tábor,  jenž  na  1  l.CMKi  obyvatelů  a  přes  půl  osma  sta  domů 
čítá,  dělí  se  na  Staré  a  Xové  Město.    Toto   posledrií   začíná  u  nádraží 


13 


Mil 


JtM 


mm 


STÁRKŮV  DU.M  V  TÁBOŘn. 


—    14  — 

a  ncni  právě  šťastně  založeno,  tvoříc  zvláště  v  okolí  nového  tržiště 
nevkusnou  a  jednotvárnou  část  města,  která  jest  zladěné  skupině  domů 
a  staveb  Starého  Města  pi^ímo  na  úkor.  Z  nov}''ch  staveb  v  této  části 
města  vyniká  nádraží,  z  něhož  se  rozvětvují  na  čtyři  stranjf  železné 
dráhy  a  směrem  k  Bechyni  dráha  elektrická,  rozsáhlá  továrna  na  tabák, 
v  niž  zaměstnáno  jest  přes  1300  pracovních  sil.  vkusná  budova  zemské 
hospodářské  akademie  a  Sokolovna. 

Za  jednotvárnou  poněkud  pouf  novou  částí  města,  v  niž  nalézají 
se  dvě  náměstí  (Husovo  a  Riegrovo).  jsme  bohatě  odměněni  při  \stupu 
do    Starého    města,  z  něhož    přes    nepřízeň    doby  a  přes  to,  že  i  zde, 


í  ?]  ii   i;  ii  j!  g 


'j}..^p,V-    k^^^J^, 


NAMÉSTI  V  TÁBORE. 


zvláště  v  šedesát\^ch  a  sedmdesát\-ch  letech  minulého  stolen',  zničeno 
bylo  množství  zajímavých  a  starobyl\'ch  stavitelských  památek,  zacho- 
valo se  na  naši  dobu  ještě  dosti  ])amátek  stavitelského  a  fortilikačniho 
umění  našich  předků.  Platí  to  zvláště  o  oné  části,  jež  prostírá  se  od 
divadla  v  ulici  Pražské,  kde  stávala  památná  Pražská  brána.  i)0  le\é 
straně  náměstí  až  ke  bráně  Bechyňské.  Zde  na  poměrně  malé  pro- 
stoře shledáme  celou  sít  křivolakých.  na  všecky  strany  xybihajícich 
uliček  s  nesčetn\'m  počtem  malebn\'ch  a  ztijímavých  zákoutí,  jakých 
nenajdeme  nikde  v  P.vropě.  ba  ani  ne  v  orientě.  Při  prvním  pohledu 
žasneme  nad  tímto  shlukem  většinou  mal5'ch,  nepatrných  domků  a 
spletí  uliček  a  soutek,  ve  které  se  nelze  vyznati,  však  při  delším  pro- 
cházeni   těmito    místy  a  při    bcfllivějšim    studiu    zajíma\-é]io    půdorysu 


15  - 


i_--«jjjřri ' 


CAST  NAMÉSTI  SE  STAROBYLOU  KAŠNOU, 

ŽIŽKOVÝM  POMNÍKEM  A  CTIBOROVÝM  DOMEM 

V  TÁBOŘE. 


této  Části  města  shledáme, 
že  tyto  na  pohled  křivo- 
laké,  nepravidelné ,  ne- 
stejně široké  ulice  s  ne- 
sčetn\''mi  zákoutími  ne- 
byly založeny  jen  tak 
nahodile,  n\'-brž  že  tento 
labyrint  uliček,  koutů  a 
úzkveh  fortniček  povstal 
za  tím  účelem,  aby  pro 
případ,  kdyby  se  nepi^itel 
zmocnil  vnějších  opev- 
nění, mohli  se  obyvatelé 
v  uličkách  a  zákoutích 
zatarasiti,  nepřítele  zdržo- 
vati, ba  jemu  i  další  po- 
stup zabránili.  Jeví  se  tu 
velik\'  důvtip  a  neobyčejná  vyspělost  starých  Táborů  v  uměni  opevňo- 
vacím  a  strategickém,  jež  vyvrcholilo  v  nedostižném  a  geniálním  vy- 
tvoření a  užívání  vozové  hradby,  jež  do  dnes  budí  obdiv  všech  stratégů. 
Kéž  by  bylo  možno  tuto  čásf  starého  Tábora  ucho\ati  a  zachrániti 
potomstvu  pro  památku  na  hrdinné  předky.  Lze  mluviti  o  zázraku, 
jímž  se  prese  všechny  j)OŽáry  a  nepřátelská  obléhání  města  v  minulých 
stoletích  tolik  stavitelských  památek  v  Táboře  zachovalo. 

\"  zmíněné  již  ulici  Pražské  zasluhuje  zvláštní  pozornosti  zajímavý 
Stárkův  dům  po  le\é  straně,  jenž  ozdoben  jest  krásně  |)rovede- 
n\'mi  sgraffity  a  za  nim  po  téže  straně  při  ulici  P  ro  \-  a  z  n  i  c  k  ě  dum 
Guttmannův,  jenž  si  tak- 
řka dopodrobna  zachoval  sta- 
robylý svůj  vnitřek.  Hlavni 
náměstí,  jedno  z  nejkrás- 
nějších v  Cechách,  jest  ve 
svém  západním  rohu  poru- 
šeno moderní,  do  tohoto 
okolí  nijak  nepatřící  budovou 
městské  spořitelny.  Na  se- 
verní jeho  straně  vyniká 
neobyčejně  krásným  svým 
štítem  t.  zv.  Ctiborův 
dům  (č.  6. )  a  před  ním  po- 
staven jest  primitivní  ka- 
menný stůl.  jediný  to  zbytek  kAMEXNÝ  STŮL  U  CTIBOROVA  DOMU 
starvch.   druhdv   kol  celého  V  TÁBORE. 


Fnt,  Fr    Mrskoš. 


—    16  — 


námésli  pied  domy  rozestavenSxh 
stolů,  při  nichž  Táboři  tělo  Páně 
pod  obojí  způsobou  přijímali.  Od- 
tud dále  ke  kostelu,  proti  průčelí 
hostince  .na  Formance"  zvaného 
postaven  jest  pomník  Zižkův 
od  Strachovského.  na  jehož  pod- 
stavci vyznačeny  letopočtem  ví- 
tězné bit\-y  nepřemožitelného  sle- 
])ého  vojevůdce.  Jižně  od  po- 
mníku, uprostřed  náměstí  jest 
starobylá  kašna,  zdobená  soškou, 
kterouž  považuji  někteří  za  po- 
dobu známého  Hromádky  z  Jisteb- 


zizKuv  pomník 

V  TÁBOŘE. 


DĚKANSKÝ  CHRÁM  V  TÁBOŘE. 

nice  neb  Velká  Koudelníka  ze  Zitenic, 
v  jehož  klíně  Žižka  před  Přibyslaví 
skonal;  jiní  opět  tvrdí,  že  jest  to  tak 
zvan\'  Roland,  obvyklé  to  v  městech 
znamení  tržního  prá\a  a  pochází  z  doljy 
mnohem  ýiozdější.  poněvadž  na  jeho 
štítě  lze  zříti  znakTál:)ora  tak.  jak  byl 
městu  dávno '])0  smrti  obou  hejtmanů 
propůjčen. 

Chrám  Proměnění  Krista 
Pána  na  hoře  Tábor  postaven 
byl  roku  1512  kamenick\-m  mistrem 
Stánkem  z  Prahy  a  ozdoben  jest 
z  věnčí  kíirakteristickými  renaissanč- 
ními  štíty  a  vyniká  krásnou  hvě- 
zdovitou  klenbou.  \'  chrámové.  Íi4  m 
vvsoké     věži.     kterou     obvvá     dosud 


—  17  - 

hlásn\',  ^zavěšen     jest    zvon    Dominik,     dle     povOsli     v    Lužnici     vv- 
loven\'. 

Z  dobv.  kdy  v  památné  této  svatyni  podávala  se  svátost  oltární 
pod  obojí  způsobou,  zachovalo  se  velmi  málo  památek.  Upozorniti 
sluší  na  starobylou  cínovou  křtitelnici  z  roku  1472.  epitafium  Jana 
Přehořovského  z  Kvasejovic  z  r.   I.S97,  dále  náhrobek  s  francouzském 


^    A  "Xl 


RADNICE  V  TÁBORE. 


nápisem  hraběte  z  Joyense,  jemuž  patřívaly  blízké  Měšice,  a  znaky 
řemeslnických  pořádků  na  klenbě  chrámové,  jakož  i  znak°městsk\''. 
Celá  stavba  d\'še  klidem  a  nutí  k  přemýšlení  a  srovná\ání  bývalých 
slavn\rch  dob  s  nynějším  stavem  národa  našeho. 

Pod  městskou  spořitelnou  jest  památná  budova  radnice,  tímže 
mistrem  vystavěná,  jež  se  však  v  původním  stavu  na  naše  dobj'  ne- 
dochovala. Původně  nalézala  se  zde  jediná  ohromná  síň.  .palác*"  zvaná, 
v  níž  shromaždovala  se  valná  obec  k  důležitým  jednáním  a  bývala 
při  ní  pouze   jizba  pro  písaře.     ^'  původním    stavu  zachované  některé 


-  18  - 


Části  Léto  památné  stavby  jsou  velmi  zajímavé,  zvláště  pak  žebra 
gotické  klenby,  jež  opírají  se  o  konsole,  zdobené  hlavami  (pr\'-  Žižkovou, 
Mikuláše  Biskupce,  sestry  Žižkovy  atd.)  a  ptačími  i  zvíi^ecími  podo- 
bami. Do  místností  nynějšího  prvého  patra  vedou  z  malého  dvora 
schody  na  pavlán  a  odtud  do  různ\'ch  kancelársk\'ch  místností.  V  jedné 
z  postranních  místností  vystaven  jest  pěkný  model  starého  Tábora  se 
všemi  opevněními.  \"  několika  nejvýše  položených  místnostech  umí- 
stěno jest  městské   museum  s  pečlivě  srovnanými  památkami  na 

slavnou  minulost  Tábora  jako : 
praehistorické  nálezy  a  vykopa- 
niny.  pečetě  a  pečetidla,  vzácně 
listiny  a  autografy,  originály  ma- 
jestátů a  privilegií  městských, 
staré  tisky,  staré  zbraně  a  jich 
částky,  forma  k  p<'čení  hostii  pro 
]ji"ijímání  pod  obojí  zpíjsobou,  bo- 
hatá numismatická  sbírka,  vy- 
obrazení památnvxh,  však  již  sbo- 
i^en5'ch  budo\'  Táborsk\'ch,  zají- 
mavý kamennx'  znak  města  se 
soškami  Husa  na  hranici,  Jero- 
nýma, pi^edních  husitských  voje- 
vůdců, adamitu  a  iniciálou  krále 
\'ladislava  (W)  z  roku    1516. 

Rovněž  pozoruhodnou  jest 
tak  zvaná  sbírka  S  v  e  h  1  o  v  a. 
v  niž  nalézají  se  předměty  nale- 
zené pod  ssutinami  b\'valého  Se- 
zimova  Ústí  v  nynějším  Starém 
Táboře.  Nálezy  tyto  jsou  toho 
druhu  u  nás  jedině.  Seznamujeme 
se  tu  s  předměty  denní  potřeby, 
nástroji  a-  zařízeními,  z  nichž  si 
můžeme  učiniti  jasný  pojem  o  ži- 
votě a  poměrech  obyvatelů  če- 
ského města  na  konci  středověku.  Bud  úplně  neb  částečně  jen  za- 
chované klíče  a  visací  zámky,  hospodářské  nářadí,  zbraně,  dlaždice 
a  nádoby  různé  velikosti,  některé  se  zaclK)\al\-mi  ná])isy,  pravá  to 
unika,  jichž  sesazování  mnohd\'  z  nesčíslných  střepů  vyžadovalo  nad- 
lidské trpělivosti  a  námahy,  zvon,  zbytky  obilných  zásob  a  luštěnin. 
hračky,  šperky  a  jich  části  mlu\í  k  nám  řečí  srozumitelnou  a  vypra- 
vují nám  o  pokolení,  jež  |)ro  ideu  svobody  a  čistotu  \iry  v  rychlém 
odhodlání  nerozi)akovalo  se  jmění  i  život  dáti  na  ollář  ])oznané  pravdy 


RADNICKÁ  ULIČKA  V  TÁBORE. 


—  19  - 

a  obětovati  vše  očistě,  k  jejíž  uskuteeněni  domnívali  se  byli  po\-oláni. 
Veškeré  tyto  památky  dávného  života  našich  jjfedkij  s  mravenči  pih', 
beze  vší  taki^ka  podpory,  odkázán  takřka  sám  jen  na  sebe.  vydobyl 
z  rozvaho  a  ze  ssutin  dávno  již  zarostlých  prostý  učitel  J.  Švehla.  skutečný 
to  česk_v  Schhemann,  jemuž  odepřely  pomoci  i  korporace  a  spolky 
jež  by  v  prvé  řadě  záslužnému  jeho  podniku  měly  podati  pomocné 
ruky.  —  Stačila  by  mnohdy  k  tomu  částka  \ydaná  za  ser])entinv 
a  konfetti.  jimiž    po    sobě    házejí   účastnici    slavností,   jakvch    má   stále 


HR.AD  „KOTXOX'-  V  TÁRORE. 


ju])ilujicí  a  z  .úspěchu"  s\'ých  se  radující  národ  osm  do  i_vdne.  —  Těžko 
tu  nepsati  satyry  I 

K  sbírkám  těmto  pojí  se  nedávno  založené  museum  památek 
z  doby  husitské,  k  nimž  položen  základ  v  roce  1906  poíádanou  výsta- 
vou Husovou.  Kéž  by  se  veškerým  těmto  sbírkám  doslalo  záhy  i  pří- 
hodných prostorných  místností!  —  Povšimnutí  zasluhují  též  i  starobylé 
dvéře  pěkného  díla.  jimiž  se  vchází  do  musejních  místností  s  důmy- 
slně provedeným  zámkem,  oslění  při  vchodu  do  lesního  úřadu  a  jiné 
různé  architektonické  detaily  v  radnici.  Uo  musea  lze  se  podívati  v  ne- 
děli a  ve  svátek,  na  požádání  \'  městském  úřadě  však  i  všedního  dne- 


-  20  - 

K  ríuinici  přiléhá  stará,  záhy  po  roce  1420  založená  kosouhelná 
věž,  na  níž  je  cel\'  orloj  o  24  hodinách,  jenž  b_vval  na  radnici.  Uvnitř 
uložen  jest  městskx'  archiv,  pečlivě  srovnaný  školním  radou  Aug. 
vSedláčkcm.  nestorem  česk5'ch  dějepisců  a  autorem  monumentálního 
díla:  .,Hrady  a  zámky  české."  S  radnicí  souvisí  na  dolejší  straně 
zevnějškem  svxmi  vynikající  dum  pana  \'^áclava  Skocha.  Na  jižní  straně 
náměstí  jest  rovněž  několik  starobyl\xh  a  zajímavých  domíi. 

K  posouzení  majetkov_vch  poměríi  v  Starém  Táboře  uvádíme,  že 
dle  zachovan\'ch  záznamů  prodával  se  v  první  polovici  památného 
století  nejdražší  dům  za  69  kop  grošů  a  že  bylo  lze  koupiti  domek  též 
za  35  grošů,  tedy  sotva  za  půl  kopy. 

Jihozápadní  část  Starého  města,  původní  to  Hradiště,  jež  za- 
končena jest  zachovalou  Bechyňskou  branou  a  kteréž  se  chybně 
říká  též  Kotnov.  jest  skupina  zajíma\  vch.  nestejně  zachovan\'ch  budov 
ze  starého  hradu,  jenž  byl  jádrem  a  nejpřednějším  místem  Tábora. 
Ještě  dnes  v  nynějším  svém  stavu  jest  to  imposantní  stavba  a  jest;co 
litovati,  že  úpraxoLi  a  různ\'mi  přestavbami  k  prosaickým  účelům  pi\o- 
vársk\'m  setřen  byl  namnoze  s  památné  této  budovy  původní  ráz; 
byla  by  se  nám  tu  zachovala  vzácná  ukázka  středověkého  opevnt'ní 
a  fortifikačního  umění.  jak5'ch  je  i  v  daleké  cizině  málo  a  musíjne 
býti  po\(lrrni,  že  no\ější  doba  skutečně  se  snaží,  aby  pokud  možná 
to.  co  ještě  z  původní  stavby  zbylo,  příštím  věkům  zachovala.  j 

Hrad  ten  vystavěn  byl  do  čtverhranu.  \'  jehož  každém  rohu  byla 
silná  okrouhlá  věž  neb  bašta  znamenité  síly  a  zachovaki  se  na  naše 
doby  pouze  jediná  o  pěti  podlahách,  s  jejíhož  vrchu  jest  krásná  j-y- 
hlidka  do  okolí  a  do  níž  jest  přistup  povolen  na  přihlášku  v  kanceMři 
mesiánského  pixovaru.  jemuž  patří  celá  tato  skupina  budov. 

\'  le\-o  pod  Bechyňskou  branou  jest  starý  kostelík  sv.  Jakuba 
(původně  hradní  kaple  sv.  Filipa  a  Jakuba),  vystavěný  na  tak  zvané 
„granáto\'é  skále"  a  při  něm  hřbitov  s  náhrobkem  kněze  Hanikýře, 
zakladatele  dědictví  Svatojanského,  od  Josefa  Maxe.  básníka  a  buditele 
J.  \'.  Kamarýta,  řiditele  reál.  gymnasia  a  spisovatele  Václava  Křižka. 
spisovatele  Formánka-Cinoveského.  učitele  a  zakladatele  Starého  ']"á- 
bora  Antonína  Svatoše  a  professora  Martina  Koláře,  jejž  možno  nazvali 
hisloriografem  Táborskv-m  a  který  cel\'  takřka  žixot  \ěnoval  objasnění 
dijin  Tábora  a  Sezimova  Ústí. 

Xa  stráních,  vlastně  bývalých  valech  po  pravé  straně  za  Bechyň- 
skou branou  nad  potokem  postaveny  jsou  vkusné  \illy  \(.'  svěží  zeleni 
s  rozkošnou  vyhlídkou  na  půvabnou  protější  stráň,  ve  které  v  lůně 
stromoví  a  keřů  skrývá  se  útulnx-  domek,  jejž  si  před  léty  zde  posta- 
vilo jiroslulé  české  kvarteto.  \'  |)ravo  od  tohoto  domku  spatřujeme 
krásné  lípové  stromořadí,  jímž  vede  cesta  z  města  k  rozhlášenému 
pdutnickému  kostelu  Panny  .Marie  v  Klokotech.  rozložen\'ch  při  císai"- 


21 


KLOKOTV  U  TÁBORA. 


-  22 


ské  silnici  k  Milevsku  vedoucí  na  v5'šině,  zvedající  se  na  pravém 
bi^ehu  potoka  Tismenice.  jenž  se  tu  pod  Klokoty  vlévá  do  Lužnice. 
Jest  málo  mist  ve  \iasti.  jichž  polohu  by  bylo  lze  co  do  krásy  s  Klo- 
koty srovnali.  Kostel,  upomíná  zvláště  z  dáli  na  ruské  crkve.  jest 
stavěn  do  ki^íže  a  ozdoben  šesti  báněmi  a  vížkami.  Kol  chrámu,  do 
něhož  vede  pět  vchodů,  jsou  ambity,  do  čtverhranu  postavené,  v  jehož 
rozích  zvedají  se  báňovité  věžičky. 

Xa    Klokotech,    kde    stávala    tvrz.    vládl    r.    I22i)   \'ítek    z  Klokot, 
předek    pánů    z  Landštejna,  a  připomíná   se    zde    ve  čtrnáctém    století 


P.\RTIE  .U  BREDIJ-  NA  LUŽNICI. 


farní  chrám.  Zboží  toto  patřilo  tehdáž  k  Přiběnicím  a  přijiadlo  později 
k  Táboru.  Uctíváni  obrazu  Panny  Marie  Klokotské  jest  starého  původu, 
zmíňujet  se  o  něm  již  Eneáš  Sylvius  a  jest  pravděpodobnou  domněnka, 
že  obraz  ten  přenesen  sem  byl  snad  z  Přiběnic.  Za  dob  Zižkových 
zdržovali  se  v  nedalekém  okolí  adamité.  z  nichž  někteří  Indi  schytáni 
a  dle  pověsti  upáleni  na  místě  za  tak  zvanou  Kalvárií,  k  níž  vede 
křížová  cesta  a  kde  stoji  kaplička  při  studánce.  Dobrá  \'oda  zvané. 
R.  1679  koupil  Klokoty  benediktinský  prelát  Didaeus  a  Convero  a  za- 
ložil r.  1702  nynější  kostel,  jejž  dostavěli  pozdější  držitelé,  Medličtí 
Benediktini:  ambity  přistaveny  r.  1730.  Kajilanovali  zde  vlastenečtí 
kněží  Hanikvř  a  Kamarvt. 


-  23    — 

Od  Táborského  hřbitova  půjdeme  jižním  směrem  k  nové  honosné 
svnagoze  a  dále  na  cestu  „na  Parkánech"  zvanou,  s  které  pi^ehlédneme 
údolí  Lužnice,  po  jejíž  obou  bi^ezích  prostírá  se  předměstí  Koželuhy 
s  četnými  koželužsk\''mi  dílnami  a  zajímavými  staveními.  Přes  řeku 
vede  železn}'  most.  před  nímž  jest  malebný  ostrov  a  dále  po  vodě  roz- 
kládá se  ves  Celkovice,  na  jejímž  konci  jsou  budovy  Celkovick5'ch 
lázní  a  za  nimi  na  levém  břehu  řeky  krásný  les  Pintovka,  Táborský 
to  park.  jakým  se  hned  tak  žádné  město  vykázati  nemůže  a  o  jehož 
úpravu  a  zařízení  získal  si  velkSxh  zásluh  veterán  české  turistiky  Jan 
Domečka  a  po  němž  byla  pojmenována  i  jedna  ze  skal  při  .Harra- 
chově cestě."  Odtud  spěje  Lužnice  údolím  rajské  krásy  mezi  lesna- 
tými stráněmi  a  skalami  k  Přiběnicím  a  k  Bechyni. 

Tábor  obklopen  jest  zvláště  na  severní  a  západní  straně  pěknými 
sady,  zřízenými  na  bývaI5'ch  valech,  v  nichž  zříti  jest  ještě  bašty  a  dosti 
značné  zbytky  bývalých  opevněni.  Některé  kamenné  lávky  v  sadech 
jsou  někdejší  stoly,  při  nichž  Táboři  tělo  a  krev  Páně  přijímali,  jak 
jsme  se  o  tom  již  při  Ctiborově  domě  zmínili.  S  tržního  náměstí  při 
městských  sadech  viděti  lze  část  rybníka  Jordánu,  jenž  zaujímá  53  hektarů 
plochy,  a  při  dostatku  vody  i  Jordánský  vodopád,  vytvořený  vyté- 
kajícím z  rybníka  potokem.  Z  ostatních  budov  Táborských  zasluhují 
ještě  zmínky  bývalý  Augustiánský  klášter,  nynější  krajský  úřad.  a  vedle 
něho  gymnasium,  z  ostatních  budov  pak  střelnice  a  divadlo. 

As  3  km  nad  Táborem  při  Lužnici  jest  vesnice  Starý  Tábor, 
někdejší  Sezimovo  Ústí,  české  to  Pompeje,  o  jichž  dějinách  o  osudu 
se  stala  již  zmínka.  Nevkusný  zdejší  kostel  a  veškeré  zdejší  domky 
postaveny  jsou  na  ssutinách  bývalého  města,  jež  před  svým  zničením 
bylo  dosti  značného  objemu,  sestávajíc  z  vlastního  města  na  pravém 
a  Nového  města  Ústí  na  levém  břehu  Lužnice;  obě  části  spojeny  byly 
velkým  mostem.  Další  díl  města  bylo  jižní  předměstí  při  potoce  Koz- 
ském,  přes  nějž  vedl  menší  most,  a  předměstí  severní  při  cestě  k  Tá- 
boru vedoucí.  Vnitřní  město  obehnáno  bylo  hradbami,  baštami  zpevně- 
nými, a  přístup  do  něho  byl  dvěma  branami.  Ze  staveb  vynikal  nejvíce 
klášter  dominikánský  na  východní  straně  poblíže  velkého  mostu  a  kostel 
Panny  Marie.  Nynější  osada  Starý  Tábor  založena  byla  r.  1830  hlavně 
přičiněním  učitele  Svatoše  dle  nepromyšleného  plánu  a  osazena  vlastně 
samvmi  bezzemky,  jichž  majetkem  se  staly  namnoze  jen  primitivně 
postavené  chýše,  k  nimž  nepatřily  kromě  zahrádek  žádné  pozemky, 
čímž  hned  předem  vytvořena  vlastně  kolonie  proletářů.  Až  do  ne- 
dávných dob  nebylo  žádného  zájmu  pro  tuto  v  pravdě  klassickou  půdu 
a  teprve  zemřelý  již  professor  Martin  Kolář  jal  se  bádati  a  pracovati 
o  dějinách  zaniklého  Sezimova  Ústí  a  našel  ve  snaze  své  následovníka 
v  učiteli  J.  Švehlovi,  který  od  let  věnuje  se  s  neúmornuu  pílí  bádání 
a  kopání  ve  zdejších   zříceninách,   jehož  výsledkem  jsou  pozoruhodné 


—  -4 


ww  ^-^^ 

t   ^       '^ 

'%!  .^Y^  li  Iji^^^^^^^^^^^^^^^^^^^l 

^^^^^^^lÉÉi  fc>-L 

U^    ^^  A  l^^^^^^^^^^^^^l 

^^^^S 

^pM^^^^^^^I 

^^N^^^^^^^^^^^^^^H 

hK^               % 

^^B[    T' 

sKfl 

1 

\ 

BjP^^^^HHBP? 

1 

IHHj^^jf''*       ' 

m 

"°^ 

Kém 

^^^^^^*?^¥l!ř^44^^«^^^^^2|^ft^^^^^^^^^^B 

-^^ 


JORDÁNSKÝ  VODOPÁD  U  TÁIÍORA. 


-  25  - 

nálezy,  uložené  v  Táborském  musei  co  sbírka  Švehlova.  o  níž  jsme 
se  již  při  popisu  radnice  zmínili.  Četné  nálezy  a  objevy  Svehlovy 
umožnily,  že  mohl  býti  takřka  až  do  nejmenších  podrobností  sestaven 
půdorys  tohoto  zničeného  středověkého  města,  jež  nebylo  tak  nepatrné, 
jak  se  někteří  domnívají,  poněvadž  byla  do  něho  přenesena  i  župni 
správa  z  Chýnova.  Budiž  zde  proto  ještě  jedenkráte  tohoto  skromného 
a  tichého  pracovníka  vděčné  vz])omenuto.  —  Naproti  Sezimovu  Ústí 
na  druhém  břehu  Lužnice  nad  mlýnem  „Soukeník"  zvaným,  jsou  sporé 
zbytky  někdejší  tvrze  Sedlec  zvané,  r.  1420  Husity  z  kořene  vyvrá- 
cené, jejíž  majitel,  pan  (Jldřich  z  Ústí,  jenž  zde  po  dobytí  Sezimova 
Ústí  hledal  útočiště,  byl  cepy  umlácen,  nohy  mu  osekány  a  tělo  do 
ohně  uvrženo;  z  posádky  zůstal  na  živu  dle  pověsti  jediný  Pinta, 
když  se  byl  dříve  pro  zachování  života  u\olil  zabíti  svých  pět  zbylých 
soudruhů  a  po  němž  pr\'  nazván  ncdalekx'  les  Pintovka,  o  němž  jsme 
se  již  dříve  zmínili. 

Dějiny  a  popis  Tábora  nelze  skončiti  jinak  než  vzpomínkou  na 
nedaleký  {5  km)  hrádek  Kozí,  jehož  nevalné  zříceniny  skryty  jsou 
v  klinu  zádumčivých  lesů.  majetku  to  obce  Táborské. 

Hrádek  tento  stával  blíže  Červeného  dvora,  majetku  rovněž  obce 
Táborské,    v    katastru    nynějšího    Starého    Tábora    (Sezimova    Ústí), 
v  roce   1377  označen  co  statek  Vlčkův,  r.  1387  Jana  hraběte  Hardeka, 
purkrabí  Mailburského.    od  něhož  jej  koupil  r.   1391  Jindřich  z  Hradce. 
Léta  1406  byl  majetkem  Viléma  z  Újezda.  jehož  potomci  (r.  1413  bratři 
Ctibor  a  Jan)    nazývali   se    Kozskými    z  Kozího.    Teprve    rokem    1412 
nabývá   Kozí   nesmírného   v5'znamu    pro   dějiny  naší  vlasti,   ba  celého 
světa,  nebot  téhož  roku  uchýlil  se  sem  mistr  Jan  Hus,  opustiv  začátkem 
měsíce   října,   patrně   i    na    přání   krále  \^áclava.  Prahu,   nechtěje   býti 
příčinou   dalších  a  větších    nepokojů   v  městě,   nad   nímž  již  vyhlášen 
byl  interdikt.    Zde  vzdálen  všeho  světského   ruchu   sepsal   některé   ze 
sv\'ch  stěžejn\Th  spisů,  zvláště  proslavenou  svou  .Postillu".    Odtud  do- 
pisoval svým  přátelům,  jezdil  do  okolí  kázati  a  lidé  chodili  a  jezdili  za 
ním  z  daleka  i  široka.    Hlavně  utkvělo  mu  v  paměti,  kterak  kázal  pod 
lípou  u  hradu,  nejspíše  v  nynějším  lese  .Dřevném".    Zdržel  se  zde  až 
do  12.  dubna  1414  a  odebral  se  odtud  do  Prahy,  neví  se  ale  jistě  zda4i 
se  sem  opět  vrátil,  aneb  jinde  přebýval,  nebot  v  letě  téhož  roku  zdržoval 
se  v  Ústí  Sezimovč  a  po  krátkém  pobytu  rozloučil  se  s  krajinou  zdejší 
na  vždy.    Po  jeho  odchodu  dopouštěli  se  někteří  přepjatí  kněží  různých 
výstředností  a  neřestí  (Í4!6   sloužili   mše  ve  stodole  u  Kozího  a  křtili 
děti    v  Kozských   rybnících).    Ve   století  XV.   získala   obec   Táborská 
panství   Kozské  a  hrad.    nikým  neudržo\'án,    pustl  a  zbyly  z  něho   na 
naše  doby  nepatrné   zříceniny,   jež   za   nedostatečné   opét   pomoci   od- 
krývá a  prozkoumává   neunavn\'  učitel   p.  Švehla.  —  Popluží  hradské 


26    - 


drželi    v   X\'I.    stole?ti    nějaký    čas    Pekové    z  Řimku.     Pamét    hrádku 
udržuje  se  též  v  pojmenováni  myslivny  .Kozské". 

Opuštěny  a  zapomenuty  rozpadávají  se  zříceniny  památného 
Kozí  —  českého  Wartburgu.  Jen  někdy  zabloudí  sem  osaměK"  turista, 
aby  prosnil  několik  ch\il  na  památném  tom  místě  a  zatesknil  pi^i 
pomyšlení  na  to.  jak  kvapem  mizí  u  nás  láska  k  nejpi^ednějším  pa- 
mátkám a  k  dějinám  vlasti,  jichž  studium  a  ještě  více  poučení  z  nich 
čerpané  by  nám  zvláště  v  nynější  době  tolik  ]irospělo.  Jest-li  kde,  tedy 
na  Táboře  a  v  jeho  okolí,  kde  každá  píd  země  vypráví  nám  o  české 
slávě  a  hlubokém  jejím  úpadku,  jest  místo  nad  jiné  k  tomu  povolané, 
abychom  přemýšleli  o  svém  nynějším  postavení  a  doznali  si.  kam  jsme 
za  pět  set  let  po  slavných  dobách  Tábora  dospěli. 

Jan  Dotřel. 


FRIKOPy 


PUDORYS  HR.\DKU  .KOZI-. 


ťCreslil  Jos.  Švehln. 


J L       směr  hradeb  neprozkoumaný. 

ilfflByilllllllL        zdivo  pobořené  do  základů. 


1.  2  byty 

3  ? 

4,  5.  6  spodní  obydlené  prostory 


Vstup  neb  \'jezd  do  okresu  Tíihorského  a  k  jeho  srdci  —-  Hra- 
dišti Horv  Tábor  jest  velmi  effeklni.  Hornatá  a  iiahorko\ilá  krajina. 
kterou  od  Prahy  přijíždíme,  klesá  dosti  značně,  zvláště  od  Sudoměřic. 
Císařská  silnice  od  Prahy  k  Budějovicům  se  vinoucí  a  sledující  traf 
dráhv  císaře  Frant.  Josefa  vystavěna  jest  větším  dílem  v  místech, 
jimiž  šla  někdejší  důležitá  zemská  stezka,  která  dělila  okres  Táborský 
na  vvchodní  a  západní  polovici.  Patero  silnic  spěje  k  ostrohu,  na  němž 
týčí  se  zdi  a  budovy  staroslavného  Tábora,  k  němuž  od  severu  blí- 
žíme se  velkole])ou  slavnostní  branou,    jejíž    z  daleka  znatelné    a   nad 


zříceniny  hrádku  .kozí'. 


-  28 


celé  okolí  povýšené   vítézné   sloupy  tvoři  dvě   svatyně:     Chotovinský 
farní  a  Kostelecký  filiální  chrám  Páně. 

Ježto  jsme  se  popisem  Tábora  již  ve  zvláštní  stati  zabývali,  při- 
kročíme k  popisu  věčně  památného  jeho  okolí. 

Srázný  sklon  od  Sudoměřic  k  Moravci  a  Rzavému  znamenán 
jest  známým  vrchem  Moravečským.  T\rz  zdejší  byla  původním  sídlem 
rodu,  jenž  se  odtud  psal  z  Moravce  a  jehož  majetek  po  válkách  husit- 
ských s  blízkým  Rzavým  tvořil  jediné  popluží.  Pod  příkrou  strání,  jež 
se  zde  sklání  proti  lesnatému  vrchu  Šáchavě  (též  Šáchovna  —  561  m) 
do  údolíčka  potřičku  Borotínského.  pak  Košínským  a  konečně  Tisme- 


ZKICENINY  HR.ADU  BOROTINA. 


nicí  zvaného,  vytékajícího  ze  slarozámeckého  rybníka  u  hradu  Borolína. 
ozývá  se  v  romantické  úžlabině  klapot  několika  mlýnů.  Za  samotou 
u  Kavrzů  dostoupíme  vésky.  zvané  R  z  a  v  \',  položené  na  náhlém 
srázu  polohy  řečené  ..poušt."  Blízko  silnice  zříti  lze  dosud  chatrné 
zbylky  tvrze,  rodného  sídla  \'itu  a  Lapáčkú  ze  Rzavého.  \"ítové  usa- 
dili se  později  na  blízkém  Záhoří  (Červeném),  k  němuž  Moravec 
navžd}'  připojili.  Jméno  Laji  áček  udržuje  mlýn  téhož  jména  v  údolí 
potoka  Borotínského  a  dojdeme  od  něho  za  několik  minut  do  L  i  d  e- 
ro\-ic.  Při  zdejším  dvoře  rozeznati  lze  ještě  dobře  stopy  někdejší 
tvrze.  Petr  Aksamit  z  Liderovic  jako  jiní  někdejší  hejtmane  a  váleč- 
nici táborští  hledal  štěstí  svého  v  cizích  službách  jako  vrchní  hejtman 
bratrských  rot  v  Thrách  a  dodělal  se  zvláště  po  odstoujiení  Jiskry 
z    Brandýsa    značných    úspěchů    a  psal    se   dokonce    ..baronem    Koši- 


29 


ckjTn",  zahynul  však  21.  května  1458  v  krvavé  bitvě  na  Saryšském 
potoku,  podlehnuv  věrolomnému  králi  Matyáši,  jemuž  dři\-e  k  trůr.u 
dopomáhal.  Rod  jeho  udržel  se  na  tvrzi  v  Sádlech  z  \'ražného  až  do 
konfiskací  pobělohorských,  pak  vládli  tu  Kořenští  z  Terešova,  kteři 
r.  1696  odprodali  zboží  to  k  Výrci,  čímž  se  dostalo  k  Chotovinám. 
Zámožnou  vsí  Re  v  novem  (též  Dřevnov)  přijdeme  po  stále  stoupající 
okresní  silnici  na  Kostelec,  řečený  Podolský  neb  Zelený,  jehož 
starobyK'  kostel  Narození  P.  Marie  ve  výši  584  m  panuje  celému  okolí. 
I  ve  svém  nynějším,  bezpří- 
kladně sešlém  stavu  upoutá 
památná  tato  stavba  naší 
pozornost.  Podle  věže  b\'val 
původně  románský',  ač-li  tu 
vedle  znamenité  věže  nestál 
malý  kostelík  téhož  slohu  — 
nynější  sakristie.  Již  ve  13. 
stol.  přistavěli  gotickou  sva- 
tyni, jež  byla  farním  chrá- 
mem osadě  Borotinské  až 
do  r.  1386,  kdy  byla  pro- 
hlášena za  filiálku  k  Boro- 
tínu.  Není  hned  místa,  k  ně- 
muž b\'  lid.  jenž  zdejší  chrám 
za  nejstarší  v  Cechách  po- 
važuje, tak  lnul.  Se  hřbitova 
zdejšího  jest  čarokrásná  vy- 
hlídka. SLojíme  tu  na  půdě. 
ukrývající  pr_v  poklady  ne- 
smírné ceny.  Hledači  po- 
kladů překopali  celý  hřbitov 
a  podkopali  se  i  do  věže. 
Podnět  k  této  horečné  touze 
po  zlatě  zavdala  ta  okol- 
nost, že  r.  1841  zedníci,  kteři  hasili  \ápno  při  rozšiřováni  potřebně 
k  tíímu  jámy,  nalezli  množství  pražských  grošů  (2205  kusů),  jež  jim 
Jistcbnick\'  vrchní  pobral  a  do  vídeňské  mincovny  odevzdal.  ()d  té 
doby  víra  v  nesmírné,  v  kryptách  pod  kostelem  uložené  poklady  ne- 
vymizela. Tvrz  zdejší  patřila  k  Borotínu,  až  r.  1557  se  v  ní  usídlil 
Bohuš  Malovec,  jehož  syn  a  dědic,  divok}'^  Oldřich  v  masopustě  r.  1594 
v  hádce  Oldřicha  Skuhrovského  zabil.  Oldřich  utekl  ze  země.  Sestrou 
téhož  Markétkou  nabyl  statku  Heřman  Ostromiřsk\''  z  Rokytnika.  Jeho 
bratrovci  Smilovi  pro  účast  ve  vzpouře  jmění  konfiskovali.  R.  1623 
přivtělila  Kostelec  k  Jistebnici  Poly.xena  z  Lobkovic,  rozená  Pernštejnka. 


DEK.^NSKY  CHRÁM  A  ŠKOLA 
V  JISTEBNICI. 


-  30  - 

Mezi  vrchem  Bukovici  (657  m)  a  Dehetnikem  (676  m)  hned  za 
Kostelcem  novým  rozkládá  se  ves  Pykov,  na  západ  Podolí,  níže 
k  v\-chodu  dvě  Lhoty.  Chomoutová  aPejšova.  Směrem  západ- 
ním u  silnice  leží  dvůr  Vesec,  napřed  popluží  ke  Kostelci,  v  XVI.  st. 
samostatný  statek  Malovců.  kteří  jej  kolem  r.  1630  prodali  Lobkovicům. 
Mozi  lesy  ukrývá  se  druh\''  dvůr  Bejšov.  tvrz  rodu  Bejšovců,  kteří 
tu  ještě  na  konci  XVI.  věku  hospodařili.  Třetím  dvorem  bývalo  již 
uvedené  Podolí,  které  v  předešlém  století  zčásti  rozprodáno,  zčásti 
k  novému  dvorci  Ludvíkovu  připojeno.  Skrze  Oboru,  někdejší  to 
bažantnici  jistebnickou.    přes  malý  ale  dosti  ostr\'  vrch  přicházíme  do 


íMUj-h^. 


--tr 7^1 ^     4      1  I  t    S^J^ 


,tVr-rtlO". 


i  tttfC^^n^t^ji^ 


^  hK  ( M  /i'  n.'^  : 


..  '^^bi^s^ 


HUSITSKÁ  PISEN  J\DOZ  JSTE  BOZI  BOJOVNICI" 

(Z  KANCIONÁLL'  JISTEBNICKÉHO). 


Studené,  otevřené  krajiny  jistebnické.  Za  hrází  většího  rybníka  tisov- 
ského  vypíná  se  komín  lihovaru  ve  dvoře  Tisové.  Odtud  pocházeli 
Slaviborové  z  Tisové,  seděním  na  Oudimi  (X\'.  st.). 

Město  JISTEBNICE  (570  m  n.  hl.)  má  ve  203  číslech  1301  obyvatel, 
synagogu,  obecnou  šestitřídní  a  měšťanskou,  pokračovací  průmyslovou 
školu.  Jistebnice  rozkládá  se  v  údolí,  kolem  značnými  vrchy  obklíče- 
ném, na  obou  březích  potůčku  Cedronu.  jejž  právě  tady  utváří  v\''- 
loky  ryl)níků  pod  Orlovém  a  velikého  rybníka  Kaplice  i  Nového.  Jenom 
menší  ale  nejstarší  část  města  s  kostelem  i  školou  sedí  nad  táhlým 
nesouměrným  náměstím  na  vysoké  stráni.  Přísluší  sem  několik  mlýnů 
a  samot.  Xa  příkrém  svahu  Staré  hory.  při  bystřině  z  Kaplice.  ostrým 


—  31    - 

úskalim  k  městu  řinoucí,  založil  okrašlovací  spolek  pěkné  sady.  Jisteb- 
nice  známa  jest  velikými  trhy  na  hovězí  dobytek.  Chrám  farní  (od 
r.  1906  děkanskx')  sv.  archanděla  Michaela  stoji  na  nejvyšším  bodu 
města.  Původem  sahá  do  druhé  polovice  XIV.  st.  Vystavěli  jej  Rožm- 
berkové v  1.  1380—5  na  základech  podoby  rovnoramenného  kříže, 
z  jehož  levého  ramene  směrem  k  náměstí  se  vznáší  vysoká  věž.  Kně- 
žiště vyniká  slušnou  gotickou  klenbou.  Zebra  se  sbíhají'  ve  d\ojim 
poli  do  okrouhRch  svorníků.  Ve  staré  sakristii  ukazují  studni,  nazv- 
vanou  „studnicí  novoki^těnců".  Pod  kostelem  táhne  se  vvsoká  krvpta. 
Mám  za  to,  že  v  místech  kostela  a  děkanství  stál  původní  hrad  jisteb- 
nickv'.  Tomu  kromě  polohy  nasvědčuje  již  vzpomenutá  studna  y  sakristii. 


ZÁMEK  \'  JISTEBNICi. 


Xa  čtyřhranné  gotické  věži  s  ozdobným  pavlánem  kolem  bytu  hlás- 
ného, visíval  veliký  zvon  Dominikal.  Josefínské  dekrety  zničily  život 
po  širokém  okoli  proslavenému  hlasateli  bohoslužeb.  R.  1787  jej  svěže 
sfiali  a  na  kusy  rozlM\'še  rozprodíili  na  sta\'bu  školy  a  i:)ořizcni  no\'vch 
varhan.  V  archivu  farním  ještě  za  naši  jjaměti  chovali  jako  draho- 
cenn}'  poklad  starou  matriku,  která  obsahovala  důležité  zá])isy  počí- 
naje r.  1618  z  celého  obvodu  někdy  nad  jiné  rozsáhlé  kolatcry  zdejší. 
Matrika  nevysvětlitelným  způsobem  dostala  se  do  rukou  jiražských 
židů.  Pro  Museum  získal  ji  zemsk\'  archivář  Dvorsk}'-.  Již  dříve  (r.  1876) 
daroval  j  p.  farář  Schuller  témuž  Museu  kancionál  husitský,  podle 
slov  archeologa  prof.  Martina  Koláře  „památku  vzácnou  zai  hovalosti 
a  obsahem  nad  podobné  důležitější."  \'  kancionálu  tom  zachovala  se 
nám  proslavená  husitská  píseň  ..Kdož  jste  Boži  bojovnici",  jejíž  pouhé 
zapění  z  úst  vojů  Táborskjxh  u\ádělo  nesmírné  voje  křižáků  v  nepo- 
psatelný zmatek,    jenž  jako  u  Tachova   a  Domažlic   končil  divým  jich 


-  32  - 

Útěkem.  Xa  náměstí  je  pozoruhodné  starší  stavení  „zámeček%  někdy 
obvdlí  majitelů  panství,  nyní  plzeňská  pivnice  SN-korova.  Stará  tvrz 
stávala  hned  za  mostem  a  z  její  zbytků  upravili  obydlí  správě  velko- 
statku. Za  těmito  budovami  založil  Ludvík  Nádhern\'  uprostřed  roz- 
sáhlého anglického  parku  skvostný  zámek,  jehož  stavba  dokončena 
v  letech  1880-  1882.  Jest  to  jedno  z  nejkrásnějších  šlechtických  sídel 
v  naší  vlasti. 

Xa  Jistebnici  od  prvopočátku  vládli  Rožmberkové.  Po  husitských 
válkách,  v  nichž  ozývá  se  častěji  jméno  Hromádky  zjistebnice,  v  polo- 
vici XV.  st.  nabyli  patrně  koupí  zdejšího  zboží  vladykové  z  Kozího, 
kteří  r.  1480  a  1506  darovali  měšfanům  různé  výsady.  Po  vymizení 
rodu  rozdělena  Jistebnice  na  více  dílů.  na  kterých  zasedli  různí  majitelé, 
od  nichž  r.  ^5M  získala  celé  městečko  obec  Hradiště  hory  Tábor.  Po 
konfiskaci  r.  1.^47  koupil  je  od  hrabat  Gutenštejnů  Ladislav  Lobkovic. 
Jeho  rod  tu  panoval  až  do  r.  1829.  tedv  plných  280  let.  Město  sice 
v  1.  1618—47  utrpělo  nesmírné  ztráty  od  Švédů  i  od  císařských  pluků, 
takže  ,na  svých  chudobných  živnůstkách  k  dokonalé  záhubě  a  ruině" 
přišedše,  už  měštané  všichni  úhrnem  pryč  odejíti  chtěli  —  celkem  27 
rodin  !  —  kdyby  jim  vrchnost  svobodný  prodej  soli  a  práva  piva  vařiti 
nebvla  k  „lepšímu  dobru"  poskytla.  Xajmě  Václav  Lobkovic  (f  1677) 
ubožákům  vypomáhal.  R.  1829  získal  jistebnické  panství  Jan  Nádherný, 
výborný  hospodář,  v  jehož  rodu  dosud  trvá. 

Asi  ^4  hod.  na  jih  na  vysokém  vrchu  (633  m  n.  hl.)  pni  hezounký 
kostelík  sv.  Máří  Magdaleny,  s  něhož  jest  rozkošná  vyhlídka 
na  celý  český  Jih.  Jmenovitě  obdivujeme  se  tmavé  spoušti  lesů  příbe- 
nickvch  a  srlínských.  nad  nimiž  jako  temný  obrovský  pas  v  dáli  táhnou 
se  -liščí  horv"  'u  Lhenic).  ostré  Mlaky  se  zříceninami  hradu  Helfen- 
burka.  Přes  to  všecko  týčí  svou  velikou  hlavu  otec  hor  Šumavských 
Boubín.  Původní  kapli  vystavěl  Petr  z  Rožmberka  (t  1347).  ze  základů 
obnovil  r.  1860  Ludvík  Xádherný,  ozdobiv  hlavní  oltář  obrazem  Brand- 
iovvm  sv.  Máří  Magdaleny,  který  mu  daroval  kanovník  Václav  Pěšina 
z  Cechorodu.  Místo  v  XVI.  slulo  ,na  poušti  na  d  Jistebnici  u  sv. 
Máří  Magdaleny."  Při  kapli  bydlíval  až  do  časů  josefínských  pou- 
stevník. Hned  pod  horou  „u  Majdaleny".  jak  lid  obecně  říká.  spatřují 
se  dvě  pěkné  vesnice:  Bazejovice  se  školou  a  blízkým  nádražím 
transversální  dráhy,  bohaté,  na  dolíku  usedlé  Drahnětice  s  několika 
velikými  cihelnami,  za  nimi  vysoká  budova  bazejovické  akciové 
škrobárny. 

Xa  silnici  od  Jistebnice  k  Táboru  leží  mezi  dvěma  vrchy:  (na 
levo)  vlásenickým  (632  m)  a  (na  právo)  Smrčí  (642  m)  véska  Ldim 
(Uudim),  někdy  vladyčí  sídlo  rodu  sice  nemajetného,  ale  statečného, 
jakým  byl  slovutný  Pelhřim  z  Údimě,  purkrabí  na  Hradci  Jindřichově 
(r.   I4.=i3).  Později  seděli  zde  Slaviborové  z  Tisové.  R.    1557  připadla  ke 


33 


OJ 

U 


tu 


'IlJ 
> 
•< 

N 


—  34  — 

Kostelci.  Nechavše  na  právo  ves  Hůrku,  něco  níže  Mako  v  se  školou, 
sestupujeme  k  Vlásenici.  vsi  se  dvorcem  a  zámečkem.  Velkostatek 
vlásenický  koupil  r.   1868  Otomar  rytíř  Nádherný  k  Jistebnici. 

Skrze  Cern\'  les  (512  m  nad  hlad.)  pf-irazíme  k  samotě  Kní- 
žata, čili  jak  lid  žertem  mluví  u  sedmi  kurlii^tú  nebo  u  sedmi  pánů, 
chatrné  dědince.  od  níž  rozevírá  se  rovina  až  k  Táboru.  Na  levo  na 
mírném  návrší  uvidíme  ves  a  dvůr  Paseka,  jenž  povstal  asi  zrušením 
nedaleké  tvrze  Leštiny  v  NV.  stol.  Nyní  náleží  k  Chotovinám.  Za 
Pasekou  asi  20  minut  cesty  rozkládá  se  veliká  ves  Radkov  s  2  ti^idní 
školou.  Radkov  náležel  až  do  r.  1669  koleji  krále  \"áclava  v  Praze. 
Odtud  není  daleko  do  Radimovic.  kdysi  rodiště  rytířů  z  Radirnoxic, 
kteří  zde  hospodařili  v  bytelné  tvrzi,  pravidelným  čtyřhranným  příkopem 
obehnané.  Prodavše  zboží  táborským  (N\\st. ).  odešli  do  služeb  rožm- 
berských na  Krumlovsko,  kdež  nabyli  znarnt"jšího  majetku.  Také 
v  Nasavrkách  stávala  tvrz.  Z  Koši  na  nad  samotou  Kohoutem 
—  b\-valá  zájezdní  hospoda  nyní  v  zříceninách  —  dosti  ostře  nad  kra- 
jinkou vyzdvihnutého,  vyšel  rod  z  Košína.  dosud  ve  stavu  rytířském 
kvetoucí.  Z  jejich  tvrze  v  X\'.  st.  povstala  véska.  Nedaleko  nad  císař- 
skou silnici  v  dolince  při  mostu  spatřujeme  jednotu  .Jalovci".  Od  ní 
údolíčkem  mezi  Nasavrky  a  Radimovicemi  vejdeme  do  vesnice  Lh  o  ty. 
Původně  slula  L  h  o  t  a  K  r  u  š  n  o  v  a.  Že  potom  na  chalrňoučké  tvrzi  ( nyní 
statek  p.  Novotného)  se  usadili  ^'čelákové.  jmenovali  ji  Lhotou  A'čelá- 
kovou.  nyní  Balkovou.  \'es  s  nedalekým  Vejrcem  připadla  k  Choto- 
vinám. \\vrec  (\'ejrec)  stanice  transversální  dráhy  a  dvůr  s  liho\arem 
stojí  na  místě  někdejší  vsi.  z  níž  a  ze  kmetcích  statečků  _na  kníže- 
ctví", čímž  míněna  jsou  blízká  .Knížata"  (že  stála  na  knížecí  Lobko- 
vické půdě),  utvořil  v  X\T.  věku  rod  z  Hozlan  samostatný  statek,  při 
němž  postavili  pěkn\''  zámek,  v  němž  bydleli  po  nich  Malovcoxé.  Po 
konfiskaci  r.  1623  prodán  Kořenským  z  Terešova.  \'e selka,  sousední 
to  samota  jest  typem  stavby  pravé  staročeské  krčmy. 

Mezi  Veselkou  a  Nasavrky  leží  táborsk\'  dvůr  Hýlov  a  deskový 
dvorec  .Dolní  a  Horní  .Svrabov"  se  zámečkem.  V  držení  tohoto  zboží 
vystřídalo  se  množství  držitelů.  Nynějším  majitelem  jest  p.  Čeněk 
\o\\a.  z  Tábora.  Hýlov  se  sousedním  Náchodem,  malebně  nad 
Jordánem  položen\'m.  náležely  původně  k  panství  Táborskému. 

Při  císařské  silnici  k  Milevsku  vedoucí  nad  potokem  Tismenici, 
jenž  tu  vtéká  do  Lužnice,  proti  Táboru  rozkládají  se  Klokoty,  jež 
jsme  již  při  popisu  Tábora  seznali.  —  Za  kapličkou  Dobrovodskou 
vystoupíme  západně  za  Klokoty  na  vysoké  návrší  Chlum  zvané, 
s  jehož  vrcholu,  osázeném  lípami,  můžeme  se  pokochati  skvostnou 
vyhlídkou  ke  Kostelci  Podolskému.  Lil)ěnicum.  Milčinu.  na  Polanku. 
Ch\-nov  s  Pacovou  horou.  Křcc.  Kadcnin  a  Chousiník.  Dále  stihneme 


—  35  — 

výstavnou  ves  Vše  chov.  u  ní  na  levo  pod  horou  Hájkem  (488  m) 
Zahrádku.  Přes  most  nad  hlubokým  řečištěm  potoka,  jenž  se  za 
K  v é  c h  o  v  ý m  ml  ý  n  e  m  vlévá  do  Lužnice,  vystoupíme  k  vj^soké 
I)  ráži  ci,  ve  XIV.  století  .Magnum  Dražíc"  zvané  farní  to  vsi,  při  níž 
na  srázném  ostrohu  stojí  chrám  sv.  Jana  Křtitele.  Za  údolím  potoka 
Vlasenického  nedaleko  silnice  obklopuje  značnou  rozsedlinu  ves 
Mezdřič  (spríivnč  Meziřečí  neb  Meziříčí)  se  zámečkem.  Za  Rožm- 
berků patřívala  ves  ta  k  Přiběnicům.  R.  1623  prodána  Lobkovicům 
k  Jistebnici.  \'  zámečku  v  posledních  letech  o  prázdninách  sídlivá 
kolonie  školních  dítek  pražsk\''ch.  K  severu  jest  ves  Třemošná  u  trati 
transversálky.   Hranice  okresu  na  této  západní  straně  uzavírají  vesnice 


MOHYLY  U  DRHOVIC. 


Drhovice  s  proslulými,  archaeologicky  bohatšími  mohylami,  Padařov, 
odkudž  pocházel  odvážnV'  hejtman  táborský  na  Ostromeči  —  Filip, 
a  Voltyně.  Tato  leží  v  útulném  údolí  při  císařské  silnici.  —  Malou 
oklikou  přes  Opařany  ( \-  okresu  milexském).  necha\še  [jroti  velkému 
rexíru  Kašo\ickému  na  levo  vésky  Kašovice.  Repeč.  Hájkov 
(též  Hájky),  přicházíme'  ovocnou  aleji  do  městečka. 

STÁLCE  (původně  Stadlec),  s  rozsáhlým  zámkem  o  dvou  poscho- 
dích. V  barokní  budově  vystavěl  r.  1712.  hrabě  Jan  Potting  kapli 
Bolestné  matky  boží  v  byzanlinském  slohu  s  kopuli,  která  však  r.  1876 
z  ohledů  bezpečnostních  musila  b\'ti  sňata  a  z  celé  nádherv  zbvlo  ve 
s\-atyňce.  r.  1857  na  farní  kostel  pov\'šené,  několik  bohatě  článko- 
vaných řims. 

Ze  Stálce  kolem  samoty  na  \'orlice  (na  právo  zůstane  ves 
Křída  se  šesti  rybníky  a  myslivnou  Ploli-if  pod  silnicí,  jež  tu  vede  přes 
Lužnici  k  Dobřejicum)  skrze  vi  s  Slávo  ň  o  více  přijdeme  do  hlubok5'ch 
li^sů  Kašo  vi  c  k\'c  h.    v  nichž:   s  _■  za  časů  Zižkov\'ch   potulovali  nábo- 


-   36 


ženští  blouznivci,  svedeni  naukami  l<neze  Martinka,  řečeného  Loquis, 
Petra  Kániše  a  jinycii.  kteří  učením  o  rajské  nevinnosti  stali  se  původci 
sekty  adamitů  neb  naháčij.  Martinek  a  Kúniš  zaplatili  své  učení  smrtí 
upálením  v  Klokotech,  stoupenci  jich  pak  byli  vyhubeni  mečem  na 
ostrově  v  řece  Nežárce  blíže  mésiečka  Stráže.  \'  těchto  místech,  kde 
se  Lužnice  zatáčí  prudkým  obloukem  proti  B  e  č  i  c  ů  m  založili  mocní 
Rožmberkové  na  strmých  výšinách  pověstné  Přiběnice.  Byly  to 
\lastně  dva  hrady:  I'íil)ěnicr  na  levém  a  Přiběničky  na  pra\ém  břehu,  či 


POD  PRIBÉNICEMI. 


jak  lid  říká.  Hrad  a  Hrádek.  Obě.  na  ten  čas  nedobytné  pevnosti  spojoval 
přes  řeku  v  závratné  \'ýši  pnoucí  se  most.  Kromě  hlavního  účelu, 
aby  totiž  za  vzájemné  pomoci  a  sou\-islosti  staly  se  oba  hrady  nedo- 
bytnou pe\'ností  rožmberskou  na  českém  jihu.  měla  stavba  i  význam 
hospodářsk}'.  Xáleželit  do  Přiběniček  sedláci  a  poddaní  z  \esnic  na 
pravém  a  do  Přiběnic  z  osad  na  levém  břehu  Lužnice.  Byla  tu  na 
hrádku  kaple,  od  r.  1417  farní  kostel  sv.  Jiří.  -Z  Přiběniček  uchovaly 
se  na  naše  časy  jen  nepatrné  zříceniny  a  z  hradu  (Přiběnic)  neza- 
chovalo se  o  mnoho  \íce.  Lz;^  jcšlě  rozeznali  přcdhradi.  městiště  někdy 


-  37  - 


^ 


ZBYTKY  BAŠTY  HRADU  PRIBĚNIC. 


-  38  — 

Živé.  však  nevelké  tržní  osady  při  samé  řece,  čtyřhranné  základy  paláce, 
zbytky  siln\ťh  hradeb  s  otvory  pro  bránu  a  branku,  některé  ozdob- 
nější architektonické  detaily,  místo,  kde  stávala  kaple  sv.  Vojtěcha 
a  na  příkrém  kuželovitém  vršku  základy  a  kusy  spodních  zdí  velké 
bašty  či  hlásky,  šestihranného  půdorysu  s  článkovanS-m  římsovím  na 
rozích. 

Ve  zdech  svých  hostila  tato  celému  okolí  vévodící  věž  mnohého 
znamenitého  vězně:  krále  Václava  IV.  v  květnu  1394.  slavného  hrdinu 
Bohuslava  ze  Švamberka  (r.  1422),  Menharta  z  Hradce,  kněze  Korandu 
(r.  1420).  jenž  poslední  hradům  přinesl  zkázu.  Všichni  hledívali  asi 
úzkvm  okénkem  na  velikou  lesní  poušf  kolkolem,  spatřujíce  \'e  tmavé 
zeleni  l(,'sů  tu  a  tam  chumáč  velikých  buků.  dubů.  nad  nimiž  ])od 
modravou  oblohou  vysoko  vznášel  se  ostříž,  krabuj  a  dole  do  zpěvu 
lesního  ptactva  hučela  úprkem  pádící  řeka.  Kdo  jednou  sem  zašel, 
nikdy  nezapomene  na  útulné  lesní  zátiší,  v  němž  mezi  štíhlými  kmeny, 
přes  skalní  balvany  a  rokle  jako  hádata  vinou  se  nedávno  nově  zří- 
zené pěšinky,  vedoucí  ku  krásným  \vhlídkám  velikého,  romantického, 
přirozeného  parku  přiběnického.  Kdyby  vkusná  restaurace  hral)ěte 
Harracha  svým  nápisem,  kdyby  zelenavým  mechem  porostlé  kameni 
samo  neupozorňo\alo.  nikdy  bys  ncrckl.  že  stojíš  na  půdě  hislnricky 
proslulého  Táborská,  ale  myslel,  že  (l\'ch;iš  voln\'  vzduch  rozkošného 
zákoutí  české  Šumavy  .  .  . 

Přiběnice  se  připomíná  jako  hrad  r.  1243.  Zajisté  že  osada  ta 
stávala  dříve.  Petr  z  Rožmberka  (t  1347)  přivedl  ji  do  rozkvětu.  Měla 
na  každém  hradě  purkrabího,  čeled.  písaře  a  urbáře.  Oldřich  Rožmberk 
věznil  zde  husitské  kněze  (r.  I420).  Jeden  z  nich.  \'áclav  Koranda. 
zlámav  kládu,  nevysvětlitelným  spůsol)em  osvobodil  ostatní,  svázal 
strážné  a  pomoci  pověžného  Udolena  přivolal  Tábory.  Ti  13.  listopadu 
přichvátali  s  hejtmanem  Zbyňkem  z  Buchova.  Jakmile  Koranda  a  sou- 
druzi příchozí  přátele  poznali,  seděvše  dosud  na  věži  tiše.  najednou 
do  překvapené  hradní  čeledi  metali  kameny,  které  urvali  na  věžní  zdi. 
Tábor  hrr  .  .  ..  volali,  ukazujíce  shůry,  kudy  Táboři  na  hrad  nejsnáze 
se  dostanou.  (Jbojimu  \nitřnímu  i  útočícímu  nepříteli  purkrabí  se  žoldnéři 
neodolal,  snad  Táborům  i  stranil  —  a  tak  padla  nej\ětší  pevnost  rožm- 
berská za  chvilenku.  Posádka  na  Hrádku  se  vzdala.  Yilěz  ukořistiv 
nesmírné  poklady,  které  sem  byly  sneseny  z  okolních  klášterů,  spálil 
klenoty  na  nádvoří  a  utopil  v  řece  miličinského  faráře  Heřmana,  suf- 
fragana  pražského,  poněvadž  husitsk\-m  kněžím.  ač  je  prve  světil. 
nadával  lotrův.  Táboři  drželi  Přiběnice  17  let.  Uzavřevše  r.  1437  po 
bitvě  u  Lipan  s  Oldřichem  z  Rožmberka  věčný  mír.  postoupili  je  krum- 
lovskému pánu  zpět  s  podmínkou,  že  hrady  i  městečko  rozboří  a  nikdy 
neobnoví.  Sutiny  ukazují,  že  Rožmberk  slovu  dostál,  v  čemž  mu  byl 
pomočen  okolní  lid.  kter\'se  s  neobyčejnou  horlivosti  ničivého  díla  podjal. 


-  39  - 

Z  Přibénic  můžeme  jíti  k  Tátjoru  pohodlně  upravenou  cestou  na 
levém  břehu  Lužnice.  Projdeme  romantick\''m  údolím,  plným  podivnŇxh 
scenerii,  skalních  útesů  a  debří,  z  nichž  s  hukotem  několik  bystřin 
vpadá  do  řeky.  Proti  lesu  Osyka  řečeném,  mezi  veskami  Dražičky 
a  Lhotkou  se  rozkládajícímu,  uvidíme  mlýny:  Matoušovský 
a  K věchů,  za  nimiž  na  právo  pod  Táborem  k  Celkovicům  vine  se 
Pintovka.  výletní  místo  měšfanův.  Dražičky  po  zániku  Přibénic 
připadly  k  hradu  Dobronici,  od  něhož  r.  1542  je  koupil  Jan  z  Polko vic. 
Roku  1658  spojeny  se  Zelčí.  Od  Přibénic  můžeme  pospíšiti  na  stanici 
elektrické  dráhy  bechyňsko-táborské  v  Malšicích.  Od  hradu  stoupáme 
stinným  lesem  kolem  dvora  Karolína  (486  m  nad  hl.)  mezi  poplužními 
d\'or_v :  V  y  s  o  k  5'  "^  ^  C  e  r  v  e  n  %'  m  —  na  právo  ves  Lány  a  za  \  y- 
sokou  v  poloze  Obora  pod  lesem  Kukla  nedaleko  hájovny  ležela 
v  husitsk5'ch  válkách  zašlá  ves  Potu  lov  —  k  jednotě  u  Kosíka.  Xa 
levo  vrch  Bubeníčka.    Za  nedlouho  přijdeme  do  městyse 

MALŠIC.  Kolem  velikého  náměstí  v  podobě  podkovy  stojí  143  čísel 
s  993  oby  v.  Z  budov  vyniká  kostel  Nejsvětějši  Trojice  z  r.  1 746.  fara. 
pěkná  pětitřidní  škola,  radnice  a  občanská  záložna.  Malšice  patřily  k  Při- 
běnicům,  v  XVIIL  st.  hrabatům  z  AIthanu,  Lobkovicům  na  Zelči. 

Z  Malšic  vycházejí  dvě  silnice  na  východ.  Jedna  vede  přes  Cen  kov 
kolem  cihelny  a  Podolu  k  Bezděcí  nu,  při  němž  pod  vrchem 
Společnice  leží  Skrýchov,  západně  Třebelice,  na  levo  Obora 
a  pod  horou  Pahorkem  (472  m)  velká  ves  Marš  o  v.  (Jdtud  po  mar- 
sovském potůčku  přijdeme  k  Oustrašicům.  někdy  samostatnému 
statku.  \  XVT.  st.  zde  vládli  Hozlau(M-ové.  Druhá  silnice  od  Malšic 
skrze  Lom}'  aZhoř  borov\'mi  lesy  oustrašick\'mi  sejde  ku  plánskému 
mostu.  Třetí  na  sever  postupuje  smutnou,  pahorkovilou  krajinou  do 
vysoko  položené  dědiny  Slapy  (507  m):  Od  školy  otevírá  se  pěkná 
vyhlídka  k  Táboru,  Chýnovu  a  Choustníku.  Kolem  hory  Hýbačky 
(525  m)  leží  Větrov.  Hůrky  (Horky).  Libějice  a  Radimovice  (ře- 
čené Zelečské).  Xa  Hůrkách  se  dolovalo  na  stříbro  již  v  XIIL  st.  a  pře- 
stalo v  roce  1854.  Za  Babí  horou  při  Lužnici  jsou  Celkovice  se 
starožitn\'-mi  lázněmi  pana  Venduláka  (srv.  Táborl.  s  druhé  strany 
samoty  B  u  r  i  á  n  k  a,  S  e  d  1  o  ň.  \'ýše  proti  proudu  pak  K  o  1  d  o  \-  k  a. 
P  r  á  c  o  v  a  mlýn  L  o  u  k  e  n  í  k,  o  němž  jakož  i  o  tvrzi  Sedlci  bylo 
již  dříve  vypravováno. 

Druh\'  díl  okresu  směrem  od  jihu  začíná  dlouhou,  po  obou  stranách 
císařské  silnice  rozloženou  vsí  Planou  (nad  Lužnicíl  s  chrámem 
sv.  Václava.  Xáležela  původně  Sezimům  z  Ústí.  ve  válkách  husitských 
dostala  se  k  Táboru,  jemuž  roku  1547  konfiskována  a  rok  na  to  se 
Strkovem  a  Košicemi  k  Zelči  odprodána. 

Jižně  od  Plané  na  silnici  Táborsko-Hradecké  leží  Strkov.  Při 
severozápadním  konci  vesničky,  hned  vedle  silnice,  povznáší  se  nevy- 


-  40 


soky.  v  pravidelném  čtverhranu  dosud  znatelným  příkopem  obklopený 
pahrbek,  porostlý  hustým  trávníkem,  uprostřed  s  kamennou  sochou 
Matky  Boži.  Zde  stávala  tvrz  pánů  ze  Strkova.  jichž  majetku,  když 
tvrz  válkami  zanikla,  ujali  se  Táboří.  Od  r.  1547  sdílel  Strkov  osud 
Plané.  V  nejnovější  době  přesídlil  sem  ze  Zelče  hrabě  Otto  Harrach 
do  nově  vystaveného  moderního  zámku. 

Okolí  Plané  a  Strkova  náleží  k  nejpůvabnějším  v  Cechách.  Pří- 
jemná koujiel  v  Lužnici,  blízké  lesy.  v\hodné  železniční  spojení  a  četné 
villv  zpříjemňují  poiiyt  a  Planá  s  okolím  hemži  se  najmě  o  prázdninách 
pražsk\'mi  výletníky.  K  zamilovaným  místečkům  náleží  samota  na  Ko- 
pečku, na  silnici  k  Roudné.  Kybníky:    Strkovský.   Košický.  Koberný 


.HŮRKA'  U  PLANE. 


a  Hejtmanův  tvořící  souvislý  celek,  poskytují  s  obklopujícími  je  luči- 
nami a  stromovím,  nedalekým  lesem  Hůrkou  a  ostrůvkem  v  Hejtmanu 
milv  oddech  v  klidném  zátiší.  Za  Planou  rozkládají  se  k  východu  veliké 
přístupné  lesy.  Protéká  jimi  Hrobský,  Tůrovecký  a  Kozský  potůček, 
jenž  dle  osad  mění  své  jméno.  Mezi  polohami  v  Jezeře,  na  Březině. 
Doubravou  a  rozsáhlým  Tůroveckým  lesem  kolem  křižovatky 
dvou  silnic  leží  zámožná  \  es  Tůrovec  (památka  na  někdejší  vzácné 
lesní  obyvatele  —  tury),  za  vrchem  (iazdou  Nová  \>s,  na  právo 
Bitov  a  za  lesem  Hájkem  Dlouhá  Lhota  se  samotou  Pilou, 
mlýnem  Blažkovým,  od  něhož  kolem  staré  kapHčky  půjdeme  do 
Krtova  a  Tereziana.  Dalším  pokračováním  této  horské  krajiny 
nachází  se  ještě  v  enklávě  za  hradem  Chústníkem.  jenž  se  však  nalézá 
již  v  okrese  Soběslavském  a  jemuž  lid  říká  P^úsník.  vesnice  Chubonín 
a  Vlčoves.  Xa  znamenité  zdejší  tvrzi,  jejíž  zbytky  dosud  patrný,  vládli 
původně  páni  z  Choustníka  a  po  nich  různí  rodové,  až  dostala  se  roku 


-  41  - 

1750  k  Radenínu.  Nedaleko  Vlčovse  při  Cernovickém  potůčku  na 
Moučkově  stávala  proslulá  papírna.  Ve  zdejší  drsné  krajině  za  ně- 
kolik minut  směrem  ku  Křeči  (okr.  Pacov)  octneme  se  na  rozkošné 
oase:  u  Sv.  Anny.  Hned  vedle  starožitné  kapličky,  pod  níž  vytéká 
pramen  léčivé  vody,  uprostřed  rozsáhljxh  lesů  v  malém  přídolí  stojí 
moderní  lázeňský  dům  a  níže  myslivna.  Kolkolem  značně  stoupající 
lesy  chrání  před  větrem  a  mrazy;  k  jihu  otevřená  krajina  propouští 
sluneční  paprsky!  Jako  bys  přišel  do  jiného  kraje!  Pověst  lázní  Svato- 
anensk5'ch,  které  i  z  ciziny  již  v  XVII.  stol.  navštěvovány,  povznesl 
b5'val\'  řiditel  gymnasia  Táborského,  proslulý  Křížek.  Dnes,  najmě 
v  létě  přichází  sem  hosté  z  daleka,  převahou  vídeňští  Češi.  Ze  Sv. 
Anny  kolem  jednoty  na  Liškách  překročíme  příkré  temeno  lesů 
chrboninských  k  Radenínu. 

Z  panských,  obývan^xh  sídel  na  Táborsku  leží  Radenínský  zámek 
nejv\'še  (562  m).  Vysoká  dvouposchodová  budova  přečnívajíc  staro- 
byl5'  filiální  chrám  sv.  Markéty  s  báňovitou  věží,  z  daleka  kývá  na 
pozdrav,  zejména  blížíme-li  se  od  Tábora.  Slaveni  stoji  na  místech 
veliké  tvrze,  jejíž  hradby  a  zdi  dosud  viditelný.  Xese  ráz  sice  novější, 
leč  spodek  upomíná  na  stavby  XVI.  stol.  Po  odstěhování  se  domácího 
rodu  na  Krumlovsko  vystřídali  se  na  Radeníně  různí  okolní  rodové : 
Tučapští,  Jedlanští.  z  Xemyšle,  Smrčkové  a  Homútové.  Z  těchto  po- 
cházela panna  Zuzana,  jež  vdala  se  za  Jana  Černína  z  (rhudenic.  s  nimž 
na  Choustníku.  Radeníně  za  časů  válek  třicetiletých  trudné  sice.  leč 
přece  s  výsledkem  hospodařila.  Je  to  táž  Zuzana  Černínova,  jejíž  české 
dopisy  (v  archivu  hradeckém)  prozrazují  šlechetnou  mysl  staročeskou, 
poctivost,  lásku  k  rodině,  k  zemi  a  lidu.  Píše-li  synu,  známému  Heř- 
manu Černínovi,  žaluje:  „A  nyní  v  Cechách  za  té  bídné  vojny  neslyšíš 
než  pláč  a  naříkání:"  navštíví-Ii  lístkem  dceru,  sličnou  Elišku  Myslí- 
kovu.  napomíná  ji:  „I  nad  sedláky  se  smiluj,  budete  míti  pochvalu  od 
lidí  a  odplatu  od  Boha."  Jak  takovou  matku  děti  i  poddaní  ctili,  do- 
svědčuje přání  dceřino  z  ciziny :  „Za  největší  štěstí  na  světě  bych 
sobě'  pokládala,  kdybych  nejmilejší,  nejmilostivější  paní  mamičku  na 
rukou  k  sobě  přenésti  mohla"  ...  A  sedláciV  —  Poroučejíce  se  její 
přízni,  prosí  o  modlitbu :  „nebot  víme.  že  \'ašnostiny  modlitby  pánu 
Bohu  jsou  příjemný."  Že  pamět  její  nevyhynula  po  staletí  i  na  Radeníně. 
o  tom  svědčí  mnohá  pověst  o  dobré  paní  Zuzaně.  R.  1675  koupil 
R.  hrabě  Spork.  1754  po  Desfourech  hrabě  Kolovrat  Krakovsky'';  nyní 
drží  celé  panství  René  hrabě  Baillet  de  Latour.  vnuk  ve  ^'i(ini  r.  iH48 
zavražděného  mistra  Latoura.  Oú  Radenina  klesá  terrain  k  farní  vesnici 
Hrobům.  (Jd  západu  dosti  srázny-  vrch.  na  němž  stojí  starý-  chrám 
Nanebevzetí  Panny  Marie,  plny-  kamenných  náhrobniků.  fara  a  zámek, 
podobá  se  ohromnému  rovu.  (Jdtud  asi  název  osady.  Xa  t\Tzi  (lid  říká 
dosud  jednomu  místu  „na  Hrádku")  bydlela  v  XV.  stol.  rodina  Hrobských 


—  42  - 

ze  Sedlce,  \'  XVI.  věku  Smrčkové,  kterým  r.  1621  konfiskována.  Po 
čast\Th  přeměnách  držitelů  r.  1753  koupil  ji  hrabě  Leopold  Kolovrat- 
Krakovský.  jehož  rod  měl  ji  s  Radenínem  a  Obhajovicemi  do  nedávná 
společně.  Xvní  drží  panství  hrobské  vdova  Klotilda  Kolovrat-Krakovská. 
Kolem  Hrobů  leží  vesnice :  K  o  z  m  i  c  e,  X  u  z  d  1  y,  L  a  ž  a  n  y  a  Z  a- 
hostice. 

Za  hodinu  jsme  odtud  v 

CHÝNOVÉ.  Právě  s  této  strany  ze  silnice  hrobské  poznáváme,  že 
župní  hrad  Ch\'nov  (Chejnov)  na  své  časy  měl  nedobytné  položení. 
Chránily  jej  půlkruhem  močály  s  potůčkem  Chočinsk\'m,  odtud 
Ch\"navským  naz\'van5'm,  na  severu  hluboký  příkop  mezi  kostelem 
a  němějším  zámkem.  Xa  děkanské  zahradě  lze  pozorovati,  že  podhradí 
(nynější  město)  bylo  také  dosti  zpevněno.  Pozdější  hrad.  řekněme  zámek, 
stál  na  nejvyšším  bodě  bývalého  hradiště.  Budova,  jsouc  stavbou  ba- 
rokové doby,  nevykazuje  nic  pozoruhodného. 

Xa  náměstí  zříme  novou  budovu  měšťanských  škol  a  děkanství, 
star\'  kostel  Xejsvětější  Trojice,  o  němž  nezaručené  podání  tvrdí,  že  jej 
vystavěl  sv.  Vojtěch.  Za  lesem  oborou  překvapí  nás  pěkn\'  pohled  na 
Chýnov,  přes  údolí  ..Močítka"  až  k  viaduktu  transversalní  dráhy. 
V  Chýnově  má  atelier  znám\'  sochař  ř>antišek  Bílek,  od  něhož  po- 
chází pieta  ve  zdejším  kostele.  Ch\'nov  čitá  136  domů  s  1326  oby- 
vately.  Za  městem  u  velik5'ch  vápenn\Th  lomů  ^vyrábí  ročně  120.000  q 
vápna )  v  Pacově  hoře  těší  se  veliké  pozornosti  turistů  hluboká  jeskyně 
Ch\'novská.  Po  „čertov\^ch  schodech"  přijdeme  do  chodby  schwarzen- 
berské.  z  níž  na  levo  se  rozbíhá  chodba  Siavníkova  (60  m  dlouhá), 
v  právo  chodba  Malovcova  (66  m).  Chodby  zšiří  2 — 4  m  jsou  4—7  m 
vysoké.  Stropy  a  stěny  pokr\'vají  pěkné  krápníky  a  kusy  amfibolitu. 
Za  podívání  stoji :  Chlebová  pec.  Purkyňovo  oko.  Dračí  hlava,  Záho- 
řovo  lože,  Čertova  porážka,  Chrámy  sv.  Víta  a  sv.  \"ojtěcha.  — 
Chýnov,  původně  zboží  Slavníkovců,  byl  sídlem  župním  a  k  děkanátu 
chýnovskému  náleželo  55  far.  Panství  samo  jako  mensalní  statek 
patřilo  arcibiskupství  pražskému.  Po  husitských  válkách  nabyli  ho 
Malovcové,  kteří  se  potom  psali  z  Ch\'nova  a  Winterberka.  R.  1623 
daroval  císař  Ferdinand  Ch.  knížeti  z  Eggenberka.  jehož  potomek  Jan 
Kristián,  nemaje  dětí.  odkázal  jej  choti  Arnoštce,  roz.  Schwarzenber- 
kovně.  Po  smrti  této  připadlo  zboží  rodu  schwarzenberskému. 

Xa  v5'chod  uzavírají  okresní  hranice  Kladruby  se  stanicí  transvers. 
dráhy.  Hořice  horní  a  dolní,  tyto  s  pěknou  školou  a  starým  záme- 
čkem. \'  této  vsi  vzal  původ  rod  z  Hořice,  od  r.  1431  na  Selmberce 
usedlý.  Xa  dobré  tvrzi  hořické  vládli  potom  Smrčkové  z  Mnichu  (větev 
hořická).  v  XVII.  stol.  smilkovští  Talmberkové,  ^V)račičtí.  R.  1747  při- 
padly trhem  k  Chýnovu.  Také  v  sousedních  \'elim  o  v  icích  (původ. 
Vilémovice)  stávala  tvrz  ještě  r.   1438.     V  16.  věku  přivtělena   k  Ch\'- 


-  43  - 

novu.  Na  této  straně  mezi  lesy  na  Vrchách,  v  Adamově  kopci 
a  Homoli  ukrývají  se  vesnice  Mašovice,  Choěín,  směrem  k  Horám 
(Ratibořským)  Kloušovice  a  Dobronice. 

Bohatými  lesy.  v  nichž  se  spojují  potíjčky  Podolský  s  Horským, 
přijdeme  hlubokým  údolíčkem  za  hodinu  do 

HOR  RATIBOŘSKÝCH,  někdy  živého  horního  města.   V  celé  zdejší 
krajině  se  dolovalo  na  stříbro:  u  Vřesce,  Hlasivá,  Vožice  (staré) 
a  Ratibořic  stříbrných.  V  Rati  bořicích  dolovali  hned  ve  XIII.  st. 
páni  mocného   rodu   Hronoviců.    kteří  zde  založili    chrám  sv.  apoštola 
Bartoloměje,    nyní  fihalní    k  Horám    (("t\rt   hodiny).     Po  nich    dobýval 
stříbrnou  rudu  měštanský  rod  Měděnců   z  Ústí  Sezimova.    kteří   přijali 
Ijřídomek    z    Ratibořic.     Měděncové     seděli     na     Ratibořicích,    \'řesci 
a  blízkém  Podolí  ještě  v  XVI.  st.,  kdy  němečtí  havíři  založili  novou 
osadu   Ratibořice  nové,  nyní   Hory  Ratibořské.     Štědré   důlv: 
Tří  králů   (označen    soujmennou  kapličkou)    a   Dorota    stříbro   zrovna 
chrlily.  Kromě  císaře  a  Rožmberků  ve  stol.  XVI.  pokusilo  se  o  .stříbrné 
štěstí"   neméně   než  25  různých  rodin    (také  Windischgrátzové,    Vora- 
čičtí,  Lichtensteinové  a  j.  v.),  kteřížto  podnikatelé  všechnu  půdu  shora 
dolů  velikými  šachtami  (počtem   150!)  rozryli,    hledajíce  stříbro,  zinek, 
olovo  a  železo  (u  Dubu).  \'eliké  duly  (pod  S  t.  Vožicí):  Pomoci  boží, 
u  sv.  Anny.  na  Lopečku.  založené  \'ilémem  a  Petrem  \'okem  z  Rožm- 
berka,   zkazili   r.     1618   vojáci    pasovští.     Za   třicítileté   války    dolování 
velice  pokleslo,  ač  nikdy  nepřestalo.  Zkázu  dokonali  r.   1645  Švédové. 
Kněžna  Anna  Marie  Eggenberková  udělila  r.  1654  Novým  Ratibořicům 
výsady  města  a  odtud  nazý\'ala  se  osada  Horami  Ratibořskými.  Sláva 
dolů  však  již  hasla.     Nové   šachty    zklamaly    naděje    a  pokleslá  cena 
stříbra,   zvláště   v  naší  době    učinila  další  pokusy  zbytečnými.     Město 
svou  výstavnosti  činí  dojem  veliké    vesnice.     Kostel  sv.  Vojtěcha  po- 
stavil r.   1720  kníže  Adam  Schwarzenberk.    V  místech  kaple  sv.  Jana 
Nep.  z  roku   1818  stával    protestantský-  hřbitov   s  modlitebnou   pro  ne- 
katolické havíře  v  XVI.  stol.    zřízenou.     Y  malé  kotlině   nad   Horami 
vyčnívá  knížecí  dvůr  a  ves  Dub,  kde  stávala  rodná  tvrz  rytířů  z  Dubu. 
\'  XVI.  století  postaven  tu  zámeček.     Asi  půl  hodiny  odtud  pod  sráz- 
ným  vrchem  Homoli  (680  m)   mezi   vysokými    vrchy  jako  hnízdo  sedí 
knížecí   dvůr    Polanka.     Při  něm  stojí    zachovalá  stará  tvrz,    stavení 
čtverhranné,  vysoké  a  pevné.  Dvůr  obklopuje  silná  zed  s  mnoha  opě- 
racími pilíři,  mezi  nimiž  vyrostly  vysoké  topoly.    Odtud  pocházeli  vlá- 
dykové    z    Polanky.     \"    XVI.    věku    vládli    tu    Voračičtí    z     Paběnic. 
S  Malovci  připadla  Polanka  k  Chýnovu.     Od  Hor  .po  silnici  k  Táboru 
l)ři  potůčku  Chotovínském  leží  ^'řesec  a  nedaleko  romantická  samota 
ve  Skalách.     Výše   na  právo  proti   potoku   za  lesem    Hájkem   jest 
ves  Podol,    rybníkem    na   dvé    rozdělená.     U   jednoho   statku    dosud 
znatelný  jsou  stopy  tvrze.  Za  Vřescem  stoupá  poloha  lesem  Bradačkou 


4+ 


ke  Hlinici.  Ves  a  za  rybníkem  ležící  dvorec  Boubín  náležival  od  pra- 
dávna Sádlům  z  \'ražného.  jsa  součástí  nedílných  statků  Vražného 
a  Liderovic.  Asi  za  čtvrt  hodiny  odtud  přijdeme  k  Záluží.  I  zde 
míval  rod  Zálužských  svou  tvrz.  která  kolem  r.  1456  přešla  na  Miku- 
láše Smysla,  vladyku  ze  sousedního  .Smyslová,  po  němž  se  psal  silné 
rozvětvený  kmen  panoši  ze  Smyslová,  dosud  ve  Lhotských  ze  Smy- 
slová kvetoucí. 

Za  Smyslovém  pod  kapli  sv.  Anny  (476  m)  z  daleka  viditelné, 
rozkládají  se  Mě  šice  ze  zámkem,  v  němž  nalézá  se  kaple  sv.  Anny. 
Tvrz  povstala  zde  až  v  XV.  století:  před  tím  náležela  ves  k  Ústí  Se- 
zimovu.  Držitelů  Měšic.  kteří  se  stále  střídali,  jest  nepřehledná  řada. 
Nyní  patří  baronu  Oskaru  Nádhernému,   potomku  to  sotva  sto  let  sta- 


CH0T0\'1XSKY  ZÁMEK. 


rého  šlechtického  rodu,  jehož  zakladatelem  byl  prostý,  však  vysoce 
intelligentní.  obezřelý  a  přičinlivý  mlynář  z  Jistebnice.  Z  Měšic  na 
právo  přijdeme  údolím  potoka  Kozského  známou  cestou  na  hrádek 
Kozí.  o  jehož  vx-znamu  pro  dějiny  české  pojednáno  bylo  ve  zvláštní 
stati  při  Táboru. 

Poslední  čásf  okresu  navštívíme  drahou.  Jedeme  po  levém  břehu 
klikatého  Jordánu  mezi  Č  e  k  a  n  i  c  e  m  i  a  N  á  c  h  o  d  e  m  se  samotou 
Jalovci.  U  hájovny  Brad  áčky  zůstane  na  le\ici  Lhota  S  t  o- 
klasná.  na  pravici  dvůr  a  vesnička  A'ražná  se  Lhotami  Jení- 
čkovou a  Broučkovou.  \'ražná  ( \'ražný )  vydala  rod  Sádlu 
z  Vražného,  který  na  konci  X\l.  stol.  vládl  na  pěli  okolních  tvrzích. 
Po  konfiskaci  r.  1623  spojena  A'ražná  s  Liderovicemi.  s  nimiž  se  do- 
stala k  Chotovinám.  Lhota  Jeníčkova  původně  Puskartova.  dostala 
pojmenování  od  někdejších  majitelů  svobodnického  dvorce.  Jeníčků 
z  I3ratřic;  nebot  bydleli  zde  kromě  majitelů  tvrze  svobodníci.  Zámek, 
při  němž  vařili  pivo.  po  různých  osudech  konfiskovali  Kašparu  Kaplíři. 
Roku    1648  nabyl  ho  císařský  plukovník   Myslik  k  Pacovu.  Roku   1841 


45  — 


^ 


u 

o 

O 

Q. 
•UJ 

O 
JÍ 

< 

2 

'tu 

N 


V.- 


.J 


-   46 


odkoupil  jej  Jan  Nádherný.  Za  B  r  o  č  k  o  v  o  u  Lhot  o  u  na  mírném 
návrši,  na  místě  tvrze  stoji  dvůr  Oudičov  (staročesky  Uzditov.  Údišovj, 
\'vchodiště  rodu,  jenž  se  psal  z  Uzdičova,  jako  zase  při  Beranově 
Lhotě  po  dvorci  Jí  sově,  původně  Vvšově  (Vejšov)  se  naz\'vali 
vlad\'kové  z  Víšova  (Yý-šova).  V  této  straně  nachází  se  veska  Po- 
lanka, někdy  samostatný  deskový  statek  Polaneck\'ch  z  Polanky. 
Kolem  r.  1584  držel  jej  Kašpar  Menšík  z  Mensteina.  bakalář  svobod- 
ného umění  a  táborský  měšťan.  R.  1595  koupil  Polanky  \"íta  ze  Rzavého 
k  Chotovinám. 

Ze  stanice  Chotovinské  přijdeme  za  několik  minut  do  dvora  Čer- 
veného Záhoří,  položeného  před  vesnicí  téhož  jména.  Záhořská 
tvrz    patřila  až   do   r.   I6(t9  rodině  ^'itů  a  Lapáčků   ze  Rzavého.    \''   18. 


CHOTOVINSKY  Z.4MEK. 


století  hospodařili  tady  l)\-mové  ze  Střiteže.  kteří  Záhoří  nabyli  trhem 
od  hrab5te  z  Ladronu  r.  \(/)3.  V  zámku  slá\'ala  domácí  ka])le.  Obojí 
utrpělo  ve  válce  sedmileté,  kdy  z  budovy  u])raven  vojenský  špitál. 
Terrain  od  Záhoří  (490  m  n.  m.)  náhle  stoupá  ku  šp^xharu  uprostřed 
lesa.  při  němž  vede  silnice  do  vysokých  Chotovin  (559  m  n.  m.). 
Pohled  na  nynější  Chotoviny  ukazuje,  že  splynuly  ze  dvou  osad.  Ona 
ke  kostelu  sv.  Petra  a  Pavla  se  tulicí  část  jsou  pů\odní  Chotoviny. 
dolejší  kolem  zámku  slula  dříve  Vlkančice.  Prostrannv  chrám  vy- 
stavěli kol  r.  1380  Rožmberkové  ve  slohu  gotickém,  o  čemž  vnitřek 
dosud  svědči.  \'  XMII.  stol.  hr.  Migazzi  nevkusnou  opravou  původní 
ráz  znesvářil.  Povšimnutí  zaslouží  oluiřní  obraz  svatých  apoštolů  od 
Felixe  Leychera  a  na  dřevě  malovaná  .Madonna.  dílo  starožitné.  pr\' 
přes  700  let  staré,  jež  sem  daroval  z  rodového  jiokladu  r.  1785  vídeňsk_v 


—  47  — 

arcibiskup  Migazzi.  V  kostele  bx-valy  ještě  za  naší  paměti  náhrobník}' 
Vítů  ze  Rzavého  a  Sádlu  z  Vražného.  Ve  farní  barokní  budově  na- 
lézá se  olejov\'  obraz  vzpomenutého  biskupa  ]\Iigazziho. 

Chotovinský  zámek  s  báňovitou  věžičkou  a  krásným  anglickým 
parkem  jest  příjemné  letní  sídlo  panské.  Nepřehledná  takřka  jest  řada 
dřívějších  majitelů  tohoto  zboží,  jež  nyní  náleží  rodině  baronů  Nádher- 
n\'ch  z  Borotína. 

Pod  Chotovinami  v  údolíčku  Jezera  stojí  přívětivá  kaple  Panny 
Marie,  oblíbené  poutní  místečko.  Odtud  níží  se  poloha  k  údolí  potoka 
Koštického  (nejposléze  kozským  naz5'vaného),  v  němž  za  Kaká  no- 
vem (původně  Koktanov)  a  ml\'nem  Ž  ah  ou  rk  o  vým  v  mírném  sedle 
pod  dědickými  lesy  rozkládá  se  ves  J  e  d  1  a  n  y,  někdy  xýchodiště 
vladyk  z  Jedlan.  Tvrz  patřila  v  XV.  věku  Sádlům,  od  nichž  r.  160.3 
zakoupena  k  Chotovinám.  Xad  Jedlany  západně  leží  Sedlecko, 
Z  á  h  o  ř  í  č  k  o,  vesnice  to  kdysi  svobodnické.  S  blízkého  židovského 
hřbitova  (575  m  n.  m.)  přehlédneme  farní  osady  hoštickou  (okres  vo- 
žický), borotínskou  (okres  sedlecký),  jakož  i  větší  část  krajiny  táborské, 
hlavně  chýnovské  až  k  Choustníku  a  rozloučíme  se  tu  s  památn\'m, 
však  dosud  ještě  málo  znám\'m  a  oceněn5'm  Táborském. 

Fr.    Teplý. 


XXVIII.  OKRES  SOBĚSLAVSKÝ. 

Řeknu  Ti.  milý  čtenáři,  jedno  jméno,  a  jsi-li  od  Soběslavi,  jistě 
Ti  v  srdci  zjihne.  Znáš  SvákovV  Les  je  to,  plný  líbezné  vůně  a  po- 
silujícího klidu,  jehož  konejšivý  šepot  doprovází  řeka  Lužnice  šumným 
svým  hovorem.  Kdo  dal  se  někdy  ukolébati  jeho  tklivou  harmonií,  rád 
se  opět  k  němu  vrací. 

Na  Svákov,  malou  půl  hodiny  cesty  od  vSoběslavi.  na  západ  za 
za  řekou  Lužnicí,  na  skalnatém  ostrohu  se  rozkládající,  uvedu  Tě  také 
dnes,  abych  Ti  ukázal  náš  kraj.  Odpočinuvše  si  v  lese  u  kapličky 
Panny  Marie,  u  pramene  opálové  vody,  jíž  pověst  přisuzuje  moc  zá- 
zračného uzdravení,  vystoupíme  výš,  na  volnou  rozhlídku,  až  k  samé 
vesnici  Nedvědici. 

Téměř  celý  okres  náš  leží  tu  před  námi  jako  plastická  mapa  ně- 
jaká. Pod  námi,  podle  řeky  Lužnice,  šiří  se  rovina  Třeboňská. 
U  Soběslavi  jest  to  již  jen  severní  cípek  (prům.  40(»  m  n.  m.).  zabíha- 
jící mezi  výběžky  vysočiny  Českomoravské,  ale  k  jihu  rozevírá  se  ne- 
dohledná pláň.  již  na  obzoru  lemují  vrcholy  Novohradských  hor.  Tato 
pláň  bývala  kdysi  močálovitá  a  nezdravá,  avšak  páni  z  Rožmberka 
svedli  stokami  vodu  v  rybníky  a  půdu  vysušili. 


—  48 


Také  Soběslavští,  napodobujíce  svou  vrchnost,  koncem  XV.  a  za 
čátkem  XVI.  století   zřídili  od  města  na  jih    četné  rybníky,  jež  nadS'-- 
mali  vodou  z  potoka  Direnského.  Nyní  však  jest  většina  těch  rybníků 
vypuštěna,  a  zbyl  tu  toliko  rybník  ,Xadymač".  za  ním  ..StarS''  a  nad 
městem  .Nový",  původně  .Hospodář"  zvaný. 

Rovina  Třeboňská  zabíhá  podle  potoků  Direnského  a  Cernovi- 
ckého  k  východu  do  vysočiny :  na  západní  straně  okresu  za  Zálužím 
a  Vlastiboří  tvoří  rašelinnou  pánev,  , Blata",  v  nichž  rýpou  se  .borky", 
rašelinové  cihly,  které  jsouce  suché,  slouží  ve  zdejší  krajině  vedle 
dříví  za  laciné  palivo.  Však  připravují  se  již  plány  na  vysušení  .Blal" 


KAPLIČKA  PANNY  MARIE  VE  SVAKOVÉ. 


Soběslavských,  zregulováním  potoků  a  odvodněním  rašelin.  Projekt 
dělí  se  na  část  regulační,  která  vztahuje  se  k  úpravě  vodstva  v  délce 
50  km,  a  na  část  meliorační,  jež  obsahuje  návrh  na  kultivování  čistých 
rašelin  (750  ha),  luk  rašelinných  (250  ha)  a  k\'selých  luk  minerálných 
(500 /řfl).  Xáklad  1.670.000  K  vyvážen  bude  zajisté  velikým  prospěchem 
hospodářským,  způsobeným  proměnou  neúrodných  lad  v  úrodné  louky 
a  pole. 

Od  údolí  Lužnickéhd  na  východ  půda  stoupá  a  to  u  Soběslavi 
dosti  náhle.  Xa  jihov\'chodní  straně  hned  nad  městem  zdvihá  se  Račí 
hora,  o  níž  tu  jde  povést,  že  bývala  vrchem  šibeničním,  a  na  \\'chodě 
za  Chlebovém  povznáší  se  vršek  Kvasovickx'  s  kostelíkem  sv.  Anny 
v  lípovém  háji.  Celá  ostatní  krajina  v\-chodní  až  k  Dirné  jest  vlnitá 
pláři  450—480  m  nadmořské  výšky,  v  níž  si  proryly  potoky  Cernovický 


49  — 


a  Direnský  malebná  údolí.  Ale  asi  2  hodiny  cesty  od  Soběslavi  za 
Dirnou  vypnou  se  kopce  značné  výšky  u  Vicemíle  (SchnejperkK  u  Cho- 
těmic  a  Tříklasovic.  Podstupský  vrch  (610  m),  pod  nimž  za  Budislavi 
černá  se  lesnatá  Budislavská  hora  (555  m)  a  od  ni  na  sever  strmi 
Choustnik  (672  m),  na  němž  za  jasných  dnů  dobře  rozeznáváme  zří- 
ceninu hradní  i  ovčín.  Náhorní  planinu  SoI)ěsIavskou  na  severu  le- 
muje táhlý  hřbet,  za  nímž  skrývá  se  ves  Radenin;  jihozápadním  vý- 
běžkem jeho  jest  návrší  u  Janova  íod  Soběslavi  na  sever),  zdobené 
kostelem  sv.  Jana  Nepomuckého.  Od  kostelíka  otvírá  se  pěkná  \v- 
hlídka  k  jihu,  do  Soběslavská,  i  k  severu,  do  kraje  Táborského. 


PARTIE  NA  LUŽNICI. 


Levý  břeh  Lužnice  provází  vrchovina,  vysílající  k  řece  několik 
ostrohu.  Xa  jižnějším  vypíná  se  kostel  veselský.  na  bližším  strmí  tvrz 
Dráchovská.  nyní  sýpka,  a  podál  ní  kostel  farní. 

U  Soběslavi  dotXiíá  se  vysočina  břehíj  lužnických  , Pilátem"  (se 
starodávnými  lomy  rulovými)  a  Svákovem.  (Jdtud  na  sever  sice  trociiu 
odstupuje  od  řeky,  tvoříc  _kozí  roh"  v  kraji  kozáčkem,  nad  nímž  vé- 
vodí ve  výši  480  m  ves  Zeleč  („Vrch"  u  Zelče  530  m).  (Jd  Zelče  na 
východ  běží  táhlý  lesnatý  ostroh,  na  jehož  cípu  nad  samou  řekou 
Lužnicí  zdvihá  se  kostel  Skalický.  Dále  na  sever  shlédne  bystré  oko 
Tvé  město  Tábor  a  zrak  Tvůj  rozletí  se  po  vrších  u  Stupčic,  Choto\  in 
a  Chýnova. 

Na  východě  je  obzor  náš  velice  omezen  a  musíme  postoupiti 
za  Medvědice,   kde  vypíná   se  Chrastina  5\2  m  nad  mořem,   abychom 


-  50    — 

i  v\'chodni  cíp  okresu  přehlédli.  Tu  spatříme,  že  krajina  svažuje  se  do 
bohalých  Blat.  ale  za  nimi  opět  se  zdvihá  mírný  hřbet,  nad  nímž  vlní 
se  vrcholky  Blanského  Lesa  u  Krumlova  a  Šumavy. 

Rovinou  0(1  jihu  k  severu  nese  tiché  vody  své  ladná  Lužnice, 
rybníky  třeboňskými  zxodnéná.  pro  plavbu  vorů  upravená.  S  pravé 
strany,  proti  ml\nu  (ejnovu  přijímá  Dirensk\'  potok,  jenž  protéká 
několika  rybníky.  Od  Choustníka  spéchá  potok  Č  e  rn  ovic  k  n-  k  Sobě- 
slavi, jejíž  příkopy  městské  druhdy  napájel;  i  ten  plní  u  Tučap  několik 
r\  bníků  (nej\čtší  „Pokoj").  Pod  Choustnikem  temeni  se  potok  Borecký 
a  dá  se  po  svahu  na  západ  k  řece,  čině  velikN-  oblouk  k  severu.  S  levé 
sírany  ])řijímá  Lužnici-  u  Veselí  potok  Rytíř  (Bechyňský).  jenž  vznikaje 
\-  rvl)nicích  u  Hlavalcc.  protéká  Blaty.  Nejvíce  rybníků  je  na  Dirensku, 


,U  PANSKÉHO  MLÝNA"  NA  LUŽNICI. 


Tučapsku,  u  Krasejovic  a  Hlavatec;  že  druhdy  město  Soběslav  vyni- 
kalo rybníkářstvím.  již  jsme  pra\ili. 

Sledujíce  hranici  okresu  našeho,  vidíme,  že  jde  na  jihu  údolím 
pod  Cerazí  a  překročivši  řeku.  že  běží  zároveň  se  silnicí  řečičkou  až 
za  Višňové;  v\'chodní  část  její  tvoří  návrší  za  Dirnou  a  Tříklasovici; 
potom  otočí  se  kolem  Choustníka  a  zamíří  na  severu  k  \elik\-m  ryb- 
níkům pod  Planou  a  přejdouc  Lužnici  táhne  se  podle  silnice  zelečské 
k  rybníkům  u  Hlavatec.  Západní  hranici  značí  potok  Bechyňský. 

Od  Soběslavská  na  jih  rozkládá  se  okres  veselsk}-.  na  východ 
kamenický,  na  sever  táborský  a  na  západ  bechyňsk\-. 

Rozloha  okresu  měří  2-\-'A'l\5  km'-,  z  čehož  připadá  na  plodnou 
pudu  95'2I"„:  polí  je  49'41"/o.  luk  8"67.  zahrad  0'65.  pastvin  6'7I  a  lesů 
2<r75«/o. 

Prahorní  vysočina  rulová  zvětráním  vytvořila  půdy  písčitohlinité, 
na  návrších  mělké,  v  nižších  polohách  hlubší,  na  nichž  pěstují  se  žito. 


—  51    - 

oves,  brambory,  v  jílovitější  půdě  i  pšenice,  ječmen,  řípa.  zeli  a  jetel. 
Rovina  —  ti^etihorní  to  pánev  —  je  úrodnější,  zvkišté  pi^i  blatech.  Zně 
počínají  se  v  druhé  polovici  července,  nebot  podnebí  je  tu  drsnější 
a  vlhčí  než  v  středních  Cechách.  V  Soběslavi  je  průměrná  roční  teplota 
8°  C,  množství  srážek  6.34  mm,  větry  západní  převládají.  ^'  lesích  — 
jež  pokrývají  skoro  Va  půdy,  převládá  smrk  a  l)orovice.  méně  pěstují 
se  jedle,  dub  a  bříza. 

Hlavní  výživu  celému  okresu,  městu  i  vsi.  dává  polní  hospodářství 
více  než  průmysl.  Soběslav  sice  vynikávala  soukenictvím ;  naši  ře- 
meslníci známi  byli  na  trzích  domácích  i  v  Linci  a  jinde,  ale  nejdouce 
s  duchem  času,  zanikli  a  s  nimi  ztratili  práci  valcháři,  barvíři  a  man- 
dlíři,  postřihači,  tkalci  a  přádelníci.  \"ynikajíci  l)yl  též  cech  kožišníků 
a  punčochářů.  ale  i  ten  zašel  změnou  kroje.  Nyní  drží  přední  místo 
průmysl  hospodářský:  vaří  se  pivo  ve  4  pivovarech,  z  bramborů  pálí 
se  líh  v  6  lihovarech,  vyrábí  se  škrob  a  syrob.  Sýrárna  zřízena  je  ])ři 
velkostatku  v  Zelči. 

Textilní  průmysl  zastoupen  je  hedvábniclvim.  jež  zaujalo  místo 
bývalého  soukenictví.  Od  r.  1849  vzniklo  v  Soběslavi  mnoho  faktorství, 
pracujících  pro  firmy  vídeňské;  úpadku,  který  hlavně  nezřízenou  sou- 
těží v  pozdější  době  nastal,  zabráněno  aspoň  částečně  tím.  že  r.  l"J(ll 
zakoupila  Pražská  , Česká  společnost  pro  obchod  a  průmysl"  v  Sobě- 
slavi ml5'n  a  zřídila  z  něho  továrnu  hedvábnickou.  Kromě  té  pracuje 
se  v  Soběslavi  pouze  ještě  ve  2  dílnách  pro  tirmy  cizí. 

Z  nedostatku  obživy  domácí  nuceni  jsou  naši  lidé.  zvláště  z  xy- 
sočiny,  odcházeti  na  letní  práci  do  \'ídně. 

Kommunikaci  slouží  erární  silnice  od  Tábora  k  Veselí  jdoucí 
a  četné  silnice  okresní,  v  úhrnné  délce  113"9l8/&/7/  (r.  1900).  Okresem 
probíhá  dráha  cis.  Frant.  Josefa,  při  níž  jest  stanice  v  Soběslavi  a  za- 
stávka v  Roudné.  V  Soběslavi  zřízena  je  těž  stanice  telefonická.  Z  pe- 
něžních ústavů  vyniká  městská  spořitelna  Soběslavská  s  filiálkou 
v  Mezimostí.  Vedle  tohoto  blahočinného  ústavu  jest  v  Soběslavi  okresní 
hospodářská  záložna  a  Reiffeisenky  ve  Vlastiboři,  Choustníku  a  Budislavi. 

Obyvatel  bylo  v  r.  1900  napočítáno  v  40  politických  čili  49  kata- 
strálních obcích  (v  tom  I  město.  1  městys)  18.186  (  18.167  Cechů),  z  těch 
je  8.764  mužů  a  9.422  žen. 

Lid  náš  náležel  kmeni  Doudlebů  a  zachoval  si  do  nedávná  svoje 
z\  láštnosti ;  nářečí,  zvyky,  kroj  i  sloh  stavební.  Účinkem  doby  moderní 
však  vše  to  zmizelo,  a  je  velikou  zásluhou  purkmistra  soběslavského 
Josefa  Mrázka  a  ředitele  m.  školy  K.  Lustiga,  že  ještě  v  čas  založili 
v  Soběslavi  museum,  aby  zachováno  bylo  aspoň  to,  co  se  nedostalo 
do  světa.  Také  ředitelka  m.  školy  Em.  Frischová  sebrala  s  obětavostí 
velikou  množství  v\''šivek  lidovXxh,  jichž  použila  k  vydáni  svého  „Orna- 
mentu blatáckého'. 


-  52  - 


Podle  kroje  dělilo  se  obyvatelstvo  na  Soběslavsku  ve  dvě :  na 
Blatáky  a  Kozáky.  Národopisný  okrsek  Blatácký  vůbec  je  ovšem  širší; 
náleží  k  němu  vedle  Soběslavská  i  okresy  Veselskv',  Lomnický,  Ti^e- 
bořiský  a  částečně  také  JindřichohradeckN'-.  Na  severu  dosahovaly 
hranice  národopisného  okresu  blatského  za  Soběslav  k  vesnici  Roudné. 
na  západ  k  Lišovu.  na  jihu  k  Suchdoiu.   na  východě    pak  šla  hranice 

až  k  národnostní  mezi 
smíšeného  Jindřichohra- 
decká. —  V  pradávných 
dobách  byla  celá  tato  kra- 
jina jediným  ohromným 
močálem,  jenž  se  táhnul 
od  Chlumce  přes  Treboři 
až  k  \'eseli.  Zbytky  jeho 
jsou  ohromné  nynější  ryb- 
níky chlumecké,  třeboň- 
ské a  lomnické  s  četnými 
rašeliništi.  Zeměpisný  po- 
jem Blat  (krajiny  blátivé, 
močálovité)  kryje  se  tu 
způsobem  až  překvapu- 
jícím s  tímto  okresem 
národopisným,  jemuž  dle 
toho  od  dávna  již  také 
dáno  toto  jméno. 

Blatáci  na  Soběslavsku 
usedli  byli  v  úrodné  kra- 
jině při  rašeliništích,  táh- 
noucich  se  od  Veselí  na 
sever  ke  Komárovu.  Byl 
to  lid  rázný,  zpěvu  mi- 
lovný.  ale  řeči  měkké: 
pjivor=  pivo.  bjilo  =  bylo. 
bujil  =  bud.  slobodný  = 
svobodn\'-,  vochce  ^  ovce 
a  j.  zvláštnosti  jsme  druhdy 
slýchávali  v  řeči  jejich. 
Nejvýznačnější  částí  kroje 
mužského  byly  dlouhé, 
šosaté  kabáty  , župany" 
zvané.  Nezapínaly  se  kno- 

SEDL4K-  Z  BL.AT  <1'1^^'-   ">'b'"^  ^^^^'y   ^  ^f] 

(TL.AMPAč  PEROUTKA  Z  i'LAVsKA).  kami.    Limcc   zupanu  byl 


—  53  — 


stojatý,  vyšívaný.  Blaták  míval  dva  kabáty :  sváteční  tmavozelený, 
v  předu  knoflíky  posázený,  zvan\'  .stojedenáctUa"  od  3  varhanů  po- 
dlouhlých na  zádech;  všední  kabát  b\'val  pláténý,  na  švech  hedvábím 
zdobený.  Vedle  toho  nosívali  „kazajky".  Koženky  blatácké  (nohavice) 
bývaly  široké  _že  by  se  ještě  3  podruzi  do  nich  mohli  vžiti.'  Nožiny 
byly  pod  kolenem  svázány  řemínky,  uměle  z  kůže  střihanS^mi.  Pravv 
Blaták  chodil  ve  shrno- 
vačkách  a  jen  v  létě  obou- 
val se  do  střevíců;  pun- 
čochy nosíval  modré ;  od- 
tud přezdívka  jejich  „mo- 
drohnáti". 

Na  zimu  odívali  se 
bud  v  dlouhé  žluté  ko- 
žichy ovčí.  vyšité  na  švech 
řemínky  zelenj^mi  a  červe- 
n\'mi,  nebo  v  pláště  o  ně- 
kolika límcích.  Na  hlavě 
nosívali  vN^šňořené  cilin- 
drové  kastory,  též  „tcho- 
řovice"  s  mašlemi  po  stra- 
ně. Také  vydrovka,  nízká 
to  čapka,  byla  na  Blatech 
oblíbena.  Vnitřek  tchořo- 
vic  byl  podšit  beránkem. 
Jako  ukázku  kroje  tohoto 
uvádíme  tu  vyobrazení 
ženicha  z  Libořez  a  se- 
dláka z  Plavska. 

Zeny  blatácké  stro- 
jily se  bohatě  a  pestře. 
Kytle  (sukně)  mívaly  do 
varhánků  skládané,  sou- 
kenné či  šerkové,  vět- 
šinou tmavozelené,  zdo- 
bené prostřed  dokola  kvě- 
tovanou stuhou,  ..babor- 
kou'.  .Spodničkami  drženy 
byly  dole  do  znamenité 
šířky.  Zástěry  měly  hed- 
\-ál)né  nebo  bílé  vyšívané. 

K  muzice  odívala  se  děv- 

^    ,       ,      .     ,  .   ,      ,      ,  SELKA  Z  BLAT 

cata  do  snerovacek,   kve-  (starosvatka  z  plavskm. 


-  54 


továnim.  dracouncm  a  penízky  zdobených,  brala  si  tenčíce  s  nad\'cha- 
nými  rukávy  a  pestrými  .vejkladky"  kolem  krku. 

Nejvýraznější  a  nejnádhernější  částí  oděvu  ženského  byla  plena. 
Byly  to  veliké  šálky  bílé.  nádherně  vyšívané,  jejichž  hlavní  velk\-  cíp 
po  zádech  dolů  splx^val.  Druhé  dva  cípy  bNiy  pod  bradou  otočeny 
a  na  temeni  pak    v  uzel   svázány    (viz    obraz  selky).    U  vdaných   žen 

vynikal  zpod  pleny  ještě 
čepec,  svázaný  širokou 
.rouškou",  páskou  to  per- 
lami a  penízky  pošitou. 
Přes  to  pokrývala  hlavu 
ženy  svatební  roucha,  již 
byla  jako  nevěsta  při  tak 
zvaném  zavíjení  či  čepeni 
nevěsty  zahalena.  —  Nej- 
pestřeji okrášlila  se  dívka 
jako  nevěsta.  Vrch  hlavy 
ozdobila  si  korunkou  po- 
zlacenou, ve  vlasech  třpy- 
tily se  jí  skleněné  jehlice, 
-vínek'  slavnostní  ovíjel 
se  kol  hlavy,  vzadu  na 
mašli  svázaný  :  zadní  rulík 
pokrýval  hedvábný  „pro- 
středek" koraly  a  zrcátky 
])ošit\^  (Viz  obraz  blatské 
nevěsty  v  úboru  svateb- 
ním a  nevěsty  očepené). 
Bývaly  venkovské  s\atby 
hlučné,  když  jely  k  od- 
datvím.  Plné  vozy  diu- 
žiček,  stejně  ustrojených 
jako  nevěsta,  mládenců, 
svatebčanů,  a  všichni  ve- 
sele zpívali  střídavě  s  mu- 
zikou, dudami,  klarinetem 
a  trubkou  :  _Už  mou  milou 
do  kostela  vezou."  Zaví- 
jeni čili  ..čepeni"  nevěsty 
konalo  se  o  půlnoci  za 
zvláštního    obřadu    a    pri 

hostině,    k    niž   mělv    jen 
ZKMCH  Z  BLAT  .  ..  ^  ^.       '  ,.    ,. 

(ZLiBoftEz,  >^eny   přistup,    lato  ^la\- 


nost  nazývá  st-  zaviječkou.  —  V  severnějši  části  okresu  soběslav- 
ského bydli  -Kozáci".  hlavně  u  Zelče,  kteréž  krajině  říkali  jsme 
„Kozí  roh". 

Kroj  kozáck\>  nebyl  tak  pestrý,  nádherný  jako  blatácký;  příčina 
toho  byla  jistě  ta,  že  Kozáci  poddáni  byli  vrchnostem  chudším  a  cílili 
tudíž  tíhu  poddanství  více  než  Blatáci,  jejichž  osady  náležely  městu 
Soběslavi,  Schwarzenber- 
kům,  ^^ratislavům  a  j., 
kteří  poddan\'ch  svých 
tolik  netiskli.  —  Ženské 
sukně  na  Kozáčku  byly 
kanafasky  pruhované,  ka- 
bátky bez  ozdob,  fěrtochy 
mřížkované,  čepce  dra- 
counem  a  penízky  pošité 
vzadu  s  naškrobenou  ho- 
lubinkou.  Přes  čepce  za- 
vazovaly se  pleny,  pouze 
bíle  vyšité.  Mužští  měli 
na  nohou  , bakančata" 
(polobotky)  zapínací  nebo 
šnčrovaci,  punčochy  bílé, 
praštěnky  přiléhavé,  takže 
by  „zůstaly  ve  dví",  kdyby 
se  byl  Kozák  sehnul.  Vesta 
šla  až  ke  krku,  jenž  býval 
ovázán  šátkem.  Přiléhavá 
kazajka  vybíhala  na  zá- 
dech v  malý  lalCiček,  — 
„ohon.  jako  má  koza." 
Pláště  i  kožichy,  kratší 
než  u  Bialákíi.  nikdy  ne- 
byly zdobeny  „tulipány" 
a  j.  květy.  Klobouky  ko- 
zácké  měly  tvar  obráce- 
ného kužele  komolého  jako 
„měřičky". 

Vzděláni  lidu  dle  v\'- 

sledku    sčítáni   v   r.    lOíHt 

jeví  se  takto :  čísti  a  i)Sáti 

umí    14.7.37    osob,    jenom 

čísli    217    osob,    ani    čisti  dt  a-tci^-á  mci-čc-t, 

BLATSKA  NE\  ESTA 

ani      psáli     ,'52,32     osoby.  ve  svatebním  úboru. 


—  56 


ovšem  to  jsou  hlavně  děti  školou  nepovinné.  —  O  školství  na  Sobě- 
slavsku  dobře  je  postaráno.  V  Soběslavi  jsou  2  školy  měšfanské,  chla- 
pecká doplněná  4.  třídou,  též  ústav  ku  vzděláni  učitelů  se  školou  cvičnou, 
v  okresu  pak  14  škol  obecných.  Vzděláni  učřiů  vede  pokračovací  škola 
v  Soběslavi.  —  O  lidové  vzdělání  pečuje  Soběslav  četn}''n;i  spolky 
a  knihovnou,  spojenou  s  čítárnou,  na  venkově  pak  zasluhuje  pochvalj' 

vzdělávací  činnost  jednot 
hasičských. 

Město 

SOBĚSLAV,  stře- 
(liště  okresu,  leží  v  kotlině 
nad  řekou  Lužnicí  při 
dráze  cis.  Frant.  Josefa. 
Skládá  se  z  vnitřního 
města.  Táborského  a  Ve- 
-elského  předměstí.  Ve 
442  domech  žije  tu  3771 
obyv.  Výstavností  svou 
|)oskytuje  vzhled  úprav- 
ného města  jihočeského. 
Ši)l:)čslav  bývala  ohrazena 
])řil<(ipy  a  zdmi.  jež  z  části 
se  zachovaly ;  vězné  brány 
\šak  byly  zbourány  v  sto- 
Irlí  minulém.  Z  budov 
na  prvním  místě  vyniká 
;;i)lick5'  chrám  sv.  Petra 
a  Pavla,  dvojlodní.  se 
xzárnou  ideni)ou  sklíp- 
k()\'ou.  Prav}-  oltář  ozdo- 
Ijen  je  Hrandlov\-m  obra- 
zem Krista  na  kříži.  \'ěž 
kostelní,  již  Táboří  po- 
bořili jiři  jednom  vpádu 
>vém  do  Soběslave,  vy- 
zd\-ižena  byla  do  výše 
nvnější  r.  1485  od  stavi- 
telů Beneše  z  Trhových 
Sviň  a  Burky  z  Tábora. 
Cibulovitá  báň  nynější  po- 
chází z  r.  1750.  V  jiho- 
BLATSKA  NEVĚSTA  ,    .         ,        ..         .       -    ,- 

ZAVITÁ  (OČEPENÁ,.  západním    koule    namésti 


>• 

—1 

OJ 

> 

< 

N 
>- 
C/2    S 

Z  á 

-4* 

co   > 


aa 


u 

O 

2Í 


'^_ 


_^ 


-  58  - 

Stojí -Starodávný  gotický  kostelík  sv.  \'íta.  nesoucí  nad  triuťnfálním  ob- 
loukem štíhlou  osmihrannou  vížku.  Kostelík  ten  zrušen  byl  r.  1785.  ale 
nyní  koupen  je  spolkem  pro  obnovu  jeho.  Xa  hřbitově  dal  postaviti 
boháč  soběslavský  Zachariáš  Marek  Markovskx'  kostel  sv.  Marka,  kterx- 
r.  1651  posvěcen  byl  Arnoštem  z  Harrachu.  A'  kostele  visí  památné  obrazy 
Markovského  a  příbuzného  jeho  Petra  Hofmanna.  Hrad.  jejž  posud  hlídá 
okrouhlá  věž.  určen  byl  Petrem  \'okem  za  gymnasium  bratrské,  ale 
r.  1534  Ferdinand  III.  věnoval  jej  městu,  kteréž  tu  zřídilo  pivovar.  Xa 
náměstí  poutá  pozornost  naši  dům  .U  černého  orla",  vystavěný  r.  1564 
majetníkem  jeho  Řehořem  Smrčkou. 

Museum  zdejší,  umístěné  ve  vlastním  domě.  bývalém  Rožm- 
berském, vystavuje  pěkné  sbírky  nerostů,  peněz,  památek  archeolo- 
gických, výšivek  blatsk\xh.  kozáckxxh  i  třeboňských,  má  síň  selskou, 
městskou,    obrazárnu    i    oddělení    uměleckého    průmyslu,    a    zasluhuje 


SOBESLAX'. 


povšimnutí  i  plného  uznáni.  \'  radnici  městské  uložen  je  bohatý  a  zaji- 
mavv  archiv.  Soběslav  je  sídlo  okresních  úřadů,  ústavu  učitelského, 
školy  měšťanské  i  průmyslové  pokračovací. 

Obec  Soběslavská  je  vlastníkem  deskového  statku  o  výměře 
1036  ^fl^  což  jí  umožňuje,  aby  tolik  učinila  pro  pohodlí  a  poučení  svých 
občanů. 

Osudy  města  zajímavý  jsou  zvláště  v  dobách  husitské  a  pobělo- 
horské. Soběslav  dostala  se  snad  již  ve  XIII.  stol.  v  majetek  pánů 
z  Rožmberka,  kteří  tu  vystavěli  nejen  kostely.,jale  i  hrad  a  povýšili 
osadu  za  město.  Jindřich  z  Rožmberka  věznil  nashradě  zdejším  (1394) 
krále  Václava  IW.  ale  musel  se  sám  o  Sobéslá#  obávati,  neboí  četní 
odpovědníci  jeho  ukládali  o  ni.  1  Jan  Zižka  .zdržoval  se  tu  v  okolí. 
Založením  Tábora  vznikl  Rožmberkům  mocný  nepřítel,  jemuž  těžko 
odolávali.    Soběslav  byla    pr\ni   na  ráně  a  bratrstvo    táborské  ji  něko- 


59 


likrát  přepadlo  a  vypálilo.  Oldřich  z  Rožmberka  zase  mstil  škody  své, 
kde  a  jak  mohl.  Za  Jiřího  Poběbradského  nastaly  boje  v  okolí  Sobě- 
slave na  novo,  nebof  Jan  z  Rožmberka  přidržel  se  krále  Jiřího  proti 
jednotě  Zelenohorské.  Ale  po  mnohých  škodách  a  domluvách  opustil 
Jiřího,  ba  postoupil  i  hradů  svých  Choustníka  a  Soběslavi  Zdeňkovi 
ze  Šternberka,  aby  z  nich  vedl  válku  proti  straně  královské.    Za  dob}' 


lé^hljH 


"!      f 


h.\8:,g.^.V 


DĚKANSKY  CHRÁM  SV.  PETR.^  A  PAVLA  V  SCEESLAVI. 


Jagejlovské  i  potom  vzmohl  se  ve  městě  blahobyt  a  statky  soukromé 
i  obecní  utěšeně  se  množily.  Soliěslav  koupila  r.  1480  ves  pustou 
Lhotu  na  Lejči.  14%  Radimov.  1514  půl  vsi  Záhoří.  1594  Ťjezd  Nedvě- 
dický.  1597  Lhotu  Rybovou  a  161.3  Zvěrotice.  Válka  třicetiletá  však 
uvedla  město  do- zkázy.  Ustavičně  průchody  vojska  různ\'ch  zljraní 
a  národů,  ožebračily  měšfany  a  zpustošily  město  tak.  že  v  něm  ze   118 


—   60   - 

domů  bylo  21  pust\-ch  a  na  předměstí  z  92  domů  bylo  10  pohořeK''ch 
a  55  push''ch.  R.  1660  přešla  Soběslav  v  moc  rodu  SchwarzenbersUého, 
jenž  pečliv  byl  o  zvelebení  živnosti  městských,  ale  bývalý  blahobyt 
už  se  v  Soběslavi  neuhostil;  zvláště,  když  i  soukennictvi  a  j.  řemesla 
zanikla. 

Vydejme  se  nyní  na  cestu  okresem !  Ze  Soběslavi  zamíříme  k  v\'- 
chodu  a  za  malou  půlhodinku  dojdeme  do  Chlebová,  vesničky  to  ze 
24  domů  o  155  obyvatelích.  Několik  honů  na  jih  od  ní,  u  ml\'na  Chle- 
bovského  podnes  spatřuje  se  val  věžovité  tvrze.  Oldřich  z  Rožmberka 
věnoval  Chlebov  r.  1390  obci  Soběslavské,  aby  užitky  z  ní  vycházející 


KLENBA  CHRÁMU  SV.  PETRA  A  PAVEA  \'  SOBÉSLA\  1, 


obracela  k  užitku  svého  špitala.  Za  Chlebovém  zelená  se  lipovN'  háj 
a  v  něm  stoji  kostelík  sv.  Anny.  na  konci  X\'II.  stol.  založený.  Od 
kostelíka  na  právo  podle  osam.ělé  školy  táhne  se  stromořadí  k  parku, 
v  němž  ukrývá  se  zámek  a  za  ním  ves  Přehořov  (3H8  obyv.).  Jednou 
do  roka.  o  pouti  Annenské,  oživne  háj  i  park.  Je  po  žních  žitných, 
rolníci  oddělali  si  hla\'ní  práci  a  rádi  zaputují  k  sv.  Anně.  odpoledne 
pak  se  cesta  netrhne  výletníky  městskými.  \'  ten  den  majetník  velko- 
statku otevře  obecenstvu  zámeckx'  park,  aby  se  tu  mohlo  uhostiti 
v  příjemném  stínu,  nebo  pobaviti  tancem  a  procházkou.  K  panství 
Přehořovskému  náležejí  2  dvory:  Přehořovsk\-  a  Kvasovický;  kromě 
toho  je  v  Přehořově  pivovar  a  lihovar. 

Podle  Přehořova   psali  se  Přehořovští   z  Kvasejovic,   erbu    ptáka 
sedícího  na  ratolesti,  kteří  i  okolními  statky  některvmi  vládli,  ale  obv- 


—  ř,l  — 


KOSTEL  SV.  MARKA  V  SOBĚSLAVI. 


čejné  na  Táboře  by- 
dleli. Jan  Sfastný  Pře- 
hořo\'sk\'  prodal  r.  1627 
Přehořov  manželce  své 
\>ronice  Castolárové 
7.  Dlouhé  Vsi,  a  ta  zase 
r.  1629  Václavu  Proké- 
ciusovi  ze  Schneeberka. 
zbohatlému  měštanu  so- 
běslavskému. 

Od  kostelíka  sv. 
Anny  na  se\er  leží  ves 
i\  \'  a  s  e  j  o  \'  i  c  e ,  mající 
ly?  ob.  ve  34  domech. 
\'e  vsi  stávala  tvrz,  dle 
níž  psali  se  Babkové 
z  Ivvasejovic.  sloužící  pánům  Hradeckým  nebo  Hožmberkíjm;  koncem 
X\".  stol.  přešla  na  pány  Přehořovské.  Janu  Ivábovi  z  Rybňan  byla 
r.  1623  zabavena  a  prodána  Janu  Řepickému  ze  Sudomeře.  později 
přikoupil  ji  Prokécius  ke  í^řehořovu.  s  nímž  od  té  doby  sdílela  osudy  s\é. 
Podle  několika  rybníki]!  přijdeme  k  Meznému.  které  s  Novou 
Vsí  tvoří  jednu  obec  se  380  obyv.  v  59  domech.  Z  držitelij  Mezného 
zajímá, nás  zvláště  Benjamin  Fruwein  z  Podolí,  jenž  súčastniv  se  po- 
vstání proti  Ferdinandu  11.,  jirojjadl  jmění.  Statek  Mezenskv  koupil 
r.    1650  Václav  Vratislav  z  Mitrovic  a  připojil  jej  k  Dirnému. 

Dáme-Ii  se  od  .Mezného  jiodle  Zlatého  dvora  k  potoku  Diren- 
skému  a  proti  vodě,  přijdeme  do  Zářiči  (2U9  ob.,  39  d.)  a  na  druhém, 
jižním  břehu,  na  únati 
Záveského  vrchu,  s])a- 
tříme  Třebějice.-  ma- 
jící s  blízkým  Závsím 
393  ob.  a  70  domů. 
Však  tu  jsme  již  u  I) i  r- 
ného,  vsi  rozprostírající 
se  malebně  na  táhlém 
ostrohu.  Ze  směsice 
stavení  vypíná  se  mo- 
hutná věž  kostelní,  pro 
niž  není  ani  viděti  sta- 
rodávného kostela  sv. 
Vavřince.  Zámek  Di- 
renský,  jejž  dal  ze  staré 
tvrze      upraviti     hrabě 


DÚ.M  .U  ČERNÉHO  ORLA"  V  SOBĚSLAVI 
Z  ROKU  1564. 


62 


Frant.  Adam  Vratislav  z  Mitrovic  v  1.  1757—9.  vypíná  se  na  po- 
sledním výběžku  skalnatého  ostrohu.  Zámek  obtékají  dvě  stoky,  ze 
Zámeckého  rybníka  jdoucí.  Zvodnila-li  se  hrázi  voda  v  obou  stokách, 
stál  zámek  v  rybníce,  jako  se  to  podnes  vidí  v  blízké  Červené  Lhotě. 
Tvrzi  zdejší  vládli  vladykové  z  Dirného;  koncem  XIV.  stol.  však 
přešla  v  držení  rodiny  Rútíj.  užívajících  v  erbu  plotu  zlatého.  Růtové 
seděli  na  Dirném,  pokud  v  Cechách  byli.  Poslední  z  toho  rodu  byla 
Barbora  Růtová.  která  provdala  se  za  Adama  ml.  Vratislava  z  Mitrovic. 
Přínos  její  na  Zálší  konal  se  ve  středu  první  v  červnu  r.  1607,  k  čemuž 
pozv^áni  byli  i  páni  Soběslavští,  aby  jej  v  bázni  Boží  okvasiti  pomohli. 


W^ 


^^>i^ 


j^?i8í^^^fr> 


HRAD  \'  SiJBESL.AVI  iWM  pivovaRi. 


Rodina  \'ratislavu  posud  na  Dirném  xiáilne.  Památku  Václava  \'rati- 
slava  hlásá  i  ted  veliký  zvon  z  r.  lool  na  věži  direnské.  Eugcn  hr. 
Vratislav  (naroz.  1855).  dědičný  kuchmistr  král.  Českého,  vynikl  jako 
vlastenec  i  dobrý  hospodář  a  lidumil.  Jeho  obětavost  při  požáru  při- 
pravila mu  předčasný  hrob. 

V  Dirném  (500  obyvatelů)  je  3třídni  škola,  poštovní  úřad  a  sídlo 
obvodního  lékaře.  Krajina,  vysoko  položená.  (477  m  n.  m.).  je  chudá; 
obvvatelstvo  kromě  několika  řemeslníků  hledá  výživu  v  polním  hospo- 
dářství, v  práci  při  velkostatku  nebo  ve  \'idni. 

Na  jih  od  Ďirného  uprostřed  četných  ryl^niků  je  ves  A'išňové 
ana  sever  ve  vrších  Chotěmice.  jež  mají  s  osadou  \'icemily  4^'<»  obyv. 
v  78  domech. 


—  63  - 


ČÁST  Náměstí  v  Soběslavi. 


Silnice  Direnská  činí 
oblouk  k  jihu  notné  vy- 
pjatý, na  jehož  vrcholu 
leží  Lžin.  zajímavý  tím, 
že  příslušel  ve  XIII.  stol. 
k  biskupskému  panství 
na  Chýnové.  Ke  Lžinu 
připojena  je  Hrušová 
Lhota,  tvoříc  s  nim  kat. 
obec.  Obojí  drželi  v  XVII. 
století  Vrchotičtí  z  Loutka ; 
nyní  náleží  statek  Ižínsks' 
princi  Jano\i  Schonburg- 
Hartensteinovi. 

Po  silnici  Choustniťké 
přijdeme  ze  Soběslavi  nej- 
prve do  Zvěrotic,  jež  rozkládají  se  po  svahu  k  potoku  ('ernovickému, 
ke  mlýnu  Zárubu.  před  nímž  vypíná  se  v  údolí  osamělý  chlum  Libouš, 
oblíbené  výletní  místo  Soběslavanů.  Zvěrotice  koupila  r.  1613  obec  Sobě- 
slavská od  Jindřicha  Opršala  z  Jetřichovic.  Za  Zvčroticemi  jest  planina, 
a  tudíž  pohodlnou  cestou  stinným  lesem  dostaneme  se  k  samotě  Kro- 
tějovu.  Odtud  přehlédneme  již  kotlinu  Tučapskou.  kolkolem  lesy  lemo- 
vanou, nad  niž  strmí  dumavv  Choustnik.  Překročivše  potok  Cernovickv, 
\-  jehož  malebném  údolí  ukrývá  se  rnlvn  Zmrhal,  vejdeme  do  Dvorců. 
Za  starodávna  stávala  tu  tvrz,  do  níž  se  přiženil  Kuneš  z  Olbramovic, 
a  rodina  jeho  zvala  se  pak  Dvoreckými  z  Olbramovic. 
Po  malé  chvíli  dojdeme  do 
TUČAP,     méstyse, 
jenž  rozkládá  se  při  po- 
toce   Cernovickém.   při 
ve  kém  rybníce  Pokoji. 
Obyvatel   žije   v   Tuča- 
pech    9()7.     Xyni     jest 
v    celé     farnosti    zdejší 
vedle      1711      katolíků 
l)ouze  66  židů.  ale  druh- 
dy bývaly  Tučapy  vedle 
Přehořova,     Myskovic 
a    Koloděj    u    Týna    n. 
\'lt.    hlavním     městem 
židovským.     \'rchnosli 
přechovávaly    židy    na 
svých  statcích,  protože  PALACKÉHO  TKÍDA  v  SOBĚSLAVI. 


64  - 


co 

re 

co 

>■ 

— 
Z- 


c 

cn 

m 

C 

C/3 

O 

> 

< 

c/: 

m- 


-  65  - 


•UJ 

> 

< 
J 

C/5 

•UJ 

oa 
O 
v: 

D 

UJ 


tu 
u 

z 
> 

co 

CO 

Z 

< 

■cn 

•ClJ 


66 


dobře  platili,  a  židé  se  tu  drželi,  ježto  v  městě  Soběslavi,  kde  měli 
své  obchody,  nesměli  bydleti,  ba  ani  přes  noc  zůstati,  nýbrž  museli 
za  brány  vyjiti ;  kteréžto  privilegium  dal  Soběslavským  Petr  Vok 
z  Rožmberka  a  jež  i  cisař  František  II.  r.   1793  schválil. 

Po  roce  1848  mnozi  židé  vystěhovali  se  z  Betléma  svého  — 
Tučap,  přece  však  tu  mají  svoji  náb.  obec  se  synagogou. 

Kostel  zdejší,  zasvěcený  sv.  Jakubu  Vel.,  chová  zajímavé  náhrobky 
šlechtické:  r.  1721  obnovena  byla  při  něm  fara.  Místo  nynějšího  zámku 
stávala  tvrz.  sídlo  Tuěapů  z  Tučap:  na  začátku  XVI.  stol.  přiženili  se 
na  Tučapy  Špulířové  z  Jiter.  Poslední  z  toho  rodu  Jiřík  zemřel  r.  1678: 
dcera  jeho  vzala  si  za  manžela  Antonína  Josefa  (Jbyteckého  z  Obytec. 
jenž  pořídil  do  kostela  velký  zvon  r.  1691  :  v  druhém  manželství  měla 
Josefa  Frant.  Matyášovského   z  Matyášovic.   za   něhož  obnovena  fara. 


CERNO\'ICKY  POTOK. 


Za  Tučapy  u  rybníka  Zámeckého  leží  Budislav.  ves  čilého  života, 
s  618  ob.  v  98  domech.  Kostel  Nanebevzetí  P.  Marie,  od  starodávna 
farní,  byl  za  časů  válečných  opuštěný:  avšak  r.  1754  fara  byla  opět 
zřízena.  Zámek  zdejší  vystavěn  byl  též  r.  1754  Janem  Václ.  hr.  z  Mille- 
sina:  před  tím  seděli  na  Budislavi  Doudlebští  a  Tučapově. 

Však  to  jsme  trochu  odbočili:  chtěli  jsme  zajisté  k  Choustniku. 
jenž  nad  námi  —  jak  se  zdá  —  stále  bdí  a  po  nás  se  točí. 

Od  kostela  Tučapského  dáme  se  podle  kovárny,  pestrými  květi- 
nami vyzdobené,  alejí  \išňovou  k  myslivně.  a  prošedše  rozsáhlým 
lesem,  ocitneme  se  na  úpatí  Choustníka.    ' 

Tu  každ\'  zajisté  zastaví  kroky  své  při  pohledu  na  zříceninu 
hrdého  kdysi  hradu.  Dáme  se  však  před  sebe  hlubokým  úvozem, 
mineme  visku  Kaje  ti  n  a  podle  rybníčku  Močeného  přijdeme  do 
Choustníka,  vesnice  to  (obyv.  674.  domů  99)  j)o  městsku  upravené, 
s  náměstím  a  ulicemi.  Západní  stranu  náměstí  zaujímá  zámek,  rozlehlá 
sice,  ale  obyčejná  to  budova,  jejíž  vnitřek  ozdoben  je  množsvim  krás- 


—  67  — 

ných  parohů  a  starými  zbraněmi,  po  stěnách  ladně  rozvěšenými.  Po- 
staven byl  od  Černínů  v  1.  polovici  XVII.  stol.  Nad  zámkem  na  vvšině, 
jako  kostelec  nějaký,  stojí  chrám  sv.  Václava,  obnovený  r.  1687  hra- 
bětem Janem  Sporkem.  Ve  zdi  hřbitovní  zachovala  se  památka  z  dá- 
vných dob,  náhrobek  se  znamením  íebi^íku.  Erb  tento  dostal  prv  pán 
z  Poděbrad  od  císaře  Bedřicha  Rudovousá  za  to,  že  první  přelezl 
hradby  Milánské  r.  1 158.  V  polovici  XIII.  stol.  táž  rodina  vyhlédla  si 
chlum  zdejší,  aby  na  něm  vystavěla  tvrdý  hrad,  Choustník".  jenž  dal 
i  jí  jméno. 

Hrad  sestával,  jako  mnohé  jiné,  ze  tří  částí:  z  podhradí,  z  dolní  a  horní 
ohrady.  V  podhradí  zahrnuta  byla  asi  nejstarší  část  vesnice  bližší  hradu. 


HRAD  CHOUSTNÍK. 


od  vsi  nynější  zcela  oddělená.  K  hradu  ubíráme  se  po  svahu  srázrěm, 
ol^rovskými  balvany  pestré  žuly  posetém,  podle  ovčína,  k  bývalé  biáně, 
nyní  sesuté.  Nad  samou  branou  na  vysoké,  strmé  skále  postavili  dů- 
myslně velikou  věž  hradu  horního,  aby  se  odtud  snadno  mohly  brániti 
most  i  brána.  Nádvoří  dolní,  balvanité,  ale  rozsáhlé,  obklíčeno  je  posud 
vysokou  zdí.  Při  levé  ruce  spatřujeme  zbytky  světnic  hlásných  a  |)od- 
branných.  komor  chlebních  i  pivních  a  stájí.  Do  horního  hradu  vy- 
stupujeme nyní  strmou  stezkou;  druhdy  se  šlo  po  mostě,  z  něhož  iu 
zbyly  pilíře.  ;\Iineme  druhou  věž.  která  chránila  horní  bránu  a  vstou- 
píme do  nádvoří  nevelikého.  Západní  a  jižní  stranu  zabíral  palác  hradní; 
goticky  tesané  okno  značí  místo,  kde  asi  bývala  hradní  kaple;  také 
podzemní  sklep  tu  najdeme.  Vchod  do  veliké  věže  vylámán  je  nyní 
při  zemi.  klíč  od  něho  půjčují  v  panském  hostinci  .U  hradu".    S  vrchu 


-   68  — 

véžf  spatříš  širý  kraj.  plný  barvitosti  a  lahody,  a  podiváš-li  se  na  západ, 
na  Tábor,  pi^ed  zrakem  Tvým  \  vnoří  se  známé  postavv  z  dob  husit- 
ských a  rozvine  se  před  Tebou  ohromný  zápas  kalicha  a  růže.  Choustník 
objeví  se  Ti  jako  pravá  tlapa  medvěda  Rožmberského,  jehož  hlavou 
byla  Soběslav  a  Příběnice  tlapou  levou.  Táboří  levici  —  Příbčnice  — 
ochromili,  ale  na  Choustník  se  neodvážili.  Ten  sešel  sám,  když  Jiřík 
Hohmut  z  Harasova.  jenž  koupil  jej  od  posledního  Rožmberka,  Petra 
Voka.  přestěhoval  se  odtud  na  Radenín.  A  kdož  by  neznal  páně  Jiří- 
kovy dcery,  pani  Zuzany  Černínové  z  Harasova.  upřímné  Češky,  vzorné 
matky  a  starostlivé  hospodyně;  ale  i  otec  její  jeví  se  v  dopisech  sv\'ch, 
cho\aných  v  archivu  Soběslavském,  jako  pán  staročesky  upřímný 
a  sousedský. 

Dojati  loučíme  se  s  krásným  rozhledem  a  rozvalinami  bvvalé  moci 
a  slá\-y. 

Pod  Choustníkem  od  Předboře  (327  ob.,  54  domu)  na  zái)ad 
mezi  lesy  ukrývá  se  vesnice  'Jříklasovice.  která  náleží  katastrcMii 
ke  Psárovu;  obě  mají  514  ob.  v  74  domech.  Za  horou  na  vx-cliud 
jsou  Ml\'ny  {354  oh..  54  d.)  s  iiliálním  kostelem  s\-.  Kateřiny,  r.  If.n') 
obnoveným. 

Bílá  erární  silnice,  zastíněná  košat\''mi  lipami,  vede  nás  od  Sobě- 
slavi na  sever  do  Klenovic  (377  ob.,  68  d.),  Blatácké  dědiny,  z  niž 
rod  Petrů  vydal  známého  spisovatele  \'ác!ava  Petrů,  ředitele  gymnasia 
Pelhřimovského.  Severněji  při  řece  Lužnici  jest  osada  Roudné 
(ob.  238.  (lomů  38).  se  zastávkou  dráhy  cis.  l"rant.  Josefa  a  dvorem 
poplužním  hr.  \'ratislava.  Uprostřed  \'esnice  \ypiná  se  pěkný  hostinsk\' 
dum  skladatele  hudebního  Jind.  Kaana  z  Albestu. 

V  právo  odtud,  silnicí  rázně  stoupající,  přijdeš  do  osady  Jano\a, 
vzniklé  při  kostele  sv.  Jana  Nep.  Při  chrámě  tom.  jejž  dal  v  1.  1712—  \(> 
vystavěti  Frant.  Leopold  Voračický  z  Pabčnic.  zřízeno  bylo  r.  I72f) 
kaplanství,  a  1858  fara.  titulem  Myskovická.  Ve  škole  Janovské  stávala 
kolébka  Studničku,  z  nichž  zvláště  vynikl  P^rant.  Jos.  Studnička  jako 
matematik  (*   18.36.  ý   1903.) 

V  blízkých  Myskovicích  čítá  si-  111  domu  se  ()3I  oby\-ateli. 
kteří  se  většinou  nosí  po  městsku.  \'  .Myskovicích  je  zámek  dědiců 
Eugena  hr.  Vratislava,  jenž  koupil  to  panství  (výměry  s  Roudným 
5.39  ha)  od  Jos.  Mayera,  starosty  okresu  Soběslavského.  Při  \elkostatku 
je  též  pansk\'  lihovar.  Sejdeme-li  od  Myskovic  na  jih.  spatříme  na 
svahu  vísku  Sedlecko  (198  ob..  36  domů).  Za  ní  \-  údolí  |)Ot()ka  Cerno- 
vického  jest  samota  .Dobrá  Voda"  s  kapličkou. 

Od  Roudné  na  sever  prochází  silnice  rozložitým  lesem  .Hůrkami", 
druhdy  zle  pověstným;  za  ním  ukrývá  se  vesnička  Doubí  (139  ob.), 
zvaná  dle  doubrav.  jež  tu  stávaly.  Na  právo  odtud  na  výšině.  ])ři 
důležité  silnici  z  Planě  k  Hradci  Jindř.  vedoucí,  nalézá  se  ves  Košice 


—  69  - 

(771  ob..  105  d.),  druhdy  z  většího  di!u  k  Táljoru  příslušná.  K.  I«84 
postavena  byla  v  Košicích  kaple  sv.  Anny;  oltářní  obraz  maloval  i  da- 
roval B.  Kamarýt,  děkan  v  Deštném. 

Od  Košic  na  východ  rozkládá  se  kat.  obec  Krátošická  (35()  ob., 
54  domů),  pojímající  v  sobě  2  osady:  násilnici  Chabrovice  se  školou 
a  podál  Krátošice.  Poblíž  Choustníka  leží  Skopytce  (214  ob..  33 
domů),  kdež  je  zřízena  škrobárna.  Dámedi  se  odtud  cestou  k  Sobě- 
slavi, přijdeme  do  Bran  dlí  na  (249  ob.,  41  domů).  V  té  vsi  bývala 
tvrz.  na  níž  chlebili  Olbramové  ze  Štěkře,  erbu  3  zlomenxrh  dřevců 
klacích.  S  nimi  jako  se  služebníky  Rožmberskými  často  se  shledáxáme 
na  Choustníku,  v  Soběslavi  i  v  Třeboni. 

R.  1602  koupil  od  nich  Brandlín  Jindřich  Hozlaur  z  Hozlau.  Jeho 
rodu  odňato  bylo  panství  při  veliké  konfiskaci  statků,  a  po  některvch 
změnách  přešlo  i  s  Dvorcem  a  Kvasejovicemi  na  klášter  Zlatokorunský. 


ZÁMEK  V  MYSKOVICICH. 


Na  levém  břehu  Lužnice,  hned  u  Sob.Jslavi,  rozkládal  se  Újezd 
Nedvědický,  jenž.  neznámo  kdy,  dostal  se  v  majetek  kláštera  Louňo- 
vického  pod  Blaníkem.  Když  Táboři  vypálili  Milevsko  (23.  dubna  1420), 
dobyli  hned  potom  i  kláštera  Louňovického  a  statky  jeho  uchvátili.  Tak 
dostali  se  Táboři  až  k  samým  bránám  města  Soběslavi,  jehož  jako 
nepřítele  hlídali,  ležíce  na  Kostelci  Nedvědickém.  Bitva  Lipanská  osla- 
bila sice  bratrstvo  Táborské,  ale  přece  i  potom  bylo  dosti  mocné,  že 
Oldřich  z  Rožmberka  i  Zikmund  král  rádi  po  dobrém  s  nim  se  smlu- 
vili. R.  1436  zapsal  Zikmund  Táborům  zboží  Louňovické,  načež  násle- 
dovala i  úmluva  o  „věčný  mír"  a  pominutí  všech  záští  mezi  Tábory 
a  Rožmberkem.  Klášteru  zbyly  tu  pouze  platy  ze  dvora  Petřína 
(nyní  návrší  u  Ceraze),  jež  kn.  Jan,  probošt  Louňovický,  prodal  r.  1436 
obci  Soběslavské,  kteráž  za  časů  pokojnějších  rozprodala  Petřín  v  sou- 


-  70  — 

kromou  držbu  sousedům  na  zvelebeni  živností  jejich.  Táboři  netěšili 
se  však  z  hojných  statků  svých  dlouho,  r.  1547  bylo  jim  zabaveno 
jměni  jejich,  i  Újezd  Xedvědický.  kterýž  přikoupili  poručnici  sirotků 
Rožmberských  (\'iléma  a  Petra  Voka)  ke  statkům  jejich.  Petr  \'ok, 
poslední  ratolest  rodu  Rožmberského,  prodal  r.  1594  týž  statek  městu 
svému  Soběslavi,  totiž  vesnice :  Klenovice  s  Ovčínem,  Skalici,  Ceraz 
s  mlýnem  Cejnovem.  Vesce,  Mokré,  Debrník,  Nedvědici,  Záluží.  Vlasti- 
boř,  Svákov.  Řípec  a  Roudnou  za  20.000  kop  gr.  míšensk5'ch. 

Nuže,  podívejme  se  ještě  do  Újezdu  Nedvědického !  Ze  Soběslavi 
dáme  se  po  mostě  „panském"  za  Lužnici  a  potom  úpravnou  cestou 
ke  Svakovu,  b5'valé  vsi.  jejíž  dědiny  zarostly  jsou  nyní  lesem. 
\'  něm  ukr\'vá  se  na  výšině  nad  řekou  Lužnicí  staroslovanské  hra- 
diště  se  škvárovými  valy.  Kousek  výše  na  severním  svahu  vrchu 
Chrastiny  rozkládá  se  vesnice  Xedvědice  (287  ob..  46  domů). 

Kostel  sv.  Mikuláše,  nad  šírým  okolím  se  vypínající,  má  podnes 
vzhled  kostelce  a  chová  v  sobě  prastarou  kamennou  křtitelnici.  R.  1786 
zřízena  byla  při  něm  lokálie :  od  r.  1855  je  farním.  K  Nedvědici  při- 
fařeny jsou:  Mokré  (lo7ob..  19  d.),  Vesce  (165  ob.,  30  d.).  kdež  zří- 
dila obec  Soběslavská  dvůr  poplužní,  když  za  válek  vesnice  zpustla: 
Záluží  (86  ob..  12  d.).  \'lastiboř  (383  ob",  63  d.)  a  Debrník  (198  ob., 
32  d.).  Ceraz  (  100  ob..  19  d.),  skrytá  za  návrším  Petřínským,  náleží 
farou  ke  Bráchovu.  V  těchto  vesnicích  bydli  Blatáci.  zanášející  se 
polni:n  hospodářstvím  a  chovem  dobytka,  což  poskytuje  jim  tu  dosti 
prostředků  k  spokojenému  životu,  že  nejsou  nuceni  vyhledávati  práce 
v  cizině,  jako  lidé  z  protější  \-ysoěiny. 

Od  Nedvědice  na  sever  ubiráš-li  se  rozsáhlými  lesy,  majetku  to 
Soběslavských,  přijdeš  do  vesničky  Radimova,  od  níž  na  právo  je 
Lhot;i  Rybová,  tím  památná,  zeji  držel  koncem  X\'L  stol.  Jeroiiým 
Makovský  z  Makově.  znám\'  komorník  Rudolfa  II..  jemuž  se  zalicliotil 
svými  známostmi  alchymistickými,  ale  , spáliv  pečeni"  (pro  různé  pod- 
vody) byl  jat  a  vězněn.    Soběslavští  koupili  od  něho  Lhotu  r.    1597. 

.\ad  Lhotou  na  návrší,  kde  příkře  k  Lužnici  spadá,  strmí  skalický 
kostel  sv.  Simona  a  Judy.  poblíž  chudých  zbytků  b\'valé  tvrze.  A'  ko- 
stele zachoval  se  starodá\n\-  obraz  umučeni  Páně.  jenž  nyní  uložen  je 
v  museu  Soběslavském.  Po  ostrohu  vedle  kostela  rozložena  je  ves 
Skalice  s  .354  ob.  v  53  domech.  Náležela  pánům  z  Růže  (bílé.  potom 
čer\(né)  a  konečně  Soběslavi,  ale  i  drobná  šlechta  mívala  tu  dvorce 
své.  Četné  mohyly  kultury  Hallstatské,  ano  i  nálezy  z  doby  kamenné 
svědči,  že  krajina  zdejší  byla  již  na  úsvitě  dějin  obydlena,  jsouc  důle- 
žitou cestou  z  Podunaji  do  vnitra  Cech.  Od  Skalice  na  severozápad 
přes  Třebíšf  (142  ob..  25  d.)  dostaneme  se  do  Zelče  (848  ob..  1  17  d.i. 
jejíž   vrchnostenská   sýpka  z  daleka    široka  v  oči    bije.    Jet  vesnice  ta 


—  71    — 

vysoko  položena  (480  m  n.  m.),  ale  nad  ní  ještě  vypínají  se  jako  vlny 
lesnaté  kopce.  V  Zelči  stojí  pěkn\^  zámek,  upravený  z  tvrze,  a  při 
něm  zřízen  je  pivovar,  cihelna  a  s\Tárna.  Proti  zámku  bělá  se  škola. 
Přifařeni  jsou  však  Zelečtí  k  Hlavatcům,  blízké  to  vsi  s  511  ob.  v  92 
domech,  v  níž  se  nachází  kostel  sv.  Ondřeje. 

Panství  Zelečské,  náležející  hr.  Ottovi  Harrachov!,  koupili  (kromě 
Strkova)  před  nedávném  Frant.  Mašek  a  Frant.  Vodňanský  za2,050.00(J  K. 

Jos.  Lintner. 


ZELC. 


XXIX.  OKRES  BECHYŇSKÝ. 


Jako  Táborský,  tak  také  Bechyňský  okres  má  svoji  historickou 
a  politickou  tradici,  ba  starší  ještě  a  rozsáhlejší  než  onen.  Již  ve 
XII.  století  mluví  se  o 'kraji  Hcchynském.  jakožto  území  příslušejícím 
k  hradu  Bechyni,  ač  rozsah  tohoto  území  ze  zpráv  oněch  dob  vyme- 
ziti nelze.  Za  krále  Jana  tvníí  Bechyňsko  poliiickou  jednotku  s  Ch\'- 
noxskem  a  Doudlebském,  ba  r.  1.365  pripominá  se  k  němu  i  část 
Písecka.  Pozdější  politický  vývoj  povýšil  Bechyňsko  za  středisko  celé 
východní  polovice  jižních  Cech,  což  trvalo  až  do  r.  1751.  kdy  toto  roz- 
děleno na  kraj  Táborský  a  Budějovický. 

Maje  podobu,  v  povšechných  rysech  vzato,  obdélníka,  jehož  hlavní 
osa  směřuje  od  severozápadu  na  jihovvchod  a  osa  vedlejší  od  jiho- 
západu k  severovýchodu,  mezuje  okres  Bechyňský  v  západě  na  okres 
PíseckS',  v  severu  na  okres  Milevský,  s  kterým  tvoři  dnes  jednotnx- 
politickv'  celek,  ve  východě  na  okres  Táborský  a  Soběslavský,  v  jihu 
pak  na  \'ltavotýnsko,  dotýkaje  se  mimo  to  v  jihov\'chodě  úzkým 
pruhem  i  okresu  \"eselskčho,  vklíněného  tu  malým  ostrohem  mezi 
Tvnsko  a  Soběslavsko. 


—  72  — 

Vlastní  hranice  okresu,  v  jihozápadě  proti  T\'nsku.  počíná  \ňi 
ústi  potoka  Borovského  do  Lužnice,  sleduje  odtud  na  sever  v  nevelké 
vzdálenosti  lev\'  i^řeh  téhož  až  po  vtok  jeho  do  ryljnika  Šternberského, 
odkudž  zahýbá  k  západu  a  po  značném  oblouku  mezi  Chráštany 
a  Dražicemi  k  severu  vypnutém,  na  jihozápad  ke  korytu  \'lta\y,  jež 
stihne  u  mlýna  Rysikovského;  mlýn  tento  je  st\'čným  místem  troj- 
okresí  Piseckého,  Týnského  a  Bechyiiského.  Odtud  sleduje  hranice 
pravý  břeh  Vltavský  až  po  ml\'n  Dolnolipovskx',  odkudž  vrací  se  opět 
do  středu  okresu  na  v\''chod  ku  Dražicům.  Od  Dražic  zaměřuje  hranice 
na  delší  traf  k  severozápadu  a  podrží  tento  směr.  sledujíc  tu  v  celku 
rozvodní  linii  A'Itavsko-Lužnickou  (až  na  dva  veliké  oblouky  k  západu 
u  Rakova  a  hned  na  to  k  v\''chodu  u  Bilinky  vypnuté),  až  po  jednotu 
Soudný  severně  od  Křenovic. 

Zatím  co  politická  hranice  vrací  se  odtud  opět  na  západ  k  \'Uavě. 
zaměřuje  okresní  hranice  k  severovj^chodu  k  Rábu.  odkudž  sestoupí 
na  jihov\''chod  až  po  Srlín,  aby  hned  na  to  vypjala  se  v  trati  d\akrát 
tak  dlouhé  k  severozápadu  ku  Zálší.  Xad  tímto  mění  se  směr  její  až 
ku  Podhoří  ve  v\'chodní,  v  němž  pak  po  oblouku  u  Skr\'chova  k  severu 
vypuklém  dostihuje  jižně  od  Nového  Dvora  politické  hranice  Táborské, 
s  niž  odtud  na  dlouhou  traf  splývá.  Celkovj'  směr  od  severozápadu 
k  jihovýchodu  mění  na  soumezí  Soběslavská  a  Týnská,  kde  jihový- 
chodně od  Komárova,  obrací  se  na  západ  a  stihne  po  velikém  oblouku, 
jimž  na  jih  obchází  rozsáhlý  revír  Kozelecký.  u  Vel.  Čeňkova  přítok 
Lužnice,  Židovu  strouhu.  Od  Čeňkova  zaměří  hranice  k  severu  a  severo- 
západu k  Rosinu,  a  podrží  tento  směr  až  k  uvedenému  rybníku  Štern- 
berskému. Úhrnná  délka  této  hranice  činí  asi  120  km:  takový  je  tedy 
obvod  okresu,  jehož  plocha  vykazuje  Zi\'í)l  km-.  Viděli  jsme.  že  hra- 
nice neprobíhá  v  jednotné  linii,  ale  že  činí  četné  a  značně  veliké 
(iblouky.  Dejme  tomu,  že  by  okres  měl  podobu  kruhu  o  ploše  23r(i7  km'. 
jeli  známa  plocha  kruhu,  vypočteme  snadno  jeho  obvod;  obdržíme,  že 
činí  v  našem  případě  53'9  km.  Tak  získali  jsme  dva  obvody:  onen  vy- 
měřen\',  skutečný  o  I2()  km.  tento  ideální,  z  plochy  kruhové  získan\'% 
v  délce  53'9  km.  Porovnáme-li  nyní  dělením  obě  tato  čísla,  o  kolik  ono 
je  větší  než  toto,  obdržíme  tak  zvaný  v\-\oj  hranice  nebo  členitost  její 
jež  je  nám  měřítkem  i)ro  velikost,  její  záhybů  a  zákrutu.  \'  našem 
I)řipadě  obnáší  členitost  tato  2'2  :  1,  což  znamená,  že  délka  její  vzhledem 
na  četné  oblouky  je  2'2krát  větší  než  jakou  by  měla  býti,  kdyby  při 
]jředpokládané  kruhové  podobě  okresu  všecky  záhyby  její  odpadly 
a  ona  měla  tvar   pouhé   kružnice. 

()dlehlost  nejsevernějšího  a  nejjižnějšího  místa  okresu  obnáší  asi 
(»"I2'  čili  23  km,  odlehlost  nejzápadnějšího  a  nejvýchodnějšího  asi  ()"lfi'2n" 
čili  22  km.  Byly  by  si  tedy  obě  osy  jeho  rovny.  Za  vlastni  dělnou  osu 
míižeme  však  považovati   linii  Komárov-Bernardice  o  délce   19  km.  za 


73 


osu  příčnou  pak  linii  kolmo  onu  protínající  a  jdoucí  severně  nati  Hvož- 
(lany  a  Cernešovicemi,  v  délce  9V2  km\  délkový  poměr  obou  2:1 
svědčí  tu  právě  o  obdélníkové  podobě  okresu.  Jen  něco  málo  jiho- 
vxxhodně  od  průseku  obou  těchto  os  leží  hlavní  město  ;  možno  tedy 
považovati  polohu  jeho  za  centrální. 

Hlavni  vodní  rýhou  okresu  je  řeka  Lužnice.  Tato  vstupuje  na 
půdu  jeho  nad  Dobronickou  papírnou  (369  m),  majíc  již  tu  směr  od 
severovv'chodu  k  jihozápadu,  kterýžto  směr  zachovává  po  celý  jjrůtok 
okresem,  jejž  opouští  u  jed- 
noty Kosínské  (.350  m).  Až 
po  Bechyni  je  rulové  údolí 
její  úzké,  divoce  romantické, 
provázené  skalními  stěnami, 
jako  všech  vodních  r\'h 
v  okresu,  pokud  vyryly  sobě 
koryta  v  rule ;  od  Bechyně 
šiří  se  v  poddajném  útvaru 
tercierním  na  200— ,30(l  ///. 
jsouc  však  i  zde  vroubeno 
s  obou  stran  vysokými,  les- 
nat5'mi  stráněmi,  neztrácí  ni- 
jak na  svém  pův^abu.  Úhrnn;i 
délka.  Lužnice  v  okresu  ob- 
náší I6'2  km;  přímá  vzdá- 
lenost mezi  Dobronickou  pa- 
pírnou a  Rosínem  toliko 
1  I  5  km ;  zvyšuji  tedy  zá- 
hyby a  zátoce  délku  řeky 
o  4'7  km.  takže  vývoj  její, 
poměr  to  obou  délek,  činí 
1-4:  1. 

X^eliké  přítoky  v  okresu 
má      Lužnice     na     pravém 

břehu:  Smutnou  a  potok  Borovskx'.  Smutná,  sbírajíc  vody  s\é  u  Xa- 
dějkova  (okres  Sedlecký)  a  vstupujíc  na  půdu  okresu  nad  Srlinem  (304m). 
protéká  jím  až  po  ústí  své  u  Bechyně  (332  m)  v  černých  oklikách  směrem 
od  severu  k  jihu,  rovnoběžně  se  směrem  rýhy  Vltavské.  Přítoky  její  jsou 
nepatrné:  z  leva  jen  bezvýznamné  strže,  z  pravá  pak  potůček  od  Rábu. 
ústící  u  Srlína,  struha  z  rybníka  Levišfata,  skrovná  rýha  pod  mlýnem 
Viktorou  a  stejně  nepatrný  nad  Bechyní  se  vlévající  potok  Plzina. 
Vzhledem  na  četné  zátoce  obnáší  délka  Smutné  v  okresu  I.S'8  km 
(přímá  linie  10  km,  vývoj  \'6:\),  s  přítoky  (dvojpotok  od  Rábu  9"6, 
výtok  z  Levištat  22.  potok  pod   Viktorou  0'8,  Plzina   lYi:   strže  z  leva 


.■^' 


PARTIE  ZE  .ŽIDOVY  STROUHY'. 


-   74  — 

Úhrnem  \'l  km)  dohromady  3r7  km.  Borovský  potok  vyvěrá  z  ryl)- 
niků  jižné  od  Milevska,  vstupuje  do  okresu  pod  Bílinou  (460  m)  jako 
íalový  potok  a  protéká  jim,  měné  jméno  v  p.  Borovskx',  stejným 
směrem  jako  Smutná,  ač  v  korytě  daleko  rovnějším;  pi^i  výloku  z  ryl)- 
nika  Šternberského  odchyluje  se  tok  jeho  od  hranice  okresu,  k  níž  se 
vrací  teprve  pi^i  samém  ústí  (352  m).  Délka  jeho  v  okresu  I0'6  km 
(přímá  linie  10  km),  s  jediným  přítokem  od  Křenovic  (z  pravá  nad 
Bernardicemi)  I2'l  km.  Z  leva  přijímá  Lužnice  více  potoků,  avšak 
daleko  menších:  směr  toku  jejich,  až  na  Židovu  strouhu,  jde  od  v}'- 
chodu  na  západ.  Hned  u  Dobronické  papírny  vnímá  dva  bezejmenné 
ručeje:  nad  papírnou  z  lesa  ,V  oborách*"  přicházející  (2'1  km),  pod  ní 
p,  ze  „Zádušního  lesa'  u  Třebelic  (3'2  km.  s  přítokem  z  pravá  3  8  km). 
Po  struze  pod  Dobronicemi  (r5>&m)  přijímá  nad  Hutěmi  p.\'šechlapsk\' 
od  Všechlap  (48.  s  přítokem  z  leva  6'7  km)  a  p.  Smolečský  z  dvou 
pramenů  od  Šmolce  a  Sudoměřic.  ústící  u  jednoty  Švestky  (i  s  přítoky 
8' I  km).  Židova  strouha,  od  Hor.  Bukovska  a  Bzí,  vstupuje  do 
okresu  u  \'el.  Čeňkova  a  protékajíc  jím  v  délce  8'7  km  ústí  2  km  pod 
Bechyní;  hluboké,  romantické  koryto  její,  vzácné  krásy  přírodní,  jeví 
se  býti  pokračováním  r5'hy  Smutné,  s  druhé  strany  do  Lužnice  se 
vlévající.  Z  pravé  strany  sesiluje  ji  odvodňovací  kanál  od  Nové  vsi ; 
s  tímto  obnáší  délka  Židovy  strouhy  v  okresu   14'3  km. 

^'ykazuje  tedy  veškerá  vodní  sít  v  okresu  96"4  km.  to  jest  na 
km"  plochy  042  km  délky  vodní  rýhy  (:=  hustota  vodní  sítě). 

Tak  jako  v  sousedním  Táborsku,  i  zde  základem  reliéfového  obrazu 
okresu  je  tok  Lužnice,  k  níž  se  jakožto  nejnižšímu  místu  s  obou  stran 
cel\'  kraj  pánvovitě  níží.  Nadmořská  v\'ška  nejbližšího  okolí  Lužnice, 
po  celém  jejím  toku  i  přítoků  obnáší  400  m.  A'\-šky  500  m  dostihuje 
krajina  jen  v  severovŇxhodě.  v  lesnatém  pásmu,  táhnoucím  se  od 
Malšic  z  Táborská  nad  \'šechlapy  a  Smolčí.  Celkový  ráz  kraje  při 
průměrné  výšce  450  m  je  mírná,  povlovná  kopčina,  hojně  zalesněná, 
jen  v  rulov5'ch  korytech  toků  povahy  horské  a  di\oké  nabývající.   ■ 

Útvar  práh  orní  zastoupen  je  v  okresu  vlastně  jen  rulou,  nebof 
žulový  pruh  v  západním  Rakovském  ostrohu  je  plošně  bezv5'znamný. 
Velmi  rozsáhle  zastoupen  je  však  tercier,  tak  celý  jihov\'chod  okresu, 
od  A'yhnanic,  Smolče,  Režerovic  a  Březnice  náleží  tomuto  útvaru 
(oligocen  a  miocen)  a  skoro  ceK'  pravý  břeh  Lužnice  (až  po  Sedlec 
a  Zběšice  v  severu  1.  mimo  to  i  celá  střední  třetina  ])Otoka  Borovského. 

Svršek  pudy  jsou  písčité  hlíny.  \-  rule  písčitější,  v  iřetihorních 
vrstvách  hlinitější  až  jilovilější;  v  těchto  také  je  půda  hlubší,  v  oné 
více  kamenitá  a  skalnatá.  Z  plodné  půdy  připadá  na  role  l()6"36,  lesy 
89-92.  luka  13-87,  pastvy  9*38  a  zahrady   r64  km-. 

Klimatický  ráz  kraje  při  nepatrných  rozdílech  v\''škových  je  dosti 
vvrovnanv:   je  to  průměrný'-    typus    středočeský,    s    ročním    průměrem 


75  - 


teploty  8"  až  9"  C  v  nižších  a  7°  až  8"  C  ve  vyšších  částech  a  se 
srážkov\''m  úhrnem  600 — 700  mm. 

Budiž  vzpomenuto  klimatu  zdejšího  i  ])o  stránce  hygienické;  je 
zajisté  účelno  uvědomiti  si,  že  okres  Bechyňský  náleží  k  okresům 
s  nejmenší  úmrtností  v  Cechách;  zdravé  podnebí,  hojnost  rozsáhlých 
lesů,  nedostatek  průmyslovkách,  vzduch  otravujících  závodů,  nádherné 
scenerie  Lužnice,  Smutné,  Židovy  strouhy  —  jen  trochu  více  pochopení 
pro  cenu  zdraví  a  trochu  více  citu  pro  krásy  pi^írodv,  a  v  lirzku  bude 
míti  okres  více  svých  „Libušiných  lázní." 

Obyvatelstvo  okresu  je  v\'hradné  rolnické;  značnou  část  půdy 
vlastní  tu  velkostatky,   počtem  3.1  Ti^eba  pak  že  v  konečných  číslech 


PARTIE  ZE  „ŽIDOVY  STROUHY^ 


vykazuje  okres  vzrůst  obyvatelstva,  možno  i^íci,  že  tohoto  zde  ubývá. 
R.  1890  napočteno  1,3841  ob\'v.  (bez  vSkr\''chova,  kter\'  pak  připojen 
k  Milevsku),  v  r.  1900  (v  32  místních  obcích,  v  tom  I  město.  I  městys) 
toliko  14047,  tedy  plus  206  oby  v.  čili  sotva  \'5''l„.  přírůstek  za  10  let 
jistě  daleko  stojící  za  přirozeným  vzrůstem,  zejména  uváží4i  se  vzpome- 
nutá tu  již  malá  úmrtnost.  Povšimnuti  pak  zaslouží,  že  mezi  místy  vy- 
kazujícími úbytek  obyvatel  (Bežerovice  29,  Bojenice  36,  Cernešovice  46. 
Dražíce  28,  Komárov  30,  Rákov  32.  Srlín  2.3,  Sudoméřice  31,  Svatkovice 
41  a  j.)  nalézá  se  také  hlavní  místo  okresu,  kdež  zajisté  úbytek,  třeba 
nepatrn\'  (9),  padá  velmi  na  váhu.  Naproti  tomu  překvapuje  vzrůst 
někter\'ch  míst.  obnáší-li  na  př.  u  Opořan  (r.  1890  čítaly  1148  obyv. ). 
hned  celých  23'47o-  Průměrem  připadá  v  okresu  na  /:m-  toliko  61  obyv.. 


—  76  - 

])rávě  o  polovinu  méně  než  kolik  obnáší  průměr  zemsk^v  (122  obv- 
\atei).  —  Skolshi  národní  (2  školy  meštanské,  v  Bech3'ni  a  Bernardicích) 
čítá  úhrnem  42  tříd.  to  znamená  jednu  ti^ídu  na  335  obyvatel  (v  zemském 
úhrnu  na  346  obyv.)  a  na  5'5  km"  plochy  (v  zemském  úhrnu  na  2.9  km-). 
Mimo  to  honosí  se  Bechyně  r.  1887  zřízenou  c.  k.  odbornou  školou 
keramickou,  jedinou  českou  školou  toho  druhu. 

Nepočítáme4i  silnice,  vodní  dráhu  Lužnice,  jen  pro  vory  splavnou, 
a  Vltavy,  jíž  se  okres  úzk\'m  krajem  dotýká,  je  okres  po  stránce 
kommunikační  na  tom  dost  neutěšeně.  Transversální  dráha.  .Milevskem 
probíhající,  nedot^ýká  se  vůbec  jeho  hranic,  elektrická  pak  traf  z  Tábora 
do  Bechyně  nabude  jistého  v\'znamu  hospodářského  teprve  prodlou- 
žením do  T\-na  nad  \'ltavou. 

Okres  BechyňskS'  počítá  se  mezi  nejlesnatější  okresy  v  království. 
Ze  strany  soběslavské  za  rozsáhlou  vesnicí  Svinky,  Komárovém 
(se  školou  a  pěknou  kaplí).  \''vhnanicemi.  někdy  sídlem  proslulých 
Roubíků  z  Hlavatce.  při  řadě  rybníků,  z  nichž  největší  Vyhnanický 
a  Rytíř  (s  mlýnem),  rozkládá  se  velkolepá  obora  Cernická.  Povstala 
r.  1586.  Břežan  vypráví:  Toho  také  času  obora  pro  zvěř  při  vsi  Sudo- 
měřicích  v  lukách  a  dědinách,  všechněch  osedlých  na  též  vsi  se  dotý- 
kajících, na  panství  bechyňském  nákladem  pana  Petra  \'oka  z  Rožm- 
berka udělána  a  zvěří  osazována  ...  R.  1590  Vincenc  tesař  z  Jílo- 
vého udělal  v  oboře  ohradu  pro  bažanty  ku  hnízdění.  R.  1592  Jiřík 
Homůt  z  Harasova.  hejtman  bechyňský.  zjednal  Jana  Vlacha  o  udělání 
sUulnice  v  oboře  sudoměřické  zhloubí  čtyř  sáhů,  zšíří  zespod  tří 
a  navrchu  čtyř  loket.  Původní  obora  —  naz\'vaná  nejprve  sudomě- 
ři;kou  —  měla  rozměry  mnohem  větší  než  nynější.  Kdežto  tato  (X) 
ruce  1781  zaujímá  než  2()68'84  Aa  (včetmo  6  rybníků),  začínala  ona 
revírem  kozeleckým  kolem  dvora  Němce  (rybník),  rybníka  Rožm- 
berka a  rybníka  Naděje  (z  r.  1591 ;  nyní  dvůr)  u  Komárova,  potom  až 
•k  vesnici  Cernešovicím  v  délce  asi  11  km,,  v  šířce  asi  4"4  >^/«  na  ploše 
a;-i  451)0 /zň.  Poněvadž  z\ěř  obyvatelstvo  vesnic  Černic,  Benešova 
a  Ubroxky  sužoxala.  zrušil  Petr  \'ok  ty  tři  dědiny,  rozsadiv  některé 
poddané  do  okolních  a  ])ro  zbytek  založil  Novou  \es.  Také  k  vůli 
pokoji  za  těžk\'  peníz  j^řikoupil  r.  i58íi  statky  Březnice  a  \'yhnanice. 
Obora  leží  na  mírném,  k  jihu  se  nížícím  lázu  500  m  nad  hladinou. 
Dobu  založení  pamatují  obrovské  duby  (odhadnuté  na  25.000  m^)  a  stará 
hájo\na  cernická,  stojící  v  místech  někdejší  tvrze  vladyk  z  Černic.  Rožm- 
berský nadlesní  —  první  Václav  Kapřík  se  uvádí  v  1.  l,S9í— 93  sídlil 
na  samotě  ..u  Pousarů  v  lukách"  nedaleko  Sudoměřic.  R.  1766  po- 
stavil hrabě  Paar  h\'ězdovitý  zámeček  lovecký,  r.  1792  byt  pro  nad- 
lesniho  při  hájovně  v  Černicích.  Stav  vysoké  zvěře  kolísá  mezi 
150 — 200  kusy.  černé  přes  2(X)  hlav.  Nad  oborou  bdí  myslivci  na  Cer- 
tovně.    v    Sudoměřicích.     na    Marunce    pod     správou     nadlesního 


-  77  — 

V  Černicích.  V  revíru  marunském  stával  velkv  díevěnv  pa\iIon  lesní 
nazývaný  „Paní  Anny  vulgo  Paňanín.  kteréžto  jmřno  i)íenesli  po 
zámku  stavby  na  nejbližší  rybník. 

Cernická  obora  pro  útulnou  polohu,  vzorné  lesní  hospodářství. 
úpravné  cesty,  různá  nádherná  zátiší  náleží  k  nejrozkošnějším  místům 
v  království.  Kolem  velikých  rybníků  vyhnanických.  obejmutvch  svtou 
zeleni  tučných  luk  a  houpavými  vrškv  vvsokvch  borovic."  kráéíme 
okresní  sdnicí,  která  ji  protíná,  středem  lesních  "velikánův.  Smrk.  bo- 
rovice podrůstá  bujným  jahodiním  a  maliním,  z  něhož  veliké  žluta\-é 
kapradi  \-ytycuje  rozeklané  listy,  prastarv  dub  s  obr^zki^m  .Matkv  Boží 


HR.AD  DOBRONICE 


kývá  šedivou  hlavou  nad  miliony  trpasličích  sousedů-květinek  měňavé. 
rozi)odi\né  barvy,  mnohdy  i  učeného  výletníka  svým  druhem  překva- 
pujících, tisíce  zpěváčků  božích  rozlévá  za  krásného  jarního  jitra 
mocný  a  přece  lahodný  hymnus  daleko  široko,  až  se  zastavíš  u  ma- 
linkého ručeje.  namáhavě  se  deroucího  \ysokou  travou  ku  shromaž- 
dištím , vysoké"  nebo  ..černé'"  zvěře,  která  nebojácně,  lidem  zvyklá, 
velikým  okfem  mezi  pastvou  o  tě  zavadí,  dál  si  nikoho  nevšímajíc, 
a  mimoděk  vydechneš:  Krásný  vzhled  je  na  ten  český  svět.  Jako 
křišfálový  palác  svítí  do  zeleně  bílý  lovecký  zámeček,  podlouhlá 
-iesovna",  při  samé  cestě  uprostřed  ovocné  zahrady,  a  přes  sudomě- 
řickou  hájovnu  jako  hrot  obrovského  kopí  k  nebesům  i)ní  věž  staro- 
žitného, gotického  kostelíčka  \'šech  svatých  v  Sudoměřicích. 


-  78  - 

Na  jih  od  obory  po  kopcovitém  terrainu  bělají  se  vesnice  —  pro- 
slulá Blata.  Z  těch  do  bechyňského  okresu  patří:  veliká  a  bohatá  ves 
Hodě  ti  n.  v\'chodiště  válečníků  Hájků  z  Hodělína.  se  školou  a  čistou 
kaplí,  při  uměle  založeném,  odvodňovacím  potoku  na  obou  bi^ezích 
vysoko  položená  Bi^eznice.  taktéž  se  školou.  Zde  stávala  pevná  tvrz 
.Majnušů  z  Březnice.  níže  Cenkov.  Xedaleko  .Židovy  strouhy"  za  Vtj- 
skokem  a  Borem  (416  m)  na  levo  Xuzice,  na  právo  Hodonicc. 
jádro  pozdějších  blat  tvoří  Jamník.  prý  po  českobratrské  sektě 
Jamníků  tak  řečen\',  a  Blatec.  Od  něho  směrem  k  Soběslavi  spatřuji 
se  známá  rašeliniště  blatecká.  kde  kopají  „borky".  Část  půdy  blatské 
najmě    v  oboře  a  u  Sudoměřic    útvaru    třetihorního  obsahuje  množstxi 


NA  LUŽNICI  POD  BECHYM. 


těžké,  kamenu  prosté  hlíny,  v  níž  nachází  se  zvláštní  kamenně  koule 
duté.  řečené  .bechyňskě"  (správněji  ovšem  sudoměřické). 

.Mezi  Lužnicí  a  oborou  nad  farní  vesnicí  Sudoměřicemi  s  pěknou 
-^kolou.  \vsla\nou  farní  budovou  leží  vesnice  Bežerovice,  vedle  ní 
u  samé  řeky  na  ostrožně  starožitnicky  zajímavé  návrší  Hrobko  v,  v\''še 
\es  Hutě.  7Ait  stávaly  veliké  ^hamr}'  bechyňskě".  proslulé  v  XVIII.  st. 
na  celém  Táborsku.  Xa  pravém  břehu  pod  Sibeničn\'m  vrchem  jednoty 
Trojáček  a  Smíšek  s  řadou  domků  pro  dřevaře,  kteří  zde  na  obou 
březích  skládají  prámy.  Xa  právo  k  oboře  za  pěkn^-m  hájem  a  širo- 
k\'mi  lučinami  kolem  v\'stavné  kaple  kupí  se  stavení  vesnice  Smolče. 
za  oborou  pod  Božími  muky  .u  sv.  Jana"  samota  Lfisy  a  ves  Dudo\-. 
Za  \'šechlapy  při  potůčku  Všechlapskěni    v  údolíčku  ves  Cernešo- 


-  Ty 


vice  se  školou.    Odtud  za  půl  hodinky  přes   most  přistoupime  ku  vsi 
a  hradu  Dobronicím. 

Trosky  dobronického  hradu  stojí  na  vysokém,  jako  náhle  se- 
seknutém, ale  značně  příkrém  skalním  ostrohu,  jejž  obíhá  Lužnice. 
Vchod  do  nich  je  obtížný,  ba  nebezpečný.  Skládal  se  v  dobách  své 
slávy  z  nového  a  starého  hradu.  Dosud  zachovala  se  okrouhlá  věž 
a  v  přízemí  jedna  síň.  Ačkoli  pevnost  nenabyla  nikdy  rozměrii  veli- 
kého hradu  panského,  byla  dobře  spevněna,  že  považov^ána  za  nedo- 
bytnou. Vice  proslula  stářím.  \"  okolí  nachází  se  přemnoho  slovan- 
skS-ch  mohyl  ve  velikých  skupinách,  někde  (u  Dobronic  samých 
a  u  Senožat)  podivuhodného  rázu ;  archeolog  Hraše  objevil  nedaleko 


íf- 


^P3Sí~^, 


BECHYNĚ. 


hradu  rozsáhlé  polosesuté  valy  nějakého  dávnověkého  vojenského 
táboru,  kterému  záda  kryly  veliké  rybníky.  U  prastarého  dobronického 
kostelíčka  P.  Marie  na  blízku  školy  nalezli  zlaté  římské  peníze  z  dob 
císaře  Tiberia  —  není  tudíž  neodůvodněna  domněnka,  že  před  pří- 
chodem Čechů  pro  oljranu  dolejších  držav  a  také  obchodní  cesty  za- 
ložili tadv  Římané  značnější  vojenskou  hlídku,  ve  které  v  čas  nouze 
se  mohly  brániti  celé  legie. 

R.  1230  setkáváme  se  s  rodem  pánů  z  Dobronic.  Hlavně  o  Vlč- 
kovi z  Dobronic  z  polovice  XIV.  st.  zachovalo  se  hojně  listinných 
zpráv.  Ačkoli  jeho  rod  nevyhynul,  držel  hrad  Dobronický  v  husitských 
válkách  Oldřich  z  Rožmberka.  Veliké  důležitosti  nabyly  Dobronice 
1)0  zániku  nedalekých  hradů  příběnických.  jsouce  shromáždištěm  výpra\- 


-    80  - 


proti  Táboru.  Po  smrti  Uldi^iciiově  (1462)  přišly  Uobronice  do  rukou 
Vít\'  ze  Rzavého.  V  jeho  rodě  zůstaly  až  do  r.  1534,  kd}^  polovici 
dobronického  zboží  trhem  získali  brati^í  Hozlauerové,  jejichž  potomci 
])0  r.  1592  i  druhou  polovici  na  se  potáhli.  R.  1621  konliskovánv 
Bohuslavu  Hozlauerovi.  Po  několika  změnách  majitelů  koupil  r.  1691 
Dobronice  řád  jesuitsky  u  sv.  Klementa  v  Praze.  Po  zrušeni  řádu  při- 
padly r.  1773  studijnímu  fondu  a  r.  1825  po  veřejné  dražbě  spojil  je 
kníže  Karel  Paar  s  Bechyní. 

Xa  západ  otl  Dol^ronic  nedaleko 
říčky  Smutné  v  pěkné  krajince  s  ko- 
stelem Nejsvětějši  Trojice  Boží  na- 
chází se  farní  ves  Rataje,  kolébka 
rytířského  rodu  z  Rataj.  Posledně 
známý  Mark\art  z  Rataj  stranil  Jirí- 
kc)\i  z  Poděbrad.  Podle  náhrobku 
chrámoxých  vládli  ratajskou  txrzí 
vXM.st.  \'ílové.  ])o  nich  di>  r.  U)21 
Hozlauerové.  kter\mž  k  ruce  Adama 
ze  Šternberka  na  Bechyni  Rataje 
konfiskovány.  V  Ratajích  se  narodil 
Jan  K.  Hraše.  ěesk}'  spisovatel 
(2.  dubna  r.  lH4n.  t  v  Xáchddě 
22.  května   1907). 

Přes  Šibeniční  vrch  (4.')1  /// )  od 
Senožat  přiblížíme  se  ku  staro- 
slavné 

BECHYNI.  Má  344  domů  s2109 
oby\'.  čes.  Bechyňská  předměstí 
slují  Zařečí,  Lišky  a  Pražské  před- 
městí. Xejlepší  pohled  na  město  je 
s  návrší  sudoměřické  silnice  nade 
mlýnem  SmidinLíro\'_vm.  Xa  \ysoké 
a  rozsáhlé  ostrožně,  kterou  tvoří  spojeni  Lužnice  s  říčkou  Smutnou, 
od  jihu  na  velikém  balvanu  vystavenou  „Katovnou"  počínaje.  \e  výši 
60—70  m  vypíná  se  malebnx'-  hrad.  za  nímž  níže  kolem  prostorného 
náměstí  město  s  kostelem  sv.  apoštola  Matěje,  škola  keramická,  pro- 
slulé lázně  Libušiny.  Nad  Lužnicí  na  samém  břehu  z  bujné  zeleně 
ovocné  zahrady  vztyčuje  své  souměrné  gothické  tělo  skvostný-  chrám 
někdy  minoritský  (založ.  r.  1241.  obnoven  r.  1491  od  Zdislava  ze  Štern- 
berka), nyní  Františkánský  Xa  nebevzetí  P.  IMarie.  Blízké  lesy.  panská 
obora  dančí  s  oběma  řekami  jako  temný  pás  půlkruhem  od  jihu  sví- 
rají bělavé  městečko.    Xáleží  mezi  nejstarší    a  nejromantičtější   v  Krá- 


HLÁSKA  .KUHOUr-  ( KATOVNA i 
\'  BECHYNI. 


—  81   — 


lovství.  První  zmínku  o  Bechyni  uvádí  listina  v  r.  993.  Kosmas  r.  1  125. 
Podle  toho.  že  ve  XII.  stol.  sídlel  zde  arcijahen  bechyňského.  nad  jinc 
obsáhlého  (7  děkanátů)  arcidiakonatu,  dá  se  dle  analogie  souditi,  že 
Bechyně  náležela  pražskému  biskupovi.  V  XIII.  století  stala  se  krá- 
lovskou —  sídlem  soujmenné  župy.  Jedna  větev  pánů  z  Benešova  se 
psala  z  Bechyně  (1284—1360).  Jsou  po  ruce  zprávy,  že  Jan  Lucem- 
burský dal  ohraditi  město  novou  zdí,  silnou  k  severu,  slabou  nad  Luž- 
nicí i  říčkou  Stebnicí  (n.  Smutn\''  potok).  R.  1397  patřil  bechyňsk\'  hrad 
Joštovi .     moravskému     markraběti. 

jenž   jej  r.    1406  postoupil    Herbartu      j  "I 

z    Kunštátu.    Roku    1410-20    seděl  ^ 

zde  známý  oblíbenec  krále  Václava 
Jindřich  Lefl  z  Lažan,  po  jeho  smrti 
—  raněn  byv  smrtelně  v  bitvě  u  \'y- 
šehradu  pobožně  skonal  na  Be- 
chyni po  Všech  Svatých  r.  1420  — 
syn  Hyncík  z  Lažan.  příznivec  Husův. 
Zdá  se,  že  z  návodu  Hyncikova  od- 
bývali husité  své  první  hromady  pod 
šir\'m  nebem  v  okolí  Bechyně. 
Aspoň  hlavní  taková  schůze  ko- 
nala se  pod  vůdcovstvím  Mikuláše 
z  Husí  na  den  sv.  Máří  Magda- 
leny (22.  Vil.)  1419  na  vrchu  ře- 
čeném Holý  mezi  vesnicemi  Chráš- 
tany  a  Koloměřici  něco  přes  hodinu 
od  města.  Místo  obdrželo  biljlickí- 
jméno  ,hora  Tábor",  kteréž  po- 
jmenování po  vzniku  nynějšího  Tá- 
bora z  lidské  paměti  vymizelo.  — 
Hyncík.  stav  se  hejtmanem  vrati- 
slavsk5'm,  odřekl  se  husitství.  Za 
to  Prokop  Velik\'  po  udatném  čtyř- 
měsíčním odporu  posádky  dobyl  Be- 
chyni v  listopadu  r.  1428.  R.  1471  získali  zboží  bratři  Zdislav,  Jan  a  Ladi- 
slav ze  Šternberka,  po  nich  r.  1528  Krištov  ze  Švamberka.  Od  r.  1572  až 
1595  vládl  panstvím  Petr  Vok.  poslední  Rožmberkovec,  jenž  starý  hrad 
skoro  celý  přestavěl.  Potvrdiv  r.  1594,  15.  srpna  bechyňským  měšfanům 
stará  obdarování  (již  r.  1444  naz\>vají  je  starodávnými)  prodal  r.  1597 
Bechyni  se  Zelčí  p.  Adamu  ze  Šternberka.  R.  1700  jediná  dcera  Jana 
Josefa,  hraběte  ze  Šternberka.  Marie  Terezie,  přinesla  Janu  Leopoldu 
z  Paaru  Bechyni  za  věno.  Poknéžněnv'  rod  jeho  drží  5977  ha  čítající 
aliodni  panství  zdejší  dosud.  Nyní  Karel  kn.  Paar.  Město  Bechyně  má 


DĚKANSKY  KOSTEL  SV.  MATĚJE 
V  BECHYNI, 


—  ai  — 


obecnilio  majetku  166  ha.  —  Uprostřed  náměstí  stojí  ve  výši  407  m 
nad  hladinou  (z  r.  1884)  kašna,  proti  ní  dékansk_v  kostel,  původu  román- 
ského: ale  r.  1613  manželé  Magdalena  a  Ondřej  Holušický  skrze  sta- 
vitele Jana  Schutze  z  Ces.  Budějovic  dali  na  místě  staré  budovy  postaviti 
gothick\',  jenž  r.  1740  barokov\'mi  opravami  byl  znesvářen.  V  kněžišti  visí 
velik\'  obraz  Sv.  tří  králů  od  Petra  Brandla.  Pověsil  jej  sem  r.  1780  z  ko- 
stela ve  Smiřicích  Jan  \'áclav  Paar.  Ve  svatyni  si  povšimneme  cínové 
křtitelnice  z  rukv  konváře  Jana  Mrkvičky  (XVI.  st. ),  věčné  lampy,  při 
Nenyři  mramorové  kropenky  (počátek  XVII.  '  st.),  v  panské  oratoři 
kachli  (ze  X\'I.  století).  Xa  děkanské  budově  hlásá  pamětní  deska 
(z  r.  1888).  že  v  Bechyni  jjůsobil  kněz-buditel,  výborn\'  Cech.  spiso- 
vatel František  J.  Sláma  od  roku    1841-1844. 

Z  jihovýchodního  rohu 
náměstí  přijdeme  do  bechyň- 
ského  hradu.  Procházíme 
starožitnou  branou  do  ná- 
dvoří, v  němž  na  pra\'o. 
v  místech  někdejších  před- 
hradních  příkopů,  spatříme 
slušnou  jízdárnu,  pivovar 
s  kamennou  kašnou  (r.  1660) 
a  tři  bašty.  Proti  jízdárně 
zvedá  staré  čelo  dům  Hoz- 
lauro\ský  (XM.  st. ),  kdysi 
zimní  sídlo  ]iánů  na  Dobro- 
nicích.  nyní  kanceláře  pan- 
ství. V  zadu  za  domem  sýpka 
vysokého  štítu,  s  kamennými 
ozdůbkami  na  oknech  i  dve- 
řích, silně  české  tvrze  přijio- 
mínajíci.  Původ  sýpky  sahá  do  X\".  st.  V  zahradě  u  sýpky  stával 
kostel  sv.  Ludmily,  o  něco  dále  kostelíček  sv.  Jiří,  patrona  rytířů.  Není 
známo,  kdy  po\'stal  —  snad  to  b\'val  původní  zámeck\-  — ;  prv\'  sv. 
Ludmily  (\lastně  obyčejná  modlitebna)  jMý  vybudoval  Petr  \'ok 
Rožmberk  pro  české  bratry.  Oba  rozbourali  r.  1792  —  95.  Císař  Josef  II. 
je  zrušil.  Zámek  nynější  podoby,  jak  již  řečeno,  povstal  štědrostí  ])0- 
sledního  vladaře  krumlovského  z  rodu  Rožmberků.  Přední  část  zcela 
nově.  zadní  ]iřestavbou.  \'  přízemi  nachází  se  staročeská  kuchyně. 
A'  prvním  poschodí  \-(' světlém  korridoru  <z  let  1587  — I.S<)0)  vyobrazeny 
luzné  hony  a  zvířata.  Tamže  s]iatrime  zbrojnici  s  nádhern^vm  stropem 
( r.  1600).  Xa  stěnách  \isi  obrazy  českých  králů  a  majitelů  Bechyně. 
V  „soudní  síni"  umístili  starožitnosti,  nalezené  \'  mohylách  ratajských 
a  jinde.  Za  novým  zámkem  leží  staiý  s  bránou  lX\'I.  st. ).  |)odle  erbu 


VN1TÍ<EK  DĚKANSKÉHO  KCSTEL.A  SV.  MATĚJE 
V  BECHYNI. 


—  83  - 


původu  rožmberského.  Podivíme  se  zbytku  čtverhranné  věže  Jelenici" 
t.  j.  velikému  průjezdu,  v  němž  stojí  veUké  dělo,  řečené  dietrichstejnské 
(r.   I544j. 

Pod  městem  na  stráni  k  Lužnici  v  malebné  poloze  třpytí  se  klášter 
Františkánsko'.  Paměti  jeho  vypráví:  Anno  Domini  1490  v  pátek  mezi 
oktávou  sv.  Františka  (8.  října)  byli  uvedeni  do  města  Bechyně  bratří 
minores  de  observantia  skrze  ctihodného  kněze  br.  Antonína  z  Lipčic, 
téhož  řádu  místoprovinciala  v  Čechách  a  to  vůlí  pánů  ze  Šternberka. 
R.  1501.  29.  dubna  položen  základ  kostela  toho  skrze  pana  Zdislava 
ze  Šternberka  a  na  Bechyni,  příznivce  a  otce  bratři  nejhorlix  ějšiho  .  .  . 

Klášterní  chrám  je  stavba  gotická 
o  dvou  lodích  s  klenbou  líbezného 
útvaru  řeč.  diamatora.  V  presbytáři 
nalezneme  dvě  staré  řezby:  Ukřižo- 
van\''  Kristus  a  Panna  Maria,  držící 
na  klíně  Ukřižovaného,  z  15.  a  16.  stol. 
( )brazy  na  pobočních  oltářích  :  sv.  Fran- 
tišek Serafinský,  sv.  Antonín,  maloval 
Karel  Skřeta.  Renaissanční  chórové 
lavice,  bývalé  bratřiny  literátů  mají 
letopočet  1711.  Xa  křížové  chodbě  klá- 
šterní vedle  dveří  do  kaple  sv.  Karla 
Boromejského  zaujme  naši  pozornost 
kamenná  kazatelna  gotická.  Ve  ve- 
likém a  vzdušnéin  refektáři  konvenlnim 
kromě  i)ěkného  portálu  nalezneme  al- 
legorické  obrazy,  v  knihovně  dva 
staré  rukopisy  (z  X\'.  stol.),  z  nichž 
vyniká:  \'vklad  na  řeči  Boží. 

V    městě    samém   až  na  Paškův 
a  Burdův  dům  není  zajímavější  stavby. 

Za  to  vyniká  na  předměstí  budova  (roku  1883—87)  školy  keramické 
(renaissanční)  se  stálou  výstavkou  žákovských  prací  a  proslulé  Libu- 
šiny lázně.  Již  r.  1728  uznány  jsou  za  velmi  dobré  s  konstatováním. 
že  pramen  hází  vodu  arseno-lithnato-železitou.  17  Bechxně  •  při  silnici 
Opařanské  založili  r.  I66,S  hrabata  \'áclav.  Jan  a  Ignác  Sternberkové 
hřbitov  s  kostelíčkem  sv.  Michala.  Okolo  židovského  hřbitova,  u  něhož 
viděti  zbytky  bašt  a  městských  zdi  hradebních  asi  za  čtvrt  hodiny  do- 
jdeme do  milého  zákoutí  lesního  ,na  Poušti"  se  star\''m  kostelem 
a  myslivnou.  O  zdejší  skupině  .kamenného  stáda"  koluje  pověst,  že 
zkamenělo  pro  zločin  pasákův.  Znak  města:  Hradby  stříbrné  s  cimbuřím. 
ve  zdi  otevřená  brána  s  nadzdviženou  mříži.  Za  hradlwmi  na  oboi 
koncích    dvě   věže    s   červenvmi    střechami    —   mezi    nimi   černv    orel 


VCHOD  DO  BhXHYŇSKEHO  ZÁMKU. 


—  84 


s  rozpjatýma  křidloma,    na  prsou  \e  štitku  modrého   lva  ve  stnljrném 
]ioli  nesoucí.  Znak  daroval  městu  král  Vladislav  r.   lóll. 

Za  dančí  oborou  (obůrkou)  pod  vrchem  Babinou  rozkládá  se  pěkná 
\cs  Hoždany.  u  nich  hájovna  Dubov}'  vrch.  na  západ  Dražice 
s  Wanovem  a  samotou  ..Zelená  hospoda".  A"  Dražících  je  zámek 
^^  kapli  s\-.  Mikuláše.  Xa  zdejší  tvrzi  seděli:  Vítové,  Zářečtí,  Svatkovšti 

z  Dobrohoště.  Lipovští 
(1623-1720),  Puttingové 
z  lamu.  z  Klenové,  od 
r.  1806  rodina  Paarovská. 
Skrze  vésku  Kar  lov  na 
sever  přistoupíme  k  Svat- 
ko v  i  c  ú  m.  Nedaleko  osa- 
dy stával  farní  chrám.  \es 
a  tvrz  I)  o  b  r  o  h  o  š  t 
íř  ini#B  (r.   1384).     Od    obou    míst 

^^  ■,■,!'.«•  ])ojmenovali  se  vIad\'kové 

Svatkovšti  z  Dobrohoště. 
kteří  tu  hospodařili  až  do 
r.  1621.  Při  konfiskacích 
získal  to  zboží  kníže  I^ob- 
kovic  kjistebnici.  R.  1637 
připomíná  se  pustá  tvrz 
Svatkovice.  Dvůr.  o\čín 
a  myslivnu  přikoupil  liaron 
Josef  Bretfeid  k  \'ese- 
liěku. 

.Mezi  Borovany  a  ve- 
likou vsí  liaděticemi 
rozkládají  se  hluboké  lesy 
\-  X\'f.  století  nazývané 
Blata,  jakož  část  u  Ba- 
biny (hory)  dosud  sluje. 
Později  pojmenovány  re- 
vír ne|iomuck\'-  podle  vésky  Nepomuku  s  pohodnicí.  nyní  jim  iikají 
ratajské  a  hemrovské.  Nejvyšší  místo  v  nich  pod  Zběšicemi  nazývá 
se  na  Padělkách.  Borovany  a  Zběšice  tvořixaly  jedin\''  statek, 
na  němž  seděli  drahně  času  Bechyňové  z  I^ažan.  straníci  česko- 
bratrské jednoty.  I^oslední  z  nich  Ondřej  prodal  rodovou  državu 
roku  1623  opařansk\''m  Jesuitům.  U  Borovan  nad  rybníkem  stojí 
kaple  sv.  líosalie  z  r.  1682.  Bechyně  sousedí  s  Bojenicemi,  někdy 
\sí  kláštera  milevského.  V  XVI.  stol.  ji  osedli  Svatkovšti.  roku  1610 
Lipovští.  Z  těch  Adam  na  Dražici  daroval  Bojenice  pražsk\-m  Jesuitům. 


WXllREK  KLÁŠTERNÍHO  CHRÁMU  V  BECHYNI. 


—  85  — 


V  Bojenicich  narodil  se  r.  1792,  16.  května  kněz-buditel  Franl.  J.  Slama- 
Bojenickx',  spisovatel,  prosluly  svou  obranou  jazyka  českého.  Zemřel 
jako  bechyňslu'  děkan  v  Marianskj^ch  lázních  r.  1844,  .5.  srpna.  Celé 
krajince  vévodí  svou  vyšší  polohou  (469  m)  městečko 

BERNARDICE,  stulené  ku  prostornému  chrámu  Páně  sv.  Martina, 
v  němž  budí  pozornost  pěkn\'  poboční  oltář  sv.  Františka  Xaverského. 
Kolem  velikého  náměstí  táhne  se  k  vNxhodní  straně  pořadí  farní  budovy, 
škol,  ostatek,  kromě  ještě  výstavné  pošty,  sam\''  domek  přízemní,  byty 
to  1)0  někdejších  proletářích,  kteří  tu  v  letech  1870—80  dobře  řeme- 
slovali.  Bernardice  založili  klášterníci  milevští.  Ještě  r.  1574  vládl  zde 
podacím  právem  opat  milevský,  r.  k588  však  již  Jan  Bechyně  z  Lažan. 
Ještě  v  XV.  stol.  stával  v  Bernardicích  druhý  samostatný  dvorec, 
majetek  rytířské  rodiny  ..od 
Dubu";  na  něm  píi vodné  sí- 
dlila chudá  větev  rožmberská 
Bernard  ( 1293).  Bušek  a  Dobeš 
(—  1365)  erbu  růže.  R.  1606 
koupili  pražští  Jesuité  od  Anny 
Puchfelderovy  zámek  a  půl 
městečka  Bernardice  se  vsí 
Podolském.  V  době  refor- 
mační nabyli  druhé  části  a  po- 
stupně i  jiných  okolních  statků: 
1621  blízkého  Ivolíšova.  1623 
Borovan  a  Bojenic.  1669  Opa- 
řan.  169]  Dobronic.  K.  1773 
připadly  Bernardice  studij- 
nímu   fondu,    od    něho  r.   1823 

veřejnou  licitací  Karlu  knížeti  Paarovi  k  Bechyni.  Znak  Bernardic  se 
vypisuje  takto:  Městské  hradby  stříbrné  řídkého  cimbuří  se  4  otevře- 
n_vmi  branami,  v  nichž  visí  nadzdvižené  mříže.  Za  hradbami  též  4  věže. 
v  každé  okno  a  pod  oknem  lev.  I.  a  3.  modré  barvy  ve  zlatém  poli 
hledí  k  levé,  2.  a  4.  zlaté  barvy  v  modrém  poli  ku  pravé  straně. 

Po  císařské  silnici  na  východ  příjemnou  lesnatou  krajinou,  v  níž 
na  levo  leží  Ráb  a  Popovec,  dojdeme  za  hodinku  k  Srlínu  při 
potoku  Smutné,  někdy  tvrzi  s  dosud  znateln\-m  mčstištěm.  Ze  Srlinu 
pocházel  soujmenn\'  rod,  z  něhož  v  dobách  husitských  smutně  proslul 
panoše  Pěša  srlinský.  R.  1477  Rynart  od  Dubu  držev  Srlin  ku  dvorci 
bernardickému,  prodal  majetek  celý  Burianovi  z  Lažan  na  Borovanech. 
R.  1575  koupil  část  Srlína  od  královské  Koruny  Krištof  ze  S Vamberka, 
r.  1578  cel\'  Srlín  Jan  Hozlauer  k  Dobronici.  Jaroslav  Hozlauer  obdržel 
sice  r.   1623  pardon,  ale  r.    1636  ujala  zboží  král.  kom^ora.  od  ní  později 


NÁHROBKY  NĚKDEJŠÍCH  DRŽITELŮ 
V  KLÁŠTERNÍM  CHRÁMU  BECHYŇSKÉM. 


86  — 


Ferdinand  Prugger  z  Griinburku.  Nedaleko  u  Srlina  leží  ves  Staré 
Sedlo,  kde  pr\'  na  vrchu  .Strážniku"  někdy  stál  hrad,  však  dle  pravdy 
staroslovanská  hlídka,  kde  se  zapaloval  poplašný  oheii. 

Okres  končí  Opařanskem.  0'pořany  (vlastně  od  slova  opar  — 
Opařany)  ves  118  čís.  se  1417  ob.  čes.  náležela  od  pradávna  k  Be- 
chvni  jakožto  středisku  statků  pražského  biskupa,  až  do  válek  husitsk\'ch. 
Po  těch  nabylo  statku  město  Tábor.  Po  koníiskaci  r.  1547  prodal  je 
král  Ferdinand  Vítovi  ze  Rzavé  na  Stadlci,  vnuk  jeho  Jan  roku  1594 
Chrtům  z  Dlouhé  vsi,  od  nichž  r.  1623  přešly  na  Jana  Vité  z  Lilien- 
thalu  a  r.  1628  na  Hozlauery.  K  Opařanům  patřila  tvrz  místní  a  v  Pod- 
hoří vsi  Držkajov,  Přeštěnice.  Zalší  se  Skrejchovem.  R.  1656  koupila 
Opařany  hraběnka  Františka  Slavatova,  která  r.  1667  postoupila  zboží 
trhem  Jesuitům  Jindřicho-hradeckym.  Po  nich  r.  1773  ujal  je  studijní 
fond.  r.   1825  kníže  Paar. 

Hraběnka  Slaxatova.  rozbořivši  r.  1657  schátralou  tvrz  opařanskou, 
postavila  na  získaném  prostoru  kostelík  sv.  Františka  Xaverského. 
Jesuité  svatyni  zrušili  a  roku  1732  postavili  od  základů  zcela  nový 
nvnější  pěkn\'  ])yzantmský  chrám  s  residencí,  které  lid  říkal  zámek, 
budovu  rozsáhlou.  d\oupatrovou.  v  niž  nyní  je  ílliálka  zemského  ústavu 
pro  choromyslné.  Panství  opařanské  čítá  2663  ha.  Pod  horou  Chlumem 
(534  m)  v  údolíčku  ukrývá  se  Po  db  oři  s  blízkým  mlýnem  a  viskou 
na  Hano  v  ě  s  kaplí  sv.  Františka.  Podhoří  s  tvrzi  náleželo  k  Příbě- 
ničkám.  r.  1459  Matěji  z  Dubce.  1533  Černínům,  1558  Bechyním  z  Lažan, 
1575  Těmínům  z  Těmic,  1579  Vchýnským  na  Vitanovicích,  1593  Cábe- 
lickým  ze  Soutic.  r.   16.38  Hozlauerům  na  Olší  a  Novém  dvoře. 

Fr.   Teplý. 


U  KOSTELA  SV.  MICHALA 
V  BECITYNL 


XXX.  OKRES  MILEVSKÝ. 

Sledujíce  hranici  Milevsko-Bechyiiskou  západně  od  Borovského 
potoka,  shledaH  jsme,  že  se  tato  děh'  severozápadně  od  Bernardic  ne- 
daleko jednoty  Soudn\'':  okresní  Bechyňská  zaměřuje  k  v5'chodu, 
vlastní  politická  hranice  Milevská  k  západu  k  potoku  Jetětickému,  jejž 
sleduje  pak  na  jihozápad  až  k  ústí  jeho  do  \']tavy.  Odtud  až  po  Tech- 
nice v  trati  téměř  35  km  tvoří  hranici  tok  Vltavskx'.  jehož  koryto  má 
tu  směr  od  jihovýchodu  k  severozápadu.  Od  Těchnic  po  oblouku  k  se- 
veru vypnutém,  jímž  při  ústí  Hrachovky  ještě  jednou  dotkne  se  vod 
vltavskjxh,  vrací  se  již  hranice  k  jihovýchodu  k  Lašovicům,  Před- 
bořicům  a  k  Malé  Chýšce,  u  níž  zaměří  ještě  více  k  jihu  ke  Stříteži 
a  Radhošti,  kde  sejde  se  s  hranici  Táborskou.  Po  silném  oblouku 
u  Olší  k  VNxhodu  vypjatém  obrátí  se  u  Nového  Dvora  k  jihozápadu, 
jakožto  společná  hranice  Milevsko-Bechyňská,  v  kterémžto  směru  do- 
stihne pak  podél  Skrýchova.  Podboře,  Zběšiček,  Popovce  a  Bíliny 
opět  jednoty  Soudn\-. 

Mimo  uvedené  Táborsko  ve  v\xhodě,  Bechyíisko  v  jihu,  stýká 
se  tato  hranice  v  jihozápadě  s  Píseckem,  v  západě  Mirovickem.  severu 
Selěanskem  a  v  severov\'chodě  s  okresem  Sedleck5'm.  Délka  její  ol)- 
náší   \2()  km\  při  ploše  okresu  3~1'~8  km-  činí  tu  vývoj  její    I '74:  I. 

Okres  Milevský  honosí  se  velmi  pěkně  vyvinutou  síti  vodni.  ač 
žixotni  význam  má  proň  z  celé  řady  těchto  jinak  mal\'ch  toků  toliko 
mocná  tu  již  vodni  dráha  \'ltavy,  již  se  okres  téměř  celou  svou  zá- 
padní hranicí  dotýká;  délka  její  v  okrese  obnáší  33'2  km.  Značnou 
závadou  plnému  \-yužitkováni  vodní  dráhy  této  je  neupravenost  jejího 
koryta;  toto  vroubeno  jsouc  s  obou  stran  vysokými,  příkrými  stráněmi' 
a  skalami  je  dosud  pro  četné  proudy,  slapy  a  peřeje  ( Přerostix-.  So 
horské  kroucení.  Masopust.  Baba.  Jelen,  u  Zbořených,  u  Piřinku.  pod 
Laxičkou  a  j.  v.)  volné  piavl)ě  dosti  nebezpečno.  Přítoky  z  okresu 
přijímá  tu  ovšem  Mtava  toliko  s  pravé  strany,  z  nichž  jako  větší  možno 
uvésti:  pohraniční  Jeté  tirký  potok  (2'9),  H  r  e  jk  o  vic  k}',  z  rj-bníka 
Zdiru  u  \'epic,  ústící  u  Červené  (I7'6.  s  přítoky  22'9).  Sobédražský 
(69),  Žebrákovský  (Dalejský)  od  Lašovic  (7'0,  s  potokem  od 
Capko\v  myslivny  92),  \^  o  1 1  í  ř  o  v  s  k  v  ( s  přítokem  40 ).  K  ř  e  s  i  n  s  k  ý 
od  Kamenice  f3"5).  Hrachovku  od  Klučenic  (4'7)  a  Jahodn}'-  od 
Kosobud  (4'5).  Délka  všech  toků  přímo  k  ^^itavě  náležejících  obnáší 
i  s  touto  ÍOO'3  km:  mimo  to  z  téhož  úvodí  vyvěrají  tu  přítoky  Břiny: 
Předbořický  (4'8)  a  Petrovick}-  potok  (4'5).  s  nimiž  přímá  sít 
Vltavská  činí  109'6  km.  Milevsk}-  okres  náleží  však  značnou  částí  své 
plochy  také  povodí  Lužnice,  an  největší  přítok  této  v  Bechyňsku  do 
ní  se  vlévající,    Smutná,   sbírá   tu    své   prameny.    Úhrnná   délka   této 


-  88  - 

V  okrese  i  s  přítoky  jejími:  Vlksickým  (z  rybníků  pod  Tetourovou 
Lhotou.  3'9),  Milevským  (též  Branžovickým  a  Hrůzou  zvaným,  od 
Ratiboře,  ústícím  u  Hanova;  I7'0.  s  Rohosovským.  Držkrajovským. 
Lišnickým  a  j.  47'9  km).  Cedronem  a  j.  v.  obnáší  78' I  km.  }ilimo  to 
má  tu  své  vrchoviště  i  p.  Borovský  (Jalo\ý.  4'6)  a  vých.  cíp  okresu 
protéká  p.  Voltyňský  (3'9),  takže  veškerá  vodní  sít  Lužnická  vyka- 
zuje 86'6  km  a  okresu  \'ůbec  \96"1  km  čili  (r52  km  na  každý  km'-  plociiy. 
Náležeje  ku  dvěma  velikým  úvodím,  Vltavskému  svým  západem 
a  Lužnickému  východem,  má  okres  Milevský,  jehož  geologickým  zá- 
kladem vyjímaje  malý  rulový  pruh  v  jihu  je  žula,  podobu  vzhledem 
na  celkov\'  tvar  své  půdy  střechovitou.  Hranu  střechy  představuje  tu 
rozvodní  linie  obou  hlavních  toků.  od  níž  se  jakožto  nejvyšší  polohy 
kraj  k  západu  a  východu  sklání.  Linie  tato  vstupuje  na  půdu  okresu 
východně  nad  Jetěticemi  a  postupuje  jím  téměř  od  jihu  na  sever  přes 
01)oru  (569  m).  Zvíkov  (5A0  m.  západně  od  Milevska),  Jenšovický  vrch 
{556  m).  Klisinský  (603/72)  a  Xalesský  (663/72),  tudíž  s  tendencí  od  jihu 
na  sever  stoupající ;  ještě  téměř  při  samé  hranici,  ač  již  ne  v  okresu, 
dosahuje  v  Ko^lovském  vrchu  703  m. 

Sklon  půdy  není  oběma  směry  od  této  linie  stejná';  kdežto  v  zá- 
padě klesá  ona  při  korytu  \'ltavském  až  pod  300  m.  svažuje  do  údolí 
Lužnice  sotva  pod  A5u  ni.  (relkový  ráz  její  je  však  více  hornat\'  než 
kopčitý.  Při  žulovém  svém  základu  má  půda  dosti  jílu  a  hlíny  (až 
32%).  Xa  lesy  připadá  tu  z  ní  poměrně  méně  než  v  Bechyňsku.  toliko 
29-3%  (z  toho  vlastni  41  velkostatků  na  4800^0).  Z  orné  půdy  (.5 17%) 
zužitkovává  se  průměrně  na  žito,  ječmen  a  oves  56%  rozlohy,  bram- 
bory 18%,  na  pšenici  však  sotva  7%.  I  v  tom  je  patrná  méně  příznivá 
poloha  okresu. 

Větší  nadmořská  v\''ška  uplatňuje  se  ovšem  i  v  celkovém  snížení 
[jrůměrné  roční  teploty  (7*'C  až  7'5"C)  a  větším  množstvím  srážek 
(7()()/72/72).  na  druhé  straně  pak,  jak  bylo  již  při  Bechyňsku  vz])omenuto, 
zvýšením  zdravotní  úrovně  kraje,  zde  tím  více,  že  okres  je  vůbec  bez 
průmyslu. 

Tato  okolnost,  nedostatek  průmyslového  ruchu,  má  však  na  druhé 
straně  opět  nepříznivx'  vliv,  a  to  na  poměry  demografické.  Připadá  tu 
sice  ještě  průměrně  na  I  km-  plochy  63  obyvatel  proti  61  oby  v.  v  Be- 
chyňsku. za  to  však  zde  již  vysloveně  oby\-atelst\a  ubývá.  Kdežto 
r.  1890  čítáno  tu  24.704.  se  Skrýchovem  později  ijřipojeným  24.946,  na- 
l)OČteno  r.  1900  toliko  23.809  obyv..  o  1137  t.  j.  o  4-6%  méně.  Úbytek 
ten.  na  němž  účastní  se  se  1.30  obyvately  i  hlavní  místo  okresu,  je 
tak  všeobecnN',  že  z  58  místních  obcí  (i  město,  I  městys)  43  t.  j.  74% 
všech  jej  vykazuje! 

Transversální  dráha,  která  probíhá  okresem,  nemá  tu  takového 
významu,  aby  mohla  podnítiti  život  ])růmyslov\'.  a  vodní  dráha  Vltavy. 


-  89  — 


jediná  k  tomu  způsobilá  jal<ožto  laciná  síla  hnací  i  dopravní,  odstra- 
šuje opět  svojí  neupra\eností.  A  tak  okres,  ač  leží  téměř  ve  sti'edu 
země,  dobře  může  se  i  po  stránce  hospodářské  počítati  k  zapadlému 
našemu  Ceskomoravsku.  zapadlému  však  spíše  nečinností  lidi  než 
nepřízní  přírody,  která  jen  v  malebném  údolí  vltavském  rozhodila 
štědrou  rukou  svoji  tolik  krás  a  půvabů,  nanesla  tolik  jásavých  barev 
života,  že  na  ni  věru  stěževati  sobě  nemožno. 

Školství  v  okresu:  měšťanské  školy  nalézáme  jen  v  Milevsku 
(chlapecká  i  dívčí),  obecné  v  25  místech  čítají  úhrnem  63  tříd  (3  pěti- 
třídní,  2  čtyřtřídní),  tudíž  jedna  na  378  obyvatel  a  6  knř  plochy  (v  Be- 
chyňsku  na  335  oby  v.  a  5-5  kmr). 

Jak  vylíčeno  již,  má  terrain  okresu  dvojí  ráz.  Od  silnice  Ždá- 
kovsko-\'oltyňské  na  jih  prostupují  mírnými  návršími  zvlněnou  rovinu 
hluboké  lesy  najmě  při  pravém  břehu  ^'ltav\^  jež  od  Podolská  až 
k  Těchnicům  slouží  za  hraniční  čáru.  na  sever  však  zdvihá  se  půda 
na  příkrou  pahorkatinu,  končící  pohořím  Chýšecko-Petrovickvm.  Dolejší 
a  úrodnější  část  okresu  začíná  na  východě  městečkem 

SEPEKOVEM,  proslulým  místem  poutním.   Má  175  čísel  s  1027  obyv. 

V  Sepekově  od  pradávna  stával  hrad.  na  němž  seděla  větev  Vítků 
z  Prčice,  potomní  Rožmberci.  V  letech  I22()— 1277  připomíná  se  Vítek 
ze  Sepekova,  patrně  otec  a  syn,  erbu  růže.  Na  Budivoji  ze  Sepekova, 
jenž  přesídlil  na  Skalici  (u  Soběslavi),  odkudž  se  nadále  psal,  neznámým 
způsobem  získal  Sepekov  biskup  pražský  Tobiáš  (1279-1290).  jeíiož 
nástupce  Jan  IV.  (I3UI-1343)  zboží  toho  (město  Sepekov,  Skalici 
a  půl  vsi  Radětic  u  Bechyně)  obhájil  soudem  proti  Hynkovi  z  Lichten- 
burka,  jenž  dokazoval,  že  je  zdědil  po  svém  tchánu"  Záviši  z  Falken- 
stejna.  R.  1307  vyměnil  biskup  za  Sepekov  s  vesnicemi  hrad  Křiv- 
soudov  a  Herálec  od  Jindřicha  z  Rožmberka.  Náleželo  tudíž  městečko 
opět  k  rozsáhlým  državám  rožmberským  a  když  vladaři  r.  1432  nabyli 
i  zboží  kláštera  milevského,  podržel  Sepekov  od  té  doby  s  Milevskem 
stejnou  \rchnost.  Za  Rožmberků  spravovali  statek  purkrabí  z  Přibenic. 
po  jich  zkáze  hospodáři  (hejtmani)  v  místě.  Odtud  pocházel  proslulý 
mistr  Petr  ze  Sepekova,  učitel  vysokých  škol  pražských  (1410—143-1.). 

Starý  kostel  sv.  Mikuláše  (r.  1350  farní)  byl  r.  1788  zavřen  a  prodán 
za  obydli.  Dosud  sličná  gotika  volá.  aby  budo\a  odevzdána  byla  pů- 
vodní službě.  Nad  městečkem  na  protějším  vršku  stojí  nynější" chrám 
P.  Marie  s  farou.  Někdy  tu  bývala  kaple.  Tu  r.  1730  zbořili  a  vystavěli 
novou,  svatoborské  basilice  velmi  podobnou  svatyni,  do  mi  x.  1733 
přenesli  starobylou  sochu  P.  Marie,  řečené  Sepefvovské.  Ivanovník 
kláštera   strahovského  Liard  Nosecký.   dobrý  malíř,  kostel  vymaloval. 

V  1.  1761-67  zřízena  kolem  budo\y  zděná  ohrada  s  klenutým  loubím. 
která   má  ve  svých  čtyřech  úhlech  po  kapli  (sv.  Linharta,  Augustina, 


-  90  - 

Jana  Nep.    a  Norberta).    Pod   horou  Bečoves   (586  m)   leží   veliká  ves 
Božetice  s  pěknou  dvoutřidni  školou.  Božetice  náležely  ku  klášteru 
milevskému  podle  gruntovní  knihy  benešovské;   r.  1589  žil  tu  rod  \'i- 
léma  Lužanského  z  Luzné.  Proti  potoku  Smutnému  mezi  Radihošti 
(Radhost)   a  Mlékovém    pod    vrchem   Dobřemélick\'m   (589  m).   nad 
něž  z  leva   se  vj-tyčuje   hora  Strašák  (610  m),  bělá  se  vesnička  Vlk- 
sice.  Na  někdejší  tvrzi,  nyní  šp\''charu,  vládl  rod  rytířů  z  Vlksic.  jimž 
kromě    dvorce    (nyní    ves)    Vra  tiš  o  va    náležela    véska    Voleveé 
s  tvrzí,    nyní   úplně    zaniklá.    R.   1497  seděli   na   Vlksicích   Telaurové. 
R.   1546   drželi    v    okolí    kromě  uvedeného  ještě:   Lhotu   řeč.    Tetau- 
rovu    ves    a    tvrz,    Klokočov    tvrz.    a    Bohuslav   Tetaur    koupil    po 
Arnoštovi   Smrčkoví    z    Mnichu   r.    1548    Dobře  melice    ves   s   tvrzí. 
R.  1572  vešly  Vlksice  v  držení  Těmínů.  po  nich  Mičanům,  na  kterémžto 
rodu  s  Dorotou,  dcerou  Janovou,  vyženil  je  Přech  Hodějovskx'  na  Mi- 
levště.    Při    konfiskacích    r.    1622—3   přišel   statek  k  rozdělení   různým 
rodům.    R.   1687   koupili    klášlerníci    milevští  jeden,   r.    1689   druh\-   díl. 
čímž  zboží  zapadlo  do  panství  milevského.  Nedaleko  Vlksic  leží  dvůr 
To  skán  k  a  (panství  nadějkovské)  proti  němu  Pře  stě  nice  se  školou. 
Část  Přestěnic  (5  lánuj    patřila   od  pradávna  klášterníkům  milevským, 
ostatek  Rožmberkům  k  Sepekovu.  Nejstarší  osadou  v  těchto  končinách 
bude  s  Modlíkovem  Držkrajp\%   ves  již   v  NUL    stol.   připomínaná. 
Ze  Sepekova  přes  milevský  potůček,   nechavše  na  právo  pod  vrškem 
Planinou  dědinu  Lišnici  se  školou,  skrze  Zálší  kolem  hory  Sádské 
(513  ml     na   Křiž  a  nov,     nebo    zacházkou    kolem   dědinky   Rábu    — 
nedaleko    leží  Zběsičky,  veska   s    dvorem  (147  ha),   někdy   svobod- 
nick_vm  statečkem   —   skrze  Jestřebice  přijdeme  do  útulného  \'ese- 
lička.  kdež  uprostřed  parku  stojí  moderní  zámek  s  poplužím  (2AA  ha). 
Veseličko.  též  ^'^eselí  bechyňské   jmenované,   náleželo   původně   rodu 
z  Lomnice,   později  Sternberkům    na  Bechyni.    Od  r.   1635,   kdy  nabyl 
ho  Alexandr  z  Gůnterthalu  (t  1658),   vystřídala   se   zde  řada  majitelů, 
z  nichž  za  naší  paměti  baron  Nádhern\''  prodal  velkostatek  Ferdinandu 
Přibylovi    a  J.   Horákovi.    Na  Veselíčku    vymřel    rod    Chlumčansk\'Th 
z  Přestavlk  Vojtěchem,  c.  k.  plukovníkem,  r.  1820.  Z  někdejší  kapličky 
zámecké   vystavěla   r.    185!   náboženská   matice   pěkn\'',  nynější  chrám 
sv.   Anny,    od   r.   1857    farní   s  vesnicemi:    Veselíčkem,    Bílinou. 
Křížanovem,    Stehlovicemi    a    Bránicemi,   kterážto    poslední 
nabyla    stanicí    dráhy    transversální    pro    krajinku    značné    důležilosti. 
Mezi  ni  a  vsí  Okrouhlou    rozkládají    se    veliké   rybníky   panslxí    mi- 
levského: Libeňák  a  Ostrov.  v\'-še  rukavečský. 

Od  stanice  Veselíčka  velik\-m  obloukem  kolem  Stehlovic  a  j  e- 
tětic,  ležících  na  úpatí  Obory  1.^69//;)  v  rukavečském  revíru  proii 
Křenskému  a  Císařskému  lesu  u  Podolí,  běží  železniční  trat  ku  pro- 
slulému   mostu    přes  \'ltavu    ..na  Červené",    skoro   8(»  m  nad   hladinou 


—  91   - 


řeky,  nejvyššímu  v  celé  říši.  S  něho  na  pravém  břehu  řeky  zakmitne 
se  farní  osada  Červená  s  chrámem  sv.  Bartoloměje.  Staré  listiny 
uvádí  ji  pode  jménem  Rufa  ecclesia.  Sem  patři :  V  u  s  í,  za  lesem  Bra- 
níkem při  hoře  Chmeláku  (448  m),  Kučer  se  školou  a  mnohými  sa- 
motami a  na  potijčku  Hrejkovickém  u,  lesa  řeč.  Buben  pěkně  položená 
ves  Květ  o  v  s  kostelíčkem 
sv.  Jana  Křtitele  ze  XVI.  st. 
V  této  krajince  při  řece  leží 
Podhradí  s  malebnými  zří- 
ceninami Zvíkova  (okres  Pí- 
secký ) .  \'ýše  J  e  k  o  v  i  c  e. 
S o b ě d r á ž.  Ve  1  k á,  Ose k, 
na  východ  Rukávec.  Hor- 
natá část  okresu  začíná  hned 
u  Milevska. 


MILEVSKO     (Milena, 
Milovicium)    město    a    sídlo 
okresního    hejtmanství    čítá 
419  čísel  S2693  ob.    Dělí  se 
na  dvě  části :  město  a  klášter 
či  zámecký  okršlek.  LI  města 
stávala  tvrz  rodu  z  Milevska. 
R.    I  184  pan  Jiří  z   Milevska 
založil    při    svém    sídle  pre- 
monstrátský   klášter,    jehož 
prvním  opateni  se  staljarloch 
((lerlacus).     Časem     vzrostl 
klášter  na  mohutnou,  rybníky 
a  močály  dobře  zpevněnou, 
příkopy     a      baštami      obe- 
hnanou   pevnost,    která    po 
zániku    rodu    zakladatelova 
převzala  vůdčí  roli  v  celém 
okolí.  Mile\'ští  opatové,  kteří 
se  psali  také  z  Týnice.  jakž 
původně     osada    \     místech 
kláštera  slula,  kolonisováním 

krajiny,  obezřetným  hospodařením  domohli  se  značného  bohatst\'i  i  vli\-u. 
jsouce  podacími  pány  neméně  než  12  far  sousedních  a  více  jiných  \zdálc- 
nějších.  Vystavěli  krásný  klášterní  chrám  sv.  Aegida,  driihý  Xa\ští- 
\<'ni  P.  Marie,  budovy  to,  jimž  nádherou,  vkusem  i  úpravou  v  těch 
doliách    vyrovnati    se    nemohla   žádná    jiná    s\'atyně    na    českém  jihu. 


STARÁ  Z\'ONICE  PÍU  KLÁŠTERNÍM  CHRÁMU 
SV.  .AEGIDA   \-  MILEVSKU 


92 


Po  dobytí  Přibenic  ztratil  řád  hotové  jmění  i  —  Milevsko.  Král 
Zikmund  dal  klášterní  statky  do  "zástavy  pánům  ze  Svamberka. 
R.  1581  ujali  je  Hodějovští  z  Hodějova,  kterým  byly  r.  1622  konfis- 
kovány. Strahovský  opat  Kašpar  Questenberk  vymohl  si  na  císaři 
Ferdinandovi  r.  1623,  23.  ledna  v  Řezně  restituční  edikt,  mocí  jehož 
klášter  Strahovsko'  nabyl  kláštera  i  panství.  Než  všecko  „zelo  chu- 
dobou, bídou  a  lidským  pláčem",  poněvadž  město  při  obléhání  Zví- 
kova  (r.  1621—22)  od  vojska  utrpělo  nenahraditelné  škody.  Ještě 
r.  1670  teskní  klášterní  písař  v  urbáři:  ...  dříve  až  18  šlechtických 
rodin  zde  přeb\'valo  a  všechna  obecní  břemena  snášelo  .  .  .  nyní  stoji 
Milevsko   zcela   pusté  a  není   tu    iří  —  čtyř   měšfanův,   kteří  by  svého 


děkanství  S  chrámem  NAVSTIVEN'1  P.  MARIE  V  MILEVSKU. 


chleba  do  nového  měli.  tím  méně  \iastni  dobytek  drželi.  Jiniiy  bý- 
valo 137  osedl\-ch,  nyní  jich  není  více  než  45  a  nejlepší  domy  stojí  — 
poustkou  . . .  Strahováci  měli  tu  kruté  začátky  a  to  tím  více,  že  ze 
závisti  okolní  šlechtici  měšťany  proti  opatům  štvali  —  leč  všecko 
vzalo  na  se  přátelskx'  ráz.  při  vlídné  vládě  okřálo  město,  klášter  i  pod- 
daní tak.  že  v  1.  1780—90  ..na  ])anst\i  milevském  panoval  dobr\'  řád 
i  blahobyt."  V  městě  pozoruhodný  jsou  budovy:  radnice,  záložna 
a  chrám  sv.  Bartoloměje  ze  X\'I.  stol.  Xa  cestě  ku  dvoru  Staňkovu 
v  příkopě  stojí  starožitný  kříž  cyrillo-methodějský. 

Z  Milevska  vybíhá  do  hořejší  části  okresu  několik  dobrých  silnic. 
Po  úpatí  Netušila  (531  m).  s  nímž  Zvíkov  (540^)  tvoří  městu  ochranné 
pohoříčko  proti  západu,  vedle  korunského  rybníka,  proti  němuž  též 
k  západu  z  lesa  bělá  se  u  Přeborova  zámeček,  kdysi  ves  a  tvrz  Jen- 


93  — 


šovice.  stoupáme  ku  Zbyslavi,  Osletinu  a  Blehovu.  Xa  právo 
zůstane  T\'nec.  v  levo  Zboř  s  dvorcem.  Hnévanice,  Branišovice 
a  Záluží.  V  divoké  a  hornaté  krajince  leží  Rohozov  a  Střítěž. 
Střitéž  se  Zálužím  tvořívaly  samostatný  stateček,  jejž  v  XVI.  st.  držel 
rod  \'rchotick\'c'h  z  Loutková,  po  nich  Buzičti  z  Buzic.  ktei"í  měli  ve 
Střítěži  slušnou  tvrz.  Také  v  sousední  Lhotě  řeč.  Tetaurově  pi^i 
nemalém  popkiží  stávala  tvrz  Tetaurů  z  Tetova.  od  nichž  kolem  r.  1568 
Di\iš  I)oudlebsk\''  to  zboží  přikoupil  k  Chýšce.  Ch\'še  či  Chýška 
malá.  nejvýš  položená  osada  ((u'A  r?i)  má  v  68  č.  444  ob.  Starožitný, 
nyní  sličně  uvnitř  opravenx'.  farní  chrám  sv.  Prokopa  ukazuje  svvm 
románským  slohem  i  patrociniem  na  julivod  z  první  jjolovice  XIIL  stol. 
tedy  z  doby,  kdy  Prokop,  první  opal  sázavského  kostela,  byl  za  sva- 
tého   vyhlášen    (I2()4)  a  rok   na    to    patronem    země    české   jmenován. 


NAMÉSTI  S  CHRÁMEM  SV.  BARTOLOMĚJE  V  MILEVSKU. 


načež  k  jeho  poctě  počali  Cechové  stavěti  kostely.  Založili  jej  páni 
z  Rožmberka,  kteří  ze  Sepekova  od  nepamětn\'ch  dob  hospodařili  na 
Chýšce  ,na  krásné  lesy  přebohaté"  až  do  r.  1480.  kdy  ji  prodali  rodu 
Doudlebských  z  Doudleb.  Z  těch  Jindřich,  vystavěv  při  kostele  kapli 
Xejsv.  Trojice  Boží  pro  svůj  pohřeb  (1610).  odevzdal  r.  1613  celé 
jmění  na  milosrdné  skutky  k  ruce  obce  města  Písku.  Píseckým  Chýšku 
konfiskovali  r.  1622  pro  Jana  de  Greyzaga  na  Xeustupově.  Od  té  dobv 
až  na  naše  časy  vyměnilo  se  zde  22  majitelů.  Obtížná  chýšecká  du- 
chovni správa  vztahuje  se  na  21  dědin  a  vesnic,  z  nichž  k  okresu 
milevskému  náleží:  v  útulném  údolíčku  ležící  Čičovice,  Dobřemě- 
lice.  Hrachov,  Klokočov  (kdysi  tvrz),  Lhota.  Xová  ves,  Rohozov 
Střítěž  a  Záluží.  Asi  za  hodinku  na  západ  přijdeme  z  Chýšky  do 
větší    vesnice   (43   č.  303  ob.)    Ratiboře  a  Ratibořic.    které   s  Póre- 


—  94  - 

sinem.  Nálesím    přísluší   farností  do  nově    upravené    fary   Ol) denic, 
dříve  Petrovic.  pražské  diecese. 

Druhá  silnice  z  Milevska  dělí  se  od  ch\'šecké  u  Přeborova, 
vedouc  skrze  vesky  Bi'ezi  a  Kojetín  dále  k  Petrovicům  a  Krásné 
hoře.  krajinou  kopco\'itou  a  jednotvárnou,  leč  s  tučnými  jjastvisky, 
na  nichž  vykrmuje  se  pěknN'  druh  hovězího  dobytka,  známého  pode 
jménem  ,,ch\''šeck\'  nebo  petrovick\-"  chov.  K  této  oblasti  počítati 
dlužno  celý'  kraj  od  Chýšky  na  západ  až  ku  \Mtavě,  území,  které  na- 
plňují farní  osady :  Ivovářov.  Kostelec  n/Vltavou  a  Lašovice.  Kovářov 
(540/72  n.  hl..  63  č.  454  ob.)  s  kostelem  Všech  Svat\-ch  byl  od  pra- 
dávna sídlem  vladyk  z  Kovářova,  kteří  ve  stavu  rytířském  se  psali  Bru- 
sové  z  Kovářova.  Příbuzné  jejich  .Brúmové  z  Chotěřiny  a  Kraselovští 
z  Kraselova"  uvádí  kostelní  listiny  jako  dobrodince  zdejšího  chrámu, 
jehož  podací  v  jedné  části  náleželo  milevskému  opatovi.  R.  1497  za- 
koupili se  na  Kovářové  erbovní  str\''ci  Jan  Orel  a  Jan  Hruška  z  Trkova, 
kteřížto  poslední  vládli  zde  ještě  r.  1580.  Na  sklonku  X\'I.  dostala  se 
tvrz  se  vším  příslušenstvím  skrze  Svamberky  k  Orlíku.  K  pozdějším 
děJLim  osady  druží  se  smutná  upomínka  na  r.  1771.  V  čas  velikého  hladu 
na  farnosti  zdejší  pomřelo  do  konce  prosince  z  .'3006  duší  2180  hlav. 
číslice  stav  smutného  blahobytu  selského  lidu  příšerně  vyličující. 
Kolem  Ivovářova  rozesety  vesky  a  vesnice:  Březí,  Uobrošov, 
Hostin,  Pechoxa  Uiota,  Radvánov.  Vepice,  v\''chodiště  rodu 
z  Vepic,  \'esec  se  zámečkem  Slavaňovem,  Záluží,  Řenkov.  I\li- 
sinec,  Radešín.  Zahrádka,  Předbořice  a  Choteřina.  Zahrádka  sluje 
Mladolova.  podle  rodiny  Mladotu  ze  Solopisk,  kteří  na  velkostatku 
(328 /la)  dlouho  hospodařili.  Nyní  náleží  Čestmíru  Langovi.  V  Před- 
bořicích  nalezneme  star\'  kostelíček  sv.  apoštolů  Filipa  a-  Jakuba, 
který  postavili  rytíři  Bůžkové  z  Předbořic.  Nejzajímavější  minulost 
připnula  se  na  Choteřinu  (Kotejřinu),  vesku  o  17  číslech  s  126  obyv. 
Zde  stávala  pěkná  tvrz.  na  níž  od  r.  1474  zasedl  rod  Hodějovsk_vch 
z  Hodějova.  Jady  narodil  se  r.  1496  syn  Rousa  a  Anny  z  Drachkova 
své  doby  nejznamenitější  Cech  a  mecenáš  české  literatury,  ušlechtilý 
Jan  Hodějovsk\''.  míslosudí  království  (t  Iv566),  jenž  ,v  Chotayřině 
t\rzi.  k  níž  sluší  dvůr  poplužní  s  jjoplužím.  ves  tudíž,  dvory  kmetcí 
s  rybníky,  jmenovitě  Slavoňovským  a  Hořejším  a  tím  na  vsi  Chotay- 
řinské  s  sádkami  a  haltéři"  shromaždoval  známou  družinu  literátů- 
humanistův.  Jeden  z  nich  učený  mistr  Matouš  \'olín.  dosáhnuv  pří- 
mluvou pana  Hodějovského  r.  1542  nobilisace,  zvolil  si  přídomek 
„z  Chotěřiny"  (a  Choteřina).  Na  uštěpačné  poznámky,  proč  zvolil 
česk5'  predikát,  napsal  Volín,  že  se  mu  německv'  nelíbil  proto,  poněvadž 
„jsem  zrozen  z  otce  Čecha".  I^ro  mnohé  rozepře  se  sousedy  prodal 
Jan  z  Hodějova  r.  1542  Choteřinu  Dorotě  ze  Smolová,  rozené  Hruš- 
kovně  z  ']"rkova. 


—  95  - 

Nejsevernější  čásL  okresu  zaujímá  osada  lašovická:  Lašovky, 
Zahořany,  Chrást,  Lhota  Koubalova,  Milešov  (se  školouj,  Žlučín. 
Zebrákov.  Lašovice  původně  Hlazovice,  Hlašovice,  s  kostelem 
Navštívení  P.  Marie,  jenž  se  připomíná  již  ve  XIV.  st.,  ves  o  15  č. 
s  103  ob..  někd\'  tvrz,  náležela  králům  česk5'm,  kteří  faru  nadali  ..dvorem 
záduší  lašovického,  jež  spravovali  kostelníci",  r.  1547  Martin  Mareš, 
člověk  svobodný.  Ku  tvrzi  měli  právo  kolem  r.  1400  kanovníci  kostela 
pražského,  později  patřila  rodu,  jenž  se  psal  „z  Lašovic".  v  polovici 
XM.  st.  rodu  Nahorubských  z  Nahorub.  R.  1589  vedle  Nahorubských 
hospodařil  tu  i  Burian  Zachvastkv  ze  Zachvaštan,  ačkoli  od  r.  1575 
p.  Krištof  ze  Svamberka  provozoval  na  L.  právo  podací  „i  s  tím  platem. 
kter\^  se  připlácí  z  Kosobud".  Krajina  mezi  hrady  Orlíkem  a  Zvíkovem 
slula  Újezd  vltavsk\'  a  příslušela  komoře  česk\'ch  králův.  Polovici 
jeho  na  pravém  břehu  Vltavy  obdržel  v  nepovědomé  době  klášter 
břevnovský  řádu  sv.  Benedikta,  založenX'  r.  993.  Klášterníci  založili 
při  úpatí  Zeleného  lesa  (457  m)  na  značně  vystouplém  návrší  farní 
kostel  s  obranou  tvrzí,  pak  ovšem  i  ves  dle  kostela  Kostelec  (nyní 
n/Vltavou)  naz\'vanou.  Jdou  zprávy,  že  v  Kostelci  existovalo  pro- 
bošství.  k  němuž  do  duchovní  správy  dosazováni  knězi  břevnovští. 
Starožitná  svatyně  Narozeni  blahoslavené  Panny  Marie  byla  r.  1350 
farní,  od  r.  1622  filiální  ke  Kovářovu.  Věž  postavena  r.  1763.  Podle 
sídla  přezvali  mniši  Újezd  vltavskS'  kosteleck5'm.  V  urbáři  z  r.  i4i)4 
čteme,  že  sem  náležely  dědiny:  Slaviiov,  Radvánov.  Zábrodí.  Za- 
hrádka, Hradiště,  Předíčko,  Zebrákov,  Ickovice.  Když  r.  1420  husité 
Břevnov  zkazih,  přešlo  zboží  kostelecké  jako  zástava  do  světské  moci. 
trvale  ale  až  r.  I,S34,  kdy  klášter  břevnovsk}'-  prodal  kromě  všech  uve- 
dených vesnic  Újezdu  ještě  také  Krsice  a  Zlelovice  bratřím  ze  Svam- 
berka, kteří  je  spojili  navždy  s  Orlíkem.  V  Kostelci  „u  Slouků"  na- 
rodil se  universitní  professor  a  bibliotekář  musejní  Dr.  Č.  Zíbrt. 

Na  Ivostelecku,  Lašovicku  a  Kovářovsku  mluví  lid  nejčistší,  všech 
germanismů  prostou  češtinou. 

Fr.    Teplý. 


XXXI.  OKRES  MLADOVOŽICKÝ. 

Mladovožický  okres,  politicky  k  hejtmanst\'í  fáborskému  přičle- 
něný, rozkládá  se  mezi  49"  27'  a  49°  37'  severní  šířky  a  mezi  32"  16' 
a  32" 37 '30"  východní  délky  Ferrské.  Nejvýchodnější  l)od  nalézá  se 
severovýchodně  od  Holejšova  za  jednotou  Pohodný,  nejzápadnějším  je 
vrch  Dobřec  (607  m):  nejsevernější  v  lese  Višetickém,  nejjižnější  pak 
v  Soudním  lese  jihozápadně  od  Domamyšle.  Hranicí  svojí  přimvká  se 


—  96  — 

okres,    měřicí  267'94  km-,    v  západě    k  okresu    Sedleckému,    v  severu 
k  Voličům  a  Vlašimi,  ve  východě  k  Pacovu  a  v  jihu  k  Táborsku. 

Tři  veliké  řeky  naše  sbírají  tu  svými  přítoky  vody:  Vltava.  Luž- 
nice a  Sázava.  Úvodí  prvých  dvou  je  však  nepatrné:  k  Vltavě  nále- 
žející Mastník.  pramení  v  rybníku  Stupěickém,  má  v  okrese  toliko 
1"8  km  délky.  Cholovinský  potok,  u  Hošlic  vyvěrající  a  k  Lužnici 
na  jih  se  beroucí,  měří  tu  4  km.  Je  tedy  .Mladovožicko  vlastně  cele 
Posázavím  a  to  jednoho  z  mocnějších  přítoků  Sázavy,  říčky  B 1  á  n  i  c  e. 
Tato  vyvěrá  v  Domamyšlském  lese  jihovýchodně  od  Blanicky,  bére  se 
zprva  na  severozápad  k  Pohnání,  u  něhož  obrací  na  sever  až  severo- 
vSxhod  k  .Mladé  Vožici  a  Kamberku,  pod  nímž,  as  v  polovici  trati  mezi 
Kamberkem  a  sousedními  Louňovicemi,  opouští  po  toku  23'2  km  okres. 
Pravé  přítoky  Blánice  jsou:  dvojručej  od  Rodné  (Tó).  Mostecký 
potůček  (I),  potok  od  Lomné  Krchovy  (1).  Xahořansk\'  potok 
ústící  u  .Mladé  \'ožice  (6),  Bčlečsk}-  potok  (3'6),  J  alo  ve  čský  (2'6). 
Vilický  (2'6),  Hrnčířovsk_v  ze  severovýchodního  svahu  Hůrky 
(6'4)  a  struha  u  Kamberka  (I);  Dámě  nicky  potok,  zde  pramenící, 
vlévá  se  mimo  okres  (2'9).  Úhrnem  pravé  přítoky  287  km.  Z  leva 
vlévají  se  do  Blánice:  Hlasivský  potok  <3'4).  Zhořsk}'-,  sbírající 
vody  co  Luční  potok  nad  Petrovicemi  (8'6)  a  vnímající  z  leva  potok 
od  Žhoře  (0"9).  Stupský  potok  z  rybníka  Neustupovskěho,  vstupuje 
do  okresu  nad  Vrcholtovicemi.  jjrotéká  jím  od  severozápadu  k  jiho- 
východu a  ústi  po  toku  8  km  u  Šebířova,  napájeje  se  z  leva  u  \'ita- 
novic  potokem  Skalickým  {2'ž))  z  Táborská.  Úhrn  levých  přítoků 
Blánice  činí  24"5  km.  tudíž  celá  její  vodní  síf  76"4  km.  V  jihovýchodě 
okresu  sbírá  své  vody  na  samých  hranicích  téměř,  v  Domamyšlském 
lese  proti  pramenisku  Blánice,  rnocný  přítok  Zelivky  Trnava,  zde 
pode  jménem  potoka  V  o  d  i  c  k  é  h  o  (v  okresu  6"2)  s  rodnými  prameny: 
X  o  v  o  m  1  \  n  s  k  ý  m  (od  Bradáčova,  ústí  u  Staňko\-a  mlýna :  v  okresu 
5"8,  s  přítoky  1 3-8)  a  Těchobuzský  potok  z  východního  svahu 
Holých  vrchů  nad  Smilovými  horami  (v  okrese  4"5,  s  přítoky  143). 
Celková  síf  vodní  v  okrese  vykazuje  116-5  km,  to  jest  při  ploše  jeho 
267-94  km-  0-43  km  délky  na   I  km-  plochy  (v  Sedlecku  ()-44  km). 

V  ohledu  orogralickém  představuje  okres  Vožický,  odpočteme-li 
v  jihozápadě  povodí  Chotovinského  potoka  a  v  západě  povodí  Mast- 
níku.  typicky  vyvinutou  jednotnou  kotlinu  se  všech  stran  věncem  hor 
a  vrchů  uzavřenou,  jen  s  mírným  celkovým  sklonem  od  jihu  na  sever 
podél  Blánice  a  to  vlastně  ještě  takřka  i)ři  samém  toku  jejím  (most 
pod  Vožici  417  m,  hladina  Šebířovského  rybníka  405,  ústí  Vilickéhu 
potoka  397  m).  Západní  hranici  lemují  hory  Milčinské  směrem  od  jihu 
na  sever  a  průměrné  výšky  650  m  (Šibeničný  vrch  nad  Zahořím  658, 
Kalvárie  nad  Milčínem  698,  Babí  Hora  695,  Vrata  712  m).  které  se 
jižně    od  Milčína    dělí    ve    dvě    větve:    západní    na    Stupčice    (Hladiny 


—  97  — 

628  m)  a  východní,  značně  již  nižší,  na  Hlasivo  postupující  (Farsk\' 
les  603.  Kaiiovka  í)l  1.  Malenínsk}- vrch  .%3  m).  Od  Maleninského  vrchu 
se  kraj  opt-t  výši  a  dostupuje  nad  Pohnáním  více  jak  7()U  m.  Severní 
odnož  těchto  vrchu,  lemující  odtud  \ýchodni  hranici  okresu.  táhl\' 
hřbet  Smilohorsk\'-.  roxnoběžný  s  protilehl\'-m  pohořím  Milěínským  a 
k  západu  značně  příkrý,  dosahuje  rovněž  Ijezmála  700  m,  tak  Holé 
vrchy  659,  Hůrka  686,  KřísnickŇ'  \-rch  683  m.  Severní  lem  kotliny  je. 
jak  zmíněno,  nižší,  přece  však  nalézáme  i  tu  značnější  výšky:  Cikán, 
severozápadně  od  Křísnickěho  vrchu,  608  m.  Pravětelný  vrch  .548, 
Hrnčířská  skála  .520,  Vinná  hora  .544  m. 

Nalézajíc  takto  v  severu  měně  ochrany  proti  studen\'m  \ětrům 
a  jsouc  naproti  tomu  v  jihu,  \ýchodě  i  západě  uzavřena  vlivu  větrů 
teplých  (zimních  západních),  jeví  se  krajina  zdejší  méně  VN^hodně 
klimaticky  položenou. 

To  zřejmo  opět  i  v  způsolui  hospodářství.  Proti  žulovému  základu 
v  sousedním  Sedlecku  má  nad  to  veskrze  rulový  kraj  zdejší,  druhdy 
četnými  nalezišti  kovů  iiohat}'-,  lehčí  i  písčitější  půdu.  Z  veškeré  orné 
plochy  toHko  32%  připadá  na  setbu  pšenice  (v  Sedlecku  nalezli  jsme 
12' 1%).  za  to  však  žito  a  oves  zabírají  zde  samy  .%%  veškeré  orné 
půdv.  Lesů  není  mnoho,  sotva  20%  plochy;  z  ,54' 15  knf  této  připadá 
však  cel\'ch  40  km'  na  malé,  nesouvislé  dílce. 

Ani  Vožicko,  majíc  v  celku  tytéž  poměry  jako  Sedleck}'  okres, 
to  jest  postrádajíc  úplně  dráhy  —  vyjímaje  nejkrajnější  jihozápadní  cíp, 
protnutý  při  samé  hranici  trati  Františkovou  —  a  tudíž  také  možnosti 
založení  a  rozmachu  |)růmyslového  ruchu,  nemůže  se  ubrániti  úbytku 
svěho  obyvatelstva,  jemuž  propadají  i  obě  města.  Mladá  Vožice  a  iMilčin 
(.Mladá  Vožice  r.  1800  čítala  2157.  r.  1900  jenom  1948.  úbytek  209  obyv. 
to  jest  9-7%;  .Miičín  r.  I8'>0  vykázal  I6(tl,  r.  1900  pak  1492,  úbytek 
109  r=  7%).  Celková  ztráta  v  deseti  letech  nedosahuje  sice  oné  v  okresu 
vSedleckém,  přece  však  je  dosti  značná,  an  počet  obyvatel  klesl  tu 
z  19330  r.  1890  na  18475  r.  1900,  tedy  o  8.55  to  jest  o  44%.  Spočívá-li 
však  úbytek  tento  v  nedostatku  vhodných  podmínek  pro  založení 
a  rozvoj  průmyslu,  any  dopravní  prostředky  scházejí,  bude  snad  dosa- 
vadní stav  brzo  změněn,  až  získá  okres  spojeni  s  drahou  Františkovou 
a  to  hned  ve  dvou  směrech,  na  západ  a  na  jih.  i)rojektovan\'mi  tratěmi 
z  Vožice  do  Jistebnice  a  z  \'ožice  do  Tábora  a  v  opačném  směru  na 
Kamberk.  s  připojením  odtud  na  Vlašim. 

.Mesiánská  škola  a  to  chlapecká  je  v  okresu  jediná  ve  \'ožici. 
Obecné  školy  čítají  úhrnem  47  tříd,  to  jest  jedna  třída  na  5'7  knr  a  na 
393  obyvatel,  poměr  to  nepravě  nejutěšenější. 

Kráčíme-li  po  císařské  silnici  od  Votic  k  Táboru,  vystupujeme 
lesnatým  Opálím  až  k  věsce  Oldřichovsi.  při  niž  na  levé  straně  vypíná 
se  nejvyšší  bod    pohoříčka  voticko-milčínského  tak  řeč.  Vrata  (718  m) 


-    98 


s  pěknou  vvlilidkou  přes  Maíim.  Blaník  až  k  Polabí.  Od  Oldřichovse 
pěšinou  skrze  les  Prášily  přijdeme  na  malou  planinku  ozdobenou 
uprostřed  starou  kaplí.  Na  tom  místě  svedl  r.  1420  Žižka  bitvu  s  pány, 
jež  přemohl.  ])ouživ  ponejprve  dřevěn\''ch,  obručemi  spevněn\xh  děl. 
Na  právo  za  kapli  táhne  se  dosti  hluboké  údolí  od  Xuzova  (na  místě 
zašle  vésky  Záskali  panská,  ve  Sv\-carském  slohu  postavená  myslivna) 
až  k  potoku  Mastníku.  Údolí  oži\ují  vesnice  Střetužel.  někdy  po- 
plužní  dvůr  střídavě  k  Milěínu  a  Smilkovu  náležející,  za  ní  pod  něko- 
lika rybníčky  ves  Ješetice  se  samotou  .u  \'áňu".  Ješetice  b\'valy 
na  polovic  svobodnické,  ostatek  tvořil  nemal\-  dvorec,  majetek  to 
původně  rodiny  z  Radíce,  posledně  Františky  Zásadské  z  Gamsedorfu 


MILCI  N. 


(t  1760).  Proti  Ješeticům  na  západ  leží  hora  Deboreč  se  zbvtkv 
chatrného  opevněni.  Sem  nejspíše  v  úzkostech  utíkal  selský  lid  za 
třicetileté  války.  Odtud  k  jihu  proti  potůčku  pilskěmu  dojdeme  do 
roztroušené  vsi  Horní  Bořek  se  dvěma  mlýnci  a  přes  návrší  nazv- 
vaně  .na  Kapli"  do  Stýrova  a  přes  les  Hejloxy  do  Žibkova.  Stýrov 
bude  nejstarší  sídlo  v  těchto  končinách.  Patříval  ku  znamenitému 
beneíiciu  kostela  miličínského  a  uměle  opevněná  jioloha  na  kapli 
nasvědčuje,  že  zde  stával  původně  ochranný  hrádek  slovanský.  Než 
po  této  odbočce  vraťme  se  na  .Žižkovské  bojiště".  Po  hřebenu  lesa 
vystoupíme  na  horu  Kalvárii  (do  r.  1741  slula  Holý  vrch)  s  kaplí 
1'trpení  Páně.  Odtud  se  nám  otevře  přerozkošná  \yhlídka  na  celý 
český  jih.  Za  jasného  počasí  letí  oko  naše  k  západu  přes  hrad  ^'v- 
soký    a    homolovitě    Brdy    na    mohutnou    baštu    šumaxskvch    hor.    ze 


—  99 


kter5'ch  poznává  Jezerni  stěnu.  bavorsk\-  Javor,  za  bání  kašpersko- 
horského  Džbánu  temné  pásmo  kvil(Isk\'ch  lesů  a  utkví  na  tatíku  těch 
velikánů  —  Boubínu  a  k  němu  tulícímu  se  Schreineru  s  Libichovem 
u  Prachatic.    Minouc  Liščí   hory   (u    Elhenic),    pádí   ku   Kleti   a  Novo- 


východě    zří    historicky    proslulý    Choustník. 


hradské  vysočině.  Na 
bájemi  slavný  Svidník 
(u  Cernovic),  starožitné 
Hradiště  (u  Pacova) 
a  zastaví  se,  pi^elétnuvši 
táhlou  planinu  smilo- 
horsko  -  říšnickou  na 
dvojitém  Blaníku,  za 
kterým  se  bělá  vesni- 
cemi a  městečky  bo- 
hatá krajina  vlašimská 
a  ledečská.  A  v  údolích 
i  rovinách  mezi  vzpo- 
menutými horami  co  se 
třpytí  rybníků,  modrá 
lesů  a  probleskuje  věží 
a  domů,  jednotliv\'ch 
osad.  Najmě  imposant- 
ním je  pohled  na  Tábor! 
( )ko  nerado  se  trhá  od 
takové  snivé  krásy  téhle 
boží  české  přírody,  opět 
a  opět  se  k  ní  vrací,  až 
ústy  pohne  historickými 
vzpomínkami  naplněná 
pamět:  Stůj  noho,  po- 
svátná místa  jsou.  kam- 
koli vkročíš.  Stojíme 
na  i:)roslulé  půdě  rayonu 
nejstatečnějších  husitu- 
táborů,  kteří  odtud  bou- 
řili a  bojovali  proti  celé 
Evropě. Kdyby  Cechové 
milovali  více  otčinu  než 

cizí  lázeňská  a  letní  sídla,  věřím,  že  by  z  Kalvárie  (696  m)  a  Milčína 
mohli  udělati  pražský  —  Semering.  V  sedlu  mezi  Sibcnným  vrchem 
a  Kal\-arií  při  „babinném  koutě'  rozkládá  se  starobyl\' 

MILČÍN,   původně   Miličín,    město  památné  pro  vysokou  polohu 
i  obchod,  při  někdy  živé  zemské  stezce.    Na  silnici  se  MlHčín  narodil. 


VNITŘEK  KOSTELA  V  MILCl.NE. 


—  100  — 

žil  a  se  silnicí  umírá...:  snad  z  města  již  r.  1284  připomínaného 
zbude  někdy  iiorská  ves.  plná  rožmbersk\cii  památek.  Zde  končilo 
zboží  krumlovsk\-ch  králiiv  —  proto  zdědivše  osazené  městečko  po 
p.  Heřmanu  z  Miličína.  jenž  poslední  svého  rodu  hrdinsky  bojuje  po 
boku  českého  krále  Jana  z  Lucemburka  r.  K)46  u  Kresčaku  padl.  vy- 
zdobili je  nádherným  gothickým  chrámem  sv.  Jana  Křtitele  (stavěn 
r.  1380  —  84).  prostranným  hradem  a  nocležním  domem  při  silnici,  která 
prot\-kala  dosti  srázně  pod  kostelem  vybíhající  náměstí.  Kamenná 
věž  chrámová  a  farní  budova,  někdy  ])ři  hradební  zdi  ležící,  ukazuji 
svými  střílnami  dosud  na  vojenskou  zdatnost  Miličína.  Při  kostele 
farářovali  ve  XI\\  a  na  začátku  XV.  stol.  pražští  suffragani,  generální 
\ikářové.  Za  neš(astn\xh  válek  pobělohorských  spálen  Miličín.  zašel 
chrám,  vypálena  fara  (r.  I6,3Q).  později  pobořen  hrad.  Kostel  sice 
r.  1740  se  ztrátou  všeho  jmění  opraven,  po  létech  zase  v  I.  1896  —  8 
pečlivě  vyzdoben,  leč  někdejší  nádherx'  a  krásy  nikdy  nedosáhne, 
třeba  že  slynul  jako  neobyčejná,  osmi  freskami  dvorního  malíře  Alillera 
i  pražského  mistra  Jana  Si)itzera  uvnitř  (r.  1754)  posetá  budova,  třeba 
že  měl  oltářní  obraz  Narození  P.  Marie  od  Brandla.  Barbarská  ruka 
otloukla  uměl\-  sanktuař.  něžné  výstupky  bohatého  sedile,  kamenné 
pruty  a  kružby  oken.  venýře,  vyházela  a  rozšantročila  kamenné  go- 
thické  sloupy,  lodní  rozpěráky,  zastavivši  portál  sice  praktickou,  ale 
nevkusnou  předsíní,  nacpavši  do  sličné  gothiky  obhroublé  barokní 
oltáře  s  nesčetnými  přívěsky.  Miličínu  i  kostelu  ze  staré  slávy  zůstaly 
smutné  trosky,  vzpomínky:  Milčín  je  stín  starožitného  Miličína.  Z  no- 
vějších budov  v  městě  vyniká  radnice  a  nákladná  škola  (r.  1896).  Po 
vymření  Kožmberků  držel  milčínské  panství  znám\'  direktor  českých 
stavíj  Kašpar  Kaplíř  ze  Sulevic  na  Xeústupově  se  svou  chotí  řlvou. 
rozenou  líadimskou  ze  Slavkova.  Ivdyž  byl  Ivašpar  stát,  připadlo 
napřed  .Marradasovi.  potom  Huertovi  a  konečně  po  smrti  dědičky 
tohoto,  Anny  Marie  baronky  Varrenspachovy.  jako  královská  odúmrf 
dáno  Františku  Eusebiu  hraběti  PíUtingovi  na  Rumburce.  Potting  po- 
máhal městu  i  měšťanům  jak  mohl.  Od  něho  vzali  městská  i  cechovní 
privilegia.  Jeho  syn  Josef  prodal  Milčín  Františku  Ferdinandu  hraběti 
Kuenburkovi,  kanovníku  solnohradskému.  jenž  učinil  zboží  toto  sou- 
částí vožického  fideikommisu.  Předměstí  Milčína  nazývají  se  Bezdě- 
kův a  Homolo  v.  Homolo\-  trval  až  do  r.  \í\5i)  jako  obec  samostatná  — 
byl  to  vlastně  zprvu  dvůr  svobodnický.  r.  1780  —  90  na  několik  familií 
rozdělenx'.  Pod  Bezděkovem  povstal  r.  1850  nový  dvůr  milčínský. 
majetek  rodiny  Rombaldů.   nyní  Pilzů. 

Z  Milčína.  jenž  leže  olom  nad  hladinou,  má  2.55  čísel  a  1280  čes. 
ob.,  přehlédneme  celý  Vožický  okres.  Zaujímá  kotlinu  někdejšího  Újezdu 
královského  mezi  Blaníkem.  Milčínsk\'m  pohořičkem.  \'rchy.  Pohnáním 
a  pahorkatinou    smilohorskou.    Nedaleko  již   vzpomenuté   císařské   sil- 


-    101    — 


nice  dále  k  Táboru  leží  na  svahu  .Hájku"  úrodná  ves  Lužany 
s  Novou  hospodou,  pod  ní  smérem  vychíjdnini  na  neveliké  rovince, 
oživené  lažanským  potůčkem,  farni  osada  hošLická.  K  té  pi^ísluší 
Mitrovice  naz\''vané  na  rozdíl  od  nedalekých  sedleckých  —  táborskými. 
Zdejší  dvůr  náležel  rodu  Mitrovsk\'-ch  z  Nemysle,  dosud  v  hraběcim 
stavu  na  Moravě  kvetoucímu.  \'  X\T.  stol.  patřil  Žehartům  z  Nasavrk. 
v  třicetileté  válce  známé  paní  Zuzaně  Cerníno\é  z  Harasova  na  Rade- 
nině,  která  v  Mitrovicích  se 
zdarem  pěstovala  krásn\'-  len. 
jakž  vzpomíná  ve  sv\'ch  do- 
pisech k  dceři  Zuzance  My- 
slíkové  z  Hyršova  a  na  Pa- 
cově.  Na  levo  v  lesích  mezi 
„farářskem  (^  lesem)  hu- 
štickým  a  milčínským"  ukr\'- 
vá  se  v\'stavná  ves  Nasa- 
vrky,  východiště  rytířského 
rodu  Zehartů  z  Xasavrk;  na 
právo  od  Mitrovic  v  háji  Li- 
pinách  zase  prý  dle  pověsti 
stál  hrad  s  kostelem,  prvotní 
to  Hostíce.  Hoštice  (staroč. 
Hostětice)  náležely  Litošům 
z  Lazic,  kteří  tu  vystavěli 
gothick\''  kostelíček.  Po  vy- 
mření toho  rodu  seděli  na 
rozděleném  dvorci  c.  k.  svo- 
bodníci,  nejposléze  Pecli- 
novští.  Nedaleko  leží  dvorec 
Oulehle,  někdy  ves  _na 
Lázu".  \'  O  uraze  dolovalo 
se  za  star\'ch  dob  na  zlato. 
Odtud  pocházela  rodina  Ku- 
to vců  z  Ourazu  (XVI.  stol.j. 

Dědičky,  véska  nad  Setkov\-m  mlýnem  a  rybníkem,  povstala  po 
válkách  husitských  emfyteutisovánim  panského,  nemyšlenského  dvorce, 
jako  zase  dědinka  A'rchy  z  ovčína.  Dědice,  starožitná  ves.  honosila  se 
v  XV.  dvěma  svobodnick\''mi  dvorci,  z  nichž  obci  zůstaly  slušné  lesy. 
V  Zahoříčku  hospodařili  rovněž  až  na  naše  časy  rodiny  svobodnické, 
jako  Šiškové  z  Jamolice.  Křemenově.  Z  jich  statečků  narostl  nynější 
dvorec.  Z  Prudíc,  nepatrné  osady,  vyšel  rod  pánů  Špetlů  z  Prudic 
na  Xáchodě.  Někdejšímu  sídlu  jejich  dosud  říkají  ..na  Zámečku". 
\'  rytířské  tvrzi  Nemysli  —  má  s  Mitrovicemi  752  ha  —  po  zániku  pu- 


Z.4MEK  NEMYSI 


-   102  - 

vodního  rodu  z  Xemyšle  brzo  v  XVI.  stol.  se  vystřídalo  více  majitelů, 
najmě  Malovcové.  ^Iillesimo  a  j.  Nyní  náleží  více  než  sto  let  hraběcí 
rodinč  Devmů  ze  Střítéže.  Renaisanční  zámek  uprostřed  anglického 
parku  s  několika  rybníky  má  prostornou  kajili  P.  Marie.  Sudoměřice 
na  dráze  Františka  Josefa  I.  s  blízkými  .Černými  lesy"  a  hlubo- 
kými rvbníkem  _Cerným"  počítají  tourislé  k  nejlíbeznějším  zakoulím 
českého  ráje.  Xení  divu,  že  tady  pražští  výletníci  hlavně  v  neděli  na 
vzduchu  -jako  křen'  setřásají  velkoměstský  jirach.  Hned  v  květnu 
stěhují  se  do  Sudoměřic  celé  rodiny,  aby  pookřály  \'  lesích  a  vycház- 
kami do  romantického  údolí,  v  němž  dominují  trosky  hradu  Borotína, 
vysoké  Chotoviny  a  Miličín.  ^'  poslední  době  povstalo  ve  vesnici 
několik  pěknvch  \il.  —  Pokračujeme-li  na  cestě  od  Milčína  k  \'ožici. 
hned   u  Zahoří,    nazývaného  ve    starých    listinách   miličínským   (nyní 


SUDOMERICE. 


nejajině  —  německým)  rozvirá  sr  nám  údoH  stupského  potoka  s  něko- 
lika dědinami,  majícími  v  pozadí  bájemi  proslulý  Blaník  (ma]\- i  \elk\') 
s  Mřivou  před  \'eliši. 

\'  Záhoří  pod  Miličínem  seděl  na  nemalé  tvrzi,  ku  které  též 
[joplužní  dvůr  sexinsk\'  dosud  patří,  rod  Záhoríj  ze  Záhoří.  V  době 
husitské  vynikal  .Mikuláš  ze  Záhoří.  \'  .\\'l.  \ěku  náleželo  zboží  Pechi- 
novským.  od  r.  1575  k  Miličínu,  s  nímž  až  na  krátké  období  vlády 
\'iléma  Václava  z  Talmberka  (  lfo2-  1675),  dosaváde  osudy  sdílí.  Po 
potfu"ku  kolem  ml\'nů  Halas  a  po  d  m  a  1  o  v  i  i' k  ě  ho  přicházíme 
k  .Maidvicum.  vesnici  od  i)radá\na  z  \clkč  části  svobodnickc  Druhý 
díl  zaujímal  dvorec  řečený  .M  a  I  o  v  i  č  k  y  (PodmaUnice).  později 
Skalice.  Roku  1420  Hanuš  ze  Skalice  sloužil  králi  Zikmundovi  od 
r.  \řiA'A.  kdy  Přibik  \'ilanovský  z  \'lčkovic  a  na  \'ilan()vicích  jirodal 
dvůr  v  nedalekém  Chlislově  Undřejo\i  z  Hojšina  a  ves  .Malovice  (část) 
i  s  tvrzí  \'á(iavovi  z  Miličína.  vystřídala  Skalice  mnoho  majitelů:  Šišky 


-   103  — 

z  Jamolice,  Malovce  z  Malovic,  Vrchotické  z  Loutková,  kteřižto  nevalný 
stateček  v  XVIII.  stol.  rozparcelovali  někter\'m  svobodnickým  rodinám. 
Za  Malovicemi  v  právo  ukrývá  se  les  Kahlovice  s  jednotou  Lhotou. 
Ze  Lhoty  psali  se  Lhotkové,  kteří  drželi  obě  tato  místa  ještě  před 
válkou  třicetiletou.  Jedna  větev  jejich  ovládši  Smyslov  přijala  přídomek 
ze  Smyslová  a  uvázala  se  brzo  v  majetek  Podlesí  s  bohatými  lesy 
mezi  Oldřichovsí  u  Miličína  a  Xeústupovem.  Ve  Chlistově  kázával 
mistr  Hus,  maje  tu  mnohou  šrůtku  s  katoIick\-mi  vesničany,  kteří 
nemohli  pochopiti,  proč  oblíbený  kněz  tolik  bije  do  církevního  zřízení 
a  papeže.  \'  horském  útesu  Perek  (od  něm.  Berk,  snad  tu  někdy 
dolovali)  leží  malebně  postavenx-  Dolní  Bořek,  nad  ním  Věc  o  v. 
Bořek  náležíval  vladycké  rodině  Bořků  z  Bořku,  z  níž  proslul  r.  1420 
válečník  \"áclav  a  r.  1558  komorník  zemských  desk  Tomáš,  jenž  byl 
jiřijat  do  stavu  rytířského.  Věcov  (strčs.  Zvěcov,  Vícov),  njmí  smil- 
kovská  hájovna,  uvádí  se  již  r.   1285. 

Po  Lhotcích  ze  Smyslová  spravovaly  tvrz  rody:  v  X\'II.  století 
Kelblové  z  Líhvengrimu,  Hautlově,  Treverso\-é  z  Wolfenburku,  všickni 
poštmistrové  z  .Miličína,  v  XMII.  století  František  Dvořák  z  Boru,  po 
jehož  smrti  (r.  17  18)  připadla  ku  Smilkovu.  Xa  b\valém  tvrzišti  i)0- 
chováno  mnoho  lidských  kostí,  patrně  vojínů  zde  někdy  padISxh.  Za 
Chlistovem  v  i)ěkné  kotlince  rozprostírají  se  dědinky:  Za  ho  říčko, 
Barčov,  Hojšín  s  Xov\'m  .M15'nem,  nad  nímž  na  příkré  ostrožně 
spati^iti  lze  ruiny  liývalého  hrádku  Háje.  po  němž  se  psal  slavn\' 
český  válečník  František  z  Háje.  Xěkdy  v  druhé  polovici  X\T.  století 
posta\'ili  ze  zřícenin  hrádku  dvůr  Zahoří  Pechovo,  do  nedávná 
součást  panství  neustupovského.  Pod  Zahořím,  tam  kde  cesta  za 
potůčkem  se  ohŇdjá  k  silnici  na  pravé  straně,  stojí  uměle  otesaný  vršek, 
jenž  měl  jistě  obranný  účel.  Lid  tu  říká  ,na  vartě"  také  „na  homoli", 
ale  nikdo  více  neví.  Z  toho  památníku  starých  dob  —  nedaleko  před 
Xovým  mlýnem  směrem  sem  stojí  kříž  cyrillo-methodějský  —  uvidíme 
vesnice  Javor.  Z  a  h  řádku,  samotu  S  p  á  1  e  n  i  š  tě.  J  í  ř  e  t  i  c  e.  .  X  o  v  \'' 
dvůr.  dvorec  Sla\ín,  Céčko  v.  Kříženec  a  nade  ml\'nem 
Kopeck\'ch  starožitné  Rchútovice  nyní  Vrcholtovice  se  staro- 
byl\'m.  celému  okolí  vévodícím  gothickým  kostelem  Xejsvětější  Trojice 
Boži.  Jeho  kněžiště  vykazuje  primitivní  ráz  staré  stavby  —  z  patera 
uhlů  vybíhají  žebra  do  jediného  svorníku  —  stol.  WX.  Xa  věži  visí 
maK'-  zvon  „který  Brixius  Pragensis  au.xilio  divino  fecit"  s  touto  bojovnou 
legendou;  Setrzis  a  zruss  Hospodine  mocz  przeukrutnau  neprzalel 
Czyrkwe  Twe  swaté  krzestanské  a  racz  gi(;  dáti  \v  rozptylenj.  aby 
poznali,  že  sy  Ty  sám  gediný,  kterŇ'  bogugess  za  nás  Pane  Bože  nass 
Wssemohaucy.  Léta  Panie  1566  .  ."  jediná  to  památka  českobratrské 
sekty  bratří  vitanovsk\'ch,  po  Janu  Koláři  z  blízkých  \'itanovic  jmeno- 
vané,   jež    potom    přidavši    se    k  Jednotě    ovládala   celé   okolí,    majíc 


—  104  - 

V  kostelíčku    vrchollovickém   kněze    .tohoto  pobožného,   křestanského 
rzadu  podle  prwnj  cjrkwe  Panie."  Tam  kde  nyní  farní  budova,  stávala 
tvrz  rodu  Otradů   z  Vitanovic,   kteří    se  psali    ,z  krchútovic".    V  XVI. 
století  poroučeli  na  zboží  Mčkovští  z  Vlčkovic,  od  nichž  je  roku   1595 
přejali:    Vončátko    z  Radkova,    po    té    rod    Kořenskvch    z    Terešova 
a  konečně    r.   1612  znám\-  právník    česk\''  Jakub   Menšík   z  Menštejna, 
kterS'  Vrcholtovice  potáhl  k  \'itanovicům.  Nesmírných  škod  utrpěl  ce!\' 
kraj  od  Švédů   po  bitvě  u  Jankova  r.    1645.    Boj  měl  dohru    u  samých 
Vrcholtovic.    odkudž   do  centra   zápasu    v  lese  ..Hartmany"    není  celá 
hodina.    Zde  na  planince    dobíjeli    vítězové  část  utíkající    pěchoty  .  .   . 
Z    památek    svatyňky    vrcholtovické     dlužno   uvésti    řadu    náhrobniků 
Špuliřů    z  Jiter,    Vítů   ze    Rzavého    na    Odlochovicích    a    star\'.   polo- 
vvpoukle    ve  dřevě    čistě   řezaný   votivní    obraz    znázorňující    skupinu 
osmi    osob    kolem    Krista    Pána    ve   hrobě,    dar   to    rytíře    Bohuslava 
z  Těmic  a  Esthery  z  \'lčko\ic  pro  hlavní  oltář.  Na  severu  při  temném 
lese  Černínech  v  syté  zeleni  ovocného  stromoví  proběluje  zámek  a  ves 
Vyš  etice,     jmění    někdy    rožmberské    (k    Miličínu).    Potom   se   tu 
zakoupili  Spánovští,  Kapliřové,    Malovci   (1685—1699).    Údrčtí  z  Údrče 
(-  1722),    Deymové    ze    Střítěže    ( — 17.38).    Od    té    doby    se    na  dvoře 
vystřídalo    přes   20  majitelů.    Od    r.    1886  drží   Vyšetice   (velkostatek) 
Gustav  Pilz.    Slupsk\'  potok   protéká  za  Spáleništěm   rozsáhh'-  rybník, 
jehož  levý  bok  dot5'kal  se  proslulé,  bytelné  tvrze  Vitanovic.  výcho- 
diště  nad  jiné  vzácného   rodu  Otradů  z  \"itanovic.    ^'  čas  potřeby  své 
sídlo  chránili   —   vodou,  kterou  mohli  vésti  do  hradebního  přikopu.  Cas 
pohltil  všecko:  zanikly  bratři  vitanovští.  zmizela  vodní  ])evnost.  \-ymřely 
rody.  padly  hluboké  lesy  vitanovské  —  jen  vzpomínky  zůstaly.    A  ty 
mluví,    že  u  velikého    zeleného  kříže  při  cestě  do  ^'rcholtic  roku   1594 
o  masopustě  divok\'  Oldřich  Malovec  na  Kostelci  podolském  smrtelné 
v  bitce  posekal  rytíře  Oldřicha  Skuhrovského  ze  Skuhrova  na  Louňo- 
vicích.  tak  že  ve  dvou  hodinách  vypustil  duši  —  a  již  před  tím  r.  1565 
nějak}'    Šlechta    z    Cakovského    ml\-na    zabil    Mikuláše   ^'itanovského, 
vraziv  mu  korbel  do  hrdla  a  sekerou  ho  dosekav.  poněvadž  mu  opilému 
piva  nechtěl  dáti.  Rok  na  to  probodl  zde  Jan  Těmín  z  Těmic  Buriana 
Měděnce    z  Ratibořic.    —    Po   Otradech    dostali    \'itanovice    vladykové 
z  Vlčkovic.  později  A^itanovští  z  Mčkovic.  Těmínové.  A^chýnští.  Mičanové 
a  Spulířové  z  Jiter. 

Nejposlednější  vymřeli  Jiříkem.  Náhrobník  v  kostele  vrcholtovi- 
ckém  dí:  Zdetky  odpocziwá  urozenv'  a  stateczn\-  rytirz  Jan  Girzy 
Ssteffan  Spulirz  z  (iiter.  jján  na  Witanowiczích.  Wrcholtowiczich 
a  Tuczapech.  Žnvot  dokonal  2.  Aprilis  Lcta  1678.  ]'án  Buchl!)  racz 
geho  dussi  milostiw  beyti  a  weselého  z  mrtwých  wstání  poprzíti.  — 
Následovala  vdova  Zuzanka  roz.  Malovka,  po  ní  Běšínové  z  Běšin, 
z  nichž  Jan   Josef    držel    \'itanovice   do  své  smrti  r.    1702.     Roku  1715 


—   105 


ukoupil  je  ku  svěřenství  vožickému  arcibiskup  pražský  řVantišek  Fer- 
dinand hrabě  Kuenburg.  Zákupem  tim  klesla  důležitost  i  sláva  krajiny 
kolem  A^rcholtovic.  Tam  kde  di^ive  zněla  veselá  píseíi,  někdy  vášnivá 
hádka  a  bi^inkot  ocele  hodujících,  sebe  milujících  a  hned  se  peroucích 
vladyků,  kde  velikým  palácem  a  širokou  zahradou  vitanovskou  šuměl 
nádherný  šat  paní  a  zvonil  smích  urozen\xh  slečen,  kde  občas  roz- 
léhaly se  zvučně  smutné  fanfáry  lesních  rohií  při  pohřebním  průvodu, 
nebo  vesele  při  bohatém  honu,  tam  od  r.  1715  na  opr5'skané  zdi  tvrze 
usedal  ])ředchůdce  brzké  zhouby  —  zelenavx'  mech  a  opuštěn\'-mi 
komnatami  bloudila  čeled  nelO])\Ťí  :  do  pustnoucích  altanů  vrážel  vítr  — 
všecko  spadlo  a  více  nepovstalo.  Vitanovice  stihl  osud  skoro  všech 
českých    tvrzí  a  jen    lisiina    (desky    zemské)    zachovala,    jak    xvpadal 


VOZÍCE. 


v  plné  sile  pyšn\'  zámek:  nachází  se  v  dolejším  „stoku"  sině,  sklepy, 
větší  a  menší,  jedna  kuchyně,  4  pokoje,  za  nimi  malá  síně  s  jinými 
2  sklepy,  z  nichž  jeden  obrátili  ve  vinopalnu  s  mědén\''m  kotlem. 
Tento  celý  stok  je  klenut5'  a  pod  ním  sklep  na  tré  rozdělený.  V  ho- 
řejším stoku  síně,  při  ní  kaple  a  2  pokoje;  dáleji  velkv'  palác  a  jiné 
2  pokoje,  též  malá  sině  s  jednou  světnicí  a  komorou  .  .  .  Blíž  zámku 
stojí  jiné  stavení  od  kamene,  v  něm  světnice  pro  čeled,  pekárna, 
sklípek  klenutý  a  za  ním  pokoj,  kteréhož  zimního  času  se  užívá  za 
spilku.  Podle  toho  2  maštale  pro  potahy  a  panské  koně  s  klenutou 
řezárnou.  též  s  komorou  zahradníka  na  zelené  věci.  Nad  vjezdem  byt 
správce,  totiž  pokoj,  komora  a  mazhaus,  pod  tím  pokoj  zahradníka 
a  syrník  .  .  .    Tak   vypadaly  jihočeské  tvrze  a  zámky! 

Z  miličínského  Zahoří  za  půl  hodinky  přijdeme  k  Petrovi  cum. 
Na  místě  nynějšího  zámku  stávala  tvrz  Mrakšů  z  Petrovic.  V  XVI.  stol. 


■     10b  — 

náležela    Malovťum.    z  nichž   Jan    ji   přenechal    Elišce    Lobkovicovně, 
manželce  Jiříka  z  Talmberka    na  Nemysli.     Od  Nemysle  odprodala  ji 
r.   1718   Johanka    vdova    po    MikuUiši    Franchimontovi   z  Frankenfeldu 
znovu  provdaná  Millesimova  \'iklorii  Morelové  z  Letin.  Do  r.   1829  se 
tu  vvsiřidalo  lOdržilelů;  tehdy  nabyl  velkostatku  (se  Slapském  322  Aa) 
stavovsk}'  pokladník    Peche,    v  jehož  rodu  dosud  zůstává.     Ku  statku 
náleží  pěkné  lesy  u  Moravce,  Leštiny  a  Slapská.  V  Leštině  nachází 
se  zbvtky  tvrze  soujmenného  rodu  vladyckého,  z  nichž  Jindřich  z  Le- 
štiny   podepsal    r.    1415    známý    stižný    list.     Na  to  se  zde  setkáváme 
s  rvtíři    z  Říšnice,    příbuznými  s  Těmíny,    kteří    také    ,pansk\''    dvůr" 
v  Lešlině  zdědili.     Dvorec    Slabsko    (nyní  Slapsko)  hostil  v  XV.  stol. 
rodinu  ze  Křtěnovic,  nápadníky  původního   rodu    ze  Slabště.     R.   1.544 
prodal  Přibík  \'itanovský  z  Vlčkovic  tvrz  Háj  s  Leštinou  Janu  Mdlá- 
kovi    ze  Slavkova,    od    kterého    toho    statku    nabyl    Bohuslav    Těmín. 
R.   1740    seděla    na    dvorci    Alžběta    Lausekerová,    rozená    Chřepická 
z  Modlíškovic.  S  Rašovicemi  připadl  Karlu  hrab.  Kuenburkovi  (r.  1812), 
od   něho    prostřednictvím    vrchního    Jakuba    Schustra    r.    1832   rodině 
Pechů  z  Petrovic.  Mezi  Těmicemi  a  Novou  vsí  na  západ  od  kapličky 
u  silnice    na    mírném    lázu    rozprostírala    se  ještě  v  XV.  stol.  vesnice 
s  tvrzí  Lazice,  rodiště  rytířů  Litošů  z  Lazic.   Pro  nedostatek  vody  po- 
stavili po  válkách  husitsk\'ch  vésku  níže  a  nazvali  ji  —    Nová   ves. 
Kromě  nádherných  náhrobníků  rodu  Těmínův  a  starožitného  sanktuaře 
v  ííotickém  kostelíčku  sv.  Kateřiny  nemá  nic  pozoruhodného.  Těmice 
dvůr  (207  hď\,  někdy    ves  s  tvrzí,    vydala  v  českých    dějinách    známý 
kmen  rvtířů  Těmínů.  Ti  vládli  v  rodišti  až  do  roku  1597.  kdy  jedinačka 
Bohuslava    Těmína    Estera.    manželka    Jana  Vchýnského,    spokojivši 
druhého    dědice    Štěpána  z  Bulvan.    dédictví    oteckého  se  ujala;  však 
oba  manželé  v  brzku  (kolem  r.  1600)  smrti  sešli.   Po  té  náleželo  zboží 
do  r.   1678  k  \'itanovicům.     Špulířovny  Evy,    provdané  Malovky,    syn 
Jáchym  Malovec  .zfrejmarčil"  Těmice  Sabině  baronce  Swerlsové.  roz. 
Šporkovně,    která   je    roku  1692    prodala  kanovníku  Ferdinandu  hrab. 
Kuenburkovi  na  Vožici.     Za    Těmicemi    zdvihá    se    ves    01  dři  chov 
veliký  (512  m  n.  hl..  517  ob.)  s  kostelem  sv.  apošt.  Filipa  a  Jakuba, 
nyní  filiálka  k  Nové  vsi.    Svatyně  patří  k  nejpěknějším  stavbám  ven- 
kovské gothiky  Xn'.  věku.  Budova  ale  tolik  schátrala.  že  hrozí  sesutím. 
Povstala  nejspíše  štědrostí  p.  z  Rožmberka  v  téže  době  jako  svatyně 
miličínská;  aspoň  část  Oldřichova  náležela  tomu  rodu.  kdežto  na  t\'rzi 
(ještě  r.   1790    -dobře  viditelné")  seděl  rod  Provázků  z  Oldřichova,  po 
něm  vladykové  z  Leštiny,  z  Broumovic.  R.  1560  při  pranici  v  Táboře 
zabit   jest  Jindřich    Žehart   z   Nasavrk    na    Oldřichově   V.  a  Muticích. 
Dvorec  rozprodán  mezi  dědinníky.    jichž  potomci  královští  svobodníci 
měli    své    ústředí    v    sousedních    .Muticích    jako   druhá    svobodnická 
čtvrt  kraje  táborského  (až  do  r.   18.50).  Kromě  jiných  ])()čítali  se  k  nim 


—  107 


též  Křtěnovice  se  dvorcem  Boubinem.  Ze  svobodníků,  kteří  zde 
hospodařili,  Jan  Rěrkovec  ze  Křténovic  povýšen  byl  r.  1609  do  stavu 
rytířského  —  poslední  Běrkovec  Jiří  připomíná  se  tu  r.  1687.  Po  něm 
drželi  stateček  Jenšíkové,  Rěpičtí,  Malovci,  Šiškové,  \^rchotičtí,  Tun- 
klovxN  Deymové,  Velverseni;  od  r.  1830  přivtélen  k  Rašovicům.  Rašo- 
vice  (dvůr  zdejší  a  Křténovickv'  čítá  358  ha)  jsou  kolébkou  rytířů 
Rašovců.  Jan  Rašovec  prodal  r.  1566  dva  díly  dědictví  svého  Martinovi 
Helmoví  z  Orlova.  kter\'ž  rok  na  to  získal  i  třetí  díl  od  Jana  Lapáčka 
ze  Rzavého  a  na  Zahoří.  Na  to  sdílel  statek  osudy  dvorce  Křtěnovi- 
ckého.  Nyní  obojí  náleží  Čeňku  šemberovi.  Na  cestě  z  Rašovic  do 
Vožice  dojdeme  do  Bukové,  na  levo  do  \'ražné.  Proti  ní  přes 
louky  rozkládá  se  Zhoř,  výše  samota  Bouřilka.  Před  městem'  nad 
velikým  špýcharem  z  časů  joselinských  na  návrší,  od  východu  značně 
srázném,  spatříme  uprostřed  stromoví  farní  hřbitov  vožický  s  mno- 
hými pěknými  pomníky.  Hřbitovní  kostelíček  sv.  Mikuláše  nazývají 
listiny  „vždy  věrným", 
poněvadž  se  udržel  při 
něm  katolický  kněz 
i  tenkráte,  když  \'šech- 
ny  vůkolní  svatyně  ří- 
dili knězi  kališní  nebo 
českobratrští. 

VOŽICE,  touristy 

česk\''m  Solnohradem 
nazývaná  —  a  podobá 
se  tomu  městu  nejvíce 
okolím  a  hradem,  — 
okresní  město  s  před- 
městími: Pod  hradem,  na  Po  n  délce,  za  Rybn  i  kem  a  Pavlovem 
má  276  domů  a  1730  obyvatelů.  Z  budov  vyniká  zámek,  vystavený 
v  druhé  i)olovici  NVII.  stol.  hrab.  Prant.  Jos.  Kuenburkem  na  místě 
někdejší  tvrze.  Renaisanční  sloh  prostranného  panského  sídla  s  ko- 
stelem sv.  Martina  (postavil  r.  1581  .Michal  Španovský  z  Lisova) 
a  mansardovou  střechou  děkanství  (z  r.  1666)  tvoří  se  zelení  okolních 
zahrad  oku  dosti  lahodn\''  celek,  jenž  dominuje  celému  městu,  líše  se 
nápadně  od  kasárnického  stylu  škol  měštansk\''ch  i  obecních  a  najmě 
gothické  stavby  bývalé  solnice,  potom  radnice  a  nyní  zvonice  městské. 
V  zámku  b\''vala  obrazárna,  bohatá  knihovna  s  někter5'mi  rukopisy 
a  pěkn\-m  pergamenov\'-m  kancionálem.  Nachází  se  tu  kaple  sv.  Karla 
Boromejského.  Kostel  honosí  se  sličn\'m  obrazem :  Ježíše  na  kříži 
v  rozmluvě  se  sv.  F^rantiškem  z  Assisi  od  Brandla,  hornickou  kapli 
sv.  panny  Barbory,  v  níž  stoji  náhrobník  r\'t!ře  Václava  Paběna  A^ora- 


ZAMEK  VE  vozící. 


108 


čického  z  Paběnic  a  na  Polance  (t  1565).  Ve  zvonici  ukazují  ,siň 
Žižkovu."  kde  prý  po  dobytí  Vožice  se  ubytoval,  a  staré  zvony.  Xy- 
nějši  nákladná  ozdoba  budovy  vzešla  péčí  měštanů  a  podporou  voži- 
ckého rodáka  i  mecenáše  p.  císařského  rady  Kavky  z  Královských 
Vinohradů.  V  nové  radnici  nachází  se  veliký,  starý  dvojsečný-  meč 
nazývanv  .Bdinkovým."  Kromě  c.  k.  okresního  soudu,  starobylého 
.zámečku"  na  Pondélce,  pozoru  zaslouží  ..allodní  dům  v  ulici"  a  star}'^ 
pivovar  pansk\'-.  Ten  prý  stojí  na  místě  i  na  zbytcích  původního  ko- 
ítela  vožického.  Stavba  vykazuje  četná  klenuti  s  čist\'mi  rozpěráky. 
Okolí  daleko  široko  vévodí  .Hrad."  otec  Vožice.  někdy  královský, 
pevnv  hrad,  z  něhož  zbylo  jen  pojmenováni  a  ze  trosek  kaple  Na- 
nebevzetí Panny  Marie.  Kaplička  stávala  zde  již  v  XMI.  stol.,  nynější 
podobu  vzala  přestavbou  r.  1827.  Majoratni  pán  Karel  hrabě  Kuenburg 


KOSTEL  SV.  MARTINA  VE  VOZICI. 


vystavěl  si  v  ni  hrobku.  Kanienn\'  pomník  jeho  tutéž  postavený, 
představuje  téhož  dobrého  pána.  při  jehož  smrti  (1832.  21.  června)  dle 
matričního  zápisu  ..všickni  poddaní  žalostně  plakali."  —  což  svědčí  o 
vzácném  poměru  lidumilného  šlechtice  k  českému  lidu  —  v  ži\otní 
velikosti  římskou  togou  oděného,  jak  drží  v  levé  ruce  kotvu,  pravici 
ale  kříž.  Druh\'-  pomník  zobrazuje  též  v  životni  velikosti  jeho  manželku 
Marianu  roz.  hraběnku  z  Kufsteina  (t  1824).  Postava  ženská  majíc 
pravici  vzhůru  vztýčenou,  drží  urnu  s  nápisem.  Příkrov  z  černého 
mramoru  uprostřed  stavební  rotundy  vysokou  lucernou  naznačuje 
vchod  do  krypty,  kde  odpočívají  jenom  těla  obou  jmenovaných  man- 
želů. S  .Hradu"  (4.S8  m)  rozvirá  se  romantická  vyhlídka  na  Janov,  tři 
mlýny,  několik  rybníků  a  přes  Seliřov,  Kamberk  ku  Blaníku;  na  západ 
k  hoře  Kalvárii  a  Miličínu.  Vožice  povstala  z  potřeby  okolních  dolů 
na  zlato  i  stříbro:  v  Kamberce.  Roudném.  na  \'vlejvech.  u  Ratibořic. 
Když  hornici  ])()třei)ovali  střediska  v  podobě  hradu,    ožehli  příkrý  vrch 


-   109 


nad  Janovem,  kterémuž  podle  toho  a  také  dosavadního  sídla  \'ožice 
staré  dali  jméno  Ožice  —  Vozíce  mladá.  Knížecí  hrad  potom  sou- 
sti^edoval  všecky  zeměpanské  úřady  nad  jiné  lesnatého  Újezdu  mezi 
župami  úietovskou,  ch\'novskou  a  vltavskou.  V  moci  královské,  ač 
zastavován,  zůstal  hrad  až  do  r.  1579.  Pod  hradem  vznikla  osada, 
obchodem  i  příznivou  polohou  k  trhům  valem  rostoucí  i  Ijohatnoucí. 
\'ládli  zde  páni  z  Janovic.  Hubr  z  Orlíka,  z  Okoře,  Maternové  z  Ro- 
nova. Za  nich  měšfané  obehnali  se  zdi  a  plaňkami,  odkudž  V  ožice 
slula  .plaňková".  R.  1420.  5.  dubna  pobil  Zižka  ve  \"ožici  , železné 
pány,"  za  8  dní  dobyl  i  hradu,  marně  stihav  Mikše  z  Jemništé.  řeč. 
Divůčka,  jemuž  se  podařilo  uniknouti.  Nově  opraveného  hradu  v  listo- 
padu r.  1425  dobýval  Jan  Hvězda  z  Vicemilic.  Při  vítězství  ztratil  život. 


HRAD  NAD  VOZÍCÍ. 


V  držení  následovali  Trčkové  z  Lípy.  \'oračičtí.  po  r.  1579  dědičně 
Spanovští,  baron  Jan  Bernart  Fúníkirchner.  Tomu  pro  „rebellii"  panství 
odňal  r.  1621  Marradas.  Koupí  r.  1629  přešlo  na  rodinu  Přehořovských 
z  Kvasejovic,  r.  1678  do  rukou  Ferdinanda  hraběte  Kuenburka,  kanov- 
níka solnohradského,  jenž  přikoupiv  mnoho  okolních  statků  s  povo- 
lením císaře  Leopolda,  zřídil  z  nich  panství  svěřenské  pro  svůj  rod 
z  potomků  bratra  Jana  Josefa.  \'ožick\'  hdeikommis  má  12  dvorů 
s  3689  hektary.  K  děkanství  vožickému  jsou  přifařeny  vesnice :  No  s  k  o  v, 
VN^chodiště  rodu  z  Noskova  (Jan  Mrakeš  z  Noskova  proslul  jako  di- 
plomaticlvN' jednatel  Ferdinanda  L)  a  Jano  v  s  filiálním  kostelem  \'šech 
svatých.  \'es  ukazuje  ctihodné  stáří  a  byla  tuším,  nejstarší  osadou  na 
Vožicku,  ovšem  původně  jiného  staroslovanského  pojmenování.  Nad 
Janovem  při  S  tan  i  měři  cí  ch,  kde  terrain  dosti  značně  sloui)á,  na- 
lezneme v  lese  několik  zachoval\''ch  hrobů  zde  pobit\'-ch  Francouzů 
z  napoleonsk\'ch  válek.  Skrze  Dolní  a  Horní  Ivou  ty  přes  Bos  to  v 


—   110  — 

vystoupíme  ku  zbytkům  větrného  mlýna  radvanovského.  Rad  vána 
statek  (143  ha)  a  ves  vydal  vlasti  několik  zemanských  rodů.  Xejzná- 
mějši  jsou  :  Jenšíkově  z  Radvánova,  Ustajovri  a  Pravětičtí  těž  z  Rad- 
vánova.  Zdejší  nevalná  tvrz  hostila  od  r.  1698— 1770  Jeníky  z  Bratíic. 
Zde  také  spatřil  světlo  světa  (r.  1756.  6.  ledna)  slavný  Cech  a  spiso- 
vatel T*amětí  Českých  Jan  Nep.  Vojtěch  Baltasar  Ignác  Jeník  z  Bratříc, 
poslední  svého  starožitného  rodu  (t  1845.  26.  srpna).  Pod  Radvánovem 
leží  svobodnická  véska  O  us  tě  jo  v.  v\''chodiště  ryt.  Pechů  z  ( )ustějova. 
krátce  Oustějovci  nazývaných.  Seděli  zde  až  do  koníiskace  r.  162! ;  po  ní 
Jenšíkově,  Lhotkové.  Sobětictí.  Ragersdorfové.  nejposléze  Růžkové 
s  Krchy  a  Bárty.  Blizounký  mlýn  Dubina  uvádí  se  jako  zemansk\'- 
statek  již  v  XV.  stol.  Kolem  prastarého  filiálního  (gothického)  koste- 
líčka sv.  Václava  po  nové  silnici  přicházíme  ku  knížecímu  schwarzen- 
herskému  d\-oru  (3(»  ha)  Blanici.  rodišti  Blanick_vch  z  Blaníce.  Na 
levo  u  olšověht)  údolíčka  rozprostírá  se  Zahoří  Bendovo.  Xa  něm 
hospodařili  Sulkové  ze  Zahoří,  v  XVII.  st.  Benedové  z  Xečtin.  po 
ktervch  i  sluje.  Stateček  rozkoupili  později  oustějovští  svobodníci. 
Xedaleko.  vvše  do  hor  leží  Lomná,  někdy  samostatný  statek  s  tvrzí, 
sídlo  Benešů  ze  Stříteže  (Zadní),  později  Malovců.  Arcibiskup  Kuen- 
burk  skoupil  r.  1717  sekvestrací  obtížené  statky:  Střítež,  Lomnou 
a  Domamvš!  k  \'ožici.  Od  Lomně  počíná  farní  osada  Pohnání  a  sice 
Mostkem,  Dolními  a  Horními  Hrachovicem  i.  Horní  od  stará 
jsou  ves  svobodnická  (III.  čtvrt  táborská I.  rodiště  Sudliců  z  Hrachovic. 
Dolní  má  zámeček  s  poplužím  {302  haj.  jež  držívali  Mazaní  ze  Slavětína, 
Jeníkové,  Kapouni  a  mnoho  jin\'ch.  nyní  továrník  Reisenzahn.  Z  mo- 
stecké tvrze  vyšli  Žibřidové  z  Mostku.  Xa  vysoké  planině  (632  m). 
kolem  kněžiště  u  starého  kostelíčka  sv.  I^rokopa  rozkládá  se  po  celém 
kraji  daleko  viditelná  farní,  na  zad  krásnými  ch_vnovskými  lesy  vrou- 
bená ves  Pohnání,  jako  protějšek  na  druhém  konci  okresu  ležícího 
Miličina.  Rvtířové  Pohnánově  z  Pohnáni  chlebili  na  pěkné  tvrzi  ještě 
v  X\'I.  stol.,  po  nich  Oldřich  Malovec  kol  r.  1530  Pohnání  i  Pohnánec 
připojil  k  Chýnovu.  Za  hodinu  dojdeme  do  Rodné,  vesnice  uprostřed 
pěkných  lesů  ležící.  Xad  ní  leží  Bradáč  o  v.  někdy  pevná  tvrz  podiv- 
nN'ch  osudův.  Mezi  Pohnáním  a  Dědicemi  v  útesu  povlovného  poho- 
říčka  jako  ptačí  hnízdo  nad  rybníkem  sedí  Hlasivo  s  kostelem 
P.  Marie.  Ze  zdejšího,  nyní  na  statky  emfyteutisovaného  dvorce,  po- 
cházel rod  z  Hlasiva.  jenž  se  později  usadil  v  blízkých  Jedlanech. 
V  X\'l.  stol.  náleželo  Gáslanům  z  Podolí,  na  to  Voračickým  na  Po- 
lance ve  spojení  s  Blanici.  Po  konfiskacích  získal  celé  panstvíčko 
Eggenberk  k  Chýnovu.  Xedaleko  Hlasiva  spatřujeme  horu  Beránek, 
na  níž  lid  učením  Husovým  nadchnutý  konával  schůze  .k  jednotě 
božské  o  svobodu  zákona  božieho  a  prospěch  spasitedlný  i  počestné 
dobré  všeho  království."   Xvní  místu  tomu  říkají   .na  \'oboře".  Za  Hla- 


III  — 


sivcm  uvidíme  vysoké  „haldy"  to  jest  vyvážky  v.  dolu  u  \'yleinu  lik;- 
sivských  a  řemíčovsk\^ch.  Jako  klín  do  lesíi  vražená  ves  Kemíěov 
(původ.  Řevníčov)  nese  ráz  starých  vesnic  českých  „do  podkovy" 
stavěných  s  rybníčkem  v  předu.  Řemíčov  uvádí  listiny  již  v  XIII.  stol. 
Hned  přes  mez  u  vsi  leží  Lhotka,  někdy  deskový  statek  se  zbytky 
hornických  staveb.  Zde  při  potůčku  \ypirali  kov.  Posledně  se  zde 
dolovalo  před  francouzskými  válkami.  _  Revír"  řemíčovský  patřil 
k  nejvýnosnějším  v  Cechách. 

Za  Vozící  k  Sebířovu  i 
z  temna  lesního  za  bělavým 
dvorcem  vynořuje  se  vysoká 
kulovatá  věž,  zbytek  hradu 
řeč.  Krásná  hora  nyní 
všeobecně  Selmberkem 
naz\'vaného.  V  zelenavé  ro- 
mantické oboře,  kterou  půl- 
kruhem obíhá  bystrá  Blaníce 
a  v  níž  šplouchá  velik\'  ryb- 
ník do  šumného  hovoru 
mocn\'ch  dubů  a  lip  na  skal- 
natém návrší,  posetém  křo- 
vím, kapradím  a  bodavxmi 
ostružiním,  spí  nerušen\'  sen 
velké  zříceniny  hrdého  sídla 
panského.  Xásilím,  vichři- 
cemi prorvané  zdi,  někde 
ještě  15  —  20  m  vysoké,  mo- 
hutná hlídka  (32  m)  s  cim- 
buřím, s  něhož  uvidíš  celý 
okres,  svědčí  o  někdejší  pev- 
nosti stavby,  zašlé,  jak  si 
lid  vypráví,  jen  pro  ženskou 
marnivost  a  p5'chu.  Bázlivý 
zajíc,    plachá    srna,    divoký' 

ostříž  —  tof  jediní  obyvatelé  jindy  živého  hradu,  k  němuž  jMustup 
střeží  malý,  pěkný  barokový  zámeček  lovčí.  Kraví  hora  též  Křimin 
stal  se  kolébkou  panské  rodiny  Šelmberků,  kteří  odtud  ve  sto- 
letí XIV.  přesídlili  do  Xačeradce.  Husitské  vlnobití  doléhalo  marně 
na  tvrdé  stěny  Šelmberka  a  přece  až  změna  pánů  jeho  po  smrti 
Albery  z  Těcholuze  i  do  těchto  zdí  vnesla  kalich.  Panoxali  tu 
rytíři  z  Hořic,  Radejšína,  Mračtí  z  Dubě,  od  nichž  r.  lóíjť)  „zámek  Scn- 
bergk"  Michal  Španovsk\'  přikoupil  k  Vožici.  Šelmberk  opatrovali 
všickni  majitelé  Vožice   jako  oko  v  hlavě,  nešetříce  žádného  nákkuhi 


HRAD  ŠELMBERK. 


—  112  — 

na  jeho  udrženi.  Jsou  zprávy,  že  ještě  \^  r.  1629—30  hradní  budo\-y 
bylv  obvdleny ;  potom  po  rozkazu  císaře  Leopolda,  aby  šlechta  na 
hradech  více  nebydlela,  spadla  střecha,  klesl  krov,  okolní  sedláci  vy- 
lámali okrasné  ven\Ťe,  kamenné  rámce  okenní,  z  celé  nádhers'  zbyla 
skálopevná  hlídka,  o  níž  Schaller  dí,  že  dělila  tři  kraje:  bechyňský, 
kouřímsk}'  a  čáslavský. 

Za  vvletní  místo  a  letní  sídlo  zvolili  Kuenburkové  Elbančice 
(pův.  Líbančice).  Pod  kaplí  sv.  Antonína  vyvěrá  pramen  léčivé  vody, 
k  niž  od  pradávna  přicházeli  nemocní.  I  malá  budova  lázeňská  pro 
né  postavena.  Xa  místo  ní  lesku  milovný  František  Josef  Kuenburk 
kolem  r.  1740  zbudoval  pěkn\'  zámeček  na  zpijsob  současně  po  Evropě 
se  šířících  francouzských  pavillonů  —  pro  sličnou  chof  svou  Marii 
Teresii  Firmianovu.  l"čel  vyjádřil  xěnovacim  dopisem:  , Chtěl  bych. 
má  nejdražší,  aby  sv.  Antonín  elbančick\'-  Ti  daroval  bývalé  zdraví. 
Xechf  kolem  Tuskula  Tvého  šeix)tající  listí  a  jásavé  ptačí  zpěvy  mluví 
o  lásce  mé  k  Tobě,  nechf  hnědooké  srnky,  které  z  rána  v\H)íhají  z  lesa 
pro  sladkou  potravu  z  Tvé  bílé  ruky,  přináší  Ti  každodenní  míij 
vroucí  pozdrav  ..."  \'e  válkách  pruských  léčili  se  ve  zdejších  lázních 
poraněni  rakouští  důstojnici.  Nedaleko  zámečku  pod  mírným  návrším 
rozprostírá  se  ves  B  ě  1  č,  za  ní  Bzová,  někdy  tvrz  a  původiště  vladyk 
ze  Bzové.  kteří  v  XV.  stol.  měli  v  držení  statek  Kočov,  nyní  ves. 
Kolem  bývalé  hospody  _na  Jalovci"  vede  pěšina  k  židovskému 
hřbitovu  v  Záluží.  Záluží  stálo  ještě  v  XVIU.  st.  jakožto  ves  svo- 
bodnická.  Při  Záluží  rozkládá  se  vesnice  Vilice  s  hájovnou  na  Bo- 
zejnách  (XVI.  st.  svobodnický  dvorec)  na  právo  pod  příkrou  horou 
.Cikánem"  veliká,  podobu  staročeské  vsi  dosud  nesoucí  dědina  D  a- 
m  n  ě  n  i  c  e.  na  levo  Iv  ř  í  ž  e  n  e  c  s  P  a  n  i  n  \'  m  d  \-  o  r  e  m.  \'  Damněnicích 
stávaly  dvě  tvrze,  v  jichž  držení  po  zániku  vladyk  z  Damněnic  či  Da- 
mianic.  vystřídaly  skoro  všecky  svobodnické  rody  na  \'ožicku  :  Rad- 
vánovští.  Mazaní.  Jeníkové,  posledně  Jenšikové  a  Lhotkové.  Tvrz  Kří- 
ženec hledati  dlužno  v  místech  Paniného  dvora  (Frauenhof).  Proslula 
r.  142:-!.  kdy  úsilno  a  přece  marně  jí  Pražané  dobýti  chtěli  na  TáborskS'ch. 
R.  I.S46  připomíná  se  Jan  starší  JankovskS'  z  Talmberka  na  „pusté 
tvrzi  Křížcnečské".  Xad  Elbančicemi  táhne  sí;  z  této  strany  příkré 
pásmo  hor.  řečených  smilohorských  neb  říšnických,  vystupujíc  nedaleko 
dědinky  Horšila  skalním  výběžkem,  jejž  lid  podle  pověsti  nazývá 
„skálou  Smiloxou".  Tudy  přicházíme  ku  SmilovN-m  Horám  (541  m) 
s  farním  kostelem  sv.  Bartoloměje.  Panošové  z  Hor  hospodařili  na 
Horách  jrště  po  válkách  husitsk\-ch.  po  nich  Říšničtí  z  Říšnicc.  kteří 
tu  Janem  jiíim  luilcm  r.  \(>(>6  vymřeli.  R.  1677  koupil  je  opat  strahovský' 
Jerolým  z  Hirnheimu  od  ryt.  \'áclava  Budkovského  z  Budko\a.  Jedno- 
duchý kostel  má  pěkn\'  mramorovN'  oltář.  Pod  Horami  leží  .Stoj  sla- 
více někdy   pěkná  tvrz  soujmenného  rodu.    Uprostřed  lesů  leží  Blat- 


-  113  — 

nice,  bývalá  tvrz  Blalnických  z  Blatnice.  Nelze  opominouti  Ježov 
malý  a  velk\'',  odkudž  pocházejí  Jenšíkové  z  Ježova,  Obrátice  (pů- 
vodně Obraltice)  s  deskovým  statkem,  na  němž  sídlivali  „starší  tábor- 
sk5'ch  svobodníků"  až  do  r.  1850.  Také  v  Radostovicích  uzříme  stopy 
vladyckého  sídla  Podveck5'ch. 

Stinn\'m  „Borem"  po  silnici  od  Vožice  přicházíme  za  hodinku 
k  Sebířovu.  Kostel  sv.  Havla  stojí  na  pohanském  žárovišti  a  pohře- 
bišti, čemuž  nasvědčují  četné  nálezy  bronzov\'ch  kroužků.  Na  bytelné 
tvrzi  sedící  vladykové  ze  Sebiřova,  kteří  potom  prosluh  pode  jménem 
Beřkovsk\'Th  ze  Sebiřova,  vystavěli  útulnou  svatyňku  venkovské  go- 
thiky  na  začátku  XI\'.  si.  Kromě  d\'ou  starSxh  zvonů  (ze  XIV.  a  XV. 
století)  není  v  Sebířově  žádnNxh  starožitnin.  Vsí  a  tvrzí  vládli  Sebí- 
řovští  z  Křekovic,  Vidlákové,  Skuhrovští,  Dvorečtí,  Malovci,  od  r.  1674 
Krištof  Přehořo\sk\'  z  Kvasejovic,  jenž  zboží  spojil  s  Vožici.  Zdejší 
tvrz  rozbořili  r.  1719.  Pod  Sebířovem  při  řece  leží  Skr\'šov  s  pobo- 
řenou t\rzi.  Proti  ni  v  lesnaté  rovince  starožitná  ves  svobodnická 
Osná,  v\'chodiště  Macků  z  Osné,  kteří  v  rodné  vesnici  měli  ])evnou 
dřevěnou  tvrz  s  vysokým  srubem.  Po  nich  sedělo  zde  mnoho  šlech- 
tick\'ch  rodin,  posledně  Machtové  z  Lowengrimu,  kteří  dvorec  rozdělili. 
R.  1820  nacházelo  se  v  Osné  7  svobodníků,  z  nichž  dva  patřili  ku 
třetí  čtvrti  táborské,  pět  ku  druhé  čtvrti  kouřimské.  Rovněž  v  Zářiči. 
Popovicích  a  Kře  k  o  vících  bS-valy  chabé  tvrzky  rodin  po  nich 
se  píšících. 

I*ři  velikém  rybníku,  jimž  probíhá  Blaníce,  rozkládá  se  poslední 
farní  osada  okresu  \'ožického 

KAMBERK.    Městys    má    l(JU  čísel.   600   oby  v.,   jednoduchý  kostel 

sv.  Martina,    hřbitovní    sv.  Anny.    pěknou    školu,    malebně  (z  někdejší 

tavírny)  nad  rybníkem  položenou  farku.  O  zlatých  dolech  kamberských 

činí  se  sice    zmínka  až  ve  XIA'.  st.,   je  však   jisto,   že   se  tu  dolovalo 

dříve    jako    v    nedaleké    Roudné    pod    Blaníkem.     Rod    Kambersk5'ch 

z  Kamberka  postoupil  otecké  dědictví  po  r.  1480  Zruckým  z  Chřenovic, 

ti  zase  Oušovsk\'m,  až  r.  1621  Lukaveckx-m  skoníiskováno.  Po  několika 

ještě  změnách   přikoupil  je  arcibiskup  Kuenburk  r.  1700  k  Vožici.    Na 

blízkém    Elhejšově.   ()tradově   a    Hra  jo  vících   žily  rodiny  svo- 

bodnické. 

řrantišek  Teplý. 

XXXII.  OKRES  SEDLECKÝ. 

Náležeje  politicky  k  hejtmanství  Selčanskému,  stýká  se  s  nim 
okres  Sedleck\'  v  severozápadě  hranici,  jdoucí  od  Kozlovského  vrchu, 
na  pomezí  Selčanska,  Sedlecká  a  Milevska,  k  Mokřanům,  Ředicům, 
Čachovickému  dvoru,  Lidkovicům  a  Divišovicům  v  délce  19'5  km.  Nad 


-    lU  — 

těmito  obrací  se  hranice  k  jihovýchodu  a  k  jihu  na  Novou  hospodu, 
Kvaštov  a  Červen\''  Újezd,  jsouc  tu  v  délce  Vi'()  km  mezníkem  proti 
\'oticLim.  rovněž  se  Selčany  v  politickou  jednotku  spojenj-m.  Xa  vý- 
chodě dotvká  se  okres  kotlinou  Borotinskou  Vožická  hranici  10  5  km, 
v  jihu  pak  délkou  23  km  okresu  Táborského,  jehož  hranici  opouští 
jihozápadně  od  Svořiště;  zbývající  jihozápadní  traf,  v  délce  V2'5  km. 
připadá  na  soumezí  Milevska. 

Celková  podoba  okresu  připomíná  čtverec,  jehož  osy  k  sobě 
kolmé  probíhají  od  severozápadu  k  jihovNxhodu  a  od  jihozápadu  k  se- 
verov\''chodu.  Vzhledem  k  jjrůběhu  těchto  os  nemá  okres  vlastně 
svého  typického  centra:  hlavni  místo  má  polohu  příliš  výstřední,  ležíc 
v  jeho  severovýchodní  čtvrtině.  Mimo  to  trpi  ono  po  stránce  hospo- 
dářské mnoho  svou  značnou  vzdáleností  od  jediné  tu  a  to  ještě  okresu 
ani  se  nedotýkající  dráhy  F~rantiškovy.  Tato  nev\-hodná  poloha  země- 
pisná způsobuje,  že  se  tu  význam  hlavního  místa  jakožto  střediska 
veškerého  života  okresu  tříští  a  přenáší  na  několik  více  míst.  jako 
na  př.  v  jihovýchodní  čtvrtině  okresu  na  Borotín,  jež  se  pak  stávají 
sama  hospodářskými  centry  svého  okolí. 

Tím  si  vysvětlíme  úbytek  obyvatel  v  hlavním  městě  (r.  lí/^U 
napočteno  ještě  I  182.  r.  Í90U  jenom  1072  oby  v.),  a  uvážíce  dále  na- 
prostý- nedostatek  moderních  kommunikačních  prostředků  \-  okresu 
a  přílišnou  odlehlost  jeho  od  nich  v  okresích  sousedních  —  na  západ 
až  k  \'ltavč  žádné  dráhy  není.  Iransversální  dráha  v  jihu  v  Táborsku 
a  lokální  z  Votice  do  Selčan  v  severu  jsou  tu  pro  okres  úplně  bez- 
vS^znamny  —  nebudeme  se  rovněž  diviti  tomu,  že  i  celkovx'  počet  oby- 
vatel tu  stále  klesá:  r.  1890  vykázal  okres  13785.  r.  1900  pak  26  míst- 
ních čili  36  katastrálních  obcích  s  2033  domy  (  I  město,  3  městyse) 
12819  obyvatel  (při  ploše  celkové  \6(y9V,  km-  11  obyv.  na  1  /('m'-\  tedy 
úbytek  7%.  téměř  dvakráte  více  jak  v  sousedním  Milevsku. 

Jako  Milevsk\-  také  Sedleck\^  okres  náleží  dvěma  úvodím :  pří- 
mému \'ltavskému  svým  severem  a  Lužnickému.  jen  o  málo  menšímu 
onoho,  sv\'m  jihem.  \'ýznačné  body  rozvodní  linie  obou.  probíhající 
téměř  středem  okresu  od  západu  k  východu,  jsou:  Kozlovský  vrch 
703  m,  Vilinsk}'  688,  v  Zadvorském  lese  697.  Ivený  695.  nejv\-šší 
v  okrese  Ounozský  719.  Čertovo  břemeno  715,  jihovýchodně  od  onoho, 
vrch  severozápadně  od  Libenic  676,  Větrovský  640  a  Stupčick\'-  vrch 
607  m.  Oběma  směry  od  této  linie  kraj  spadá,  daleko  rychleji  však 
k  severu.  Sedlecký  potok  opouští  okres  ve  výši  380  m.  než  k  jihu 
(v\'tok  Košínského  potoka  z  okresu  470  m).  Téměř  veskrze  žulo\é 
kupy  tohoto  kraje  vyznačují  se  živ\''mi,  malebn\'mi  tvary,  lišícími  se 
výhodně  od  jednotvárné  východní  českomoravské  kopčiny. 

Z  veškeré  půdy  okresu,  těžší  a  úrodnější  než  v  sousedním  Mi- 
levsku, a  mimo    to    těšící    se  i  výhodnějšímu    podnebí,   připadá   toliko 


115 


23-7%  (39-53Á:m-}  na  lesy.  Zlepšené  poměry  hospodářské  patrnv  jsou 
tu  zvláště  v  procentech  osevu  orné  půdy  jednollivvmi  plodinami:  lak 
na  pšenici  připadá  již  I2-|%  (Milevsko  6-9%),  žito"  29-5.  ječmen  II.S. 
oves   14-8  a  zemčata   1 5-7%  veškeré  orné  půd  v. 

Celé  zmíněné  přímé  úvodí  Vltavské  zabírá  v  okresu  potok  Mast- 
ník  či  spíše  jeden  z  vřídelných  jeho  pramenů  potok  Sedlecký.  Vy- 
věraje mezi  Hor.  a  Dol.  Dobřejovem  protéká  v  délce  W5  km  okres 
směrem  severozápadním  přes  Červený  Újezd,  Prčice,  Sedlec,  Mněšlice 
a  opouští  jej  2  km  pod  těmito  pod  Strnadovým  mlýnem.  Z  pravá  při- 
jímá potok  prýštící  na  sever,  svahu  Vápenky  {ř>'>2  m)  v  délce  2-(Uyi! 
a  ústící  nad  Prčicemi,  Divišovický  p.  od  .Mrakoiic  {4  km)  s  přítokem 
od  Chotětic  (1-4)  ústící  u  Strnadova  mlýna:  z  le\a:  p.  Božetínský, 
pramenící  nad  Včelákovou  Lhotou  a  ústící  po  toku  42  km  u  .\Iitro\ici 
a  p.  Jetřichovický  od  Záhoří  (5  km)  s  přítokem  od  Šanovic  {\-4) 
ústící  v  Selci.  Také  některé  přítoky  jeho  mimo  okres  se  vlévající, 
mají  tu  prameny:  Jesenický  u  Matějova  (24).  přítok  tohoto  p.  AÍal- 
kovický  (0-6),  Slabá  od  Branšovské  myslivny  (4»).  Sám  Mastnik 
vyvěrá  na  půdě  okresu  u  Stupčic  (2  km).  Z  přítoku  Břinv.  hlavního 
toku  v  okresu  Selčanském,  pramení  tu  p.  PodčepickÝ  v  západě 
u  Mezného  (2-2).    V^eškerá  přímá  vodní  sít  Vltavská  činí  42' I  km. 

Jižní  část  okresu  náleží  |)ovodi  Lužnice,  jejíž  některé  pravé  i)ří- 
toky  zde  vyvírají,  jako  p.  Košínský  od  Černotic  (7-2)  s  přítokem  od 
Kamenné  Lhoty  (3-4).  Chomoutové  Lhoty  (2)  a  Sudoměřic  (\-8km), 
Voltyňský  p.  (Ló).  nebojím  protékají  jako  Cedron  z  rybníků  jisteb- 
nických  (4-4).  Xadějkovský  rybník  napájí  p.  Chlistovsívv  (7^2.  s  pří- 
toky z  pravá   1 1  km). 

I  s  Lužnickou  (3 1 '4)  obnáší  tudíž  vodní  sít  okresu  73-5  km,  to  jest 
0'44  km  vodní  dráhy  na  km''  plochv. 

Jak  bylo  již  zmíněno,  je  při  isolované  poloze  okresu  od  doprav- 
ních i)rostředků  průmyslový  ruch  tu  sám  předem  vyloučen.  Na  této 
okolnosti  nezmění  ničeho  ani  v  budoucnu  projektované  trati:  z  Mladé 
Vožice  na  Borotín  a  Jistebnici,  která  konečně  protne  jen  nejjižnější 
jeho  cíl),  a  traf  z  Neveklova  na  Selčany  a  Krásnou  Horu.  jež  bude 
od  něho  stejně  vzdálena  jako  lokální  dráha  Votice-Selčany. 

Ani  však  v  ohledu  osvětovém  není  na  tom  okres  nejlépe:  měšťan- 
ských škol  vůbec  není,  obecné  pak  nalézají  se  toliko  v  8  ze  26  míst- 
ních obcí,  ač  zase  třeba  doznati,  že  polovina  oněch  má  školy  pétí- 
třídní.  Při  úhrnném  počtu  ,32  tříd  v  celém  okresu  připadá  tu  jedna  na 
5-2  km-  plochy  a  na  401  obyvatel,  kdežto  v  Milevsku  již  na  378. 
Bechyňsku  pak  dokonce  na  335  obyvatel  připadá. 

Okres  Sedlecký  zaujímá  trojí  polohu:  nadějkovsko-myskovickou 
vysočinu,  kotlinu  borotínskou  a  nížinu  sedleckou.  Z  nejjižněji  vysoko 
položené  dědiny  Brtce  (626  m)  spatříme  u  potůčku  Cedronu  od  jisteb- 


—  116  — 

nice  tekoucího  ml\'n  Kolaškův,  ves  Petřikovice,  Hodkov,  Plechov, 
Křivošín,  Nehonin,  Podol.  Stružinec.  Zbelítov,  Zvěstonín. 
všechny  na  farni  osadě  Jistebnické.  Na  právo  zůstane  za  vrchem 
Dlouhým  Svořiš.  jejíž  jméno  připomíná  slovanského  boha  Svaroha. 
dole  Pohoří  s  poplužním  dvorem.  Odtud  vyšel  vladyck\'  rod  „z  Po- 
hoří". Samostatný'  statek  koupil  k  Jistebnici  od  Jindřicha  rytíře  Jen- 
šíka  z  Ježova  r.  1839  Jan  Nádherný.  Rovněž  vNehoníně  ještě  r.  1.542 
b}'dlel  vladyka  Jan  z  Nehonina,  jako  zase  r.  1589  Mikuláš  Vozský 
z  Plechová  seděl  na  Plechově.  Ve  Stružinci  dosud  ukazují 
-tvrziště".  Ještě  v  X\'I.  iioroučeli  tu  Trčkové  z  Lipě,  po  nich  .Mikuláš 
z  Kornic.  V  zadu  bělá  se  vysoko  položená  veska  Chlum,  někdy 
deskový  statek,  rodiště  rytířů  ze  Chlumu.  ."-íestoupímc-li  po  příkrém 
svahu  k  potoku  Smutnému,  dolehne  k  nám  veselý  hlahol  ml\'nů: 
O  z  drakova.  Štědrý' ho  či  Hromado  va  u  Mycásků,  přísluší- 
cích  ku  svobodnické  vesce  Modlíkovu.  kdysi  majetku  milevského 
kláštera.  Proti  proudu  přijdeme  do  útulného,  po  ohni  r.  lo'U  úpravně 
vystaveného  městyse  (od  r.    1848) 

NADĚJKOVA.  \'  schátralém  kostelíčku  Nejsvětějši  Trojice  kromě 
pomníku  (v  podobě  sochy)  polního  maršálka  Antonína  Feuersteina 
není  nic  pamětihodného.  Slušný  panský  zámek  míval  kapli  sv.  Anny 
a  nákladně  zařízený  skleník.  Na  hřbitově  při  velkém  pomníku  odpo- 
čívá první  český  romanopisec  Prokop  Chocholoušek,  jenž  u  vlaste- 
neckého faráře  Cechoslava  Fikara  umřel  (1864  5/7).  Na  zdejší  tvrzi 
seděli  od  nepaměti  rytířové  Nadčjkové.  kteří  v  X^^  \ěku  se  odstěho- 
vali na  Drácho\-.  Jejich  sídlo  zaujali  rytíři  z  Dúdleb  až  do  r.  1693. 
Panství  koupil  potom  pražský  měštan  Jan  řVanc.  od  něho  Kinšlí  a  po 
r.  I73()  Deymové  ze  Střítěže.  Od  r.  1761  usadil  se  v  Nadějkově  \-zpo- 
menutý  válečník  Feuerstein.  Po  jeho  smrti  (r.  1780)  prodali  synové 
velkostatek  Janu  Toskani-mu.  jeho  dědicové  zase  v  letech  čtvřicát\'ch 
předešlého  století  Karlu  hraběti  \'ratisla\u  z  Mitrovic  na  Kaladějích, 
jehož  vnučka  Karolina  \'ratislavovna.  vdova  Kokořova  z  Kokořoxa 
celé  panství  (9  dvorů  o  1202  ha)  dosud  drží.  Za  zámeckým  parkem 
při  cestě  ku  Hronové  Vesci' stoji  starožiln}'  kříž  cyrillomethodéjský 
s  nečitelným  nápisem.  Za  Mozolovém  u  |)oplužního  dvorce  Větrova 
v  tichém  ústrani  lesním  ukazují  místo  staré  tvrze  \'ol('več,  ještě 
v  XV.  slol.  připomínané.  Přes  kopeček  „u  jezevce'  přijdeme  do  my- 
slivny  P>ažanlnice,  kde  se  nalézají  zbytky  velikého  remisu  se  střílnou. 
Mezi  dvorcem  Kaliště  a  rybníkem  Majelovským  i)0  táhlém  pohořičku 
„Homole"  ])rojdeme  k  Hubovu,  na  levo  Nepřejov  (dříve  tvrz)  až 
obloukem  ku  Starcově  Lhotě.  Ve  Lhotě  stávala  menši  tvrz.  R.  1699 
prodala  ji  Barbora  La'Cronova  Wolfovi  z  Kierbecka,  od  jehož  nástupců 
přešla  r.  I72(J  k  Nadějko\u.  U  nedalekých  Křenových  dvorů  na- 
chází se   pěkný  velk\'  statek   ..na  P>oučí".  za  nimi  malebně    v  horách 


-    117  - 

uprostřed  lesů  položená  veska  Businy,  na  levo  pod  vrchem  .Drtí' 
ves  Pohořelec,  památná  vnáší  době  bouři  zničenou  ohromnou  .lipou 
Husovou".  Dle  pověsti  Hus  pod  ni  kázával.  Mezi  staročeskými  vesničkami 
Chlistovem  a  Bezdékovem  smrkoxvmi  lesy  přistoupíme  kolem 
„Pařezitého"  rybníka  k  Růžené,  někdy  bytelné  tvrzi  s  rozsáhlým  po- 
plužím.  Madykové  z  Růžené  uvádí  se  ještě  v  XV.  st.  Po  roce  1726  nabyl 
statku  sňatkem  s  Josefou  Chlumčanskou  z  Přestavlk  František  Ferd. 
Radecký.  děd  slavného  vojevůdce.  R.  1764  prodal  R.  rytíř  \"áclav 
Netvorský  z  Březí  baronu  Feuersteinovi  k  Xadějkovu.  Smutně  pohlíží 
sutiny  poschodové  tvrze  do  hladiny  rybníka  —  blizounké  smrkové 
mlázi  za  hřivého  jarního  slunéčka  snad  těm  holým  zdím  —  mrtvolám 
šeptává:  Z  prachu  nepovstanete  nikdy  více!  Podobný  osud  zastihl 
Květuš  a  sousední  Kvaštov.  Vladykové  z  Květuše  vystěhovali  se 
v  XV.  věku  jedni  do  Tábora,  druzí  usadili  se  v  Práchensku.  Z  jedné 
tvrze  stojí  dosud  bývalý  svobodnický  statek  u  Hrdonu.  z  druhé, 
vlastně  ze  trosek  postavili  židé  synagogu. 

Z  Květuše  skrze  Nosetín  zajdeme  hned  za  „Perculi"  do  temnvch 
veletinských  lesů  ,na  Kozlovech"  (708  m)  knížete  Lobkovice  na  Vy- 
sokém Chlumci.  Za  hájovnou  ve  strmé  skále  nalézá  se  .poustevna" 
vlastně  útulek  někdy  českých  bratří  při  pronásledováni  .pikhartu". 
Dře  vaří  časem  přijdou  na  mnohou  starožitnost,  zejména  u  \'ratkova 
a  Matějova.  V  této  lesní  tišině  ukrývají  se  mnohé  samoty  a  ves- 
ničky: Hustilař.  Chvalov.  Branišov,  na  vršku  ležící  Březí.  Radi- 
kov,  Rážkov,  \'ilin.  \'ratkov,  Hodkov,  Ounuz,  při  potoku  seli- 
kovském  Mezno,  Kozlov.  Ředice  a  .Modřany  s  jednotami:  Setíkov 
a  Hlín  o  v.  V  Ředici  žili  svobodnici.  ostatek  patřil  ku  statku  Trkovu. 
Mokrány  vydaly  vladyky  Řídely  (Řidly)  z  Mokřan.  z  nichž  Jan  kolem 
r.  1460  zasedl  na  Medrahovicích.  Od  Diviše  z  Nechvalce  nabyli  mokřan- 
ského  statku  (dvůr  a  4  vesky)  r.  1.502  bratři  Václav  a  Ladislav  z  Lob- 
kovic na  Vysokém  Chlumci.  A'  .Myškově  mají  pěknou  školu.  Xové 
Dvory  chlubívaly  se  tvrzí,  kterou  po  vymření  původního  rodu  osedli 
v  15.  věku  Měděncové  z  Ratibořic.  \  konfiskacích  r.  1623  dostala  se 
k  panství  Chlumskému.  Z  Řediček  navštívíme  Čachořice,  někdy 
rytířské  sídlo.  I  tady  pro  účastenství  ve  stavovské  vzpouře  ryt.  Hanu- 
šovi Měděnci  vzat  stateček  s  veskou  Křemenicemi  ku  Chlumci.  Xa 
tvrzním  městišti  stoji  myslivna.  Po  hřebenu  lesnat_vch  hor  nad  (Junuzí 
dostoupíme  nejvyššího  bodu,  na  „Čertovo  břemeno".  Skupina  jako 
uměle  a  přece  přirozeně  na  se  sestavenSxh  balvanů  (715 //z)  slouží  za 
podnoží  místu,  s  něhož  dychtivému  oku  začíná  půvabná  vvhlídka  do 
sedlecké  kotlin\',  poseté  mimo  dvou  měst  bělavými  vesnicemi,  jež  na 
levo  vroubí  zádumčivý  hrad  Vysoký  Chlumec  s  nižšími  zříceninami 
Zvěřince,  naproti  amfiteatralnč  nad  výšinou  bolechovicko-chotětickou 
s  báňovitým  Ostro  mečem  se  vypínající   vzdálené  hory  neveklovské. 


-  llř 


na  právo  po  volném  návrší  Loudilk}-  borové  lesy  Kvaštovské,  Deboreč, 
na  nímž  ve  tmě  lesnatého  pohoří  miličínského  jako  hvězdička  třepotá 
se  vysoká,  lesklá  kaplička  Utrpení  Páně  nad  Miličínem.  Obrátime-li 
se  k  jihu.  vidíme  moře  lesíi  na  Táborsku.  Rozkošné  panorama  Sedlecké! 
Neméně  než  třicet  osad.  dvorů,  nesčetně  ovocnxxh  sadíi  sedí  uprostřed 
úrodných  polí.  zelenav\'ch  luk  ve  stínu  panských  zámků  a  zámečků  — 

všecko  tulí  se  jako  kuřátka  ku 
kvočnám  ku  dvěma  svatyním 
štíhl\''ch  věží  v  Sedlci  a  Prčici. 
A  z  Cunkova  vidíme  ten  libezn\' 
celek  před  sebou  jako  malebné 
panorama.  Čeští  touristé.  kteří 
sem  o  slunných  dnech  letních 
rádi  pospíchají,  říkají  kotlině  se- 
dlecké —  český  Meran.  Nějakou 
podobu  skutečně  má. 

Z  Ounuze  můžeme   se  pu- 
stiti   sráznou    a    směle    vedenou 
silnicí  kjetřichovicům  (465m):  leč 
pokračujme  zatím  ještě  v  okružní 
horské  partii.    Z  Cunkova   až  ku 
„sloupu",    kde    se    protínají    dvě 
silnice    (od  Xadějkova    k  Stupči- 
cům.     od     Sedlce     k    Jistebnici) 
mineme     Alinovu     Lhotu,     na 
ievo    Javor   a    Monín    se    Lho- 
tou Včelákovou.     Monín    před 
husitskými    válkami     mival    cha- 
trnou tvrzku  —  Táboří  i  se  Lhotou 
se  ji  ujali  a  až  do  r.    1623  drželi. 
Kolem  myslivny  Brtna  skrze  ves 
Ostrou  —  na  právo  viděti  Orlov, 
jako  orlí  hnízdo  na  útesu  skalním 
—   po    hrázi    u    dědinky   Brabe- 
niště  octneme  se  v  Libčnicich 
s  dosud  zachovalou  tvrzí  (462  ha). 
Na   mohutn\'ch   pilířích   spočívají 
silné  zdi.  nesoucí  nyní  po  našem 
spůsobu  upravené  dvorské  byty.   Po  zániku  vladyk  z  Libčnic  panoval 
tu    rod    \'r('hotických    z    Loutková    na    Uhřicích.     V  XVII.   st.    přešly 
Liběnice  na  .Měsíčky  z  Výšková,  r.   1616  Oldřichovi  z  Bílé,  jenž  přijav 
úřad   stavovského   direktora    po   bit\ě   na  Bílé   hoře   byl  sfat.    Po  ně- 
kterých   změnách    dosáhl    zboží   toho    r.    1726  Jan    Malovec.    který    je 


V 


y 


VYSOKÝ  CHLUMEC. 


-    119  — 

spojil  s  PrtMcemi.  Na  blízku  Libénic  se  nalézají  vesničky  a  samoty. 
Poradkov,  Předbojov,  Borotínek,  Sichrov,  Násilov  a  Hatov. 
R.  1542  pi^ipomíná  se  Vavřinec  z  Hatova.  K  Hatovu  se  pojí  vísky 
Dobřejov  hořejší  a  dolejší.  Na  právo  od  silnice  spatříme  Cernotice 
u  lesa  .Krkáčku",  Boukovice  s  dvorcem,  na  levo  za  starožitnou 
kaplí  Větrov  a  Milostice  fstaroč.  Milhostice)  s  barokovým  zámečkem 
(205  ha).  Odtud  se  psal  široce  zvětvený  rytířský  rod  Vojkovských 
z  Milhostic,  kterv  otecké  dědictví  před  shořením  zemsk\''ch  roku  1541 
desk  ponechal  Mitrovsk_vm  z  Nem\'šle.  Od  r.  1697  změnilo  se  tu  1H 
majitelův.  Poslední,  lékař  v  Píštanech  AIUDr.  Kučera  prodal  je  r.  1907 
hospodářskému  řiditeli  Trejbalovi.  Kolem  Milostic  pod  farní  osadou 
Červen \'  Oujezdec  (okres  Votick\'0  v  olšoví  při  potůčcích  ukrý- 
vají se  dědinky  Záběhlice,  Dvorce  a  samota  Milkov,  „na  Hvíz- 
dalce".  Za  půl  hodiny  dojdeme  do  Střežmíře  (staroč.  Střezimíř)  se 
starobylým  farním  kostelem  s\'.  Havla.  Gothická  budova  z  XIV.  stol. 
má  v  presbyteři  slušné  žebroví  s  krákorci  lidsk\'ch  hlav.  Na  hřbitově 
stojí  památná  lípa.  Ze  zdejšího  zámečku  kdysi  tvrze  vyšli  panošové 
ze  Střezimíře,  příbuzní  Vrchotických  a  Přibíka  z  Mitrovic  (na  \'ožicku), 
jehož  potomci  Střezimíře  zdědili.  R.  1545  seděli  zde  Mitrovští  z  Nemysle, 
r.  1670  Vratislavové  z  Mitrovic  (u  Sedlce).  Po  Vratislavech  fod  r.  1685) 
mimo  jiné  přes  50  let  (1706—1756)  drželi  Střezimíř  Straníkové  z  Ko- 
pidlna, nato  Malovci  a  po  r.  1790  také  krátk>'  čas  slavnx-  Cech  Jan 
Jeník  z  Bratříc.  Majitelé  se  měnili  neustále.  R.  1806  dal  zde  na  Vě- 
trově a  vrchu  Chocholouši  vévoda  z  Hessenkasselu  marné  dolovati 
na  stříbro.  Od  r.  1816  hospodařilo  na  dvorci  neméně  než  13  pánů. 
nyní   spisovatelka  \"lasta  Stránečka. 

Nedaleko  nádraží  dráhy  cis.  Františka  Josefa  (nejvvšším  to  bodu 
trati  585  m),  překročíme-li  po  kamenném  mostě  hlubokj'  železniční 
zářez,  uhlídáme  na  levé  ruce  při  lesíku  vystavený  vodoléčebnx'  pen- 
sionát MUDra  Krouského  s  rozsáhlŇm  parkem.  Hned  za  mostem  jsou 
Stupčice  hořejší,  pod  nimi  svobodnická  véska  St.  dolní.  Z  oněch 
vyšli  vladykové  Nosákovci  ze  Stupčic.  Tvrz  ob\>vali  v  XVII.  století 
Šiškové,  po  nich  Sobětičtí  ze  Sobětic,  Ragersdorfové.  Nyní  na  dvorci 
hospodaří  dědicové  p.  Bendj'.  V  Mez  nu.  kromě  nové  školy  najdeme 
starobylou  kapličku  s  dřevěnou,  velmi  pozoruhodnou  vížkou  (XVIIl.  st.). 
Pominuvše  samotu  Modrák  a  Novou  Střezmíř  skrze  „Černé  lesy'", 
v  nichž  malebná  myslivna  nad  mKmem  a  rybníkem  Seborem.  přichá- 
zíme do  úrodné  kotliny  borotínskč,  kolkolem  lesy  a  vrchy  obklopené. 

BOROTÍN  sluší  rozeznávati  dvojí.  Bóro  ti  n  městečko  (lOOO  oby  v.) 
a  Borotín  hrad.  zříceniny  a  dvůr  se  ml\'nem.  či  jak  lid  říká:  Na 
starém  zámku.  Městys  měl  tvrz  na  blízku  kostelíčka  Nanebevstou- 
pení Páně,  jenž  až  do  r.  1384  byl  liliálkou  chrámu  Páně  na  Kostelci 
Podolském.    Ve  jmenovaném   roce  se  poměr  obrátil.    Kostelec   stal  se 


—  120  - 

filiálkou  Borotína.  Na  tvrzi  v  nepamětné  době  se  usadili  Mtkovci 
2  Prčice,  kteří  se  psali  „z  Borotína",  později  také  z  Landštejna.  Zá- 
možnému rodu  nestačila  tvrzka,  kolem  které  zatím  narostla  velká 
osada,  a  tudíž  na  pi^íkré  ostrožně  nad  rybníkem  založili  tvrd\''  hrad. 
Ještě  ze  zbytků  lze  poznati,  proč  Táborští  hradu  vícekráte  (posledně 
r.  1434  v  květnu)  tvrdošíjně  a  přece  marně  dobv^vali.  Zrovna  v  lý\e 
seděl  jim  bojovn\'  ^likuláš  Landštejnský  z  Borotína,  nesetřásli  ho;  on 
také  s  Krchlebcem  v  bitvě  u  Lipan  první  se  vetřel  do  otevřených 
vozů  táborsk\'ch,  čímž  bitvu  rozhodnul.  V  XV.  století  ovládli  hrad 
i  městečko  Alalovci,  po  nich  Cernčičtí,  od  roku  1548 — 1552  ušlechtilý 
mecenáš  české  literatury  Jan  Hodějovsk\'  z  Hodějova  na  jedné  polo- 
vici, na  druhé  potomci  Kateřiny  Malovky,  provdané  opět  Malovky  až 
do  r.  1602.  Rozdělení  přineslo  zkázu  hradu.  Už  r.  1618  připomíná  se 
zříceninou.  R.  1623  po  konfiskacích  získal  celé  zboží  borotínské  rod 
Lobkoviců  kjistebnici.  s  níž  roku  1829  zakoupil  je  Jan  Nádherný,  jehož 
syn  Karel,  byv  r.  1865  nobilisován.  přijal  přídomek  ,z  Borotína". 

Ruiny  ijorotínské  náleží  k  nejpěknějším,  nejpřístupnějším  a 
proto  k  nejnavštěvovanějším  (ze  stanice  Sudoměřic  pohodlnou  lesní 
pěšinou  za  'Z.,  hodinky)  v  královsl\'í.  Strmí  asi  '  ,  hodiny  od  městečka 
na  skalnatém  ostrohu,  ze  tří  stran  |)ůlkruhem  obemknuté  rozsáhlým 
rybníkem  ., zámeckým",  pod  jehož  hrází  v  hustém  háji  olšovém  mezi 
ovocnými  sady  skrývá  se  ])arní  ml\'n  a  pila.  Na  zbořeništi  znáti  dosud 
hlídku,  místo  hradní  kaple  (měla  vlastní  věž,  jež  spadla  roku  1811) 
okrouhlou  věž.  palác,  znamenitě  založené  střílny  a  část  hlavni  lirány. 
Palác  se  svými  zdmi  (  15  — 2()  m  vysokými  I.  jsa  podepřen  siln\-mi  pilíři 
až  k  zemi  dosahujícími.  zro\-na  visí  nad  mlýnskou  budovou  a  cestovatele 
při  pohledu  zachvátí  pocit:  ted  se  sřítí  a  běda  mlynáři!  Leč  zdivo  stojí 
jako  skála  a  čiperný  ,.pan  otec"  zastraší  obavy  potuteln\^m  úsměvem. 
že  ještě  mnoho  vody  uteče  a  pivečka  se  vypije,  než  „to  slítne".  Ně- 
meckého básníka  Grillparzera  star\'  zámek  borotínsk\>  nadchnul  ku 
známé  báji  „Pramáti". 

Městečko  Borotín  po  strašném  požáru  r.  1863  přišlo  o  všecky 
starožitnosti;  jen  gotická  presbytéř  kostelíčka  (XIV.  stol.)  přetrvala 
všecko.  Nádherná  budova  školní  (z  r  1896)  okrašluje  vchod  do  Boro- 
tína ze  strany  sudoměřické. 

T'řes  louky  nad  Borotínem  k  západu  proti  .Šibeníku"  pod  strmým 
L)ehetníkcm  (676 mj  na  povlovném  svahu  rozkládá  se  Lhota  Kamenná, 
velkostatek  (163  ha)  a  ves  s  mlýnem  u  Přibíka.  Za  stará  sídleli  tu 
Bojanové  ze  Lhoty  Kamenné  (vymřeli  po  r.  1850).  v  XM.  stol.  Malovci, 
v  X\T1.  st.  Straníkové  z  Kopidlna,  po  r.  1773  Kfelířové.  Za  minulé 
století  vystřídal  statek  15  majitelův.  V  nedalekém  Smrkově  stávaly 
mimo  selské  též  dva  svobodnické  statky,  které  r.  1785  Ludm.  Deymová 
při\tělila  ku   Lhotě. 


—  121 


Od  Smrková  sloupá  terrain  až  ku  „přednímu  vrchu  liběnickému" 
(581)  m),  za  Liběnicemi  náhle  klesá,  tvoře  úzké  údolíčko  horské,  více 
průrvě  podobné,  až  k  Záběhliců  m.  odkudž  se  rozšiřuje  na  údolí  pode 
Dvorcem  ku  vsi  Výšce  a  dvoru  Kvaš  to  vu.  Silnice  však  od 
Liběnic  vede  do  příkrého  vrchu  „Zadní  liběnický'"  (650  m).  Jako  se 
střechy  sjíždíme  po  lesnaté  severní  stráni  jeho  k  romantick\'m  \'rcho- 
ticům.  které  romanopisec  Chocholoušek  líčí  v  povídce:  Pan  Simon 
z  Vrchotic.  \"rchotická  tvrz  fodtud  pojmenovaná,  že  na  vrchu  stojíc, 
přezírá  celý  kraj)  vydala  rytíře  Vrchoty,  po  nichž  Janovice  u  \'otic 
sluji  .Vrchotovými".  Po  nich  seděli  zde  již  od  r.  1462  panoši  z  Lútkova 
(u  Hořepníka).  kteří  se  psali  Vrchotičtí  z  Lútkova.  R.  1596  prodali 
tvrz  Bechvním  z  Lažan.  tito  zase  r.  1613  ^'elemvšlskvm  na  Mitrovicích 


JI  'Bii  m 


ZÁMEK  .MITROVICE. 


až  konečně  r.  1660  Jan  Černín  prodal  je  \'ilému  Milrovskému  z  Ne- 
mysle k  Jetřichovicům.  Ze  tvrze  zbylo  několik  světnic  a  čtyřhranná 
bašta  s  věží  při  části  někdejšího  parku.  Za  Vrchoticemi  níže  leží 
Pře  sta  vlky,  východiště  vladyk  a  rytířů  z  Přestavlk.  kteří  se  psali 
také  Chlumčanští  z  Přestavlk.  Tvrz  měla  pohyblivé  osudy:  až  do 
r.  1710  František  hrabě  Černín  postoupil  ji  trhem  Josefu  hrál).  Vrati- 
slavu. kter\'-  pevnůstku  „jednoho  poschodí  s  věžičkou"  pobořiv,  statek 
spojil  s  blizounkými  .Mitrovicemi.  Na  právo  od  Vrchotic  za  ostr\'-m 
kopcem,  na  mírné  rovince  sedí  véska  Bozetín,  rodiště  panošů  Červů 
z  Bozelína,  kteří  zde  měli  slušný  dvorec.  R.  1630  koupil  jej  od  nich 
Sádlo  z  Vražné,  r.  1640  připadl  i  s  mlýncem  Náhlikem  k  Jetřicho- 
vicím.  odkudž  v  1.  1780—90  byl  rozparcelován.  Na  západ  od  Bozetina 
spatříme  ves  .Šanovice,  kde  až  do  r.  1708  na  svobodnickém  statku 
hospodařili  Sichošové,  jejichž  předci  se  psali  „ze  Šanovic".  František 
Mitrovský  z  Nemysle    jej    potáhl  k  Jetřichovicům.    Z   Bozetina    úzkým 


122  

Úžlabím  dojdeme  do  Mitrovic  star\'ch.  vsi  a  dvora.  Obojí  zacho- 
valo starožitnv'  ráz.  Dosud  znatelný  přikop}'  někdy  pevné  tvrze  mitro- 
vické,  na  níž  od  nepameti  vládl  rod  z  Mitrovic,  dosud  s  pi^ídomkem 
hrabat  Vratislavů  z  Mitrovic  kvetoucí.  Od  r.  1584—1626  hospodařili  zde 
rytíři  Velemyslští  z  \>lemvšle,  po  nich,  po  změně  několika  majitelů 
od  r.  1670  původní  rodina  \'ratislavův.  Z  nich  František  Ignác  opustiv 
starou  tvrz,  založil  při  homolovitém  kopci  poblíž  Sedlce,  Mitrovice 
nové,  jedno  z  nejpůvabnějších  pansk\xh  sídel  v  Cechách.  Jedno- 
patrová stavba,  nesouc  po  stranách  pavillony  v  bohatém  slohu  vlašském, 
na  střeše  ozdobena  arkvŤi,  s  bářiovitou  vížkou,  vše  přesné,  souměrné, 
opírá  se  na  straně  silnice  o  vysokou  alej  štíhlých  topolů  —  pravé  to 
aristokratie  stromové  —  v  pozadí  vystupuje  vrch  jako  velikánsky-  lesem 
porostK'  bochnik  chleba,  jehož  úpatí  kryje  pečlivě  ošetřovaná,  zámek 
kolkolem  obíhající  zahrada  rozpodivn\'xh  stromů  a  květův.  na  západ 
pohled  do  půvabné  krajiny  sedlecké,  kterou  uzavírají  dumavé  zříceniny 
z\ěřinecké  s  ponurým  hradem  Chlumeck\'  —  takové  jsou  Mitrovice 
nuvé.  K  panstvíčku  (535  ha),  jež  nyní  drží  rodina  Blaschkova,  náleží 
kromě  již  vyjmenovanvxh  obojích  Mitrovic  dvůr  Kvaštov  s  Řadičem 
(okr.  votick}').  V  údolíčku  k  Prčici  za  samotou  Brandírou  vesele  kle- 
pají ml\''ny :  Kužel  a  Jezerský.  Na  Kvaštově  s  pěkn5'mi  lesy  stá- 
vala vladyčí  tvrz  KvaštovskNxh.  V  XVI.  stol.  seděli  tu  Byšicti  z  Byšic, 
po  nich  \'oračičtí  z  Prčice.  R.  1670  získal  statek  od  Petra  z  Říčan 
Petr  Vratislav  na  Mitrovicích,  k  nimž  dosud  přísluší.  Ku  Kvaštovu  ná- 
ležíval  nedalekx'  Rohov.  někdy  dvůr  nyní  ves,  v5'chodiště  Domaslavů 
z  Rohoxa. 

Od  mitrovického  zámku  topolovým  stromořadím  kolem  starých 
Božích  muk  do 

PRČICE  netrvá  cesta  ani  čtvrt  hodiny.  Vitá  nás  nad  městečkem  na 
kopečku  se  zdxihající  vysoký  farní  chrám  Páně  sv.  Vavřince  se  štíhlou 
věží,  jejíž  nejstarší  část  nese  stopy  původní  stavby  románské  z  XII. 
století.  Svatyně  chová  plno  náhrobníků  A'rchotických  z  Loutková.  \'ele- 
myšlovských  a  Malovcův.  O  Vítu  Malovci  (Ý  1769)  dí  kamenné  písmo: 
byl  dobrodinec  kostela,  otec  poddaných  ...  O  nábožné  mysli  svědči 
zachovaný  „kšaft"  Alaxmiliana  z  Velemyšle  (t  1615):  ...Tělo  mé 
žádám,  abj'  v  kostele  prčickém  ...  od  mých  milých  přátel  pochováno 
bylo  řádem  křesťanským,  pobožným,  beze  všech  nádherných  a  ryčných 
ceremonii,  nebo  tělo  o  to  nestojí,  než  do  země  žádá  .  .  .,  aby  mohlo 
pokojné  odpočívati  a  ..  .  oslavení  svého  očekávati!  I  tomuto  |)ánu 
zvonil  památný  zvon  Prčický  P.  Marie  z  první  polovice  XIV.  stol.,  jenž 
dosud  jest  na  věži.  Xa  hřbitově  nalezneme  starou  kostnici  s  věžičkou. 

Na  západní  straně  městečka  na  mírném  výběžku  skalním  pnul 
se  před  časy  prčický  hrad  —  kolébka  mocných  králů  českého  jihu 
pánů  z  Růže  či  Rožmberků.  Stál  ještě  v  XVI.  stol.  Xyní  po  něm  zbyla 


—  123  — 

malá  část  t.  ].  přizemí  táhlého  západního  křídla  s  vysokou  klenutou 
jizbou.  Nov\'  zámek  povstal  po  r.  1591.  Později  na  poschodí  přistavěli 
druhé.  Čtyřhranná  budova  nevyniká  ničím.  Jen  pěkn\''  anglickx'  park 
ji  zdobí.  Listiny  vypráví,  že  za  vladaření  A'íta  Malovce  umělecký  za- 
hradník Tobiáš  Hanka  vypěstoval  ze  zdejší  zahrady  park  slohu  fran- 
couzského. Na  samých  chodbičkách,  po  obou  stranách  přistřiženými 
stromy  obklíčených,  šuměly  kolem  kiosků  mnohé  vodotrysky,  vyska- 
kující ze  tlam  kamenn\'ch  zvířat  báječn5'ch,  jejichž  podob}'  stály  na 
terasech,  ve  křoví,  na  schodištích  ku  stinným  jeskyňkám,  mezi  ovoc- 
nS'mi  stromy  i  dlouhými  řadami  červených  jiřin  a  bělostných  lilií.  Po- 
stavme k  té  mrtvé  kráse  pány  v  parukách,  se  škrobenými  náprsníky, 
dámy  v  pompadourských  kloboučcích,  v  šatech  mírně  vystřižených, 
v  pasu  stáhnutých,  však  hedvábnou  sukní  široko  se  rozbíhajících, 
všecko  sametové,  bílé,  napudrované,  francouzsky  šveholící  ...  a  čas 
podivného,  idyllického  rokoka,  čas  dávný  vynoří  se  před  námi  jako 
přelud  .... 

Z  budov  prčických  vyniká  nová  fara,  radnice,  škola  a  klášter 
milosrdn\''ch  sester  se  špitálem  a  kaplí  sv.  Karla  Horomejského.  Založil 
jej  prčický  rodák  František  Pištěk.  arcibiskup  ve  Lvově  (f  1846).  Při 
městečku  a  jio  okolí  nalézá  se  mnoho  starých  l)ožích  muk.  některé 
z  XV.  století. 

R.  1220  ^'íl(■k  z  Prčice,  jenž  se  psal  také  Witko  de  Plinkhinberg 
(Břežan  myslí,  že  má  zníti:  Blindenberg),  úřadoval  za  Přemysla  L  jako 
purbrabí  na  hradě  Zvíkově.  jsa  synem  pana  Vítka  staršího  z  Prčice,  bý- 
valého nejvyššího  číšníka  (1169— 1177)  krále  ^'ladisIava.  Od  onoho  se 
všickni  Rožmberkové  odvozovali.  Jeho  pečef  vykazuje  primitivní  pěti- 
listou  růži  (archiv  na  Orlíku).  Ve  XIV.  st.  ujali  Prčice  na  nějaký  čas  páni 
z  Chouslníku.  ale  hned  na  začátku  příštího  věku  setkáváme  se  tu 
s  mocnou  haluzi  rožmberskou,  pánů  z  Landštejna  na  Borotíně.  Po 
r.  144.Ť  zavládly  zde  rody  Mrack5'ch  z  Dube,  Voračičtí  z  Paběnic,  od 
r.  1599  Černínové,  z  Talmberka  na  Smilkově.  r.  1725—1835  Malovci 
z  .Malovic.  Prčice  viděla  záhubu  rodu  i  jeho  jmění.  Roku  180,3  v  září 
2lliletý  Jan  Malovec  při  cvičeni  v  šermováni  a  tělocviku  nabodl  se  na 
ostrou  žerd.  Po  velk\'ch  bolestech  skonal  jako  poslední  linie  prčické. 
Matka  jeho  Johana,  dcera  prčického  učitele  Jiříka  Olivy,  vdala  se  po- 
třetí za  měšfana  pražského  Karla  Burku.  Burka  stavěl  a  stavěl  .  .  . 
Mimo  jiné  pustil  se  do  zřízení  kamenného  (25(3  m  dlouhého)  mostu 
přes  bařinatou  louku  mezi  Prčicí  a  Sedlci.  Pravda,  stavbu  dokončil, 
dvěma  sochami  sv.  Jana  a  sv.  Floriana  vyzdobil,  leč  nákladem  své 
jmění  dotrhl.  Panství  (s  Uhřicemi  1 184  ha)  náleží  nyní  rodu  rytířů 
z  Eisensteinu.  Městečko  4\7  m  nad  hl.,  čítá  897  oby  v. 

Proti  Prčici  hned  za  vzpomenutým  mostem  na  rovině  (411  m) 
rozkládá  se  útulné  okresní  město 


—  124   - 

SEDLEC,  řečené  na  dráze  Frant.  Jos.  I.,  se  159  domy, 
1072  obvv.  Kolem  ])rostranného.  nesouměrného,  leč  jako  stul  rovného 
náměstí,  jež  na  severní  straně  uzavírá  farní  kostel  sv.  Jeronýma,  kupí 
se  4  skupinv  Lipravn\-ch  domů,  z  nichž  do  očí  padne  jeti^ichovská 
pivnice,  budova  soudní,  hostinec  .na  rychtě"  —  někdejší  radnice 
a  vzadu  skvostná  školní  budova,  za  kostelem  nová  fara.  Krásn\-  farní 
kostel  poi^ízen  byl  na  místě  starožitného  kostelíčka  r.  1898  pi^ičiněním 
městské  rady  a  t  p.  faráře  Jos.  Motla. 

Z  minulosti  Sedlce  až  do  XIV.  stol.  není  skoro  nic  po\ědomo. 
Zdá  se  podle  názvu,  že  místo  v  této  krajině  zalidnili  slovanští  .usedlíci" 
nejdříve,  šíříce  se  odtud  po  celé  kotlině,  nad  kterou  si  vystavěli  pro 
ochranu  dvě  pevná  sídla.  Zvěřinec  a  Chlumec  řeč.  \'ysoký.  Páni  chlu- 
mečtí ovládali  Sedlec  až  do  konstituce.  Byli  to:  Janovští  z  Janovic  erbu 


SEDLEC  NA  DR.\ZE  FRANT.  JOS.  1. 


orlice,  v  XV.  st.  Ojířové  z  Očedělic,  od  r.  1474  Popelové  z  Lobkovic. 
Z  těch  Ladislav  daroval  místu  r.  1545  pečet  a  výsady  trhového  městečka. 
V  Sedlci  se  narodil  r.  1819  18.  února  první  český  romanopisec  Prokop 
Chocholoušek.  Opodál  silnice  do  Xadějkova  stojí  při  rodném  jeho  domku 
stodola,  ve  které  tehdejší  vládou  (v  1.  1854—1866)  pronásledovaný 
Chocholoušek,  od  rodiny  odloučen,  nemaje  přístřeší,  psával  některé 
povídky  svého  slavného  .Jihu".  Xebýti  okolního  duchovenstva,  najmě 
nadějkovského  faráře  Fikara.  u  něhož  i  umřel,  byl  by  nadaný  Prokop 
trj^ěl  největší  bídu.  Za  živa  ho  nechali  vlivní  páni  ubíjeti 
a  po  smrti  mu  postavili  —  desku  a  nádherný  pomník.  Tak 
to  v  Cechách  obyčejně  chodí. 

Za  Sedlcem  na  právo  od  silnice  jetřichovské  v  dosti  značné  úžla- 
bině  uprostřed  ovocných  zahrad  sedí  ves  Uhřice  se  zámečkem,  liho- 
varem a  dvorem.  Odtud  podle  tvrze  psal  se  panoší  rod  ,z  Lhřic"  Za 
krále  Jiříka  držel  ji  Přibik  Tlu.xa  z  Cechtic,  jenž  jako  hejtman  králov- 
ského vojska  r.  1468  dobyl  pevného  hradu  konopišfského.  V  X\'I.  st. 
měli    Uhřice    Vrchotičtí    z  Loutková,    po    nich    Měsíčkové    a    Bedřich 


—  125 


z  Bílé,  jemuž,  jak  již  vzpomenutn.  r.  1621  s  Liběnicemi  konfiskovány. 
Zboží  nabyl  na  krátký  čas  rod  Mědénců,  později  rytíři  Radečtí  i  Radce. 
R.  1726  prodali  je  dědicové  Krištofa  Radeckého  k  Prčici.  Stinnou 
ovocnou  alejí  bílé  silnice  proniká  malebnx' zámek  Je třichovice,  vy- 
staveny- r.  I (557— 59  podle  plánů  profesora  Niklasa  v  romantickém  slohu 
hradů  normandských  s  osmistrannou  věži.  vybíhající  v  cimbuří.  Před 
budovou  z  bohatého  záhonu  květin  zdvihá  se  socha  zakladatele  dra. 
Kaňky.  Zvláštní  kontrast  k  této  sličné  budově  tvoří  nedaleko  v  parku 
mezi  mf)hutn\'mi  tisy  jako  stařenka  shrbeně  ku  blízkému  návrší  se  tulící 
star\'  zámek  (XVI.  st.),  obyčejné  to  těžkopádné  stavení  mohutných 
zdí  a  šindelové  střechy  beze  všech  stavitelsk_vch  ozdob.  Někdejší  zdejší 


ilfflffil 


ZÁMEK  JETRICHOVICE. 


tvrz,  rodiště  rytířů  Opršalů  z  Jetřichovic,  týčila  se  na  v\'šince  při  ryb- 
níku po  jižní  straně  vesnice.  Části  příkopu  a  náspu  dosud  viditelný. 

Kolem  Jetřichovic  (465  m  n.  hl.)  půlkruhem  jako  římský  amfiteátr, 
jehož  jevištěm  ves  i  zámek,  zdvihá  se  lesnaté  pohoří,  zvěři  bohaté 
lesy  cunkovsko-ounuzské  (640—650—715  m).  Na  pravém  úpatí  pod 
rozlehlou  vsí  Sušeticemi  v  údolíčku  leží  starobylá  ves  Bolešín, 
nesoucí  dosud  ráz  staročesk5'^ch  vesnic  se  selskými  živnostmi  doškovNch, 
netřeskem  se  zelenajících  střech,  s  osmi  až  dvanáctihrannými  špičatými 
stodolami  dřevěnými,  opírajícími  se  o  mohutné  lípy  a  klenky.  Přícho- 
zímu se  zdá,  že  zabloudil  nazpět  do  XVI.  století  a  maně  čeká,  brzo-li 
potká  sedláka  v  kožiše  tulipány  protS-kaném,  s  pangrotkou  (čepici 
z  vydrové  kůže)  na  hlavě,  nebo  mihne-li  se  nějaký  dívčí  zjev  pestrého 
kroje  řásnatých  širokých  sukní,  s  vyšívan\'m  živůtkem,  nad  nímž 
,v  paušatech"   z    temna    kaštanov5'ch   vlasů   zpod    stříbrem   či   zlatem 


—  126  — 

ošité  -prefundy'  (holubinky)  prokmitnc  zářivé  oko  venkovské  krásky. 
Zatím  však  spatří  krasavici,  ale  —  kamennou,  na  protější  straně  údolí 
při  levém  úpatí  hor  k  Vrchoticům  příkřeji  spadajících,  vesele  jako  svět- 
lušku se  usmívající  kapli  bolestné  Matky  Boží,  svatyňku  nad  pomyšlení 
oku  i  srdci  líbeznou,  čistého  a  přesného  románského  slohu.  Z  čela  jí 
vyrůstá  čtyřhranná  vížka,  vznášející  se  jako  \ztvčenv  prst  nad  bohatě 
prsteny  ozdobenou  rukou  !  Vnitřní  úprava  odpovídá  zevnějšku.  V  oblacích 
mezi  skupinami  rozkošných  andílků  z  obrázku  hledí  na  tě  pieta  Matky 
Boží.  jíž  za  podnoží  slouží  svatí  a  světice  boží,  sv.  patronové  češti. 
Pod  oltářem  v  apsidě  prostranné  hrobka  pohltila  (t  1865)  zakladatele 
Jana  Kaňku,  proslulého  doktora  vešker\-ch  práv,  někdy  rektora  pražské 
university  a  pána  na  Jetřichovicích,  který  vystavěl  kostelíček  na  místě 
staré  kaple  pro  památku  svého  věrného  přítele  slavného  M.  Pešin\' 
z  Cechorodu  (t  1859).  Na  epištolní  straně  stojí  mramorový-  pomník 
kanovníkův  s  významným  vlasteneckým  nápisem,  zakončen}'m  apo- 
strofou: 

K  trůnu  Boha  skládám  prosby  své 

za  lid.  za  vlast,  za  přátely  mé ! 

Xa  Jelřichoxicích  (441  ha.  s  Uhřicemi  588  ha)  po  Opršalech  od 
r.  1500  hospodařil  rod  ryt.  Bohuslava  Mitrovského  z  Nem\'šle  až  do 
r.  1718.  kdy  ženitbou  na1)yl  jich  Jan  ^'áclav  hrabě  (Jpersdorf.  R.  1770 
koupil  panstvičko  Karel  hrabě  Clary.  r.  1784  František  Lobkovic,  jehož 
syn  Ferdinand  je  postoupil  1829  JUDruJ.  Kaňkovi.  Nyní  drží  Jetřicho- 
vice  rodina  Neuwirtů.  Vracíme-li  se  z  Jetřichovic  do  Sedlce,  leží  přímo 
proti  nám  přes  celé  údolí  pod  dědkovsk\-mi  les}'  vesnice  Mrákotice 
a  Divišovice.  Z  oněch  pocházeli  vladykové  Mrakotičtí.  \'yhynuli 
v  XA'l.  věku  a  tvrz  přivtělil  k  Prčici  Jan  Voračický.  Nedaleko  Divišovic 
panský  dvůr  A'ršovice,  někdy  ves.  s  mlýny  Sova  a  Strnad.  Při 
potůčku  sedleckém  na  ostrém  ná\rší  stávala  tvrz  Do  br  o  šo\i  ce.  \v- 
chodiště  soujmenného  rodu.  V  XVI.  st.  zde  hospodařili  Dědřichovšli 
z  Lomné.  Malovci  a  nejposléze  Měděnci.  jimž  r.  1621  konfiskována 
a  k  Uhřicům  prodána.  Městiště  tvrzní  dosud  znatelno.  Mezi  Dobrošo- 
vicemi  a  Sedlcem  na  okresní  silnici  vejdeme  do  Městic  (Měsetic), 
vzdálených  asi  čtvrt  hodiny  od  nového  hřbitova  (r.  1872)  sedleckého. 
Dědina  (5()  čísel)  od  pradávna  má  dva  poplužní  dvory.  Jeden  náleží 
k  Vysokému  Chlumci,  druhý  s  blízkými  Lidkovicemi  tvoří  samo- 
statný'velkostatek  (415  Ao)  s  pivovarem.  Hod  xJadyk  ze  Měšetic  vymřel 
záhy.  Zasedli  tu  rytíři  z  Koutů  (u  Smilkova).  po  nich  v  XM.  stol.  Sa- 
mechovšlí.  \'oračičlí.  Počátkem  XVIIl.  stol.  získali  Městic  rytíři  Sme- 
chovští.  kteří  z  někdejší  bažantnice  pod  horou  Ježovkou  vystavěli 
novS'  zámek  se  jménem  svého  šlechtického  přídomku  —  Lidkovice. 
\'^elkostatek  přešel  r.  1762  na  Kunáře  z  .\lachovic.  po  nich  na  Bčšiny. 
\'  XIX.  stol.  vystřídal  10  majitelů. 


—  127  — 

Za  Ježovkou  (516  m),  kde  podle  ústního  podání  r.  1420  sedlčanští 
řemeslníci  se  na  odpor  postavili  Žižkovi,  či  jak  náš  lid  řekne  „sedlčanští 
ševci  se  zježili,"  leží  ves  Kvasejovice,  o  které  máme  zprávy  již 
r.  1042.  Tenkráte  ji  daroval  •  kníže  Břetislav  břevnovskému  klášteru. 
V  XV.  stol.  povstala  tu  tvrz.  V  XVI.  st.  až  do  bitvy  bělohorské  ovlá- 
dali ji  Mčděncové  z  Ratibořic  a  na  nedalekém  N.  dvoře.  R.  1630 
připadla  k  Uhřicům,  s  nimiž  r.  1726  zapadla  do  panství  prčického. 
Vedle  Kvasejovic,  s  nimi  skoro  spojená,  rozkládá  se  véska  S  t  u- 
chanov.  Odtud  vybíhá  bystřina  řeč.  Úlezskv'  potůček,  s  nímž  přichá- 
zíme ku  starožitným  Málko  víc  ům,  tvrzi  a  poplužnímu  dvoru.  Na  ze- 
•  manské  tvrzi  seděl  r.  1205  Přibyslav  z  Malkovic.  svědek  na  listině 
kláštera  milevského,  jehož  potomci  ujavše  Hostíšova  u  Votic  se  psali 
.Hostišovští  /.  Malkovic".  V  XVI.  st.  rozdělili  dvorec  Žehartové  z  Na- 
savrk  na  dvé  svobodnických  čísel.  Obě  připadla  r.  1612  k  Prčici.  Nad 
.Malkovicemi  a  nedalekou  Ulehlí  vypíná  se  les  se  zříceninami  proslulého 
Zvěřince.  Na  posledním  skalním  a  příkře  vyhouplém  útesu  pohoří 
cunkovského,  jenž  nemálo  se  podobá  velikánskému  zubu,  v  temném 
lese  zřídili  pevnost  rytíři  ze  Zvěřince.  První  znám\''  předek  toho  rodu 
Mareš  (Mariin)  uvádí  se  r.  1363  patronem  kostela  chvojnovského 
(u  Konopiště).  Jeho  vnuk  rytíř  \^áclav  ze  Zvěřince  vroucně  se  přivinul 
k  mistru  Janu  Husovi,  jehož  r.  1413  po  nějakv^  čas  na  svém  hradě  hostil. 
l^ověsli  a  památné  stromy  v  té  krajině  dosvědčují,  že  betlemsk\'  ka- 
zatel pilně  své  učeni  šířil  i  v  této  krajině,  zejména  v  Sedlci,  kde  \ira 
podobojí  brzo  začala  a  nejdéle  trvala.  V  domácích  válkách  za  krále 
Jiříka  zanikl  Zvěřinec.  Nyní  dosti  značné  pozůstatky  hradeb  (546/7/  n.  hl.l. 
jsouce  odděleny  'od  nízkého  horského  sedla  dvěma  zanesen\'mi  pří- 
kopy, vábí  milovníka  boží  přírody  pro  pěknou  svoji  vyhlídku.  Z  bašty 
uvidíš  panorama  cunkovské  zcela  na  blízku  s  užším  obzorem:  vesnice, 
dvory,  samoty,  pole.  zahrady,  lesy,  vrchy,  kolem  nichž  jako  stříbrné 
nitky  obíhají  bystřiny,  někde  do  širok\'ch  rybníků  se  ztrácející  a  zase 
silnějším  proudem  vytékající  —  to  vše  leží  pod  nohou.  Nahneme-li  se 
z  bašty  nebo  zdi  hradební,  můžeme  dosáhnouti  rukou  vrcholky  mo- 
hutnj-ch  smrků  a  jedli,  které  k  nám  tyčí  ze  tmavé,  závratné  propasti. 
Na  sever  před  námi  vítá  nás  kostelíček  jesenický  pod  modravou  hla- 
dinou rybníka  nedrahovického,  za  ním  stoupající  terrain  planiny  kosovo- 
horské.  která  proti  hradu  Chlumci  spadá  v  kotlinu  plnou  luk  a  ryb- 
níků. Za  ní  červenají  se  domy  sedlčanské  s  bílou  Cirkvicí  ...  Na  těchto 
místech  spřádal  snivý  básník  Hynek  Mácha  myšlénky  svého  krásného 
.Máje.  Jako  studující  trávil  prázdniny  v  rodišti  otcově  —  Městicích 
u  str\'ce.  Odtud  často  zatoulal  se  na  Zvěřinec.  Ještě  za  naší  paměti 
před  15  lety  vyprávěl  stařičký  hajný,  že  ,ten  pán  z  Prahy,  co  psal 
pěkné  písničky  a  měl  rád  každého  ptáčka,"  sám  celé  dny  prochodil 
v  lesích    kolem    hradu,    kdež    nejednou   ve  skalním  výklenku    přespal 


-  128  - 

letni  noc  .  .  .  Xeni  tudiž  divu,  že  četba  genialniho  Byrona,  romantismus, 
divokrásná  zátiš  lesní  na  Zvěřinci  vytvořila  zde  onu  báseň  s  líčeními 
dosud  nepřekonané  krásy. 

František  Teplý. 


XXXIII.  OKRES  VOTICKÝ. 

Ač  téměř  v  srdci  země  položen,  nezdá  se  býti  okres  \'otický 
účasten  svojí  historií  nejstarších  osudů  jejích.  Aspoň  nenalézáme  tu 
ničeho,  co  by  svědčilo  o  tom,  že  již  v  doliách  pohanských  byly  kon- 
činv  zdejší  osídleny.  Dokud  žírná  údolí  řek  a  mírné  svahy  lemujících 
je  pahorků  stačily  výživě  usadivšího  se  v  zemi  naši  národa,  mohla 
dobře  zůstati  pannenská  zeleň  hlubokých,  nedostupných  hvozdů  uše- 
třena ničivé  ruky  lidské.  Kolonisace  na  území  nynějšího  Votického 
okresu  nastala  teprve  v  dobách,  kdy  již  símě  učeni  \'elikého  Galilej- 
ského, nalezši  u  nás  půdu  úrodnou,  vypučelo  v  mohutný  strom.  Že 
teprve  v  této  době,  křestanské.  začaly  ln'li  na  Voticku  zakládány 
osady  a  bydliště,  tomu  nasvědčuje,  jak  správně  A.  N.  Vlasák  soudil, 
ta  okolnost,  že  veliká  část  pojmenování  osad  je  odvozena  od  křest- 
ních jmen  našich,  tak  na  příklad  Otice,  Janovice,  Martinice,  Olbramo- 
vice,  Jankov.  Alběnice.  Tomice.  Arnoštovice.  Heřmanice.  Oldřichovec 
a  j.  v. 

Historické  zprávy  o  území  nynějšího  okresu  datují  se  teprve  ze 
XIV.  století.  Z  nich  se  dovídáme,  že  již  tehdy  dělilo  se  toto  území 
na  patnáct  farních  obvodů,  z  nichž  každý  měl  vlastní  chrám,  a  pří- 
slušelo skrze  ony  třem  rozsáhK-m  děkanátům :  \'ltavskému,  Benešov- 
skému  a  Stěpánovskému.  Uvedené  farní  chrámy,  ačkoli  obvody  jejich 
během  dob  značně  se  proměnily,  zachovaly  se  až  na  dnešní  časy. 
Nalézají  se  pak  tito  mlčenliví  a  přece  tak  v5'mluvní  svědkové  pohnu- 
tých dějů  našeho  národa  v  místech :  Votici.  Martinicích,  ( )Ibramovicích, 
Janovicích  Vrchotových.  \'ojkově.  Arnošto\icích.  Červeném  Újezdě. 
Neustupově,  Oldřichovci,  Jankově,  Katmiřicích,  Bedřichovicich.  Štěpá- 
nově, Ouběnicích  a  v  Tožicích.  \>liké  náboženské  hnuti  husitské, 
toto  obrozeni  národa  našeho,  nalezlo  v  okrese  úrodnou  půdu;  až  dosud 
nalezneš  tu  četně  památek  na  velikou  osobnost  Mistra  Jana  Husa. 
\'šak  jako  každý  vývoj  má  svoji'  dobu  rašivého,  ideálního  klíčeni, 
dobu  vzrůstu  a  zrání  a  konečně  dobu  starol)v.  tak  i  v  náboženských 
poměrech  našich  zlá.  ])ohodiná.  za  požitky  se  honící  povaha  lidská 
nasela  koukole  a  bodláčí  mezi  símě  zaseté  Mistrem  Janem  a  tak  již 
sklonek  XVI.  a  počátek  XA'II.  století  dává  nám  tušiti  konečný  osud 
církve  kališnické.    Záslužná  reformace  Českvch  Bratří  nemohla  sta\iti 


-  129  - 

sama  nezvratnx'  vývoj  události,  kolo  osudu  národa  našeho  blížilo  se 
již  valem  hlubmám  katastrofy,  zaviněné  obecnou  nekázní  a  opuštěním 
prav5'ch  cest,  katolicism  vyhrál  Bílou  horu.  Kdo  tu  nezahynul  nel)o 
neodešel  do  ciziny,  přijal  bud  dobrovolně  nebo  násilím  katolictví. 
Dějiny  vrženy  opět  tam,  odkud  se  bylo  vyšlo;  leč  oběf  nového  vy- 
koupení byla  tak  krvavá,  tak  bolestná,  že  bylo  třeba  valných  dob, 
než-Ii  se  kraj  i  národ  opět  vzpamatovali.  Však  základ  národa,  drobná 
šlechta  vladycká  a  zf^manská,  ta  se  již  nevrátila,  jen  rozvrácené  zbytky 
tvrzí  a  sidlišf  upomínají  tě,   jdeš-li  tímto  krajem,   na  doby  zašlé  slávy. 

Dnes  obraz  okresu  valně  se  změnil.  Tam,  kde  druhdy  duněla 
půda  pod  kopyty  koní  husitských  hejtmanů  a  vzduch  chvěl  se  hymnou 
„kdož  jste  boží  bojovníci"  za  pravdu  nadšených  zástupů,  letí  dnes 
kolesa  rychlovlaků  a  rachotí  hospodářské  i  tovární  stroje.  Nenáleží 
sice  okres  Votický  v  pravém  slova  smyslu  ještě  dnes  k  okresům  prů- 
myslovým, avšak  příznivá  geografická  poloha  a  životní  tepna  moder- 
ního života,  dráha  císaře  Františlva  Josefa  spolu  s  dráhou  Voticko- 
Selěanskou  zaručují  mu  i  po  této  stránce  slibnou  budoucnost.  Ovšem 
budoucnost  teprve.  Nebot  přítomnost  není  ještě  valně  příznivá,  ba  ani 
ne  tak  dalece,  aby  obyvatelstvo  okresu  nebylo  nuceno  vyhledávati 
lepší  existenci  za  hranicemi  jeho.  A  tak  i  v  okresu  Votickém  nuceni 
jsme  zaznamenati  smutnou  skutečnost,  úbytek  obyvatel.  Tento  sice 
nepostihuje  hlavni  město  a  větši  místa  (r.  1890  měia  Votice  2I4'j, 
roku  1900  čítala  2206  obyvatel)  a  není  také  tak  velikv'  jako  v  okresích 
na  jihu  a  jihozápadně  s  Votickém  sousedících,  leč  přece  ještě  obnáší 
tu  více  jak  47b  původního  (r.  1890)  počtu;  bylot  napočteno  r.  1890 
v  okresu  19422  duší,  r.  1900  však  toliko  1861  I ).  Že  pak  je  to  jedna 
z  nejdůležitějších  složek  národa,  stav  rolnický,  který  tímto  úbytkem 
je  v  prvé  řadě  postihován,  netřeba  zajisté  siřeji  doliěovati. 

Obyvatelstvo  okresu,  nazvíce  ovšem  rolnické,  je  české;  jen  ne- 
patrň}' zlomek  procenta  vyznává  tu  ještě  za  „obcovací'  řeč  německou. 
Zajímavo  je  čísli  dnes,  jak  před  třiceti  pěti  léty  charakterisoval  zdejší 
lid  výborný  znatel  tohoto  kraje,  vzpomenutý  již  A.  N.  Vlasák.  Píše 
ve  svém  popsání  okresu  Votického;  „Národnost  jest  česká,  mluví  se 
tedv  skoro  jen  česky;  židé  mezi  sebou  hovoří  německy.  Obyvatelé 
jsou  od  přírody  silné  postavy,  povahou  srdnatí,  poněkud  k  zpouře 
náchylní,  pevní,  přičinliví,  uznalí,  dobročinní,  pohostinní,  k  učeni  liter- 
nímu, hudebnímu  i  k  řemeslům  schopní.  Mimo  nepatrné  —  nejvíce 
lesní  krádeže  —  nenaskytuje  se  zločinů.  Lid  zaměstnává  se  nejvíce 
rolnictvím,  any  pilné  ruce  nutí  otčímskou  půdu  vydati  užitek  nejmož- 
nější; i  strojů  hospodářsk\'ch  nalézá  se  hojně."  Z  plna  „otčímskou" 
ovšem  půdu  zdejší  nazvati  nelze:  přece  však  sotva  kde  na  celém 
území  povznáší  se  na  prostřednost,  kolísajíc  svoji  hodnotou  dle  po- 
vahy svého    základu.    V  rulovém,    spodku  —  je  to  ústřední  rula  česká. 


-    130  - 

zde  u  saiTi5'ch  Votic  počínající  a  prostírající  se  odtud  v  mohutném 
loži  na  sever,  východ  a  na  jih  —  je  půda  lehčí,  písčitější,  západ  okresu 
má  na  žulovém  základě  půdu  o  něco  těžší,  hlinitější.  Co  zde,  tak  jako 
ještě  ve  většině  našich  okresů,  schází  do  zdárného  vS^nosu  půdy.  je 
spíše  malá  racionelnost  hospodařeni.  Lesů  je  sotva  19"57o  veškeré 
plochy,  z  těch  pak  ztěží  jedna  ti^etina  připadá  na  větší,  souvislé  díly. 
Orné  půdy  je  Í46"62  km-  a  zužitkovává  se  z  38"47o  na  setbu  pšenice. 
z  257o  žita.    lO-ó^/o  ječmene,  24"57o  ovsa  a  z  iT^ó^/o  na  zemčata. 

Znamenitý  je  rozsah  zdejších  místních  obcí;  citát  jich  okres 
(r.  1900)  toliko  20  (v  tom  město  Votice  a  městyse  Jankov,  Janovice, 
Neustupov),  kdežto  katastrálních  všech  je  125.  Z  místních  až  na  dvě 
mají  všechny  školy.  Votice  nad  to  obojí  školy  měšfanské.  Úhrnem 
čítal  okres  v  r.  1900  tříd  61.  takže  tu  připadala  jedna  třída  na  3().S 
obyvatel  (v  Sedlecku  na  401  obyxatel). 

Bylo  již  zmíněno  o  geologickém  základu  půdy.  Poněvadž  okres 
z  největší  části  náleží  rule.  vysvětlíme  si  snadno,  že  říční  sít  jeho  je 
tak  málo  bohatě  vyvinuta:  jsou  to  po  většině  jednoduché  vodní  rýhy. 
bez  zvětvení  v  horních  sv\'ch  částech.  Jich  vznik  založen  patrně  již 
tektonickou  povahou  kraje.  Okres  sám  náleží  svojí  říční  sítí  dvěma 
úvodím:  Sázavskému,  z  největší  části,  a  tu  zase  hlavně  přítoku  téže. 
říčce  Blanici,  a  přímému  Vltavskému  svojí  jihozápadní  třetinou.  Jsou 
to  pak  levé  přítoky  Blaníce,  které  tu  sbírají  své  vody:  Stupský  potok. 
l)rameníci  jihovýchodně  od  Neustupova.  teče  na  jihov\'chod  a  opouští 
okres  po  výtoku  z  rybníka  Bělského  pod  Jiřcticemi:  také  prameny 
přítoku  tohoto,  potoku  Skalického,  jsou  tu  položeny;  Zvěstovsk.v 
potok,  z  dvou  pramenů  od  Radiměřic  a  Xosákova,  směr  toku  v  celku 
vvchodní.  opouští  okres  as  Vé  hodiny  pod  Zvěstovem;  vnímá  z  leva 
potok  Hřinskv  s  potokem  od  Cerkovického  dvora  tvořícím  spolu  vý- 
chodní hranici  okresu;  silný  potok  Ch otesánka  z  rybníků  Kralov- 
nických.  teče  přes  Jankov  na  sever  a  protékaje  hojně  rybníků  a  přijav 
nepatrnv  ručej  z  rybníka  nad  Strženeckým  mlýnem,  míjí  hranici  pod 
Pičínem.  Vlastní  Sázavě  náležejí:  Bystrv'.  v  pozdější  části  toku 
Konopišlskvm  zvanS'.  vyvěrá  jižně  od  Votic  u  Hostišova  a  Mysletic. 
bére  se  až  po  Srbice,  kde  z  leva  vnímá  potok  od  Beztahova.  na 
severozápad,  odkudž  obrací  se  k  severov\'chodu  a  přijav  v  ])ravo 
potok  Semlinský  a  Jiřinský.  opouští  okres  hned  po  průtoku  velkým 
rybníkem  Podhrázským;  Janovický  potok  pramení  u  \'elké  Lhoty 
jižně  od  Janovic,  teče  v  celku  na  sever  a  odchází  z  okresu  u  Hůrec- 
kého  dvora,  vnímaje  z  leva  potok  Voračický.  K  povodí  Mtavy  [iřísluší 
v  okresu  jediný  potok,  druh\'  vřidelný  to  pramen  Vlastníku,  potok 
Radičský:  vyvěrá  v  okresu  Sedleckém  z  rybníka  Stupčického,  krátce 
na  to  vstupuje  do  okresu  u  Spáleného  mlýna,  protéká  jím  na  severo- 
západ.   Opustiv  okres   pod  ^^ojko\■em  zaměřuje   k  Selčanům.   kdež  se 


-   131   - 

spojuje  s  potokem  Sedleckým.  Přítoky  jeho  jsou  malé:  v  právo  Smil- 
kovsky  potok  ústící  pod  mlýnem  Trasíkem,  s  přítokem  od  Jestřebic, 
Vranovský  potok  od  Vranova  a  Bezmířský,  v  levo  pak  potok  Křeno- 
vický  od  Křenoviček. 

Rozvodni  čára  Sázavsko- Vltavská  dává  okresu  dvojí  svah,  k  severo- 
východu a  jihozápadu,  při  čemž  však  celý  kraj  směrem  od  severu 
k  jihu  se  zvolna  výší.  Tak  na  uvedené  linii  vykazuje  v  severu  vrch 
jihov^ýchodně  od  Sledovic  ležící  522  m  nadmoř.  v\'šky,  Červená  hlína 
nad  Bezmíří  570  m,  Ohraženka  jihov5'chodně  odtud  578  m,  Babičky'  nad 
dvorem  Facandou  590  m  a  Mezi  vraty,  západně  od  Podlesí,  7\2m. 
\'eškeren  kraj  má  ráz  mírné  pahorkatiny,  údolí  potoků  jsou  dosti  pro- 
stranná a  nehluboká. 

Okres  Votický,  politicky  k  hejtmanství  Selčanskému  náležející, 
hraničí  s  tímto  na  západě;  k  témuž  hejtmanství  příslušející  Sedlecko 
tvoří  mu  jihozápadní  hranici.  V  severu  stýká  se  s  Neveklovem  a  Be- 
nešovem, ve  východě  s  Vlašimí,  v  jihovýchodě  hraničí  na  Mladou 
Vožici.  Nejjižnější  bod  okresu  tvoří  ves  Vestec,  nejsevernější  osadou 
jsou  Zahořany;  v  západě  nejdále  položen  Vojkov.  na  vxxhodě  osada 
Lastišovská. 

Nejen  politick\'m  a  hospodářským,  ale  i  geografickN-m  střediskem 
okresu  možno  nazvati  jeho  h!a\ni  místo,  starobylou 

VOTICI.  Okolo  roku  1252  Boleslav  z  Ředhoště,  později  zvaný 
ze  Smečna  a  z  Martinic.  založil  prý  pro  svého  syna  Ottu  z  Otic  hrad 
VotickN'.  Brzy  založen  rodem  tohoto  blíže  tvrze  i  farní  chrám  sv. 
Václava.  Z  roku  1398  známi  jsou  bratří  Jan  starší  Racek  z  Javora 
a  Jan  mladší,  všichni  z  rodu  Otic.  Roku  1437  postoupil  Chval  z  Otic 
sídlo  své  v  Otících  Janovi  a  Vackoťi  z  Otic.  Až  do  bitvy  bělohorské 
měl  sídlo  své  ve  Voticích  zvláštní  řád  Mikulášenců,  domnívajících  se 
požívati  od  Boha  zjevení  a  osvícení.  I  sám  Jan  Burian  VotickS'  z  \^otic 
byl  jim  nakloněn.  Jsa  poslední  rodu  svého  dal  statek  Votický  rytíři 
Krištofovi  ze  Skuhrova,  kter\'ž  obdaroval  obec  právem,  aby  směl  každý 
statek  svůj  volně  odkázati.  Ze  synů  KrištofovS^ch  dostal  se  statek  Vo- 
tick\'  dědičně  Mikulášovi,  který  jej  roku  1569  bratru  Václavovi  Sku- 
hrovskému  ze  Skuhrov  prodal;  od  toho  koupí  r.  1574  přešel  na  Jana 
ze  Šternberka  na  Konopišti.  Roku  1576  vdova  Anežka  postoupila 
Votice  Jiřímu  ze  Šternberka,  od  něhož  je  roku  1600  koupila  Johanka  Hra- 
nová ze  Sulevic  na  Vidími.  Avšak  již  roku  1604  koupila  Votice  Eva 
Radimská  ze  Slavkova,  manželka  Kašpara  Kaplíře  ze  Sulevic;  oba 
manželé  potvrdili  roku  1605  všecka  privilegia  a  výsady  města.  Eva 
Kaplířova  ze  Slavkova  zemřela  roku  1618  jakožto  poslední  rodu  Radim- 
ských  ze  Slavkova;  manžel  její  odprodal  brzy  na  to  statek  Votický 
rytíři  Pavlovi  Osterskému  Kaplíři  ze  Sulevic.    Záhubná  třicetiletá  válka 


132  — 


byla  příčinou  úpadku  bývalého  blahobytu  m»''Sta.  Koku  1620  Kašpar 
Kapliř  na  staroměstském  namésti  byl  stát,  Pavel  Kapliř  pak  roku  1632 
přinucen  se  svvmi  druhy  opustiti  vlasf  českou  a  konfiskované  statky 
panství  Votického  koupil  roku  1622  Sezima  z  Vrtby  na  Janovicích. 
Koku  1624  stal  se  hrabětem  a  ustanovil  nad  sv\'-mi  statkv  rvtíře  Bohu- 
slava Kuřenského  z  Terešova  hejtmanem. 

Město  \^otice  s  okolím  bylo  dle  kroniky  klášterní  toho  času  .hu- 
sitstvím nakvašeno"  a  první  péčí  hraběte  bylo  poddané  v  lůno  cirkxc 
uvésti.  Následkem  neuposlechnutí  a  pro  nastavší  tužší  poddanost, 
opustilo  více    rodin   město  \'otice.    \'  letech*'í627— 1629   vystavěti    dal 

hrabě  Sezima  klášter  řádu  sv. 
Františka.  Město  i  klášter 
v  těch  zlých  dobách  mnoho 
protivenství  zakusily,  ano  mniši 
častěji  nuceni  byli  město  opu- 
stiti. (_)  památné  bitvě  u  Jan- 
kova vypravuje  zdejší  klášterní 
kronika.  Hrabě  z  Vrtby  zemřel 
roku  1648  a  pochován  jest 
\-  rodinné  hrobce  kláštera  \'o- 
lického.  Panství  obdržel  syn 
zemřelého  Fedinand  hrabě 
z  Vrtby. 

Z  veliké  bídy.  jež  té  doby 
panovala  v  městě  i  okolí,  po- 
vstal roku  1680  veliký  hlad 
a  mor.  Nicméně  za  tohoto 
držitele  panství  mnoho  k  lepšímu  se  změnilo.  Roku  1669  farářoval  ve 
\'oticích  P.  Gaudenc  Sádlo,  rytíř  z  \'ražného,  a  od  roku  1679  rytíř  Jan 
Jetřich  Šlechta  ze  Všehrd.  Koku  1685  zřízen  proti  klášteru  od  Maric 
hraběnky  z  Heissenšteina  Boží  hrob  dle  vzoru  Jerusalemského.  Za  hra- 
běte Ferdinanda  z  Vrtby  povstaly  k  rozšíření  města  osady  .Karličko v" 
a  „Ferdinandov."  Po  smrti  Ferdinanda  z  Vrtby  roku  1712  připadly  Votice 
synovi  téhož  Arnoštovi  hraběti  z  Vrtby.  Koku  1750  zemřel  hrabě 
Arnošt,  jeho  syn  a  dědic  téhož  jména  roku  1791  ;  po  něm  následoval 
syn  Adam  hrabě  z  Vrtby,  kterýž  roku  1807  zemřel  co  poslední  člen 
větve  hrabat  z  \'^rtby  na  Voticích,  odkázav  statky'  své  Františku  Jose- 
fovi Vratislavovi  z  Mitrovic.  který  byl  v  držení  jich  do  roku  1849.  Za 
tohoto  vedeny  dlouhotrvající  krvavé  rozepře  s  poddanými  o  odbývání 
roboty,  až  konečně  roku  1836  zvítězilo  právo  násilím.  Roku  1872 
koupil  zadlužené  statky  Maxmilián  svob.  pán  z  Ergeletu  a  Karel  svob. 
pán  z  Lippe. 


ZÁMEK  \"E  \'0TIC1CH. 


—   133  - 


Město  Votice  čítá  2206  obyv.  a  jest  sídlem  okresního  soudu, 
berního  úřadu,  dvou  záložen,  vzdělávacích  i  zábavních  spolků  a  obec- 
ných i  měšfanských  škol.  F^arní  chrám  sv.  Václava  stojí  na  mírněm 
návrši  a  pochází  z  dávn\''ch  dob.  V  přistavěné  kapli  sv.  Jana  Nep. 
jest  náhrobek  Jana  Šlechty  ze  \'šehrd.  Starý  zámek  stojí  při  jižní 
straně  kostela;  zachovala  se  pouze  západní  část,  llorentinskými  štíty 
ozdobená.  Náměstí  tvoří  téměř  pravideln\'  čtverhran  a  je  ozdobeno 
uprostřed  zděným  sloupem,  na  jehož  hořejším  oddílu  jsou  obrazy  sv. 
Floriána,  sv.  Vojtěcha,  sv.  \'áclava  a  P.  Marie  Karlovské.  Sloup  ob- 
klopen kamenným  zábradlím,  po  jehož  rozích  na  sloupcích  jsou  sochy 
sv.  Barbory,  sv.  Rosalie,  sv. 
Pavla  a  sv.  Šebestiána.  Ná- 
městí obklopují  pěkně  vy- 
stavěné domy,  mezi  nimiž 
radnice  a  j.  Ku  klášteru 
Františkánskému  přiléhá  ma- 
lý kostelík  svatého  Františka 
Seraf.  v  původní  podobě 
z  roku  1631.  Po  levé  straně 
postaven  jest  oltář  P.  Marie 
Spomocnice  Pasovské.  o  kte- 
ré šla  pověst,  že  u  přítomnosti 
velik5'ch  hříšníků  měnívá 
svou  barvu.  Po  pravé  straně 
hlavního  oltáře  visí  obraz 
nejstaršího  předka  rodu  Vrt- 
bovských  —  blahoslaveného 
Hroznatý,  zakladatele  klá- 
štera Teplského. 

Vyjdouce  sobě  z  města  do  rozkošného  údolí  k  jihu  se  táhnoucího, 
spatříme  blízko  za  městem  po  levé  ^traně  horu  , Větrov"  zvanou,  na 
jejímž  temeni  stojí  starobylá  poutnička  kaple  sv.  Vojtěcha,  od  hraběte 
Jana  Jetřicha  Šlechty  ze  Všehrd  as  roku  I68U  založená,  při  níž  do- 
mnívá se  lid  náš  spatřovati  zbytky  .Huso\v  kazatelny".  S  temene 
.Větrova"  naskýtá  se  oku  rozsáhlá  uchvacující  vyhlídka.  Dole  při  sil- 
nici v  levo  stihneme  vísky  Lysou  a  Ohrady,  Větrov,  M3'sletice. 
samotu  Horu,  vísku  Hostišov,  samotu  Buchov  a  osadu  Oldři- 
chovec  se  samotou  a  dvorem  Zálesím.  Roku  1360  činí  se  zmínka 
o  Blažeji  a  Janu  z  Oldřichovce.  Roku  1398  navrhli  patroni  Zdeněk 
Oldřichovec  a  Zbyněk  z  Buchova  kněze  Přibika  z  Netvoříc  ke  kostelu 
zdejšímu.  Roku  1589  P2va  Kaplířová  ze  Slavko\a  |)rodala  Oldřichovec 
Bernardu  Hodějovskému  z  Hodějoxa  na  Chotěli;ich.  kterýž  ])ak  roku 
1601   dostal  se  i  k  sousednímu  panství  Smilkovskému. 


KAl  LIČK.V   SV.  VíJJTĚCHA  „NA  VĚTROVÉ'. 


-    134 


Smilkov,  rozkládaje  se  v  pékné  úzké  kotlině  honosí  se  krásným 
zámkem,  obklopeným  rozkošným  parkem.  Smilkov  jest  bývalým 
sídlem  rytířů  _ze  Smilkova'.  z  nichž  pocházeli:  Vrativoj  a  Ctibor  ze 
Smilkova.  po  jejichž  smrti  připadlo  dědictví  Smilkovské  bratrovi  jejich 
Bohuňkovi  ze  Smilkova.  Součastníkem  jejich  byl  pověstnx'  rytíř  Jan 
Sádlo  ze  Smilkova,  přední  důvěrník  a  milec  krále  Václava  IV.  O  synu 
jeho  Sádloví  děje  se  zmínka  ještě  v  roce  1463,  kdy  zde  sídlil.  Později 
se  však  o  rodu  jeho  zmínka  nečiní  a  Smilkov  vešel  v  drženi  soused- 
ních rytířů  \'ejháků  z  Koutů.  Roku  \ř>'M  za])sal  Jan  \'ejhák  z  Koutu 
tvrz  a  ves  Smilkov  rytíři  Bohuslavu  Tčmínovi  z  Těmic.  jehož  svn  Jiří 

'l\"niín  z  Těmic  prodal  je 
roku  1572  rytíři  Silvestrovi 
•Mlazovskému  z  Těšnice  a 
ten  rok  na  to  Jindřichovi 
Šaškovi,  Vojířovi  z  A^ácovic, 
kterýž  však  o])ět  roku  1590 
Smilkovjanovi  Berko  vskěmu 
ze  Sebiřova  trhem  postoupil. 
Po  téhož  smrti  prodán  jest 
roku  1596  Mikuláši  \'ora- 
ěickému  z  Paběnic,  a  ten 
postoupil  statek  roku  1599 
Stěpánu  Jiřímu  ze  Štern- 
berka na  \'otiťich.  Od  tohoto 
koupil  jej  i  se  statkem  Cho- 
lětickým  Jan  z  Talmberka 
a  na  Riesenburce,  jehož  dě- 
dicem stal  se  r.  1634  Václav 
Vilém  z  Talmberka,  týž, 
kter\'  vyznamenal  se  r.  1648 
statečným  hájením  Prahy  proti  Švédům.  Po  Janu  Ma.xmiliánovi  a  A'áclavu 
^'ilémovi  z  Talmberka.  který  sešel  smrtí  roku  1697  bezdětek,  získal  pak 
Smilkov  Krištof  Karel  \'oračický  z  Paběnic  a  na  Božejově,  po  jehož 
smrti  roku  l7Ui  přii)adl  při  děleni  Krištofu  Norbertovi  \'oračickému 
z  Paběnic;  ten  pak  i)rodal  jej  roku  1721  Emerichu  Karlovi  hraběti 
.Meternichovi  z  Winneburku  a  ten  jej  roku  1725  odstoupil  Karlu  Pecc- 
liovi  z  Adlersheimu.  Týž  zemřel  roku  1734  bezdětek,  odkázav  Smilkov 
svému  sestřenci  Janu  Jindřichovi  svob.  pánu  z  Bissingen.  kterýž  opět 
nemaje  dítek,  odkázal  jej  synovci  svému  Jáchymu  Jindřichovi  \'oračic- 
kěmu  z  Paběnic.  po  němž  připadlo  zboží  jeho  šesti  dcerám. 

V  sousední  vsi  Koutech  jest  dvůr,  pod  kterým  v  nížině  na 
ostrově  zámeckého  rybníka  čněla  kdysi  rytířská  tvrz.  Nejstarší  známí 
držitelé  zdejší  byli  rytíři  Jarohněv  a  \'ilém  Vejhákové  Koutští  z  Koutů, 


HUSOVA  KAZ.ATELN  \ 
NA  „VĚTROVÉ-. 


—  135  - 

počátkem  asi  16.  století.  Po  smrti  Jarohněva  synové  jeho  Jan,  Oldřich 
a  Svatomir  dělili  se  o  dědictví  otcovské,  při  čemž  připadla  větši  polo- 
vice tvrze  zdejší  Oldřichovi,  Svatomírovi  připadla  druhá  část.  Oldřich 
získal  později  i  díl  bratra  Svatomira  a  nechal  celek  dceři  Elišce,  man- 
želce rytíře  Jana  Voračického  z  Pabčnic  na  Prčici.  Před  smrtí  roku 
1573  odkázala  tato  tvrz  Kouty  dceři  své  Elišce  z  Paběnic,  manželce 
rytíře  Bořka  Nepoliského  ze  Záchrašfan,  jemuž  po  smrti  Eliščině  Kouty 
připadly.  Avšak  t\>ž  již  roku  1599  prodal  je  rytíři  Jiřímu  Vítovi  ze 
Rzavého  na  Stadlci,  který  je  před  smrtí  roku  1604  syníim  Bohuslavo\i. 
Janovi.  Vilémovi  a  Mikuláši  odkázal.  Nejstarší  bratři  Bohuslav  a  Jan 
prodali  roku  1606  Kouty  Kunce  z  Talmberka,  rozené  z  Říčan  a  na 
Smilkově  a  Chotěticich,  a  ta  spojila  je  s  panstvím  vSmilkovskvm. 
Tvrz  zdejší  zašla  během  XVH.  století. 

Nedaleko  Kout  jest  víska  Líštěnec  a  Lhoty:  Hlaváčová  a  Ka- 
rasova. OdSmilkova  k  jihu  leží  Baňov.  v  právo  Jíví.  Řadič,  bvvalé 
sídlo  vladyk  Holubů  z  Radíce;  při  silnici  samota  Ješetice,  osada 
Nov\'  Dvůr  a  Cerven\^  Újezd,  původem  svým  sahající  as  do  14.  sto- 
letí, s  farním  gotickým  chrámem  sv.  Matouše.  V  Ř  i  kove  shlédneme 
ještě  dnes  bývalou  tvrz,  na  niž  vládli  vladykové  z  Řiko\-a;  dále  k  se- 
veru stihneme  vísky  Jiříkovce,  Loudilky,  s  překvapující  vyhlídkou 
do  kotliny  Sedlecké,  s  dvorem  Chotěticemi,  původním  sídlem  vla- 
dyků  z  Chotětic  a  dvorem  Vozerovsk_vm,  při  němž  stávalo  sídlo 
vlády cké.  Za  další  pouti  okresem  stihneme  záhy  malou  osadu  Cisto- 
vice;  při  železniční  trati  pak  Herma  nicky,  se  starým  zámečkem,  na 
němž  vystřídalo  se  mnoho  majitelů,  až  roku  1750  bvlv  od  hraběie 
z  Bissigen  k  Smilkovu  připojeny.  Při  silnici  do  Sedlčan  leží  ves  Heř ma- 
níce, dále  Dědkov,  bývalé  sídlo  rytířské  a  osada  Křenovičkv. 

Z  Heřmaniček  projdeme  osadou  Ar  neštovicemi,  s  farním  chrá- 
mem sv.  Šimona  a  Judy,  pocházejícím  z  doby  přechodní  ze  slohu 
románského  v  gotický,  asi  ze  Xííí.  století,  se  zajímavým  vnitřkem. 
Arnoštovice  přináležely  ode  dávna  pod  patronát  rytířů  z  Ivoutů.  Patro- 
nátní  právo  to  zůstalo  při  vrchnosti  Ivoutské  do  roku  1546.  kd\'  při 
dělení  dostalo  se  Janu  Vejhákovi  z  lÝoutů,  kter\'  zemřel  roku  1.556. 
Poručnik  jeho  jediné  dcery  Johany,  rytíř  Markvert  Věžník  z  Viníku, 
prodal  roku  1558  statek  Arnoštice  rytíři  Smilovi  Hodějovskému  z  Ho- 
dčjova  na  Chotěticich.  Potomci  jeho  roku  1599  prodali  je  Štěpánu 
liřimu  ze  Šternberka,  a  od  toho  koupeny  roku  1601  Janem  z  Talm- 
berka. Od  toho  času  zůstala  vrchnost  Smilkovská  patronem  chrámu 
Arnoštovického. 

Severněji  dále  projdeme  vískou  Jestřebicemi,  v  levo  spatříme 
Střelitov  a  osadu  Beztahov  (za  stará  Beztuhov)  se  zříceninami 
staré  tvrze,  b\'valým  to  sídlem  vladyk  z  Beztahova,  kteřížto  drželi  se 
tu  do  konce  XV.  století,    načež  přešla   v  držení  pánů  z  Říčan.    Vilém 


-    130   - 


r' 


-> 


ZÁMEK  VE  \RCHOTOVYCH  JANOVICÍCH. 


—   137  — 


Lev  z  Říčan  na  Beztahově,  súčastniv  se  vzpoury  sta\ovské  roku  1618. 
zlratil  statek  Beztahov,  kterýž  prodán  pak  roku  1623  Sezimovi  z  Wtby 
na  Vrchotových  Janovicích.  V  Beztahově  jest  stanice  železniční  na 
trati  z  Prahy  do  ^"ídně. 

Západně  odtud  jest  osada  Martinice,  s  filiálním  kostelem  ve 
slohu  gotickém,  při  němž  zříme  ještě  nepatrné  zbytky  b\'valé  t\-rze 
proslulých  páníj  a  hrabat  z  Martinic.  Boleslav  z  Redhoště  počal  se 
první  psáti  ze  Smečna  a  z  Martinic.  Roku  1415  připomíná  se  ještě 
Aleš  z  Martinic.  Později  dostali  se  Martinice  jiným  držitelíim.  ač  ještě 
během  XW  století    k  pijvodnímu  rodu  se  vrátily,    z  kteréžto  doby  pii- 


VCHUU  UO  ZÁMKU  Vii  VRCHOTOVÝCH  JA.\U\  ICICH. 


pomíná  se  Hynek  z  Martinic.  \"šak  již  roku  1528  měly  Martinice  jiného 
pána  v  osobě  Jaroslava  Komárovského  z  Libanic.  Brzy  potom  byly 
Martinice  rytířem  Václavem  Předborem  z  Radešína  na  Janovicích  kou- 
peny a  se  statkem  Janovickým  sloučeny.  K  osadě  přiléhají  vísky 
^'ranov,  Xezdice,  Budčovice,  Peklov.  Zochov  a  Košovice:  dále 
malé  osady  Nazdice,  Durdice  a  k  západu  ves  Zahrádka. 

Po  potoce  Mastníku  jdouce,  projdeme  vískou  Podolím,  v\^še 
spatříme  farní  osadu  Vojkov,  kdež  stávala  tvrz,  nyní  zámek  se  dvorem. 
Z  rodu  \'ojkovsk5-ch  z  Vojkova  známi  jsou :  Bernard  a  Heřman  z  \'oj- 
kova,  roku  1372  Bernard  a  Jaroslav  z  Vojkova,  roku  1415  Jaroslav 
2  A''ojko\'a.  Roku  1450  dostali  se  v  drženi  tvrze  \'ojkovské  rytíři 
z  Milhostic  a  z  \"ojkova.  Xa  začátku  XVI.  stol.  sídleli  zde  bratří 
Albrecht  AVjjkovskx'  z  Milhotic  na  Vojkově  a  Křtěnovicích  a  Mikuláš 
na   Řadiči.    Roku    1551    prodali    synové    Albrechtovi  \'ojkov    s  jin\'mi 


-   138  - 

ještě  statkv  Janovi  z  Říčan  na  Kosové  Hoře.  po  jehož  smrti  pi^ipadl 
Vojkov  Hanušovi  z  Řitan  r.  1518.  Roku  1622  byv  konfiskován,  dostal 
se  Vojkov  nejprve  Albrechtovi  z  Valdštejna.  rok  na  to  Sezimovi 
z  Vrtby,  jehož  syn  prodal  statek  tento  Karlu  Leopoldu  Carettovi 
z  Millesimo.  Roku  1725  držel  statek  Jan  Yií  Malovec  z  Malovic.  Man- 
želka jmenovaného  prodala  Vojkov  rytíři  Janu  Martinovi  Bťšínovi 
z  Běšín.  Dcera  jeho.  Marie  Anna.  provdaná  za  Rudolfa  hraběte  Vrati- 
slava z  .Mitrovic.  nemajíc  dětí,  odkázala  Vojkov  bratru  Františkovi 
Janovi  z  Běšín.  Po  něm  získal  jej  František  Adam  svob.  pán  Hoch- 
berk  z  Hennersdorfu  a  dědila  jej  dcera  jeho  provdaná  za  Matiáše 
Františka  Riese.  Nedaleko  opuštěná  samota  Klokočov,  v  právo  odtud 
vísky  Lhota  veliká.  Lhota  malá.  ves  Bezmíř,  osada  Radotín, 
a  při  železniční  trati  Voticko-Sedlčanské  osada  Křešice  se  dvorem, 
při  němž  stávala  tvrz  pánů  z  Křešic.  Později  jsou  Křešice  s  Janovi- 
cemi spojeny.    Xa  právo  jest  železniční  stanice  Votice-Veselka. 

Po    silnici  odtud    k  západu   přijdeme    do 

JANOVIC  (\'rchotov\'ch).  obce  spojené  s  městečkem  soujmenným 
a  pijvodištěm  staroslavného  rodu  pánů  z  Janovic.  Nejstarší  proslulý 
rodu  toho  byl  vladyka  Jan  roku  1224.  Druhý  předek  toho  rodu  jme- 
nuje se  Kunrád  z  Janovic  roku  1234.  Z  doby  Karla  IW  připomíná 
se  Herbard  a  Petr  z  Janovic.  Rod  ten  vládl  současně  na  Chlumci. 
kter\-  vystavěl,  jakož  asi  i  farní  chrám  sv.  Martina.  Roku  1376  byli 
zde  Jan  a  Smil  z  Janovic  a  roku  1,391  Purkhart  z  Janovic.  Sňatkem 
Jitky  z  Janovic  se  Slavatou  z  Chlumu  a  z  Košumberka  dostaly  se 
Janovice  v  drženi  toho  rodu.  Okolo  roku  1455  přešly  v  držení  rodu 
Vrchotů  z  A'rchotic.  dle  něhož  se  naz\''vají  \^rchoto\'ými.  Roku  1474 
sídleli  tu  vladykové  Štěpán  a  Oldřich  \'rchotové  z  A'rchotic  a  Janovic. 
Poslední  toho  rodu  byla  Ivristina  z  Vrchotic,  provdaná  za  rytíře 
Václava  Předbora  z  Radejšína.  Roku  1538  prodala  Kristina  z  Vrchotic 
statek  Janovick\-  Janovi  staršímu  Říčanskému  z  Říčan  na  Maršo- 
vicích.  Syn  jeho  \'Iachyně  z  Říčan  na  Janovicích  prodal  statek 
Hynkovi  z  Roupova  na  Janovicích,  po  jehož  smrti  roku  1603  koupil 
jej  Jan  Prostiborský  z  \'rtby  na  Červeném  Hrádku.  Roku  1609  obdržel 
Janovice  Sezima  z  Vrtby,  po  smrti  téhož  roku  U)48  dědil  statek  jeden 
ze  čtyř  synů  jeho  Ferdinand  František  hrabě  z  Vrtby  na  ^'oticich 
a  Janovicích,  zanechav  dědictví  své  roku  1712  synu  Arnoštovi  Fran- 
tiškovi z  Vrtby,  kterj'  roku  1750  zemřel,  načež  uvázal  se  v  dědictví 
Arnošt  František  II.  hrabě  z  Vrtby.  Adam  František  hrabě  z  Vrtby 
syn  předešlého,  odkázal  statky  své  Františku  Josefovi  hraběti  Vratisla- 
vovi z  Mitrovic.  kter\- zemřel  roku  1807.  Od  dědiců  tohoto  koupil  Jano- 
vice s  ostatním  zbožím  roku  1872  Maxmilián  svob.  pán  z  Ergeletu 
a  Karel  svob.  pán  z  Lippc.  \'  krásně  zařízen\''ch  zámeckých  pokojích 
nalézá  se  mnoho  pamětihodných  podobizen  z  rodu  ^'rtbovských.  Rovněž 


139  — 


ZADNÍ  ČÁST  ZÁMKU  VE  VRCHOTOVÝCH  JANOVICÍCH. 


-    140  — 

chová  se  v  zámku  rodokmen  rytířů  Markvartů  z  Hrádku.  V  sousedství 
samota  Babice. 

S  Janovicemi  sousedí  viska  s  dvorem  Voračice.  Madykové 
z  Paběnic  usadili  se  v  XV.  století  na  zdejší  tvrzi,  od  níž  jméno  Vo- 
račick^ých  z  Paběnic  přijali.  Na  počátku  XVII.  století  koupil  statek 
Sezima  z  Vrtby  a  spojil  se  statkem  v  Janovicích.  Severněji  jsou  ves- 
nice Minartice  a  Sledovice,  v>'chodně  osada  Mrvíce,  b\''valé  sídlo 
vladyk  z  Mrvic;  dále  přijdeme  do  osady  Slavkova,  rodinného  to  sídla 
vladyk  ^MdlákLl  ze  Slavkova:  severněji  zříme  vísku  Zahradnici 
s  blízkými  Božkovicemi,  s  osadou  Rudolticemi  a  vískou  Brašti- 
cemi.  při  rozsáhlém  rybníku  ..Zrcadlu"  zvaném,  odkudž  za  krátko 
stihneme  sídla  rytíříj  z  Tožic.  později  Trmalů  zvaných,  osadu  Tožice. 
se  starožitnými  filiálním  kostelem  sv.  Martina,  v  jehož  blízkosti  nalézají 
se  stopy  zaniklého  sídla  panského.  Tožice  byly  již  ve  XIII.  století 
vladyck5'm  sídlem.  Nejstarší  známý  člen  rodu  Tožick5'ch  jest  Jan 
z  Tožic.  Roku  1318  připomínají  se  Lev  a  Rač  z  Tožic;  roku  1415  Jan 
a  Vilím  z  Tožic.  Bohuslav  Trmal  z  Tožic  koupil  roku  1520  sousední 
tvrz  Drachkov,  spojiv  ji  s  tvrzí  Tožickou.  Na  cestě  k  severu  jsou  osady 
Radošovice  a  Drachkov,  sídlo  b\'val\-ch  vladyk  z  Drachkova;  nej- 
severněji  pak  jest  malá  osada  Zahořany  a  dvůr  Hůrka. 

Dáme-li  se  z  Votic  silnicí  na  sever,  projdeme  samotou  Srbicemi, 
vesničkou  Mladoušovem,  v  právo  zříme  vísky  Kochnov  a  Mokrány 
a  ihned  potom  stihneme  v  úrodné  pláni  osadu  Olbramovice.  s  tiliál- 
ním  chrámem  sv.  Trojice,  dávné  sídlo  rytířů  z  Olbramovic,  z  kteréhož 
rodu  nejstarší  známí  předkové  byli  roku  1368  Odolen  a  Přech.  jjanoši 
z  Olbramovic.  jichž  tvrz  čněla  na  západním  konci  vesnice.  Rytíř  Kun("š 
z  ( )lbramovic  býval  milcem  krále  \'áclava  IV.  Bohuchval  Bořeck\' 
z  Olbramovic  prodal  roku  1580  dávné  sídlo  rodu  svého  Olbramovice 
rytíři  Adamu  \'elemyšlskému  z  Velemyšlevsi  na  Olbramovicích.  Ten 
r.  1609  odkázal  statek  sNmu  svému  Janu  Tobiášovi  Velemyšlskému. 
kterýž  opět  prodal  jej  hraběnce  z  Fůrstenberka,  rozené  ze  Šternberka, 
která  jej  s  panstvím  Leštensk}>m  spojila.  Dcery  a  dědičky  její  prodaly 
statek  Olbramovický  Ferdinandu  Františkovi  hraběti  z  \'rtby  na  \o- 
ticích. 

Dále  odtud  k  severu  leží  víska  Sem  ti  n  malý  a  vesnice  Semtín 
velk5',  s  bývalou  tvrzí  pánů  ze  Semtína;  o  něco  dále  pak  zříme  osadu 
Tomice,  s  velikým  rybníkem:  východně  na  táhlém  úbočí  osadu 
Ouběnice  (Alběnice),  s  farním  chrámem  sv.  Markéty,  pocházejícím 
ze  XIII.  století,  v  němž  pochováno  jest  mnoho  členů  rodiny  Radecké 
z  Radce.  Nedaleko  samota  Krsov.  Na  silnici  z  Ouběnic  do  Jankova 
přijdeme  do  vísky  Stržence.  od  níž  na  právo  spatříme  osadu  Jiřin, 
vísku  Jeleneč  a  vesnici  Kaliště;  projdíjme  Jankovskou  Lhotou 
a  za  několik  minut  jsme  v  městečku 


—   141   — 

JANKOVĚ,  na  soujmenném  potoce  u  paty  vrchu  Chrastišova, 
s  farním  chrámem  sv.  Jana  Křtitele,  v  němž  hrobka  pánů  z  Talmberku, 
kteříž  na  tvrzi  zdejší,  jejímiž  zakladateli  byli  nepoch3'bně  páni  z  Wa.- 
šimi,  vládli.  Při  tvrzi  stávala  kaple  značící  místo,  kde  generál  Gotz 
ve  známé  bitvě  6.  března  1645  padl;  nyní  postaven  tam  železný  kříž. 
Rod  pánů  7.  Talmberka  vládl  na  Jankově  téměř  po  tré  století.  R.  1702 
Rudolf  z  Talmberku  prodal  panství  Jankovské  Janu  svob.  pánu  Ivořen- 
skému  z  Terešova.  T\tz  Jankovská  trvala  až  do  roku  1785.  Půl  ho- 
diny odtud  k  severu  jest  samota,  druhdv  sídlo  rj-tířské.  Jitra  zvaná. 
Na  silnici  mezi  \'olic('mi  a  Jankovem  stihneme  vesnici  Otradovice, 
Cerven\'mi  zvané,  se  zbytky  tvrze  rytířů  z  Otradovic,  severněji  i)ak 
osady  Budenín.  Pičín  a  dvůr  Lažany.  Z  Otradovic  po  silnici  dojdeme 
za  krátko  starobylého  městyse 

NEUSTUPOVA,  se  starožitn\''m  farním  kostelem  Nanebevzetí  P. 
Marie  a  zámkem  (dvůr.  pivovar,  lihovar  a  j.).  sídlem  to  pánů  Neustu- 
povských.  Známý  rodu  toho  jest  \'ladyka  Xeustup  (Xeostup)  z  r.  1185. 
\  dobách  husitsk\-ch  bouří  vládl  tu  rytíř  Unka  z  Xeustupova.  Po- 
čátkem X\T.  století  vládli  statkem  dva  bratří  Kuneš  a  \'áclav  Ra- 
dimští  ze  Slavkova.  \'  roce  1600  připomíná  se  tu  jako  držitelka  paní 
Eva  Kaplířová  ze  Sulevic.  Po  tragické  smrti  manžela  jejího  statek 
postoupen  cizinci  dobrodruhovi  Martinovi  Huertovi.  Spustošený  vál- 
kami měnil  potom  rychle  své  vrchnosti.  V  právo  zříme  vísky  Boře- 
tice.  Vrchy  a  Podlesí,  v  levo  Slavín,  dále  přijdeme  do  Sedlecká 
a  Jiřetic.  Ve  \'lčkovicích,  mezi  Xeustupovem  a  Jankovem.  nynější 
zámek  přetvořen  ze  staré  tvrze  pánů  \'lčkovic,  kteřížto  roku  1759  vy- 
mřeli. V  roce  1857  koupil  statek  Otto  Chotek  hrabě  z  Chotkova 
a  Vojnína,  pán  na  Ratmiřicích. 

V  nejkrajnějším  vv^chodě  okresu  v  polohách  dosti  malebných 
rozkládají  se  Broumovice,  Xosákov,  Podolí,  Cečkov.  Zinice. 
ves  Lohov'  a  farní  osada  Šlapán  o  v,  kdežto  sídleli  vladykové  ze 
Slapánova.  Kostel  nav^štívení  P.  Marie  stojí  na  mírném  návrší  a  po- 
chází ze  XIII.  století.  \'  místě  samém  nalézají  se  stopy  staré  zašlé 
tvrze.  Poblíže  samoty  Hójšín  a  Svojšice.  Severozápadně  odtud 
stihneme  vesnice  Odlochovice,  se  zámečkem  a  bývalou  tvrzí  vladyk 
z  Odlochovic.  Roku  1534  připomíná  se  rytíř  V^áclav  Xosákovec  z  Odlo- 
chovic;  po  tomto  synové  jeho  Jan  a  Mikuláš.  Roku  1651  přešly  Odlo- 
chovice na  Karla  Adama  Levu  z  Říčan  a  roku  1674  na  rytíře  Adama 
Jindřicha  Radovského  z  Hustiřan.  Již  roku  1678  dostaly  se  rytíři  Krišto- 
fovi  Božkovi  Dohalskému  z  Dohalic,  načež  stále  měnily  majetníky 
~své,  až  konečně  roku  1786  dostaly  se  manželům  \'áclavovi  a  Anně 
Rombaldov\'m  a  roku   18 II  synovi  jich  Václavu  Rombaldovi. 

Při  samé  pak  silnici  do  Jankova  je  osada  Zvěstov,  se  zámkem, 
přetvořeným  ze  staré  tvrze,  sídla  to  pánů  zeZvěstova;  vpravo  odtud 


—  142  — 

^^ěstec  a  Vlastišov,  severněji  Ondřejoves.  v  levo  pak  při  silnici 
na  mirně  táhlém  návrší  pod  vrchem  Hory  osada  Ratmiřice,  s  filiál- 
ním kostelem  sv.  Havla,  hraběcím  zámkem  z  roku  1706  a  památnou 
studnou  Svato-Anenskou.  V  XVI.  století  vládli  tu  rytířové  ze  Sku- 
hrova.  načež  spojili  Ratmiřice  s  Vlašimi.  Roku  1665  dostaly  se  Ru- 
dolfu z  Talmberka  a  roku  1702  Janu  Antonínovi  Kořenskému  z  Tere- 
šova.  kter\'žto  zde  nový  zámek  vystavěti  dal.  \'  minulém  století  při- 
padl statek  zdejší  Ottovi  hraběti  Chotkovi  z  Chotkova  a  Vojnína.  Xa 
cestě  z  Ratmiřic  na  sever  přijdeme  do  bX^valého  vladyckého  sídla 
Skrýšova.  vvchodně  zříme  Češtin,  dále  vesnici  Bedřic hovíce, 
s  filiálním  kostelem  sv.  Vavřince  a  bývalou  tvrzí.  Z  podacích  držitelíi 
zdejšího  chrámu  známi  jsou  z  roku  1361  r\'tiř  Drška  z  Xesper  a  Zdislav 
z  Bedřichovic.  Během  X\'.  století  vešli  v  držení  Bedřichovic  vlady- 
kové  z  Lomné  a  psali  se  odtud  Bedřichovětí  z  Lomné.  Roku  1600 
uvázal  se  v  drženi  statku  rytíř  Alikuláš  Chobotský  z  Ostředka.  načež 
prodány  Bedřichovice  Janovi  z  Talmberka,  kter\-  je  spojil  s  Janko- 
vem.    Tvrz  zdejší  stála  při  statku  Jakuba  Sladkovského. 

Čtvrt  hodiny  jihovýchodně  od  Bedřichovic  jest  dvůr  Čerkovice. 
býval  sídlem  vladyk  řečen\''ch  Crkovští  ze  Zahrádky.  Připomínají  se 
z  rodu  toho  roku  15,'U  Ctibor  ze  Zahrádky  na  Crkovicich,  roku  1556 
Zdeněk  ze  Zahrádky  na  Crkoxicich  a  A'áclav  v  Lejšově.  Později  dostal 
se  dvůr  k  panství  Ratmiřickému. 

Jan  Čemus. 


XXXIV.  OKRES  SEDLČANSKÝ. 

Stříbrný  pás  řeky  Vltavy,  proplétající  se  celou  severozápadní 
hranicí  okresu,  odděluje  jej  s  této  strany  od  okresu  Příbramského  ; 
v  severu  hraničí  Sedlčany  na  X^eveklovsko,  kdežto  ve  v\'chodě  mezuji 
s  ním  oba  k  hejtmanství  Sedlčanskému  slušící  okresy  Votice  a  vSedlec. 
o  jižní  a  jihozápadní  hranici  pak  dělí  se  Milevsko  a  Písek,  tento  však 
jen  zcela  nepatrn\-m  pruhem  území  jeho  se  dotýkaje.  Xynější  okres, 
zaujímající  úhrnem  3.'57'7  km'-  ploch}',  tvoří  jihozápadní  část  b\''valého 
kraje  Berounského,  k  němuž  tu  příslušely  dominie:  Chlumec.  Petrovice, 
Zahrádka  s  Chlumem.  Třebnice,  Xalžovice,  Řadič,  Kněvíz,  Suchdol, 
Osečany,  Štětkovice,  Dobrohošt,  Kosova  Hora  s  Červen\'m  Hrádkem, 
Bolechovice  a  jistá  část  svobodníků  z  prvé  a  druhé  čtvrti  kraje 
Berounského. 

Ráz  kraje  představuje  vlnitou,  poměrně  dosti  nízkou  pahorkatinu; 
nejnižším  místem  okresu  je  přirozeně  vodní  rýha  řeky  Vltavy,  od  níž 
se  všecek  kraj  povlovně  k  jihozápadu  v\'ší.  Koryto  říční  samo  je  lemo- 


-    143  - 

váno  příkrými  stráněmi,  místy  skalistými.  jež  se  tu  až  k  samé  vodě 
svažují;  malebná  romantiěnost  údolí  Mtavského  odměňuje  vrchovatou 
měrou  námahu  turistovu,  zavítavšího  v  tyto  končiny.  Žel,  že  dosud 
krásy  údolí  toho  nejsou  na  tolik  pohodlně  přístupny,  na  kolik  by  bylo 
třeba  a  na  kolik  toho  ony  zasluhují.  Ráz  nízké  pahorkatiny  doplňují 
nehluboká  údolí  někter5^ch  potokíj,  jež  tu  a  tam  rozvinují  se  v  širší 
dolinu,  na  příklad  u  Sedlčan,  Xalžovic,  Krásné  Hory,  Kosobud.  Petrovic, 
Krašovic.  Skutečn\'  charakter  údolní,  pěkně  vyvinut\',  nalezneme  zejména 
při  potoce  Mastníku  a  Brzině,  u  Proutkovic  a  Předního  Chlumu.  Co 
do  základu  půdy  nutno  tu  rozeznávati  od  sebe  žulový  západ  a  převahou 
rulový  východ;  žulu  provází  křidlicov\'  kámen,  tak  zejména  u  Voři- 
kova,  Hrabří,  Plesiště,  Tisomnice.  Mokřan.  Krašovic  a  Radešína;  vá- 
penec vyskytuje  se  u  A"ápenic,  Tynčan.  Skoupu  a  Doubravic,  odkud 
hojně  je  používán.  Žulově  lomy  skýtají  znamenitN-  sta\el)ní  materiál, 
kter\'  až  do  Prahy  se  plaví;  viadukt  státní  dráhy.  Františkovo  nábřeží 
jsou  vybudovány  z  kvádrů  zde  nalámaných.  Druhdy  shrnul  kraj.  ještě 
ve  století  X\'I..  nalezišti  zlata,  tak  zvláště  u  Selčan  a  Krásné  Hory. 
Půda  okresu  je  většinou  písčitá  hlína,  silně  pískem  a  kameny  promí- 
šená,  se  žulovým  podkladem,  silně  zvětralým  v  polohách  nižších,  ka- 
menitým až  skalnatým  \'  polohách  vysokých;  odtud  také  směrem  do 
výše  hloubky  ornice  ub\-vá.  Z  veškeré  plochy  okresu  zaujímají  nej- 
větší díl,  2U2. 1  knř,  pole.  vSeje  se  nejvíce  žito  (28"/„).  ječmen  (  i2'7"/„) 
a  plenice  (!2'5"/o);  ovsem  osívá  se  i3'3"/'a  plochy  polní,  na  zemčata 
připadá  16'9"/o  půdy.  Ostatní  plodiny,  vyjímaje  snad  ještě  íepku  (U'2"/o) 
velkostatky  (počtem  16)  pěstovanou,  slouží  hlavně  domácí  potřebě  ho- 
spodářově, jako  mák,  zeli,  řípa  a  j.  Malá  racionelnost  českého  hospo- 
dárst\í  našeho  patrná  je  nejlépe  v  tom.  jak  málo  dovede  náš  člověk 
využitkovati  ladem  jinak  ležící  půdy  pro  pěstování  ovocných  stromů. 
Jaký  je  tu  rozdíl  ve  \-zhledu  krajin  mezi  českým  středem  země  a  mezi 
německým  severem!  Jak\-  to  utěšený.  lahodn\'  obraz  naskýtá  se  oku. 
jdeš-li  zjara  těmito  končinami,  ty  bezpočetné  stromy  a  stromky  tonoucí 
zrovna  v  záplavě  květů!  A  u  nás  V  Xěco  stromů  podél  silnic,  při 
velkostatcích,  nejspíše  ještě  v  zahradách  při  stavení  založených,  tot 
obraz  českého  venkova.  Z  ostatní  půdy.  mimo  pole.  připadá  nejvíce 
na  lesy,  jež  tu  zaujímají  7237  km-  plochy,  dále  na  pastviny  a  pláně 
{2\\W km-),  luka  (2r37,)  a  zahrady  (3-657o)- 

Hlavní  vodní  rýhou  okresu  je  řeka  A'ltava,  která,  jak  uvedeno 
již,  omývá  jeho  severozápadní  hranici:  k  přímému  povodí  jejímu  také 
tu  celý  okres  náleží.  Vltava,  vstupující  na  půdu  okresu  v  katastru 
-Předního  Chlumu  a  opouštějící  jej  po  toku  plném  oklik  a  zákruhů 
u  Řadiče,  kdež  vstupuje  na  půdu  okresu  Neveklovského,  náleží  a  ná- 
ležela zejména  dříve  k  důležitým  tepnám  hospodářského  života  okresu. 
Ovšem   až   po  dnes   neupravenost   divokého  toku  jejího  brání  plnému 


—   144  — 


využilkování  trto  laciné  dopravní  síly.  což  je  pro  okres  tím  závažnější, 
že  o  moderních  dopravních  prostředcích,  drahách,  nemůžeme  tu  téměř 
mluviti,  kdyžlě  odpočteme  jedinou  dosud  v  okrese  stávající  lokální  trat 
2  Votice  do  Selčan.  Proto  také  průmyslový  ruch  je  tu  zcela  nepatrn\', 
vvkázalf  okres  při  sčítání  v  r.  1900  úhrnem  celé  dva  průmyslové 
podniky. 

Xaše  doba  je  dobou  průmyslu :  v  něm  hledá  a  nalézá  největší  část 
obyvatelstva  svoji  obživu.  Je  tedy  přirozeno.  že  stahuje  se  ono  z  ven- 
kova do  středisek  průmyslov\'ch  a  nenalézá-li  dostatek  v\'živy  doma, 
stěhuje  se.  A  tak  i  v  okresu  Sedlčanském  setkáváme  se  s  ubýváním 
obvvatelstva  jeho ;    v  deseti  letech  ubylo   ho  tu    o  757  osob.     Úbytek 

ten  není  sice  ještě  značn\'-.  ale 
je  přece  důležitý  uváží-li  se.  že 
přirozen\-  vzrůst  nemůže  jej  pa- 
ralysovati.  Koku  1890  napočteno 
bylo  v  okresu  26.258  oby\'atel, 
roku  19(10  ])ak  25.501.  Obyva- 
telstvo je  ovšem  vesměs  české  a 
nepočítáme-li  nějaký  zlomek  pro- 
centa židů.  vesměs  katolické. 
Sídlí  v  dvou  městech,  hlavním 
a  spolu  sídle  hejtmanství  stejno- 
jmenného, Sedlčanech  (2662  oby- 
vatel, roku  1890  však  2692)  a 
v  Krásné  Hoře  (946  obyvatel) 
a  v  dvou  městysech:  v  Kosově 
Hoře  (1043  oby  v.)  a  Kamýku 
(471  oby  v.).  Obcí  mísíních  je  27, 
obci  katastrálních  128.  Z  těchto 
22  míst  může  se  vykázati  ško- 
lami, střední  školy  v  okresu  není, 
oboji    měštanské   mají  Sedlčany. 

Prvým  cílem  naší  pouti  okresem  bude  ijřirozeně  hlavní  místo  jeho. 

SEDLČANY.  Starožitné  město  toto.  již  roku  1294  jako  .trhové" 
připomínané,  rozkládá  se  v  mírné  nížině,  obklopené  k  západu  vrchy 
Šibenným  a  Cihelným,  k  východu  vrchy  Koledovskými.  V  městě  sa- 
mém stékají  se  potoky  Sedlčanský  a  Mastnick}'.  Roku  1,3,37  král  Jan 
zastavil  Petru  z  Rožmberka  mimo  jiné  zboží  také  zlaté  doly  v  Sedlča- 
nech a  právo  královské  ve  Vltavské  župě.  (Jd  té  doby  drželi  mocní 
Rožmberkové  město  v  zástavě  a  majíce  [)odací  právo  zdejšího  chrámu, 
slušícího  před  tím  od  nejstarších  dob  k  probošství  \'yšehradskému. 
skvostně  znovu  jej  vystavěli.    Ustavičn\'mi  válkami  s  'Jábor^'  a  později 


FARNÍ  CHRÁM  V  SEDLČANECH. 


—   145 


s  liejlmany  královsk\'mi  vzali  páni  z  Rožmberi^a  veliké  škody  na 
sv\'ch  statcicii  lak,  že  nuceni  byli  tyto  zastavovati.  Tak  také  roku  1481 
postoupil  Vok  z  Rožmberka  zboží  Sedlčanské  bratřím  Popelijm  z  Lob- 
kovic na  Chlumci  v  zástavu.  V  rodě  Lobkoviců  zíistaly  Selčany  až  do 
r.  1579,  kdy  je  opět  pan  Vilém  z  Rožmberka  složením  zápisné  summy 
k  državám  domu  svého  pí'ipojil,  aby  je  však  hned  na  to  postou])il 
regentovi  sv\'rh  statků  Jakubu  Krčinovi  zjelěan.  Ten  listinou  z  r.  I.S.".2. 
stvrzenou  panem  \'ilémem.  udělil  městu  znamenitou  \-ýsadu  v  tom 
smyslu,  že  všecky  stálé  platy  jim  všem  v  městě,  nynějšmi  i  budoucím 
se  odpouští.  Bohužel,  že  netrvaly  tyto  časy  ..budoucí  a  věčně"  lak 
dlouho,  nebof  ještě  sám  Krčin  v\'- 
sadu  onu  odvolal,  ba  město  v  ne- 
vídanou dotud  porobu  a  poddanství 
uvésti  usiloval. Po  jeho  smrti  (r.  1600) 
Sedlčany  spadly  dle  kontraktu  na 
rod  Rožmbersk}'.  vdově  po  Vilému 
z  Rožmberka  Poly.xeně  roz.  z  Pern- 
štejna, která  provdala  se  za  pana 
Zdeňka  z  Lobkovic  na  Chlumci  a 
Jistebnici.  Tak  zůstaly  Sedlčany  až 
do  zrušení  patrimonialnich  úí-adů 
spojeny  s  panstvím  Chlumeckým. 

Sedlčanští  vyznávali  po  d\ě 
století  víru  pod  obojí.  Teprve  za 
posledně  jmenovan\'ch  pánů  zboží 
Sedlčanského  hleděno  uvésti  pod- 
dané do  lůna  církve  katolické.  Město 
bylo  po  válce  tncetilélé  ve  stavu 
velmi  smutném,  jjole  pustá,  lidu 
málo  a  všichni  chudí.  Tak  hynula 
řemesla,  obchody,  vzděláni;  za  to 
tím  více  přibývalo  poroby  od  vrch- 
ností. Během  času  přilnuli  Sedlčanští  k  víře  katolické.  Avšak  jen  ])0- 
malu  hojily  se  těžké  rány,  lidnatosti  přirůstalo,  řemesla  i  obchody  se 
zvelebovaly.  Nynější  podobu  svoji  nabylo  město  v  době  \-  celku  ne- 
dávné, po  velikém  požáru  dne  21.  dubna  1828.  který  \c  dvou  hodinách 
schvátil  na  185  domů,  mezi  nimi  i  radnici.  děkanst\i  a  školu.  Xovvmi 
stavbami  mnoho  ovšem  na  vzhledu  a  významu  získalo;  jsouc  sidlem 
okresního  hejtmanství,  okresního  soudu,  berního  úřadu,  okres,  vvboru. 
poštovního  úřadu,  škol  obecných  i  měšfanských  s  pokračoxací  prů- 
myslovou, soustředuje  v  sobě  veškeren  hospodářský  i  politický  ruch 
širého  okresu.  Čítá  2662  obyvatelů,  kteříž  živí  se  polním  hospodář- 
stvím,  různ\-mi   řemesly  a  obchodem.    Při  potoku  Alaslníku.  přes  nějž 


KOSTEL  P.  MARIK   V  SEDLČANECH, 
ZVANÝ   .CÍRKVIČKA-. 


146 


vede  kamenný  most,  stojí  několik  niKmíi.  V  městě  odbývá  se  8  v\'- 
ročnich  trhů.  Náměstí  zdejší  jest  prostranně,  urovnané  a  domy  obstu- 
pují je  v  pravidelném  čtverhranu. 

Uprostřed  náměstí  týčí  se  od  roku  1713  na  vysokém  sloupu 
socha  P.  Marie,  na  úmysl  od  města  odvráceni  morové  rány  postavená. 
Na  jižní  straně  opodál  náměstí  stojí  děkansk}'  chrám  sv.  Martina  biskupa, 
s  nově  přistavenou  kaplí  sv.  Cyrila  a  Methoděje.  důstojná  památka  po 
staroslavném  rodu  Rožmberků.  Chrám  byl  nepochybně  ve  XI\'.  století 
v  nynější  podobě  vystaven.  Prvotně  pohřbívalo  se  na  hřbitově  kolem 
tohoto   kostela,   v  době   nové    zřízen    hřbitov    při   kostele   Nanebevzetí 

P.  Marie.   „Církvička"   zvaném,  vysta- 
:  věnem    r.    1734   na   návrší  severně  od 

města  na  místě  svatyně,  dle  podáni 
ještě  starší  než  chrám  sv.  Martina.  Jak 
bylo  již  zmíněno,  pochodí  podoba  rad- 
nice zdejší  z  doby  celkem  novější, 
ana  pro  časté  požáry  doznala  častého 
přestavování,  zejména  i)0  roce  1828. 
\'  městě  nalézá  se  lékárna,  nemocnice, 
občanská  záložna  a  m.  j.  Ve  znaku 
má  město  pětilistou  červenou  růži 
v  bílém  poli.  od  pánů  z  Růže  mu  udě- 
lenou. 

Kráčejíce  po  pěkné  silnici  ze  Sedl- 
čan k  východu,  dojdeme  za  čtvrt  ho- 
diny vesničky  Lhotky  (  l()2  (ib\'\'.)  a 
Ě'  '""'"'"  A  '       I'*'    železniční     trati    Sedlčany-\'otice, 

asi  malou  hodinu  východně  Sedlčan, 
spatři  oko  cestujícího  rozkošný  Cer- 
ven\-  Hrádek,  jenž  péči  barona  Mla- 
doty ze  Solopisk  středověkým  slohem 
nákladně  vypraven,  náleží  nyní  mezi 
přední  zámky  \-  Cechách.  Druhdy  býval  zámek  ozdoben  červen\'mi  pruhy, 
od  nichž  i  jméno  Cerven\'  Hrádek  obdržel.  K  západu  iirostírají  se 
(^hatrče  vesnice,  druhdy  městyse  Podhradce.  Na  Červeném  Hrádku 
vládli  pánové  z  Landšteina.  Za  vlády  Jiřího  z  Poděbrad  dostal  se 
Hrádek  v  drženi  rytířům  Břekovcům  z  Ostromeče,  kteří  jej  drželi  do 
roku  I56U.  kdy  jej  odkázali  svému  strýci  Sigmundovi  Valkouno\i 
z  Adlaru.  kterýž  Hrádek  manželce  své  Mandaleně.  dceři  Jana  z  Ričan 
a  na  Kosově  Hoře,  postoupil.  Skrze  tuto  přešel  pak  na  druhého 
manžela  jejího  Jana  Prostiborského  z  Vrtby  k  doživotnímu  užívání 
s  poukázáním,  aby  po  jeho  smrti  nejstaršímu  synu  Sezimovi  dědičně 
l)řipadl.    Tento  odkázal  Cerven\-  Hrádek,  Kosovu  Horu  a  Vojkov  synu 


RADNICE  V  SEDLČANECH. 


147 


UJ 

Q 
■< 
0£ 

■>> 
2 

UJ 

> 

ta 
•a 


—    148  — 

svému  Janu  Františkovi,  říšskému  hraběti  v.  Vrt1)y,  který  r.  1667  prodal 
Hrádek  Karlu  Leopoldovi  hraběti  z  Miliesimo  a  Mikuláši  FVanchi- 
montovi  z  Frankenfeldu.  z  jichž  rukou  po  krátké  době  přešel  trhem 
na  Annu  Zuzanu  hraběnku  Khunovu  z  Lirhtenberku.  Tato  však  ne- 
mohla platebních  lhůt  dodržeti  a  tak  ujal  Hrádek,  zatím  ohněm  silně 
poškozen}',  opět  Mikuláš  Franchimont.  Potom  dědil  jej  starší  syn 
Antonín  Alexandr.  Dcera  tohoto  Kateřina,  provdaná  za  Václava  An- 
tonína svob.  pána  z  Golče,  místosudího  království  Českého,  prodala  jej 
roku  1732  Veronice,  svobodné  paní  Radecké  z  Radce,  roz.  Bzenské 
z  Prorub.  a  ta  jej  postoupila  r.  1736  své  matce  Anně  Marii,  ovdovělé 
Bzenské  z  i'rorub,  roz.  Stračce  z  Nedubilic.  Z  rukou  Petra  Eusebia, 
hraběte  Radeckého  z  Radce,  získavšího  Hrádek  od  neteří  jmenované, 
dostal  se  statek  v  držení  hejtmanu  kraje  Budějovického,  Karlovi  svob. 
pánu  z  Eben,  který  jej  r.  1788  poruěenství  nezletilého  knížete  Josefa 
z  Lobkovic  prodal.  Toho  času  byl  Hrádek  s  Kosovou  Horou.  Vysokou, 
Pojezdcem  a  Lověicemi  v  jedno  panství  spojen.  R.  1834  nabyl  jmeno- 
vané statky  Františkem  svob.  pánem  ze  Solopisk  zmíněný  rod  Mla- 
dotu. Jen  v  nejhrubších  rysech  upomíná  nynější  budova  na  starobylé 
sídlo,  jehož  obrannx'  úkol  v  dávn\'ch  dobách  připomíná  nejen  jméno 
samo,  ale  i  k  západní  straně  zachovaná  hráz,  část  to  hradního  pří- 
kopu, kter_v  jak  to  zhusta  i  jinde  shledáváme,  mohl  býti  v  čas  hrozi- 
vého nebezpečenství  naplněn  vodou  z  přelehlého  na  východě  rybníka, 
Mastníkem  napájeného.  Moderní  doba  učinila  takováto  hradiště  zbyteč- 
nými, panská  sídla  dnešní  mají  již  úkol  zcela  jiný.  A  tak  na  místě 
l)ývaléh(>  příkopu,  záhubu  nepříteli  přinášejícího,  spočine  oko  tvoje  se 
zálibou  na  uměle  rozhozené  zeleni  vkusného  anglického  parku,  kler\'' 
jako  živoucí  stuha  zámek  obtáčí.  Nedaleko  Červeného  Hrádku  při 
potoku  Mastném  a  při  silnici  okresní  nalézá  se  tři  čtvrti  hodiny  na 
v\Thod  od  Selčan,  starobyl}'  městys 

KOSOVÁ  HORA.  Zakladatelé  její  byli  pánové  z  Landšteina.  Znám 
byl  jmenovitě  Jindřich  z  Kosovy  Hory.  Kostel  zdejší,  od  pánů  z  Land- 
šteina ze  13.  století  založeny',  [iřipominá  se  r.  1350  mezi  farními  děka- 
nátu Vltavského.  R.  1416.  koupil  Heřman  z  Hrádku  od  Jarohněva 
Vejháka  z  Ivouta  t\Tz  jeho  v  Kosové  Hoře.  Začátkem  16.  stol.  drželi 
ji  pánové  z  líičan.  kteří  se  odtud  i  „Kosohorskými"  zvali.  Jan  Koso- 
horský  z  Říčan  prodal  s  bratrem  svým  Bohuslavem  str\>cům  Hanušovi 
a  Janovi  z  lííčan  Ivosovu  Horu.  kterou  r.  k^78  dostal  syn  Janův  Heř- 
man, po  němž  r.  1612  připadly  statky  synům  Janovi.  Krištofovi,  Ada- 
movi a  Vilémovi.  Vilém  koupiv  díly  od  bratří  svých,  ujal  se  sám 
hospodářství.  Učastnivše  se  neštastného  odboje,  uvedli  pánové  z  Říčan 
rod  svůj  v  úplnou  záhubu.  Kosova  Hora  a  \^ojkov  dostaly  se  Albrechtu 
z  Valdštýna,  kter\''  je  hned  na  to  prodal  Sezimovi  z  \'rtby  na  Jano- 
vicích, \'oticích   a  Červeném    Hrádku,   po  němž  při  ilělení   mezi   syny 


-   149  — 

připadla  Kosova  Hora  s  Vojkovem  a  Hrádkem  Janu  Františkovi 
z  \Ttby,  kter5^  držel  je  na  to  po  pět  let.  V  dílci  smlouvě  mezi  bratry 
shledáváme  se  s  tímto  popisem  Hory :  , Zámek  Kosovskv'^  jest  ve  čtyry 
úhly,  vprostřed  něho  věž  vysoko  vyhnaná,  stará;  vtom  zámku  i  věži 
nachází  se  pokojův  velk^-ch  i  malých  13,  komor  14.  tafclstuben  I. 
plac  1,  pekárna  I,  kovárna  I,  špižírny  3,  kolna  I,  marštaly  na  12  koni, 
kašna  I,  i  jině  příležitosti  s  pivovárem."  —  Jako  další  držitelé  násle- 
dovali po  tě:  Františka  Alžběta  Fellnerova  z  P^eldeku.  Augustin  Matouš 
svob.  pán  ř^llner  z  Feldeku,  Karel  Leopold  Carreto  hrabě  Millesimo,  Anna 
Susana  hraběnka  Khunová  z  Lichtenberku,  Ladislav  Přibík  ^'ršovec 
Sekerka  ze  Sedčic,  Václav  Štěpán  Halánek  z  Hochberku.  R.  1713 
dědila  po  něm  vdova  Alarie  Kristina  Halánková  roz.  Kleinerová  z  En- 
geishofu.  Zasnoubením  se  jejím  s  Václavem  Vojtěchem  Karvíňsk\'m 
z  Karvině,  dostal  se  tento  v  držení  statku  Kosohorského.  Později 
klesla  Kosova  Hora  rozličn\'mi  svizely  na  pouhou  ves;  císařovnou 
Marií  Teresií  práva  městská,  jakož  i  držení  čtyř  v\Toěních  trhů  obno- 
veno a  potvrzeno.  Po  několika  ještě  držitelích  získal  Kosovu  Horu 
r.   1818  trhem  František  svob.  pán  Mladota  ze  Solopisk. 

Znak  mčstyse  jest  modr\'  štít  a  v  něm  stříbrná  hradila  městská 
s  cimbuřím,  z  níž  vyrůstá  věž  čtyřhranná  s  cimbuřím,  s  cihlovou  stře- 
chou a  zlatou  mako\icí ;  ve  věži  viděti  dvě  čtyřhranná  okna  vedle 
sebe.  V  hradbě  jest  otevřená  brána  a  v  tě  spatřujeme  na  zeleně  hoře 
černěho  kosa  se  zlatým  zobákem  a  zlatýma  nohama.  Obyvatelstvo 
(r.  1890  čítalo  1092.  r.  1900  jen  1043)  zaměstnává  se  rolnictvím,  obcho- 
dem a  řemesly.  ^'  místě  železniční  stanice,  poštovní  úřad,  synagoga, 
pivovar,  lihovar,  továrna  na  kůže,  dvůr.  Od  dávna  provozovalo  se  zde 
právo  hrdelní.  .Starobyh'  farní  chrám  sv.  Bartoloměje  asi  z  prvé  polo- 
vice XIIL  století,  stojící  při  náměstí,  založen  byl  pány  z  Landšteina 
v  jednoduché  podobě  lodi,  tradiční  archu  Noemovu  a  lodici  Petrovu 
připomínající.  Zámek,  na  východní  straně  náměstí,  tvoří  od  r.  1838  ve- 
likou moderní  budovu,  dnes  toliko  svým  mohutným  založením  na 
starobylé  sídlo  upomínající. 

Při  silnici  z  Kosovy  Hory  na  jihovjxhod  rozkládá  se  ves  L  a- 
vičky,  blíže  samota  Pojezd  ec.  Vysoká  aDobrohosf,  příhraničích 
okresu  Votického,  víska  se  zámkem  a  dvorem.  Sídleli  zde  od  dávna 
vladykové  z  Dobrohoště.  Čtvrt  hodiny  západně  vesnice  Lovci ce 
(163  obyv.),  někdy  zde  stávala  tvrz  vladyk  Lovčick\'ch  z  Lovčic.  s  ní 
sousedí  malá  víska  Hulín  (59  obyv.)  a  o  něco  jižněji  vesnice  Bole- 
cjiovice.  (230  obyv.)  V  místě  jest  zámek  s  dvorcem  a  kaplí  sv.  Jana 
Nep.,  od  rytíře  Jana  Karvínského  z  Karviné  r.  1 775  založenou.  Stávalo 
zde  sídlo  záhy  vymřelého  rodu  vladyk  z  Bolechovic.  Blíže  Bolechovic 
dvůr  Podhoří,  druhdy  sidlo  vladyk  z  Podhoří.  Směrem  k  Sedlčanům 
polními   cestami    přijdeme   k  Radci,    na    v\'šině   vystavěné,    severněji 


-    150  — 

spatříme  Lhotu  a  v  levo  Přibýšku.  nepatrné  to  vísk}-.  Xa  jih  od 
Radce  rozkládá  se  malá  ves  Mezné  a  o  něco  jižněji  při  silnici  k  Se- 
dlci přivitá  nás  větší  vesnice  Jesenice  (255  obyv. ).  prostírající  se 
částečně  na  výšině,  částečně  při  potoku  Sedlčanském :  jest  to  vesnice 
v\'stavná.  má  pětitřídní  obecnou  školu,  mlýn  s  pilou  a  j.  Farní  chrám 
Narození  P.  Marie  pochází  původem  svým  z  dávných  časů.  opraven 
r.  1799.  V  jižní  zdi  lodi  chrámu  historickou  památkou  jest  krásný 
mramorový  náhrobek.  Čtvrthodiny  cesty  západně  leží  Xedraho vice 
(353  obyv.)  na  potoku  Trkovskěm.  se  zbytky  starého  zámku. 

Hledíme-li  od  Jesenice  k  jihu,  spatříme  před  sebou  malebný  vrch 
Zvěřinec,  při  jehož  úpatí  stojí  malá  vesnice  Martinice.  s  kterými 
sousedí  vesnička  Boudy.  Při  silnici  z  Jesenice  do  ^'ys.  Chlumu  roz- 
kládá se  víska  Podhájí  a  na  potoku  Trkovském  Kamenice,  opodál 
pak  víska  Trkov.  Někdejší  tvrz  byla  původem  vladyk  z  Trkova.  As 
půl  druhé  hodiny  cesty  jihozápadně  od  Jesenice  přijdeme  do  Křeme- 
nice (161  obyv.),  a  zamčříme-li  si  dále  k  jihozápadu,  dojdeme  za  krátko 
do  malé  vsi  Libčic,  rozložené  po  stráni  Setěkovského  potoka,  dále 
do  vsi  Bratřiko\ic  a  Brodu,  k  niž  přiléhá  ves  Radešice  (  16<) 
obyv.j.  Při  jižní  hranici  okresu  Sedlčanského  a  Bechyňského  v  kra- 
jině hornaté  stojí  ves  Nálesí:  na  cestě  z  Xálesí  do  Petrovic  zasta- 
víme se  ve  vesnici  Obd  ě  ni  cí  ch.  ležící  v  hornatém  úkrytu,  s  kostelem 
a  shořenou  tvrzí,  na  níž  seděli  prvotně  vladykové  z  (_)bděnic.  Filiální 
chrám,  dříve  farní,  pne  se  na  návrší  starou  hradbou  obklopen.  V  hla\- 
ního  oltáře,  po  straně  evangelia,  nalézá  se  náhrobní  mramorový'  kámen 
Jakuba  Krčina  z  Jelčan. 

Blíže  Obděnic  vypíná  se  ve  vysoké  lesnaté  krajině  vrch  Králov. 
s  něhož  jest  rozsáhlá  vyhlídka.  Na  úpatí  jeho  jest  víska  Ohrada 
a  malé  půl  hodiny  západně  od  Obděnic  prostírá  se  v  úrodné  planině 
městec  Petrovice  (526  obyv.).  s  farním  chrámem  a  zámkem,  od  pra- 
dávna sídlo  vladyk  ..z  Petrovic".  Petrovice.  které  bývaly  městysem, 
klesly  během  třicetileté  války  na  pouhou  \es,  nabyly  však  později 
opět  vlastnosti  městce.  Farní  chrám  sv.  Petra  a  Pavla  pochází  z  dáv- 
ných dob;  v  nynější  podobě  z  r.  1721  byl  od  Jesuitů  v  renaisančním 
slohu  nově  založen.  S  Petrovicemi  sousedí  malá  osada  Lhota  A'ila- 
sova.  Okolí  její  jest  drsné,  poseté  velikými  žulovými  balvany,  z  nichž 
zejména  jeden  svou  zvláštní  podobou  se  zove  .Husova  kazatelna". 
Severněji  pak  Lhota  Žemličkova.  a  při  křižovatce  silnic  Bratřc- 
jov;  v  právo  jiná  vesnice  Nechválíce,  kdež  stávalo  sídlo  vladyk 
z  Nechválíc.  Farní  chrám  sv.  Mikuláše  sahá  původem  svým  do  dávno- 
věku. V  okolí  nalézá  se  mnoho  rybníků.  Na  cestě  z  Nechvalovic  do 
Sedlčan  projdeme  samotou  Ve  sel  í  čke  m.  na  úpatí  pak  Chlumu  zříme 
Sk  uhro  v.  se\erněji  Roviny.  Při  silnici  Chlumecko-Sedlecké  jest 
víska  Ouklid  se  sousední  \ískou  Borem;    na  cestě  pak  z  Chlumce 


—     151    - 


"> 


-  V_ 


_y 


NKCHVALICE  U  SEDLČAN. 


—   152  - 

do  Sedlčan  osada  Libin  a  zabočíme-li  odtud  liiatší  cestou  Iv  Sedl- 
čanům. i)ozdravime  ves  Doubravice.  Západně  Sedičan  nalezneme 
osadu  Sol  o  pisky,  po  níž  Mladotové  se  zvali,  s  vesnicemi  Příčo- 
vem.  Bořkem.  Babinou  vsi,  Hrachovištěm  a  části  Dub- 
lovic.  ()  něco  k  jihu  rozložena  Třebnice.  Ve  století  16.  vládl  tu 
známý  rytíi-  Jakub  Krčin  z  Jelčan.  Petr  Euseb  II.  Radeckx*  z  Radce 
v\'stavěl  zde  nynější  zámek.  Z  druhého  manželství  jeho  pochází  slavný 
polní  maršálek  Jan  Josef  Václav  Radeck\'  z  Radce. 

Xavštivíme  as  po  hodinu  trvající  cestě  ze  Sedlčan  k  jihozápadu 
jeden  z  nejijamátnějších  hradů  středověku,  jemuž  dosud  zub  času  ne- 
setřel  přívodní  jeho  ráz;  jest  to  starobylý  hrad  \'ysok\'  Chlumec. 
Zámek  strmí  na  temeni  homolovitěho  kopce,  pod  nímž  kolkolem  roz- 
ložen jest  pěkný  městec  téhož  jména,  jinak  také  Podhrad  zvaný, 
tvoře  malebnou  ozdobu  dalekému  okolí.  První  držitelé  a  nepochybně 
zakladatelé  hradu  byli  pánové. z  Janovic,  zvaní  _z  Chlumce".  Poslední 
z  původních  držitelů  Chlumce  byl  pan  Jenec  z  Janovic  a  na  Petršpurce, 
nejvyšší  purkrabí  pražsk\''.  Od  něho  přešlo  panství  na  krátký  čas  na 
rytíie  Ojíře  z  Učedělic.  Od  r.  1474  jest  v  držení  knížecího  rodu  Lobko- 
viců.  kteří  nešetři  nákladu,  aby  tento  věkovitý  památník  dá\'ných  dob 
byl  co  nejlépe  ošetřen  a  od  zkázy  uchován.  Se  zámku  skýtá  se  lač- 
nému oku  poutníkovu  rozkošná  vyhlídka  do  šírého  kraje:  k  jihu  a  vý- 
chodu shlížíme  na  osady  Počepice.  Xechvalice,  Jesenice,  v  jihov5'chodě 
můžeš  zalétnouti  až  k  Sedlci  a  Prčicům,  v  severov\'chodě  stihne  oko 
tvé  Kosovu  Horu  a  A^ojkov ;  jako  malebné  panorama  leží  tu  vešker\' 
kraj  na  několik  mil  z  dáli  před  tebou.  Pokud  místností  zámku  bylo 
lze  užíti  k  obývání.  neutr])ěly  tyto  věkem.  \'še  ovšem  zachráněno  býti 
nemohlo.  Poslyšme,  jak  ještě  i)řed  třiceti  roky  popisuje  jej  věhlasný' 
znatel  zdejších  končin  :  ..Jest  to  znamenitá,  starožitná  budova,  prostá 
všeho  souměru  i  \  šech  stavitelsk\''ch  okras,  ohrazená  kolem  hrubou 
zdí.  z  části  i  |)řikopy.  Se  strany  západní  vine  se  z  městyse  cesta  k  dol- 
ním vratům,  a  ty  vedou  do  skrovného  dvorku,  obklopeného  zdí  s  úz- 
k\'mi.  střelnými  otvory,  který  sloužíval  k  hájení  hlavního  vchodu.  Zde 
slojí  v  právo  zámecká  pekárna.  Před  sebou  ale  vidíme  ve  zdech  hra- 
debních hlavni  l)ránu.  na  níž  se  posud  spatřují  kolečka,  slouživší  řetě- 
zům při  zdvihání  a  spouštění  padacího  mostu,  který  jest  nyní  klenutým 
mostem  nahrazen.  Při  bráně  se  vypíná  po  pravé  straně  čtyřhranná 
bašta,  bývalá  to  hlídka  vrátného.  V  předhradí  k  jižní  straně  nalézá  se 
podlouhlé,  jednopatrové  stavení,  jindy  příbytek  panského  komonstva; 
v  přízemí  jsou  stáje  a  kolny.  Hlavní  branou  \-stoupí  poutník  do  úzké 
uličky,  tvořené  po  jedné  straně  hradbou,  po  druhé  vysokým  zámeckým 
stavením  na  žuhnýrh  balvanech  vyrůstajícím:  a  tou  se  dostane  k  třetí 
bráně,  vedoucí  se  strany  východní  do  vnitřního  dvora  —  k  vlastnímu 
panskému  sídlu  čili  j)aláci.     Po  pravé  straně    vznáší    se    zde    vysoké, 


-    153  - 

trojpatrové  stavení,  oběma  boky  do  chorá  povystouplé.  Y  jeho  pod- 
zemí rozprostírají  se  v  celém  objemu  ze  skálv"vvtcsané  sklepy.  Pří- 
zemí obsahuje  obydlí  domovníka,  kanceláře,  kuchvné.  spižírnv.  komory 
a  jiné  vesměs  klenuté  místnosti.  První  poschodí  slouží  vlastně  za  obydlí 
knížecí  rodině,  kdykoli  své  panství  navštíví,  a  nalézá  se  v  něm  sedm 
prostranných,  vkusem  středověkým  nově  i  skvostně  zařízených  komnat 
V  druhém  poschodí  je  totéž  rozdělení  prostor,  avšak  někdejší  nádhera 
odtud  dávno  již  zmizela.  Také  nízké  komnatv  třetího  poschodí  jsou  již 
ode  dvou  set  let  zanedbané  a  zpustlé.  Z  hořejšího  poschodí  vedla 
jmdy  krytá  chodba,  spojovavší  obě  oddělení  zámecká.  Protější,  po  levé 
straně  se  pnoucí  stavení  ozdobeno  je  vysokou  věží;  po  točen\'ch  .scho- 


VYSOKÝ  CHLUMEC. 


dech  v  ní  dostaneme  se  do  zámecké  kapie  Xejsv.  Trojice.  Xalézá  se 
zde  také  archiv  knížecí.  Prostředni  část  zámecká  jest  až  k  zemi  po- 
bořena. Mezi  oběma  částěmi  zámeckvmi  je  nvní  založena  malá  za- 
hrádka." 

Na  sever  od  Chlumce  při  silnici  jest  starožitná  osada  Vořikov 
a  \  orikovec.  Násilnici  Chlumecko-Sedlčanské  leží  Vápenice- 
na  jihu  k  Chlumci  přiléhá  Víska;  níže  v  příjemném  údolí  osada  Po- 
c  epice.  Při  dvoře  zdejším  stávala  tvrz.  bvvalá  kolébka  rvtířů  Poěe- 
pických  z  Počepic.  Roku  1609  koupen  statek  Poěepickv  paní>olvxenou 
Lobkovicovou,  načež  po  vždy  s  panstvím  Chlumeckvm  zůstal  spojen 
Zdejsi  kostel  zasvěcen  je  sv.  Janu  Křtiteli.  \-  archivu  farním  nalézají 
se  staré  latinské  kancionály  a  jiné  \-zácné  staré  knihv.  Při  dvoře  stá- 
vala tvrz.  Jih  a  jihozápad  tento  je  bohat  na  četná    půvoiliště  rvtířských 


-   154 

rodů.  Tak  severozápadně  od  Petrovic,  pod  starobylými  Tynčany,  osady 
Kuní  a  Kuníčky.  Krchov,  Zahrádka,  prasidlo  rytím  ze 
Zahrádky.  Ra  d  e  ší  n.  kolébka  to  rytířů  Pi^edborů  z  Radešína.  Později 
dostal  se  Radešín  k  panství  Chlumeckému.  Poslední  osadou  v  nejzaz- 
ším  jihozápadě  je  Zadní  Chlum  a  Přední  Chlum.  Zadní 
Chlum  má  starý  zámek.  kter\'  byl  původně  ve  způsobe  hvězdy  vy- 
staven ;  poblíže  jest  samota  H  r  a  d  o  v  a  malá  osada  K  o  s  o  b  u  d  y, 
k  v5'chodu  pak  osada  Aíokřec  a  k  severovýchodu  vesnička  ^"r biče. 
Při  silnici  z  Petrovic  do  Krásné  Hory  zříme  Krašovice.  Zdejší 
dvůr  bvl  za  císaře  Josefa  II.  rozprodán.  Stávala  při  něm  tvrz  rytířská. 
na  niž  seděl  r.  1219  vladyka  Naniše  z  Krašovic.  U  paty  malebného 
vrchu  Strážníku,  ne  bez  důvodu  pro  svoji  polohu  tak  pojmenovaného, 
stuleno  je  druhé  město  okresu, 

KRÁSNÁ  HORA.  Je  to  Starožitné  horní  město,  kdež  se  před  časy 
jílovalo  zlato.  Královna  Eliška,  chot  Jana  Lucemburského,  postoupila 
dědictví  svého  v  Krásné  Hoře  havířům  a  měšťanům,  kteří  se  zde 
usaditi  míní,  což  po  její  smrti  i  král  Jan  r.  1341  potvrdil.  Roku  1576 
spojena  Krásná  Hora  s  panstvím  Chlumeck\'m.  .Město  Ijývalo  dle  po- 
věsti druhdy  velmi  znamenité  a  zámožné.  vStopy  šachet  tu  a  tam  posud 
se  nacházejí.  Obyvatelstvo  (počtem  946  v  r.  1900)  živí  se  polním  ho- 
spodářstvím a  řemesly.  Ve  znaku  má  město  stříbrnou  věž  s  cimbuřím, 
s  otevřenou  branou  a  čtyřhranným  oknem  v  ni.  vše  v  červeném  poli. 
Farní  chrám  sv.  .Mikuláše,  původem  s\ým  prastar\'',  v  roce  1839  se 
zbořil.  R.  1850  položeny  základy  k  novému  chrámu,  jehož  stavba  do- 
končena byla  po  pěti  letech.  Západně  odtud  na  výšině  osada  Pod- 
mokly.  uváděná  druhdy  jako  statek  kláštera  Ostrovského,  při  stoku 
Březiny  a  Sotěchovského  potoka  při  silnici  obec  VI  etice,  se  sou- 
sední vesničkou  H  o  s  t  o  v  n  i.c  e  m  i  a  I)lízkou  obci  Mez  i  hořím.  Vle- 
tice  s  Mczihořim  slušely  klášteru  .Milovskému.  Před  samými  Sedlčany 
spatříme  vesnici  Pořešice.  kdež  se  roku  1.396  piinoniiná  Markvart 
z  Pořešic. 

\'  starém  rozděleni  země  České  zaujímala  župa  Kamýcká  důležité 
místo,  sáhajíc  v  západě  od  Vltavy  až  po  pohoří  Brdské  a  řeku  Mži. 
kteréž  tu  tvořily  hranici  její  proti  župě  Telínské  a  župě  Pražské.  Stře- 
disko její  hrad  a  přilehK'  městys 

KAMÝK,  po  obou  březích  \'ltavy  se  rozkládající,  připonuná  se  již 
v  listině  knížete  Fridricha  z  roku  I  I8f).  Malebný,  romantický  kraj 
zdejší  skýtal  veškery  podmínky,  aby  stal  se  knížatům  česk\-m.  k  jichž 
statkům  ])řislušel,  sídlem  letním.  Že  aspoii  za  krále  A^áclava  hostil 
Kamýk  [)o  jistou  vždy  dobu  královský  dvůr.  o  tom  vydávají  nepo- 
chybné svědectví  některé  listy  téhož  krále  z  let  1236,  1240  a  1247. 
Jako  tak  mnohá  a  mnohá  zboží  komory  královské,  také  Kamýk  přešel 
záhy  zástavou  v  ruce  jiné.  měně  na  to  velice   často  své  dočasné  ma- 


—   155  — 

jitely.  Prvým  z  nich  byl  Petr  z  Rožmberka,  kter5^  jej  spolu  s  Krásnou 
Horou  1341  zástavou  na  králi  Janovi  získal.  V  XIW  století  připomíná 
se  KamS'k  jako  zboží  kláštera  Milevského,  po  jehož  zkáze  ve  válkách 
husitských  přičleněn  k  Hluboké,  s  kterou  opět  jako  zástava  královská 
přešel  r.  1496  v  držení  \'ilčma  z  Pernštejna  a  r.  1562  Jachima  z  Hradce. 
Syn  Jachima,  nalezšího  tragickou  smrt  ve  vlnách  Dunaje,  Adam,  prodal 
Kamýk  s  některými  vesnicemi  r.  1569  Janu  Vojkovskému  z  Milhostic 
a  na  Řadiči;  skrze  sjma  tohoto  dostal  se  1580  Alyškům  ze  Žlunic. 
Oldřich  Myška  byl  horlivý  luterán  ;  při  tehdejším  úpadku  strany  pod- 
obojí setkávala  se  jeho  snaha  o  osazení  luteranství  s  dobrým  výsled- 
kem, takže  již  1610  nové  víře  dřevěn\''  kostelík  při  řece  a  1617  i  škola 
Oldřichem  jsou  zdviženy.  Bělohorskou  katastrofou  změnil  opět  Kam\-k 
majitele,  dostav  se  v  držení  přehorlivé  katoličky  paní  Polixeny  z  Lob- 
kovic, jejímž  úsilím  a  znám\''mi  prostředky,  jimiž  všeobecně  v  celé 
ubohé  zemi  k  nápravě  pracováno,  obyvatelstvo  opět  přivedeno  k  víře 
katolické.  Válkou  třicetiletou  a  ohni  trpěl  městys  hrozně  a  sešel  tak, 
že  koncem  XVII.  století  toliko  40  obydlen\'ch  domů  tu  připomínáno. 
Nový  požár  1775  obrátil  znovu  místo  v  ssutiny  a  drahně  doby  trvalo, 
nežli  se  mohlo  obvvatelstvo  z  těchto  ran  vzpamatovati  a  ze  zřícenin 
a  ssutin  nová  obydlí  sobě  vyzdvihnouti.  Unes  je  Kamýk  se  sv5'mi 
malými,  chudými  domky,  s  obou  stran  Vltavy  rozložen5'mi,  toliko 
historickou  památkou  druhdy  kvetoucího  městyse.  Obyvatelstvo,  na- 
mnoze rolnictvím,  řemeslem  a  plavbou  po  Vltavě  se  živící,  stěží  na- 
lézá tu  ukojení  životních  potřeb  a  není  tudíž  divu,  že  ubývá;  r.  1890 
napočteno  v  72  domech  504  obyvatel,  v  deseti  letech  na  to  471.  Je 
tu  knížecí  d\ur.  mlýn  s  pilou  a  některé  menší  závody,  na  protějším 
břehu  vynikají  synagoga,  loděnice,  bohaté  lomy  žulové.  Z  bývalého 
hradu,  Vrškamýk  jmenovaného,  jsou  dnes  pouhé  zříceniny. 

V  levo  při  silnici  z  Kamýku  do  Sedlčan  rozkládá  se  vesnice 
Skr5'šov.  druhdy  s  rytířským  sídlem.  K  zámku  zdejšímu,  roku  1762 
od  Norberta  Kfelíře  ze  Zakšova  založenému,  sluší  dvůr  a  pivovar. 
Blíže  kostela  jsou  zbytky  hradu  Jedle  zvaného,  na  němž  dle  listinj' 
z  r.  13.%  seděl  Hynek  z  Jedle.  Rovněž  v  Dublině  stál  kdysi  hrad. 
Kozí  Hřbet,  na  hřebene  horském  „Hrádek"  zvaném.  Zbytky  hradu 
dosud  jsou  patrný.  Jasně  viděti  odtud  údolí  Mastnického  ])otoka,  k  yý- 
chodu  táhne  se  lesnat\''  ostroh  a  vysoko  nad  nim  čnějí  příkré  balvany 
I)rotějšího  břehu,  přecházejíce  v  pradivně  útvary,  vedle  nichž  Křečický 
potok  do  Mastnického  se  vrhá.  Překvapující  však  jest  vyhlídka  do 
dálí,  ježto  se  s  příkré  horní  sráze,  strmící  proti  ostrohu,  pozorovateli 
otvírá.  Kd}^  a  od  koho  hrad  Kozí  Hřbet  byl  založen,  nedá  se  určiti. 
Ve  14.  stol.  drželi  jej  rytíři  Břekovci  z  „Hrádku"  zvaní;  dle  pověsti 
skrýval  hrádek  ten  veliké  poklady,  o  nichž  dodnes  v  okolí  se  bájí. 
V  blízké  obci   Řadiči    jest  zámek,    pivovar,    dvůr  a  mlýn.     \'ladyka 


15r) 


Kondrád  z  Radíce  připomíná  se  k  roku  1376.  S  Řadičem  sousedí  na 
potoku  Masiníku  víska  Tsuší  (Ousoší).  Stálo  zde  sídlo  rytířů  z  Usuší; 
západně  odtud  jest  obec  Zdar  se  samotou  Vesce,  s  níž  téměř  sou- 
visí obec  X  o  v  á  V  e  s. 


Hodinu  severozápadně   Sedlčan    prostírá   se    po  návrši  i    v  údolí 
vesnice  Chlum.     l-"arni    ciirám    sv.  Václava   původem    z  časů  nezná- 
m\'ch  l)yl  roku    1707  od  hraliěciho  rodu  A'ratislavského    v  nynější   po- 
době   vystaven    a    stojí    na 
mírném    návrši ;    se    strany 
západní    usnadněn    k   němu 
přístup  kamennými   schody. 
Před  vchodem  zasazeno  ně- 
kolik    náhrobních     kamenů 
rodu  Vratislavského.    U])ro- 
střed  lodi  chrámu  kryje  ká- 
men    vchod     do    podzemní 
krypty,    na    němž    je    znak 
svobod,  pánů  z  Astfeld-Vydři. 
V  sousední   obci  Nalžo  ví- 
cích (Nelžejovicích)  stávala 
za    dávna     tvrz,    na    jejímž 
místě   nový    zámek    byl  vy- 
stavěn. Tvrz  Xalžovická  slou- 
žívala  za  sídlo   zemanského 
rodu  dle  ní  jiojmenovaného, 
z  něhož   známí  však    pouze 
Václav  Rožeň  z  Nelžejovíc. 
Od  Nalžovic  směrem  k  Vltavě 
přideme    za   krátko   do  ves- 
nice Kře  pěnic,  s  dvorem, 
ml\mem  a  samotami  M  u  z  i- 
k  o  u    a    C  e  r  \-  e  n  \-  m    m  1  \'- 
nem.    —    Nad   Křepenicemi 
býval    zámek  .Krčin'".  Kře- 
penice  náležely  ke  zboží  pro- 
bošství   \\všehradského.    od  něhož   po  vypuknutí    rozbrojů    husitskxxh 
dostaly  se  v  zástavu  pánům  z  Rožmberka.     Zámek   Krčínův  zachoval 
se  'až    na    naše    doby,   jsa    nyní     ]>roměněn     v    sýpku.     Návrši,     na 
němž     zříme      tuto     starožitnou     stavbu,     vystupuje     na    jednotvárné 
pláni.     A'  jedné  z  prostranných  jizeb  zříme  na  obmítce  stěn  malované 
obrovské    |)cstavy;    v  pozadí  jizby   jest   v  úkrytu    začazená    kuchyně, 
v  niž  prý  Krrín  oblíbenou  alchymii  provozoval. 


w^m^ 


OSECANY. 


-    157  — 

Za  malé  půl  hodinky,  smÍTcm  severozápadním  ze  Sedlčan,  do- 
jdeme do  vesnice  Příčova,  kdež  nalézá  se  zámek  a  dvůr.  Nynější 
zámek  a  kapii  sv.  A'ojtěclia  vystavěl  Ferdinand  Ignác  Schoníluk.  Ne- 
daleko odtud  k  západu  viděti  je  Dui)lovice.  se  starožitným  farním 
chrámem  Nejsvětější  Trojice,  a  ves  Chra  mosty.  Při  silnici  vedoucí 
ze  Sedlčan  do  Neveklova  stihneme  při  potoku  Mastníku  osadu  Ose- 
čany,  se  zámkem,  kapií,  dvorem,  olíccnou  školou,  pivovarem,  liho- 
varem a  ml\'nem.  Usečany  jsou  pCuodni  sídlo  rytířů  Osečanských 
z  Osečan.  Zámek  Osečanský  strmí  na  západním  konci  příkrého  ostrohu 
a  poskytuje  s  jižní  strany  velkolepý  pohled.  Xa  Osečansku  slála 
kdysi  tvrz  Březí,  kolébka  to  \  ládyk  z  Březí.  Při  téže  silnici,  již  při 
samé  skoro  okresní  hranici  Neveklovské.  navštívíme  starobylou  osadu, 
již  v  XIII.  století  v  listinách  připomínanou.  \'elběhy.  kterou  daroval 
roku  1222  Přemysl  Otakar  I.  Jiřímu,  synovi  Jindřicha  z  Maršovic.  K  vý- 
chodu zříme  malou  osadu  Přišejov  a  dále  Such  do  1.  tento  se  zám- 
kem, bývalým  to  sídlem  rytířů  Břekovou.  Xa  jih  od  Sedlce  jest  ma- 
lebná vesnice  Prose  nice.  s  bývalou  tvrzí,  sídlem  vlády  k  .z  Prose- 
nice"*.  Severovýchodní  cíp  vyplňuji  katastry  obcí  Lhoty.  Luhů.  Klí- 
mětic  a  Štětkovic.  Stětkovice.  se  zámkem,  dvorem.  ])ivo varem 
a  lihovarem  byly  s  Kosovou  Horou  spojeny  pod  pány  z  Řičan  a 
pány  z  Vrtb\'.  Počátkem  18.  stol.  držel  Stětkovice  Mikuláš  Bzensk\' 
z  Prorubě,  kter\'  je  odkázal  dceři,  provdané  za  Václava  Leopolda  Há- 
deckého z  Radce.  Hrabě  Radeck5'  prodal  je  Františku  Mullerovi  a  ten 
roku  1784  rytíři  Josefu  Lipovskému  z  Li])ovce.  po  němž  zdědil  statek 
roku  I8U9  syn  jeho  Václav  Lipo\ský.  Od  Lipovských  přešel  statek 
na  Dr.  Heimbergera  a  ten  prodal  jej  roku    1874  baronovi  Skallovi. 

Jan  Čemus. 


XXXV.  OKRES  NEVEKLOVSKÝ. 

Komu  by  dnes  nebyly  známy  úchvatné  krásy  břehů  Vltavských 
nad  Štěchovicemi.  zejména  pak  romantické  scenerie  Svatojanských 
proudů?  Shlédl  jsi  je  jednou  a  stále  a  stále  vracíš  se  k  nim  ve  vzpo- 
mínkách, k  tomuto  živému  obrazu  české  duše.  poutané  tolika  ska- 
listými  překážkami,  jako  zde  vody  \Mtavy  spěchající  pozdraviti  ma- 
tičku země,  vznešenou  Prahu.  A  ty  vlny  zaraženy  náhle  v  radostném 
běhu  navalenou  hradbou  horskou,  vzeply  se  vysoko,  vzdorně  a  šíleně, 
udeřily  v  boky  černých  skal  a  rozrazily  vítězně  nepřátelské  nástrahy  — 
pro  příklad  české  duši.  Kam  pohlédneš,  všude  stopy  tohoto  odvěkého 
zápasu,  stopy,  které  jako  mosaika  skládají  tolik  známý  ti  obraz  břehů 


—  158  - 

Vltavských,  obraz  plii}'  živoucí  sily  a  romantické  divokosti.  A  boha- 
tým věru  miiže  se  naz\-vati  ten.  kdo  muže  se  k  takovému  obrazu 
jako  majetku  svému  hlásiti.  A  tak  i  ten  kus  země  české,  ta  široká 
ostrožna  >«"eveklovská  om\'vaná  vodami  obou  družn\''ch  i^ek  \'ltavy 
a  Sázavy,  kraj  chud\'.  jakoby  ztracený,  násilím,  řekl  bys,  odpuzovaný 
od  všeho  života  kulturního  a  hospodářského,  může  se  jako  náhradou 
za  vše  to  honositi  zase  vlastnictvím  tolika  krás.  rozhozen\''ch  po  bře- 
zích \^ltavy.  že  v\'važují  ony  nepříznivý  los.  který  je  jinak  Neveklovsku 
údělem.  Tvořit  tu  řeka  Vltava  od  Poličan  až  téméř  po  Štěchovice 
západní  hranici  okresu,  oddělujíc  jej  v  této  straně  od  okresu  Dobříš- 
ského  a  Zbraslavského,  takže  skoro  cel\'  prav\'  břeh  Vltavský  Neve- 
klovu  zde  přísluší.  Stejně  krajinně  půvabnou  je  i  severní  hranice 
okresu,  proti  Jílovsku.  pokud  se  ona  dotýká  vod  Sázavských.  Jižní 
a  východní  hranice  nemá  již  přirozeného  dělítka,  jako  obě  uvedené: 
v  jihu  stýká  se  Neveklov  s  okresy  Votickým  a  Sedlěanským.  na  v\'- 
chodě  pak  druží  se  k  okresu  Benešovskému.  s  nimž  tvoří  jedin_v 
politický  celek. 

Orograíická  povaha  okresu  založena  je  jeho  příslušností  ku  dvěma 
povodím  Sázavy  a  Vltavy  a  soutokem  těchto  řek  poblíže  severozápadního 
cípu  okresní  hranice.  Tím  nab\'vá  reliéf  kraje  jakési  střechovité  po- 
doby, svažující  se  do  údolí  obou  hlavních  vodních  rýh.  tedy  směrem 
k  severu  a  k  severov5'chodu  s  jedné,  k  západu  a  k  jihozápadu  se 
strany  druhé.  Ano  spojeni  Mlavy  a  Sázavy  děje  se,  jak  uvedeno, 
poblíže  severozápadního  cípu  okresní  hranice,  probíhá  rozvodí  obou 
také  ve  směru  od  jihov\'chtidu  na  severozápad  a  tím  dána  je  druhá 
složka  reliéfu:  všeol)ecný  sklon  půdy  směrem  severozápadním.  Nej- 
nižší mista  okresu  ležeti  ovšem  budou  při  hladině  ^"ltavy  a  Sázavy: 
Ústí,  nad  nimž  Vltava  vstupuje  na  půdu  okresu.  230  m,  pravý  břeh 
vltavskx'  pod  severozápadním  svahem  Homole  216  /n.  pravý  břeh  as 
2  km  pod  Svatojanskými  proudy  200  m:  na  Sázavě:  levý  břeh  v  Tý- 
nici  252  m.  Rybář  nad  1'jezdcem  231  m.  Polohy  nejvyšší  representuje 
pak  rozvodni  linie  obou  povodí,  na  niž  některé  v5'znaěné  body  budtež 
uvedeny:  R\'>ovka  nad  Zádolíra  532 /«.  Dubí  .5()U /«.  Hůrka  Novákova 
478  m.  Holý  vrch  nad  \'ysolv.ým  I  jezdem  5\<i  m.  hraniční  Chlum  44,S  m. 
Od  hlavního  rozxodniho  pásma  oddělují  se  menši,  probíhající  bud 
k  němu  kolmo  nebo  ro\noběžně.  mezi  nimiž  vybrázdily  sobě  koryta 
svá  čelné  potoky  a  prameny.  Údolí  jejich  jsou  zpravidla  stěsnaná, 
takže  pak  celkový  ráz  kraje  činí  při  značné  differenci  v\''škové  mezi 
hladinou  \'ltavy  (průměrně  as  215 /«)  a  rozvodní  linií  (průměrně  as 
■500  m)  dojem  kraje  typicky  hornatého.  Jen  některé  širší  roviny,  jako 
u  Jablonné  a  Dalešic.  me,á  liorovkou  a  \'lkoviccmi.  nei)n  mírná  pa- 
horkatina u  Lešan  zmirňuji  v  jisie  míře  tento  horský  charakter  okresu 
Neveklovského. 


—  159  — 

Možno  říci,  že  hlavni  komunii^ačni  tepnou  oiš.resu  vedle  silnic  je 
řelva  Vltava,  poněvadž  okres  až  dosud  nemohl  se  dovolati  zřízení  jedi- 
ného kilometru  nějaké  třeba  lokální  dráhy.  Avšak  při  dnešním  stavu 
řečiště  Vltavského  dovoluje  ono  toliko  dopravu  nákladů  vorov\'ch 
a  lodních,  a  to  ještě  při  značn5'ch  obtížích  pro  četné  peřeje  a  nebez- 
pečné proudy.  Xa  prodloužení  osobní  dopravní  linie  Pražské  paro- 
plavební společnosti  za  Štěchovice  proti  vodě  není  ovšem  možná 
mysliti,  a  lak  setkáme  se  v  nejbližším  okolí  Prah\',  ve  vzdušné  linii 
nějakv'ch  jen  25  km  vzdálené,  s  okresem  připomínajícím  sv\'mi  pro- 
středky dopravními  a  cestovními  idyllické  doby  prvé  poloviny  XIX. 
století.  Jako  Vltavská,  stejně  ovšem  i  Sázavská  vodní  dráha  do\'oluje, 
a  to  v  míře  ještě  skrovnější,  toliko  dopravu  nákladovou,  najmě  pla\-bu 
vorů.  Ostatní  vodní  sít  okresu.  |)(>měrnč  dosti  vyvinutá,  má  přirozeně 
v\'znam  jen  potud,  pokud  jde  o  využitkování  vodní  síly  na  hnaní 
mlýnů.  Z  větších  potoků  v  okrese  budlež  tu  uvedeny  Mastník  s  po- 
tokem Křečovick\'m,  ústící  pod  ml\mem  Borákovem  do  Vltavy,  potok 
MaršovickN'  s  potokem  Chrášíanským,  ústící  do  Sázavy  u  Tjmce. 

V^  základu  půdy,  více  méně  skalnatém,  převládá  namnoze  žula, 
vystupující  na  den  v  podobě  větších  jednotlivých  balvanů  zejména 
u  Stranného.  Hořetic.  Sebano\'ic.  Jablonné.  Hlaženic.  Újezda,  Větrova  a  j. 
U  Větrova  obklopena  je  mohutným  ložem  rulovým,  u  Krchleb,  Neve- 
klova,  Neštědic,  A'atěkova  a  podél  i)oloka  Chráštanského  provází  ji 
četná  lože  křidlice  a  břidlice,  u  Třcbsína  i  zelenokámen.  Svršek  půdy 
tvoří  písčité  hlíny,  ležící  na  vrstvách  hlinil\'ch  a  jilovitých,  vodu  nepro- 
pouštějících, takže  tu  pole  snadno  močálovatějí.  Průměrná  hloubka 
orné  půdy  je  velmi  skrovná  a  náleží  tedy  v  ohledu  hospodářském* 
okres  Neveklovsk\'  k  okresům  málo  výhodně  položeným.  Z  celkové 
plochy  jeho,  2\2'11  km"  měřící,  připadá  více  jak  polo\'ina  {\23'AA  km^) 
polím;  lesů  je  52'16  kni\  pastvina  plání  \2'21  km'\  luk  WHii  km'~  a  za- 
hrad 2'64  km"^.  Pokud  se  t\'ká  ploch  osevu,  připadá  nejvíce  ovšem 
na  žito  (25'4"/o)  a  oves  (2,3'4"/o).  z  ostatních  plodin  vykazují:  pšenice 
l337o,  ječmen  8'57o,  zemčala   li'7'Vn.  jetel  7'4"/o,  směska  na  píci  4'.37o- 

Okres  Neveklovsk\''  je  výhradně  okresem  hospodářsk\''m.  Prů- 
myslový' ruch  není  žádný,  sčítáni  z  r.  1900  nevykázalo  tu  jediného 
továrního  podniku,  ač  přirozené  podmínky  pro  vznik  jeho  by  zde  ne- 
scházely, leč  zmíněnx'  již  výše  naprostý  nedostatek  komunikačních 
prostředků  znemožňuje  přirozeně  jakoukoli  nápravu  v  tomto  směru 
a  obrat  nějaks'  v  dohledné  době  sotva  lze  tu  čekati,  ovšem  že  k  nej- 
větší škodě  okresu  samého.  Jak  bylo  již  zmíněno,  tvoří  jedinou  komu- 
nikační tepnu,  pokud  by  šlo  o  levnou  dopravu,  vodní  dráha  A^ltavy 
a  částečně  i  Sázavy.  Ale  i  tato  vvdioda  převážená  je  s  druhé  stran\' 
opět  tím,  že  obě  řeky  při  známé  sráznosti  svvch  břehů  jsou  okresu 
spolu    i   nepřekonatelnou    skoro   čínskou    zdí.    oddělující    jej    v  západě 


—    160   — 

a  severu  od  ostatního  světa.  Všecek  hospotlářsk}-  sklon  musí  tíhnouti 
tu  pak  na  vvchod  do  sousedního  Benešovska.  ku  trati  c.  k.  státní 
dráhv  císaře  Františka  Josefa.  K  tomu  schází  mu  jediné:  spojovací 
lokální  dráha.  A  k  vybudování  této.  má-li  se  jednou  okres  z  dosa- 
vadního stavu  vymaniti,   musí  obrátiti  veškeren  zřetel. 

Dnešní  hospodářsky-  stav  okresu  je  ovšem  takov\'.  že  nedovede 
zabrániti  tomu,  aby  obyvatelstvo  nenalézajíc  dosti  obživy  doma,  ne- 
bvlo  nuceno  se  stěhovati.  Roku  1890  čítal  ještě  okres  na  14500  duši, 
za  deset  roků  na  to  zredukoval  se  počet  tento  na  13900  duší.  Potěšitelnou 
okolností  však  při  tom  je,  že  aspoň  hlavní  město  zůstává  tímto  úbytkem 
obyvatelstva  ušetřeno,  baže  naopak  může  se  vykázati  i  jistx-m  vzrůstem: 
tak  v  r.  1893  čítalo  samo  I  102  osob,  s  připojenou  Duhovkou  i  167. 
v  r.  i9()(»  pak  zvvšil  se  tento  počet  v  městě  na  I  170,  s  druh\-m  místem 
na   12.39. 

Z  celého  okresu,  čítajícího  86  místních  a  24  politických  obcí, 
může  se  toliko  14  vykázati  školami.  Z  těchto  má  fitřídní  školu  Ne- 
veklov.  5třídní  Křečovice,  Maršovice.  Netvoříce,  Týníce,  4třídní  \y- 
sokv  Újezd.  3třídní  Bělice.  Lešany  a  2třídní  Hodětice,  Chvojinek, 
Jablonná,  Xahoruby  a  Zivohošt. 

V  pahorkaté  krajině,  12  km  západně  Benešova  leží  starobylé 
okresní  město 

NEVEKLOV.  naleževší  od  dávna  slavnému  kdysi  rodu  pánů 
z  Rožmberka,  kteří  však  ponechávali  jej  vladykům  zde  usedlým  v  zá- 
stavě. Z  těchto  připomínají  se  ve  XI\'.  století:  Majnuš  z  Neveklova, 
Jeniš,  Ctibor  a  Jindřich  z  Neveklova.  Ještě  roku  1444  připomíná  se 
Ctibor  z  Neveklova:  ale  brzy  potom  větev  ta  vymřela  a  Neveklov 
obdržela  větev  Tloskovská.  která  pod  jménem  rytířů  Řepu  z  Neve- 
klova vynikala.  Poslední  mužský  člen  toho  rodu  byl  rytíř  Adam  Řepa 
z  Neveklova  a  na  Tloskově,  tentýž,  který  Neveklovu  daroval  svůj 
rodinnv  erb,  jehož  se  posud  užívá,  a  vymohl  právo,  držeti  výroční 
i  tvdenní  trhy.  V  roce  1573  odkázal  nyní  spojené  statky  Neveklov 
a  Ťloskov  svému  švakrovi  rytíři  Bernardovi  Hodějovskému  z  Hodě- 
jova  na  Chotěticích  a  Lčovicích.  Po  bitvě  bělohorské  pan  Smil  z  Hodě- 
jova.  súčastniv  se  odboje  protestantských  stavů,  ztratil  za  pokutu 
veškeré  statky  své,  které  roku  1622  Pavlovi  Michnovi  z  \'acinova  byly 
prodány.  Protireformační  činnost  jeho  je  známa  a  příslovečná.  Kališ- 
nické  obyvatelstvo  zdejší  potrestáno  vzetím  všech  dřívějších  výsad. 

Neveklov  trpěl  tehdy  morovou  ranou  a  zhoubnými  požáry,  teprve 
v  době  novější  novými  slušnými  stavbami  a  uspořádaností  získalo 
město  toto.  Dnes  čítá  na  1200  obyvatel,  živících  se  namnoze  polním 
hospodářstvím  a  řemesly.  (R.  1900  napočteno  1170,  s  Duhovkou  1239 
obyv.l.    Z  budov    městských    zasluhují   pozornosti:    na   pěkném,    čtyř- 


—   161    - 

hranném  náměstí  okresní  soud.  berní  úi^ad,  záložna,  radnice  a  škola. 
Na  vyvýšeném  místě  na  jihozápadní  straně  města  stojí  děkanský  chrám 
sv.  Havla,  v  němž  a  na  přilehlém  k  němu  býv.  hřbitově  nalézá  se 
náhrobek  rodu  Kepů  z  Ne\eklova.  Chrám  sám  je  stavba  jednoduchá; 
byvši  původně  jako  gotická  založena,  doznala  v  nedávné  době  značné 
přeměny  ve  slohu  renaisančním.  Tvrz  Neveklovská  stávala  na  jiho- 
západním konci  města:  poslední  zliytky  věže  rozebrány  obyvatelstvem 
na  stavby  po  ohni  r.   1814. 

Stinným  stromořadím  k  severu  přijdeme  do  vesnice  Tloskova, 
s  pěkně  zařízen\'iTi  zámkem,  dvorem  a  pivovarem.  —  Zámek 
vystavěn  na  místě  bývalé  tvrze,  nepochybně  od  Tleská  z  Neveklova, 
čemuž  by  aspoň  nasvědčoval  náze\'  Tleskov',  ve  starých  lisiinách 
se  objevující.  Rod  rytířij  Repů  z  Neveklova'  sídlel  tu  až  do  svého 
vymřeni.  Za  krák;  Jiřího  připomíná  se  rytíř  Jan  Řepa  z  Neveklova. 
Arnošt  Řepa  z  Neveklova  a  na  Tloskově  odkázal  statek  Tloskov 
synům  Mikuláši  a  Janu  Adamoxi.  Poslední  rozšířil  jej  i)řikoui)ením 
jin\'ch.  Avšak  nemaje  dítek  a  jsa  posledním  mužským  potomkem  rodu 
svého,  odkázal  roku  \57'A  statky  své  švakru  svému  rytíři  Bernardovi 
Hodějovskěmu  z  Hodějo\a  na  Chotěticích  a  Lčovicích.  kterv  opěl  čet- 
nými koupěmi  zděděný  majetek  zvelebil  a  rozmnožil.  Děti  jeho:  synové 
Přech.  Jan  a  dcera  Anežka  rozdělili  se  LW8  o  rodné  statky.  Jan 
však  zemřel  nedlouho  po  otci,  zůstaviv  jako  dědice  svých  statků  syna 
Smila  Hodějo\ského.  Smil  a  strýc  jeho  Přech  prodali  roku  1599  ně- 
které ze  statků,  o  ostatní  rozdělili  se  tím  způsobem,  že  Tloskov.  Mar- 
šovice  a  \'lksice  obdržel  Smil,  ostatní  Přech.  Smil  byl  horIiv\'  pro- 
testant a  jako  tak\'  odsouzen  po  bitvě  bělohorské  ku  ztrátě  veškerých 
statků,  jež  roku  1622  zmíněnému  již  Pavlovi  Michnovi  z  Vacinova 
prodány.  Tento  zemřel  roku  1667  bezdětek,  ustanoviv  za  dědice  bra- 
trance svého  Sigmunda  Norberta  hraběte  Michnu  z  Vacinova.  Michnům 
však  lacino  nabyté  statky  nebyly  požehnány.  vSigmund  následoval 
záhy  svého  bratrance  a  pozůstalá  vdova  prodala  zadluženS'  statek 
Tloskovský  Václavu  Karlovi  Čabelickému  svob.  pánu  ze  Soutic  na 
Skrýšově.  Ale  i  pak  střídalo  zboží  rychle  své  majitely.  Jan  Václav 
hrabě  Cabelický  ze  Soutic,  syn  a  dědic  předešlého,  prodal  je  r.  1707 
hraběti  Jeronýmu  Ivolloredovi  z  Wallsee,  po  němž  roku  1727  přešlo 
v  držení  Jachima  hraběte  Pachty  z  Rájová,  za  kteréhož  držitele  Tloskov 
velice  získal.  Dědicem  panství  byl  šlechetný  syn  jeho  Arnošt  Karel 
hrabě  Pachta  z  Rájová,  který  však  marnotratností  své  páté  manželky 
'  o  všecko  jmění  byl  připraxen.  Tloskov  koupil  pak  Jakub  svob.  pán 
Wimmer.  Na  více  jak  60  let  živilo  pak  zboží  Tloskovskě  prušácké 
pány  Jana  a  Bedřicha  hrabata  z  Pourtalés.  až  zase  rokem  1872  přešlo 
v  majetek  český. 


—   162   - 

Po  silnici  od  Tloskova  na  sever  jirojdeme  druhdy  sídlem  ryU?- 
ským.  nyni  dvorem  H  er  o  u  ti  c  e  m  i.  viskou  Borovkou  a  samotou 
Ratimicemi:  v  levo  odtud  zříme  osadu  Mlíkovice  se  samotou 
Plhovkou.  projdeme  obci  ^"šeticemi.  kdež  sídlel  ve  14.  století 
vladyka  Otto  ze  Všetic;  k  západu  viděti  jtst  ves  Dále  šice.  s  ne- 
dalekN-m  dvorem  Radě  j  o  vickým.  od  něhož  k  severu  viska  Tu- 
chy ně.  Roku  1318  seděl  tu  Albera  z  Tuchyně.  Stranou  jest  samota 
Koi)anina  a  víska  Lhota.  Zabočivše  pak  na  právo,  přijdeme  do 
starobylého  městyse 

netvoříc,  s  farním  chrámem  Nanebevzetí  P.  Marie.  O  městě 
činí  se  zmínka  v  listinách  z  roku  12(i.ť.  Roku  14.32  držel  Netvoříce 
vladyka  Chval  z  Chotěe.  Roku  1443  usadil  se  na  zdejší  tvrzi  rytíř 
Svatomír  z  Březí  a  Břežan,  který  odtud  rod  svůj  _Netvorsk\''ch  z  Březí" 
pojmenoval.  Syn  jeho  Jan  Xetvorský  z  Březí  odkázal  Netvoříce  Ber- 
nardovi Hodějovskému  z  Hodějova.  Hodějovští  drželi  je  až  do  roku 
1622.  I\ok  potom  koupil  je  s  panstvím  Konopištským  Pavel  Michna 
z  \'acinova.  Netvoříce  čítají  dnes  řU.Ť  oby\'atel.  s  připojen\''mi  osadami : 
Lhotou  (54).  Maskovicemi  ( lol  ).  Tuchyni  (67)  a  Všeticemi  (  1U4)  úhrnem 
I  171  obyvatel.  Farní  chrám,  na  se\ťrni  straně  města,  v  šedesátxch 
letech  XVIIL  století  v  renesančním  slohu  opravena',  má  několik  na- 
hrol^ků  b5'vah''ch  držitelů  zdejšího,  zboží.  Jako  všade  jinde,  tak  i  zde 
šetrná  ruka  pozdější  užila  zbytků  bývalého  sídliště  jejich  k  vystavění 
hos|)odářských  stavení.  Pod  b5'valou  tvrzí  jest  samota  Sopice.  Při 
samé  severní  hranici  okresu  přiléhá  k  silnici  osada  Nová  Ves.  od 
kteréžto  k  západu  zříme  ves  Krňany  a  Třebšín. 

Kráčíme-li  nyní  po  pravém  břehu  \'lta\ském  k  jihu.  zůstane 
v  levo  osada  Teletin.  s  bývalou  tvrzí.  Na  místě  samoty  Kročá- 
kova  stávala  prý  tvrz.  Opodál  spatříme  samoty  Mareš.  Bučí  nu 
a  Kolatov.  Jižněji  při  Vltavě  stojí  Rabín,  se  samotami  B  a  b  o- 
rakem  a  P  o  d  h  o  r  á  k  e  m.  xýchodně  A'  ě  t  r  o  \"  s  blízkým  poplužním 
dvorem  Ch  listovém.  O  něco  málo  k  jihu  v  hornaté  krajině  na 
mírném  návrší  osada  A'3'Sok\''  Újezd,  s  gotickým  chrámem  Narození 
P.  .Marie  ze  14.  století.  Zakladatelem  byl  v  sousedství  usedlý  rod  ry- 
tířů Nedvězských  z  Nedvězi.  jehož  jedna  větev  po  nějalíN'  čaj  i  \-  Újezdě 
usedlá  byla.  Rytíř  Jan  Nedvězsk\-  zemřel  roku  1586.  jako  poslední 
potomek  svého  rodu  a  byl  zde  pochován.  Působiště  rodu  tohoto,  ves 
Nedvězi,  shlédneme  východně  odtud.  \'  listinách  ze  14.  století 
uvádějí  se  Filip.  Ješek  a  Heřman  z  Nedvězi:  roku  1410  Reinhard. 
V  16.  století  připomíná  se  Zdeněk  a  Jan  Nedvězský  na  Nedvězi.  Tento 
nemaje  vlastních  dědiců,  odkázal  Nedvězi  příbuzným  svým  Janu  Cho- 
botskému  z  Ostředka  na  Nespekách  a  Vilému  Chobotskému  z  ( Jslředka 
na  ("hotýšanech.  Zemřel  roku  1.585  a  byl  \-e  zdejším  kostele  pochoxán. 
Po  smrti  Nilémově  synové  a  dědicoxé  jio  Janovi  Chobotském  z  (3stř(>(lku 


-   163  — 

dědictví  na  ně  připadlé  prodali  Dorotě  Hodějovské  rozené  Hřánce 
z  Harasova  na  Konopišti.  Paní  ta  spojila  Nedvězí  s  panstvím  Kono- 
pištským.  ale  roku  1683  dostalo  se  koupí  kapitole  svatovítské  v  Praze. 
O  něco  málo  na  jih  víska  L  o  u  t  ě,  a  blíž  k  A^ltavě  Stranec;  při 
samé  skoro  A^lta\-ě  osada  AI  ě  ř  í  n  se  samotami  K  r  á  1  o  v  s  k  o  u,  M  o- 
rání  [ablonskou  a  blízkou  vískou  Nebřichem. 

Takto  dostali  jsme  se  zase  k  Vltavě  ku  starožitné  osadě  Ži vo- 
li oš  ti,  po  obou  březích  řeky  se  rozprostírající,  kdež  na  levém  břehu 
na  pláni  mezi  trnavými  lesy  pozdraví  nás  farní  kostel  Živohoštsky 
sv.  Fabiána  a  Šebestiána.  O  původu  jména  Živohošf  vyj)ravuji  se 
různé  pověsti.  Tloskovský  rytíř  i)oruěil  svým  služebníkům,  aby  jeho 
paní,  kterou  z  nevěry  vinil,  v  lese  zabili.  Nebohá,  nevinná  paní  marně 
prosila,  aby  byla  zachována  na  živu.  I  nabídla  vrahům,  že  na  důkaz 
své  nevinnosti  přejde  bez  úrazu  řeku  Vltavu.  Tito  svolili,  vědouce, 
že  se  utopí  a  zbaví  je  tak  sama  vykonání  ukrutného  rozkazu  pánova. 
Leč  pani  skutečně  řeku  bez  pohromy  přešla.  Sluhové  se  vrátiH  a 
zvěstovali,  že  ortel  provedli.  Paní  nalezla  pak  úkryt  v  jeskyni  a  po- 
vila tu  dva  chlapce.  Leč  les,  v  němž  žila,  nemohl  skytati  ji  dosti  po- 
tra\-y,  a  tak  byla  nucena  prositi  o  ni  plavce,  kteří  tudy  ku  Praze  se 
plavili.  Tito  uvykli  sobě  na  ubohou  a  její  dítky  tak,  že  přijíždějíce 
v  místa  jeskyně  sami  již  zdaleka  volali:  jsou  živi  hosté?  Odtud  jméno 
místa,  na  kterém  rytíř  později  tu  manželku  nalezší  a  s  ní  se  smířivší 
dal  vystavěti  kostel,  zasvěcený'  patronům,  dle  nichž  byli  nešťastnou 
matkou  oba  hoši  její  pojmenováni.  O  osadě  činí  se  zmínka  již  roku 
10.^7,  kdy  náležela  koruně  české.  Roku  127!  darovala  královna  Kun- 
huta kostel  zdejšímu  řádu  křižovniků  s  červenou  hvězdou.  V  roz- 
brojích husitských  dostala  se  Zi\ohošt  k  blízkému  hradu  Ostromeči 
a  s  tímto  konečně  roku  i 570  k  panství  Tloskovskéniu.  Na  v\''chod 
vesnice  Blažím  a  samoty  Kolanda.  Chlum  a  S  kaliny;  dále  na 
jih  Lhotka,  ves  Kr chleby  se  zámečkem,  druhdy  tvrzí  rytířů 
Krchlebců  z  Krchleb.  K  západu  jdouce,  dojdeme  visky  Poličan  a 
osady  Nahorub.  kdež  sídleli  ve  14.  století  Nahorubští  z  Nahorub. 
Odtud  silnici  k  západu  ]3ři  samé  A^ltavě  stojí  osada  Dští,  v  jehož 
okolí  nalézá  se  místo,  kdež  roku  1419  zrosena  byla  ])ůda  krvi  „prvSxii 
mučedníků"  husitských,  beroucích  se  tudy  z  jihozápadních  Cech 
ku  shromážděni  pražskému  na  den  10.  listopadu  rozepsanému,  a 
přepaden\-ch  v  těchto  místech  jízdním  lidem  královským  pod  Petrem 
Konopištsk\'-m.  Blíže  stával  nad  ústím  potoka  Mastníka  do  \"ltavy  na 
nedostupné  skále  hrad  Ostromcč,  nyní  pouze  hradiště,  s  něhož  je 
dosti  půvabu \-  rozhled. 

O  původu  hradu  Ostromeče  děje  se  zmínka  již  v  8.  stol.  (Hájek.) 
Vť  14.  století  sídleli  na  Ostromeči  mocní  rytíři  Břekovci.  Největší 
znamenitosti  nabvl  hrad  ve  válkách  husitskvch,  za  držitele   rvliře  Bo- 


—   164  — 

huslava  Břekovce  z  Oslromeče,  který  co  horliv\-  katolík  a  přívrženec 
krále  Sigmunda.  chrániti  musii  hradu  před  Tábority.  ale  neubránil  ho. 
Ostromeč  osadil  hejtman  Zákon.  Později  se  připomíná  Mikuláš  z  Pa- 
dařova  jako  hejtman  na  Ostromeči.  Po  něm  dostal  se  Ostromeč  asi 
roku  1430  v  ruce  hejmana  Fili])a  z  Padařova.  Z  té  doby  pochází 
psaná  skvostná  bible,  nyní  ve  dvorní  knihovně  co  ^Strakovská  bible"' 
chovaná.  Roku  I4.'?5  obléhán  hrad  zemanstvem  celého  okolí  a  teprve 
po  dlouhé  době  hrad  posádka  táboritská  oi)ustila.  načež  tento  poliořen 
a  vvpálen.  Hrad  zůstal  ve  zříceninách  a  zboží  jeho  připadlo  Zdeň- 
kovi Konopištskému  ze  Šternberka.  kter\-žto  spustošený  hrad  roku 
1450  zase  opraviti  dal.  Po  smrti  krále  Jiřího  roku  1471  zemským 
vojskem  obléhán,  avšak  nedobyt.  Ostromeč  v  pozdějších  dobách  zase 
opuštěn  a  pobořen.  Roku  1.^42  koupil  jej  s  jinými  osadami  Hanuš 
z  Říčan  ;  brzy  po  tom  opět  Jan  ze  Šternberka  na  Konopišti  byl  jeho 
držitelem,  a  týž  roku  1570  prodal  jej  se  všemi  vesnicemi  rytíři  Ada- 
movi Repovi  z  Neveklova.  kter\'  jej  ku  svému  panství  Tloskovskému 
připojil.  Xa  ceslě  z  Neveklova  do  Sedlčan  projdouce  vískou  Spol  i 
spatříme  v  levo  Hůrku,  ves  Zádolí.  vísku  Brdečné,  osadu  Sta- 
žovice  a  při  silnici  Víko  nice.  Dále  k  jihu  dojdeme  osady  K  ř  e- 
čovic.  za  stará  sídla  rytířů  Křečovských  z  Křečovic.  Z  patronů  tam- 
ního farního  chrámu  s\'.  Lukáše  známi  jsou :  Jarohněv  z  Křečovic, 
Busek  z  Křečovic,  Jarohněv  mladší  z  Křečovic.  Baltazar  z  Křečovic. 
Synové  Jarohněvo\i  drželi  statek  společně.  Rytíři  Křečovští  z  Kře- 
čovic sídleli  na  tvrzi  zdejší  až  do  bělohorské  bitvy.  Potom  v  době 
neznámé  dostaly  se  Křečovice  k  panství  Tloskovskému.  Jižněji  odtud 
zříme  Skrýš  o  v.  s  býval\'m  svobodnickým  dvorem  Lhotkou  \' še- 
ro vk  o  u.  a  nejjižněji  vesničku  Zhorný. 

Východně  Neveklova,  as  čtvrt  hodiny  cesty  leží  Břevnice  a 
osada  Stranné;  k  severozápadu  pak  obec  Bělice,  s  farním  koste- 
lem sv.  Maří  Magdaleny.  Bělice  náležela  od  nepaměti  benediktinskému 
klášteru  na  Ostrově.  ^'  bouřích  husitských  dána  osada  v  zástavu 
vladykám  na  blízké  tvrzi  Xetlucké  sídlícím.  V  roce  1522  jmenují  se 
patrony  chrámu  Bělického  rytíři  Bechyňové  z  Lažan  na  Netlukách, 
kteří  však  obsazovali  faru  faráři  kališnickými.  Teprve  roku  1723  jme- 
nován zde  opětně  katolický  farář.  Opodál  na  návrší  jest  samota  Pně- 
ti uky;  při  zdejším  dvoře  stávala  tvrz,  sídlo  pánů  z  Pnětluk.  Připo- 
míná se  z  rodu  toho  v  roce  1382  Ješek  Kozíhlava  z  Pnětluk,  a  roku 
1;M5-I40í  Jarohněv  Chrt  z  Pnětluk.  ^'  letech  1520—1622  drželi  Pně- 
tluky  rytíři  Bechyňové  z  Lažan.  Po  bitvě  bělohorské  doslaly  se 
\-  držení  .Albrechtovi  z  A'ald>tcina  a  od  toho  roku  1623  Pavlu  Mich- 
novi  z  \'acinova.  Dědic  tohoto.  \'áclav  hrabě  Michna  z  Vacinova. 
prodal  roku  1665  Xctluky  \'olfgangovi  Hennegkovi.  po  němž  roku  1668 
Karel    Leopold    rytíř    z  Hennegku    následoval.     Dcera  jeho  Anna  Zu- 


-    165  — 

zana  ovdovělá  Knotová  odkázala  statek  dceři  Isabelle  Lucii,  ovdovělé 
Tamové,  jejíž  syn  a  dědic,  František  \'áclav  svob.  pán  Tam,  statek 
roku  1732  Leopoldovi  svob.  pánu  Lowenehrovi  z  Griinwaldu  prodal, 
od  něhož  jej  roku  1751  hrabě  Jan  A^áclav  Caretto  z  Millesimo  koupil 
a  k  sousednímu  statku  Jablonskému  připojil.  V  Jablonné  shlédneme 
zámek  s  dvorem.  Stávalo  zde  ode  dávna  rytířské  sídlo,  v  němž  roku 
1318  sídlel  Eberhard  z  Jablonné.  Ku  konci  14.  století  drželi  Jablonné 
rytíři  z  Korkyně  a  kolem  roku  1432  Petr  Bebta  z  Jetřichovic  na  Ja- 
blonném.  Potom  sídleli  tu  rytířové  Netvorští  z  Březí  až  do  roku  1729. 
Vojtěch  Netvorsk\'  z  Březí  prodal  statek  tohoto  roku  Josefu  Janovi 
hraběti  Kinskému.  načež  rychle  po  sobě  měněny  tu  vrchnosti.  Be- 
rouce se  z  Neveklova  ku  Kosové  Hoře,  zříme  v  levo  vesničky  Mstě- 
tice  a  Rehovice,  kdež  připomíná  se  roku  1399  Jakub  Jenec  z  Ře- 
hovic.  Jižněji  viděti  nepatrnou  vísku  Tik  o  více,  dále  pak  kráčejíce 
dojdeme  obce  Hodětic,  s  filiálním  kostelem  sv.  Petra  a  Pavla  v  go- 
tickém slohu  vystavěném  a  nejspíše  od  usedl\''ch  tu  na  tvrzi  rytířů 
Břekovcův  založeném. 

Rytíři  Břekovci  na  Suchdolu  roku  1512  spojili  hojné  statky  své 
v  okolí  s  Hoděticemi.  Ku  konci  17.  století  spojeny  Hodětice  se  statkem 
Osečansk5'm,  jehož  však  majitel  Karel  Michna  z  Vacinova  nucen  byl 
ve  veřejné  dražbě  prodati  Joachimovi  hraběti  Pachtovi  z  Rájová  a  na 
Tloskově,  čímž  sloučeny  Hodětice  s  panstvím  Tloskovským.  Opodál 
Hořetice,  v  levo  při  silnici  víska  Sedlecko  a  osada  Sebanovice 
se  dvorem,  kdysi  sídlem  vladyků  ze  Sebanovic.  K  severu  jdouce, 
projdeme  malou  osadou  Strnadíce  mi  a  zakrátko  octneme  se  v  pří- 
jemném údolí  potůčku,  při  němž  rozložen  městec  Maršovice,  s  far- 
ním chrámem  zvěstování  P.  Marie.  Tvrz  i  osadu  zdejší  založil  některý 
vladyka  ...Mareš",  po  níž  psali  se  držitelé  její  z  „Maršovic".  Byl  to 
staro/itn_v  rod  vladyck\>.  o  němž  již  v  listinách  z  roku  12U5  děje  se 
zmínka.  Ctěme  tu  jméno  Jiříka  z  Maršovic,  a  z  roku  1222  znám  jest 
syn  jeho  Jindřich  z  Maršovic.  Roku  1370  jmenují  se  tu  Jindřich  Jícha, 
Přibyslav  Hroch.  í'urkhard  a  Bohuslav  z  Maršovic.  V  15.  sloletí  vy- 
skytují se  z  rodu  toho  Hroch,  Hanuš  a  Hanuš  z  Fricsteina  a  z  Mar- 
šovic. Po  vymření  rodu  tohoto  střídali  se  tu  četní  držitelé,  až  r.  1589 
koupil  Maršovice  Bernard  starší  Hodějovsk\^  z  Hodějova  na  Tloskově, 
kter\'  je  k  panství  Tloskovskému  připojil.  S  místem  sousedí  dvůr 
Podmaršo  vick\>.  Poblíže  osada  Zder  adice,  kde  druhdy  stával  hrad 
„S  tajíce"  na  němž  sídlel  soujmenn\'  rod.  Hrad  Stajice  vzal  za  své 
,za  krále  Jiřího ;  vrchnost  zřídila  novou  tvrz  ve  Zderadicích,  na  níž 
sídleli  na  počátku  16.  století  rytíři  Karlíkové  z  Nežetic;  v  sousedství 
víska  L  i  b  e  č.  Za  čvrt  hodiny  stihneme  osadu  Zahrádku  při  .Mar- 
sovském potoku,  opodál  po  silnici  Bystřicko-Neveklovské  ves  Dlouhou 
Lhotu  a  v  levo  od  této  Zaječí. 


—  166  — 

Na  cestě  z  Neveklova  do  Benešoxa  zříme  v  právo  visku  D  u- 
b  o  v  k  u,  o  něco  dále  u  paty  hory  Neštětické  v  rozkošné  krajině  osadu 
N estetice  (Neštědice.)  Hora  Neštětická  krášlí  celý  kraj;  majíc  po- 
dobu sedla,  a  jsouc  lysá  skytá  utěšený,  volný  pohled  do  dalekého 
okolí.  Polevé  straně  silnice  stojí  Chvoji  nek  (Chvojenec)  s  filiálním 
kostelem  sv.  V^áclava,  v  gotickém  slohu  stavěném.  Xa  zbytcích  zdejší 
tvrze  nalézá  se  hluboká  studna.  Za  králko  dojdeme  do  malé  osady 
Cernikovic  a  sousedících  Doloplaz.  od  kter\'chž  v  levo  zříti  lze 
vísku  Lipku  a  osadu  (Justice,  s  blízk5'mi  Bynicem. i  (Benice). 
Při  dvoře  zdejším  stála  tvrz.  sídlo  vladyků  „z  Bynic".  Zabočíme-li 
odtud  na  silnici  Benešovsko-Netvořickou,  dojdeme  osady  C  h  r  á- 
šfanské.  od  níž  vpravo  spatříme  Hrušice  se  zemanskx-m  dvorem, 
na  němž  chleljil  r.  1318  vladyka  Trojan  z  Hrušic.  K  východu  od  K ru- 
sí č  a  n.  b\'va!ého  zemanského  sídla.  D  u  n  a  v  i  c.  C  h  á  ř  o  v  i  c  a  C  h  1  e  b  íj 
rozkládá  se  před  námi  půvabná  planina  podél  řeky  Sázavy.  Xa  mírné 
výšině  při  levém  břehu  Sázavském  vítá  nás  stará  osada  Týnec  nad 
Sázavou,  s  farním  chrámem  sv.  Simona  a  Judy.  Z  b\'valého  zámku 
dochovala  se  na  naše  časy  hradní  kaple  v  románském  slohu  se  za- 
jímavou čtyřhrannou  věží,  asji  někdejší  to  hláskou  hradní.  Týnec  jest 
stará  osada,  v  níž  stávalo  sídlo  vladyk  zvan\'ch  ,z  T\'nce".  Xejslarší 
známý  předek  rodu  tohoto,  ze  14.  století,  jest  Oldřich  z  Týnce.  Za 
krále  Václava  IV^.  sídlel  na  T\'nci  rytíř  Oldřich  Medek  z  Valdeka. 
Syn  jeho  Zdeněk  na  T5'nci  zemřel  roku  1434  zůstaviv  po  sobě  vdovu 
Ofku  a  syny  Oldřicha  a  Hynka,  z  nichž  Oldřich  jako  starší  dědictví 
na  se  potáhl.  Roku  1483  připadl  T_vnec  rytíři  Mikuláši  Trčkovi  z  Lípy 
a  ten  jej  ipostoupil  roku  1510  Litvíno\i  z  Klinšlejna  na  Hořovicích. 
Ucera  jeho  Ludmila  z  Klinštejna  prodala  zboží  Týnecké  s  některými 
vesnicemi  rytíři  Bernardovi  z  Baršova.  Sňatkem  dcery  tohoto.  Anny. 
s  rytířem  Janem  Velemysk\'m  z  Velemyšlevsi  dostal  se  T\'nec  v  ma- 
jetek rodu  \'elemyšlských.  po  němž  skrze  Hodějovské  z  Harasova 
přičleněn  ku  Konopišti,  při  němž  pak  zijstal  již  trvale. 

Kráčejíce  z  T\''nce  po  levém  břehu  Sázavském  k  západu,  projdeme 
vískou  Poděvúsy  (Podělusy);  o  něco  dále  na  levo  zříme  osadu 
Břežany,  kdež  z  tehdejší  tvrze  zbyl  podzemní  vchod,  o  němž  kolují 
různé  pověsti.  Xa  tvrzi  Břežanské  sídlel  za  válek  husitských  rytíř 
Ondřej  z  Petrovic.  postoupiv  později  Břežany  \'áclavovi  z  Břežan. 
Koku  1443  byl  v  držení  Břežan  a  Xetvořic  rytíř  Svatomír  z  Březí  a 
Břežan.  Při  bratrském  drlcní  roku  I.=i21  připadly  Břežany  Přiijíkovi 
Xetvorskému  z  Březí  a  ten  roku  I55U  odkázal  statek  synovi  Albrecht- 
ovi Xetvorskému  z  Březí.  Jeho  syn  a  dědic  Aleš  zemřel  roku  1602. 
zůstaviv  syny  Jana  a  Přibíka.  Přibík.  jemuž  Břežany  dědičně  při- 
])adly.  prodal  je  Pavlu  Michnovi  z  Vacinova  na  Tloskově  a  Maršo- 
vicicii.  který  je   s  panst\'im    Konopištsk\'m    s|)ojil.     Koku    1673    kou])il 


167   — 


Konopiště.  Tloskov  a  Břežany  Jiří  Lu(i\ik  hrabě  z  Singendorfii  a  od 
jeho  děciiců  koujMla  Břežany  pak  (1685)  kapitola  svatovítská  v  Praze. 
Ku  statku  Břežanskému  náleží  též  sousední  osada  Lešany,  se  zám- 
kem a  dvorem,  kdež  sídlil  ve  U.  století  Oldřich  Medek  z  Lešan.  Roku 
1412  klášter  sv.  Tomáše  v  Praze  uvedl  se  v  dědictví  v  Lešanech,  ale 
v  bouřích  husitských  zapsány  jsou  Janovi  z  Bezdědic  a  Ondřeji  z  Pe- 
trovic.  Jan  z  Bezdědic  postoupil  statek  zdejší  Záviši  z  Klinštejna.  Po 
smrti  jeho  roku  1454  uvázal  se  opětně  klášter  výše  jmenován}'^  v  držení 
Lešan,  ale  později  proměněn  statek  ve  spupné  dědictví,  jež  ser.  1578 
dostalo  v  majetek  rytíři  Alljrechtovi  Net\-orskému  z  Březí.  Netvorští 
prodali  zboží  zdejší  1612  \'áclavu  Mladotovi  ze  Solopisk,  z  jehož  rodu 
převedeno  r.  1623  Pavlem  Michnou  z  Vacinova  ku  Konopišti  a  odtud 
r.   1683  v  právo  kapitoly  Svatovítské. 

Jan  Čemus. 


TÝNEC  NAD  SÁZAVOU. 


XXXVI.  OKRES  BENEŠOVSKÝ. 


Okres  Benešovský  v  b\''valém  kraji  Berounském  ohraničen  jest 
na  východ  okresem  Vlašimským  a  na  západ  okresem  Neveklovskvm, 
s  nimiž  tvoří  obvod  okresního  hejtmanství  Benešovského.  Na  severu 
přiléhají  k  němu  okresy  Cernokosteleck}'  a  Jilovsk\'',  na  jihu  pak 
okres  Votický.  Celková  rozloha  okresu,  k  němuž  patří  42  místních 
a  49  katastrálních   obcí,   obnáší   31735    hektarů,  z  čehož   jest    18825 /^í? 


—    158    - 

poli.  1805 /zfl  luk,  316  ha  zahrad,  \920  ha  pastvin  a  141  \  ha  lesů,  jež 
jsou  z  největší  části  majetkem  čt^Ťicíti  velkostatků.  Obyvatelů  čítá 
28696  (proti  27769  v  roce  I89U),  kteří  bydlí  v  3362  domech  a  z  nichž 
se  přihlásilo  pouze  132  k  obcovacimu  jazyku  německému:  náboženství 
katolické  převládá,  bylof  při  posledním  sčítání  v  roce  1900  napočteno 
27483  katolíků.  Okres  tvoři  přechod  z  českého  jihu  do  středních  Cech, 
tak  že  setkáváme  se  tu  nejen  se  zuboženými  poměry  našeho  jihu.  ale 
i  s  poměrnou  zámožnosti  a  blahobytem  v  severnějšich  jeho  částech. 
Proto  neubylo  tu  celkem  obyvatelstva,  naproti  tomu  ale  přírůstek  ani 
ne  celého  tisíce  obyvatelů  a  184  domů  není  příliš  značný,  z  čehož  lze 
souditi,  že  rozkvět  a  pokrok  na  severu  a  ve  středu  okresu  paralysován 
jest  trudnými  poměry  na  jihu.  což  způsobilo  již  dosti  starosti  a  pře- 
myšleni našim  národohospodářům,  kteří  nepřestávají  stále  ukazovati  na 
nejbolavější  naše  místo,  na  český  jih.  kde  doznáváme  stále  noxých 
a  nov\'ch  ztrát. 

Co  do  útvaru  půdy  převládá  nížina,  prostoupená  mirně  se  zveda- 
jícími pahorky,  nad  něž  tu  a  tam  vystupují  vrchy  dosti  značné  výšky. 
Půvabná  jest  nižina  po  obou  březích  Sázavy  a  mírně  zvlněná  pahor- 
katina v  oblasti  Benešova.  Konopiště.  Bystřice  a  pokračující  na  jih 
k  Sedlčansku.  Pahorkatinu  zdejší  rozděliti  lze  na  dvě  souběžná,  od 
severu  k  jihu  prostírající  se  pásma,  a  to:  nižší,  přes  Bukovany,  Pece- 
rady.  Chlistov  a  Chvojno  se  táhnoucí  a  u  Nesvačil  s  předešlou  pahor- 
katinou se  stýkající  a  k  A^oticům  se  rozkládající  a  druhé,  mnohem 
vyšši  a  rozsáhlejší,  obsahující  mnohdy  zcela  holé  vrchy  kol  Mezihoří, 
Soběhrd.  Mrače,  jakož  i  výšiny  u  Okrouhlic.  Struhařova,  Nové  Vsi  atd.. 
stýkající  se  s  pahrbkovinou  kol  Jankova  v  okresu  Votickém.  Nejvyš- 
ším bodem  tu  jest  530  m  vy^ok\'  Chlum  nad  Cerčany. 

\'odstvo  mimo  několik  rybníku  u  Konopiště  a  Bystřice  není 
značné.  Keka  Sázava  protéká  a  dilem  na  severu  ohraničuje  okres 
Benešovský  a  vlévá  se  do  ni  u  Poříčí  i)Otok  Bystrá  neb  Konopišfský 
a  potok  Mračsk\'\ 

Zmíněným  již  útvarem  půdy  jest  podmíněno  poneijí.  jež  jest  v  ní- 
žině mírnější  a  pěstování  všech  druhů  plodin  dopouští,  kdežto  v  osa- 
dách výše  položených  dostavuje  se  zima  mnohem  dříve  a  trvá  déle 
a  nelze  tu  v  drsnějším  tom  ponebí  choulostivější  hospodářské  ])lodiny 
pěstovali,  což  platí  hlavně  o  půdách  ve  vyšší  poloze,  sestávajících 
z  písčité  hlíny,  povstalé  zvětráním  jMahorních  zdejších  útvarů.  Z  té 
příčiny  pěstuje  se  pouze  v  nížinách  kol  Benešova,  Konopiště  a  Tvore- 
šovic  ovoce,  věnuje  se  mu  ale  dosti  značná  péče.  Průmj-sl  není  do- 
statečně vyvinut  a  obmezuje  se  téměř  jen  na  Benešov  a  nejbližší 
jeho  okolí  a  bylo  napočítáno  při  posledním  sčítání  celkem  14  továren. 
Také  nerostného  bohatství  zdejšího  nebylo  dosud,  hlavně  pro  nepří- 
stupnost  a  značnou  odlehlost  dostatečně  využito.    V  šestnáctém  století 


—  169  — 

dobN^valo  se  na  hoře  Chlumu  blíže  Chvojna  stříbro,  nyní  však  páH  se 
jen  z  výborného  prahorního  vápence  vápno,  hlavně  v  Mezihoří  — 
Soběhrdech  a  v  arcivévodsk5'ch  rozsáhl\'ch  lomech  v  Podmráčí  láme 
se  žula  znamenité  jakosti  a  zpracovává  na  dlaždice,  jichž  značným  od- 
běratelem jest  Praha.  O  komunikaci  jest  velmi  dobře  postaráno,  tak 
že  si  hospodáři  i  průmyslníci  po  této  stránce  stěžovati  nemohou  a  jest 
jim  zapotřebí  jen  větši  podnikavosti. 

Hlavním  komunikačním  prostředkem  jest  od  severu  k  jihu  okresem 
projíždějící  dráha  císaře  Františka  Josefa,  která  o  dvojích  nyní  kolejích 
dvacíti  vlaky  sprostředkuje  spojení  s  hlavním  městem  a  usnadňuje  do- 
pravu na  česk\'  jih  a  do  Dolních  i  Horních  Rakous.  Z  Benešova  od- 
bočuje též  místní  dráha  přes  Vlašim  do  Dolních  Královic  a  z  nejbližší 
stanice  Čerčan  umožňuje  poboční  dráha  spojení  s  půvabným  Posázavim 
a  to  dvěma  směry:  I.  k  Zlenicům,  Choceradům  a  Ratajím  a  odtud  bud 
přes  Uhlířské  Janovice  ke  Kolínu,  aneb  přes  Šternberk,  Kácov,  Ledeč 
s  Německ5'm  Brodem  a  2.  přes  Poříč-Pecerady,  Týnici  atd.  k  Jílovému 
a  odtud  přes  Luka  a  Pikovice  k  Davli  a  Vranému  n/Vltavou.  —  Ze 
stanice  Votické  vede  poboční  dráha  do  Sedlčan.  V  poslední  době 
projektováno  jest  pak  spojení  Benešova  s  Xeveklovem  pomoci  auto- 
mobilů, čímž  získal  by  nejen  Benešov,  ale  i  stále  odstrkovan\'  okres 
Neveklovsk}\  Toto  v\''hodné  železniční  spojení  doplňují  dvě  říšské 
silnice  (Pražsko-Linecká  a  Pelhřimovsko-Jihla\ská),  jakož  i  celá  sif 
podružn\''ch.  v  dobrém  stavu  udržovan\'ch  silnic. 

Jsou  tedy  veškerá  místa  okresu,  z  nichž  mnohá  jsou  historicky 
památná  a  přírodními  krásami  hojně  obdařena,  velmi  snadno  přístupna 
a  budeme  se  při  dalším  popisu  okresu  říditi  hlavně  tratěmi  železnič- 
ními, čímž  vyhovíme  i  do  jisté  míry  požadavkům  čtenářú-turistů. 

Za  zastávkou  Pyšely  dráhy  cis.  Fr.  Josefa  zatáčí  se  traf  přes 
most,  jenž  se  tu  nad  Sázavou  rozpíná,  a  spěje  do  Cerčan  přicházejíc 
tu  na  půdu  okresu  Benešovského.  Xad  Cerčany  vypíná  se  do  výše 
530  m  hora  Chlum,  na  jejíž  vrcholu  již  z  daleka  zříti  lze  osamělou 
borovici,  kteráž  značí  nejvyšší  bod  okresu  Benešovského.  Chlum  sám 
jest  velmi  dobře  přístupný  a  stával  ještě  do  nedávná  na  jeho  vrcholu 
altán,  s  něhož  otvírala  se  vyhlídka  do  Posázaví,  na  stranu  Bene- 
šovskou  a  daleko  až  do  Českomoravské  pahorkatiny,  kterou  se  ještě 
i  dnes  kochati  můžeme  a  jež  odmění  hojně  námahu,  s  vystoupením 
na  vrchol  a  hledáním  příhodného  stanoviště  spojenou.  S  prostředního 
ze  tří  vrcholů,  jimiž  jest  Chlum  korunován  vidíme  na  jih  přes  les 
Tužinku  Benešov  a  za  nim  na  obzoru  rýsují  se  pahorky  a  kopce 
Milčinské,  na  levo  památný  Blaník,  na  právo  pak  zámek  Vysok\'^ 
Chlumec,  Konopiště  a  Konopištskx'  Chlum,  Xeštědická  hora  a  Třemo- 
šenské  hory.  jež  se  prostírají  již  za  Příbramí.  Na  západě  vystupují 
lesnatě  boky  a  stráně  Brd  a  Hřebeny  se  sv\''mi  v\''běžky.  jež  se  táhnou 


—  170  — 

až  do  Berounska:  na  východě  spatřujeme  blízké  pahorkaté  okoli 
Ostředka,  Třebéšic  a  Jemniště  a  nad  úbočím  Sázavsk\''m  vyčnívá 
z  bujného  lesního  pozadí  Komorní  Hrádek  a  za  ním  při  vrchu  „Manda" 
zvaném  městečko  Ondřejov,  do  něhož  vidíme  jako  bychom  se  dívali 
na  plastickou  mapu.  K  severu  prostírá  se  zlatonosné  pohoří  Jílovské 
a  za  ]esnat\-mi  kopci  v\'Stupují  Pyšely  a  nad  nimi  Loretánská  kaple, 
dále  pak  směrem  ku  Praze  památnS'  Kostelec  na  Křížkách.  V  údolí  pod 
Chlumem  nad  vesnicí  iMezihoří,  která  se  odtud  na  jihozápad  prostírá, 
jsou  známé  lomy,  v  nichž  láme  se  krásný  prahorní  vápenec,  z  něhož 
pálí  se  znamenité  vápno ;  až  do  nedávná  dělo  se  dosti  primitivním 
spůsobem.  Mezihoří  s  Pchovem,  Přestavlky.  Zahořanami  a  ještě 
několika  viskami  a  samotami  přifařeny  jsou  keA'ranovu.  jehož  kostel 


HRADIŠTĚ. 

založen  byl  někdy  v  XIII.  století   od   pánů    z  Dube.   kter\'   se    ale    ve 
své  původní  podobě  nezachoval. 

Jižně  od  Pchova  při  silnici,  která  vede  od  Benešo\a  přes  Vranov 
ke  Komornímu  Hrádku  leží  Soběhrady  (správně  Soběhrdy)  s  modli- 
tebnou evangelíků  helvetského  vyznání;  b\'\-ala  tu  tvrz  pánů  ze  Sobě- 
hrd,  po  níž  není  již  téměř  ani  památky.  Zde  rozdvojuje  se  silnice 
Benešovská  a  její  východní  část  vede  ke  Kozmicům.  starobylému 
to  sídlu  někdy  pánů  z  Kozmic,  s  památným  chrámem  sv.  Jakuba, 
jehož  původní  stavba  se  v  celku  až  na  naše  doby  zachovala  a  v  jehož 
presbyteři  zachován}-  jsou  staré  znaky  Benešoviců  a  pánů  z  Růže. 
Za  Kozmicemi  ve  vzdálenosti  tří  kilometrů  leží  ves  Ostředek  se 
zámkem,  ze  staré  tvrze  přestavěními,  v  němž  narodil  se  Svatopluk 
Čech.  Původní  tvrz  byla  sídlem  rytířů  z  Ostředka.  z  nichž  znám  jest 
zvláště  Mikuláš  Zúl  z  Ostředka.  k  roku  1395  připomínaný,  loupeživý 
to    rytíř,    který    hubil    krajinu    s  blízkého    Hrádku    Komorního,    tehdáž 


-  171  — 

Hrádek  Cejchanův  zvaného,  a  jenž  popraven  byl  v  Praze.  K  smrti 
připravoval  ho  mistr  Jan  Hus.  jehož  domluvám  podařilo  se  pohnouti 
odsouzeného  k  lítosti,  kteráž  vyzněla  v  prosbu  k  shromážděnému  lidu 
kol  místa  popravního:  „Svatá  obci  proste  za  mne  Pána  Boha!" 

As  3  kilometry  severovýchodně  od  Čerčan  směrem  dráhy  k  Choce- 
radům  vedoucí  na  levém  břehu  Sázavy  vypíná  se  na  temeni  vrchu, 
362  m  vysokého,  osaměK^  kostelíček  sv.  Klimenta.  Jestit  to  památné 
Hradiště  a  ves  pod  ním  při  samé  Sázavě  zove  se  Lštění.  Je  to 
jedno  z  nejpamátnějších  míst  naší  vlasti.  Již  samo  založení  kostela 
ke  cti  sv.  Klimenta  svědčí  o  jeho  starobylosti.  Stávalt  zde  po  spiisobu 
staroslovanském  zbudovaný'  a  dle  tehdejších  pojmů  přepevn}'^  hrad, 
v  němž  r.  1055  vězněna  byla  co  rukojmí  manželka  olomúckého  knížete 
Vratislava,  bratrem  Spytihněvem  II.  přemoženého.  Strážcem  jí  byl 
iMstiš  čili  Alstislav,  jenž  s  ní  nelidsky  nakládal  a  pro  jistotu  v  noci 
nechal  poutati  nohu  svou  k  její.  Později  přece  poslána  byla  za  man- 
želem svv^m  do  Uher,  přemožena  však  dřívějším  týráním  a  strádáním, 
neodolala  útrapám  cesty  a  zemřela  před  shledáním  se  s  chotěm.  Hrad 
pak  brzy  zanikl  a  nebyla  známa  ani  jeho  poloha  a  zjištěna  teprve 
v  minulém  století.  Nedávno  prozkoumal  Hradiště  znám\>  archaeolog 
a  badatel  professor  Píč,  nenalezl  však  tolik  památek  bývalého  staro- 
slovanského sídla,  jak  se  očekávalo.  —  Příkrá  kamenitá  cesta  vede 
úžlabinou  ke  kostelu,  vystavěnému  na  ostrohu,  jenž  na  severu  spadá 
příkře  k  Sázavě,  oddělen  jsa  roklí,  kterou  jsme  nahoru  vystoupili,  ode 
dvou  jin\'ch  vrchů.  Kol  kostela  rozkládalo  se  hradiště.  jehož  širší 
konec  vystupuje  na  jihovýchodní  straně  do  výše  a  tu  star\'',  již  méně 
zachovaný  val  v  délce  as  150  m  odděluje  celý  ostroh  od  připojující  se 
k  němu  planiny  a  uprostřed  něho  znatelnS'  ještě  do  něho  vchod. 
Ostatní  prostoru  zaujímá  pole  a  při  stavení  kostelníkově  ovocnj^  sad. 
To  jest  vše  co  zbylo  z  památného  tohoto  místa,  tak  jako  na  Levém 
Hradci  a  Tetíně. 

Kostelík  sv.  Klimenta,  prastarého  založení,  v  původní  své  podobě 
se  nám  nezachoval.  Sestává  ze  čtyřhranné  lodi  a  připojené  k  ní  polo- 
okrouhlé  apsid\'  a  vj^stavěn  byl  as  původně  ve  slohu  románském. 
Podací  právo  při  něm  mívali  páni  z  blízkého  hradu  Dube  a  po  různých 
osudech  připadl  kostel  a  přifařené  někdy  k  němu  vsi  k  panství  kono- 
pištskému.  Časem  chrám  velmi  spustí  a  obnoven  byl  hrabětem  Janem 
Josefem  z  Vrtb3^  Vnitřek  nevykazuje  žádn\'ch  památek  kromě  dře- 
věné sochy  sv.  Klimenta  prostřední  ceny  a  oltářního  obrazu  téhož 
svatého,  jenž  též  ničím  nevsmiká.  Ve  věži.  původní  své  podoby  na- 
prosto zbavené,  visí  dva  pěkné  staré  zvony.  Při  kostele  jest  hřbitov, 
který  stal  se  památným  proto,  že  pochován  byl  na  něm  nedávno  ne- 
ohrožen}' starý  bojovník  za  práva  českého  lidu  Dr.  Eduard  Grégr. 
jenž  po  dlouhá  již    léta   pobýval   v  létě    v  protější   vísce    Ctyrkolech 


—  172  - 


na  pravém  břehu  Sázavy.  Pod  Hradištěm  spěje  po  levém  břehu  sá- 
zavském dráha  a  v  krátké  době  dostihuje  stanice  Zlenice,  poplužního 
to  dvora,  patřivšího  ke  hradu  Zlenici,  známému  nyní  pod  jménem 
Hláska,  jehož  zříceniny  jsou  na  protějším  břehu  Sázavy  a  nepatři  již 
k  okresu  Benešovskému. 

^'  Cerčanech  (vlastně  Cerněanech)  kromě  nádraží,  poplužního 
dvora  a  výstavného,  tak  zvaného  Spáleného  ml\'na.  patřícího  známé 
pražské  rodině  \^ávrově  není  nic  pamětihodného,  za  to  však  tím  pa- 
mátnější a  shlédnutí  hodnS'  jest  městys  Poříčí,  sotva  3  kilometry  od 
Cerčan  vzdálený,  na  stoku  potoka  B^^stré  a  Sázavy,  kde  jest  též  sta- 
nice varianty  Sázavské  dráhy,  vedoucí  k  Jílovému  a  kde  v  létě  mnoho 

Pražanů  přeb\'vá.  Nynější  Po- 
říčí skládá  se  ze  dvou  osad. 
Větši  z  nich,  v\'Thodní  to  část 
s  farním  kostelem  s\^  Havla, 
nazývala  se  původně  Balko- 
vice  a  neužívá  se  tohoto  názvu 
již  dávno,  menší  pak  a  vzdále- 
nější část,  při  níž  jest  filiální 
kostel  sv.  Petra,  byla  jádrem 
spojen\''ch  těchto  osad;  stávalo 
tu  při  řece  u  nynějšího  mostu 
panské  sídlo  a  zde  bylo  vlastní 
městečko  Poříčí.  V  držení  jeho 
vystřídaly  se  různé  panské  rody, 
lak  páni  z  Ledce,  Karlíko\é 
z  Xežetic,  páni  ze  Sellenberka. 
z  Valdštejna,  za  nichž  patřilo 
ke  Komornímu  Hrádku,  hrabata 
z  Martinic  a  z  Vrtby,  za  nichž 
připojeny  ke  Konopišti.  Z  dějin 
městečka  připomínáme  jen,  že  je  v  r.  1620  vydrancovali  a  i  s  kostelem  sv. 
Havla  vypálili  Lisovčíci,  obávaní  to  jezdci  polští,  vycvičení  po  způsobu 
kozáčkem,  které  Sigmund  III.  poslal  na  pomoc  Ferdinandovi  II.,  jeden 
to  z  četných  důkazů  přízně  a  vzájemnosti  pobratimského  národa  pol- 
ského. V  městečku,  jež  jest  5  kilometrů  od  Benešova  vzdáleno  a  pěk- 
n\^m  svým  vzezřením  se  návštěvníku  zamlouvá,  vynikají  hlavně  staro- 
žitné dva  chrámy,  jež  přátelé  umění  a  starožitností  často  vyhledávají 
jakožto  zajímavé  památky  románského  slohu  v  Čechách. 

Farní  chrám  sv.  Havla  stojí  na  poloostrůvku,  utvořeném  Sázavou 
a  Bystrou  uprostřed  obezděného  hřbitova  a  vzdor  požáru,  jímž  byl 
r.  1620  zachvácen,  zachoval  v  hlavních  rysech  starobylý  svůj  ráz. 
Vystaxen  byl  as  na  sklonku  XII.  neb  na  počátku  XIII.  století  a  z  doby 


PORÍCl. 


-  173  — 


tú  zachována  jest  původní  krypta,  kteráž  jest  umístěna  pod  presbyte- 
riem zakončeným  polookrouhkju  apsidou.  Klenba  krypty,  do  které  se 
sestupuje  z  loďi  po  třinácti  stupních,  spočívá  na  čtyřech  sloupích.  Od 
vchodu  do  krypty  vedou  dvojramenné,  do  oblouku  postavené  schody 
do  presbyteria,  které  jest  tím  as  '2\l^  m  nad  lodí  povýšeno.  Celé  toto 
zařízení  upomíná  živé  na  kryptu  v  basilice  sv.  Jiří  \-  Praze  a  v  kostele 
sv.  Václava  v  Staré  Boleslavi  a  jest  ještě  s  kryptou  klášterního  chrámu 
Doksanského  jedinou  památkou  tohoto  druhu  v  Čechách,  líši  se  však 


VNITŘEK  KOSTELA  SV.  HAVLA  V  POŘÍČÍ. 


od  nich  svými  malými  rozměry.  Lod  chrámová,  stejné  vysoká  a  široká 
jako  presbyterium  obmezena  jest  co  do  prostory  ještě  širokým  hudeb- 
ním chorem,  který  ji  po  straně  přepíná  a  jest  dílem  osmnáctého  století, 
v  němž  byl  chrám  obnoven  a  vyzdoben.  Úprava  ta,  ač  slohu  chrámo- 
vému není  přiměřena,  jest  přece  velice  krásná  a  stojí  za  prohlédnutí. 
Pracoval  o  ní  většinou  plzefiský  řezbář  Lazar  Widmann  po  více  než 
jedno  desítiletí  (1740—1751).  Zvláště  pozoruhodný  jest  hlavní  oltář 
zdobený  sochami  krásné  práce,  což  platí  hlavně  o  postranních  skupi- 
nách soch,  z  nichž  jedna  představuje  sv.  Jana  Nep.  dávajícího  almužnu 
žebrákovi  a  druhá  sv.  Liboria,  u  něhož  nohou  klečící  hříšník  prosí  za 


-   174 


rozhřešení.  \'  hříšníkovi  zobrazil  umělec  sebe  sama  a  v  žebrákovi  tru- 
hláře Daniela  Piláta,  jenž  znám  byl  co  flovedn\'-  řemeslník  a  zde  v  Po- 
říčí za  dozoru  Widmannova  na  ozdobě  chrámové  pracoval.  Plastická 
v\''zdoba  obou  postranních  oltářů,  kazatelny  a  oratoře  jest  téhož  původu. 
Sochj'^  a  okrasy  pracovány  jsou  s  nevšední  pilností  z  lípového  dřeva 
a  lze  něco  podobného  z  těžká  nalézti.  Obraz  na  hlavním  oltáři  (sv.  Havel 
opat)  jest  dobrá  práce  pražského  malíře  Frant.  Luyxe  z  Luxenšteina 
z  první  polovice  XVÍII.  stol.  Památná  jest  i  cínová  křtitelnice  z  r.  1629. 
Ve  věži  při  jižní  straně  presbyteria  jsou  dva  zvony,  z  nichž  větší 
z  roku  1620  má  latinský  nápis,  vztahující  se  k  osudnému  vpádu  Li- 
sovčíků,  o  němž  jsme  se  napřed  zmínili. 

Druh}'-  filiální  a  pohřební  kostel  sv.  Petra  zachoval  jiůvodní  svůj 
románsk}'  tvar  skoro  neporušeně  a  stojí  na  pahorku  při  silnici,  tudy 
k  Linci  vedoucí,  uprostřed  hřbitova,  obehnaného  massivní  zdí.  sesíle- 
nou  opěracími  pilíři.  Z  daleka  viditeln\^  působí  velmi  milým  dojmem. 
Kostelík  ten  jest  prostý,  orientovanv-,  sestávající  z  jednoduché  čtyř- 
hranné lodi.  k  niž  přimyká  se  polokruhová  apsida.  Věž  v  průčelí 
chrámu  má  ve  své  spodní  části  širokou  emporu  s  valeným  klenutím, 
přikryta  jest  jednoduchou  střechou  a  opatřena  jest  na  všech  čtyřech 
stranách  dvěma  řadami  okének,  jež  svůj  původní  románský  tvar, 
hlavně  dělicí  je  sloupek,  znamenitě  zachovala.  Všech  okének  jest  32. 
\e  věži  visí  2  zvony  z  r.  1599.  Až  do  roku  1677  stával  prý  na 
vrcholivu  štítu  kamenný  kalich,  znamení  to  někdejších,  pod  obojí  přijí- 
majících osadníků.  Lod  osvěcována  jest  po  každé  straně  třemi,  v  oblouk 
sklenutými  okny,  z  nichž  obě   prostřední  na  úkor  slohu  a  celku  rozší- 


KOSTKL  v  POKÍČÍ  N.  S. 


—  175  - 

řena  byla.  Vnitřek  jest  dosti  zanedbán  a  bylo  by  na  čase,  aby  byl 
rozumně,  bez  porušeni  původnosti  opraven,  hlavně  aby  byl  jeho 
zevnějšek,  skládající  se  z  hrubě  pi^itesanS^ch  žulových  kamenů,  jež  se 
s  menšími  útesy  lomeného  kamene  střídají,  zbaven  veškeré  omítky 
a  nátěru,  čímž  by  se  svému  původnímu  stavu  značně  přiblížil  a  okrasou 
celého  okolí  se  stal.  Kostelík  ten  jest  památným  i  tím,  že  v  jeho 
okoH  dne  19.  května  1420  Žižka  obrátil  na  útěk  pány  Václava  z  Dube 
a  Petra  Konopištského  ze  Šternberka,  kteří  proti  němu.  as  10000 
jezdců  silni,  polem  V3'táhli. 

Z  Poříčí  vede  cesta  údolím  podle  potoka  až  na  Konopiště.  Půvabná 
tato  partie  bývá  nazývána  „Poříčským  Sv}'carskem",  není  ale  v  po- 
sledním čase  turistům  vždy  přístupna.  Směrem  jihovýchodním  ve  vzdá- 
lenosti 2  km  lze  se  dostati  vozovou  cestou  do  Dolní  Mrače,  malé  to 
osady,  ležící  v  údolí  potoka  Benešovského;  na  západ  od  ní  tratí  dráhy 
císaře  Frant.  Josefa  oddělena  jest  Horní  Mrač,  osada  to  většího  roz- 
sahu. V  Dolní  Mrači  na  malém  žulovém  ostrohu  stoji  v  hlavních 
svých  částech  dosud  zachovalá  a  za  obydlí  upravená  tvrz  s  pěkným 
idylickj^m  nádvořím,  kterouž  lze  z  oken  vlaku  na  levé  straně  trati  při 
jízdě  z  Cerčan  do  Benešova  dobře  viděti.  Bývala  sídlem  několika  zná- 
mějších šlechtick5'ch  rodů,  hlavně  Mračsk\'ch  z  Dube  a  pánů  ze  Sellen- 
berka  a  patřívala  těž  pánům  Trčkům  z  Lípy,  z  Valdštejna,  hrabatům 
z  Martinic.  hrabatům  z  \'rbna  a  z  Vrtby,  za  nichž  připadla  ke  Kono- 
pišti. Tvrz  jest  se  tří  stran  obemknuta  příkře  k  potoku  spadající  skalou 
a  byla  přístupna  jen  na  východní  straně  vysokou  branou;  odděloval  ji 
od  planiny,  na  této  straně  se  prostírající,  hluboký,  nyní  již  valně  za- 
rostlý a  zasypaný  přikop.  Pod  tvrzi  jsou  sporé  již  jen  zbytky  někdej- 
šího pivovaru  a  dva  sklepy.  Z  toho  lze  soudili,  že  tvrz  tato  nebyla 
příliš  rozsáhlá,  však  i  lak.  jak  dnes  se  nám  jeví,  stojí  za  prohlédnutí, 
zvlášf  nádvoří  se  svou  nynější  úpravou  se  návštěvníku  zamlouvá. 
Opodál  na  východní  straně  jest  panský  dvůr.  na  jehož  západní  straně 
zříme  rozvaliny  obdélného  stavení.  Jsou  to  zbytky  zámku.  kter\'  na 
začátku  18.  století  počali  stavěti  hrabata  z  Vrtby,  čímž  nemálo  poškodili 
starou  tvrz,  ze  které  brali  stavivo  k  nové  budově,  jež  dospěla  jen  do 
polovice  vj^šky  přízemních  oken  a  den  ode  dne  víc  a  více  s  povrchu 
mizí,  tak  že  ji  stará  tvrz  ještě  dlouhá  léta  přečká.  V  okolí  tvrze  v  tak 
zvaném  Podmráčí  jsou  velkolepé  žulové  lomy,  patřící  následníku 
arcivévodovi  Frant.  Ferdinandovi  z  Este. 

V  Poříčí  řeky  Sázavy  jsou  ještě  některá  památná  a  zajímavá  místa, 
jež  patří  do  okresu  Benešovského  a  o  kter5'ch  se  ještě  musíme  zmíniti. 
Za  stanicí  Poříčskou,  směrem  k  Jílovému,  jest  další  stanice  Sázavské 
dráhy  osada  Pecerady  (správně  Pecirady)  a  odtud  vede  vozová  cesta 
směrem  severozápadním  k  řece  Sázavě,  která  tu  tvoří  značn\^  záhyb, 
v  němž  rozložena  jest  vesnice  Kostelec  a  naproti  ní  na  pravém  břehu 


r' 


-   176  - 


'It^i.^í.  . 


.V 


ZBOŘENY  KOSTELEC. 


-  177  - 

řeky  rozloženy  jsou  na  temeni  skalnatého  vrchu  Hradnice  (307  m) 
zříceniny  královského  někdy  hradu  Kostelce  nad  Sázavou,  nyní 
všeobecně  Zbořen_v  Kostelec  zvaného,  při  ústí  potoka  Kamenického 
do  Sázavy,  v  krajině  neobyčejně  krásné.  Na  jihu  a  západu  omývány 
])yly  nepřístupné  jeho  stráně  vodami  ladné  Sáza\'y  a  na  severu  obklo- 
povaly jej  hluboké  hvozdy,  jež  bylo  lze  zásekami  nepřístupn\'mi  učinili. 
Méně  chráněné  partie  hradu,  hlavně  na  východní  straně  byly  od  planiny 
odděleny  ve  skále  tesanými  příkopy,  hradbami,  baštami  a  jinými 
pomůckami  opevňovacího  umění.  Takto  vypraven  patřil  Kostelec  zajisté 
k  nejpevnějším  hradům  a  b\''val  v  něm,  jak  tomu  již  jméno  jeho  nasvědčuje, 
chrám,  k  němuž  byly  některé  okolní  vesnice  přifařeny.  Nebude  as 
nesprávná  domněnka,  že  chrám  zde  povstal  dříve  než  hrad  a  že  teprve 
vznikem  opevnění  a  později  hradu  dostalo  se  chrámu  názvu  Kostelce 
t.  j.  opevněného  chrámu  (z  latinského  castellum),  kteréž  pojmenováni 
přeneseno  později  i  na  veškeré  okolní  profánní  stavby.  Hrad  byl 
původně  statkem  korunním  a  byl  dáván  různ\-m  pánům  do  zástavy, 
později  byl,  ale  ne  dlouho,  majetkem  církevním  a  patřil  též  rytíři  Janu 
Sádloví  ze  Smilkova,  jehož  20.  října  r.  1421  konšelé  pražští  dali  stíti. 
Roku  1450  dobyl  Kostelec  Jiří  z  P()děl)rad  na  odbojném  rytíři  Kunšovi 
Rozkošovi  z  Dube  a  odevzdal  jej  panu  Zdeňkovi  Konopišlskému  ze 
Šternberka,  kter\'  z  důvěrníka  a  přítele  stal  se  zapřisáhl\'m  protivníkem 
Jiříkov\''m.  tak  že  král  roku  1467  musil  Kostelec  opět  obléhati,  načež 
jej  dobyl  a  ztroskotal.  Od  té  doby  hrad  z  rozvalin  nepovstal  a  stále 
víc  a  více  upadá.  Rozhlášeny  jsou  také  krásné  a  rozsáhlé  Kostelecké 
les}'  prostírající  se  na  sever  od  hradu. 

Jdeme-Ii  po  pravém  břehu  Sázavy  proti  vodě,  octneme  se  v  pů- 
vabné krajině,  jakých  jest  i  na  proslavené  Sázavě  málo.  a  dorazíme 
v  malé  půl  hodině  k  poplužnimu  dvoru  a  tiliálnimu  kostelu  sv.  Barto- 
loměje, při  němž  rozkládala  se  někdy  farní  ves  Ledce,  v  niž  blíže 
nynějšího  dvora  stávala  tvrz,  rodinné  to  sídlo  vladyk  z  Ledce.  kteří 
podávali  kněze  ke  zdejšímu  kostelu,  jenž  se  již  r.  1350  mezi  farními 
připomíná,  a  byli  pán}'  na  blízkém  Poříčí.  Ves  spustla  v  třicítileté 
válce  a  kostel  ztratil  svého  kněze.  Má  klenuté  presbyterium,  jehož 
žebrovité  klenby  zakončeny  jsou  hlavami  různ\'ch  zvířat.  Hlavní  oltář  na 
spůsob  druhdy  oblíben\'ch  arch  upraven\'  pochází  z  roku  16,50.  Filiální 
a  památný'  tento  kostel,  k  němuž  patří  značně  mnoho  pozemků,  sluší 
k  TSmci  nad  Sázavou,  a  byl  by  již  málem  propadl  úplné  zkáze,  čehož 
důkazem  jest,  že  z  blízké  kamenné  zvonice  dílem  ukradeny,  dílem 
jinam  přeneseny  byly  nalézavší  se  v  ní  tři  zvony.  —  Tvrz  zdejší  stávala 
kdysi  při  zdejším  dvoře  a  poloha  její  označena  jest  drnem  porostlou 
a  i  na  mapách  jenerálniho  štábu  znatelnou  výšinou  mezi  dvěma  rybníky, 
tak  že  bylo  lehce  celé  její  okolí  zatopiti:  při  kopání  v  minulém  století 
podniknutém  odkryly  byly  základy  pevné  věže.    Samota  na  protějším 


—  178  — 

břehu  slově  Pašovka.  As  2  km  dále.  při  pravém  břehu  Sázavy  a  po 
obou  stranách  silnice  leží  ves  Dne  špeky  (staré  Xespěky)  v  krásné 
krajině  s  lesnat\'m  a  kopcovitým  pozadím  a  odtud  malý  kousek  cesty 
při  hlavní,  stromovím  vroubené  silnici  vesnice  Městečko,  přifařená 
k  Poříčí.  Tím  odlnii  jsme  okolí  Čerčan  a  Poříčí  a  budeme  sledovati 
směrem  jižním  dráhu  Františka  Josefa,  jejíž  nejbližší  stanicí  jest 

BENEŠOV,   sídlo  okresu  a  hejtmanství,    jež  jest  velmi  příznivě 
situováno,    rozprostírajíc  se  v  úrodné  planině,    ve   středu   vj-hodně  za- 
loženjxh  komunikací,    tak  že  mu  k  zdárnému  rozvoji  ničeho  neschází 
a  proto  rok    od  roku  utěšeně  se  vzmáhá.    Svědči  o  tom  počet  obyva- 
telstva,  jehož    jest   dle   posledního    sčítání   6788  v  422  domech    oproti 
5589  obyvatelům  v  367  domech  roku   1890.  V  roce  1870  čítal  Benešov 
pouze    3800  ob\'vatelLi  v  305    domech.     Osada    zdejší    jest    prastarého 
založení.     Stála    pr\'  již  v  XI.  stol.  jsouc    opevněna  a  ohrazena    ploty 
v  místech    nynějšího    Karlova   a  již  r.  1070    byl    tu    posvěcen    kostel. 
Zakladatelem    města    byl    bezpochyby    Beneš,    jenž  přinesl  z  Vlach 
bibli  a  passionál  a  kostelu    zdejšímu    věnoval.     Mezi    dalšími    držiteli 
z  tohoto    rodu   byl  Dobeš,    potomní    biskup    Pražsk\'  a  známý  Milota 
z  Dědic,  smutně    prosluK'    zradou,    spáchanou  na  králi  Přemyslu  Ota- 
karovi na  Moravském  Poli.  Týž.  snad  na  smířeni  své  viny.  založil  zde 
klášter    Minoritův.    Jeho    nástupci  Beneš  a  Dobeš  založili  hrad  Kono- 
piště, kter\r  se  odtud  stal  panskN^m  sídlem  a  osudy  a  dějiny  Benešova 
spjaty  jsou  od  té  dob}'  s  Konopištěm.    Za    pánů    ze   Šternberka  zkvé- 
taio   město,    však   r.  1420    vypálen  a  zničen  byl  zdejší  klášter  od  Tá- 
borův,  při  čemž  i  město  vzalo  značné  škod\'.    R.  1451  držán  tu  voln\' 
sjezd  a  rokováno  na  něm  o  vydáni  mladého  krále  Ladislava  Pohrobka. 
Na  sněmu  tom  řečnil  znám\''  kardinál    Eneáš  Sylvius    (potomní  papež 
Pius  II.)  a  přičiňoval  se,  aby  LÍlisn\'mi  slovy  a  intrikami  vydání  Ladi- 
slava zamezil.  Zde  došlo  také  k  pamětihodné  rozmluvě  Eneáše  Sylvia 
s  Jiříkem  z  Poděbrad,  jejíž  obsah  Palack\''  ve  svých  dějinách  uveřejnil. 
R.  1473  sněmováno  tu  opět  v  pustém    klášterním    chrámě,    však    pro 
nastaK'  mor  rokování  o  záležitostech  zemsk\'ch  nedokončeno.  V  osud- 
n5'ch  dobách  českého  povstání   patřil   Benešov  Hodějovsk\''m  z  Hodě- 
jova.     Bernard    Hodějovslw    z    Hodějova    přidržel    se    zimního    krále 
Bedřicha  ř^alckého  a  byl  mu  Benešov  konfiskován,  načež  stal  se  r.  1622 
majetkem   Albrechta  z  Valdštejna.    R.    1623  nabyl  města  i  panství  po- 
věstný'' Pavel  .Michna  z  A'acinova.  jenž  hned  kněze  pod  obojí  z  Bene- 
šova vyhnal  a  katolickou  protireformaci  známým  a  bezohledn\'m  sv\''m 
spůsobem  prováděl,  tak  že  venkovský  lid  r.  1627  se  vzbouřil  a  Benešov 
vybil.  Další  pohroma    stihla    město  r.  1648,    kdy   švédsk}''  jenerál  Wit- 
tenberk  je  vyplenil.   Město  s  kostelem    bylo  zapáleno,    ba  i  podzemní 
hrobka  spustošena  a  zkáza  Husity    vypáleného    Minoritského  kláštera 


-   179  - 


dovršena  a  dobyt  před  tím  i  hrad  Konopiště.  Tenkráte  zachránil  Wit- 
tenberk  život  jistému  mladíku  Zdeňkovi,  kterx-  dle  pověsti  zavraždil 
před  oltářem  svou  nevěstu  i  jejího  miláčka  a  byl  jMoto  veden  z  Be- 
nešova na  popravu  na  vrch  Sibernu  (proti  nádraží,  kde  nalézá  se 
nyní  myslivna,  z  někdejšího  známého  hostince  upravená],  kde  měl 
býti  oběšen.  Na  rozkaz  jenerálův  b}'!  popravní  průvod  rozehnán  a  od- 
souzenec, jenž  znám  byl  co  výtečn}'^  střelec,  přidal  se  ke  Švédům, 
kteří  ho  vzali  sebou  ku  Praze  a  zřídili  mu  nedaleko  hradeb  u  Žitné 
brán\'  srub,  s  něhož  sv^ou  střelbou  působil  obleženým  znaěn\'ch  škod. 
nebof  každého  z  obránců,  kdo  se  na  hradbách  ukázal,  sestřelil,  tak 
že  na  jeho  hlavu  cena  desíti 
dukátů  vysazena  byla,  kterou 
si  zasloužil  jeden  voják  pluku 
Colloredova,  jenž  Zdenka 
zastřelil.  Pozdější  majitel  Jiří 
Ludvík  hrabě  ze  Sinzendoríu 
snažil  se  zmírniti  bídu  zu- 
boženého města,  avšak  hra- 
bata' z  Vrtby  byli  Benešovu 
opět  krut5'mi  pány.  R.  1800 
vykoupilo  se  město  z  pod- 
danství a  rostlo  vůěihledě. 
Z  pamětihodností  a  budov 
zdejších  zaznamenati  sluší 
(1  ě  k  a  n  s  k  5'  chrám  s  \'.  M  i- 
k  uláše,  jenž  stojí  na  výšině 
Karl  o  v  zvané  ve  středu 
hřbitova,  s  něhož  jest  pěkná 
vyhlídka  do  okolí  a  na  něm.ž 
pochován  jest  zasloužilN-  pra- 
covník v  oboru  archeologie 


ZŘÍCENINA  KLÁŠTERNÍHO  CHRÁMU 

V  BENEŠOVÉ. 


České     Karel    VI.    Zap.    — 

Chrám  bvl  původně  mnohem  větši  a  měl  dvě  věže.  z  nichž  se  pouze 
jedna  zachovala  a  doznal  zkázy  v  letech  1420  a  1648.  Sestává  ze  tří 
lodí  a  presbyteria  s  opěrnými  venkovskými  pilíři,  mezi  nimiž  ]inou  se 
štíhlá  gotická  okna.  Obě  nižší  poboční  lodi  odděleny  jsou  čtyřmi  pilíři 
od  lodi  hlavní.  Průčelí  kostela  jest  střízlivé,  za  to  na  jižní  straně  chrá- 
mové jest  krásný  gotickv'  portál.  Nejvzácnější  památka  chrámu  jest 
starobylý,  na  dřevě  malovaný'  obraz  madonny  na  hlavním  oltáři 
a  pochází  pr\'  z  někdejšího  klášterního  chrámu.  V  hlavni  lodi  zavě- 
šeno jest  dvaadvacet  obrazů  ze  života  sv.  Klimenta  papeže  a  byly 
sem  získány  koupí  z  někdejší  jesuitské  koleje  na  Starém  Městě  Praž- 
ském.   Jeden  z  nich  představuje    odevzdání    Klementina  pod  ochranu 


—  180  - 

sv.  Klimenta.  Dále  jest  v  kostele  několik  náhrobků  a  jeden  z  nich. 
v  podlaze  zasazen\\  kryje  hrobku  rodu  Hodějovských  z  Hodějova. 
v  niž  nalézá  se  patero  cino\ých  rakví,  z  nichž  dvě  Švédové  porouchali. 
V  nedaleké  zvonici  jsou  krásné  starožitné  zvony,  nejstarší  z  r.  1430. 
j\Ialv  kousek  odtud  na  západní  straně  spatřujeme  imposantní  dosud 
zbvtkv  dvou  vysokých  gotických  oken  chrámov\'-ch,  jež  jsou  z  daleka 
viditelný.  To  jest  vše  co  zbylo  ze  slavného  kdysi  kláštera  Mi  nor  i  t- 
ského.  jenž  stavěn  jsa  do  čtyrhranu  obstupoval  prostrannv-  rajskN- 
dvůr.  obklopený  ambity  a  jenž  přiléhal  jednou  stranou  k  chrámu 
Pannv  .Marie,  z  něhož  zbyly  pouhé  pilíře  a  ze  kterých  lze  soudili,  že 
chrám  i  klášter  byly  na  ten  čas  stavba  velkolepá,  na  což  poukazuje 
i  ta  okolnost,  že  v  konventní  síni  odb\'vány  byly  sněmy  a  že  musila 
bvt  tudíž  velmi  prostorná.  Cel\'  komplex  klášterních  budov  byl  opevněn 
hradbami,  z  nichž  vedla  do  města  na  jižní  straně  úzká  ulička,  dosud 
Minoritskou  zvaná.  Zdiva  z  rozvaleného  kláštera,  zvláště  pěkně  tesa- 
n\''ch  kamenů  užito  bylo  co  vhodného  stavebního  materiálu  ke  stavbě 
domků,  jež  postupně  bez  ladu  a  skladu  povstávaly  na  ploše,  již  druhdy 
klášter  zaujímal.  Roku  1799  byl  v  rumech  jeho  nalepen  krásn\''  zvon 
z  r.  1322.  který  by  dle  mínění  známého  archeologa  a  historika  Ant. 
N.  Vlasáka  patřil  k  nejstarším  a  nejvzácnějším  památkám  toho  druhu 
v  Cechách.  —  Piaristská  kolej  založena  bjia  r.  I7U3  Františkem 
Karlem  hrabětem  Přehořovským  z  Kvasejovic,  stavba  její  však  dokon- 
čena teprve  r.  1717  Janem  Josefem  hrabětem  z  \'rtby.  kterx-  k  ní  při- 
stavěl kostel  sv.  Anny  a  ústav  ten  bohatě  nadal.  —  Gymnasium 
zdejší  trvalo  až  do  r.  1780.  bylo  pak  zrušeno  a  v  r.  1819  opět  otevřeno, 
r,  1833  zavřeno  a  v  r.  1860  opět  otevřeno,  což  charakterisuje  nejlépe 
péči  jistých  kruhů  o  duchovní  povznesení  našeho  národa.  Zde  působil 
též  Josef  Schallcr.  kněz  řádu  pobožných  škol  a  otec  topografie  české, 
jehož  dle  jednotlivých  tehdejších  krajů  sepsaná  topografie  Cech  jest  po 
dnes  hledanou  ])omůckou.  Poslední  opat  kláštera  Sázavského  Leandr 
Kramář,  rodák  líenešovský,  byl  odchovancem  zdejší  koleje.  Chvalné 
pověsti  požívá  též  zdejší  okresní  nemocnice,  zvláště  pak  její  zvláštní 
odděleni,  zřízené  pro  nemocné  stížené  tuberkulosou,  která  pod  pečli\ým 
dozorem  .MUDra.  Teunera  utěšeně  prosjjívá.  Hospodářská  škola,  různé 
peněžní  a  průmyslové  závody  jsou  této  ])okročilé  obci  k  nemalé  okrase 
a  užitku,  přispívajíce  k  oživení  města,  jež  jest  známo  i  svými  hlučnými 
trhy.  jakož  i  celého  okolí.  V  Benešově  působil  též  dlouhá  léta  co 
městský  lékař  nedávno  zesnulý  Dr.  Emanuel  Engel,  vzor  nezištného 
vlastence  a  ušlechtilého  člověka,  jakých  jest  již  po  řídku.  Vydával 
též  a  inspiroval  zdejší  list:    , Hlasy  od  Hlaníka". 

As  2  km  jihozápadně    od  Benešova    strmí    na   vysokém   žulovém 
\rchu  jeden  z  nejkrásnějších  a  nejpamátnějších  českých  hradů: 


r' 


-    181 


H 

o 

2 

O 


v._ 


—  182  — 

KONOPiŠTĚ.  Příroda  i  lidské  umění  obdařily  tento  krásny'  koutek 
české  země  svými  dary  a  výtvory.  Obklopující  je  dumavé  lesy  a  nád- 
herné sadv  zvvšují  dojem  imposantní  jeho  stavby  a  utvořily  z  něho 
pravý  pohádkový  zámek,  namnoze  i  jako  v  pohádce  nepřístupný. 
Chodívalo  se  k  němu  přes  Šibernu  úpravnými  lesními  cestami,  jež 
však  nejsou  vždy  obecenstvu  přístupny  a  proto  k  jeho  shlédnuti  zá- 
hodno  voliti  kratší  píjlhodinnou  cestu  silnicí.  Proč  Konopiště  a  jeho 
půvabný  park  nejsou  již  obecenstvu  jako  dříve  přístupny,  to  byla  by 
obšírná  kapitola,  jež  pojednávati  by  musila  o  ničivé  vášni  a  bezcitnosti 
jisté  části  o!)ecenslva.  která  pozbyvši  veškeré  vážnosti  před  cizím  ma- 


SOUSOŠÍ  .\'A  TEKRASSE  ZA.MKU  KONOPIŠTSKÉHO. 


jetkem  a  nejprimitivnějších  takřka  pojmů  o  slušnosti,  zavinuje,  že 
majitelé  sadů.  lesů  a  památných  budov  většinou  jen  pro  nedostatečnou 
v5'chovu  obecenstva  majetek  svůj  uzavírají  a  před  invasí  takových 
návštěvníků  střeží.  —  Z  té  příčiny  musí  se  turista  spokojiti  pouhou 
zevnější  prohlídkou  hradu  namnoze  jen  z  dáli. 

Konopištský  hrad  náležel  druhdy  k  nejznamenitějším  opevněným 
sídlům  v  Cechách  a  o  rozsáhlosti  obranných  jeho  staveb  lze  si  učiniti 
pojem  z  toho.  že  mimo  hluljoké  příkopy  a  hradby,  do  nichž  vedlo 
I)alero  bran.  zpevněn  l)yl  ještě  sedmi  věžemi  neb  baštami,  z  nichž 
v  roce  1746  bylo  pěl  shořeno  a  věLší  část  příkojjů  zasv|)ána.  v  sady 
proměněna  a  zdsihací  most  při  hlavním  vchodu  r.  I72.S  kamenným 
nahrazen,  což  zvěčněno  nái)iscni  nad  přední  branou,  hlásajícím,  že 
úpravu    a    ;)rc:navbu    tu    ])ro\-cdl    nejvyšší    |»urkrabi   Jan   j()S(>f    hrabě 


183 


Z  Vrtby.  O  rozsáhlosti  hradu  svědcM  i  to.  že  jsou  v  něm  dva  dvory  a 
množství  místností,  různým  účelům  sloužících.  Hrad  v  nynější  své  po- 
době nepovstal  najednou,  různé  doby  a  slohy  zanechaly  na  něm  stop, 
zvláště  pak  v  době  poslední  doznal  pronikavých  změn  a  úpravy,  jež 
však  dojem  celku  neporušila,  ba  spíše  ještě  původní  jeho  ráz  obnoviti 
se  snažila.  Nejstarší  část  hradu  na  severovýchodu,  jež  pochází  ž  dob 
Šternberků,  vyznačuje 
mohutná  okrouhlá  ba- 
šta, k  niž  pojí  se  slabší 
věž.  Obě  jsou  zpevněny 
opěracími  pilíři  a  opa- 
třeny pavlány,  spočíva- 
jícími na  kamenných 
krákorcích.  Při  severo- 
východním rohu  jest 
malá  okrouhlá  věž  s  o- 
chozem,  v  níž  r.  1394 
vězněn  byl  král  Václav 
IV.  V  této  části  nalézá 
se  gotická  zámecká 
kaple,  sv.  Jilji  zas\ě- 
cená,  kterou  r.  1747 
známý  nám  již  z  Poříčí 
Lazar  Widmann  třemi 
oltáři  ozdobil  a  někdejší 
hradní  síň,  jež  promě- 
něna byla  v  divadlo  a 
množství  jin\'ch,  hlavně 
obydeln\'Th  místnosti. 
K  této  skupině  staveb 
pojí  se  část  zámku,  pány 
Hodějovsk\'mi  vysia- 
vená  a  upravená  v  le- 
tech 1605,  jež  pro  po- 
hodlnější své  zařízení 
v     pozdějších     dobách 

byla  výhradně  obývána.  Na  straně  jižní  prostírají  se  stavby  z  doby  Vrt- 
bovské  a  sady,  úpravou  bývalých  hradních  příkopů  povstalé.  V  letech 
sedmdesát5'ch  minulého  století  bylo  v  zámku  mimo  kapli  a  divadlo  2  velké 
sině,  50  pokojů  a  komnat,  H  komor  a  3  sklepy,  studna  a  jiné  prostory, 
což  vše  za  nynějšího  majitele  bylo  zvelebeno  a  rozšířeno.  Půvabnému 
a  imposantnímu  zevnějšku  odpovídá  vnitřek,  jehož  výzdoba  a  celé  za- 
řízení prozrazuje  nevšední  vkus,    smysl  pro  umění  a  zvláštní    pořada- 


LOVECKE  TROFEJE 
V  CHODBĚ  ZÁMKU  KONOPIŠTSKÉHO. 


184 


telsk\-  talent,  kterým  docíleno,  že  části  výzdoby  a  předměty,  většinou 
nesmírné  ceny,  nevtíraji  se  pozorovateli  okázale,  tvoříce  iadn\'  celek 
a  doplněk  starobylých,  skutečně  královských  místností  a  síní.  Zdařilá. 
s  neobyčejnou  \ěrností  a  vervou  provedená  dvojice  psů.  kterouž  pso- 
voda  ztěží  ovládá,  zámecké  chodby,  vyzdobené  parohy  všech  možných 
druhů  zvěře,  veskrze  vzácné  exempláře  a  abnormity.  jichž  cenu  do- 
vede posouditi  pouze  zkušený  lovec,  poukazují  k  tomu.  že  majitel  od- 
dán jest  s  celou  duši  ušlechtilému  loveckému  sportu.  Zámecké  salony. 


S.\LON  V  ZÁMKU  KONOPISTSKEM. 


opatřené  drahuccnným  náljytkcm  různých  slohu,  skvostné  \-ykládané 
skříně,  četné  starožitnosti  a  umělecké  památky,  zbrojnice  a  v  ni  přetl- 
mčty  velké  umělecké  ceny  a  krásy.  \ětšinou  unika,  vybraná  obrazárna, 
ve  které  zvláště  vyniká  Sv.  rodina  od  Palmy  Vecchia.  to  vše  skýtá 
neobyčejnou  podívanou  a  k  shlédnuti  toho  všeho  bylo  by  potřebí  dlouhé 
doby.  -Mnoho  předmětů,  získaných  nynějším  majitelem,  následníkem 
trůnu,  arciknížetem  Františkem  Ferdinandem  z  Este.  na  jeho  výpravě 
kolem  světa,  j(V  zde  byly  cho\'ány.  odxczeno  jxizději  do  zvláštního 
musea  do  \'idně.  .Xesmirného  niikladu  xyžádal  si  skvostný  zdejší  park, 
jenž  ro,<šířen  byl  několika  |)řikoupenými  realitami  a  zrušením  někdejších 


185 


průmyslových  objektů.  Malebnost  hradu  zvyšuje  zvláště  na  západní 
straně  se  nalézající  rybník,  v  jehož  vodě  se  omšené  hradní  zdi  zrcadlí. 
Skvostné  skleníky  se  vzácnými  k\rtinami  ze  všech  dílů  světa  a  pře- 
krásná vyhlídka  s  hlavní  věže  zámecké  pati^í  těž  k  přednostem  tohoto 
hrdého  panského  sídla,  v  němž  následník  trůnu,  vzdálen  hluku  velko- 
města, větší  část  roku  tráví.  Komu  netane  tu  na  mysli  idylické  zátiší 
Křivoklátské  s  arciknížetem  Ferdinandem  a  h^ilipínou  Welserovou. 

Fot.  Brunner-Dvořák. 


ZBROJiRNA  NA  KONOPIŠTI. 


Rozhlášena  jest  též  rozsáhlá  Konopištská  obora  pro  krásné  své 
lesní  partie,  malebná  zákoutí,  skvostné  a  pečlivě  hleděné  skupiny 
stromů  s  vodní  štafáží  a  hlavně  pro  četnou  lovci  i  všeho  druhu  zvířenu, 
jež  ji  oživuje.  Něco  podobného  jest  nyní  i  u  nás,  v  této  klassické  zemi 
lovu  a  honu  pomalu  již  vzácností  a  musili  bychom  zajeti  až  do  Anglie, 
kde  jsou  ještě  obory  „velkého  stylu".  —  Medvědí  jáma.  jejíž  obyvatelé 
l)řipominají  nám  živě  Bern  a  obveselují  diváka  nemotornými  sv\'mi 
pohyby  a  budí  xzpomínky  na  medvědy,  jež  co  , erbovní  zvířata"  rodu 
Orsini  neb  Ursini.  chovali  páni  z  Rožmberka,  kteří  se  s  rodem  tím 
l)říznili.    na    svých    sídlech    a    o    nichž    nám    Břežan    různé    historky 


I8h 


zachoval.  —  A'  podzimní  dobé  rozléhá  se.  oborou  říjení  krále  lesů 
našich  —  jelena,  jehož  rod  tu  četně  zastoupen  a  mlčelivé  hvozdy 
bývají  často  svědkem  zápasů  rozzui^ených  soků  o  ztepilou  laíi.  jež  podá 
se  pak  vítězi  v  krutém  tom  zápase.  Jeleny,  kteří  za  dne  málo  vycházejí, 
lze  dosti  zřídka  spatřiti,  tím  spíše  však  téměř  zcela  zkrotlé  daňky 
s  lopatovými  parohy  a  skxrnitou  srstí  a  zahloubáme-li  se  v  pozorování 
jich  na  pastvě,  neb  když  s  místa  na  místo  se  stěhují,  zdaž  netanou 
nám  tu  na  mysli  vv^jevy  Mařákovy  ze  světa  lesních  samot,  jak  je  sotva 

Fot.  Briinner-Dvořák. 


PARTIE  Z  OBORY  KONOPISTSKE. 


kdo  před  nim  a  ne  hned  tak  po  něm  \-yliriti  l)yl  a  je  s  to.  A  kdo 
nezamyslil  by  se  nad  idylou  z  Konopištské  obory,  jak  ji  v  našci^.i 
obrázku  předvádíme  a  komu  nezželelo  by  se  jiři  tom  smutného  fakta. 
jak  se  stále  a  stále  odcizujeme  přírodě,  tomuto  nevyčerpalchiěmu 
zdroji  krás,  jež  s  takovou  ochotností  a  důvěrou  rozvirá  stránkv  své 
věčně  svěží  a  pravdivé  knihy  tomu.  kdo  \-  ni  čisti   do\ede.  — 

Když  nastanou  pak  podzimní  dnové  a  s  nimi  doba  honebni. 
oživnou  opět  památné  Kono[)ištské  místnosti  a  síně.  oživne  i  celé  okolí 
starosiaxného    sídla   a   JoNccká    družina,   jejíž   členové  |)atří  k  nejpřed- 


187 


nějším  šlechtick\'m  rodům  z  Cech.  z  mocnářství  a  i  daleké  ciziny, 
shromáždí  se  kolem  vznešeného  hostitele,  aby  holdovala  a  oddala  se 
loveckému  veselí,  jež  snad  nikde  na  kontinentě  nekvětlo  tak,  jako 
v  této  Bohem  a  přírodou  tak  požehnané  zemi,  do  které  přijížděly 
korunované  hlavy,  slávou  české  myslivosti  a  neobyčejn\'m  bohatstvím 
zvěře  přilákány.  Loveck5'  a  lesní  personál,  svou  zdatností  a  vjxvikem 
na  slovo  vzíííý  vítá  nejvyššího  lovčího  pána  a  vznešenou  jeho  družinu 
a  když  po  skončeném  honě  hostitel  a  družina  obcházejí  a  prohlížejí 
vyloženou  ulovenou  zvěř  všeho  druhu  („štreka"),  tu  veselé  fanfáry 
zakončují  šfastnx'^  lov  a  připomínají  zašlé  dávné  dny  lovecké  slávy. 
Však  nutno  již  rozloučiti  se  s  památn\m  hradem,  jehož  dějin)'  jsou 
úzce  spjat}'  s  dějinami  Benešova,  kamž  čtenáře  poukazujeme.  Dodá- 
váme jen,  že  Konopiště  koupil  arcivévoda  následník  od  knížete  Frant. 
Eugena  z  Lobkovic,  jenž  nabyl  panství  toho  od  knížete  Jana  Karla 
z  Lobkovic.  kter\''  je  zdědil  r.  I8.'^0  po  Františkovi  Josefovi,  hraběti 
z  Vrtby. 

K  panství  Konopištskému  patří  několik  poplužnich  dvorů,  z  nichž 
zasluhuje  zmínky  dvůr  Pecí  nov  (též  Peclinovj,  jihovýchodně  od  Bene- 
šova při  cestě,  spojující  silnici  Lineckou  s  Pelhřimovskou.  Několik  set 
kroků  nade  dvorem  bývala  tvrz.  na  níž  seděl  za  krále  Václava  IV. 
Ondřej  z  Dubě,    jenž  měl    za  manželku    dceru  Jana   Žižky    a  zahynul 


MEDVĚD  V  OBOŘE  KONOPIŠTSKÉ. 


—  1í 


A-  bitvě  u  Malešova  r.  1424,  ve  které  po  boku  svého  tchána  bojoval. 
Není  tudíž  pravda,  jak  tvrdí  Vlasák,  že  byl  protivníkem  Zižkovym  a  že 
y  bitvě  u  Malešoval  bojoval  v  i^adách  jeho  protivníků.  Vyvrátil  to  s  ob- 
vvklou  svou  důkladností  Tomek.  A'e  vsi.  která  v  třicítileté  válce  zanikla, 
scházeli  se  za  panování  Rudolfa  II.  sektáři,  kterým  říkali  po  jich  zakla- 
dateli bratří  Mikulášenští  neb  bratří  Pecinovští,  též  bratří  plačtiví, 
poněvadž  při  svj^ch  shromážděních  plakávali.  Byli  to  většinou  lidé 
prosti,  čítali  však  ke  svX-m  přívržencům  i  osoby  šlechtické.  Neměli 
kněží  a  správcové  neb  jich  učitelé  byli  lidé  neučení,  nebof  se  odvo- 
lávali na  vxTok  sv.  Pavla:  .Litera  zabiji,  ale  duch  obživuje."  Vedli 
život  pobožnŇ'  a  prostný.  zamítajíce  veškery  přepych  v  oděvu  i  jídle 
a    pro   svou    neškodnost    nedoznali    pronásledování    jako    čeští    bratří 

Fot.  Brunner-Dvořák. 


"^'jí^y 


DANCl  \'  OBORE  KONOPISTSKE. 


nebof  i  sám  fanatický  \'ilém  Ski\ala  \\dal  jim  ve  svých  pamětech 
vzácné  u  něho  vysvědčení  zachovalosti.  Sluší  též  dbáti  toho.  aby  lato 
někdejší  ves  neb\ia  zaměňována  s  Pecinovem  na  Novostrašecku. 

As  tři  kilometry  severovýchodně  od  Konopiště  leží  prastará  farní 
osada,  někdy  město,  nyní  ves  Václavice.  původně  po  svém  zakla- 
dateli Vladislavice  zvaná;  patřivala  na  začátku  jedenáctého  století 
klášteru  Kladrubskému  a  byla  snad  i  střediskem  župy  neznámého 
jména,  jež  se  prostírala  mezi  župami  Vyšehradskou  a  \'ltavskou  a  za- 
ujímala oblast  .Újezdu  Vladislavska\  Později  připadla  ke  koruně 
a  stala  se  majetkem  kapitoly  \'šech  Svatxxh  v  Praze  a  dostala  se 
])ozději  ke  Kostelci  nad  Sázavou  a  s  ním  ke  Konopišti.  Leží  v  pů- 
\abném  údolí  nad  potokem  Janovickým,  v  této  části  Kozlovským 
zvan\'m.  Jihozápadně  od  vesnice  vypíná  se  do  výše  503  m  vrch  Chlum, 
na  němž  shledati  lze  zbytky  někdejšího  dolování  na  stříbro  a  který 
s  věncem    vrchu    a  pahorků    tvoří   malebnou  ohradu    kol    starobylého 


18^ 


•UJ 

co 
.'Ji 

O 

z 

o 

o 

OQ 

O 


Z 


—   190  — 

tohoto  sídliště.  Chrám  sv.  Václava,  obklopenx'  hřbiloxem.  jest  jednn- 
íiuchá.  prastará  gotická  stavba,  v  níž  však  není  nic  pozoruhodného. 
Na  poli  zn  farou  nalezen  byl  vzácný  bronzový  křížek,  jenž  darován  byl 
českému  museu.  Zde  farářoval  též  o  českou  historii  zasloužil}'-  badatel 
Václav  Roman  Voříšek,  jehož  jméno  bývá  často  uváděno  při  roz- 
pravách o  tak  zvaném  rukopise  Zelenohorském.  Mezi  vrchem  Chlumem 
a  Chvojenskou  horou  v  divoké  a  romantické  úžlabině.  kterou  se  prodírá 
potok  Kozlovskv.  jsou  lesem  porostlé  a  již  sporé  zbytky  někdejšího 
hradu  Kozli,  na  němž  vládli  páni  z  Dube.  kteří  b\di  též  pány  blízké 
osady  Ch vojno  zvané,  as  4  km  na  jihozápad  od  Benešova  vzdálené, 
jejíž  filiální  kostel  sv.  Jakuba,    postavený    na    vrchu    407  m    vysokém, 

Fot.  Brunner-Dvořák. 


J.  V.  ARCIKNIZE-NASI.EDXIK  SE  ŠLECHTICKOU  DRUŽINOU. 


dominuje  celému  okolí.  Hrad  Kozlí,  jenž  lni  r.  1467  majetkem  Jana 
Libúna  z  Dubě,  věrného  přívržence  Jiříka  z  Poděbrad,  byl  lidem 
Zdenka  Konopištského  ze  Šternberka  dobyt  a  zůstal  od  té  doby  v  zříce- 
ninách a  památka  po  něm  stále  víc  a  více  mizí.  Byl  vystavěn  na 
ostrohu,  se  tří  stran  potokem  omývaném  a  na  nejužší  své  straně,  jež 
s  planinou  souvisí,  opevněn  byl  dvěma  ve  skále  tesan\''mi  příkopy. 
Zbytky  lesem  zarostl\'ch  jeho  zdí  s  divukrásnj-m  svým  okolím  a  \y- 
lilídka  s  blízkého  Chlumu  neb  Chvojenské  hory  vynahradí  hojně 
námahu,  spojenou  s  návštěvou  těchto  zajímavých  míst. 

Xa  místní  dráze  Benešovsko-Vlašímské  jest  ])rvni  stanice  Stru- 
hařov  a  nedaleko  ní  as  5  km  východně  od  Benešova  vesnice  téhož 
jména  a  tvrz,  z  níž  se  zachovaly  praskrovné  zbytky.  K  severovýchodu 
odtud  ve  vzdálenosti  as  1  km  na  vysoké  planině  jest  malá  vesnice 
Jezero  s  poplužním  dvorem,    při  němž  stávala    tvrz,    na   které   seděl 


Fot    Brunner-D\  ufák. 


191 


r- 


"\ 


V- 


.J 


IDYLA  Z  KOKOPISTSKE  OBORY. 


192 


Beneš  z  Jezera,  jenž  r.  1415  podepsal  sližn\-  list  ke  koncilu  Ivoslnic- 
kému.  Na  sever  odtud  vede  cesta  do  blízkého  Střiž  kov  a.  vesnice 
s  poplužnim  dvorem  a  zámkem,  kter}'  nedávno  vyhořel,  čímž  zničeny 
bvlv  mnohé  památky,  zvlášté  pak  upomínky  na  českého  básnika  Karla 
Alarii  barona  A'illani-ho.  jehož  rodině  zdejší  velkostatek  náleží.  Jmeno- 
vané zde  osady  patří  farou  k  ( Jkro  uhliců  m.  jež  patřívaly  k  hradu 
Zlenickému  a  dostaly  se  po  mnohých  dobách  a  změnách  k  velko- 
statku Jemništskému.  Zdejší  již  v  roce  l.^i.SO  co  farní  připomínán}'  kostel 
byl  v  roce  1740  tak  důkladně  přestavěn,  že  se  z  původní  jeho  podoby 
ničeho  nezachovalo  a  nechová  ničeho  pamětihodného.  Severov\'chodně 
od  Okrouhlic  a  as  2  km  jižně  od  Kozmic  prostírá  se  vesnice  Teplíšo- 

Fot.  Brunner-Dvorák. 


/'^^i4^.i: 


J.  V.  .aiRCIKNIZE-NASLEDNIK  VIT.^N  LESNÍM  PERSONÁLEM. 


vice  a  za  ní  na  jihu  ve  v\''ši  465  m  stojí  filiální  kostel  sv.  Havla,  jenž 
býval  původně  farním  a  byl  v  roce  1756  rovněž  tím  spůsobem  opraven 
jako  kostel  Okrouhlický.  tak  že  se  při  něm  pouze  dva  staré  zvony 
zachovaly,  jež  jsou  nejspíše  dílem  slovutného  Brikcí  z  Cimperka. 

Další  stanice  jest  Jemniště.  sídlo  býxalěho  panství,  malá  to  ves- 
nička se  starým  a  novým  zámkem,  z  nichž  star\''  stojí  skutečně  za 
shlédnutí,  poněvadž  jest  to  vzor  zachovalé  tvrze,  na  jak\''chž  sídlivala 
po  cel\'ch  Cechách  v  hojném  počtu  zastoujiená  drobná  šlechta.  Dle 
Balbína  bývalo  po  Cechách  .1377  podobných  tvrzí.  Zdejší  byla  obklí- 
čena na  severovýchodu  rybníkem,  který  vodou  z  něho  unikající  pří- 
kopy kolem  tvrze  naplňo\al.  Po  zvoditém  mostě  \chá/elo  se  do  čtyř- 
hranného dvora,  různými  staveními  obklopeného,  v  jehož  západním 
křídle  nacházelo  se  obydlí  panské  s  piízemnimi  klenutými  místnostmi, 


—  193  — 

jež  se  architektonickou  výzdobou,  zvláště  pokud  se  týče  ostění  a  ve- 
řejí a  lomených  kamenných  oblouků  od  ostatních,  většinou  hospo- 
dářsk\'ch  místnosti  lišily.  R.  1724  vystavěl  hrabě  Adam  z  Trautmanns- 
dorfu  několik  set  kroků  od  staré  tvrze  jednopatrový'  nov_v  zámek,  ob- 
klopen}' krásným  stromoxim.  s  pěknou  mansardo\ou  střechou  a  s  kaplí 
sv.  Josefa  s  freskami  Rainerovými.  Na  jihov5'chodnim  konci  zámecké 
zahrady  jest  kaple  Nanebevzetí  Panny  Marie  s  hrobkou  některých 
držitelů  zdejšího  panství,  k  němuž  patří  10  dvorů,  bývalých  to  samo- 
statn\'^ch  statků.  Zdejší  tvrz  patřila  za  krále  Václava  IV.  Mikuláši  I)i- 
vůěkovi  z  Jemniště,  mincmistru  a  nejúhlavnějšímu  nepříteli  Husitů, 
kteří  ho  a  jiné  ještě  pány  pod  vedením  Žižkov_vm  r.  1420  u  Sudoměře 
a  později  u  \'ožicc  porazili.  V  bitvě  pod  \'yšehradem  byl  hlavní  pří- 
činou porážky  Sigmundovy,  dav  se  první  na  útěk.  R.  1421  dobýval 
na  Husitech  Chotěboře  a  vytištěn  od  nich  do  Moraxy.  zemřel  tu  v  r. 
1423.  \"  držení  Jemniště  střídali  se  pak  často  různí  majitelé,  až  r.  1699 
prodáno  hejtmanu  Starého  města  Pražského  Ferdinandovi  Františkovi 
z  Říčan,  kterS'  k  ostatním  sv5'm  statkům  Struhařovu  a  Jezeru  přikoupil 
i  Postupice  a  spojiv  je  s  Jemništěm,  prodal  vše  r.  1717  Františku  Ada- 
movi hraběti  z  Trautmannsdorfu;  nyní  jest  jeho  majitelem  Filip  hrabě 
ze  Šternberka.  Jižně  od  Jemniště  při  silnici,  kterou  traf  místní  dráhy 
Benešovsko-Vlašímské  takřka  na  dvě  stejné  polovice  přetíná,  as  12  km 
jihov\'chodně  od  Benešova  leží  městys 

POSTUPICE  v  úvale  při  potoku  Chotýšce,  jenž  od  Jankova  přichází 
a  též  Jankovským  se  zove  a  částečně  při  velkém  rybníku.  Zde  při  ny- 
nějším panském  dvoře  stávala  tvrz,  z  níž  zachovalo  se  jen  několik 
bezvýznamných  místností.  Odtud  pocházel  slavný  rod  pánů  Kostků 
z  Postupic,  znaku  zlatých  hrábí.  Nejslavnějším  z  tohoto  rodu  byl  slavn\' 
válečník,  státník  a  pozorovatel  všech  ušlechtil5'ch  snah,  pan  Vilém 
Kostka  z  Postupic,  jenž  bojoval  proti  Táborům  v  bitvě  u  Lipan,  padl 
však  záhy  na  to  9.  listopadu  14.%  v  bitvě  u  Vysoké  u  Hradce  Králové, 
kterou  svedl  s  obleženými  od  něho  Hradečany.  Bratr  jeho  Zdenek, 
alter  ego  krále  Jiřího,  prokázal  tomuto  a  vlasti  mnohých  služeb.  Zdařilá 
současná  jeho  podobizna  na  dřevě  malovaná  chovala  se  na  zámku 
Opočenském  a  později  v  paláci  knížat  Colloredo-Mannsfeldů  ve  Vídni. 
Skrovné  toto  původní  sídlo  slavného  rodu  dostalo  se  v  držení  různ\'ch 
šlechtických  rodů,  až  konečně,  jak  jsme  dříve  podotkli,  spojeno  bylo 
s  panstvím  Jemništským.  Z  původního  farního  kostela  sv.  Martina  bi- 
skupa zachovalo  jen  presbyterium  starou  svou  podobu  a  není  v  něm 
mimo  některé  staré  náhrobky  nic  památného.  Roku  1794  postavil  tu 
tehdejší  spolumajitel  Jemnišfského  panství,  hrabě  Jindnch  z  Rottenhanu 
továrnu  na  kartouny  a  bělidlo  na  místě  někdejší  papírny,  což  vše  po- 
zději zaniklo.  Jižně  od  Postupic  jest  bývalý  městys,  nyní  farní  ves 
Popovice.  jež  byly  po  bitvě  u  Jankova  r.  1645  tak  zpustošeny,  že  se 


—  194  — 

od  té  dobv  více  úplné  nevzpamatovaly.  Byly  v  drženi  různ\'ch  šlecli- 
tick\'-ch  osob.  z  nichž  pi^ipominá  se  nejprve  k  roku  1358  vladyka  Otik 
z  Popovic.  \'  listopadu  r.  1420  dobyl  tvrze  znám\'  Mikuláš  z  Husince. 
Po  mnoh\-ch  změnách  koupil  toto  panství  r.  17.32  rytířskx'-  íád  křížov- 
níků  s  červenou  hvézdou,  jenž  je  držel  až  do  r.  1797,  kdy  bylo  hrabětem 
Jindřichem  z  Rottenhanu  koupeno  a  kjemništi  připojeno.  Nevzhledný', 
v  roce  1761  vystavén\'  farní  chrám  sv.  Jakuba  jest  bezv\'znamn\',  zato 
jest  zajímavá  zdejší  starožitná  tvrz,  prav\'-  to  typ  starÝxh  vodních  tvrzí. 
z  níž  se  přes  zlobu  času  a  nevšímavost  lidskou  dosti  pozoruhodného 
zachovalo,  ač  starobylému  rázu  budovy  v  18.  století  podniknuté  zmoder- 
nisování  dosti  uškodilo.  Založena  a  opevněna  byla  podobně  jako  její 
Jemništská  družka. 

Tím  ])opsali  jsme  téměř  celý  okres  Benešovsk}'  a  zb\''vá  nám 
jeho  poměrně  nejmenší  část.  kterouž  navštívíme  drahou  císaře  Frant. 
Josefa  a  jejíž  první  stanicí  směrem  k  Táboru  jest 

BYSTŘICE,  městečko  nad  Bystrou,  as  7  km  od  Benešova  vzdálené, 
při  silnici  Linecké;  založeno  bylo  v  druhé  polovici  XIII.  stol.  pány  z  Dube 
a  Leštna.  K.  1420  dne  6.  čer\-ence  byli  tu  u  velikého  rybníka  upáleni 
kněz  husitský  \Viclav  se  svým  kaplanem,  třemi  sedláky  a  čtyřmi  pacho- 
laty, že  se  nechtěli  odříci  kalicha,  na  rozkaz  biskupa,  jenž  nacházel  se 
\'e  vojště  rakouského  vévody  Albrechta,  kter}''  táhl  na  pomoc  Sigmun- 
(lovi  ku  Praze,  jehož  lidé  tyto  nešťastníky  zajali.  Později  sdílelo  mě- 
stečko osudy  blízkého  panství  Leštenského.  k  němuž  patřilo,  bylo 
l)0zději  na  dva  díly  rozštěpeno  a  dostalo  se  roku  1800  k  panst\  i  Floskov- 
skému.  Farní  chrám  sv.  Simona  a  Judy  na  jihovýchodním  konci  mě- 
stečka zachoval  v  presbyteriu  pt^ivodní  svou  starou  podobu  ze  14.  sto- 
li'ti  a  na  jednom  ze  svorníků,  v  nichž  se  žebra  gotické  klenby  sbíhají, 
vytesán  jest  znak  páníj  z  Dube.  tak  zvaný  odřivous  (střela),  jediná  to 
památka  na  zakladatele  starobylé  této  svatyně.  Chrámová  lod  zbudo- 
vána byla  r.  1 666  Josefem  Priamem,  baronem  z  Rovoratu.  V  neúhledné 
zvonici  visí  dva  starožitné  zvony.  Čtvrt  hodiny  od  Bystřice  na  severo- 
v\'xhod  vypíná  se  hrad.  vlastně  zámek  Leštno,  jedno  z  nejpamátnějších 
míst  naší  vlasti,  jež  dle  Hájka  založeno  bylo  pr\'  již  r.  772.  Nejstarší 
jeho  známí  držitelé  byli  jjáni  z  Dubě,  kteří  se  psali  odtud  i  z  Leštna. 
z  nichž  proslul  pan  \'áclav  z  Dubě  na  Leštně.  jenž  provázel  Husa 
ke  sněmu  Kostnickému.  Roku  1420  dobývali  hradu  Táboří,  pak  patřil 
pánům  ze  Šternberka,  z  nichž  Jan  Holický  ze  Šternberka  na  Leštně 
a  Českém  Šlernberce  r.  1,536  vystavěl  hraď  Leštno  tak,  jak  se  až  do 
druhé  polovice  minulého  století,  ovšem  valně  již  sešl\\  zachoval.  Maji- 
telé jeho  se  však  později  stále  měnili  a  byl  mezi  nimi  i  Kristián  z  |llova. 
jenž  zavražděn  byl  s  Valdštejncm  a  jeho  důvěrníky  v  Chebu  r.  1634. 
až  konečně  j)0  různých  osudech  přešlo  r.  1872  v  majetek  známého 
velkojM-ůmyslníka  Čeňka  Danka,    šlechtice  z  Esse,    jehož    rodina   jest 


-   195  — 

dosud  majitelem  Leštna  a  panství  Tloskovského.  Polosesutv  již  hrad 
šlechtic  Daněk  zachránil  od  zkázy,  podrobiv  jej  důkladné  opravě  a 
proměnil  jej  v  skvostné  panské  sídlo,  získav  si  tím  vděk  všech  milov- 
níků českých  dějin  a  památek. 

As  5  km  severozápadně  od  Bystřice  jest  ves  T voi^ešo vice, 
všeobecně  Tvoršovice  zvaná,  sídlo  velkostatku  a  někdy  tvrz,  jež  stá- 
vala kdesi  v  místech  nynějšího  poplužniho  dvora  a  odkud  pocházeli 
vladykové  z  Tvořešovic.  Panství  zdejší  přecházelo  stále  z  jedněch 
rukou  do  druhých  a  bylo  též  majetkem  Radeckých  z  Radce,  až  je 
r.  I8()8  koupil  známý  podnikatel  staveb  Jan  Šebek,  jehož  synu  dosud  patři. 

Jižně  od  Tvořešovic  a  západně  od  Bystřice  při  silnici,  vedoucí 
k  Neveklovu,  jest  farní  ves  Ne  svačily  s  filiálním  chrámem  Nalezení 
sv.  Kříže,  jenž  byl  dříve  a  to  již  v  roce  1350  farním  a  roku  1700  roz- 
šířen, čímž  jeho  starožitný  ráz  byl  setřen.  R.  1706  koupil  Jeroným 
hrabě  Colloredo  z  Walsee  Nesvačily  s  Drachkovem  a  Tosnicemi  a  při- 
l)ojil  je  k  i)anství  Tloskovskému.  Na  panství  Jemništském.  v  okolí 
Bystřice  a  u  Konopiště  jsou  větši  rybníky,  jichž  hráze  při  nedávné 
povodni  se  protrhly  a  valící  se  z  nich  spousty  vod  nezměrných  škod 
způsobily,  nádherný  Konopištský  ])ark  zpola  zničily  a  i  oběti  na  lidských 
životech  si  vyžádaly. 

Tím  skončili  jsme  popis  památné  krajiny  Benešovské  s  přáním, 
aby  i  tomuto  dosti  zkoušenému  českému  kraji  zasvitly  lepší  dol)y 
a  štastná  budoucnost. 

Jan  Dotřel. 


XXXVll.  OKRES  VLAŠIMSKÝ. 

úvodím  střední  a  dolní  Blaníce  —  s  vyjmutím  horního  a  středního 
toku  potoka  Chotýšanského  —  mohl  by  se  pojmenovati  okres  Vlašim- 
ský.  Pruh  země  od  jihu  k  severo-severovýchodu  položený,  asi  25  km 
dlouhv  a  průměrně  \()-\2km  široký,  jímž  po  celé  délce  Blaníce  pro- 
téká, jest  jádrem;  přimyslíme-li  si  k  němu  na  východě  různoběžník 
o  12  kilometrové  základně  8  km  široký,  cele  úvodím  potoka  Zdisla- 
\ického  vvplněný.  konečně  na  severu  k  levé  polovině  toho  pruhu  při- 
lehlý trojúhelník  s  10  km  základnou  a  5  km  výškou  —  máme  tak  v  hru- 
bých obrysech  podobu  okresu  vystiženu.  Celý  okres  sám  jest  částí 
levého  pobřeží  řeky  Sázavy,  která  jest  mu  na  severu  přirozenou  hra- 
nicí; jen  na  dvou  místech  Sázava  patrněji  od  hranic  poodstupuje : 
katastr  obce  Kácovské  zatlačuje  hranici  na  západ  od  velikého  ohybu 
Sázavského,  a  rozloha  panství  Šternberského  posunuje  hranici  až  na 
2  km  od  Sázavv  k  vvchodu. 


—  196  — 

Rozloha    okresu    Vlašimského    obnáší    353"48  km"-,    na    nichž    žije 
26.648  (dle  sčít.  r.  1900)  ob\'vatelů,  čili  průměrné  asi  75  duší  na  1  km-. 

Co  se  tkne  reliéfu  půdy.  nejeví  obě  poloviny  stejného  rá;íu.  Vv- 
chodní  část  po  pravém  břehu  Blaníce  jeví  se  jako  vzedmutá  ijlanina. 
z  niž  vystupuje  poměrné  více  osamoceních  vrcholů,  tu  xětších,  tu 
menších.  Nejvíce  vyzdvižena  jest  krajina  jihovýchodně  od  Xačeradce 
jakožto  rozhraní  mezi  okresem  Vlašimsk\'m  a  Pacovsk\'m,  kde  hora 
Říšnická  u  Daménic  688  m  n.  m.  dosahuje.  Odtud  horský  tento  hřbet 
zahýbá  severně  přes  Pravonín  vyzdvihnuv  se  zase  na  hranici  okresu 
Dolnokralovického  ,Na  skalkách"  ještě  do  600  m.  odkudž  jednu  odnož 
vysílá  na  sever  k  Zdislavicům,  druhou  pak  východně.  al)y  svvmi 
bystřinami  na  území  Dolnokralovickém  napájela  silné  proudy  potoka 
Sedlického.  Směrem  k  Louňovicům  má  pohraniční  hřbet  Xačeradeckv 
náhl\-  sklon,  s  něhož  hrne  se  dolů  kol  Xačeradce  potůček  Brodec, 
na  v\'chodním  a  severním  úpatí  Blaník  obtékající.  Údolíčko  jeho  — 
spíše  jest  úžlabina  —  po  krátkém  toku  6  km  u  Křížová  klesá  již  na 
440  m.  Tak  se  stává,  že  Blaník  sám.  jehož  vrchol  má  jen  638  m  nad- 
mořské v5'šky,  a  jejž  ted\'  sta  jiných  vrchů  českomoravské  vypnulinv 
daleko  převyšuje,  vyčnívá  tu  nad  své  okolí  jako  docela  imposantní 
temeno  horské.  Tímto  směl\-m  vzestupem  Blaník  liší  se  nájiatlně  od 
četných  i  vyšších  vrchů  českomoravských,  které  obyčejně  jen  pone- 
náhlu  ze  své  široko  rozložené  základny  s\-ůj  vrchol  vyzdvihuji.  Blaník, 
•  o  němž  tuto  řeč,  jest  tak  zv.  ,Velk\'";  od  něho  lesnat\'m  sedlem. 
kLerým  ražena  jest  silnice  od  Xačeradce  k  Louňovicům,  oddělen  jest 
jižně  položený  Blaník  Malý.  vysokx'  564  m.  Xa  opačné  straně  proti 
Blaníku  \'elkému  na  sv.  trčí  taktéž  dosti  náhle  vyzdvižená  Hora  Kří- 
žová 582  m  vysoká.  Skupina  těchto  tří  dosti  směle  vystupujících  vln 
se  svým  bohatstvím  lesní  zeleně,  omývan\''ch  šploumajíci  horskou 
bystřinou  Brodcem.  jenž  místy  jen  roklemi  na  úpatí  těch  hor  se  pro- 
dírá, dodává  této  jižní  končině  \'lašimska  rázu  svrchovaně  malebného, 
ba  nádherně  romantického.  Tu  snadno  lze  si  vysvětliti,  proč  krajina 
tato  vábila  k  sobě  pozornost  již  dávného  ob\^vatelstva,  a  že  duše  lidu 
Blaník  sv\'^mi  pověstmi  opředla.  Putuje-Ii  cestovatel  zvláště  směrem 
od  Xačeradce  po  běhu  Brodce  a  za  Křížovém  sestupuje  do  horské 
rokle  mezi  V.  Blaníkem  a  Horou  Křížovou,  neubrání  se  pocitu,  jakoby 
\stui)oval  do  kraje  začarovaného;  opravdu  dřime  tu  něco  velkolepě 
tajemného.  Xeméně  mocný  dojem  činí  Blaník  cestou  od  Kondrace 
k   Louňovicům. 

S  Blaníku  otvírá  se  krásná  vyhlídka  na  všechny  strany.  Xa  nej- 
vyšším vrcholu  strmí  příkrá  skála  tvarů  podivných;  na  jednom  místě 
má  podobu  jakési  brány  lomeným  obloukem  sklenuté,  kterážto  okol- 
nost zavdala  asi  příčinu  k  pověsti,  že  jest  to  brána  vedoucí  do  vnitř 
hory.  v  níž  dřímají  blaničtí  rytíři  se  sv.  Václavem,  dle  jiné  povésti  se 


—  197  — 

Zdeňkem  Zásmuck\'m,  čekajíce  doby,  až  bude  naši  vlasti  nejhůře. 
O  rytiřích  blanických  vypravuje  si  hd  také  jiné  povésti,  hlavné  jak 
lidem  do  Blaníka  přišl\'m  dobře  činili.  Historicky  jisto  jest  jen  tolik, 
že  na  Blaníku  od  starodávna  stával  hrad  knížecí  čili  korunní,  poněvadž 
až  do  XV.  století  nelze  vyhledati  žádného  soukromého  majetníka. 
Na  temeni  V.  Blaníka  spatřuje  se  dosud  násep  z  hrubých  kamenů 
beze  všeho  spojidla;  po  tesaných  kamenech,  cihlách  nebo  maltě  není 
žádné  stopy,  z  čehož  lze  souditi,  že  hrad  b\'val  dřevěný.  Zbylý  ka- 
menný val  jest  as  25  m  dlouhý'  a  8  m  široký;  pod  ním  bývalo  nádvoří 
přes  40  m  dlouhé,  33  m  široké,  do  něhož  vcházelo  se  z  předhradí,  jež 
obkličuje  mohutný  kamenný  val  rozlohy  neobyčejně  veliké.  Král  Václav 
IV.  postoupil  str5'ci  svému  Prokopovi  40  hradů,  mezi  nimiž  se  i  Blaník 
připomíná.  Když  pak  Václav  r.  1402  ve  vězení  ve  Vídni  držán  byl, 
vylákal  Sigmund  Prokopa  z  hradu  Bezděze,  před  jiné  královské 
a  Prokopov}'  hrady  táhl,  až  i  před  hrad  Blaník  přitáhl,  kdež  pr\'  Pro- 
kopa na  taras  přivázati  a  k  němu  stříleti  kázal,  až  se  hrad  jemu  vzdáti 
musil.  R.  1407  jak5'si  muž  lid  obecn\^  naváděl,  že  na  horu  Blaník  se 
sbíhal,  aby  divy  spatřil,  čemuž  arcibiskup  Zbyněk  z  Hasenburka  na 
pohádání  Husovo  přítrž  učinil. 

Zboží  Blanické  připadlo  klášteru  Louňovickému;  po  jeho  zničení 
r.  1420  drželi  je  s  Blaníkem  Táboří,  od  r.  1547  Jan  z  Pernštejna,  od 
r.  1548—1652  rod  rytířů  Skuhrovsk\'ch  ze  Skuhrova;  pozdější  držitel 
Karel  Adam  z  Říčan  odkázal  je  r.  1672  arcibiskupství  pražskému.  Na 
Malém  Blaníku  zřízena  kaple  sv.  Maří  Magdaleny,  na  jejíž  vystavění 
týž  pán  odkázal  300  zl.  V  jeskyni  pod  sakristií  bydlel  poustevník.  Za 
cis.  Josefa  II.  kaple  i  poustevna  zrušena.  Arcibiskup  hrabě  Schonborn 
dal  kapli  opětně  upraviti. 

Z  nesouvislvxh  kup  ve  vS'chodní  části  \'Iašimska  nutno  ještě 
uvésti  některé.  Nad  vesnicí  Javorníkem  zdvihá  se  jz.  Hůra  (583  m), 
jv.  Horka  (527  m)  a  dále  na  v\'chod  Hol\'  vrch  (511  m)\  všechny  tři 
vrchy  jsou  pohraniční.  Pozorují-li  se  další  vrchy  severovýchodním 
směrem  od  Blaníka,  jeví  se  tyto  jako  přetrhávanj'  řetěz,  který  před- 
stavuje zároveň  rozvodí  přítoků  řeky  Blaníce  a  Zdislavského  potoka. 
V  tom  pořadí  vystupují:  Na  sv.  od  Kondrace  Zižkov  (503  m).  dále 
Spálen\''  vrch  (5()5  m)  s  kaplí  Loretánskou  nad  vískou  Bolinkou  při 
silnici  Pelhřimovské  od  Vlašimě  vedoucí ;  nad  vsí  Kladrubami  vy- 
zdvihuje Kladrubská  hůra  (533  m),  tak  zvaná  Kostelík,  poněvadž  na 
ní  stávala  kaple  zasvěcená  mistru  Janu  Husovi,  od  niž  směrem  k  Ště- 
pánovu vynikají  vrcholy  Kosina  a  Paseka,  oba  málo  nad  500  m.  Asi 
téže  v\'še  dostupuje  Klásek  u  Psářů  a  vrch  Vlkonáč  nad  Zdebuzevsi. 
Čára  těmito  uvedenými  vrcholy  tažená  znamená  zároveň  rozvodí  xe\íy 
Blaníce  a  potoka  Zdislavického  a  částečně  i  řeky  Sázavy ;  na  tomto 
rozvodí  rozloženy  jsou  osady:  Bolinka,  Rímovice,  Rataje.  Tehov,  Psáře. 


—  198  — 

Chochol.  Na  svahu  západním  směrem  k  Blanici  spatřují  se :  Kondrac. 
Dub,  Pavlovice,  Kladruby,  Petřiny,  Nemíž,  Radoňovice;  na  východním 
svahu  rozkládají  se :  Bolina.  Zdislavice,  Chlum.  Štěpánov,  Dalkovice, 
Duhovka,  Střechov,  Lhota  Štěpánova,  Lhota  Kácovská,  Soušice,  Ticho- 
nice,  a  na  svahu  severním  při  pobřeží  Sázavském  Kácoves.  Nejvj-chod- 
nější  kout  okresu  Vlašimského  na  pravém  pobřeží  potoka  Zdislav- 
ského  vyplněn  jest  osadami,  jež  následují  od  jihu  k  severu :  Javorník. 
Sedmipany,  Dubějovice,  Kalná,  Soutice,  Černýš. 

Aby  místopis  pravé  části  Vlašimska  byl  úpln\%  budiž  uvedeno, 
že  oba  Blaníky  i  Horu  Křížovou  obstupují :  Louňovice.  Krašovice, 
Křížov,  Karhule,  Lesáky.  Na  severozápadním  svahu  hřbetu  Naěerade- 
ckého  hledí  ku  Blaníku :  Bozejn,  Daměnice,  Pravětice.  Hrajovice,  Na- 
ěeradec  s  Olešnou  a  Vračkovice.  V  dalším  pokračování  téhož  Vraco- 
vice  a  Malovidy. 

Jest  samozřejmo,  že  vyjmenované  osamocené  vrchy  mají  svůj 
původ  ve  zvláštní  povaze  geologické;  jsouce  podstaty  žulové,  nesklá- 
dají souvisl5'ch  pásem,  ale  jeví  se  jako  vyzdvihnuté  kupy  se  zakula- 
cen_vmi  vrcholy. 

Levé  poříčí  Blaníce,  v  němž  žula  nevystupuje  již  v  takové  míře, 
jeví  pro  svou  rulovou  podstatu  ráz  poněkud  jin\'.  V  něm  lze  již  zna- 
menati skutečná  pásma  souvislá.  Nejprve  jest  tu  se\-erní  širok\'  hřbet 
Divišovsk\>,  složený  ze  širokých  ploch5'ch  homolí,  z  nichž  největší 
a  spolu  nejzápadnější  jest  Kopanina  (542  m)  u  Lbosína,  Vrch  Liticho- 
vick}',  oba  vrchy,  západní  a  jižní,  u  Divišova,  Kopec  MněchnějevskS' 
(532  m),  dále  k  severu  Hatka  u  Drahňovic  {503  m)  s  dalekým  roz- 
hledem vůkol.  Xa  západě  proti  Sáza\ě  a  nejdolejší  Blanici  nesvazuje 
se  hřbet  Divišo\ský  nenáhle.  nýbrž  jest  tu  vysazena  řada  kopců. 
v  celku  nižších  v^OO  m.  a\šak  poněvadž  v  uctivě  vzdálenosti  1—2  km 
od  řečiště  nad  údolím  obou  řek  vysoko  se  zdvihají,  dodávají  krajině 
té  rázu  nad  míru  půvabného.  Z  nich  uvedeny  budtež  aspoň  A^okáč 
stojící  proti  Šternberků  a  Pokoř  mezi  Divišovem  a  Blanici;  více  men- 
ších vrchů  tuto  se  vyskytujících  nemá  jména. 

U  paty  severního  sklonu  Divišovského  hřbetu  vine  se  téměř  při 
samé  hranici  okresní  potok  Křešick\'',  sázavský  to  přítok,  nad  jehož 
vlnami  po  levém  břehu  rozkládají  se  vesnice  Křešice  a  Třcmošnice, 
a  jehož  ústí  doprovázeno  jest  na  témž  pobřeží  při  nejsevernější  hra- 
nici okresu  břidličnatým  pohořím,  rozložen\'m  mezi  tímto  potokem 
a  Sázavou,  v  němž  vrch  Ceřenický,  Alani  Hora  a  Žákov  stojí  jako 
vysoké  stráže  nad  vlnami  Sázavskými,  od  Ratajů  se  valícími.  V  jižním 
jednom  zářezu  tulí  se  osada  Čeřenice.  Ve  vrchovině  Divišovské,  jež 
vyplíiuje  plochu  mezi  potokem  Křešickým  a  Dolní  Chotěšankou.  a  to 
v  hlavní  ose  její,  rozkládají  se  osady  Čenovice,  Lbosín,  Třeběšice, 
Litichovice,  Divišov,  Mněchějev,   Šternov,  při  západním  svahu  Dalov, 


—  199  — 

při  severním  Drahňovice,  na  jižním  svahu,  většinou  poblíž  potoka 
Chotéšanky  BS^kovice,  Sv.  Jan,  Takonín,  Bilkovice  a  Slověnice,  při 
východním  nedaleko  Blaníce  Všechlapy. 

Dolním  tokem  potoka  Chotýšanského,  jenž  u  Libeže  do  Blanice 
vpadá,  oddělen  jest  hřbet  vrchů  Domašinsk5'ch,  které  nejvyšším 
vrcholem  Kalamajkou  513  m  n.  m.  dosahuji.  Hřbet  obstupuje  na  vý- 
chodě rybník  Smikovsk}'  a  tu  část  Chot\''šanky,  která  z  něho  vytéká. 
Od  starodávna  jest  zalesněn.  Kromě  Kalamajky,  na  níž  spatřují  se 
zbytky  knížecího  domku  (glorietu),  vystupují  ze  hřbetu  Domašinského 
ještě  vrchy  nižší,  a  to  Zlatá  Skalka,  čtverhrannou  zdí  obroubená, 
OstrS'  a  Jelení  vrch  u  Onšovic,  s  nichž  na  všechny  strany  krásný 
a  vn\\ý  pohled  se  otvírá.  Zalesněné  Hory  Domašinské  bN^valy  nepří- 
stupné a  jen  jediná  cesta  od  Benešova  k  Domašínu  je  překračovala. 
Kromě  několika  mysliven  a  hájoven  a  malé  vísky  Onšovic  v  části 
severní  nemají  obyvatelů;  jen  pozvolné  svahy  k  severu,  v5'chodu 
a  jihu  osazeny  jsou  význačnS^mi  bydlišti.  Jsou  to  Radošovice.  Lipina. 
Ctibor,  Lhota  hrazená  a  město  Domašín. 

Potůček  ČelivskN'  odděluje  vrchy  Domašinské  od  třetí,  jižní,  části 
levého  poříčí  Blanice,  kterážto  část  má  ráz  mírně  zvlněné  planiny. 
Nejvyšším  vrcholem  jest  v  ní  Křivá  (519  m),  nad  údolím  Blanice  mezi 
Světlou  a  Ostrovem.  Planina  tato  jest  vlastně  v5'chodnim  pozvolným 
svahem  hřbetu  Neustupovského,  jenž  na  Voticku  a  Benešovsku  do- 
provází prav\'  břeh  Chotýšanského  potoka  až  k  Postupicům.  a  jehož 
pokračováním  Hory  Domašinské  pokládati  lze.  Osady  v  této  části 
jsou  Hřin,  Sedlecko,  Lipina,  \'elíš,  Nespery,  Chobot,  Lhota  Nesperská 
a  Libouň  u  Louňovic. 

Velik}'  ostrov  středočeského  žulového  pohoří  zabírající  krajinu 
Benešovskou  a  dosahující  ve  směru  sv.  až  k  Sázavě  vysílá  své  vý- 
běžky i  do  \'lašimska,  jakým  jest  především  krajina  kolem  Chot\'šan 
s  vískami  Pařezí  a  Městečkem.  Na  hranicích  okresu  zdvihá  se  ně- 
kolik vyšších  kopců,  z  nichž  Vápenný  vrch  jest  nejvyšší.  (518  m). 

Do  nejjižnějšího  cípu  Vlašimska  na  levém  poříčí  Blanickém  za- 
bíhá od  jihozápadu  táhl\'  hřbet  zlatonosného  vrchu  Roudného.  na  jehož 
úbočí  položeny  jsou  vísky  Bořkovice  a  Laby. 

Téměř  čtvrtina  plochy  okresu  Vlašimského  pokryta  jest  lesy,  což 
.jest  poměr  asi  takov\'  jako  ve  většině  okresů  českomoravské  vyso- 
činy. Také  poměr  pastvin  a  plání,  jež  tvoří  jen  7"/o  povrchu  Vlašim- 
ska, zůstává  v  celku  podobn\''. 

Vlašimsko  tvoří  značnou  část  levého  Posázaví  a  má  proto  též 
podíl  na  slavné  pověsti  tohoto  panoramatu  půvabn\'ch  partií.  Ještě 
před  ústím  Želivky  dot5'ká  se  Sázava  okresu,  kde  u  vesnice  Čer- 
nýše   má  její    hladina  výšku  318  m  n.  m.,   u  Pelíškova  Mostu   .307  m. 


—  200  — 

při  ústí  Blaníce  304,  pod  Slernberkem  301  au  Ratajíi  Hrazenxxh  293. 
Spád  vody  jest  tedy  povlovnější,  ale  přece  ještě  dosti  znaěn\''.  Povaha 
jejího  údolí  má  týž  skoro  ráz  jako  všechny  toky.  větší  i  menší,  na 
českomoravské  vypnulině.  Tu  příkré,  skalnaté  břehy  zužují  její  koryto 
a  vlny  zdají  se  prorážeti  sobě  cestu,  a  šumot  lesní  obruby  na  těchto 
skalách  a  stráních  mísí  se  v  hukot  vody :  tam  zase  náhle  rozjasňuje 
se  krajina,  skály  a  stráně  poodstoupily  a  měkký  lučnatŇ'  koberec  roz- 
prostírá se  podél  stříbrné  vodní  stuhy.  Toto  střídání  soutěsek  s  ma- 
i\'mi  údolíčky  způsobuje  přečasto  překvapující  přechody  a  jímá  kou- 
zlem zvláštní  romantiky.  K  tomu  přimysliti  si  tichou,  milou  náladu 
moderním  ruchem  ještě  takřka  nedotknuté  krajiny,  která  zdá  se  hýřili 
přirozen\'m  bohatstvím  zeleně  a  takřka  koupati  se  ve  vonném,  svěžím 
vzduchu  —  a  tu  snadno  vysvětlí  se.  proč  obyvatelé  městští  ze  sv\''ch 
fádních  kamenných  ohrad  prchají  do  těchto  zátiší,  která  je  přírodě 
navracují. 

Hlavní  tepnou  vodní  v  okrese  Vlašimském  jest  Blaníce,  jak  již 
bylo  uvedeno.  Prameni  se  na  Baíkovyxh  vrších  u  vísky  Blanicky 
v  okresu  Mladovožickém  téměř  ve  v\'ši  700  m  nad  mořem  a  vstupuje 
pod  Kamberkem  na  půdu  \'lašimska.  Nad  Louňo\ncemi  má  její  hla- 
dina v\'šku  377  m:  potom  teče  podle  vísky  Světlé  k  Ostrovu,  ku 
Hradišti.  Polance  a  Znosimi.  kde  probíhá  \e  výši  343  m.  načež  váli 
se  k  Vlašimskému  parku  a  odtud  pod  \'lašimi  odnáší  vody  ku  Hrádku, 
u  něhož  má  již  jen  328  m.  na  to  obtékajíc  Libež  po  větších  oklikách 
ve  výši  304  m  dospěje  Sázavy.  Přítoky  Blaníce  po  obou  březích  jsou 
jen  krátké  potůčky  a  horské  ručeje ;  toliko  potok  Chotěšanský.  jejž 
u  Libeže  s  levé  strany  přijímá,  a  kter\-  v  okolí  Votickém  vyvěrá, 
jest  značného  toku ;  okresu  ^'lašimskému  náleží  jen  svým  dolním 
tokem.  Kromě  Blaníce  přijímá  Sázava  z  okresu  \'lašimského  ještě 
potok  Zdislavick)'  (či  Stěpánovský)  a  Křešický.  o  nichž  již  při  líčení 
terrainu  byla  řeč.  Zajímavo  jest.  že  Želivka.  sebravši  všechny  tekoucí 
vody  téměř  z  veškerého  rozsáhlého  jádra  vysočiny  českomoravské, 
uchyluje  se  s  nimi  do  malého  koutku  okresu  Mašimského.  aby  je  tu 
svému  mocnému  lennímu  pánu  jako  povinnx'-  tribut  odvedla. 

Říčka  Blaníce  se  svj^mi  přítoky,  jakož  i  ostatní  pobočné  vody 
Sázavské  ve  Vlašimsku  ženou  na  80  mlýnův  a  pil  a  naplňují  více 
menších  i  větších  rybníků,  z  nichž  největší  jsou  Smikovský  u  ^'ěžnik 
(.Vlěstečka)  s  28  ha,  Ostrovsk\>  s  18  y^a  \ýměry,  Strašík  u  Libouně  a  j. 

V  krajině  tak  zvlnité.  jako  jest  okres  Vlašimský.  nelze  hledati 
rozsáhlejších  rovin;  přece  však  na  mnohých  místech  půda  uroxnaia 
se  tak.  že  ne-Ii  o  nížinách,  aspoň  o  rovinkách  a  plochých  ponenáhh^ch 
svazích  mluviti  lze.  Tak  hned  zmíněné  již  svahy  hor  Domašínských 
ráz  rovinný  j)řijímaji;  rovinu  připomíná  krajina  jižně  \'lašimi  ke  Kon- 
draci   a  Znosimi,    dále    pláně    kolem   Libouně,    Takonina  a   Divišova. 


201 


Celý  severov5'chodní  okraj  okresu,  z  hlavni  čásLi  to  pobřeží  sázavské, 
vyznačující  se  mírn5'mi  a  zvolna  se  sklánějícími  svahy  pahrbkovin  od 
Tichonic  až  k  Sedmipanijm  a  Chlumu  rovině  lze  přirovnati.  Skuteč- 
nými nížinami,  ovšem  jen  malých  rozměrů,  pokládati  jest  pruh  od  Labů 
přes  Louňovice  k  Ostrovu,  pak  od  Olešné  pod  Načeradcem  přes 
Křížov  k  Blaníku. 


Fot.  AI.  Štěpán. 


Různotvárnost  plastiky 
půdy  dává  tušiti,  že  Vlašim- 
sko  v  ohledu  geologickém 
není  všude  jednostejno.  — 
V  podstatě  své  jakožto  sou- 
částka vysočiny  českomo- 
ravské jest  to  hlavně  rula 
a  žula.  Rula  převládá ;  žula 
vystupuje  z  ní  na  mnohých 
místech  jako  ostrovy  vyv5'- 
šené,  a  to  více  v  pravě  po- 
lovině okresu,  tvoříc  za- 
obleně kupy,  které  této  části 
dodávají  jiného  vzhledu  než 
jak  se  jeví  polovina  západní, 
jak  o  tom  bylo  již  mluveno, 
ačkoli  i  v  této  levé  části  vy- 
nořuje se  žula  dosti  v\'- 
.ínačně  na  př.  vrchy  Doma- 
šínskými  a  oněmi,  které  vy- 
vyšují se  při  samé  západní 
hranici  okresu.  Z  žulových 
vrcholů  dlužno  především 
uvésti  Blaník.  Od  permského 
ostrova  u  Českého  Brodu 
a  Černého  Kostelce  táhnou 
se  ostrovité  stopy  permské 
přes  Divišov,  Vlašim  a  Tábor 

až  k  C.  Budějovicům.  Jihozápadně  od  Vlašimě  u  vesnice  Chobotu 
a  severně  od  Divišova  dva  malé  takové  ostrůvky  permské  se  obje- 
vují. V\'skyt  jejich  dokazuje,  že  veškeré  vrstvy  permské  této  oblasti 
svého  času  souvisely,  avšak  později  vrchní  vrstvy  byly  odplaveny. 
Vlašimsko  stalo  se  v  nejnovější  době  světoznám\^m  jakožto  naleziště 
zlatých  rud.  Sice  již  v  dávném  středověku  na  plochém  horském  hřbetu 
Roudněm.  který  se  táhne  od  osady  Bořkovic  ku  vísce  Labům  směrem 
k  Libouni  u  Louňovic  (proti  Blaníku),  hledáno  a  nalézáno  b\''valo  zlato; 
tak  zdá  se,   že  starobvlv  románský    kostelík   v  Libouni   vystavěn   byl 


KAPLIČKA  SV.  MAkl  MAGDALENY 
NA  MALÉM  BLANÍKU. 


—  202   - 


ve  12.  stol.  od  horníků,  z  čehož  by  se  dalo  souditi  na  v\-nosnost  teh- 
dejších dolů.  Dobýváni  zlata  obmezovalo  se  tenkrát  ovšem  jenom  na 
vyplavování  zvětralé  v\'plni  žil  podél  Blaníce  a  při  rybníku  Strašíku. 
V  husitských  válkách  doly  zpustly  a  později  byly  docela  zapomenuty. 
Teprv^e  ve  století  XVIII. ,  kdy  zboží  Libouňské  přešlo  do  rukou  hrabat 
z  Aueršperka.  hornictví  porozkvetlo  znova.  R.  1797  vystavěna  byla 
v    Louňovicích    puchýrna.    r.    1801    přibyla    druhá.    Zachovalá    listina 

v  pražské  mincovně  svědčí,  že 
''°'- •^'^'^''^"-  výnosnost  nebyla  valná  a  tak 

dolování  r.  1826  zašlo  docela. 
Teprve  r.  1892  berlínská  íirma 
Stanlien  &  Becker  obnovila  do- 
lovací  práce,  ale  nepodařilo 
se  jí  rozhojniti  výrobu  zlata  ve 
svém  revíru,  jenž  jí  byl  r.  1896 
xykázán.  R.  1903  dostal  se  celý 
hornický  podnik  na  Roudném 
do  rukou  anglického  finančního 
družstva,  jež  representuje  Dr. 
Albert  Fischer  a  Herbert  Stan- 
ley Sugden  v  Londýně.  Zlato- 
nosné rudy  na  Roudném  vy- 
skytují se  v  žilách,  jež  proni- 
kají rulou.  Mohutnost  rudních 
žil  jest  různá,  od  10  cm  až 
k  8  m.  ba  na  jednom  místě, 
z\aném  ..Černá  kuchyně",  měří 
až  20  m.  Dle  dosavadních  zku- 
šeností bohatost  rudy  na  Roud- 
ném i)áčí  se  na  10  g  zlata 
v  jedné  tuně  žiloviny.  Dobytá 
žilovina  se  rozdrcuje,  na  prach 
rozmělňuje,  plaví,  amalganuje 
rtutí,  ale  též  se  nechá  na  ni 
působiti  louh  cyanodraselnalý.  v  němž  se  všechno  zlato  rychle  roz- 
pouští, načež  šlicha  odváží  se  ku  zpracování  do  Saska  (Freiberku) 
a  do  Uher  (Stávnice).  V  roce  1905  pracovalo  v  rudonosn\'ch  dolech  na 
Roudném  a  v  závodech  poblíž  něho  495  dělníků:  v\'-těžek  v  tomto  roce 
páčí  se.  pokud  jen  zlata  se  týče,  na  900.000  korun.  Výsledek  jisté 
skvěK'. 

Co  do  plodivosii  orné  půdy  nelze  okres  A'lašimsk\'  počítati  k  bo- 
hatým. Půda  z  největšího  dílu  hlinitá,  jemnějším  nebo  hrubším  piskem 
promíchaná,  jest  mělká  a  spodek  nepřipouští  hlubšího  orání;  poměrně 


I-ORETA  U  VLAŠIMI. 


203 


nejúrodnější  pruhy  země  vyskytuji  se  kolem  Mašimě,  Načeradce, 
Louňovic,  Měchnčjeva  a  Soutic,  kde  vrstva  ornice  dosahuje  značnější 
mocnosti,  majíc  také  živnější  spodinu.  V  rozsáhlých  poříčích  řek 
Sázavy  a  Blaníce  vyskytuje  se  půda  písčitější  a  spočívá  nejvíce  na 
naplaveném  štěrku  říčném.  Máme-li  však  na  zřeteli  agrikulturní 
poměry  veškeré  vysočiny  českomoravské,  předči  Vlašimsko  výnos- 
ností půdy  přece  ještě  leckteré  okresy  jiné.  Hlavními  hospodářskými 
plodinami  jsou  žito,  oves,  ječmen,  pšenice,  brambory,  pícnin\',  méně 
luskoviny  a  len  (tento  hlavně  v  okolí  Načerace).  Ovocnictví  se  dosud 
malá   péče   věnuje;    třeba  že    podnebí   není   zdaru   ovoce   ve  vyšších 

Fot.  AI.  Štěpán. 


KOSTEL  A  RADNICE  \'  NAČERADCI. 


polohách  vždycky  příznivo.  přece  leckter\'  druh  ovoce  s  nejlepším 
zdarem  by  se  mohl  pěstovati  a  utěšeného  výsledku  by  se  docílilo. 
Ku  zvelebení  hospodářských  poměru  zřízeno  jest  ve  Vlašimi  hospo- 
dářské družstvo. 

Více  než  3 1  "/o  půdy  náleží  velkostatkům. 

Průmyslu  se  při  rolnické  povaze  okresu  \alně  ovšem  nedaří, 
zmínky  zasluhují  pivovary  \e  \'lašimi  a  Načeraci.  lihovary  ve  Štern- 
berků a  Načeraci,  továrna  na  samet  v  Divišově,  škrobárna  v  I)o- 
mašíně. 

Hlavní  tepnou  obchodu  bývala  do  nedávná  erární  silnice  od 
Prahy  přes  Benešov  do  AHašimě  a  odtud  k  Pelhřimovu  a  Jihlavi 
i  dále  Moravou  až  do  Vidně  vedoucí:  vystavěním  dráhy  transversalní 
r.  1888,  potom  odbočné  dráhy  BenešovA'lašim-Dolní  Královice,   a  ko- 


204 


nečně  dráhv  pos;izavsk(-  silni:e  lato  pozbyla  své  b\'\'alé  důležitosti, 
která  nvní  spíše  pi-jpadá  silnicím  z  Vlašimi  do  Louňovic  a  odtud  bud 
k  ^'otifům  nebo  k  Načeradci,  Mi.  Ycr/Aci  a  dále  k  Táboru  vedoucím. 
Obchodu  i  živnostem  napomáhají  také  některé  peněžní  ústavy. 
\'  přední  i^adč  sluší  vytknouti  občanskou  záložnu  Mašimskou,  kteiáž 
jest  první  a  nejstarší  v  Cechách,  založená  r.  1858.  Roku  1873  vznikla 
tamtéž  nová   spořitelna.    Záložny  jsou  ještě  v  Souticích.    Louňovicích, 

Xačeradci,  Štěpánově,  Cho- 
Fot.  AI.  Štěpán.  t\'šanech,  Střechově,  Ticho- 

nicích.  Třeběšicích  a  druhá 
záložna  (okresní  hospodář- 
ská) ve  Vlašimi. 

A'lašimsko  náleží  ku 
Krajinám,  jež  v  Cechách  nej- 
dříve byly  osídleny ;  na- 
svědčuje tomu  nález  pohan- 
ských popelnic  u  Domašína. 
Zachovalé  iiamátky  stavi- 
telské ])ak  dokazují,  že  také 
křesCanství  v  krajině  této 
záhy  kořeny  zapustilo.  — 
\'  těch  dobách  domohl  se 
ŠTÉPÁNO\'  ve  svém 
okolí  značného  významu: 
r.  1295  jmenuje  se  trho\-ou 
vsí.  I37'>  městečkem.  Býval 
statkem  biskupským.  ])0- 
zději  arcibiskupským.  Byl 
zároveň  sídlem  děkanátu 
Stěpánovského,  který  ná- 
ležel do  archidiakonatu  Kou- 
řimského: r.  1350  obsahoval 
64  far.  mezi  nimi  všechny, 
které  až  dosud  na  Vlašimsku  se  nalézají.  Byly  to  fary:  Chotýšany. 
Radošovice.  D  i  v  i  š  o  v.  S  o  u  t  i  c  e.  ^' e  1  i  š.  Štěpánov.  Z  ú  c- 
b  u  z  e  v  e  s.  Hrádek.  Z  d  i  s  I  a  \-  i  c  e,  K  o  n  d  r  a  c,  \'  1  a  š  i  m.  D  o- 
mašin,  L  o  u  ň  o  v  i  c  e.  X  a  č  e  r  a  d  e  c,  T  ř  e  b  ě  š  i  c  e  (tenkráte  U  e- 
brník  zvané);  tylo  fary  za  různých  proměn  zachovaly  se  až  podnes. 
Mimo  ně  b\'valy  ve  XI\'.  stol.  ještě  fary  v  Mněchnějové,  Psářích 
L  iboun  i.  Tehově  a  Hradišti,  které  potom  v  bouřliv\'ch  dobách  ná- 
boženských válek  zanikly,  takže  zachovalé  kostely  nyní  jsou  toliko  fili- 
álními. R.  1280  pražský  biskup  Tobiáš  z  Bechyně  dal  na  sv\'ch  statcích 
chrámy  čili  církve  vysokými  zdmi  na  způsob  tvrzí  nebo  kastellů  ohraditi, 


KOSTEL  V  KONDRACI. 


205  — 


aby  jich  před  loupežením  Braniborů  uchránil ;  takovr  hradby  kolem  ko- 
stela Stěpánovského  až  do  doby  nové  se  uchoval}'.  V  starožitném  chrámu 
sv.  Bartoloměje,  jednoduché  gotické  stavby,  nalézá  se  vzácná  ki^titelnice 
kamenná.  V  městečku  žije  1145  ob.  ve  210  domech  (r.   1900). 

V  zrušených  farnostech  jMnéchnéjevské.  Psářské  a  Libouiíské 
zachovaly  se  pravé  nejstarší  stavitelské  památky  doby  románské. 
Nejkrásnější  a  zároveň  nejstarší  jest  kostelík  v  L  i  b  o  u  n  i.  Již  z  da- 
leka spatřuje  se  uprostřed  vesnickj^ch  domků  mohutná  čtyřhranná  věž 
kostela  na  nevysokém,  avšak  strmém  vrchu.  K  věži  připojuje  se 
rotunda,  o  průměru  7' 16  m.  k  níž  na  \'vchodní  straně  přiléhá  okrouhlá, 

Fot.  AI.  Štěpán. 


LOUNOVICE 

S  VELKÝM  A  MALÝM  BLANÍKEM. 


překlenutá  nižší  apsida.  Zdivo  jest  neobyčejně  silné.  Původ  kostelíka 
klásti  jest  do  2.  pol.  XII.  stol. 

Filiální  kostel  sv.  Martina  v  M  n  ě  c  h  n  ě  j  o  v  ě  nepozbyl  v  ničem 
své  původní  rázovitosti  a  zachován  jest  celistvě.  Lod  jest  pravoúhlá, 
rákosovým  stropem  přikrytá;  pěkně  překlenutá  apsida  polokruhová 
vyzdobena  jest  jednoduchým,  ale  vkusným  oltářem  se  starým  kamen- 
ným stolem  obětním.  Střecha  apsidy  opírá  se  o  zděn\'  štít  lodní.  Věž 
byla  později  přistavěna,  čemuž  nasvědčuje  jin\'  materiál  i  slabší  zdi. 
Původem  asi  z  poč.  XIII.  stol. 

Kostel  sv.  Trojice  ve  P  s  á  ř  í  c  h  má  při  pravoúhlé  lodi  choř 
(kněžiště)  pětiúhelníkový,  jenž  upomíná  na  vzor  stavitelství  Raven- 
ského.  Kdy  byl  zbudován,  nesnadno  určiti;  zajímavo  jest.  že  tento 
kostelík  má  tutéž  podobu  i  tytéž  rozměry  jako  pověstný'   kostelík  sv. 


-  206 

Václava  na  Brůdku  v  průmyslu  Všerubském.  o  němž  jest  bezpečně 
dokázáno,  že  jej  založil  kníže  Břetislav  v  polovině  XI.  stol.  Jest  však 
možno,  že  byl  staviteli  kostela  Psářského  toliko  vzorem. 

Zachovanou  románskou  věž  a  původní  lod  i  kruchta  v  témž 
slohu  má  kostel  sv.  Petra  a  Pavla  v  X  a  č  e  r  a  c  i,  pocházející  nej- 
méně ze  stol.  XII.  ( )  tom  svědčí  letopis  Jarlochův.  v  němž  uvedeno, 
že  v  Loufiovicich  r.  i  184  zemřelý  ZelivskS'  opat  Gotšalk  vezen  byl 
do  Želiva  a  na  cestě  zastavil  se  prů\od  v  kostele  Načerackém.  Práce 
na  této  stavbě  románské  jest  místy  pěkně  ozdobná.  Teprve  později, 
ale  ještě  v  době  ranné  gotiky,  přistavěna  byla  gotická  delší  pres- 
byteř. 

Věž  obdélníkovou  má  kostel  sv.  Bartoloměje  v  K  o  n  d  r  a  c  i : 
z  mohutného  s])odku  na  obou  bocích  věže  vystupují  spanilé  a  vzdušně 
věže  okrouhlé,  vyzdobené  dvojnásobnou  řadou  podvojných  oken  ke 
čtveru  stranám  čelících,  jimiž  svršek  věže  oživuje  se  tou  měrou,  jako 
na  žádné  jiné  stavbě  románské  v  zemích  koruny  české;  prostor  mezi 
oběma  věžkami  \yplněn  jest  však  nevkusnou,  vyšší,  prkny  pobitou 
zvonici.  Lod  románská  se  taktéž  dobře  zachoxala,  a  soudě  dle  jemné 
práce  kamenické  lze  klásti  původ  tohoto  kostelíka  do  konce  XII.  stol.: 
jen  gotickx'  choř  byl  arci  v  době  pozdější  přistavěn. 

Románského  ])uvodu  jsou  ještě  jiné  kostely  na  Vlašimsku.  na 
nichž  však  jen  málo  původního  se  zachovalo.  Sem  klásti  dlužno  kostely 
v  T  ř  e  b  ě  š  i  c  í  c  h  (dříve  sluly  D  e  b  r  n  í  k)  z  pol.  XIII.  stol.,  v  C  h  o- 
t5'šanech  z  XII.  stol.  a  v  Sou  ti  cích  ze  XIII.  stol. 

Mluvíce  o  nejstarších  stavbách  nemůžeme  pomlčeti  o  bývalém 
klášteře  L  o  u  ň  o  v  i  c  k  ě  m.  \'znikl  za  nedlouho  po  založení  kláštera 
Želivského  na  podnět  prvního  opata  (iotšalka.  jenž  chtěl  míti  v  blíz- 
kém svém  sousedství  klášter  panenský.  Jeden  jeho  spolubratr  Jindřich, 
učený  lékař,  koupil  lesní  pustinu  kol  Blaníka  ar.  1 149  založil  tu 
klášter,  do  kterého  přivedl  panny  řehole  praemonstrátské  z  Uunne- 
waldu,  diecěse  Kolínské  n.  R.  Záhy  zvelebil  se  tento  útulek  tak,  že 
odtud  v  lirzku  do  (1\ ou  nově  zřízených  klášterů,  a  to  Berneckého 
v  D.  Rakousich  a  Kounického  na  Moravě,  mohly  býti  jeptišky  převe- 
deny. Během  času  získal  tento  klášter  znamenitého  jmění  nejen  na 
nynějším  Vlašimsku  a  Dolnokralovicku  ale  i  v  krajinách  vzdálenějších 
jako  u  Červené  Řečice,  Pelhřimova  a  Soběslavi.  Farní  kostel  Louňo- 
vick}',  sv.  Václavu  zasvěcený,  stával  před  klášterem;  právo  podací 
k  němu,  jakož  i  ke  kostelu  Libouňskému  náleželo  opatům  Zelivským. 
Tam,  kde  nyní  stojí  zámek,  bývalo  proboštství.  Xa  počátku  husitských 
bouří  vzal  náhle  klášter  zkázu.  Dne  23.  dubna  1420  přepadli  Táboři 
nejpr\e  klášter  Milevský,  v  němž  byli  usazeni  mniši  praemonstratšti. 
a  hned  na  to  i  klášter  Louňo\ický.  oba  spálili  a  rozbořili.  Panny 
utekly   s  [uiklady    a  listinami    na 


L07  — 


3 
O 
> 

< 
ts) 

■< 

W2 


Qí 

aj 
ca 

Z 

Ďí 

uj 

>IZ! 

Q 
< 


208  - 


listopadu   byl    od   Táborů    ztečen,   zničeno   všecko.    Osud    klášterních 
pannen  jest  neznám. 

Statky  zrušeného  kláštera  připsal  král  Sigmund  svému  věrnému 
rytiři  Janu  z  Chotěmic  a  na  Vlašimi,  ale  Táboři  zboží  toho  užívali, 
připojivše    je    k  nové    založenému    méstu    Táboru.    R.  1437    postoupil 

tvto 


císař     Sigmund 


Fot,  Jaroslav  Juhn. 


Statky   v  zástavu    obci 
Hradišti  hory  Tábor. 

Klášter  zůstal  v  su- 
tinách.  na  jeho  zříce- 
ninách vzniklo  nynější 
městečko 

LOUŇOVICE,  kostel 
sv.  \'áclava  v  menším 
rozsahu  obnoven  a  za- 
svěcen P.  Marii,  obydlí 
l^roboštovo  proměněno 
v  zámek.  Po  vzpouře 
král.  měst  r.  1547  bylo 
město  Tábor  potrestáno 
tak.  že  mu  panství  Lou- 
ňovické  bylo  zkoníisko- 
váno  a  postoupeno  pa- 
nu Janu  z  Pernštejna, 
jenž  je  po  roce  prodal 
rytíři  .Skuhrovskému. 
Rod  tento  lnul  k  \'íře 
pod  obojí,  a  ])roto  po 
bitvě  bělohorské  byl 
potrestán  tak.  že  za 
odhadní  cenu  statky 
jeho  byly  mu  postou- 
peny jako  léno.  R.  1624 
farář  protestantsko'  od- 
tud vypuzen.  Po  smrti 
Oldřicha  Skuhrovského  připadlo  zboží  Karlu  Adamu  Lvovi  z  Říčan, 
jenž  ve  své  poslední  \uli  r.  1672  panství  své  odkázal  arcibiskupství 
pražskému,  při  němž  tr\á.  Starobylého  zachováno  jest  pramálo.  Z  klá- 
štera zůstaly  zbytky  zdi.  k  níž  i)řistavěn  jeden  domek.  Ve  farní  za- 
hradě přišlo  se  na  podzemní  základy  bývalého  kláštera,  jenž  dle  toho 
býval  rozsáhlý.  Zámek  pochází  z  doby  pana  z  Říčan;  ve  svých  čtyřech 
rozích  měl  okrouhlé  bašly.  které  v  novější  do!)ě  sníženy  až  ke  střeše; 
jižní  křídlo  bývalo  původně  jjrobošlstvím.  Pozoruhodným  slavením  jest 


ŠTERNBERK  K.  SÁZAVOU 

(POHLED  OD  MOSTUi. 


—  209 


Fot.  Jaroslav  John. 


~ÍS 


šnvchar  z  r    1601  s  vvsokvmi  gotickými  štíty.    V  Louňov.cich  narodil 
e  r    I69I  Jan  Disma^  Zeíenka.   znamenitý  svého  času   hudebm  sk  a- 
datel  jenž  zemřel  r.  1745  v  Dráždanech  jako  kapalní  mistr  dvorn.  kapely. 
Byla  již  zmínka  o  tom.  že  v  době  založeni  kláštera    Luně v.ckeho- 
V  Načeraci  bvl  již  farní  chrám.  Kdy  Načerac  vzmkl.  nelze  zj^tUu 
není  také  zcela  jisto,  byl-li  Načerat,  o  němž  se  zmmka  deje  za  pano- 
vLí  knížete  Soběslava  I.  r.   1 140.   jakožto  muži  duchem    .  l-hatstvírn^ 
vvnikajicim,  jeho  zakladatelem,  ale  jest  to  pravdě  vehce  podobno.  \  1  se 
však,  ie  Vitek  z  Naěerace  byl  strýcem  Závise  z  Falkenstema.  s  n.mz 
proti  králi  Přemyslovi  II.  ne- 
přátelsky   povstal.    R.    1391 
uvádí  se  Načerac  ve  spojení 
s    panstvím   Vlašimským   a 
to    až    do   r.   1546,    kdy    od- 
prodán rytíři  Přechovi  Dvo- 
reckému  z  Olbramovic.     — 
V    době    českého    povstání 
Načerac   mnoho   vytrpěl.  R. 
1622    město    obsazeno     od- 
dílem  jízdního   pluku  Dam- 
pierrova,  jenž  tu  téměř  rok 
dal  se   vyživovati,    k    tomu 
ještě  město  vypáleno.  Chrám 
dvakráte  byl  vyloupen.    Po 
bitvě  u  Jankova  r.  1645  jedno 
oddělení   vojska    švédského 
přepadlo  Načerac  a  vydran- 
covalo úplně.  Město  takřka 
úplně  zničeno,  že  jen  čtvrtý 
díl  sousedů  v  něm  zůstal:  vše  ostatní  leželo  pusté  a  ladem. 

Poslední  mužskv  potomek  Dvoreckých  z  Olbramovic  zemřel 
r  I63!  t  r  -  j"ho  udrždv  statek  až  do  r.  1682,  kdy  jej  koupd  Václav 
Marek'zGehardu;  potom  často  měnil  majitele.  Při  ,.amátnem  chrámu 
ies  mi  ál^a  pergamene  psaný  z  Kl  nebo  14.  stol.  neúplné  zacho- 
^4nv  Chrám  Načerackv  bvl  asi  r.  1278  vysokou  pevnou  hradbou 
;:něn  S^  tvrz;  v  jihozápadu .m  rohu  hradby  ^staver^h™  a 
bašta-  to  bvlo  opatřeni  proti  loupežným  Bramborům.  Hadb>  b>i> 
T^  Il^ní,  ^ebašta^které  jest  urváno  též  ^^^^^^^^^^^^ 
ponurý  pomník  starých  dob  podnes  \ystavnosU  ^^  ^^J^^^^ 
zámku  takřka  není:  vadí  velice  nepnzmvv  tenam  zd^hajici  se  pnh. 
příkře  od  jihozápadu  i  od  severozápadu. 

Skvělvm  pamětníkem  starých  časů  na  Vlašimsku  jest  hrad 


i 


RYTÍŘSKY  SAL  NA  ŠTERNBERKŮ. 


210 


Fot.  Jaroslav  John. 


ŠTERNBERK,  pyšné  sidlo  pánů  ze  Šternberka.  Nejstarší  znám\^ 
předek  rodu  toho  jest  Diviš,  jenž  žil  na  počátku  stol.  XII.  Syn  jeho 
pravnuka  Petra,  také  Diviš  zvan\',  zdá  se  b\'ti  zakladatelem  městečka 
Divišova,  po  němž  se  od  r.  1218  psával;  zemřel  r.  1240.  Syn  jeho 
Zdislav  slově  v  letech  1235  —  4!  z  Chlurn.ce  (n.  C),  ale  již  r.  1242  ze 
Šternberka,  nebot  na  svém  panství  Divišovském  vyzdvihl  hrad,  jemuž 
dal  jméno  po  svém  erbu,  zlaté  šesticípé  hvězdě  na  modrém  štítě.  Za 
statečné  hájeni  Olomouce  r.  1253  obdržel  od  krále  Přemysla  kus  ne- 
vzdělané země  severně  toho  města,  kde  založil  druhý  hrad  Šternberk. 

Rod  Šternberků  se  brzy  ve- 
lice rozvětvil,  a  členové  větví 
těch  nemaK'  podíl  na  utvá- 
ření českých  dějin  mívali. 
V  XV.  věku  znamenitou 
úlohu  hrál  Zdeněk  z  větve 
Konopištské;  on  to  byl.  jenž 
při  volbě  krále  českého 
r.  1458  prv}'  hlas  dal  Jiřímu 
z  Poděbrad,  a  t\''ž  pak  odboj 
proti  témuž  králi  zase  osno- 
val a  v  čelo  jeho  nepřátel 
pod  pláštěm  víry  se  postavil 
za  to.  že  král  nechtěl  jeho 
osobním  choutkám  býti  po 
\ůli.  Posádka  Zdeňkova  na 
Sternl)erku  obležena  voj- 
skem královským,  musila 
se  vzdáti  r.  1467  a  statky 
ke  koruně  královské  připo- 
jeny. Teprve  když  král  Yki- 
dislav  s  Matiášem  uherským 
se  smířil,  vyjednáno  také  vrácení  zboží  Šternberského  prav\''m  dědicům. 
R.  1712  větev  Holická,  které  Sternijerk  náležel,  vymřela  po  meči,  od 
kteréhož  roku  panství  měnilo  své  majitele,  až  r.  1841  koupil  je  Zdeněk 
hrabě  ze  Šternberka,  J.  M.  císařské  skutečný  komoří,  čímž  hrad  dostal 
se  zase  do  rukou  starého  rodu  Šternberského. 

Šternberk  jest  jedním  z  nemnohých  hradů  českých,  které  zacho- 
valy se  až  do  naši  doby  tak.  že  mohou  býti  obývány.  Přistupuje-li 
k  tomu  ještě  krásné,  malebné  okolí,  pak  není  divu,  že  jest  pro  turisty. 
kochající  se  v  krásách  ladného  Posázavi.  znamenitou  attrakcí.  Zvedá 
se  nad  soujmenným  skrovným  městečkem  (sól  domy  a  540  oby\-.) 
na  hřbetě  úzkého  ostrohu,  utvořeného  bystřinou,  jež  klikatí  se  divokou 
roklí   na   levém    břehu  Sázavv.    Po  stráni    nad  touto    úžlabinou    vede 


ZÁMECKÁ  KAPLE  SV.  ŠEBESTIÁNA 
NA  ŠTERNBERKŮ. 


211  - 


JIŽNÍ  BAŠTA  NA  ŠTERNBERKŮ. 

Kot.  Jaroslav  John. 


choval  svůj  starý  ráz :  \'še  ostatní  je 
za  lod  zámecké  kapli,  jcjižto  presby 
V  sále  i  v  jiných   komnatách   rozvi 
rodu  Šternberského  i  jiných. 
Jinak  není  mnoho  zvláštních 
pamětihodností.     Jen     staré 
švihovky,  postavené  v  dlouhé 
chodbě,     zasluhují     povšim- 
nuti.   Okolo    nich    pi-ijde  se 
do    zahrádky    k    hrubé,    ku- 
laté   baště,    za    níž    pne    se 
most   přes   hluboký   piiko]"- 
čímž    dosaženo   přístupu  ku 
hradu  i  s  této  strany.   Most 
jest    novější.     Za    příkopem 
skalnaté     temeno     pahrbku 
zdvihá  se  výše  hradu,  a  na 
něm  věž  v  podobě  klínu  sla- 
vená   tak,    že    ostrá    hrana 
ven  jest  obrácena.   Ve  věži 
jest  památné  vězení  a  bývalá 
lidomorna.  S  vrchu  této  bašty 
otvírá  se  překrásná  vyhlídka 


z  městečka  k  hradu  vozová  cesta, 
střežená   kdysi   čtyřhrannou  hru- 
bou baštou,  na  jejíž  zbytcích  lze 
poznati    ještě     zbytky     podkopu 
z  dobv,  kdy  hrad  vojskem  krále 
liřihobyl  dobýván.  Bývalá  přední 
"brána   již    dávno   zmizela,  druhá, 
v  levo  hájená  kulatou  věží.  vede 
do  předhradí  čili  dolního  zámku, 
kde  jednopatrové   budovy  a  hra- 
dcl)ní  zed nevehký  dvůr  obklojjují : 
nad  ním   k  jihozápadu   slrmi  vy- 
soko stavení  horního  zámku.  Do 
něho  vchází  se  někdejším  parká- 
nem po  kamenných  schodech.  Na 
místě   horního  hradu   bývalo  pů- 
vodně   několik   mohutných   věží. 
jež   nyní    v    jediné    stavení    jsou 
sloučeny.  Uvnitř  jest  malý.  úzký 
dvorek,  jenž  se  svým  okolím  za- 
st  přestavěno.    Rytířský  sál  slouží 
terium  jest  od  ni  dveřmi  odděleno, 
šcny    jsou  obrazy    četných  postav 

Fot.  Jaroslav  John. 


HLADOMORNA  NA  ŠTERNBERKŮ. 


—  212 


na  romantickou  krajinu  i  na  hrad.  S  památného  místa  toho  mysl  zalétá 
ku  středu  AHašimska.  zámku  i  městu 

VLAŠIMI.  Rod  pánů  z  Vlašimě  připomíná  se  teprve  koncem 
XIII.  st..  ale  hned  ve  století  následujícím  vydal  dva  muže.  kteří  mezi 
postavami  té  doby  nad  jiné  vynikají.  Jsou  to  Jan  Očko  z  Vlašimě.  druh\'' 
arcibiskup  pražsk}' (1364— 1379).  kterj-ž  měl  v\'značn\'  vliv  v  radě  císaře 
Karla  IV  .  po  něm  pak  synovec  jeho  Jan  z  větve  Jenšteinské  co  třetí 
arcibiskup.  známS^  prudk5'mi  spory  s  králem  Václavem  IV.,  jež  vedly 
ke  konečnému   poděkování   se  z  úřadu  toho  r.    1306.    R.  1413  jmenuje 

Fot.  Dr.  Wiesenberger. 


NAMÉSTI  SE  ZÁMKEM  \'E  VLAŠIMI. 


se  pánem  na  \'lašimi  a  Xačcradci  rytíř  Jan  Svídnický  z  Chotěmic  od- 
jinud z  \'kišimč.  věrny  stoupenec  krále  Zikmunda,  avšak  již  syn 
lehož.  Tomáš  l)yi  hejtmanem  liralří  Táborských,  s  nimiž  i  vpády  do 
Rakous  podnikal.  R.  1442  dostal  se  hrad  \'lašimsk\''  s  městečkem, 
Načerací  a  městem  Pelhřimovem  dědičně  rytíři  Mikulášovi  Trčkovi 
z  Lípy  na  [Jpnici.  v  jehož  rodu  panství  zůstalo,  avšak  několikrát  roz- 
dělené, až  do  r.  1.546,  kdy  jeho  část  s  Vlašimí  a  dědinami  koupil  rytíř 
Markvart  Stranovský  ze  Sovojovic.  od  něho  pak  r.  1552  vlad^ita 
(Jaliriel  Klenovský  ze  Ptení  na  Psářích.  Manželka  jeho  syna  Alše. 
Johanka  Klenovská  zcelila  zase  celé  panství,  ale  \5H3  ])rodala  jednu 
polovinu   svému    liratru    \'ilémovi    Ostrovci  z  Královic.    Jeho  syn  Jan 


-  213 


Fot.  AI.  Stepán. 


po  odboji  stavovském  r.  1622  k  věčnému  vězení  odsouzen  byv,  na 
Zbirov  zavezen,  a  není  známo  ani.  kdy  život  skončil.  Panství  jeho 
prodáno  Bedřichu  z  Talmberka.  Tento  bydlel  v  Praze  a  správu  panství 
svěřil  Oldřichovi  Skuhrovskému.  sedícímu  na  Louňovicich.  R.  1627 
zámek  Vlašimskv  i  Domašínský  byl  vypálen  od  vzbouřeného  lidu, 
jenž  nechtěl  k  víře  katolické  se  navrátiti.  R.  1665  koupila  panství 
Vlašimské  Božena  Dobro- 
tivá, kněžna  z  Porcie,  od 
kteréž  doby  nebylo  prodáno, 
nýbrž  přecházelo  dědičně 
na  nástupce.  Panství  bylo 
zpustlé,  město  Vlašim  po 
vyhoření:  jen  ponenáhlu 
hojily  se  rány  po  válce 
třicetileté.  Roku  1744  jedna 
z  dědiček,  Marie  Josefa,  ro- 
zená hraběnka  z  Trautsonu 
a  Falkenšteinu,  provdala  se 
za  Karla  Josefa  knížete 
z  Auersperku,  vévodu  Miin- 
sterberského  —  a  takto  do- 
stalo se  panství  Vlašimské 
držení  tohoto  knížecího  rodu. 
Zámek  Vlašimskv  leží  na 
západní  straně  města  na  i)ra- 
vém  břehu  řeky  Blanire.  Za 
starodávna  b\''val  hrad  oi)- 
kiopen  příkopy  s  mostem 
zdvihacím  a  vysok\''mi  ná- 
spy, opevněn  několika  okrou- 
hlými baštami  a  dvěma  vě- 
žemi, z  nichž  po  požáru 
r.  1627  zachovala  se  jen  jedna 
nárožní,  dole  kulatá,  nahoře 
osmihranná;    také  bašty  až 

na  jednu  zmizely  docela.  Příko])y  v  druhé  pol.  min.  století  jsou  zasypány 
a  na  rozvezen^xh  náspech  táhne  se  nyní  podle  zámku  Novovídeňská 
silnice.  V  druhém  patře  věže  jest  kaple  r.  1771  zřízená.  Hlavní  dvou- 
patrové průčelí  zámku  jest  obráceno  k  severozápadu,  od  něhož  po 
stranách  vybíhají  dvě  křidla  pravoúhelně. 

Na  západě  k  zámku  přiléhá  prosIaven}'^  anglický  park.  z  největších 
v  Čechách,  k  jehož  založení  íkoncem  XVIII.  stol.)  krajina  bohatá 
krásami  přírodními  všechny  půvaby  poskytla.    Příkré  skály    v  rozma- 


bR.4NA  ZÁMKU  VLASIMSKEHO. 


-  214  - 


Fot.  Ur.  Wiesenberger. 


% 


nit\'ch  skupeních  strmí  tu  nad  zelen\'mi  lučinami  a  oljmezují  s  obou 
stran  rozkošné  údolí  Blaníce,  jež  tu  ve  dvou  ramenech  protéká,  udr- 
žována jsouc  několika  jezy  v  plném  řečišti.  Tři  mosty  spínají  oba 
břehy.  Některé  zvláštnosti  činí  park  tím  zajímavějším.  Jsou  to  čínskv' 
pavilon  sady  obklopený:  lázeň  u  paty  příkré  skály  na  břehu  mlýn- 
ského potoka;  krásná  vyhlídka  s  v\''šiny  uprostřed  vysokého  lesa, 
kde  na  vysoké,  příkré  skále  zbudován  nápodobením  zřícenin  „starv 
hrad"  s  okrouhlou    baštou;    maurská    besídka;    socha   Samsonova  a  j. 

Mnohé    z    těch    podivnůstek  v   no- 
vější době  již  byly  odstraněny. 

Město    AHašim    řekou     Blanicí 
rozděleno  jest  na  dvě  části,  z  nichž 
^  '  každá    má    své    podlouhlé  náměstí. 

Cásl  na  návrší  mezi  kostelem  a 
zámkem  jest  původu  novějšího  a 
také  nejvýstavnější.  Z  budov  ze- 
jména vyniká  budova  školní  a  dům 
úřadu.  Jinak  jest  patrná  snaha  po 
zvelebování,  čistotě  a  úpravnosti, 
l)yf  leckterx'  zevnějšek  nesvědčil 
o  blahobytu  obyvatelů.  R.  1900  po- 
čítalo se  323  domů  se  3042  obyva- 
teli českými  a  19  německými.  Zají- 
mavý jest  starobyl}'  děkanský  chrám 
sv.  Jiljí.  vystavěn}'  ve  slohu  gotickém 
na  \ýšině  k  jižní  straně  města; 
nynější  stavba  pochází  z  r.  1522, 
vyvedená  na  náklad  Mikuláše  Trčk}^" 
z  Líjiv.  Má  jen  jednu  lod  a  nižší  a 
užší  presbyteř.  Zvenčí  ji  podpírají 
|)ilíř('.  mezi  nimiž  jednoduchá  okna, 
púťodně  gotická,  nyní  však  poka- 
žená. Tvnitř  však  jest  krásné  žebroví  gotické  klenby.  Při  kostele  cho- 
ván psaný  misál  ze  XIV.  stol.  a  jiný  tištěný  r.  1489  v  Bamberku.  Na 
velkém  náměstí  jest  kašna,  v  niž  na  sloupě  stojí  socha  Zábojova 
s  městsk\''m  znakem,  kterou  dal  postaviti  Frant.  Šebek,  stavitel  a  rodák 
Vlašimský.  Pul  hodiny  od  města  na  ..Spáleném  vrchu'"  kaple  Lore- 
tánská z  r.  1704  jiochází  od  mistra  J.  J.  Erharta.  ^'e  Vlašimi  narodil  se 
r.  Iř')l2  A.  .\.  \'lasák.  znamenit}'-  topograf  a  historik,  jenž  vydal  cenné 
monografie  několika  okresů  svého  okolí;  zemřel  r.  1901  jako  farář  na 
Hrádku.  \'c  \'lašimi  stála  též  kolébka  českého  romanciera  S.  Hellera, 
syna  vlasteneckého  učitele.  \'lašim  náležela  záhy  k  probudilým  městům 
venkovským,  a  také  nyní  snaží  se  držeti  krok  s  postupujícím  pokrokem. 


CIXSKY  PAVII  ON 
V  PARKU  VLA.ŠI.\1SKÉM 


-  215  - 

DOMAŠÍN,  tvoří  s  Vlašimí  dvojměstí.  nebot  domky  obou  se  takřka 
stS^kaji.  Městečko,  cMlajicí  asi  10()(l  obyvatelij  ve  155  domech  rozloženo 
jest  na  svahu  v\'chodního  táhlého  v\'běžku  hor  Domašínských,  jenž 
na  třech  stranách  stráněmi  do  údolí  potoky  svlažovaných  klesá;  jen 
na  sz.  po  šiji  vede  od  Benešova  stará  cesta  do  původní  osady.  Nej- 
starší zpráva  o  Domašínu  z  r.  1352  uvádí  Domašín  již  jako  farní  osadu 
na  zboží  Louňovického  kláštera,  s  nímž  sdílel  také  pozdější  osudy. 
Dle  pověsti,  kterou  nepatrné  stopy  zdiva  a  přikopu  pot\rzuji,  stávala 
v  dobách  pradávn\-ch  v  horách  Domašínských  osada,  které  zvykem 
dáváno  jméno  ..Starý  Domašín".  Jméno  ..Nový  Domašín"  vyskytuje  se 
teprve  ku  konci  XVI.  stol.,   kdy  po  vyhoření  za  Smila  Skuhrovského 

Fot   AI.  Štěpán. 


MAURSKA  besídka  V  PARKU  VLASIMSKEM. 


znova  bylo  vystavěno  a  samostatným  panstvím  učiněno.  Po  smrti 
téhož  pána  r.  1601  koupil  statek  Jan  Ostrovec  z  Královic  a  na  Vlašimi, 
od  kteréžto  doby  zůstal  s  panstvím  Vlašimským  spojen.  \'e  vzpouře 
utrakvistů  proti  katolickým  znásilňovatelůmi  r.  1627  byl  i  zámek  Do- 
mašínsk\''  vypálen,  ale  vzbouřenci  za  to  potom  krutě  potrestáni.  Tvrz 
r3'tířů  Skuhrovsk\'ch  stáv'ala  severně  od  kostela  přes  silnici :  n3'ní  jest 
přestavěna  na  obyčejnj'  panský  dům  se  zbytkem  okrouhlé,  vetché 
bašty  v  jednom  rohu. 

Po  novovídeňské  silnici  z  podlouhlého  čtverhranného  náměstí 
domašínského,  po  dobré  hodině  přijde  se  do  Chotýšan.  větší  to 
vesnice  se  450  obyv.  v  56  domech,  se  starožitným  kostelem  a  pěkným 
zámkem.  Před  válkou  30  letou  b\''valy  městečkem,  jehož  náměstí  b5'valo 
na  místě  nynější  panské  zahrady.  Rytířská  tvrz  stávala  severozápadně 
od  zámku,  z  níž  dosti  místností,  náležejících  k  bývalému  pivovaru  se 


—   216  — 


Fot  AI.  Štěpán 


zachovalo.  Opodál  při  rybniče  stávala  tvrz  Krabice,  dle  niž  jedna 
větev  rodu  z  Veitmile  zvala  se  Krabicův  z  Veitmile.  Chotýšany  jsou 
rozloženy  v  právo  od  silnice;  při  silnici  po  levé  straně  stoji  známá 
zájezdní  hospoda.  Malou  hodinku  cesty  na  sever  od  \'lašimě  nad  Bla- 
nicí  na  příkrém  levém  břehu  leží  malá  víska  Hrádek  s  poutním 
chrámem,  v  němž  na  velkém  oltáři  vystaven  jest  krásný  obraz  sv. 
Matouše  od  malíře  Petra  Brandla.  Na  Hrádku,  v  tom  půvabném, 
romantickém  zátiší,  farářoval  Ant.  Norb.  ^'lasák,  zabývaje  se  tu  zami- 
lovanvmi  studiemi  historickými.  Západně  od  kostela  na  příkrém  břehu 

stávala  tvrz.  Na  této 
tvrzi  žil  vladyka  Jan 
z  Hrádku,  jenž  r.  141.S 
přivěsil  svou  pečet 
k  stížnému  listu  pro 
upálení  mistra  Jana 
Husa;  po  válkách  hu- 
sitských byl  Jan  \e 
službách  .\Ienharla  ze 
Hradce,  kterého  také 
společně  s  Arnoštem 
z  Leskovce  vyprovázel, 
když  ze  zajetí  Podě- 
bradského od  Jiřího 
byl  propuštěn  a  potom 
—  cestou  onemocněv  — 
v  Říčanech  zemřel.  Ry- 
tíři z  Hrádku  byli  potom 
spojenci  Zdeňka  Kono- 
pištského  proti  králi 
Jiřímu.  Po  dobytí  Štern- 
berka byl  i  Hrádek  zrii- 
čen  a  zboží  připojeno 
hod.  ceslv  od  \'iašimě 


KOSTEL  N.A  HRÁDKU. 


k  panství  \'lašimskému.    \'  úzké  kotlině  asi  2 
leží  město 

DIVIŠOV,  jehož  zakladatelem  jest  některS'  z  předků  hrabat  ze 
Šternberka.  Na  místě  sídla  pánů  z  Divišova  stojí  nyní  děkanství.  Ne- 
bývalo asi  značné,  neboí  jak  již  bylo  praveno,  vyzdvihli  si  pyšný 
hrad  nad  řekou  Sázavou.  \'  Divišově  však  v  době  nepovědomé  zalo- 
žili chrám  sv.  Bartoloměje.  Obyvatelé  od  bouří  husitsk\''ch  po  200  let 
drželi  se  náboženství  pod  obojí.  Při  vzbouření  r.  1627  přepadli  a  vy- 
pálili zámek  Šternberský.  Byvše  násilně  utišeni,  obdrželi  faráře  kato- 
lického, který  z  nedostatku  duchovenstva  ještě  pět  jiných  okolních 
farních  osad  spravoval.  l)i\išov  má  206  domů  a  1700  oby  v.,  prostranné 


-  217  - 

náměstí,  chrámem  na  dvě  části  rozdělené  a  slušn\''mi  domy  obstoupené. 
Páni  ze  Sternl^erka  b\'vali  v  tomto  chrámě  pochováváni. 

Posázavsk}'  turista,  který  četl  rozkošné  memoiry  „Budu-li  sed- 
lákem", nelituje  odbočiti  trochu  od  řeky  stranou  v  levo,  aby  se  po- 
díval, jak  vypadá  vS  t  ř  e  c  h  o  v.  rodiště  belletristy  i  dramatika  Václava 
Vlčka:  poloha  vesnice  není  arci  zrovna  vábná,  ale  s  romantikou  údolí 
kontrastuje  zcela  pěkně.  A  neškodí  odskočiti  také  do  údolí  Zelivky  od 
jejího  ústi  do  Sázavy  proti  proudu  podívati  se,  jak  vypadá  nejv\'stav- 
nější  a  nejlidnatější  ves  okresu,  rozložená  v  úrodné  jiláni  k  v\''chodu 
k  Želivce  skloněné.    S  o  u  t  i  c  e  mají  87  domů   se  700  duší.    Úpravný 

Fot    AI.  Štěpán. 


DIVISOV. 


chrám  r.  1864  nově  vystavěný  s  velriii  čistým  vnitřkem  a  \kusnou 
věží  mohl  by  leckterému  městu  l)ýli  k  ozdobě.  Uprostřed  ná\'si  proti 
kostelu  zdvihá  se  mohutn}-  křiž  umělé  práce  ze  slévárny  Hořovické 
s  tělem  Kristovým  v  nadživotní  velikosti.  Na  svahu  půvabné  krajiny 
k  břehům  Zelivky  uprostřed  vkusného  parku  stojí  dvoupatrový  zámek, 
z  jehož  oken  otvírá  se  utěšená  vyhlídka  do  údolí  Zelivky.  V  dolejší 
části  Soutic  na  tak  zv.  Podolí  jest  přes  Želivku  důkladný'  most  okráš- 
lena' Hergesellovou  sochou  sv.  Jana  Nep.  U  ÍSoutic  bývaly  dvě  tvrze. 
Dolní  tvrz  stávala  blíže  nynějšího  zámku,  horní  na  západním  konci 
vesnice  při  silnici  Vlašimské  opodál  hřbitova;  mohutné  náspy  a  hlu- 
boké příkopy  obklopují  čtvrhranné.  ovšem  nyní  prázdné  tvrziště.  Obě 
tvrze  zpustly  v   16.  stol. 

Aby  pamětihodné  na  Vlašimsku  bylo  vyčerpáno,  budiž  ještě 
vzpomenuto  míst,  kde  stávaly  staré  tvrze,  o  kterých  ještě  nebjio 
zmínky.  Blaníce  u  Pavlovic  zpustla  již  v  16.  stol.  O  tvrzi  K  o  n- 
dracké  děje  se  zmínka  r.  1385.  Tvrz  v  Ostrově  r.  1681  jako  sešlá 


—  218  — 

se  připomíná.  Z  tvrze  Chobotské  zbyly  značné  zříceniny;  z  jedné 
části  zřízen  špýchar.  Byla  obklopena  rybníky,  z  nichž  voda  příkopy 
vytápěla.  Podzemní  sklep  se  zachoval.  V  Xesperách  jest  tvrz  sice 
zbořena,  ale  ještě  počátkem  18.  stol.  byla  ob5'vána.  A'  Z  d  i  s  1  a  v  i- 
c  í  c  h.  starobylém  městečku,  jež  sdílelo  osud}'  panství  \'lašimského, 
a  jež  rovněž  odpykalo  pevnost  ve  víře  svého  pána  Karla  Čejky  z  Ul- 
bramovic.  zašla  tvrz  již  začátkem  15.  stol.;  na  jejím  sbořeništi  stojí 
nvní  pět  domků.  Také  část  starého  zámku,  jejž  kdysi  vystavěl  Petr 
z  Újezda,  se  zachovala.  Xa  cestě  k  Rímovicům  znamenati  jest  zbytky 
velikého  vojenského  tábora.  Zvláštní  osudy  mělo  město 

ŠTĚPÁNOV,  když  arcibiskup  Konrád  odpadl    od  církve  katolické 
r.  1420  zboží  jeho  přišlo  v  ruce  světské.  Po  válkách  husitských  koupil 


ZÁMEK  V  SOUTICICH. 


jej.  tvrz  a  město,  rytíř  Mikuláš  Trčka  z  Lípy.  \'  rodu  Trčků  zi:istal 
výše  sto  let:  potom  střídal  často  pány.  Hraběnka  Ludmila  Max.  z  Vald- 
šteina,  provdaná  za  Jana  Arnošta  hraběte  ze  Sparru  dostavěla  ve 
Štěpánově  skvostný  zámek  s  věží.  Město  bylo  v  ten  čas  (koncem  17. 
stol.)  zpustlé.  Usedl\''ch  měšťanů  bylo  tenkrát  jen  48.  Kromě  zámku 
bylo  té  doby  v  Štěpánově  ještě  jiné  rytířské  sídlo  dobře  stavěné.  Tak 
litice  válečná  zničila  kvetoucí  město,  které  bývalo  středištěm  rozsáhlé 
krajiny  a  sídlem  královského  popravce !  Z  tvrze  v  Dálko  vících 
zbyly  okrouhlé  příkopy  a  náspy.  \'  Tehově  již  v  15.  stol.  byla  tvrz 
pustou.  Také  v  Podolí  podobné  zbytky  lze  rozpoznali.  V  Křeši- 
c  í  c  h  na  místě  zašlé  tvrze  stojí  hospoda.  Po  tvrzi  v  Z  d  e  b  u  z  e  v  s  i 
nezbylo  ani  stopy.  Ve  východní  části  vsi  T  i  c  h  o  n  i  c  spatřují  se  pří- 
kopy a  náspy  bývalého  sídla  rytířského.  Rytíři  Záhorové  v  16.  stol. 
opustivše    starou    tvrz    T  ř  e  b  ě  š  i  c  k  o  u    vystavěli    blíž  kostela   nový 


—  219 


zámek  T  ř  e  b  ě  š  i  c  e,  čímž  starý  název  vsi  i  kostela  „Debrník'  zanikl. 
Statek  Třeběšick\'  prodán  byl  r.  1752  klášteru  Emauzskému  v  Praze. 
Sídlo  vladycké  bývalo  v  C  e  ň  o  v  i  c  i  c  h  a  Soušicích.  U  T  a  k  o  n  i  n  a 
jsou  též  zbytky  tvrze. 

Karel  Fišer. 


PACOV. 


XXXVIII.  OKRES  PACOVSKÝ. 


Jen  kratičkou  hranici  asi  6  km  dlouhou  souvisí  Vlašimsko  s  okresem 
Pacovským.  jehož  podoba  dá  se  zhruba  vyznačiti  kosočtvercem  o  stra- 
nách \(i—\l  km.  mezi  nímž  a  Vlašimskem  vklínén  jest  podéln\''  různo- 
bčžnik  as   \2  km  dlouh\'  a  5  km  široký. 

Pacovsko  jest  v\''značnou  částí  vysočiny  českomoravské.  Není 
v  ní  hned  tak  krajiny,  kde  by  se  protivy  povrchu  zemského  tak  náhle 
střídaly  jako  tuto.  Jsme  zvyklí  charakterisovali  \ysočinu  českomorav- 
skou jako  mírnou  vy])nulinu.  kde  vršky  s  malými  lesíky  sti^ídají  se 
s  dolinkami,  a  obyčejně  má  se  za  to,  že  není  tu  ani  určitého  pásma 
osti^eji  r\'Sovaného  se  zvláštními  poměry  klimatickými  a  zemědělskými ; 
kdo  však  zabloudí  na  př.  jen  do  Pacova,  chtěj  nechtěj  musí  nesprávný- 
názor  svůj  o  této  části  naší  vlasti  ihned  poopraviti,  a  zajisté  krajina 
sama  vtiskne  se  mu  v  duši  tak,  že  honem  zakládá  v  ní  nové  album 
pro  nevídané  dosud  pohledy,  jež  jistě  podle  zásluhy  zai^adí  k  těm 
nejmilejším.    Přirozen\'  střed  okresu,  město 

PACOV,  malebně  rozkládá  se  po  dvou  svazích,  západním  a  \ý- 
chodním,  jichž  úžlabinou  malý  potůček  spěchá  k  potoku  Novoveskému, 
vinoucí  se  za  městem  ještě  asi  půl  hodiny  šfavnat\'mi  lučinami,  než 
cíle  svého  dojde.    Návrší  severovýchodní  nese  na  své  plošině  nejstarší 


-  220  - 

Část  města.  Zámek  s  rozsáhlým  parkem.  l)ýval\-  klášterní  kostel,  dále 
k  severozápadu  pivovar,  a  ještě  dále  za  parkem  panskS'  dvůr  zaujímají 
asi  nejvvšší  místo;  trochu  níže  pod  „valy"  týčí  se  na  horní  straně 
svažujícího  se  rozlehlého  náměstí  starožitn_v  děkanský  kostel  sv.  Mi- 
chala s  novější  štíhlou  věží.  jemuž  při  straně  východní  starobylá  budova 
děkanská,  při  straně  západní  nová  školní  čestnou  stráží  stojí.  Celý 
komplex  těchto  budov,  zvláště  věže  obou  kostelů  z  dalekých  návrší 
jsou  viditelný,  a  skupiny  domů  od  nich  níže  sestavenjTh  a  náměstí 
obklopujících  poskytují  pohled  v  pravdě  pitoreskní,  betlémským  jeslič- 
kám ne  nepodobnx'.  Nynější  zámek.  b\''valé  sídlo  pánů  Pacovsk^^ch. 
svým  zevnějškem  mnoho  nepoutá;  proměněn  od  Karmelilánů  poč. 
X\'II1.  stol.  v  klášter,  tvořil  až  do  let  80tých  minulého  století  kvadra- 
turu, načež  po  vybourání  jiho\vchodní  části  zevně  i  uvnitř  byl  po- 
opraven.   Bv^valV'  refektář  upra\en  jest  \e  vkusné  divadlo. 

Za  to  tím  více  poutá  klášterní  kostel  sv.  ^'áclava  těsně  k  zámku 
přiléhající,  jehož  pěknS'  sloh  barokní,  zvláště  však  jeho  bohatá,  ladně 
v3'tvořená  vnitřní  architektura  po  nedávném  restaurování  návštěvníka 
mile  uspokojí.  Zbytků  původní  staré  stavby  zámecké  nesnadno  na- 
lézti, leč  by  původ  malé  bašty  na  severov\''chodni  straně  zámecké 
zahrady  do  starší  doby  klásti  se  mohl:  také  mohutná  terassa  při  horní 
straně  náměstí  se  zdvihající  a  rozsáhlé  městištč  před  zámkem  tvořící, 
tak  zv.  „valy",  vznikla  z  b\''valé  hradební  zdi  a  zasypáním  příkopu. 
Njmí  ovšem  tyto  valy.  vysazené  řadou  košatých  stromů,  nad  jichž 
korunami  zdvihají  se  obrysy  zámecké  budovy  i  kostela,  jsou  nej- 
krásnější ozdobou  města.  Úbočí  valů  obrostlé  houštinami  okrasn\'ch 
křovin  činí  skvostnou  obrubu  děkanskému  chrámu  na  náměstí  stojí- 
címu. Xebýf  ovšem  této  s]50usty  syté  zeleni  a  spleti  mohutných  větví, 
činila  by  tato  část  města  jinak  dojem  zmrtvělé  hromady  bílého  kamenk 
Na  severní  straně  zámku  star\'  příkop  se  ještě  zachoval. 

Děkanský  chrám  jest  některými  svými  částmi  velice  zajimavN'. 
Na  pilířích,  jež  zevně  stavbu  podpírají,  vytesány  jsou  dosti  neuměle 
různé  i)ostavičky  znázorňující  odznaky  zakladatelův;  na  jednom  z  již- 
ních piliřův  vytesán  jest  starožitný'  znak,  kter}'-  připomíná  rod  bývalého 
držitele  Malovce  z  Pacova  na  poč.  XV'.  stol.,  od  něhož  asi  kostel 
v  nynějším  rozměru  byl  postaven,  ač  později,  zejména  po  velikém 
požáru  v  XVIII.  stol.,  byl  pozměněn  a  jtři  lom  slohově  pokažen;  ze- 
jména barbarsky  zazděna  horní  krásná  gotická  kružba  okenní.  O  star- 
ším původu  chrámu  svědči  však  starožitný  vzácn\-  náhrobek,  na  němž 
zobrazen  pan  Hron  z  Pacova  v  staročeském  kroji  ze  XIII.  stol.,  při  němž 
jako  vzácnost  spatřují  se  na  obou  ramenech  dva  štítky  se  znamením 
erbovním,  zvané  ailetty.  jichž  užívali  rytíři  v  době  od  r.  1280—1340 
a  kter\'žto  kroj  král  Jan  z  Francie  k  nám  uvedl.  Jen  ještě  jeden  po- 
dobný náhrobek  v  Cechách,  a  to  v  Čáslavi,  lze  spatřiti.  Jinou  zxiáštností 


221   

chrámu  jest  sloup  stojící  mimo  střed  stranou  a  přece  celé  gotické 
klenutí  držící. 

Jinak  nejstarší  paměti  o  Paco\u  v  knize  pana  z  Rožmberka  sahají 
do  XIII.  století.  Tenkrát  byl  Pacov  již  sídlem  samostatným.  Neznámo, 
jakým  způsobem,  dostal  se  králi  Janovi,  od  něhož  postoupen  \'chynovi 
Ravižci  z  Pacova.  Nástupce  jeho  Hynek  Tluksa  z  Cechtic  prodal  Ijrzy 
po  r.  1401  Pacov  Malovcíjm  z  Pacova,  kteří  ho  drželi  přes  100  let; 
Petr  zpečetil  sice  stížný  list  pánů  českých  ke  sl)oru  Kostnickému,  ale 
potom  přece  bojoval  proti  Táborům  (r.  1420).  Syn  jeho  Jan  byl  věrným 
stoupencem  krále  Jiřího  proti  i)anské  jednotě.  Poslední  z  Malovcu.  Pavel, 
\ymohl  Pacovským  na  králi  Vladislavovi  trh  téhodní  a  učinil  jim 
milost,  aby  mezi  nimi  býval  volen  purkmistr  a  aby  uží\ali  zvláštního 
erbu  a  jjcčeti.  Zemřev  I5I.S  bez  mužských  potomků,  zůstaxil  panství 
dvěma  dcerám,  které  je  však  r.  \ř>\8  prodaly  Václavu  Roljmháiiovi 
ze  Suché.  Patřilo  k  němu  již  mnoho  okolních  vsí.  Týž  [)olvrdil  Pa- 
'covským  \ýsa<ly  a  i)rikoupil  od  kláštera  Strahovského  \'.  Chýšku. 
Bratříce  a  Vyklantice.  od  kanovnictxí  \\všehradského  Ttěchovice 
a  Samšín.  Starší  jeho  syn  Zikmund  koupil  potom  Zahrádku,  ale  od- 
prodal Štítné  k  panství  Žirovnickému  a  Hartlíkov  Smrčkoví  z  Mnichu. 
Konečně  r.  1550  prodal  Zikmund  Pacovské  panství  Oldřichu  Španov- 
skému  z  Lisova,  kterx'  však  po  třech  letech  zemřel  a  synové  jeho 
panství  na  pět  dílů  rozdělili;  zámek  zůstal  dvěma  synům.  Janovi 
a  .Mikuláši,  každému  na  půl.  Jan  přikoujMl  r.  1577  statek  Hrádek 
a  r.  I5řil  učinil  Pacovským  nadání  na  prodej  a  kupování  soli  a  zřízení 
obecni  S(jlnice.  Zemřel  r.  I.5ř},3  a  po  sinlouvě  s  jeho  vdovou  uvázal  se 
v  panství  bratr  Janův  Michal,  nejvyšší  písař  království  českého.  Byl 
horlivv'  evangelík  a  obhájce  svobody  náboženské.  Svým  poddaným 
byl  pánem  milostivým.  Osvobodil  je  od  robot  a  vymanil  i  z  područí 
úředníků  panských  ;  j)ovoliI  jim  i  zříditi  rybník  Velké  Hnízdo.  Přihlížel 
k  zvelebení  živností  i  řemesel  nejen  tu.  ale  i  ve  Vožici  a  Přešticích. 
a  konečně  vymohl  pov\'šení  ol)ce  Paco\ské  na  město  panské.  Xa  jehu 
statcích  kvetly  živnosti,  panovaly  blahobyt  i  zámožnost,  i  školy  byly 
dobře  opatřeny.  Asi  r.  1,506  zachmuřil  se  jeho  duch  a  jeho  jménem 
vládli  synové,  z  jichž  rukou  \-  málo  letech  panství  bylo  rozprodáno. 
R.  1616  koupila  Pacovské  panství  Anast.  Víto\á  z  Královic  a  po  brzské 
její  smrti  ujal  se  ho  syn  její  Ladislav  ^'íta  ze  Rzavého  r.  1618.  T\''ž 
účastnil  se  povstání  českého,  ale  brzy  na  to  zemřel. 

Třetina  statku  propadla,  ale  místodržitel  Karel  z  Lichtenšteina 
prodal  statek  Pacovskv  Markétě  Stéglovské  z  Vrtby  k  ruce  dcery  její 
Mandalény  ze  Rzavého,  která  dosáhnuvši  let  provdala  se  za  Pavla 
Montbruna  a  prodala  Pacov  své  mateři  zpět.  Po  pěti  letech  však  tato 
prodala  panství  Janovi  st.  Černínovi  z  Chudenic  na  Choustníce.  hejt- 
manu kraje  Bechyňského  a  Zuzaně  z  Harasova.  manželce  jeho.     Tito 


—  222  — 

Pacovským  všechny  v\'sady  jjolx  rdili.  O  Janu  není  mnohu  zpráv,  neboť 
brzy  zemřel  a  pochován  jest  v  Radeníně.  Tím  vice  zachovalo  se  o  jeho 
manželce  Zuzaně,  všemi  cnostmi  zdobené,  jejíž  h'sty  tklivé,  ovanulé 
čistou,  staročeskou  pocti\ostí  a  laskavostí,  jsou  ozdobou  tehdejšího 
písemnictNÍ.  Sbírku  těchto  listů  vydal  Fr.  Dvorsky'  a  potom  ještě  zvlá- 
štním spisem  památku  její  oslavil.  Také  matce  její,  Alžbětě  Homutové 
z  Cimburka.  jakož  i  dceři  -její  Elišce  Myslíkové  z  Chudenic  týž  spiso- 
vatel r.  1890  vydáním  jejích  listů  vděčnou  vzpomínku  věnoval.  Dcera 
Eliška  provdala  se  r.  1640  za  Zikmunda  Jana  svob.  pána  Mvslika 
z  Hyršova.  ale  po  pětiletém  manželství  zemřela  zanechavši  jedinou 
dceru  Zuzanu  Františku.  Oženiv  se  podruhé,  neměl  již  .Mvsiík  děli. 
a  jiroto  zak)žil  \-  I'acově  klášter  bosákův  karmeiitsk^-ch.  jež  nadal 
panstvím  pacovským.  které  před  líni  od  s\é  tchyně  byl  koupil.  v\mi- 
niv  užívání  manželce  do  smrti.  Dcera  jeho  |)rovdala  se  za  Gasolda. 
Sám  zemřel  r.  1666  a  po  smrti  jeho  xdiny  řád  ujal  se  panství  a  zámek 
v  klášter  olirátil  r.  1708.  Řehole  bosácká  trvala  tu  až  do  r.  1787.  kdy 
klášter  byl  zrušen.  Jmění  připadlo  nábu/cnskěmu  fondu,  načež  od 
r.  1803—1818  užíval  ho  ])rv\''  biskup  budějo\ický  hr.  Schafgotsch. 
R.  1835  vláda  prodala  Pacov  svob.  pánu  (íudenusovi.  po  němž  násle- 
dovali knížata  Líhvensteinové.  kteří  v  létech  70.  min  st.  prodali  panství 
něm.  chabrusu.  od  něhož  je  koupil  vídeňský  advokát  dr.  Weiss. 

Pacov  těšil  se  značn\''m  výhodám  a  proto  i  také  poměrnému 
blahobytu,  zvláště  potom,  kdy  soukenictvím  mnozí  občané  bohatli. 
\'  polovině  19.  století  býval  také  lidnatějším  nežli  nyní:  ale  hynutím 
průmyslu  ubývalo  jak  obyvatelstva  tak  i  zámožnosti.  \'  náhradu  za 
soukenictví  rozkvetly  zase  jiné  obory:  tak  na  př.  výroba  nábytku 
ve  třech  rozsáhl\'ch  dílnách  stala  se  známou  daleko  široko,  rovněž 
tak  dílna  kotlářská  i  strojnická.  Ale  i  jiná  řemesla  těší  se  dobré  po- 
věsti. Průmysl  zastoupen  jest  pansk5'm  jjivovarcm  a  továrnou  na  ga- 
lanterní  kožené  zboží.  V  posledním  roce  sochaři  R.  Hammerschmied 
(Pacovský  rodák)  a  Pekárek,  Rodák  Bechyňský.  zřídili  si  tu  dílnu  na 
umělecké  keramické  výrobky.  Od  vystavění  příčně  dráhy  r.  1888  zna- 
menati jest  no\'_v  rozmach  města:  wmáhá  se  vůčihledě  sta\ebni  ruch: 
i  ve  směru  duševním  jeví  se  jistý  pokrok.  Pacov  jest  rodištěm  několika 
znamenitých  mužů.  Odkud  pocházejí:  Dr.  Josef  Hamerník,  universitní 
professor.  dále  filolog  a  spisovatel  František  Šohaj.  potom  moderní 
realistický  básník  Antonín  Sova,  který  se  tu  v  zámku  23.  února  1864 
jako  syn  učitelův  narodil. 

R.  1900  napočítalo  se  v  Pacově  2923  obyv.  ve  336  domech.  Kromě 
zmíněných  již  zaměstnáni  xěnují  se  obyvatelé  hlavně  polnímu  hospo- 
(hiřslví.  měně  obchodu. 

\'elkostalek  nynějšího  majitele  dra.  Ad.  rytíře  Weisse  z  Tessbachu 
měří   1237  ha:   město  samo  jest  rovněž  majetníkem   deskového  statku 


-  223 


O  320  ha,  hlavně  z  lesů  pozůstávajícího.  Kromě  obvykl5'ch  okresních 
úřadů  jest  tu  chlapecká  i  dívčí  měšťanská  škola  a  průmyslová  škola 
pokračovací.  Pacovii  vadí  poněkud  nedostatek  vody;  v  nejbližším 
okolí,  i  v  parku  zámeckém  jest  několik  menších  rybníků,  ale  větší 
tekoucí  vodu  lze  spatřiti  dále  než  půl  hodiny  cesty  —  totiž  potok 
NovoveskS',  jehož  údolí  zvláště  u  nádraží,  kde  obtéká  táhlé  zalesněné 
stráně,  jest  roztomilá  partie.  Většího  ještě  půvabu  dodávají  tomuto 
malebnému  koutku  oba  znamenité  železniční  mosty,  z  nichž  zvláště 
onen.    jenž    spíná    stráň    Pošenskou,    má  soupeře    až    u  Červené    nad 

Fot.  Bohumil  Fišer 


,ji^^v'--í->; 


HRAD  K.AMEN. 
IHOHLED  OD  JIHU.j 


Vltavou ;  k  oběma  mostům  důstojně  řadí  se  i  třetí  přes  silnici  pod 
Fošnou.  Skupina  domků  v  zeleni  listové  nedaleko  nádraží  ,.Xa  \Vj- 
varce"  zvaná  stala  se  oblíben\''m  letním  pobytem. 

Od  nádraží  vábí  to  dále  k  hradu  Kamenu,  ale  kudy?  Bud 
vzhůru  po  stráni  do  vnitra  šumícího  hvozdu,  ale  lépe  malebným  údolím 
podél  trati  proti  potoku  —  cestou  necestou  —  tof  vše  jedno;  lesnatá 
stráň  v  právo  i  v  levo.  mezi  nimi  smaragdový  luční  koberec ;  kdož  by 
htoval  malé  půlhodinky,  než  dostane  se  k  silnici,  která  tu  od  Pacova 
právě  vyběhla  z  rozlehlého  lesa  a  míří  přímo  ke  Kamenu?  Chutě  tedy 
k  E  š  i.    odkud  již  kývá  pyšné    zdivo  šedého    hradu.    Jak   půvabná  to 


—  224 


cesta!  Kam  se  rozhlédneš,  všude  milé.  vlídné  obzory.  Že  to  jde  do 
kopce  nevadí.  Konečně  u  skály  na  mírném  návrší.  Skála  tmavošedá 
tvoří  tu  hadcový  ostrov  uprostřed  prahorní  ruly.  Od  této  západní  strany 
přichází  se  k  nejstarší  části  hradu.  Palác  a  pořadí,  svými  okny  kapli 
připomínající,  strmí  vyzývavě  do  v\''še;  část  hradu  k  jihovýchodu  obrá- 
cená jest  nově  k  obývání  upravena.  Do  hradu  jizdmo  přístupu  nebylo: 
vvstupovati  se  muselo  po  kamenn\'ch  schodech,  nad  nimiž  vztýčena 
věž.  Na  nádvoří  pod  skálou  vcházelo  se  brankou  v  jiné  věži.  Skála 
na  úpatí  při  silnici  obklopena  jest  zahradou  a  vysok\''m  zděným  plotem 
novější  úpravy.  Zajímavá  jest  hluboká  studně  na  b5'valém  podhradí, 
z  níž  pracně  voda  okovem  se  váží.  Podhradím  bývalo  městečko,  nyní 
ves,  která  se  ku  hradu  krčí.  Při  vstupu  do  ní  po  pravé  straně  silnice 
stojí  kostelík  založený  Janem  Kr\'štofemMalovcem.  v  němž  týž  i  r.  1677 
pochován.  Jako  hrad  sám  z  daleka  vůkol  jest  viditelným,  podobně 
i  rozhled  z  jeho  oken  jest  rozsáhle'  a  skoro  vesměs  malebný.  Hrad  stál 
jistě  již  poč.  14.  století  a  b\'val  původně  manstvím  královsk\'m. 
V  bouřích  husitských  Přibik  i  Maršík  Tluksové  z  Kamene  stáli  i)ři 
Táborech.  R.  I45i»  Jindřich  z  Rožmberka,  jemuž  velká  část  okolí 
náležela,  glejtoval  Jiřího  z  Poděbrad  a  jeho  průvodčí  až  <lo  2()(»  koní. 
abv  se  na  Kameně  sjeti  a  smířili  mohli.  Tenkrát  hrad  \m\í\\\  Purkartovi 
/.<■  Ziro\'nicc.  jenž  brzy    na   to  ])r()(lal  pansl\i   i)ralřim   Ti'čkLim  z   1-ipy. 

Fot.  B'tliuniii  Fišer. 


nejstarší  cast  hradu  kamen. 

tZÁP.XDNJ  STR.^NA.j 


—  225  — 

ti  zas  jinému  p;inu.  a  lak  se  střídali  maii'tni('i  ruznycii  nidů;  \'  lo. 
a  17.  stol.  vládli  tu  Malovcové.  načež  v  18.  a  19.  stol.  statek  velmi 
často  z  rukou  jedněch  do  druhých  přecházel.  Půda  není  tu  arci  úrodná 
a  povětrnost  dosti  ostí  á.  ale  bohatství  lesů.  pastvin  i  rybníků  mnohého 
přítele  lovu  mohlo  tu  \ábiti. 

Pohleil  s  Kamene  upoutá  zvláště  na  straně  jiho\  ýchodní  a  jiho- 
západní. Onde  viděti  rozlehlou  pláň  lesy  vroubenou  a  na  ní  roztrou- 
šenou vísku  Z  1  á  te  n  ku.  od  níž  zatáčí  se  velik\'-m  obloukem  k  západu 
vyvýšený  horský  hřbet,  z  něhož  vypínají  se  vrchy  Las  to  v  k  a  a  ještě 
dále  Svidník.  Tento  širok\''  hřbet,  jsa  zároveň  rozhraním  mezi  okre- 
sem Pacovským  a  Kamenickým,  tvoří  jižní  hranici  Paco\ska,  a  rýsuje 
se  v  terrainu  této  krajiny  tak  v\'značně,  že  láká  bezděčně  turistu,  aby 
vykonal  obchůzku  po  jeho  plošině,  poněvadž  slibuje  dalek\'  rozhled 
do  Kamenická,  Pacovska  i  Soběslavská.  A  věru  nezklame!  Sestupuje-li 
se  od  Kamene  dolů  po  silnici  k  Zlátence,  brzy  zjeví  se  po  levé  straně 
hned  za  nejbližším  lesíkem  hezounké  údolíčko  Novodvorského  potoka, 
jenž  tudy  pod  mostem  bublá,  stékaje  s  jmenovaného  hřbetu  od  Dobré 
\'ody  až  za  X  o  \- o  u  \'sí  pod  I^ošenskou  strání  spojuje  se  s  Ke  j  lo- 
vem a  |)otom  pod  společným  jménem  potoka  Novoveského  do 
Trnaxky  u  Březiny  se  vylévá.  Do  údolíčka  odbočuje  úzká  silnice 
k  zámku,  továrně  na  škrob  a  malé  dědince  Novému  Dvoru,  majetku 
1).   l''r.   Rožánka. 

.\  nyní  vzhůru  do  kopců  na  hřbet  Svídnický!  Pěšinou  a  po  me- 
zích k  \'ysoké  Lhotě:  s  kopce  nad  viskou  viděti  na  východ  vížku 
evang(dického  kostela  v  Moravci  při  potoku  Novocerekvickěm ;  za 
Moravci  rozprostírá  se  lesnatá  ko])čina.  Od  Lhoty  cesta  dosti  klopotná, 
stále  již  ve  v\-ši  nad  600  m  k  Dol)ré  Vodě  (či  jak  lid  tu  říká  .\'údě"). 
odkudž  po  nenáhlém  stoupáni  dospěje  se  přes  Jalov\-  vrch  (6C),ť  m) 
pěknou  tvrdou  \ozovou  cestou  nejvyšší  čáry  horského  hřbetu :  jakmile 
vykročí  se  z  prvého  rozsáhlého  lesa.  zpocené  čelo  chodcovo  ovívá 
již  ostřejší  vánek  vzdušné  vrstvy  nad  700  m.  Cesta  více  lesem  než 
pastvinou;  zvědavost  pudí  turistu,  aby  odbočil  chvílemi  v  právo  osvě- 
žit se  dálkou  a  jejími  nov\-mi  obrazy,  a  tu  mihne  se  víska  Vězná 
s  kostelem  a  komínem  družstevního  lihovaru,  dále  Brna  a  při  samém 
severním  úbočí  hřbetu  \'intiřov.  Ale  hned  na  to  zas  dlouh\-  les 
uzavře  vyhlídku;  to  již  kráčí  chodec  po  vrchu  Lastovce  (714  m). 
a  když  s  něho  dále  k  západu  sestupuje,  zastaví  se  na  Pacovsko-Cerno- 
vické  silnici,  která  tu  přestupuje  prohbi  mezi  Lastovkou  a  Svidníkem. 
Nový  pohled  zastaví  turistu.  Proti  němu  týčí  se  vrchol  Sví  dni  ka 
s  malou  viskou  Moudro vem  na  jeho  boku  takřka  přilepenou,  více 
v  levo  v  pozadí  smělý  vrchol  Choustníka  a  dále  v  levo  řetěz  vrchů 
jiných.  Průhledem  silničním  skrze  les  zabloudí  oko  zpět  směrem  k  Pa- 
covu,  a   tu    obě   bělavé   věže   i   šp\-char  na  kopci   nad    městem   svili 


—  226  — 

V  dálce  vstříc  a  za  nimi  šedě  zelenavý  klobouk  vrchu  Slražištč 
tvoři  malebné  pozadí.  Úvozem  a  po  mezích  kolem  jMoudrova  dále  na 
vSvídník  stále  k  západu!  Hluboký  les  pojme  chodce  ve  svůj  chlad,  až 
konečně  v  širokém  [)růklestu  zjeví  se  nejvyšší  vrchol  Sxidníku.  Xa 
malé  m_vtince  tesaný  kámen  s  latinským  nápisem  značí,  že  tu  ncjvvšší 
bod  738  m  n.  m.  Místo  kol  do  kola  stromy  obrostlé,  ale  jen  několik 
krokii  třeba  prodrati  se  k  západu  a  nov\-  úžas  I 

Vrch  příkře  spadá  k  severozápadu;  pod  nohama  takřka  moře 
vrcholků  lesních  stromů.  Trochu  v  právo  v  dálce  lesknou  se  hladiny 
několika  rybníku  u  Dvořiště.  Ale  vzácnější  překvapení  chystá  pohled 

Fot.  Karel  Fišer  ml. 


SUDKUV  DOL  S  BYV.  TVRZl. 


k  západu  —  v  neveliké  vzdálenosti  as  2  km  podélná  stráň  k  poledni 
vysazená,  velice  malebná;  na  ní  jako  vosí  hnízdo  přilepená  \iska 
Bezděčín  s  červenou  střechou  nové  školy  v  zelených  korunách 
ovocnxxh  stromů,  za  ní  v\''še  při  obzoru  dlouhá  obruba  hustého  lesa. 
dole  při  úpatí  stráně  více  k  VNxhodu  víska  Údolí  a  blíže  k  pozoro- 
vateli jiná  osada  D  o  I  Sudku  \'  se  zachovalou  starobylou  tvrzí,  která 
dotud  ve  stavil  ovšem  již  valně  sešlém  slouží  za  špýchar.  Pod  tvrzí 
rybník  napojený  prameny  Svídnick\'mi  vypouští  potůček  vinoucí  se 
krásnými  lučinami  údolíčkem  ryze  poetickým,  jemuž  patrně  i  v  dobách 
husitských  dáno  biblické  jméno  J  os  a  f  a  t.  Také  dvorec  pod  stráni  má 
toto  jméno.  Svah  táhlé  stráně  zpestřen  svítivy-mi  barvami  strništ. 
brambořišf.  hustvmi    skvrnami    korun  stromovvch    a  bělavvch    domků 


—  227  - 

zelen\'ch  lučin  podle  potůčku,  a  to  vše  s  modrou  klenbou  nad  úzkým 
údolím  tak  u|)Outá,  že  kdybys  tudy  stokrát  šel,  stokrát  se  duše  roze- 
chvěje blahou  lahodou.  A  je  to  koutek  osamělS',  neznám\',  opuštěnj'. 
Sta  podobných  je  v  naší  vlasti,  a  kdo  je  zná  V 

Únava  pomíjí  a  nohy  bezděky  pokročí  ku  předu.  Klop\'tají  dolů 
přes  pařezy  a  kameny,  ale  nic  nevadí;  brzy  měkkj'  mech  dodá  jim 
pohovy.  Brzy  lesem,  brzy  lučinou  lesní  a  již  opět  na  silnici  —  a  kdo 
by  se  nadál  toho  v  této  hornaté  krajině  —  i  na  kolejích  železné  dráhy! 
Obě  sklání  se  sem  od  vS  t  ř  í  t  e  ž  e,  vísky  to  na  západním  úbočí,  ba 
spíše  na  pokračujícím  sníženém  hřbetu  Svídnickém  ve  výši  6H(»  m  n. 
m.  rozložené.  Silnice  i  traf  s  dosti  náhlým  svahem  oklikami  zapadá 
v  lesích  střežených  myslivnou  Nechybou  a  vyniknuvše  z  nich  dostihují 
větší  vesnice  Obrataň;  kolej  místní  dráhj^  „Jindř.  Hradec-Obratany" 
připojuje  se  tu  ku  trati  transversalní  Jihlavsko-Táborské.  A  jen  dále 
přes  kolej  i  přes  silnici  po  mezích,  mýtinách  a  lučinách ;  ve  stínu  stromů 
u  tvrze  Sudkova  Dolu  na  odpočinek  času  dost.  Jiti  dále  po  proudu 
potůčku  Josafatského  lučinami  nevábí  tak  jako  šplhati  se  po  stráni 
Bezděčínské.  A  proto  na  ni !  Mezi  starobylými  dřevěnj^mi  stodolami 
s  doškov\''mi  střechami  najde  si  chodec  snadno  cestu  vzhůru  do  stráně 
k  Bezděčínu.  A  zase  skvělá  odměna!  Zpětný  pohled  postihne  Svidník 
takřka  v  horu  vyrostls'!  Tak  strmě  vystupuje  jeho  vrchol  na  této  straně! 
Pohled  k  jihu  upoutají  osamělé  dvorce  Bělá  a  Zoubek  a  dále  na  samém 
obzoru  bílá  věž  starého  románského  kostela  ve  Křeči;  ves  tato  jest 
z  větších,  majíc  přes  600  obyvatelů,  a  rozložena  jest  ve  výši  64U  m  na 
horském  plochém  hřbetu,  jejž  považovati  jest  za  pokračování  Svidníku, 
a  jenž  ponenáhlu  do  roviny  Lužnické  klesá.  Na  této  horské  pláni  od- 
byla se  r.  1434  krvavá  bitva,  ve  které  Táboří,  zaskočeni  byvše  od 
vojska  Oldřicha  z  Rožmberka  a  jiných  pánů,  byli  poraženi.  Za  Bez- 
děčínem  po  vzorné  cesté  jde  se  již  pohodlněji.  í^o  sestupu  podle  veli- 
kého rybníka  přijde  se  k  rozkošně  položenému  mh''nu  Hrádku, 
jemuž  zbylo  jméno  po  bývalém  hradu,  jenž  ovšem  již  dávno  v  ssutinách 
a  z  něhož  jen  jakési  klenutí  zbylo.  Odtud  cesta  podél  potoka  vedla  by 
do  N  o  v  ý  c  h  Dvoř  ů,  vísce  to  v  ovocném  stromoví  takřka  potopené, 
ale  unavený'  chodec  volí  spíše  vozovou  cestu  k  vesnici  P  o  ř  í  n  u 
a  za  ním  k  R  a  d  o  s  t  o  v  i  c  ů  m,  kde  na  nádraží  vyčkává  příjezdu  vlaku, 
jímž  by  se  vrátil  do  Pacova.  Pořín  (460  obyv.)  se  svými  pozemky 
rozkládá  se  na  planině,  ve  kterou  rozplynul  se  na  západě  hřbet  Bez- 
děčínsk}'.  Půda  dílem  hlinitá,  dílem  naplavená  a  dosti  hluboká  jeví 
značné  různosti  v  úrodě,  v  celku  však  jest  v\'nosna.  Krajina  přispň- 
sobuje  se  mírnějšímu  podnebí  polužnickému  a  jeví  značný  rozdíl  mezi 
podnebím  právě  popsaného  hřbetu  Svídnického. 

Pod  smavým    sluncem    letním  lehce    se  to  \-  tom    horském  kraji 
dýše,  a  duše  sytí  se  vlnitými  liniemi  obrysův  krajinných  a  milou  vibrací 


-  228  - 

Živoucích  l)arev  —  ale  v  zimě  mrtvá  běl  sněhová  a  vítr  i  mráz  pod 
kůži  ba  až  do  kostí  vnikající  těžce  hřeší  proti  j)ohostinnosti  kraje. 
Napadne  sněhu,  že  na  Stříteži  statky  ze  sněhu  přímo  vykopávati  se 
musejí,  že  jízda  silnicí  přes  SvídnickS'  hřbet  skoro  nemožná,  poněvadž 
úplně  jest  zaváta  a  povoz}'^  po  zasněžených  polích  testu  na  zdař  bůh 
s  bídou  si  umějí  vyhledávati.  Jízda  úvozem  z  vesnice  do  vesnice  někdv 
s  nebezpečím  bývá  spojena.  Ne  nadarmo  ujalo  se  pořekadlo:  „U  Cer- 
novic  u  Křeče  zima  div  se  nezteče".  Xeb\'vá  to  každou  zimu;  ale  někdy 
nad  pomyšlení  ještě  hůř.  Na  Bezděčínské  stráni  k  pctledni  obrácené 
bývají  žně  o  dobr\'ch    14  dní  dříve  než  jinde  \-  okolí. 

Vlak  z  Pořinskěho  nádraží  uhání  po  sev.  svahu  hřbetu  tak  zv.  ..Ži- 
dovskou strání",  až  proplete  se  dlouh\'m  lesem  k  Obra  tanu  m.  od- 
kud mu  kyne  hezká  vížka  kostelíka,  o  němž  jdou  zprávy  z  časů 
husitských,  a  kde  také  z  těch  dob  uschovan\''  kalich  jest  vzácnou  pa- 
mátkou. Od  Obrataň  vlak.  minuv  vísku  S  i  m  p  a  c  h.  za  krátko  xnilšá 
zas  do  krásného  údolí  při  nádraží  Pacovském. 

Krajina,  již  vlak  uháněl.  \ábí  k  sobě  zvláštním  půvabem,  jehož 
nenasytíš  se  jízdou  letmo,  ale  při  chůzi  pěšky.  Z  náměstí  paco\ského 
tudíž  napřed  dolů.  potom  dlouhou  ulicí,  kterou  starší  Pacované  jmeno- 
vali „Hejčarem  ,  mladší  ,Kozimberkem",  vzhůru.  Za  posledními  domky 
octne  se  chodec  na  malé  planince,  s  níž  rád  se  porozhlédne. 
Hned  v  právo  nedaleko  silnice  viděti  hřbitovní  zed  s  vynikajícími 
pomníky  a  kostelík  sv.  Barl)ory.  Na  té  straně  obzor  jest  omezen,  ale 
za  to  se  strany  levé  I  \"  dálce  viděli  zas(>  hřbet  Svidnický.  jak  zabočuje 
v  levo  k  východu,  a  celá  jeho  linie  až  tam.  kde  na  východě  si  zase 
níží.  jest  tak  určité  vytčena  jako  na  mapě.  Prouhy  lesů  a  mezi  nimi 
stulené  vísky,  silhouetta  hradu  Kamenského,  stráň  pošenská  na  jiho- 
v\'-chodě  s  kostelíkem  a  věží  nahoře,  v  popředí  zase  lány  lesů  —  koho 
by  to  nechytlo?  S  chutí  vykročí  se  ku  předu.  Silnice  široká  a  tvrdá 
jako  mlat.  ale  s  kopce  do  kopce.  Po  malé  hodině  zjeví  se  malebně 
rozložená  zámožná  Celo  raz  (500  oby  v.)  s  pěkným  kostelíkem.  Vesnice 
to  starobylá,  o  čemž  kromě  jména  svědči  i  kruhovité  rozestavení  statků 
s  rybníky  uprostřed.  Odtud  silnice  stoupá  vzhůru  až  k  lesu.  Za  lesem 
na  kopci  scenerie  no\á.  AVcholy  Svidníku  a  Lastovky  se  přiblížily  a  vy- 
stui)ují  imposantně:  v  levo  silnice  víska  Zahrádka,  a  od  ní  sklouzne 
zrak  do  kotliny  i)od  Svidníkem,  v  jejíž  středu  rozložena  vesnice  Obra- 
tany.  jejíž  jednotvárně  stavěné  a  v  pravidelné  řade  rozestavené  stodoly 
kazí  hezký  dojem  krajinný'-. 

.\a  další  cestě  přijde  se  k  okrouhlému  sloupu,  u  něhož  odbočuje 
druhá  silnice  směrem  k  Obratanům.  a  dále  přes  Kámen  k  Pelhři- 
mo\-u  :  nad  rozcestím  na  ná\'rši  rozložena  starobylá  osada  Prase  tín. 
pod  nímž  silnice  d;\le  \ede  k  L  e  j  č  k  o  v  u.  malé  vísce  v  zákoutí  Ži- 
dovské stráně;  odlud    \-  i)ravo    vzhůru    po  úzké  silnici  vystou|)í  se  na 


—  229 


planinku,  na  níž  uprostřed  parku,  obstoupeného  vesnici  O  b  1  a  j  o- 
V  i  C"  m  i.  zdxihá  se  zámek,  jejž  v  letech  HO.  min.  stol.  na  místo  starého 
d\ora  a  t\rze  v  novodobém  gotickém  slohu  vystavěl  zesnul\'  hrabě 
Kudoif  Kolovrat-Krakovsk\-.  S  náhorní  planiny  léto  rozvírá  se  rozhled 
k  západu  na  Horu  Pacovu  :  blíže  k  pozorovateli  zjeví  se  vysoká  kruhová 
pec  vápenná,  jež  z  dálky  činí  dojem  starého  hradu.  Od  Pacovy  Hory 
zasahuji  do  této  krajiny  pruhy  prahorního  vápence;  jeho  lože  snadno 
poznává  se  podle  širokých,  vespod  bělojilstnatých  listů  podběle.  které 
mnohde  jako  rozsáhlé  balviště  se  vyskytují.  vSilnice  od  Oblajovic 
k  \' o  d  i  c  i  vedoucí  nechává  stranou  v  levo  Hartlíkov  s  novým 
románským    kostelem;    již    ve  XI\'.  stol.    stávala    tu  ftvrz.     \'esnička 

Fot.  Bohumil  Fišer. 


KOSTEL  V  CETORAZl. 


osamělá,  jen  asi  20  stavení  čítající,  kol  do  kola  lesy  obstoupená,  na 
úpatí  Hory  Bafkovy  (712  m).  od  níž  jako  od  horského  uzlu  natíti 
strany  hřbety  horské  se  rozbíhají.  Před  Vodicí  v  právo  víska  Malešín. 
Ve  Vodici  zámek  jako  sídlo  velkostatku,  jenž  náleží  p.  Lad.  Brdlíkovi. 
Zámek  stojí  na  místě  b\'valé  tvrze  Jindřichem  z  Hrádku  (t  1566)  zalo- 
žené a  v  letech  7()tS-ch  XVI.  století  postavené,  která  však  již  před 
r.  1638  opět  zbořena,  aby  ustoupila  nové  budově  o  10  „světnicích^ 
8  komorách,  pivnici  klenuté  a  lázničce."  Vodice  sama  b5'vala  již 
v  XV.  stol.  statkem  samotným,  jejž  držel  v  1.  1414—  1433  Bohuslav 
z  Vodice.  Z  č-etn\''ch  pozdějších  držitelů  třeba  uvésti  zejména  Jana  Vra- 
tislava z  Mitrovic,  kter\'  získal  Vodici  roku  1615  za  18600  kop.  mís.  a  jsa 
obezřetným  hospodářem  zámek  i  zboží  jeho  znamenitě  zvelebil  a  rozšířil. 


—  230 


Vodičky  polok.  stékající  se  zalesněného  úboči  Hory  Batkovy  a  obtéka- 
jící na  jihu  Hartlíkovské  pozemky,  proplyne  již  několika  většími  ryl> 
níky.  než  dospěje  Vodice  a  potom  ještě  v  několika  rybnících  se  vykoupá, 
než  u  Těchobuzské  silnice  snoul)í  se  s  Trnavkou.  Krajina  od  \'odice 
k  sev.  v\'chod.  mění  pojednou  svůj  ráz.  Smavost  ustupuje  zasmušilosti. 
Lesy  smutnější,  lučiny  lesní  bažinatější,  vísky  zadumčivější.  Půda 
kamenitější,  cesty  neschůdnější.  Osamělé  mlýny  a  malé  samoty  při 
potoce  Vodickém  a  jeho  rybnících  v  zákoutích  lesních  připomínají 
kraj  pohádek  a  zakletv^ch  vrchů.  Z  Vodice  přes  Rovnou  lépe  od- 
bočiti na  sever,  přestoupili  Novodvorský  ])ot()k.  jímiž  za  nedlouho  stopí 

Fot    !'.  Korber. 


ZÁMEK   \'E  VODICI. 


se  ve  Vodickém.  a  zamířiti  ke  Zhoři;  B  e  d  ř  i  c  h  o  v.  v  němž  jsou 
zbytky  b\'valé  tvrze,  a  Z  h  o  r  e  c  zůstanou  \'  právo  za  potokem.  Celý 
kraj  ten  má  povahu  horskou.  \'rchy  a  stráně,  pod  nimi  a  mezi  nimi 
uzounká,  ale  hluboká  údolí  jistě  by  mnohého  uchvátily,  kdyby  nebyly 
tak  smutné!  Zhořský  kostelík,  fara  a  škola  vypadají  z  dálky  jako 
miniatura  nějakého  monastýru  v  horách  Rhodoppsk\>ch.  Až  teprve 
za  lesem  jako  milá  oasa  objeví  se  T  ě  c  h  o  b  u  z.  Při  panském  sídle 
úhledný  park  býval  již  v  letech  1828—1848  klidnx-m  zátiším  proná- 
sledovaného myslitele  Bernarda  Bolzana.  jehož  chatrné  zdra\í  i)éči 
manželů  Hofmannov\-ch  zde  vždycky  okřálo.  Škola  zdejší  jest  trxalou 
památkou,  ncbof  Bolzano  ji  založil.  Od  Třechobuze  táhne  se  silnice 
na  Západ  k  .Mladé  \'ožici,  na  \'ýchod  k  Pacovu.  Jest  ražena  krajinou 


-  331    - 

přívětivou;  as  na  ])ol()vi('ni  ccstť  jest  vesnice  J  c  t  ř  i  c  h  o  v  e  s,  blíže 
Pacovu  pi^i  malém  přítoku  Trnavčině  slojí  panská  parní  pila  a  myslivna. 
Odtud  odbočuje  okresní  silnice  k  Salačově  Lhotě  a  k  Mezilesi. 

Těchobuzí  hrne  se  vodnatá  Trnavka.  která  sem  s  výšin  Smilo- 
horských  skrz  několik  velkých  rybníku  vody  sťoje  doplavuje;  další 
její  tok  až  k  východní  hranici  okresu  Pacovského  omývá  vlastně  jižní 
patu  mohutného  horského  hřbetu  Stražišfského,  tvoře  místy  údolí 
vzhledu  \elicc  romantického.  Celá  severní  část  okresu  za  řekou  Tr- 
navkou  vy|)lněna  jest  tímto  hřb(ncm;  jihovýchodní  úbočí  jeho  svažuje 
se  ponenáhlu  směrem  k  Hořepniku  a  Březině,  tak  že  má  ráz  nenáhle 

Fot.  I*.  Kórber. 


NADVOKI  ZÁMKU  VODICKEHO. 


se  sklánějící  ])laniny.  Pod  Hořepníkem  při  vých.  hranici  okresu  jest 
hladina  Trnavky  ve  výši  4.50  m.  kdežto  \rchol  Stražiště  ční  do  vvše 
744  m:  svah  3i)U  metrový  při  vzdálenosti  15  km  jest  jistě  dosti  ještě 
patrným.  Hřbet  Stražický  \ystui)uje  náhle  od  Mezilesí  k  v\xhodu. 
až  dostoupí  největší  výše  na  vrcholu  Stražiště  (744  ni),  odkudž  zahvbá 
k  sev.  vých..  udržuje  se  stále  nad  700  m  (vrchol  Spáleného  \'rchu 
715  m.  Holého  \'rchu  705  m).  až  polom  proti  St.  A'iklanlicům.  které 
jsou  na  výši  598  //;.  náhle  klesá.  Poněvadž  hřbet  tento  vystupuje 
zprudka  nad  okolní  krajinu  (průměrně  asi  2()()/n). jest  zdaleka  \idilelným. 
Celý  hřbet  i  jeho  úbočí  asi  od  výše  600  m  jsou  rozsáhlým  lesem  po- 
rostlé; na  pokraji  lesa  kol  dokola  rozsazeny  jsou  větši  i  menší  osady, 
které  jako  by  zdržovaly   spoustu  lesní,    aby  nezaplavila    úbočí  docela. 


232  - 


Z  hlubin  lesních  čelné  ruceje  a  bystřiny  řiti  se  dolíi  a  napájeji  zejména 
Trnavku.  Na  jižním  svahu  hned  na  pokraji  lesa  zříti  vesnice  S  a  1  a- 
čovu  Lhotu.  Četu  li  a  Bratříce,  dle  rozestaveni  statků  soudě, 
starodávné  to  osady  :  opodál  k  jihu  při  Tmaxce  visky  \'elká  a  Malá 
Černá.  Přivých,  okraji  lesa  jsou  osady  Velká  Chyška.  Outěcho- 
vice  a  Viklantice,  na  sev.  svahu  St.  a  X.  Smrdow  Kateřinky 
a  Týmová  Ves.  při  záp.  Zelená  Ves  a  Alezilesi.  O  rozsáhlosti 
lesa  svědčí  tyto  rozměry:  Od  Mezilesi  k  Viklanticům  (od  záp.  k  vvch.) 
měří  přímá  čára  13  km,  od  Bratříc  ke  Kateřinkám  (od  jihu  k  sev. I 
\i>  km.  Přes  hřbet  Stražištský    nevede  silnice,    jen  těžko  schůdné  lesní 

Fot.  Bohumil  Fišer. 


•Z.XMEIs.  LUIvAVEC. 


cesty;  silnice  jedna  od  Pacova  k  \'iklanticum  obtáčí  jeho  úboči  po 
straně  v\'chodni,  druhá  od  Pacova  k  Salač.  Lhotě  po  straně  západní. 
Xa  severní  straně  spojeny  jsou  Viklantice  s  Lukavcem.  Silnice  prvá 
přestupuje  u  Hrádku,  dvora  při  panství  pacovskěm.  jenž  stojí  na 
místě  bývalé  tvrze,  mírné  návrší  a  sestupuje  dolů  k  Trna\ce.  nad 
kterou  zdvihá  se  i)ak  srázná  stráň,  po  níž  dostoupí  se  k  Velké 
Chýšce.  Útěchovicům  a  k  \' i  k  1  an  t  i  ců  m.  Tyto  vsi  ještě 
s  Bratřicemi  ve  XIV.  stol.  náležely  klášteru  Strahovskému;  ])oněvadž 
Bratříce  uvádějí  se  pod  jménem  Schunebrunn,  Ctěchovice  jako  (juten- 
brunn.  zřejmo  z  toho.  že  původně  byly  to  osady  německé.  Ve  Velké 
Chýšce,  která  dosud  s  ohromnými  lesy  Stražišfskými  náleží  panství 
Strahovskému,  i)Osta\cii  bvi  \)ir(\  málo  lety  nov\''  kostel  ve  slohu 
románském.  Xedaleko  na  \'vchod  \alí  sr  dd  \'iklantic  horská  bystřina 


—  233  — 

k  Trnavce;  na  pravém  břehu  bystřiny  na  vysoké  skále  nad  lučnatym 
údolím  lze  rozeznati  nepatrné  stopy  b\''vaiého  hradu  Pechburku. 
Rozsáhix'  park  a  mohutné  staveni  s  mansardskou  šindelovou  střechou 
ve  \"  i  klan  ticíc  h  poukazuje  na  panské  sídlo.  Nynějším  majitelem 
velkostatku  jest  j).  \'avřinec  Hamerník,  starosta  okresu.  Zámek  \'iklan- 
tieky  stal  se  útulkem  generála  Macka,  když  po  své  kapitulaci  17.  října 
1805  i  s  posádkou  23.000  mužů  čítající  v  Ulmu  potom  r.  1 808  z  vezení 
byl  i)ropuštén.  Městys 

LUKAVEC  nečítající  ani  1000  obyv.  ve  142  domech  jesl  sice  nej- 
větší obci  v  tomto  území,  a  byt  snažil  se  o  své  kulturní  povznesení, 
přece  pro  nepříznivou  polohu  a  odloučenost  od  světa  nemůže  dojíti 
v}'znamu,  jenž  by  mu  náležeti  měl.  Obyvatelstvo  živí  se  skoro  vý- 
hradně rolnictvím.  V  Lukavci  působí  jako  obvodní  lékař  p.  V.  Plaček, 
známý  pseudonymem  V.  P.  Trnavsk5%  rodák  Pacovsk^^  Panství  Luka- 
veckého  ve  vŇ^měře  1300  ^o  jsou  majiteli  J.  Kuno,  Egm.  z  Tilschů  a 
Rochus  z  Littwitzů.  Ostatní  severní  část  okresu  Pacovského  vj-plněna 
jest  ještě  obcemi  \'^elkou  Vsí  s  Bez  deko  v  em,  S  tědro  vicemi. 
Slavětínem,  Ríšnicí  a  Zdiměřicemi. 

Severní  hranici  okresu  Pacovského  za  těmito  obcemi  tvoří  Zlatý 
potok,  spěchající  na  v^xhod  do  Želivky.  jenž  ve  stol.  XII.  v  listině 
knížete  Soběslava  II.  u\'ádi  se  jako  říčka  Libě  jakožto  hranice  mezi 
severnějším  Újezdem  Svatavin\-m  a  jižnějšími  statky  kláštera  Zeliv- 
ského.  Reka  Zelivka  jmenuje  se  tamtéž  Sázavou  jakožto  souběžný' 
a  stejně  mocný  přítok  řeky  posud  Sázavou  nazvané. 

\'yčnívajici  hřbet  Stražišťský.  vysazen}'  větrům,  zavinuje  drsné 
podnebí,  ale  na  deště  dosti  hojné,  což  znamenitě  prospívá  Inu,  jenž 
na  Pacovsku  se  zdarem  se  pěstuje:  na  svahu  k  jihu  a  západu  polo- 
ženém šijí  rádi  mák.  Jinak  ovšem  žito,  oves,  ječmen,  méně  pšenici, 
ale  za  to  hojně  bramborů  a  vůbec  okopanin  pěstuje  se  v  celém  Pa- 
covsku. Ovocnictví  kyne  dol)rá  budoucnost  založením  veliké  okresní 
školky  ovocné  v  Pacově.  Chov  dobytka,  hlavně  hovězího,  již  jio  delší 
dobu  přičiněním  p.  okresního  starosty  stále  se  zvelebuje. 

Jihovýchodní  svah  hřbetu  Stražišíského  rozryt  jest  četnými  bystři- 
nami dolů  do  Trnavky  se  valícími:  jejich  stráně  v  novější  době  pilně 
zalesňované  dodávají  zvláštního  rázu  této  krajině.  Osad}'  Lesná. 
Kyjov.  Dobroměřice.  Radějov  a  největší  z  nich  Arneštovice 
tíhnou  jako  k  přirozenému  středisku  k  městu 

HOŘEPNÍKU,  který  zároveň  s  Loutkovém  téměř  splývá.  Mě- 
stečko s  předměstím  a  Oulehlí,  čítající  asi  1000  obyv.  ve  143  domech, 
rozloženo  jest  po  levém  břehu  Trnavky.  která  se  tu  rozšiřuje  v  mocnv- 
tok.  Nejen  údolí  samo.  ale  i  na  vjxhodní  straně  mohutně  vystupující 
vrch  Maršovický  činí   z  okolí  partii    ne   nepodobnou   krajinám   šumav- 


-  234  - 

ského  pokrají.  Oijyvatelé  živí  se  hlavně  rolnictvím;  z  řemesel  obuv- 
nictví vyniká.  Mcštanská  škola,  o  jejíž  zřízení  se  vyjivlnává,  mnoho 
by  městečku  i  okolí  prospěla;  také  železná  dráha,  od  Humpolce  k  Zelivu. 
Červené  Rečici  přes  Hořepník  k  Pacovu  projektovaná,  stane  se  blaho- 
dárnou, až  se  uskuteční.  \'elkostatek  Loutkov  náleží  \'i\.  Pistoriusovi 
a  má  575  ha  v5'měry.  Město  Hořepník  má  svtij  statek  v  Skočidolo- 
vicích  ve  výměře  93  ňa.  V  Loutkově  stávala  tvrz.  Ulehle  b\'vala 
vískou  od  Hořepnika  Trna\kou  oddělenou.  Ve  XIII.  a  Xl\'.  stol.  bý- 
vala tu  tvrz  v  místech  mezi  cestou  Bořetickou  a  potůčkem  do  'irnaxky 
se  vlévajícím.  V  XV.  stol.  byla  již  v  ssutinách.  \'es  pa  řila  ])(ilom  ke 
Konipasu,  potom  k  Loutkovu  a  konečně  s  Hořepnikcm  s])lynula. 
Kostel  Hořepnický  pochází  ze  XIV.  stol.  a  jsou  v  něm  mnohé  pěkně 
náhrobky. 

Vzhledem  k  tomu.  že  Trnavčino  údolí  u  Hořepnika  nejníže  jest 
položeno  a  že  se  všech  stran  chráněno  jest  vysok\'mi  hřbety  a  strá- 
němi před  ostrými  větry,  jež  jsou  v  českomoravské  vysočině  domovem, 
má  údolí  toto  nejmírnější  podnebí,  a  poněvadž  i  ornice  má  poměrně 
více  náplavů  než  jinde,  stalo  se  možn\'-m  činiti  tu  i  zdařilé  pokusy 
s  pěstováním  cukrovky. 

Hořepník  při|)ominá  se  jako  \iadyči  sídlo  již  ve  XIII.  stol.,  roz- 
dělené mezi  dva  pány.  z  nichž  jeden  síillel  na  Loutkově,  druhý  na 
hradě  Konipasu,  as  '/;,  hodin}'  výše  nad  Trnaxkou,  ])od  jehož  skálou 
nyní  rozkládá  se  zámek  a  vesnice  Březina.  I'o  Konijjasu  jsou  jen 
nepatrné  stopy;  hradiště  jeho  hledali  jest  tam.  kde  sloji  oliě  sý])ky. 
Zámek  Březinský  vystavěn  jest  z  bývalé  tvrze.  \zniklé  v  X\'I.  stol. 
Velkostatek  o  501  ha  náleží  dr.  Karlu  ryt.  z  Eisensteinu.  \"ýše  Březiny 
vpadá  do  Trnavky  zminěn\'  již  potok  Xovoveský  v  těch  místccli.  kde 
přepíná  ji  most  silnice  k  Pacovu  vedoucí,  při  níž  dále  k  západu  na 
planině  stojí  víska  Samšín  a  ještě  blíže  k  Pacovu  stranou  silnice 
před  lesem  ..Smrčí"  Roučkovice. 

Mezi  Trnavkou  a  potůčkem  Bořetickým  zdvihá  se  nižší  hřbet 
směrem  od  Hořepnika  k  jihu.  irřipínajíci  se  k  návrši  Pošenskému. 
jež  tak  sráznou  strání  spadá  do  údolí  po'.oka  Xo\od\orského.  Xa 
se\'erozá[)adnini  sNahii  nalezly  místo  xcsnice  Bořeticc  l'řás!a\ice 
Zahrádka  a  Pošna.  Silnice,  která  od  Pacova  po  velikém  stoupání 
návsí  Pošenského  dosáhne,  táhne  se  po  hřbetu  k  jihozái)adu  se  zatá- 
čejícím k  Proseči  se  zámečkem,  odtud  pak  áíWv  k  Lcskovicům.  pák 
(čížkovém  k  Pelhřimovu. 

Ves  l'roseč  názvem  sv\-m  poukazuje  k  tomu,  že  vznikla  později, 
když  bylo  nutno  osadníkům  šir\'mi  lesy  se  prosekati,  ale  přece  již 
r.  i;^62  jest  znám  nejstarší  držitel  Lev  z  Proseče.  Tvrz  byla  již  v  druhé 
polovině  XV.  stol.  pustá.  Tepr\'e  později  v  X\'I.  stol.  vznikla  tvrz 
\'  blízké  Pošni.  vystavěna  byvši  r.  1.544  j).  Janem  Houskou  ze  Zahrádky. 


—  235  - 

R.  1627  komora  královská  prodala  1\tz  a  ves  Pošnou.  vsi  Vysokou 
Lhotu,  Proseč  a  Zahrádku  Max.  Pechlarovi  z  Meminku,  ale  iýž  hned 
po  roce  prodal  zboží  za  stejnou  cenu  Rudolfu  Malovci  z  Malovic  na 
Proseči.  Jeden  z  četných  jeho  dětí.  Jan  František.  vyi)lativ  ostatní, 
přenesl  sídlo  své  na  Proseč,  s  níž  Pošna  až  po  tu  dobu  spojena  zí^i- 
stala.  S  vyhlídky  u  Proseče  otvírá  se  \elmi  pi"ívětivé  panorama  jednak 
na  hi^bet  Svídnicky  a  celou  krajinu  i  s  hradem  Kamenským  pi^cd  nim 
rozestřenou,  jednak  k  jihovýchodu  podél  trati,  při  níž  na  mírném  lázu 
víska  Ne  svačily,  jednak  dolů  na  západ  do  údolíčka  potoka  Novo- 
dvorského, v  nčmž  osada  Dol  a  potom  Nový  Dvůr,  a  na  protější 
stráni  Lhota  Německá  své  městiště  naiezh'. 

Za  širokým  hřbetem,  dlouh\''m  lesem  porostKmi,  na  pláni  umístily 
se  vesnice  Malé  Outěchovice,  pak  Litohošt  a  při  samé  silnici 
a  trati  železné  Leskovice.  obě  osady  s  obyvatelstvem  převážně 
evangelick\m.  ])ro  něž  \-  blízké  Moravci  zřízena  fara  a  tamtéž  jakož 
i  v  Litohošti  d\  ě  dvojtřídní  školy. 

Na  konec  ještě  několik  statistických  dat.  Okres  Pacovskx'  měří 
.310-27  km'-.  Z  toho  jest  267o  půdy  velkostatkářské.  Vůbec  jest  54'2''/o 
roli.  l<»-2"  „  luk.  ()-5I%  zahrad.  5'57o  pastvin,  26M47o  lesů;  ostatní  při- 
])adá  na  vody  a  půdu  neplodnou.  Obyvatelstva  napočítalo  se  r.  1900 
duší  21.755,  tak  že  připadá  na  I  knř  jen  70  lidí.  Farní  úřady  jsou: 
v  Pacově,  Zhoři,  Cetorazi.  Hartlikově,  Křeči,  Věžně.  Pošni,  Hořepníku, 
\'.  Chvšce.  St.  Viklanticích,  Lukavci:  evangelická  fara  v  Moravci. 
Poštovní  úřady  mají:  Lukavec,  St.  Viklantice,  Pacov.  Těchobuz,  Ho- 
řepník.  Kámen.  Cetoraz  a  Lejčkov.  Školství  vyvinuto  jest  následovně: 
Měštanská  škola  pro  chlapce  i  dívky  jest  v  Pacově.  Obecné  školy  mají 
tvto  obce:  a)  pětitřídní  školy  Pacov  (pro  hochy  i  dívky).  Hořepník 
a  Lukavec;  b)  trojtřidni:  Cetoraz.  Kámen.  Pošna.  \'.  Chýška.  Viklan- 
tice; c)  dvojtřídní:  Hartlíko\-.  Křeč.  Litohošt,  Mezilesi.  Moravec.  Obra- 
taň v.  Prasetín.  Slavětín.  Těchobuz.  \'ěžná.  Votice  a  Zhoř:  d)  jedno- 
třídní:  Bezilččin.  Dobrá  \'oda.  Simpach.  Salačo\a  Lhota.  Samšín,  Jetři- 
chova  Ves  a  Pojbuky.  Okres  Pacoxský  jest  součástí  hejtmanství  Pel- 
hřimoxského. 

Karel  Fišer. 

XXXIX.  OKRES  PELHŘIMOVSKÝ. 

Přirozenou  hranicí  země  české  býval  od  starodávna  les  pomezní. 
Pásmo  jeho  bylo  tak  široké,  že  pokrývalo  oboji  bok  hor  pomezních  jak 
vně  za  hranicemi,  tak  i  uvnitř,  v  zemi  samotné.  Hranice  řídily  se  pře- 
dělem vod;  neplatí  to  však  všeobecně  a  neběží  hranice  zemská  vždy 
po    vrchomezí.     Při  okresu    pelhřimovském   jest   hranicí    zemskou   tok 


—  236  - 

řeky  Jihlavy  a  předělem  moře  Severního  a  moře  Černého  vysoký 
hřbet  Křemešnický.  rozprostřeny  v  nejužší  části  území,  as  10  km  od 
hranice  dovnitř  země  posunutx'.  Toto  území  mezi  Křemešníkem,  jihku- 
kou  a  jejími  přítoky.  Hraničním  a  Jedlovým  potokem,  b\''valo  jediným 
lesem,  pustým  a  divokým ;  všaktě  i  nyní  jest  to  kraj  málo  utěšený. 
chud\'.  nehostinný.  Tvořilo  ode  dávna  část  panství  biskupů  prtížských: 
část  hvozdu  východně  potoka  Jedlovského.  zvaná  Bořek,  náležela  klá- 
šteru Želivskému.  Osazení  těchto  končin  dalo  se  teprve  později,  kdy 
totiž  přestalo  se  po  vybudování  pevných  hradů  uvnitř  země  šetřili 
pohraničního  hvozdu  vůbec.  Okolo  r.  1200  osadv  Cejlv.  Cerekvice 
Dolní,  Rohozná.  Rychnov  jistě  byly  německé,  od  pelhřimovského  ně- 
meckého ostrova  jen  některými  českými  vesnicemi  odděleny.  Pro  ne- 
dostatek českého  obyvatelstva  přiváděli  majitele  panství  osadníky  z  Ně- 
mec, aby  vymS^tili  lesy  a  i)ůdu  vzdělali.  Od  dob  husitských  počeštil  se 
kraj  úplně  a  českým  zůstal;  teprve  za  potokem  Jedlovsk\'m  počíná 
německý  ostrov  Jihlavský. 

Novorychnovsko  nemá  zvláštních  krás,  ač  není  nezajímavo. 
V  jeho  středu  vyzdvihuje  se  mocná  vlna  zemská,  místy  nad  7()0  m. 
která  na  severu  souvisí  se  hřbetem  Křemešnickým :  na  ostatních  stra- 
nách k  zmíněným  již  vodám  dosti  náhle  spadá.  Těsně  i)ři  straně  zá- 
padní teče  potok  Novorychnovský:  na  severu  v  malém  prohbí  táhne 
se  horská  silnice  k  Jihla\-ě.  která  u  Miličova  dostupuje  výše  697  m. 
Délka  této  vyvýšeniny  od  západu  k  v\''chodu  obnáší  asi  7  km  a  lze 
na  ni  rozeznati  dva  význačné  hřbety,  západní  a  východní,  oddělené 
úžlabinou.  jíž  se  řine  přítok  Rychnovského  potoka.  Onen  západní 
hřbet  y  severní  své  části  dostupuje  horou  Meš  nickou  755  m.  v  jižní 
části  C  e  r  t  o  \-  ý  m  H  r  á  d  k  e  m  7 1 2  m.  A\vchodní  hřbet  sluje  C  e  m  í  r e  k 
(757  m).  který  k  jihu  končí  Přední  S  ka  1  o  u  (713  m) ;  od  něho  od- 
bočuje na  jihovýchod  směrem  k  Jihlavce  kratší  větev  B  r  o  m  b  e  r  k 
(715  in).  Celá  vypnulina  ])orostlá  jest  mohutným  lesem,  jenž  na  dvou 
místech  valněji  jest  vymýcen:  bývaly  tam  skelné  hutě:  od  toho  zbylé 
samoty  dosud  jmenují  se  Horní  a  Dolní  Hutě.  \'nitřek  lesa  jest 
mnohde  velice  divoký.  Prahorni  půda  vykazuje  tu  mocné  skály  žulové. 
a  právě  ony  nejvyšší  hřbety  jsou  ze  žuly.  Zvláště  na  Čertově  Hrádku 
holé  skály  vyčnívají  do  mocné  výše.  tvoříce  \-e  třech  sku|)inách  jakoby 
uměle  z  ohromných  bahanů  seskupené  hradby;  na  jednu  z  nich  po 
přista\-eném  žei)řiku  ze  silných  klad  jest  možno  vystoui)iti.  Tento  i)0- 
divuhodný  útvar,  jemuž  podobné  nacházejí  i  jinde  na  pokraji  českého 
massi\u  (v  Šumavě.  Krkonoších  a  j.).  dal  obyxatelům  podnět  k  různým 
pověstem  a  domněnkám.  Mermomocí  chtí  tam  nahoře  spatřovati  otisk 
čertova  kopyta,  jejž  tam  zanechal,  když  odpočí\al  nesa  v  zástěře  ka- 
mení ku  stavbě  věže  babylonské;  a  poněvadž  v  širokém  i)kiili.  pcikud 
žula  se    rozkládá,    spatřovati    jest    všude    množství    větších    i  menších 


—  237  - 

balvanů  (což  z  dálky  připomíná  Icckily  odpočívající  stádo  ovec).  vy- 
svčllujc  si  lo  lidovó  podání  lak.  že  těžkým  nákladem  čertovi  zástěra 
se  protrhla  a  tak  kamení  to  rozlrousil.  Jiní  domnívají  se  viděti  v  mi- 
skovitvch  prohluhinkách  památky  i)olianské  bohoslužby,  a  poněvadž 
u  těch  duší  na  Kychno\sku  čert  a  jxihan  náleží  do  těže  kategorie, 
proto  tedv   „Čertův  Hrátlek"   dvojnásobně  odůvodněn. 

\'e  skalních  doupatech  mají  dobrou  skrýš  lišky,  i  jezevci.  kterěžto 
šelmy  nejsou  tu  velikou  vzácností. 

Teprve  okraje  lesa  oživeny  jsou  několika  osadami.  Na  severo- 
vvchodě  jest  Je  (11  o  v.  něco  jižněji  Mirošov  se  zámkem  p.  Richlého, 
jehož  zesnulv  otec  byl  známým  archeologem;  při  východním  okraji 
Cejly.  níže  pri  jihhnce  dvůr  \'cstenh(if.   jižně  pod  Brombergem 

DOLNÍ  CEREKVICE,  jíž  se  dříve  říkalo  , Německá"  nebo  „Biskupova". 
Kostel  založený  r.  1224  byl  několikrát  obnoven;  jen  věž  zachovala  se 
v  podobě  ze  XIV.  stol.  Jinak  jest  tu  zajímavá  ještě  „Solná  brána"  se 
dvěma  fortnami.  pocházející  ze  XVII.  století;  vybjralo  se  v  ní  clo  ze 
soli,  jež  tudy  ze  vSolné  Komory  do  Cech  bývala  vozena.  Kde  stávala 
tvrz  ve  XIV.  stol.  připomínaná,  nemožno  zjistiti.  Na  blízku  jsou  ně- 
kolikeré lomy  žulově,  v  nichž  se  pilně  pracuje.  Žula  jest  bělavá.  hrubo- 
zrná.  ne  příliš  tvrdá  a  proto  se  dosti  dobře  zpracovává.  Dolní  Cere- 
kvicí  i)rocházi  silnice  od  Batelova  k  Jihlavě  údolím  říčním,  jímž  vine 
se  těž  traf  transversalní  dráhy.  Krajina  odtud  na  západ  až  k  Hranič- 
nímu potoku  i)ři  klínovitěm  zářezu  Moravy  do  Čech  jest  suchopárná 
pláň.  kterou  jen  Rychnovský  potok  trochu  oživuje. 

Na  malé  rovince  pod  Čertovým  Hrádkem  rozkládá  se  větši  ves- 
nice o  W  číslech.  Roh  o  zná.  Dříve  býval  u  vsi  veliký  rybník,  nyní 
však  jest  vysušen  a  v  louky  proměněn.  Odtud  na  západ  jest  vesnice 
Těšen  o  v,  poblíž  silnice,  která  od  Horní  Cerekvice  k  N.  Rychnovu 
mezi  dvěma  velikými  rybníky.  Hladovým  a  Jistebníkem.  prochází; 
vesnice  jest  rodištěm  nadějného  sochaře  karrikaturisty  Sejnosty.  Blíže 
k  Rvchnovu  větši  vesnice  Řeženčice.  As  půl  hodiny  na  sever  od 
Rohozné  u  skalní  paty  stojí  pelhřimovská  myslivna.  od  níž  přímo  se 
stoupa  k  stěnám  žulovým.  Od  Čertova  Hrádku  nelze  jinam  než  lesní 
cestou  kolem  samoty  ..Xa  šancích",  kde  patrný  jsou  zbytky  vojenského 
opevněného  ležení,  ijezpochyby  z  doby  války  .íOleté.  Chodec  doklopýlá 
se  konečně    silnice    Rohozenské.    po  niž  pak   milým  údolíčkem  až  do 

N.  RYCHNOVA  se  dostane.  Ačkoli  krajina  zřejmě  dokazuje  pravdu 
slov  ..v  i)olu  tváři  své  chléii  jísti  budeš",  přece  městečko  svou  útul- 
noslí  překvai)í.  Prostranné  náměstí  má  u  svém  středu  na  návrší  pěkně 
upraveném  malebně  \ynikající  kostelík  nezvykle  rozčleněného  půdo- 
rysu s  věži,  založený  arcibiskupem  Arnoštem  z  Pardubic;  na  východ 
od  kostela  zahrádkou  oddělena  jest  budova  školní.     Domy  na  severní 


—  238  — 

straně  náměstí,  mezi  nimi  fara,  jsou  úhledné.  Na  severní  straně  vypíná 
se  zámek  do  tři  stran  stavěnx';  původně  stávala  tu  tvrz  v  XV.  století 
od  LeskovcLi  vystavěná,  z  níž  zůstalo  jen  jedno  sklepeni.  \'  XVI.  stol. 
vyzdvižen  byl  zámek.  Několik  r\'bniků  dodává  městečku,  jež  v  132 
domech  čitá  ani  ne  tisíc  obyvatelů,  většího  půvabu.  Z  Rychnova  roz- 
bíhá se  patero  silnic.  Při  Jihlavské  jest  ves  Miličov.  stranou  směrem 
k  Cemírku  Hojkov.  Na  sever  jde  silnice  do  Vyskytne:  po  Pelhřimov- 
ské silnici  přijde  se  na  Křemešník.  Být  v  Rychnově  a  nepodívat  se  na 
tento  vrch  bylo  by  tolik  jako  na\-štívit  Neapol  a  nespatřit  \Vsuvu. 

Fot.  Karel  Fišer  ml. 


NA  ki.:emes.\iku. 


Stoupá  se  neustále  skoro  hodinu  cesty  až  k  \esnici  Sáza\'ě. 
Jméno  loto  překvapuje,  ale  vys\'ětluje  se  snadno  Lim.  že  nedaleko 
vyvěrá  pramen  Zeli\ky.  které  se  za  staroxěku  říkalo  ..Sázava".  U  Sá- 
zavy od  silnice  odbočuje  ještě  příkřejší  xozová  cesta  \'  pra\-o  do  lesa. 
z  něhož  dostane  se  chfidec  na  prostrannou  plošinu  Kícniešnickeho 
temene,  kol  do  kola  vysokvmi  lesními  stromy  obstoupenou.  Vzhůru 
k  ambitům  poutního  kostela  vede  alej  se  stromy  košatými.  \'  levo 
několik  chalup  s  nezbytnou  hospodou.  \'  právo  několik  dřevěných  pro- 
storných bud.  v  nichž  o  ]joutích  vaří  a  |)ekou  se  pokrmy  pro  hladové 
poutníky  a  zxědavce.  Tenkrát  stává  se  prostranství  toto  skutečným 
tábořištěm.  Na  nejvyšším  t(;meně  vrchu  stojí  kostelík  s  věží  ze  N\T.  stol.. 
v  něm  jest  trojhranný  oltář,  takže  současně  tři  mše  mohou  býti  slou- 
ženy. Na  severní  straně  kostel  obstoupen  jest  budovou  školní,  nejvyšší 


—  239  — 

to  školou  v  kraji  láhorskrm  l7(.?.  m  n.  m.).  na  vychodr  bu(ln\  ou  farni. 
kde  by.lli  lokalista  drkanslvi  pelhřimovského,  na  jihu  ambity,  k  západu 
jest  volno.  'íli  nad  příkrým  srázem  strmi  ještě  4  m  vysoká  skalka 
s  křížem.  Jen  odtud  jest  rozhled  s  Křemešniku  ještě  volným,  nebof 
vše  vůkol  jest  zastíněno  mohutnými  buky  a  -mrky.  ale  za  to  jest  roz- 
hled \elmi  vděěný. 

Xa    dalekém  obzoru    zcela    dobře    povznášejí    se  známé    \-reholy 
Stražiště,    Hory  Bafkovy  a  Svidníku  a  celá  pásma  souvisících  hřbetu : 

Fot.  Bohumil  Fišer. 


SLUŽATIvY. 


V  bližších  končinách,  hlavně  k  severu,  zalesknou  se  hladiny  obou 
rozsáhlvch  rvbníků  Kladin.-kvch  a  četné  visky  bližší  a  vzdálenější, 
zapadlé  mezi"  lesikv.  zlahodiuiji  celý  obraz.  Spousta  lesní  v  popředí 
činí  malebnou  stafáž.  Sestup  po  srázu  severním  jest  celkem  pohodlný, 
poněvadž  je  tu  pěkně  upravená  cesta  až  k  místu  na  úbočí,  kde  vyvera 
..zázračnv  pramen".  Jest  to  pramen  občasný,  jakých  jest  na  tisíce: 
někde  v  dutině  horv  nashromáždí  se  po  jarním  roztáni  nesmírné  spousty 
sněhu  množst\'i  vodv  a  ta  když  dostoupí  svého  hrdla  počne  vytékati. 
Prostý  lid  neumějící  si  úkazu  toho  vysvéthti.  pokládá  to  za  jakousi 
posvátnost  tím  spíše,  že  voda  objevuje  se  v  době  před  poutí,  jakoby 
tedy  k  vůli  pouti  se  dostavovala.  V  pozdním  létě  voda  opět  se  ztraci. 


240 


Dříve  bývala  tu  malá  kaplička  nad  kamennou  nádržkou;  lidu  hyxalo 
u  zázračné  vody  k  umačkání.  Ten  um\'val  si  chorou  nohu.  jiný  ruku. 
jin\'  oplakoval  oči.  jin\'  douškem  zaháněl  neduh  vnitřní:  nvní  jest  tu 
zřízen  kamennou  deskou  |)řikrytý  basin.  z  něhož  voda  rourou  na  vol- 
ném místě  vytéká.  Vystavěl  jej  čiperný  podnikatel,  který  jal  se  z  vod\^ 
Křemešnické  vyráběti  sodo\'ku  a  docela  i  \'  Praze  prodejnu  si  zřídil. 
Trvá  to  ještě  hodnou  chvíli,  než  sestou])í  se  až  k  ])atč  vrchu,  již 
obmývá  bystřina  do  Zelivky  spěchající.  Boky  Křemešnické  porostlv 
jsou  krásnými  lesy  smrkovými.  jedlov\'mi  a  bukovými,  jež  počínajíce 
u  vsi  Putimova  při  silnici  Pelhřimo\ské  táhnou  se  na  východ  v  délce 
asi  10  km:  jsou  statkem  obce  Pelhřimo\skě,  Na  severozápadním  újjatí 
dumá  o  s\é  sla\nčjší  minukisti  \'esnice  \'yskyln;i.  T\'ořila  původně 
se  svým  okolím  vc!ik\'    dd  panství  bi^kLi])sk(''li().    a  dokud  na  Křcmcš- 

Tot    Boliiiinil   r  išer. 


iík£'xr^ 


CH  VOJNO. 


niku  na  stiíbro  se  dolovalo,  bývala  městem.  Kostel  založen  byl  r.  I2'J() 
od  bisku])a  Tobiáše  z  Bechyně,  od  něhož  jjochází  též  kostel  v  Červené 
Kečici  a  ve  Chvojnově.  Vystavěn  ze  žulových  kxádrQ  a  lomového 
kamene,  jest  nejpamátnější  všech  kostelů  širokého  okolí:  některé  za- 
chovalé části  architektonické  honosí  se  čistou  a  jemnou  prací  sloho\ou. 
Jest  z  části  ve  slohu  rtmiánském.  z  části  gotický.  Zbylá  věž  opodál 
kostela  na  nejvyšším  místě  posta\ená  mohutnými  zdmi  svědčí  o  tom. 
že  jest  to  zbytek  hradu  Templářů,  kteří  tu  sídleli.  \'aly  kol  \'ěž(>  jsou 
dosud  znalé.  Zdi  dosahují  do  \ýše  I.  patra,  nad  nímž  jest  prkenná 
z\'onice.  Vyskytnou   protéká  pramen  Želixkv. 

Okolí  Křemešnické  jest  velice  zvlněno:  kam  |)ohlédneš,  \šude 
větší  či  menší  vršky  s  lesíky  a  ijorostlinami:  nej\ětší  \ýše  dosahují 
asi  uprostřed  této  končiny,  jež  rozkládá  se  mezi  hřbetem  křemešnickým, 
Želivkou.  Dolní  Hejlovkou  a  Bélou,  vrchy:  ['aviíčkův  (f)2.S  m).  oba 
vrchy  na  severu  i  na  jihu  od  Strměch  (přes  í.oo  m).  \rch  Rousinov- 


241 


sk  ý  a  ('  l\'  rl,  m( 

oba     \'('lik('' 


zi  nimiž  do  Želivky  s|)(''ciiá  drLihý  jcji  pramm  \)Vo- 
U'kaiiťi  oba  vciikř  K  I  a  d  i  n  s  k  ř  r  y  b  n  i  k  y ;  mezi  Křemeišnikem 
a  Pclhiimovfm  zdvilui  se  zna("n\-  \i(h  !'  u  li  m  o  v  s  k  v  (6,'í2  m).  kryt\' 
z  části  lesem  L  e  j  š  o  \- k  o  u  ;  k  severu  prodlužuje  se  \-  nižši  hřbet 
(as  600  m).  jenž  při  silniei  Jihhi\-ské  porostlx-  jest  Hatěmi.  Pro  tuto 
nerovnost  pudy  málo  kde  dány  byly  podmínky  k  utvořeni  \ětši  osady; 
proto  tak('  \    celé  té  koncMně  skromně  krěi  se  jen  malé  visky,  a  kromě 

Fot.  Karel  Fišer  ml. 


-.r 


Z  UDOLi  HEJLOVKY. 


niťh  ještě  veliké  množství  roztroušených  samot,  které  vznikaly  postupně 
na  půdě  kdysi  pusté  a  jen  pilnými  osadníky  v  i)0tu  tváři  v  chudou 
ornici  proměněné.  Rula  zvětrává  v  píidu  těžkou.  uleha\ou.  mělkou ;  kd<' 
má  sklon  a  \oda  může  odi)adati.  plodí  přece  tolik,  že  piln}'-  zemědělec 
slušnou  existenci  obhájí.  Kde  \šak  voda  nemá  odpadu,  vzniká  bahno 
a  močál.  Štěstí,  že  tu  prá\ě  není  skoro  rovin  :  jinak  byla  by  tu  neúrodná 
pustina.  \^"'tší  bahniska  a  mokřady  prostírají  se  zejména  li  \'yskytně 
při  úpatí  Křemešnickém.  potom  jioblíž  Kladinských  rybníku,  kde  ani 
rašelina  není  vzácná.  Tím  se  také  \vsvětluje.  že  loučky  v  nižších  po- 
lohách jsou  všude  zbahnělé.  ano  i  na  \vše  položených  paloučcích  \y- 
tryskuje  pod  nohama  slatinná  voda    z  lesů  se  stahující. 


242  - 


Fox.  Bohumil  Fišer. 


-.Ci,iá:i 


.' tt:, 


^'  končině  léto  každým  krokf^m  lémrř  mění  se  scenerie,  ale  ráz 
zůstává  stejný.  Jest  to  kraj  zamlki\-:  stopu  moderního  ruchu  značí  tu 
jen  nějaký  hosi)odářský  stroj,  ale  není  tu  nikde  továrny  ani  dráhy,  silnic 
málo  a  cesty  vozové  těžko  sjízdné,  nebot  jde  to  skoro  ])oíád  s  \ršku 
do  \ršku.  burf  po  kameni  nebo  mokřadem. 

Mezi  pohořím  Kře- 
mešnickým  a  silnicí 
Jihlavskou  až  k  Pel- 
hřimovu jsou  vísk}' 
B  r  a  n  i  š  o  v,  S  t  ř  í- 
tež,  Sedliště  a 
Pie  v  nice,  blíže  Pel- 
hřimo\a  Proseč. 
R  e  m  e  n  o  \'  a  C  h  \'  á- 
1  o  v.  při  silnici  Kře- 
mešnickě  Puti  m  o  v 
a  \ice  na  západ 
St  r  e  jšo  v.  Při  silnici 
Jihlavské  Strméchy 
s  cxangelickou  farou 
a  b''/.e  k  městu  v  he- 
zoučkfMn  údolíčku 
potůčku  Slu/átccké- 
ho  větši  v  e  sn  i  c  e 
( )  les  n  á.  .M(',:i  ^ihiicí 
Jihla\  skou  a  Humpo- 
leckou jsou  Služ  át- 
k  y.  typická  vesnice 
na  „Horácku",  zají- 
mavá zvláště  svým 
statkem  čís.  4..  jenž 
jest  starou  tvrzí,  čá- 
stečně zachovalou; 
dále  C  h  v  o  j  n  o  v, 
kde  ze  starobvdého 
kostelíka  zachovala 
se  původní  presbyteř 
a  věž.  Za  \rchcm  l'avličko\ým  ( )  u  tě  c  h  o  v  i  č  k  v.  Ky  b  n  i  č  e  k  a  Zi  ro  v. 
Poblíž  Kladinských  rybníků  L  h  o  t  ky  J  el  co  vy  a  Kocourovy,  samota 
Kladin  y,  níže  Z  a  c  h  o  t  i  n.  nejzáže  na  sever  P  e  t  r  k  o  v  a  C  a  s  t  o  n  í  n. 
Za  rozlehl\''mi  lesy  Rousinovskými  při  potoku  Hajkov.  Na  silnici  Hum- 
polecké leží  větší  vesnice  Kojčice,  dále  Onšovice  a  v  právo  při  po- 
tůčku Rybník.  V  cípu  mezi  Zelivkou  a  Hejlovkou  v  kopčité  vyvýšenině 


•^ 


%*#jr 


Z  ÚDOLJ  HEJLOVlvY. 


243  - 


staré  vísky  I)  c  r  lUáíc.  \'ačiťf.  kde  r.  185')  narodil  se  Jan  ^"al^ha. 
znamenilý  liadatel  v  oboru  rostlinné  fvsiologie  a  pathologie,  nyní  i^editel 
zem.  výzkumného  ústavu  hosp.  v  Brné.  Mi  loli  ce  a  konečné  při  Zelivce 
v  úzkém  údolí  Klelerná.  z  niž  jen  rast  na  levém  břehu  řírky  rozložená 
náleží  do  okresu  pelhřimovského. 

Až  k  ústí  Hejlovky  tvoří  Zelivka  hranici  okresu ;  \'  těchto  místech 
jest  již  tokem  i)rudk\m  a  vodnatým.  jenž  vine  se  často  mezi  příkrými 
skalnatými  útesv  a  stráněmi,  brzy  opět  lučinami  lam.  kde  údolí  se 
poněkud  rozšiřuje.  Kraji  tomu  při  Zelixce  říká  se  také  .Horácko"  nebo 
Zálesí.  Lid  zachoval  si  tu  ještě  mnoho  z  původního  staročeského  rázu 
a  mnohé  staré  obyčeje. 

Fot,  Karel  Fišer  ml. 


STATEK  V  POBISTRYCI. 


Xejxětší  část  okresu  Pelhřimovského  zabírá  úvodí  říčky  Hejlovky. 
\'y\ěrá  ])od  vrchem  Bučkem  (698  m)  u  Krumvaldu  na  hranici 
Kamenická,  a  chladíc  své  vody  stále  stíny  lesními,  obtéká  na  severo- 
západ vynikající  zalesněný  \Tch  \'orlo\-  (674  m).  po  veliké  oklice  vy- 
maní se  konečně  z  lesů  a  naplňuje  veliký  rybník  Hejlov,  kde  při  v\'- 
toku  svém  po  uměle  seslaxených  skaliskách  v  lesní  tišině  tvoří  krásné 
vodopády,  načež  na  západní  straně  obtékajíc  i  lesnat}'  vrch  Hejlov, 
u  Vlásenice  a  potom  u  dvora  a  mlýna  Chodce  dvakráte  schová 
se  pod  mosty  silničními,  prodírá  se  potom  malebn\'m  skalnatým  údolím 
mezi  Lipicí  a  Cakovicemi.  načež  u  mostu  Bácovskěho  mění 
svůj  směr  v  celku  na  xýchod  a  mnohými  většími  i  menšími  oklikami 
vine  se  pod  H  o  d  ějov  i  cemi.  mezi  K  ra  s  í  k  o  vicemi  a  P  o  bis  t  rýc  i, 
malebné  vsi  s  rázovitými  českými  grunty,  spojí  se  s  Bělou  od  Pel- 
hřimova sem  spěchající,  pak  obraci  se  k  severozápadu  a  klikatým  tokem 
spěchá  k  Zelivce.  s  níž  se  \    mělkém,  ale  širokém  řečišti  spojuje.  Po- 


244 


říci  Heilo\'ky  náleží  bez  odporu  k  nejkrásnějším  i)arliím  tělo  části  rcsko- 
moi"a\'ské  \ysorin}' ;  škodíi  jen.  že  je  \šude  lak  odlehlé  a  proto  i  málo 
známé.  Maleijnější  jsou  snad  ješté  jen  některé  jiarlie  Zelivky.  Trnavy 
a  Sázavy.  Některá  místa  zvláště  ])ři  dolním  toku  pod  S  v  é  p  ra  v  i  c  e  m  i 
jsou  přímo  úchvatná. 

\Vpoěítávati  všechny  potůčky  a  bystřiny  do  Hejlo\ky  ústící  není 
možno,  ale  připomenouti  jest.  že  množstxi  jich  pro  tuto  koněinu  jest 
právě  charakteristické.  I  kdyby  ptida  byla  pouhou  planinou,  již  tyto 
potůčky  místy  hluboko  rozryvaji.  rozčlenily  by  krajinu  tak.  že  j)lanina 
nebyla  by  nijak  jednotxárnou.  ncijot  i  menší  loky  mají  většinou  ijřehy 
své.  netekou-li  i)rávě  lesem,  osazeny  křoxinami.  \rbovim  a  olšemi: 
k  tomu  pak  přimyslcme  si  místo  [)lošiny  povrch  |)udy  \ícc  nclx)  méně 

Fol.  Karel  Fišer  ml. 


HOUSEROVKA 

(V  POZADÍ  HŘBET  NADÁVEK). 


z\'lněný  a  lesy  i  lesíky  proslou|)ený.  a  máme  lak  z  hrul^a  celkový 
názor  tohoto  kraje.  Nikoli  nedostatek  krajinného  půvabu,  nýbrž  nedo- 
statek moderního  průmyslového  ruchu  \zbuzuje  kraji  tomuto  náladu 
melancholickou.  Kdo  chce  ujíti  ži\'otu  rušnc^mu  a  touží  po  uklitlnění 
mysli,  zde  je  může  najíti.  To  platí  \ubec  o  \-eliké  části  \'vsočiny  česko- 
moravské. 

Z  přítoku  Hejlovčinvch  d\a  |)řece  zasluhují  |)o\'šímnutí.  Jest  to 
l)otok  Xo\ocerek\'ick\'.  xznikajíci  \'  KamcMiicku  u  Lhotky  LidmaiTSké 
na  úi)alí  Laslovky.  tekoucí  směrem  západním  a  jjod  \'l;isenicí  do 
Hejlovky  vpadajicí.  Mocnější  jest  Bělá.  pramenící  na  Počátecku  na 
vrchu  u  vsi  Bělé  ve  výši  707  m.  na  předělu  \od.  Nehledíc  k  četným 
mf^nším  oklikám  zachovává  stále  směr  severní  až  ku  svému  ústi  pod 
\'rchem  Hůrou  u   Poliistrýců.    P>ělá  má  značný  spád  a  po  jarních   roz- 


-  245  - 

nouAUch  a  po  větších  i.i-ivalech  rozvodňujr  se  snadno,  což  zejména 
pociíuie  se  v  Pelhřimově,  kde  do  roka  někoMkrát  louky  a  městské 
Udv  zaplavuje.  Příčinou  toho  jest.  že  dolní  a  střední  tok  jeji  ma  hlu- 
bokě  údolí  a  že  s  návrši  po  obou  březích  hojné  bystřuiy  do  nistekaji. 
\a  vvchodní  straně  jsou  to  ještě  výběžky  hřbetu  Kremesnickehn. 
na  západní  Zelenv  vrch  jakožto  nejsevernější  výběžek  kamenické 
vrchovinv  jež  Běíou  hojně  vodou  zásobují.  Ve  velice  zvlněném  po- 
vrchu pi"ece  tu  a  tam  shledáváme  malé  rovinky,  jako  na  pr.  pod 
Rvnárcem.  které  však  již  nad  Pelhřimovem  mění  se  ve  stísněné  udoh 
Bělino,  dále  rovinka   mezi  Zeleným  vrchem  a  \'orlovem.  v  jejiz  středu 

Fot.  Bo  umil  Fišer- 


U  VLASENICKÉHO  RYBNÍKA. 


vesnice  Oustrašín  s  velikvm  Mlvnským  rybníkem.  Osady  v  poiíčí  Bele 
jsou  pravé  vískv  horské,  leckterá  na  stráni  takřka  přilepená.  Nad  Belou 
jsou-  Houser  o  v  ka  a  Kvnárec.  pod  Pelhřimovem  na  straní  Ra- 
d é  ti  n  a  dále  K  r  a  s  í  k  o  v  i  c  e.  Xa  pravém  po\-odí  I)  o  b  r  a  \  o  d  a 
a  R  o  v  n  á  Při  potůčku,  jenž  místy  prodírá  se  divokým  a  hlubokvm 
údolím  Letná  a  Zají  čko  v;  podobně  divokým  žlabem,  západně  od 
vsi  Sázavv.  stéká  potok  Nemojovský.  jenž  tvoří  několik  rybníku  a  pri 
němž  ještě  v  lesích  Křemešnických  leží  L  e  š  o  v,  dále  R  a  d  n  o  v. 
Nemojov  se  zbvtkv  bvvalé  tvrze  na  nedaleké  stráni  nad  mlýnem, 
a  poblíž  ú^tí  Pavlov.  Horní  tok  Bělé  u  Houserovky  doprovázen  jest 
pokračováním  hřbetu  Nadávku.,  výběžku  to  vrchoviny  Kamenické  na 
Počátecku-  toto  pokračování   tvoří    řetěz    čtyř  vrchů  Homole.  Hrádku. 


246  — 


Kobylí  hlavy  a  Holého  kopce.  Tboči  íelězu  osazeno  jest  vesnicemi 
M  e  z  n  o  LI.  \'  r  a  I  i  š  o  v  e  m,  C  e  I  i  s  t  n  \-  m  a  dále  na  západ  \'  1  á  s  e  n  i  c  i- 
Drbohlaxv;  na  úbocM  žulo\ého  hřbetu  Zelenéiio  xrchu  rozloženy  jsou 
L  i  [)  k  o  \-  á  \'  o  d  a,  O  n  d  v  e  j  o  \-  a  .\I  y  s  I  e  t  i  n  ;  dále  na  \'vchod  \'  o  k  o  \\ 

Jihozápadní  kout  okresu  vyplňují  osady  Nová  ves  pod  Zbihov- 
kou.  Stíítež  (pod  Bučkem I.  Bor  (|)od  \'orlovem).  Bož<\iov  (pod 
kopcem  Mácovým):  \'šechny  tyto  osady  mají  přes  (>(»)  m  nadmořské 
výšky. 

BOŽEJOV  jest  malý  městys  se  ťoo  oby  v.  na  jižním  s\-ahu  Ivamc- 
nicki-  vrchoviny.  Založen   byl  asi  \-e  staré  době;  ve  .\l\'.  slul.  náležel 

Fot.  Buhumil  Fišer. 


HRAO  C1-:RVE.\A  HEClCli. 


rodu  Tluski^i.  v  tomto  kraji  velice  rozvětvenému.  \'  .\\'I.  stol.  vystřídali 
se  jako  majitelé  Štítní.  Lesko\co\é.  Ostrovcoxé;  r.  1.^70  kou])il  jej  Jan 
Leskovcc  na  Cerekvici.  Poslední  toho  rodu  odkázal  r.  1668  klášteru 
Zelivskému  2(t()(»  zl.  na  vyzdvižení  dvou  oUářii  ve  chrámu  klášterním. 
vyžáda\-  si.  aby  byl  |)řijat  za  „bratra"  a  po  smrti  tam  pochován.  Pan- 
ství zdědili  vnukové  z  rodu  Voraéických.  R.  1837  od  posledního  po- 
tomka koupil  je  Jak.  Rud.  z  Geymullerů  a  Božejov  připojen  k  panství 
Kamenickému.  Nynější  zámek  stojí  na  místě  bývalého  hradu,  jenž  pří- 
stavbami byl  rozšířen ;  ze  starobylé  stavby  skoro  ničeho  se  nezacho- 
valo. Zámek  sám  jest  ve  stavu  neupraveném.  Na  výšině  nad  městečkem 
opodál  silnice  jest  pěkně  založený  hřbitůvek,  s  něhož  jest  pěkný  roz- 
hled. Jižní  strana  Božejo\'ských  dědin  obstoupena  jest  dlouhým  pásmem 
lesů    Kamenických,    které  \-  délce  skoro     l()  km    a  v  šířce    2  až  A  km 


—  247 


obstupují     jižni     hranici     okresu    pelhřimovskéiio.    pokrývajíce    široký 
hí"bet  Kamenické  vrchoviny. 

Při  novocerekvickém  potoku  hv.i  městys 

NOVÁ  CEREKVICE  o  I  160  ol)y valehCh.  kteří  skoro  výhradně  polním 
hospodářstvím  se  zabývají.  Xa  prostranném  náměstí,  v  jihozápadním  cípu 
na    výšině    slojí    chrám    ne- 
obyčejně   velikých    rozměrů  Fot.  joset  soukup. 

a  s  vysokou  věží ;  byl  stavěn 
v  letech  1750—60  hrabětem 
Voračickým  z  Paběnic.  Věž 
jest  původu  staršího.  Xiže 
jaksi  v  ústrani  stoji  syna- 
goga. Obě  stavby  vynikají 
malebně  ze  skupiny  men- 
ších domků,  a  lesnaté  stráně 
dodávají  jim  imposantního 
pozadí;  pohled  na  městeěko 
z  oken  vlaku,  jedoucího  od 
Pelhřimova.  u])outá  každého. 
Okolí  jesl  iíopěité  a  lesnaté: 
na  blízki'  \'_všině,  na  niž  sil- 
nice klikatě  se  téměř  vy- 
šplhává,  sloji  viska  P  r  o  s  e  ě- 
Obořišlě  se  záineěkcm. 
na  místě  b\'-valé  tvrze  ze- 
manské.  na  niž  r.  liWfi  při- 
pomíná se  odvážlivý  lou- 
pežník Mikuláš  z  Proseče. 
Panství  náleží  nyní  Leopol- 
dovi svob.  p.  ze  Šternbachu. 
Dále  t\>mž  směrem  mezi 
vrchem  Kovářem  a  rybní- 
kem Hejlovem  jsou  Část- 
ko v  i  c  e  a  ještě  blíže  k  Hej- 
lovce  dvůr  Lhotka,  bývalá 
zemanská  tvrz,  jež  stávala 
již   ve  XIV.  stol.    Xa  jih  od 

N.  Cerekvice  jsou  vísky  Chmelná  a  My  si  o  v.  Z  Proseče  na  východ 
táhne  se  přes  několik  kopců  silnice  k  Pelhřimovu  vesnicí  \' lase  ničí, 
z  níž  pocházel  z  XV!  století  sedlák  Mikuláš  z  Vlásenice.  za- 
kladatel zvláštní  sekty  náboženské;  na  jednom  z  kopců  při  silnici 
stoji  kaplička  s  kamenem,  na  němž  si  lid  ukazuje  vytlačené  důlky  od 
kolen  tohoto  askety.  Blíže  k  městu    v  dolině   po    každé   straně    silnice 


PALÁC  HRADU  V  ČERVENÉ  RECICI. 


—  248  — 

jsou  (Iva  rvbiiiky.  /.  nichž  onen  ])i"av\'.  Stráž  nazvaný,  jesl.  značných 
rozměru:  hnízdi  na  něm  mnoho  vodního  plactxa.  S  kopců  zmíněných 
jest  daleký  rozhled  na  vzdálené  hřbety  a  lesy.  zejména  na  Křemešník. 
ale  kraj  sám  je  jinak  smutný. 

Krajina  mezi  touto  silnici.  Hejlovkou  a  Bélou  pod  Pelhřimo\em 
jest  již  vzhledu  utěšenějšího:  blíže  k  silnici  Táborské  nad  \sí  Dubo- 
\'  i  c  e  m  i  zd\ihá  se  na  široké  základné  vrch  Aarla.  od  něhož  opodál 
k  východu    stoji    na   návrší    S  t.  P  e  1  h  ř  i  m  o  \-.    k  němuž    od    Chodce 

Fot,  Bohumil  Fišer 


PELHŘIMOV 
(OD  VÝCHODU). 


silnice  Táborská  klikatí  se  jako  \'  horách  velikými  serpentinami.  .Minouc 
St.  Pelhřimov,  připojuje  se  k  silnici  Pražské:  tato  od  rozcestí  skláni 
se  jednak  k  Pelhřimovu.  opačn\'m  směrem  pak  stoupá,  až  asi  po  pul  hodině 
skláni  se  k  mostu  Bácovskému  v  údolí  Hejlovky.  Silnice  tato  dobře 
stavěná  a  široká  odměňuje  turistu  štědře  právě  při  svém  střídavém 
stoupáni  a  klesání  bohatými  krajinnými  prospekty.  S  jednoho  místa 
nad  Makovicemi  dohlédnouti  lze  až  k  zříceninám  Lipnickým  na  Humpo- 
lecku.  ba  až  k  \rchu  Melechovu  nad  i.eděi.  Křemešník  a  vše  co  s  nim 
souvisí,  nezmizí  takřka  s  obzoru. 

Silnice  iáljorská  i  l^ražská  byly  vystavěny  teprve  \-  1.  poloxiné 
minulého  století:  před  lim  jezdilo  se  z  Pelhřimova  na  př.  do  Červené 
Kečice  krkolomnou  cestou  přes  St.  Pelhřimov.  Lipici  a  Bácovice,  což 


24^)  - 


dnešnímu  pokolení  zdá  se  býti  téměř  nemnžn\m.  Z  tcdio  nejlépe  viděti, 
jsk  zanedbán  by!  tento  kraj  ještě  do  nedávná.  Soiiěasně  stavěla  se 
silnice  k  Jihlavě ;  všechny  ostatní  jsou  novější.  By!  svrchovanS'  ras, 
aby  tímto  krajem  zavedena  byla  jedna  větev  dráhy  transversální,  jež 
otevřena  r.  1888  odbočkou  z  Horní  Cerekvice  podle  Dobré  Vody 
k  Rynárci  a  Pelhřimovu,  odtud  dále  k  Vlásenici.  Nové  Cerekvici 
a  dále  Pacovskem  k  Táboru  a  pak  až  k  Šumavě. 

Na  severozápad  nad  N.  Cerekvici  vstupuje  z  [^acovska  do  okresu 
Pelhřimovského  dlouhá  odnož  hřbetu  Svídnického  nejprve  směrem 
severozápadním,  ale  pak  zahýbá  přesně    k  severu,  až  po  jakémsi  sní- 

Fot.  Bohumil  Fišer. 


NAMÉSTI  V  PELHŘIMOVĚ. 


Žení  ukončí  se  náhle  vyzdviženou  Horou  Alašovickou  nad  Hořepníkeni 
ve  výši  609  m.  Na  tomto  hřbetu  a  po  jeho  svazích  větším  dílem  za- 
lesněných jsou  C  i  ž  k  o  v.  rodiště  humoristy  Frant.  Kubeše,  Pejškov, 
L  i  p  i  c  e.  B  i  t  ě  t  i  c  e,  M  i  1  o  t  i  c  e,  B  á  c  o  v  i  c  e,  V.  O  u  t  ě  c  h  o  v  i  c  e 
a  Rovné.  Mašovická  hora  jest  porostlá  lesem  Bělou,  jenž  rozšiřuje 
se  odtud  na  3  —  4  km  až  k  Trnavce,  která  po  svém  v  vstoupení  z  Pn- 
covska  velikými  oklikami  přetíná  nejsevernější  cípek  okresu  Pelhřimov- 
ského, aby  za  nedlouho  pod  Zeiivským  klášterem  s  Želivkou  se  spojila. 
Na  temeni  hory  trčí  srázně  holá  skála  .Čertova",  s  niž  otvírá  se  ma- 
lebný' pohled  na  Červenou  Rečici  ku  Zelivu  a  krajinu  za  ním.  Je  to 
zvláštní,  že  právě  čert  na  biskupsk\''ch  panstvích  (Rychnovsku  a  Ře- 
čičku) měl  tolik  nemovitosti! 


—  250 


ČERVENÁ  ŘEČICE,  též  Biskupova,  rozkládá  se  při  malém  potůčku 
v  mělké  kotlině,  v  níž  město  se  skoro  skr\'vá.  Nejlépe  jeví  se  příchozím  od 
strany  Pelhřimovské.  Silnice  od  Bácovského  mostu  překročuje  poboční  vý- 
chodní větev  zmíněné  Svidnickč  odnože,  jež  od  vrchu  Housková  nad 
Bilěticemi  se  odděluje  a  krajinu  řečičkou  obloukovitě  až  k  Želivce 
lemuje.  Když  pak  zase  silnice  k  Rečici  se  níží,  zjeví  se  v  levo,  nikoli 
na  skále,  nýbrž  ve  sníženém  terrainu,  řečičky  hrad.  Původně  nebyl 
tak  rozlehl}'.  Zpevnění  jeho  zakládalo  se  v  tom,  že  hluboké  příkopy 
kolkolem  hradu  nadýmaly  se  vodou  z  blízk\'ch  rybníků.  Příkopy  jsou  nyní 
zasypánv  a  proměněny  v  sady.  Půdorys  hradu  jest  nepravidelný  šesti- 
úhelník: oba  západní  rohy  mnohoboké  bašty  se  střechami  jehlancovi- 


Fot.  Bohumil  Fišer. 


KOSTEL  P.  MARIE  V  PELHŘIMOVE. 

tými,  máji  nyní  dobrou  krytinu;  nedávno  ještě  krovy  místy  obna- 
žené žalo\aly  na  své  spuštění.  Strana  jižní  byla  nejstarší;  uprostřed 
trčí  vzhůru  čtyřhranná  lidomorna.  Vnitřní  prostranství  jest  přepaženo 
korridorem  se  starxmii  sgrafitty,  čímž  vzniká  dvé  nádvoří,  kde 
vztyčují  se  ještě  dvě  věže.  Vchod  do  hradu  jest  z  náměstí  od  strany 
severní  po  mostě  nyní  klenutém;  tato  strana  obydlená  jest  vůbec  nej- 
zachovalejší, zejména  pěkn\'  okrouhlý  arkýř  s  cibulovitou  stříškou  do- 
dává jí  pěkného  vzhledu.  Jiné  obydlené  křídlo  paláce  obráceno  jest 
k  v5'cho(iu  nalevo  od  vjezdu.  Původně  tu  bývala  asi  jen  tvrz.  V  zámku 
jsou  kanceláře  panství  a  byty  jeho  úředníků.  Budiž  připomenuto,  že 
skoro  desetina  půdy  okresu  Pelhřimovského  náleží  arcibiskupst\-í. 
Farní  kostel  nachází  se  za  náměstím  na  východní  straně  městečka  na 
skalním    ostrohu;    biskup    Dobeš    kázal    asi  r.  1283    na  způsob    hradu 


-  251   - 

tvrdými  zdmi  jej  obehnati.  Náměstí  jest  prostranné;  obyvatelstvo 
v  počtu  asi  1200  jest  výhradně  na  polní  hospodářství  a  drobná  řemesla 
odkázáno  Kromě  panského  pivovaru  a  lihovaru  není  tu  jmého  prů- 
myslu •  malou  půlhodinku  na  sever  při  Trnavce  jest  papírna.  Břehy 
Trnavčiny  v  těchto  končinách  poskytuji  opět  vzrušující  pohled ;  brzy 
za  řekou  dospěje  silnice  vsi  Křelovic  jež  ovládá  tento  cípek  okresu, 
nebot  za  ní  jest  již  jen  malá  víska  Jiřičky. 

Za  stará  byla  Č.  Řečice  hlavním  sídlem  údělu  biskupského  od 
r  1144  jenž  téměř  celý  nvnější  okres  Pelhřimovský  zabíral,  a  zůstala 
jím  ještě  i  když  r.  1225.  >elhřimov  byl  založen  a  ji  rozsahem  a  lid- 
natostí převýšil,  nebot  byla  sídlem  župy  i  děkanátu,  jenž  r.   1350  čítal 

Fot.  Bohumil  Fišer. 


STAROBYLÉ  DOMY  V  PELHŘIMOVĚ. 


44  farních  kostelů  z  okolí  a  sousedil  se  župami:  Chýnovskou  Vltav- 
skou Čáslavskou  a  Moravou.  R.  1417  arcibiskup  Konrád  z  Vechty 
zboží  řečické  a  pelhřimovské  ve  4000  kopách  grošů  pr.  postoupil 
lankoví  z  Chotěmic,  jinak  ze  Svídnice  a  jeho  synu  Jiříkovi  do  času 
jejich  života.  Janek  bvl  horlivv  katolík:  proto  také  Táboří  brzy  Recice 
a  celého  zboží  se  zmocnili;  o  Pelhřimovu  jest  jisto,  že  od  r.  1422  az 
do  konce  válek  husitských  hejtmane  Táborští  tu  vládli.  R  1428  při- 
pomíná se  pánem  na  Řečici  bývalý  osobní  Zižkův  přítel,  Mikulas 
Sokol  z  Lamberka.  O  něm  jest  známo,  že  r.  1431  s  četnými  ozbroje- 
nými zástupy  a  ve  spojení  s  jinými  čelnými  Tabority  rozsáhlého  kraje 
učinil  vpád  do  Rakous;  táhl  se  600  jízdnými,  4500  pěšími  a  360  vozy. 
Avšak  na  zpáteční  cestě  u  Bejdova  zaskočilo  jej  silné  vojsko  panu 
rakouských,   úplně  jej  porazilo  a  kořist  odňalo.    Na  tisíc  lidí  mrtvých 


—  252 


Fot.  Bohiniiil  Fišer. 


a  700  zajatých  tam  Sokol  zanechal.  \'  druhé  polovici  X\\  stol.  drželi 
Řečici  v  zástavě  Leskovcové  z  Leskovce.  Od  dědiců  koupil  ji  r.  1599 
Heřman  z  Řičan;  Pelhřimov  se  byl  již  r.  I.S76  od  Karla  Řičanského 
za  23.000  kop  grošů  z  poddanství  vykoupil  a  r.  1.596  povýšeni  na  město 
královské  se  domohl.  Heřman  tedy  zbylou  část  řečického  panství 
(Řečičko  a  Rvchnovskoj  r.  1608  postoupil  nejstaršímu  synovi  Janovi 
z  Říčan,  jenž  za  své  spoluúčastenství  při  vzpouře  stavovské  odsouzen 
bvl  ke  ztrátě  dvou    třetin  statků.    Královský    iiskus    ocenil   je    na    104 

tisíce  kop  a  na  rozkaz  cis. 
Ferdinanda  II.  odevzdal  je 
roku  1623  pražskému  arci- 
biskupství, jež  takto  po  200 
letech  v  opětné  držení  jich 
se  dostalo  a  podnes  drží. 

PELHŘIMOV  odvozuje 

své  jméno  od  biskupa  Pere- 
grina.  R.  1236  biskup  Jan  11. 
obsadil  zdejší  kostel  sv.  Víta 
farářem.  Arcibiskup  J.  Očko 
v.  Vlašimě  prodal  r.  1375 
měštanům  všecku  pravomoc 
a  Jan  z  Jenštejna  r.  1379 
znova  vysadil  město  Pelhři- 
mov, uznav.  že  obyvatelé 
mohou  se  říditi  právy  města 
Prahy.  A'  dobách  husitsk\'-ch 
obyvatelstvo  se  počeštilo. 
K.  1437  císař  Sigmund  za- 
psal město  Mikuláši  Trčkovi 
z  Lípy  a  na  Lipnici.  |)ánu  tenkrát  mocnému,  bezpochyby  za  vy- 
datnou pomoc  při  volbě  na  krále.  Pelhřimov  měl  potom  pán\'  stejné 
s  Vlašimí,  ale  své  samostatné  hejtmany.  Byl  obehnán  hradbami,  ale 
hradu  nebo  tvrze  ještě  nebylo.  R.  1446  svolán  byl  do  Pelhřimova 
sněm,  kde  usneseno,  aby  císař  Bedřich  jako  poručník  Ladislava  Po- 
hrobka svěřence  svého  do  Čech  poslal,  a  krom  toho  aby  se  postaral 
u  papeže  o  potvrzení  Rokycana  za  arcibiskupa.  Poněvadž  císař  toho 
nedbal,  svolán  byl  v  lednu  1449  druhý,  na  to  v  dubnu  1450  třetí, 
a  v  srpnu  1451  čtvrtý  sněm,  na  němž  strany  konečně  se  smířily.  Slavnost 
smíření  konána  hlučně  na  hradě  Kameně  u  Pacova,  jenž  té  doby 
patřil  Oldřichovi  z  Rožmberka.  Teprve  po  r.  1550,  když  panství  Pel- 
hřimovské koupil  Adam  z  Řičan.  byl  panský  dům  rozšířen  a  proměněn 
v  zámek.    Panským  bytem    bvl   jen    do    r.   1576.    kdv    Pelhřimovští    se 


HORNÍ  BRÁN.A  V  PELHHIjMOVÉ  ZV.  RYNARECKA 

(POHLED  Z  N.VMÉSTh. 


—  253  - 


Fot.  Bohumil  Fišer, 


z  poddanství  \vkoupili.  což  s  povolením  císaře  Ivudolfa  11.  v  desky 
zemské  vtěleno  a  zboží  dosaváde  zástavní  \-  dědictví  zpupné  promě- 
něno. Od  té  doby  nikdo  na  zámku  nebydlel,  leč  jen  když  městem 
vojsko  procházelo;  ale  když  r.  1582  slioi<'la  radnice,  sNolávala  se 
městská  rada  do  veliké  síně  zámecké  a  ponenáhle  celé  slavení  \'  rad- 
nici proměněno.  Po  zavedení  státních  iiíadů  propůjčen  zámek  k  účelům 
soudním  a  přistavěna  věznice.  Děkanský  chrám  sw  Bartoloměje^  býval 
původně  zámeckou  ka|)lí.  která  l)\la  trojlodní.  I'"arnim  stal  se  r.  \51(i. 
Po  několikerých  požárech 
byl  často  opravován.  R.  1724 
byl  o  5V2  sáhu  prodloužen 
a  r.  1836  západní  část  od  věže 
(boží  hrob)  pi^istavěna  a  do- 
plněna. Téhož  roku  zavezen 
na  té  straně  parkán,  takže 
tudy  stal  se  volným  průchod 
od  solnické  silnice  mezi 
kostelem  a  děkanstvím  do 
náměstí.  Zároveň  prolomen 
v  západní  zdi  nynější  hhuní 
vchod.  Věž  vyzdvižena  byla 
též  r.  1576  ze  základů  na 
obdélníkovém  půdorysu.  I\(; 
krovu  jest  vysoká  AO  m.  od 
tud  ke  špici  32  m,  v  celku 
tedy  62  m.  Nad  okny  má  pa- 
vláčku  kol  do  kola  a  byt  pro 
hlásného,  jenž  každé  noci 
hodiny  od  lo.  večerní  ilo  'A. 
ranní   odtrubuje.   —   >Sti^echa 

věže  jest  krásně  členěna  a  mědí  pobila.  Bývalý  farní  kostel  Svato- 
vítsko' má  věž  také  z  r.  1576  z  gruntu  stavěnou,  ale  opodál  kostela. 
Báři  věže  s  pěknou  lucernou  a  železnx^m  plechem,  bělošedě  natřeným, 
pobitá,  činí  velice  pěkný  dojem.  Nyní  se  kostela  používá  pro  boho- 
služby gymnasijniho  žactva.  Před  sto  lety  bv\-al  kolem  něho  hřbitox  ; 
nyní  jest  prostora  upravena  \'  náměstí  s  malým  sadem.  Hřbitov  pře- 
ložen potom  za  město  ku  ka[)li  Panny  Marie  (z  r.  1708)  i)ři  silnici  ná- 
dražní, a  poněvadž  již  nyní  se  nahlíží,  že  v  zdravotním  ohledu  jest  to 
na  závadu,  a  že  jednou  buile  toho  místa  zapotřebí  ku  rozšiřování  města. 
před  několika  lety  založen  hřbito\'  no\v  daleko  od  města  na  pláni 
za  škrobárnou.  při  silnici  Křemešnickě. 

Pěkné,    veliké,   žulovými    kostkami    dlážděné    náměstí    honosí  se 
několika  domy    ze  XVI.  stol.  se  zajímavými  šlíly    a  starobylým  uspo- 


HORNÍ  BRÁNA  V  PELHŘIMOVĚ  ZV.  RYNARtiCKÁ 

(POHI.El)  Z  ULICE  OD  NÁDRAŽÍ). 


-  254  - 


Fot.  Bohumil  Fišer. 


řádánim  vnitřních  místností.  Ještě  lze  seznati,  co  byl  staročeský  maz- 
haus.  V  letech  70.  minulého  století  bylo  ještě  kol  do  kola  náměstí 
podloubí;  nedostatek  smyslu  pro  zachování  starobylosti  zavinil,  že 
v  několika  letech  zastaveno  všechno.  Několik  starŇ^ch  štítů  vykazuje 
též  ulice  Poděbradova  z  náměstí  k  jižní  bráně  vedoucí.  Brána  tato. 
jakož  i  druhá,  východní  (t.  zv.  Jihlavská)  jsou  nejen  milými  pamětníky 
starých  dob.    ale  též   městu    nemalou   okrasou.     Třetí  brána,    západní, 

nemá  již  věže,  ale  zachovalo 
se  z  ní  klenutí,  které  jest  prů- 
chodem v  prodlouženém  křídle 
bývalého  zámku.  K  ni  přiléhá 
zvenčí  ještě  zachovalá  část 
hradeb  se  střílnami.  Zbytky 
hradeb,  jež  město  při  jižní  straně 
obtáčely,  na  mnohých  místech 
ještě  vynikají.  Bývalé  příkopy 
jsou  zavezeny  a  v  zahrady  a 
parkány  proměněny.  V  celku 
město  činí  dojem,  jakoby  tu 
minulost  zápasila  s  moderní 
přiLomností.  Stavební  ruch  po- 
sledních let  mění  rychle  město, 
jež  zdálo  se  býti  svou  velkou 
minulostí  v  lethargický  spánek 
ukolébáno.  Po  bitvě  bělohorské 
nezůstalo  ušetřeno  kcnliskace, 
ačkoli  nemohlo  se  mu  dokázati 
přímé  účastenství  v  odboji, 
jakož  i  přes  to,  že  r.  1618  ode 
dne  5.  září  přes  6  neděl  císařské 
\ojcko  pod  Dampierrem  a  Bu- 
quoyem  vychová\'alo  ;  ale  když 
dne  4.  listopadu  téhož  roku 
Thurn  se  svou  jízdou  za  noční 
(jcihy  /.c  soboly  n;i  neděli  cisařskc'  v  ležení  u  Pelhřimova  přepadl 
a  Liplnř  jiorazil.  lakže  zástup\'  Dampierreovy  dílem  k  Jihlavě  se  roz- 
l)r;iiily,  Pclhřimovšli  stejně  laskavě  přijali  vojsko  stavovské,  což  jim 
))otom  kladeno  bylo  za  takovou  vinu.  že  jim  odňato  statků  za  100.000 
kop  mís.  Po  dlouhých  j^rosbách  byly  jim  však  opět  r.  1627  navrácen}'. 
U.  I64.S  po  n(>štaslnr  bitvě  u  Jankova  Pelhřimovští  od  Švédů  velice  byli 
utiskováni,  dvojím  xýi^alným  skoro  ožebračeni,  ač  přece  rok  na  to 
zliiiubnému  |)ož;mu.  jenž  zjiustošil  skoro  celé  město,  neušli.  Tím  byl 
ro/;\oj  města    na  dluuho    zaražen.     Thudé.    neschůdné    okolí  nedávalo 


ZBYTEK  HRADEB  U  ZAPADNI  BRÁNY 
V  PELHKIMO\'Ě. 


—  255  - 


také  podnětu  k  náležitému  rozvoji.  Velikého  bohatství  lesů  neb^^lo 
možno  nijak  využitkovati  pro  úplný  nedostatek  komunikací.  Přes  to 
však  přece  již  v  r.  1680  vyjednával  magistrát  s  Piaristy  o  zřízení  škol 
latinsk\>ch,  k  čemuž  však  teprve  r.  1762  došlo.  Avšak  již  r.  1781  šesti- 
třidní    gymnasium    cis. 

Josefem  II..  jenž  nechtěl  Fot.  k.  Fišer  mi. 

strpěti  v  Cechách  více 
gymnasií  než  13.  zru- 
šeno a  nahrazeno  něm. 
školou  normální.  —  Ve 
válkách  napoleonských 
r.  1800  a  1804  leželi 
v  Pelhřimově  Rusové, 
rohu  1805  a  1809  Fran- 
couzi a  Bavoráci,  kteří 
obyvatelstvo  v  městě 
i  v  okolí  značně  ochu- 
dili. Přes  to  rozkvětem 
řemesla  soukennického 
měšíané  brzy  si  zase 
pomohli.  Z  mužů,  které 
Pelhřimov  zrodil,  nej- 
slavnějším stal  se  Mi- 
kuláš z  Pelhřimova,  zv. 
jinak  Biskupec.  Hned 
při  počátcích  nábožen- 
ského hnutí  od  r.  1400 
stál  při  straně,  jejíž  stře- 
diskem stal  se  Tábor. 
R.  1420  byl  zvolen  od 
kněžstva  za  biskupa; 
on  určitě  vytkl  a  ustálil 
zvláštnosti  učení  Tábo- 
rův,a  potom  také  všude 
neohroženě  a  ohnivě 
zastával.  Na  koncilu  Ba- 
silejském r.  1433  mluvil 

skvěle.  Jeho  stanovisko  bylo  však  vždy  umírněné  a  ludiž  ku  \  vjfdnávání 
způsobilé.  Rokycanu  si  znepřátelil  a  když  Jiří  byl  králem  zxolen.  odvezen 
Mikuláš  na  Poděbrady  a  tu  chován  asi  do  r.  1457.  kdy  zemřel.  Později 
vynikli:  Adam  Cholossius,  latinsk\'  básník,  Pavel  z  Pelhřimova,  professor 
universitní,  Matěj  z  Pelhřimova,  mistr  svobodných  umění.  H.  1852  narodil 
se  v  Pelhřimově  Antonín  Schulz.  nvnějši  rada  zem.  soudu  \-  Král.  Dvoře. 


..  a5l-r*?>-;*ť  '■mm. 


ríT^^íř-'?^ 


■*'-^^ 


•  f*f 


ř>L 


DOLiNÍ  HRÁNA  V  PELHŘIMOSÉ,  ZV.  JIHLAVSKÁ. 


256 


Vvdal  dva  svazky  belletrie  , Soudící  a  souzení".  ..Xa  vážkách  spra- 
vedlnosti" a  zkusil  se  i  v  diamatě,  vydav  .Dorn"  a  j.  R.  1871  domohlo 
se  město  zřízení  nižš.  real.  gymn.  obec,  jež  r.  1885  rozšířeno  na  vyšší- 
a  r.  1892  sestátněno.  PrvS-m  ředitelem  jeho  (až  do  r.  1905)  byl  neunavnj'^ 
překladatel,  jakož  i  tvůrce  čítanek  pro  gymnasia  i  mčšf.  škol,  Václav 
Petrfi.  Novou  budovou  gymnasijní  započal  stavební  ruch.  Přestavěny 
některé  domy  na  náměstí,  stará  neúhledná  solnice  z  r.  1708  za  zámkem 
proměněna  \- iM-()storn\- .Xárodni  dům  se  stál\-m  divadlem  a  sokolovnou. 

F<it.  Eííhiitn  1  lišer. 


dolní  BR.ANA  v  PELHŘIMOVE. 

1  POHLED  OD  NEMOCNICE). 


na  místě  bývalého  panského  d\ora  zbudována  r.  1898  moderní  škola 
pro  dívk)'.  ze  staré  nemocnice  vystavěna  nová  budova  poštovní,  při 
silnici  Jihlavské  zřízena  krásná,  přímým  požadavkům  vyhovující  ne- 
mocnice nová.  na  pozemcích  b\'valé  panské  zahrady  u  špýcharu  do- 
budována nová  budova  soudní;  v  létech  80.  ze  základu  vyzdvižena 
nová  gotická  kaple  Kalvárie  za  městem,  později  upraveno  okolí  kaple 
hřbitovní,  rozšířena  a  vyrovnána  silnice  k  nádraží,  město  opatřeno 
vodovodem  a  no\ou  kanalisací :  též  více  nových  soukromých  domů 
přispívá  k  okrase  města.  V  těsném  sousedství  města  bažinaté  louky 
a  močály    při    \alše    podél  Bělé    přetvořeny    v  útulné    sady.     Zkrátka 


257 


město  se  již  ze  své  ztrnulosti  probudilo  a  zajisté  mu  kyne  pěkná  liu- 
doucnost.  Vliv  dráhy  i  tu  jest  zřejmě  patrn\'.  Po  bývalém  kvetoucím 
soukcnnictví  není  tu  již  dávno  potuchy,  ale  za  to  vyvinul  se  jiný  prů- 
mysl. U  nádraží  stojící  továrna  Hrdinova  na  kartáče  a  štětky  jest 
jedna  z  největších  v  Rakousku  pro  tyto  výrobky ;  též  ti^i  plelárny 
mnoho  lidí  obživují.  Dále  budtež  připomenuly  továrna  na  perlefové  zboží, 
cementárna,  právovárečn\''  parostrojni  pivovar,  lihovar  a  škrobárna. 
Účelům  kulturním  slouží  tiskárna,  dvě  knihkupectví,  veřejná  čítárna 
a  knihovna.  Četně  obesílané  trhj-  na  dobytek  hovězí  a  koně  svědčí 
o  tom,  že  v  okrese    pěstování   dobytka   slušná  péče  se  věnuje.     Také 

Fot    Bohumil  Fišer. 


4^^ 


'  1- 


.::^ 


DOLNÍ  BRÁNA  V  PELHŘIMOVE 
(POHLED  Z  NÁMÉSTij 


trhy  obilní  a  zvláště  na  len  značí,  co  jest  hlavním  zaměstnáním  oby- 
vatelstva okresu.  Z  lesů  Křemešnických.  Rohozenskvch  a  \^yskylen- 
ských  přiváží  se  mnoho  dříví  kmenového  i  loupaného,  jež  odtud  po 
dráze  dále  na  stavby  nebo  do  továren  na  cellulosu  se  odváži. 
Veliká  obecní  kruhová  cihelna  mnoho  městu  i  vzdálenějšímu  okolí 
prospívá. 

Město  čítalo  r.  I'^<M)  ve  '^92  domech  4121  obyvatelů.  \'  okrese 
celém  napočítáno  bylo  29.439  duší  na  rozloze  4I9'22  km'-,  tudíž  asi 
70  na  I  km-.  Z  veškeré  půdy  jest  53"  o  rolí.  l3"/o  luk.  6-4%  pastvin 
a  plání,  C^l^/e  zahrad,  23-8"/o  lesů  a  3"5%  půdy  neplodné  a  vod. 

Školství  v  okrese  v  posledních  asi  20  letech  značně  pokročilo: 
za  ten  čas  počet  škol  a  tříd  se  téměř  zdvojnásobil.     Kromě  c.  k.  vyš. 


-  258  - 

gymnasia  s  povinným  kreslením  jest  v  Pelhřimově  měštanská  škola 
chlapecká  a  dívčí,  průmj-slová  škola  pokračovací,  obchodní  škola  po- 
kračovací  a  dvé  obecné  školy  pětitřídní.  Pokrač.  škola  prům.  jest  ještě 
v  Červené  Řečici.  Pětitřídní  škola  obecná  jest  v  X.  Cerekvi;  čtyr- 
třídní  v  N.  Rychnově.  C.  Rečici,  Dol.  Cerekvici  a  ve  Chvojnově;  Iroj- 
třídní  v  Božejově,  Rohozné,  Vyskytne,  Rynárci ;  dvoutřídní  ve  V.  Outě- 
chovicích.  Lipici,  Hodějovicích.  Dubovicích.  Oustrašíně.  Stříteži,  Lipk. 
Vodě.  Mezně,  Dobré  Vodě.  na  Kremešníku.  v  Putimově.  Hojkově, 
Zachotíně  a  Cejlech :  jednotřídní  v  Křelovicich.  Svépravicích,  Lešově. 
Proseči,  Miličově,  Mirošově,  Těšenově,  Radňově  a  Strměchách.  Více 
mesiánských  škol  v  okrese  jest  nutná  potřeba.  Poštovní  úřady  mají: 
Pelhřimov  (státní).  Č.  Rečice,  Křelovice.  Čížkov,  N.  Ccrekvice.  Lipk. 
Voda.  Božejov.  Rynárec,  N.  RN-chnov.  Dolní  Cerekev  a  Vyskytná. 
Farními  jsou  tyto  obce:  Pelhřimov.  ílokalie  na  Kremešníku), 
(.".  Řeěice,  X.  Cerekvicc,  Božejov.  Lipk.  Voda,  Rynárec.  Chvojnov, 
Zachotín,  Vyskytná.  X.  Rychnov.  Dol.  Cerekvice  a  ve  Strměchách 
fara  evangelická. 

Karel  Fišer. 


XL.  OKRES  KAMENICKÝ  N,  L. 

.\ikoli  i)ez  příčiny  jjokládá  se  okres  Kamenický  za  jeden  z  nej- 
chudších na  vysočině  českomoravské.  Dobré  dvě  třetiny  půdy  vyzdvi- 
ženy jsou  nad  6()()  ///  nadmořské  v\'šky.  vydány  jsouce  bez  ochrany 
studenému  i  východnímu  větru  v  plen.  Jen  jižní  cíp  okresu,  totiž  kra- 
jina kolem  X.  Hlinku  má  polohu  příznivější  a  částečně  chráněnou, 
jsouc  průměrně  asi  o   lOU  m  nižší. 

Okres  měří  293' 55  km'',  jichž  téměř  třetina  (31",,)  porostlá  jest 
lesy:  jen  46-ii3°/„  jest  rolí.  1.3-58"  „  luk.  jen  0-337„  zahrad,  ale  za  to 
'''67o  pastvin,  pláni  a  plochy  vodní.  V  okrese  napočítáno  r.  1900 
obyv.  22.1,55.  jichž  tedy  na  1  km"  připadá  přes  75.  Tento  průměr  byl 
by  vlastně  ve  vysočině  českomoravské  dosti  přízniv\''.  ale  poněvadž 
orné  půdy  jest  málo  a  průmysl  jen  místy  \y vinul,  lim  snadno  lze  si 
vysvětliti  úkaz.  že  obyvatelstva  stále  ubývá,  poněvadž  hledá  živo- 
bytí jinde. 

Veliká  rozloha  lesů  má  jinak  blahodárný  vliv  na  zmírnění  pod- 
nebí, které  by  bez  nich  bylo  mnohem  drsnější :  také  prospěšně  působí 
lesy  na  vláhu  pozemní,  která  zabraňuje  přílišnému  vysychání  půdy. 
zvláště  v  končinách  rulového  podkladu,  kde  rula  zvětrává  v  ornici 
více  pisečnatou.  ač  někde  stahuje  se  lesní  vláhy  tolik,  že  činí  půdu 
močálovitou,  a  v  krajinách  žulových  příliš  těžkou  a  studenou.  Byf 
tedy  podnebí    celkem  bylo  drsné  a  půda  méně  úrodná,  přece  přírodní 


—  259  — 

poměry  tak  jsou  utvářeny,  že  jistou  výhodu  sebou  přinášejí,  která 
úhrnně  platí  o  českomoravské  vysočině  vůbec.  Jaro  začíná  tu  ve 
vyšších  polohách  až  o  celý  měsíc  později  než  jinde  v  nížinách;  u  Bu- 
dějovic, u  Prahy  a  pod.  se  již  dávno  oře,  když  zdejší  kraj  dřímá  ještě 
pod  těžkým  sněhovým  příkrovem.  Květnové  mrazy,  které  '^  „kraji* 
ničí  květ  a  rannou  sadbu,  zaslibují  zdejší  vegetaci  teprve  v  začátcích, 
takže  v  tom  ohledu  zpoždění  mívá  svou  výhodu.  Jindy  dlouho  trvající 
sucho  vypraži  v  rannějších  krajích  kde  jakou  travičku,  a  zde  jílovitější 
a  vlhči  ornice,  jakož  i  lesní  kryt  mechový  nevysychají  tolik,  aby  vege- 
tace musila  zahynouti  docela.  Hospodářské  poměry  dle  toho  nejsou 
tedy  skvělé,  ač  nikoli  nejhorší.  Při  tom  velikém  komplexu  lesů  a  po- 
měrně málu  orné  půdy  a  její  menší  výnosnosti  mohlo  by  se  říci,  že 
jest  okres  skoro  přelidněn.  A  přece  zemědělci  naříkají,  že  není  tu 
dosti  pracovních  sil,  ačkoli  není  tu  průmyslu  v  těch  rozměrech,  aby 
se  mohlo  říci,  že  absorbuje  všechny  síly  pracovní. 

Má  to  svou  příčinu  hlavně  ve  veliké  rozkouskovanosti  vzdělávané 
půdy.  Kdo  cestoval  na  př.  krajinou  černovickou,  lomu  zajisté  padly 
do  oka  uzounké  pruhy  polí;  různá  zeleři  a  barva  plodin  i  ornice  činí 
z  daleka  dojem,  jakoby  návrší  popnuta  byla  barevnými  Ikalouny.  Jest 
to  následek  stálého  dělení  pozemků  mezi  potomstvo,  ovšem  na  újmu 
výnosnosti  půdy.  Nejen  že  veliký  počet  mezí  zmenšuje  plochu  plodnou, 
ale  i  obdělávání  pozemků  jest  obtížné  a  náležité  střídání  osiva  skoro 
nemožné.  Za  těch  okolností  jest  mnoho  rodin,  které  při  několika 
kouscích  polí  a  dvou  nejvýše  třech  kravičkách  musi  celoroční  živobytí 
vytěžiti;  a  že  obdělávání  políček  obstarali  musí  právě  zase  jen  těmi 
kravičkami,  snadno  lze  pochopiti,  že  dobytčálka  utahaná  mnoho  užitku 
nedají.  Tak  jest  tomu  v  městečkách  i  po  vsích.  Tato  rozdrobenost 
půdy  přináší  sebou  možnost,  aby  i  chudší  člověk  opatřil  si  kousek 
pole,  a  jakmile  toho  docílí,  potom  i  při  nejnuznějším  živobytí  nerad 
se  dává  najímati  do  práce;  nanejvýš  jednotlivci  navzájem  si  pomá- 
hají, ale  větší  hospodář  dostatek  |)racovních  sil  obyčejně  zjednati  si 
nemůže.  Tak  poznenáhlu,  ale  stále  víc  a  víc  odkázán  jest  na  stroje 
hospodářské,  nebo  hledí  využitkovali  tělesn\'ch  sil  nedospělé  mládeže 
na  újmu  všeobecného  vzdělání.  Hospodaření  vůbec  děje  se  ještě  málo 
racionelné,  ač  leckteré  následování  hodné  příklady,  dokazují,  že  mohlo 
by  se  docíliti  mnohem  více.  Dlužno  také  doznati,  že  alkohol  mnoho 
lidí  demoralisujc  a  k  užitečným  činům  potřebné  energie  zbavuje. 

Vypnulina  českomoraxská  v  okrese  kamenickém  zahrnuje  se 
obyčejně  společným  jménem  „vrchovina  Kamenická'".  Třeba  že  pří- 
rodní i  podnební  poměry  v  celku  byly  tu  asi  stejné,  přece  markantně 
rozlišuje  se  kopčina  tato  v  několik  význačných  pruhů.  Jsou  to:  I.  hřbet 
Černovický,  2.  hřbet  Deštenský,  '^.  hřbet  Peleck>\  k  nimž  lze  přiřaditi 
ještě  4.  hřbet  Nadávek. 


—  2o0    - 

Souběžně  s  horským  hřbetem  Svídnickým  ])n  jižní  hranici  okresu 
Pacovského  táhne  se  nejsevernější  hřbet  vrchoviny  Kamenické;  vzdá- 
lenost nejsyšši  čáry  obou  hřbetu  činí  průměrně  jen  asi  4 — 5  km.  Na 
západě  počíná  hřbet  Cernovickv  \Tchem  Podstupským  (610  m)  as 
I'  .,  hodiny  sev.  od  Deštné  a  míří  k  severov\-chodu.  Mezi  Chválkovem 
a  Vikosovicemi  zdvnhají  se  z  něho  dva  znamenitější  vrchy;  Chvál- 
kovsk}'  dosahuje  671  m.  onen  u  A"ikosovic,  zvan\'  Tluěiny,  684  m.  V  Ký- 
lová dosáhne  689  m  a  pak  se  v  té  výši  stále  drží.  až  nad  Hojavou 
dopne  se  712  m,  potom  trochu  poklesává,  ale  u  Markvarecké  myslivny 
i  u  vsi  ještě  při  680  m  se  drží  a  tak  zdvižen  vstupuje  na  půdu  okresu 
Pelhřimovského,  aby  u  výši  674  m  končil  vrchem  Vorlovem.  Téměř 
po  ci^lé  své  délce  jest  rozlehlými  lesy  porostlý.  Xa  sever  proti  Mo- 
ravci (v  Pasovskui  a  ])roli  X.  Cerekvici  (v  Pelhřimov-kul  \ysilá  nižší 
odnože,  které  se  tam  snižují. 

Proti  vrchu  Lastovce  ve  hřbetu  Svidnickém  poxysazuje  hřbet 
Cernovickv  jako  přední  hlídku  souběžné  kratší  pásmo,  při  jehož  zá- 
padním svahu  leží  vesnice  Svatava,  při  \'ýchodním  vesnice  Lidmaň- 
obě  silnicí  spojeně,  která  dále  za  Svatavou  a  Vačkovém  dostihuje 
Cernovic.  za  Lidmaní  prodlužuje  se  k  Moravci  a  dále  k  Pelhřimovu. 
Xejvyššiho  bodu  dosahuje  KřižovS^m  xrchem  ve  výši  683  m. 

Mezi  hřbetem  Svídnickým  a  timlo  pásmem  vzniká  dlouhé  úžlabí. 
V  něm  při  několika  rybnících  b\'valá  tvrz  Lhotka,  do  nedávná  dvůr 
a  nyní  mysiixna.  nebot  polnosti  její  určeny  jsou  k  úplnému  zalesnění: 
zde  nachází  se  též  umělý  chov  pstruhů  velkostatku  černovického.  Z  bažin 
vytékají  dva  potoky;  na  v\'chod  Xovocerekvický.  na  západ  vodnatý 
potůček,  jenž  vykoupav  se  ve  třech  větších  rybnících  žene  černo- 
vickou  pilu.  protéká  v  parku  uměle  do  skály  vytesaným  korytem,  aby 
za  nedlouho  připojil  se  k  potoku  Černovickému.  jenž  vody  své  s  \\- 
chod.  úboči  Svídnického  od  Moudrova  (v  Pacovsku)  také  několika  ryb- 
níky a  Cernovicemi  sem  zavedl ;  vniknuv  pak  do  katastru  obce  Dobe- 
šovské  při  hranici  okresu  přijme  s  pravá  od  Křeče  (v  Pacovsku)  Ja- 
vorničku,  pak  činí  asi  9  km  k  jihozápadní  hranici  okresu  a  obrátí  se 
na  západ,  aby  v  Soběslavi  Lužnici  sesílil. 

Jakmile  turista  přicházející  bud  silnicí  Táborskou  v  právo  Svid- 
níku, nebo  Pacovskou  mezi  Svidníkem  a  Lastovkou  do  krajiny  černo- 
\  ické.  dostoupí  nejvyššího  bodu,  zjeví  se  mu  malá  kotlina  2  —  3  km 
široká  mezi  oběma  zmíněnými  hřbety  horskými,  z  jejíhož  dna  menší 
\lny  zemní  tu  a  tam  se  vynořují;    v  jejím  lůně  ukryto   jest   městečko 

CERNOVICE.  1'zkokolejná  dráha  sjíždějíc  k  městečku  po  úbočí 
Svidníku  činí  velikou  okliku,  načež  těsně  za  Cernovicemi  přeběhnuvši 
po  vysoké  navážce  úzké  údolíčko  potoka,  průkopem  ve  skále  razí 
cestu  do  v\''šin  kamenické  vrchoviny  ke  Chválkovu.  Včelničce.  Kame- 
nici, X.  Etinku  a  Jindř.  Hradci.  Pod  Cernovicemi  kotlina    se    rozšiřuje 


2t>l 


a  mění  nenáhle  v  rovinu  úvodí  Polužnického.  jejíž  středem  táhne  se 
silnice  Soběslavská.  Ve  vzdálenosti  asi  6  km  zdvihá  se  z  roviny  náhle 
\ysoký  skalnatý  vrchol  se  zříceninami  Choustnickymi,  jehož  zalesněné 
témě  se  všech  stran  malebně  se  spatřuje. 

Černovice  jsou  chudé  horské  město  s  2000  obyv..  jichž  hlavní 
obživou  jest  polní  hospodaření,  méně  řemesla.  Jest  tu  jediná  továrna 
na  zboží  brašnářské ;  v  poslední  době  zavádí  se  pletení  bavlněných 
výrobků,  jakož  i  umělé  květinářstvi.  Při  \elkostatku  jest  lihovar  a  pila. 

Fot.  Karel  Fišer  nil. 


.^^4Ú/-t^  '^•'^í^ 


^á 


CERNOVICE 

(OD  SEVERUl. 


Pro  vzdálenost  jiných  větších  míst  staly  se  Černovice  jaksi  obchodním 
střediskem  celého  okolí;  také  týdenní  trh}'  na  dobytek  jsou  z  daleka 
obesílány.  Častými  požáry  město  mnoho  utrpělo  a  zchudlo;  proto  není 
tu  výstavnosti.  Zámek  stojí  v  nejnižší  poloze,  obklopen  krásnSmi  parkem, 
bývalou  oborou,  v  níž  jeleni  bývali  chováni.  V  přirozeném  parku  tom 
jsou  tak  půvabné  partie,  že  zvláštním  kouzlem  zejména  v  době  jarní 
přímo  překvapují.  Však  i  sama  silnice  kolem  zámku  serpentinami 
k  R5'tovu  a  dále  ke  Kamenici  se  vyšplhávající  se  svými  mohutnými 
osýkami  a  po  levé  straně  krásn\'mi  alejemi,  lesíky  a  remízy  doprová- 


—  262  — 

zená,  jest  jakoby   částí    prodlouženého    parku.    Rozhled    od    myslivny 
Rýtovské  zvláště  ke  Svidnickému  hřbetu  vtiskuje  se   v  paměf   trvale. 

Cernovice  bývaly  prvotně  vsi  ve  farnosti  Dobešovské.  Ve  14. 
století  měly  již  svůj  kostel,  který  až  do  r.  1490  bylfilialním  Dobešov- 
ského.  Cernovice  se  Svatavou,  Vlkosovicemi,  Bohdalinem.  Včelničkou, 
Dobešovem,  Hojovicemi,  Rýtovem,  Benešovem  a  lesy  v  okolí  Deštné 
a  Březiny  přicházejí  v  urbáři  rožemberském  z  r.  1379  jako  část  panství 
Choustnického  jako  majetek  Oldřicha  z  Rožemberku,  při  jehož  rodu 
zůstaly  až  do  r.  1531.  Tenkrát  bratří  Jošt  a  Petr  z  R.  potřebujíce  mnoho 
peněz  na  v\'pravy  proti  Turkům,  jež  cis.  Ferdinand  1.  podnikal,  za- 
stavili platy  v  Cernovicích  a  Deštné  Anně  z  Hradce,  od  niž  se  9200 
kop  gr.  českých  vypůjčili  ;  teprve  r.  1581  jeden  z  jejich  potomků.  Petr 
Vok,  zboží  to  zase  vyplatil.  Týž  r.  1592  stav  se  jedin\'m  \iadařem 
a  držitelem  všech  panství  rožemberskSxh,  aby  se  zbavil  dluhů,  jal  se 
některá  zboží  rozprodávati ;  ten  osud  stihl  též  panství  Chouslnické. 
Při  popisu  r.  1593  shledáno,  že  v  Cernovicích  jest  113,  v  Deštném 
95  osedlých.  R.  1597  prodal  Petr  Vok  zboží  Cernovické  se  čtyřmi  ves- 
nicemi a  některými  lesy  paní  Mandaléně  Malovcové  z  Lisova  na  Ka- 
menici za  25.000  kop  míš.  Od  té  doby  Cernovice  sdileh'  společnx'  osud 
s  Kamenici  a  propadly  tudíž  také  konfiskaci.  R.  1641  panství  Kame- 
nické bylo  rozděleno,  a  tu  dvůr  Vodnou  a  městečko  Cernovice  s  ve- 
snicemi ujal  Bartoloměj  de  Lasaga  y  Paradis.  R.  1704  Eleonora  Re- 
nata, roz.  Paradisová  prodala  je  Kryštofovi  Voračickému  z  Paběnic, 
jehož  syn  Kryštof  pustil  je  r.  1721  Frant.  Karlovi  hr.  \'chynskému. 
Později  dostalo  se  panství  hrabatům  ze  Šternberka,  od  r.  1803  Zes- 
snerům  ze  Spitzenberka,  od  r.  1823  drželi  je  knížata  ze  Schonburka 
a  za  naši  paměti  rodina  \'eithova.  Nyní  jest  majitelkou  hrab.  Amalie 
z  Reichenb*achu-Lesonic.  Hrabě  Slernberk  postavil  r.  1730  shořelý 
kostel  v  nynější  podobě.  Po  zrušeni  fary  Dobešovské  r.  1821  povýšena 
zdejší  fara  na  děkanství  r.  1824. 

V  Cernovicích  narodil  se  r.  1569  Jan  Cernovick}-.  bakalář  vys. 
učení  pražského  a  lalinskv-  veršovec;  nejsa  katolíkem  a  nechtěje  se 
zbýti  své  víry  odstěhoval  se  do  Sas,  kde  r.  1633  v  Perně  zemřel. 
R.  1821  dne  21.  dubna  spatřil  tu  světlo  světa  Vojtěch  VejškrabBěio- 
hrobský,  učitel  a  básník,  jenž  v  Blovicích  působil  společně  s  Vackem- 
Kamenickým  a  kde  i  r.  1869  zemřel.  Některé  básně  a  deklamace  jeho 
vydané  r.  1883  Ant.  Šnajdaufem  vynikají  lahodnou  formou,  pěknými 
myšlénkami  a  vroucností  citu.  Básnickou  vlohou  nadán  byl  i  jiný 
zdejší  rodák,  p.  Krejča,  jenž  brzy  po  vydání  , Portrétů  básnických" 
r.  1902  v  mladistvém  ještě  věku  zemřel  a  zde  jest  pochován.  V  zámku 
narodil  se  Richard  Purghart  jakožto-  syn  vrchního,  výtečný  agrikul- 
turní  spisovatel  a  učitel. 


—  263  — 

Severní  svah  Cernovického  hřbetu  jest  dosti  hustě  osazen.  Z  Lid- 
ní a  ně  pocházel  Fr.  Pravoslav  Volák,  jenž  v  letech  óOtS^ch  min.  stol. 
svými  překlady  z  polštiny  suchopár  tehdejší  literatury  české  vydatně 
oživoval;  zemřel  r.  1865  jako  koncipista  zem.  výboru  v  Praze.  Okolí 
Lidmaňské  i  se  vsí  Huntonem,  jež  r.  1379  byla  již  zašlá,  náleželo  pů- 
vodně arcibiskupství  Pražskému  a  to  k  Červené  Řečici.  V  Dobešově 
zachovala  se  gotická  presbyteř  býv.  farního  kostela,  jež  pochází  asi 
z  konce  13.  stol.,  a  jež  nyní  slouží  za  kapli;  lodi  chrámové  užívá  se 
k  účelům  všedním.  Po  potoce  černovickém  dojde  se  rozkošného  zá- 
koutí „Panských  Mlýnů",  a  dále  Cihelen,  jež  jsou  ještě  součástí 
Dobešova,  a  odtud  cestou  vzhůru  k  lesu  a  přes  les  vede  cesta  do  Ho- 
jovic  se  zbytky  tvrze,  pocházející  ze  16.  stol.;  kostel  je  z  poč.  18. 
století.  Ve  Chvál  kove  jest  dvůr  a  lihovar. 

Fot.  Karel  Fišer  st. 


Jí 


■  '     •      J 


NAMÉSTI  V  ČEKNOVICICH. 


Jižní  strana  hřbetu  Cernovického  jest  mnohem  členitější,  nebot 
vykazuje  několik  odnoží,  horskými  potůčky  od  sebe  oddělených.  Hlavní 
z  těchto  toků  jest  Kamenická,  pramenící  u  Krumvaldu  pod  Bučkem; 
probíhá  rybníkem  Hutníkem  nad  Praví  kovem,  potom  rybníkem 
Dvouhrázn\'m  a  Heřmaňským  a  po  koupeli  v  zámeckém  rybníku  spěchá 
na  jih  ke  Zdaru,  N.  Etinku,  až  u  Jarošova  spojí  se  se  Zirovničkou; 
soutok  dostává  pak  jméno  Nežárka.  —  V  Heřmaňském  rybníku  při- 
dává se  k  ní  u  J  o  h  a  n  k  y  potůček  Tčmický,  do  Zámeckého  rybníku 
potůček  Dráchovský,  jenž  unikl  ze  zajetí  rybníku  Klínotu;  pod  městem 
Kamenická  sesiluje  se  potokem  Brádelským,  jenž  vyvěraje  v  Pechově 
lese  na  vých.  boku  vrchu  Tlučin,  spěchá  na  jih  k  Bohdalinu  a  Včel- 
ničce,  a  napojiv  několik  menších  rybníkův,  obrací  se  na  jv.  a  konečně 
proplouživ  se  táhlým  rybníkem  Kalichem  pod  vsí  Gabrielkou,  spo- 
čine v  lůně  Kamenicky.  —  Sám  arci  nasytí  se  cestou  několika  bystři- 


—  2M  - 

námi.  z  nichž  největší  jest  ona.  jež  přichází  v.  revíru  Hufského  a 
u  Vrelničky  s  potokem  Brádelským  se  spojuje. 

Tok\'  těchto  bystřin  znamenají  zároveň  r\'hy.  jimiž  vrchovina 
Kamenická  na  své  jižní  straně  jest  rozljrázděna  na  několik  odnoží. 
Z  nich  nejznamenitější  jest  ona.  jež  u  vrchu  flurin  odbočuje  na  jih  a 
tak  hřbet  Černovickx'  se  hřbetem  Deštensiíým  spojuje. 

Hřbet  Deštenský  počíná  jihovýchodně  městečka  Deštné  horou 
Deštenskou  (644  m).  jež  převyšuje  o  130  m.  Táhne  se  skoro  přesně 
rovnoběžně  se  hřbetem  Černovickx^m  tak,  že  vzdálenost  jejich  nejvyš- 
ších čar  udržuje  se  asi  při  7  km :  I  )eštenský  jest  však  o  polovinu 
kratší  onoho.  Po  sníženém  prohl)í.  jimž  ])řesmykne  se  silnice  od  Deštné 
k  Jindř.  Hradci,  vyzdvihne  se  za  nedlouho  horou  Čihadlem  do  výše 
689  /72,  a  pak  jen  o  málo  snížen  opětně  u  No\'.  i  St.  Bozděchova  zase 
dopíná  se  677  m.  až  zara/A  se  náhle  nad  údolím  Brádelského  potoka 
a  zahne  podle  něho  k  v\'chodu  a  pod  jménem  Hory  Kamenité  strne 
nad  rybníkem  Kalichem,  jenž  se  tlačí  k  jeho  patě.  Mezi  Bohdalínem  a 
Mirotinem  vydmuta  jest  ona  odnož,  jež  spojuje  tento  hřbet  u  Tlučin 
se  hřbetem  Cernovickým.  Přes  ni  i)řesmykuje  se  silnice  z  Bohdalína 
k  Mnichu.  \'e  východním  jednom  zářezu  hřbetu  Deštenského  roztrou- 
šena jest  větši  vesnice  Horní  Radouň.  Silnice  Cernovicko-Kamenická 
přestupuje  Cernovický  hřbet  \-e  značné  v\'ši  680  m,  načež  po  jedné 
ze  zmíněných  jižních  odnoži  se  ponenáhlu  níží.  Silnice  ta  za  Rýtovem 
přetíná  rozlehlé  lesy  černovické;  toliko  katastr  obce  Benešovské  vyniká 
tu  jako  velká  mýtina  kol  do  kola  lesy  obstoupená  s  vesnicí  uprostřed. 
.Mýtina  však  časem -zaroste  a  vesnice  zmizí.  Velkostatek  skupovává 
pozemky,  jež  ihned  zalesňuje.  Tak  tu  zříti  proužek  vzdělaného  pole, 
a  hned  vedle  něho  jiný  pruh.  vysazený  smrčím,  a  tak  se  to  střídá 
napořád.  Který  hospodář  se  dosud  drží  a  neprodal  ještě,  učiní  tak 
jistě  později.  Až  stromy  vzrostou  a  budou  stíniti,  až  půda  tříslovinou 
zkyselí  a  nebude  ploditi  leč  kapradí,  přesličku  a  mech,  nebude  možno 
již  hospodařiti.  Osud  této  obce  jest  zpečetěn. 

Od  nejvyššího  bodu  Cernovického  hřbetu  (712  m)  nad  Hojavou 
mezi  potiičkem  Hufským  a  Dráchovským  odděluje  se  dobře  znatelný 
pruh  s  horou  Vrčelnici  (671  m)  a  Hřebenem  (661  m),  jenž  směrem  ke 
Kamenici  se  níží,  takže  SibennŇ'  vrch  u  Nové  Vsi  vyznačen  jest  výškou 
jen  626  m;  ovšem  k  městu  dolů  má  pak  značný  svah. 

Úzký  pruh  Dráchovského  výběžku  mezi  Dráchovským  a  Těmickým 
potokem  nese  na  svém  plochém  hřbetu  silničku  z  Těmic  k  Dráchovu. 
dvoru  Heřmani  a  Vildmance. 

Konečně  nejvýchodnější  odnož  možno  pokládati  za  odbočku  vrchu 
Bučku  (698  m),  od  něhož  u  Krumvaldu  uhýbá  na  jihozápad  ke  vsi 
Knížatům  a  Drahoňovu:  až  horou  Smrči  (647  m)  nad  Heřmaňským 
rybníkem  se  zastavuje. 


—  265  — 

Mezi  záp.  cípem  hřbetu  Cernovického.  hřbetem  Deštenským  a 
spojovacím  pásmem  oddělena  jest  zcela  v\'značně  krajina  Deštenská 
od  ostatního  okresu.  Od  severu  a  od  v\'chodu  svah  těch  dvou  hřbetů 
ponenáhlu  klesá,  takže  vzniká  dosti  rozevřená  kotlina  v  šíři  6  —  10 /ř/72, 
jež  na  západ  ku  krajině  Polužnické  jest  docela  otevřena.  Půda  není 
ovšem  ještě  zcela  rovinou,  ale  jen  malými  vlnami  zěeřena.  Kotlina 
obstoupena  jest  do  kola  lesy,  jen  tu  a  tam  přerušenv^mi.  Od  severní 
hradby  u  Chválkova  sbírají  se  četné  bystřiny  v  potok  Deštensk\'',  jenž 
obtéká  vesnici  Mnich,  Rosičku.  Světce  a  Deštnou,  odkudž  podle 
Jižné  plouží  se  do  rybníka  Cervenolhotského  a  vybavuje  se  pak 
kolem  vísky  Samos  o  1  ku  další  pouti  do  vod  Lužnických. 

DEŠTNÁ  t\ořila  ode  dávna  část  panství  pánů  Hradeckých.  Vítek, 
syn  Jindřicha,  zakladatele  Jindřichova  Hradce,  daroval  v  Deštné  \0  lánů 
s  rybníkem  a  řekou  Německ\'m  rytířům.  Ti  pak  zde  založili  kostel, 
který  podle  románského  portálu  a  gotických  příkras  soudě,  mohl  vznik- 
nouti brzy  po  r.  1225  R.  1294  byla  Deštná  ještě  vsí.  R.  1354.  dělili 
se  čtyři  bratři  o  panství  Hradecké  a  tu  Menhart  obdržel  Deštnou,  mě- 
stečko s  vesnicemi  příslušnými.  Od  zadlužených  pánů  Hradeckých 
koupili  Deštnou  r.  1364  bratři  Jošt,  Oldřich  a  Jan  z  Rožemberka  ku 
panství  Choustnickému.  Od  r.  1595.  měla  Deštná  nového  pána  v  osobě 
Viléma  Rúta  z  Dírného,  jenž  ji  ku  Červené  Lhotě  připojil.  Týž  zemřel 
r.  1608.  Dědicově  propadli  po  bitvě  Bělohorské  statek  a  vymřeli  potom 
ve  vyhnanství  v  Dráždanech.  Zámek  Červenou  Lhotu  s  měst.  Deštnou, 
vsi  Jižnou,  Březinu  a  Mnich  prodal  král.  fiskus  r.  1630.  Ant.  Brucciovi, 
rytmistru  a  nejvyššímu  vachtmistru.  Po  9  letech  zemřel  bezdětek  a 
statek  prodán  r.  164!  po  druhé  Vilému  Slavatovi  z  Chlumu.  Téhož 
roku  nový  pán  udělil  městečku,  jež  bylo  velice  zuboženo  válkou  a 
ohněm,  nějaké  milosti.  Po  smrti  jeho  r.  1652  držel  panství  syn  jeho 
Adam  Pavel.  Po  vymření  rodu  1693.  jedna  z  dědiček,  Marie  Terezie 
Markéta,  svob.  paní  Fůnfkirchnerová  ujala  se  panství  Lhotského  a 
s  ním  též  Deštné.  Potom  se  více  rodů  v  majetnictví  vystřídalo.  R.  1599 
objevila  Kateřina  Urbánková  z  Deštné  pramen,  jemuž  se  léčivá  moc 
připisovala,  a  za  tři  léta  na  to  v^^stavěna  kaple  sv.  Jana  Křtitele.  Opodál 
na  východ  vybudována  jednopatrová  budova  lázeňská  s  klenutým  pří- 
zemkem  a  mansardskou  střechou.  V  X\TI.  stol.  měly  lázně  slavnou 
pověst;  Balbin  kladl  je  hned  po  Teplicích  a  Karlových  Varech.  Poblíž 
lázně  na  druhé  straně  silnice  položen  jest  úpravnx'  hřbitov,  na  němž 
l)ostaven\'-  kovan\'  kříž  jednoduchých  tvarů  s  tepaným  erbem  na  pod- 
stavci jest  památníkem  pozůstatků  proslulého  německého  skladatele 
Karla  z  Dittersdorfu,  rodilého  Vídeňana.  Kromě  několika  oratorii  a 
symfonií  složil  přes  30  oper:  sestárlého  a  opuštěného  ujal  se  baron 
Ignác  Stillfried.  na  jehož  zámku  Červené  Lhotě  r.  1799.  zemřel.  Poloha 
městečka  i  nejbližší  okolí  není  bez  půvabu,  avšak  kraj  sám  jest  chudý; 


~  2bt,  — 

obyvatelstvo  hlavně  na  skrovný  výnos  poli  a  dobytka  odkázáno.  Deštná 
sama  má  jen  850  obyv.,  s  částmi  města,  a  to  .Na  stráních".  .Xedba- 
lovem".  ,Za  Potokem"  a  ,V  Lázni"  dohromady  1300  duši.  K  Deštné 
přiléhá  vesnice  Světce,  výše  na  potoce  při  silnici  Cernovické  větší 
ves  .VI nich.  jejíž  fara  umístěna  jest  v  l)v\'alé  tvrzi,  která  kdyby  ještě 
měla  okolo  náspy  a  příkop}^,  dosud  by  jako  pevnost  vyhlížela.  Stojí 
na  skalnatém  ostrohu  a  rozdělení  xmitřku  jest  dosud  lakové,  jako  bylo 
před  300  léty.  Na  západ  od  silnice  jsou  vsi  Boře  lín.  Anno\ice. 
Drunée:  severně  od  Deštné  as  4  km  \ělší  ves  Březina,  poblíž 
Nový  Dvůr.  a  dále  k  západu  Slilfrýdov.  na  jz.  jižné.  Něco  dále 
při  silnici  Direnské  jako  vila  z  pohádky  ve  spoustě  stromoví  na  skále. 
obklopené  do  kola  velik\m  rybníkem,  na  jehož  stráních  les\'  šumí 
tklivou  píseň,  vynořuje  se  zpola  zámek,  zpola  tvrz  Červená  Lhota, 
o  níž  již  několikrát  byla  zmínka.  Jak  libezn\'  a  tich}'  lo  koutek  českého 
světa  tam,  kde  by  ho  nikdo  netušil!  Zámek  arci  nevyniká  umělou 
architekturou,  ani  neomračuje  imposantními  rozměry,  ale  právě  ta  roz- 
košná scenerie  přírodní  činí  z  něho  snivou  idyllu.  Nebýti  u  rybníka 
několik  hospodářských  a  obytn\''ch  slavení,  věřil  by  člověk,  že  je  to 
krásná  mohyla  dávno  zašl\>ch  věků.  Na  zámku  nebydlí  nikdo,  leda 
snad  občas  zavitá  sem  někdo  z  rodiny  knížat  Schonburků.  V  poslední 
době  byl  sešl}'  již  zámek  nově  a  pěkně  restaurován  a  vlastně  v  jakési 
rodinné  museum  proměněn.  Místa  tu  arci  není  nazbyt,  dvorek  uvnitř 
stavení  dost  těsn\-,  ale  místnosti  v  zámku  naplněny  jsou  obrazy,  slaro- 
bvlvm  nábytkem,  zbraněmi.  drah\'mi  porcelánovými  i  skleněnými  ná- 
dobami, vůbec  vším.  nač  šlechtic  může  býti  hrd5'm.  Klenutý  most 
s  nejbližšího  břehu  rybníka  ku  bráně  se  starožitným  kováním  zvyšuje 
dojem  romantiky ;  též  pěkně  upraxené  zahrádky  na  úpatí  skály  na 
místě  bývalých  parkánů  zvou  a  lákají  k  sobě.  \'ěru  nejednou  obrací 
se  turista  zpět,  než  odtrhne  se  od  toho  obrazu  docela.  —  — 

Na  jv.  straně  téměř  nad  samou  Kamenicí  zdvižen  jest  asi  o  70  m 
vrch  Melišek  jakožto  počátek  rázovitého  hřbetu  Heleckého,  jenž  ovládá 
levý  břeh  Kamenicky.  Sotva  3  km  od  města  u  Antonky  dostupuje  již 
662  m  a  za  nedlouho  vrcholem  Peleckého  kopce  vyšvihne  se  až  do 
718  m  a  pokračuje  v  celku  směrem  sv..  stále  j^ři  v\''ši  700  m  až  ke 
Trojáku  (,70l  m)  se  udržuje.  Mezi  Pelcem  a  západnějšim  Kozím  vrchem 
vede  silnice  od  Kamenice,  přes  Anlonku.  ves  Pelec  k  Částrovu.  jiná 
silnice  údolím  Kamenicky'  z  města  k  severu  ražená  od  vsi  Pravikova 
k  Božejovu  přetíná  mezi  vrchem  Sindeln\'m  a  Zbihovkou  severní  od- 
nože hřbetu  Peleckého.  S  \ý¥in  tohoto  hřbetu  mezi  vrcholem  Pelce 
a  Trojáku  stéká  na  jv.  k  Částrovu  a  potom  směrem  jižním  druh\'  pramen 
Nežárčin.  Žirovnička.  Hřbet  Pelecký  k  jihu  ponenáhlu  svažuje  se  vpláíi. 
na  niž  daleký  rozhled  se  odtud  otvírá,  a  která  četn\'mi  bystřinami  živi 
na  západě  Kameničku.    na  východě  Žirovničku :    nejznačnější    z    nich 


-   267  - 

jest  polok  Lhotecký  do  Kamenicky  spěchající.  V  povodí  Kamenicky 
jsou  osady  Lase  nice.  Lhota  a  Rodin  o  v,  v  povodí  Žirovničky 
Metán  o  v  a  Cástrov  s  Perka  mi.  Ves  Cástrov  má  asi  600  oby- 
vatel, velký  dvůr  patří  ku  panství  Kamenickému.  Kostel  sv.  Mikuláše 
byl  již  r.  1384.  farním;  od  r.  1624.  byl  bez  faráře,  až  teprve  r.  1761. 
byla  fara  zase  obnovena. 

Východně  Cástrova  u  Perek  zdvihá  se  řetěz  vrchů  k  severu  při 
hranici  okresu  Počáteckého,  jenž  nejvýše  vystupuje  táhlým  hřbetem 
Xádavkem  (710  m)  a  jehož  pokračování  v  okrese  PelhřimovsKém  bylo 
již  vylíčeno.  Od  pramenů  Kamenicky  u  Krumvaldu  až  k  Nadávku  roz- 
prostírá se  široký  n(^i)řctržilý  pruh  lesů.    jež  na  dvou  místech  přeťaty 


ZÁMEK  ČERVENÁ  LHOTA. 


jsou  dvěma  silnicemi,  a  to  mezi  Palcem  a  Nádavkem  z  Cástrova 
k  Lipkově  \'odč.  druhá  z  údolí  Kamenicky  od  Kamenice  přes  Pravíkov 
k  Božejovu;  obě  se  před  Lipkovou  Vodou  sbíhají. 

Mezi  svahem  jižních  rozsoch  hřbetu  Cernovického,  východním 
svahem  Deštenského  a  jihozápadním  svahem  hřbetu  Peleckého  údolím 
Kamenicky  a  údolím  potoka  Brádelského  vytvořen  jest  jakýsi  úval. 
\-  jehož  hořejší  části  uhostěno  jest  město  Kamenice  nad  Lípou,  a  jenž 
na  jih  víc  a  více  se  rozšiřuje,  k  Novému  Etinku  přecházeje  téměř 
v  rovinu,  jejíž  ráz  tak  nápadně  se  liší  od  drsné  vrchoviny  nejen  pod- 
nebím a  geologick\'m  útvarem,    ale    i   hospodářskými    poměry  vůbec. 

Větší  část  okresu  jest  rulová.  Avšak  od  jihu  po  levém  břehu 
potoka  Deštenského  šíří  se  z  Jindřichohradecká  ostrov  žulový,  z  něhož 


-  268  - 

jest  složen  celý  hiljel  Deštensky  a  jrnž  dosahuje  na  sever  za  Bohdalin 
až  asi  k  rozcestí  silnice  Cernovické  ke  Kamenici  a  ke  Mnichu;  v\-chodni 
hranici  jeho  činí  asi  čára  od  (iabrielky  k  Vlčetinci  a  Rosičce 
Hadravově.  Druh\'  půlostrov  žulo\v  \ ytvořcn  jest  hrabětem  Peleckým, 
který  vysílá  k  severu  dva  jazyky  žulové,  z  nichž  prvý  dosahuje  až 
k  vrchu  Vorlovu.  druhý  skoro  k  Božejovu.  Řetěz  vrchů  Nadávku  jest 
opět  ze  žuly.  kdežto  plocha  mezi  nim  a  Pelcem  jest  rulová. 

Skladba  geologická  není  \šak  tak  docela  jednoduchá.  Kula  kolem 
X.  Klínku  a  Zdaru  jest  hnědošedá  s  horečnatou  slídou,  bílým  živcem 
a  světlošedým  ki^emenem;  na  jihozápad  od  X.  Ktinku  kolem  Karlova 
dvora  a  Kolářova  mlýna  prostírá  se  granulit  s  granátovými  zrny  barvy 
tmavošedé.  Pokraj  granulitu  provázen  jest  serpentinem.  Kula  v  se- 
verní části  okresu  pi^echází  často  v  prahorní  l)řidlici:  u  Svatavy  vy- 
skytuje se  světlý  granulit  s  granátem. 

Xa  podkladě  prahorním  zřejmý  jsou  též  nejzazší  v\'-béžky  třeti- 
horní  pánve  třeboňské,  bývalého  to  miocéno\-ého  sladkovodního  je- 
zera, z  údolí  Lužnického  sem  zabíhající.  \'  údolí  Kamenicky  kolem 
Xekrasína  a  \'  č  e  1  n  i  c  e  jest  rozšířen  písek,  jenž  zasahuje  též  od  \'lče 
tíná  přes  rybníky  \'idlák  a  Hryzovský  až  k  Rosičce  Černovské, 
dále  kolem  Etinku  a  v  údolí  Kamenicky  až  přes  Zdar.  odkuž  se  táhne 
až  ke  Štítné. 

Třelihorní  štěrk  obsažen  jest  v  podélném  mohutném  ložišti  zejména 
od  Jarošova  k  severu  podél  silnice  do  X.  Etinku  vedoucí,  spočívaje 
tu  na  xýchodním  svahu  na  jemném  písku.  Štěrk  promíšenx'  hlinit\'m 
]iískem  skládá  se  z  valounu  velikosti  vlašského  ořechu  až  pěsti,  vy- 
kazujících ohlazené  hrany :  valouny  jsou  různé  podstaty  (křemen,  kře- 
menec, rula.  žula,  granulit).  Xa  mnohých  místech  uložen  jest  jíl; 
u  Etinku  jest  jíl  bílý  pro  hrnčíře  a  kamnáře. 

Vůbec  poříčí  Kamenicky  a  potoka  Brádelského  jeví  se  b\'ti  prů- 
myslu velice  příznivo.  \V  \"čelničce  jest  sklárna;  bývaly  zde  i  jinde 
hutě  železné,  nebot  se  tu  na  několika  místech  žídezná  ruda  dobývala, 
o  čemž  ještě  svědčí  haldy  zejména  u  \'čelničky  nahromaděné,  avšak 
pro  nedostatek  obchodní  kommunikace  i  pro  drahou  v\Tobu  železářství 
zaniklo.  Za  to  průmysl  tento  nahrazen  v  X.  Etinku  dvěma  továrnami 
na  koberce,  pokrývky  a  houně,  jakož  i  zboží  bavlněné,  v\Tobou  punčoch 
a  vaty. 

NOVÝ  ETINK  jest  jedno  z  nejmladších  městeček.  Založen  byl  v  době. 
kdy  na  Kamenici  vládli  Paradysové.  Hypolita  Paradysová.  roz.  z  Lo- 
dronu  při  průtrži  mračen  1662  jedva  vyvázla  životem.  I  učinila  slib, 
že  na  tom  místě  vysta\í  kapli,  v  níž  umístila  pak  sošku  P.  Marie  vy- 
řezanou dle  vzoru  bavorského  ve  St.  Oetinku.  Kaple  rozšířena  potom 
na  kostel  r.  1786.  Bernard  de  la  Sága  dal  při  kapli  někdy  po  r.  1672, 
když  byl  s  bratrem  .Martinem  o  panství  Kamenické  se  rozdělil,  \-ysla- 


-  269  — 

včli  54  domků  pro  řemeslníky,  čímž  dal  základ  k  nynějšímu  městečku, 
iež  tehdv  náleželo  panství- V  ěe  1  nickem..  R.  1717  vsak  toto  pnslo 
zpět  k  z"boží  Kamenickému.  Z  pozdějších  držitelů  kamenice  hrabe 
Lilienborn  zavedl  sem  průmysl  soukenický,  jenž  se  tu  dlouho  provo- 
koval N.  Etink  má  skoro  I4(i()  obyv.:  jest  to  místo  ululne  a  zíve  a 
jistě  mu  kyne  blízký  rozmach,  jehož  dočká  se  též  brzy  predni  m.sto 
a  sídlo  okresních  úřadů. 

KAMENICE  N.  LIPOU.  Prvv  známý  držitel  jest  Dobeš  z  Be- 
chvně  a  Kamenic.-,  připomínaný  r.  VMI.  Hrad  stál  asi  mnohem  drive: 
aspoň  farní  kostel  stal    již    poč.    Xlll.   stol.,    o    čemž    svědci    zazděny 

Fot.  Vine    Jos.  Veselý. 


ZÁMEK  V  KAMENICI  N.  L. 


portál  V  záp.  průčelí.  Kost.d  lehl  několikrát  popelem.  \  éz  přistavena 
teprve  v  17  stol.  Zevnějšek  kostela  jest  zajímavý  tím.  že  do  zdi  pres- 
bytáře zazděno  jest  několik  náhrobn.ků  bývalých  majitelů  panství 
Kapli  hřbitovní  založil  r.  i:U8  zmíněný  Dobeš  na  vrchu  Hradle;  jest 
osmiúhelná  s  šindelovou  jehlancovou  střechou.  Na  oitár.  jest  mistrný 
obraz  představující  sv.  Maří  Magdalenu,  ve  skalní  jeskyni  l>yvala  pou- 
stevna Dobeš  se  svvm  svnem  Jindřichem  založil  v  Kamenici  spita 
a  jiná  dobročinná  nadání  učinil,  jeden  z  potomků.  Zbyněk,  pronajal 
si  od  svého  strvce  Tómv  ze  Štítného,  hospodářství  ve  Štítném.  Když 
však  r  '1389  bez  dědiců  zemřel,  uvázal  se  v  jianství  markrabě  mo- 
ravský Jošt,  potom  bratr  jeho  Prokop,  a  ten  je  r.   VA^>\    prodal   Janov, 


I 


—  270  — 

ml.  z  Ústi.  Téhož  roku  panství  bylo  veřejně  prohlášeno  za  odúmrf  na 
krále  spadlou,  čímž  málem  Tóma  ze  Štítného  byl  by  o  svůj  statek 
přišel,  ale  podařilo  se  mu  dokázati  své  právo  ku  Štítnému. 

Jan  z  1'sti  r.  1410  stal  se  také  spoludržitelem  hradu  Hradiště 
(potomního  Tábora)  n.  Lužnicí.  R.  1413  zemřel  a  jeho  vdova.  Anna 
z  Mochova,  upřímná  ctitelka  učení  mistra  Jana  Husa.  poskytla  témuž 
útulek  v  Ústí  a  na  Kozím  Hrádku.  Tím  zpronevěřila  se  tradicím  kato- 
lického rodu  Rožemberského,  začež  byly  na  ni  hanlivé  písně  skládány. 
Kamenici  po  rozdělení  panství  držel  potom  Prokop.  Již  před  válkami 
husitsk\-mi  dvojité  hrazení  města  z  hrubxch  klad  nahrazeno  bylo  opev- 
něním zděným  se  čtyřmi  baštami  v  rozích  a  dvěma  branami  se  svo- 
dit\'mi  mosty.  Horní  brána  stávala  mezi  děkanstvím  a  domem  č.  108: 
dolní  byla  při  silnici  Jindřichohradecké  mezi  domy  č.  197  a  198.  Obě 
byly  zbořeny  v  letech  1821  a  1822  při  stavbě  císařské  silnice.  Od 
brány  horní  táhla  se  hradba  s  krytou  chodbou  ;  s  ní  spojen  zděn\''m 
obloukem  těž  kostel.  Tudy  panstvo  chodívalo  ze  zámku  do  kostela. 
Západní  hradební  zed  od  horní  brány  k  dolní  obehnána  byla  příkopem 
vodou  napouštěným.  vStopy  příkopu  patrný'  jsou  \  korytě  potůčku. 
Dům  č.  171  stojí  \'  bývalém  rybníčku  a  dům  č.  164  i)řestavěn  ze  čtyř- 
l)oké  bašty.  Od  r.   1490  \ybiralo  se  \e  branách  clo. 

Základní  zdi  hradu  jsou  pevné  v  síle  až  4  metru.  Xa  jih  a  na 
západ  od  hradu  vedly  pevně  zdi.  zpevněné  v  rozích  velikým.i  baštami. 
Bašta  severní  bývala  okrouhlá,  na  místě  západní  bašty  stoji  nyní  mo- 
derní \  ěž  s  hlaxnim  vchodem.  Z  býval\'ch  bašt  zachovaly  se  pouze  dvě. 

V  bouřích  husitských  měšťané  byli  dle  víry  rozdvojeni.  Katolíci 
r.  1420  vpustili  do  města  Oldřicha  z  Rožemberka.  avšak  když  Táboří 
na  hradě  se  ubránili.  Oldřich  zapáliv  město,  odtáhl.  R.  1425  srazili  se 
Táboří,  když  tudy  do  Moravy  táhli,  s  lidem  Menharta  z  Hradce,  jenž 
zahnán  do  Kamenice.  Na  to  Táboři  oblehli  hrad  a  dobyvše  ho.  vše 
na  něm  rozmetali  a  40  panošů  do  zajetí  odvedli.  Po  válce  Kamenice 
dána  opět  pánům  z  Lsti.  načež  hrad  i  město  znova  zpevněny.  Po 
smrti  Janově  r.  1452  dostalo  se  zboží  jeho  Jimlřichovi  ze  Stráže,  jenž 
náležel  k  nejbohatším  pánům  na  českém  jihu.  jsa  zároveň  nejvyšším 
hofmistrem  dal  Kamenick\'m  značné  výsady.  Po  pánech  Strážských 
(as  r.  1474)  uvázal  se  v  panst\í  Jan  ze  Seimberka.  kancléř  králo\ský. 
pán  nafl  jiné  slavn\'.  Týž  měšťanům  svobody  nejen  potvrdil,  ale  i  roz- 
hojnil. l'o  r.  1493  j)rodal  však  Kamenici  Vlachyni  z  f^eskovce.  hejtmanu 
kraje  Bechyřiského.  Po  mnohých  rozmiškách  mezi  dědici  Janovi  z  .\Ia- 
lovic  dostalo  se  r.  1549  dílu  Kamenického,  totiž  zámek,  město  a  21 
\'esnic.  Jan  zdědil  i)0  otci  panstxi  Chýnovské,  ale  raději  sídlel  na 
Kamenici.  Jeho  manželka  konečně  r.  1.597  přikoupila  ještě  panství 
("ernovické.  čímž  sloučila  v  jedno  veliký  kom|ile.\  země.  který  zdědil 
svn   icjí   .\li(  h;d  .\lídf)\<'c.    jímž    r.    1606    \-vmřela    Kamenická  \ěte\'  .\Ia- 


-  271   — 


lovců.  Ucera  jeho  Mandalena  provdala  se  za  Zikmunda  Matěje  \'ence- 
lika  z  Vrchovišf.  jemuž  svůj  majetek  odkázala.  Vencelik  jako  hejtman 
kraje  Bechvňského  po  defenestraci  r.  1618  nařidil  jezovitům  Hradeckým 
vyjiti  ze  země  a  Hradeckvch  povzbuzoval  k  odporu  proti  císaři.  Cis. 
vůdce  Dampierre  dostal  se  r.  1619  lsti  do  Kamenice,  kterou  vypálil 
a  vydrancoval  i  obyvatelstvu  mnoho  dobytka  odehnal.  Škodu  tu  vsak 
jim  potom  \'encelík  vyna- 
hrazoval.      Ale     i     .stavovské  F.I.  V.nc.  Jos.  Veselý. 

vojsko,  kterě  do  těchto  kon- 
čin přitáhlo,  nepočinalo  si 
milosrdněji.  Roku  1622  od- 
souzen byl  \'encelik  ku  ztrátě 
všech  statků,  ale  tak.  že  se 
mu  z  české  komory  polovice 
vyplatí. 

Roku  1623  zemi-el  uvi- 
děv svůj  statek  v  cizích 
rukách.  a  to  Jindřicha  Rara- 
(ivsa  z  Kshaide.  Kameničtí 
také  brzy  se  přesvědčili,  že 
cizí  rod  nemá  k  nim  již  tolik 
láskv.  Rosledni  toho  rodu 
Martin  prodal  r.  16')2  panství 
Kamenické  Janovi  Kr.  z  Har- 
ligu.  Rotom  vystřídalo  se 
mnoho  majitelů,  až  r.  UÍ3I 
koupil  i)anství  Jan  Jindřich 
sv.  pán  z  Geymijllerů.  Zámek 
za  toho  častého  střídání  sešel 
mnoho,  ale  jjotom  dostal 
novou  úpravu.  \  2.  polovině 
XYII.  stol.  zřízen  byl  při 
zámku  park  a  květinová  za- 
hrada, v  první  pol.  XMIl.  st. 

znova  přestavěna  jižní  část  zámku,  jak  nyní  se  nachází.  \' parku  spa- 
třiti lze  památnou  obrovskou  lípu.  již  se  hádá  6—7  století  věku.  Kmen 
její  jest  lak  mohutný,  že  třeba  čtverých  paži  k  jejímu  obsáhnutí.  Do 
r.  Iii24  byla  neporušena,  ale  toho  roku  koruna  její  bleskem  sražena, 
takže  nyní  jen  kmen  s  mohutnými  spodními  větvemi,  jež  samy  mocným 
stromům  se  podobají,  zůstal.  Větve  zpodpírány  trámy  a  pevnými  leše- 
ními, nad  kmenem  zřízena  veranda  s  prkennou  podlahou,  na  níž  jest 
místa  ijro  čelnou  společnost,  a  jež  spojena  jest  zvláštní  pavlači  se  za- 
hradou na  zámecké  terasse. 


PAMÁTNÁ  LÍPA  V  KAMENICI  N. 


-  272 

( )byvalelstv()  Kamenickr.  jiortem  l''')(i.  sf  snuscíinimi  obcemi 
Antonkou.  Gabrielkou.  Johankou  a  Novou  \'si  27()().  jesl  hlavně  na 
skrovn\''  xýtěžek  polního  hospodářství  a  droljná  řemesla  odkázáno. 
Průmysl  zastoupen  jest  pansk\-m  pixovarem.  Zřízením  okresního 
hejtmanství  r.  1905  a  otevřením  místní  dráhv  r.  I^oo  dán  podnět 
k  novému  rozkvětu  města,  jenž  patrným  jest  již  \-  posledních  letech 
živým  ruchem  stavebním. 

\'  Kamenici  n.  L.  narodil  se  r.  1806  jemnocitný  básník  Fr.  Jaro- 
slav Vacek-Kamenick}'.  jehož  některé  písně  (jako  na  př.  „U  panského 
dvora")  znárodněly.  Zemřel  jako  děkan  v  Blovicích  r.  1869.  Z  Kame- 
nice pochází  též  výtečný  skladatel  hudební  Vítězslav  Novák.  kter\'  se 
tu  r.  1870  jako  syn  lékaře  narodil,  ale  již  v  útlém  věku  s  rodiči  do 
Počátek  přesídlil. 

V  okrese  Kamenickém  pěstují  se  plodiny  hospodářské  v  česko- 
m(ira\ské  vysočině  obvyklé:  žito.  oves.  brambory,  méně  ječmen  a  nej- 
méně pšenice.  Pícninám  daří  se  dobře.  Pro  pěstování  lnu  bvlv  by 
|)odmínky  příznivý,  ale  přece  nevěnuje  se  mu  všude  ta  péče,  jíž  bv 
zasluhoval.  Ovocnictví  jest  zanedbáno,  ač  jest  dokázáno,  že  bv  se 
některé  druhy  i  ve  vyšších  polohách  nad  600  m  dobře  dařily.  \'ývoz 
dřiví  z  lesního  bohatství  jest  rozsáhh'-;  vyváží  se  dříví  nejen  stavební, 
ale  i  loupané  do  továren  na  cellulosu.  \'elkostatky  kladou  také  \ý- 
těžek  z  lesů  v_vše  nad  \-ýnos  polního  hospodářství.  Zvelebování  cho\-u 
dobytka  hovězího  i  \-epřového  jest  patrno. 

O  lepší  vzdělání  širších  vrstev  lidov\-ch  jest  postaráno  chlapec- 
kými měšfanskými  školami  v  Kamenici  a  v  Cernovicích.  dívčí  v  Ka- 
menici; ])rumyslové  školy  pokračovací  jsou  v  Kamenici  a  v  Cerno- 
vicích.   Jak   viděli,  i  \-  oboru  škoIst\-í  zbývá  ještě  mnoho  vvkonati. 

Karel  Fišer. 


XLl.  OKRES  POČÁTECKÝ. 

Řetěz  žulových  \rchu.  jichž  jedním  článkem  jest  podélný  a  nej- 
vyšší hřbet  Nadávek,  tvořící  nejv\-chodnější  hranici  \rchoviny  Kame- 
nické, oddělen  jest  krátkým,  ale  hluboko  zaříznutým  úžlabím,  v  němž 
tísní  se  větší  vesnice  \'eselá.  od  rázovitého  hřbetu,  který  jest  předělem  \od 
černomořských  a  severomořských  nedaleko  hranic  českomoravských. 
Úžlabím  \'eselským  |)rolékaji  dva  potůčky;  jeden  bublá  na  sever 
k  rybníku  a  mlýnu  Týnavskému,  jímž  provaluje  se  říčka  Bělá,  druhý. 
na  jih  se  ubírající,  jest  potok  Ctibořskx',  který  ])od  Ctiboři  obrací  se 
na  západ  a  konči  v  Zirovničce.  Úžlabí  jest  těsné,  poněvadž  oba  hřbety 
podél  něho  vystupují  dosti  i)říkře :  pohližime-li  na  př.  s  vrchu  Bělského 


273 


na  stráň  Nadávku,  spatříme  Veselou  jako  přikrčenou  k  jeho  patě  a 
stráň  činí  dojem  asi  takov\'',  jakobychom  měli  před  sebou  podhůří 
šumavské. 

Předěl  vod  znamenali  jsme  již  v  okrese  Pelhřimovském  od  v\''- 
chodu  až  ke  Křemešníku ;  touto  horou  však  předěl  nekončí,  nýbrž  po- 
stupuje dále  směrem  skoro  jižním,  jen  nepatrně  k  západu  vychýleným, 
v  délce  15  km  až  k  pohraniční  hoře  Lísku  (758  m),  na  jehož  jižním 
boku  v  pryskyřičné  vůni  lesů  tulí  se  lázně  Svatokateřinské.  U  jiho- 
východní paty  Lísku  více  než  o  100  m  níže  pod  jeho  vrcholem,  ovšem 
již  na  půdě  Moravské,  vyr\'vá  si  svoje  lože  sotva  zrozená  Jihlavka, 
která  za  nedlouho  nese  sestersk\'  pozdrav  Moravy   půdě   české,    běží 

Fot.  Zdeněk  Navrátil. 


POHLED  NA  LÍSEK  Z  POČÁTEK. 


k  Horní  \'si.    odtud  k  H.  Cerekvici.    načež  zábnouc  k  východu,    tvoří 
zemskou  hranici. 

Hřeben  Křemešnicko-Lisecký  jest  jedním  z  nejvýše  vyzdvižených 
v  českomoravské  vysočině;  průměrná  výška  drží  se  bezmála  700  m. 
avšak  mnohé  jeho  vrcholy  tuto  čáru  značně  přev^yšují.  Dle  pořadí  od 
Křemešníku  na  jih  nejbližším  jest  vrch  Tapač  (716/7.');  v  prohbí  mezi 
oběma  jde  silnice  od  X.  Rychnova  k  Pelhřimovu  a  tu  jest  též  vesnice 
Sázava,  ještě  na  Pelhřimovsku.  Tapač  sám  jest  hraničním  bodem  okresu 
Počáteckého.  Od  něho  hřbetní  čára  zdvihá  se  do  739  m,  pak  se  níží 
a  opět  vyzdvihne  se  Vítkovým  kopcem  do  716  m  nad  vsí  Bukovou, 
na  to  klesne  na  705  m  a  konečně  málo  pod  700  m\  jižně  Turovky 
zase  stoupne  na  712  m.  odkudž  vyšle  kratší  odbočku,  jež  vyvrcholí 
do  707  m  vrchem  Bělským,  kdežto  hlavní  pásmo  po  malém  snížení 
konečné  Lískem  náhle  do  758  m  se  vyšvihne.  I  tento  předělný  hřbet 
jest  silně  zalesněn,  ač  nemá  již  lak  rozsáhlých  souvisKxh  komplexů 
lesních,  jako  tomu  jest  ve  vrchovině  Kamenické:  přece  však  na  mne- 


-  274  - 

hych  misLrcli  \vskytuji  se  značné  chvojné  rozlohy  :  tak  zejména  mezi 
osadami  \'cselou.  Bélou.  Turovkou.  Hnběrí.  Bukovou.  Rohovkou  a 
Uslioxccm.  Severně  Bukové  začíná  jiné  zalesnéni.  jež  pokr\'\á  cel\- 
Tapač  a  souvisí  u  Lešo\a  s  lesy  Krcmešnickými.  Rovněž  porostlé  boky 
Lišku  s  lesem  Kateřinsk\'m  znamenají  slušní''  pásmo  lesní. 

\'ýskyt  vrstev  třelihornich  v  léto  krajině  jest  zajimax  v  tím,  že 
přispívá  k  rozluštění  otázky,  v  kterém  období  geologickém  tato  část 
vysočiny  českomoravské  svraštovací  silou  zemskou  byla  vyzdvižena. 
Poně\'adž  usazeniny  bývalého  miocenového  jezera  v  Pošumaví  leží 
ve  výši  472  m.  kdežto  zde  u  hranic  českomoravských  dosahuji  výše 
až  050  ///  (mezi  Stolčínem  a  Prostým),  stalo  se  tedy  vyzdvižení  této 
části    českomora\'ské    \"ys()riny    [jn    době    minc('no\ě.    tudíž    současně 

Fot.  Zdeněk  Navrátil. 


nsLisKwe 


VRCH  LlSliK  S  \1SK0U  HEkMANEC. 


s  vyzdvižením  Alp  a  Karpat,    z  čehož  dále    vysvítá,    že   již   mnohem 
dříve  musila  ona  vyčni\-ati  nad  hlafiinu  mořskou. 

A^  severní  poknině  hřbetu  Krcmcšnicko-Lískoveckého  jsou  umí- 
stěny osady:  na  jižním  úpatí  Tapače  Čejko  v:  \'  jiho\'ýchodním  ob- 
vodu \'ítkova  kopce  Buková,  Černov  a  Chrásto  w  Buková  leží 
při  silnici  od  Pelhřimova  k  H.  Cerekvici  vedoucí,  jež  \'  těchto  místech 
přestupuje  předěl  \odní:  více  na  západ  od  silnice  kroutí  se  ve  velikých 
záhybech  traC  dráhy  jMÍčné.  stoupající  již  z  Pelhřimovska  od  Zajíčkova 
a  Dobré  \'ody.  Xa  západ  od  trati  leží  vesnice  Rohovka,  Ostro vec, 
Benátky.  Janovice  a  výše  na  úbočí  kopce  Bělského  Bělá. 
A' Rohovce  narodil  se  r.  1845  Jan  Kušta.  profesor  a  znamenitý  geolog, 
paleontolog  i  archeolog;  jemu  přísluší  zásluha,  že  svým  nálezem 
v  diluviu  u  Lubně  (u  Rako\-níka)  r.  IřWl  nezvratně  dokázal  současnost 
mamuta  a  dilu\'ialnih()  člověka  \-  Čechách,  což  do  t<''  doby  bylo 
pochybností. 


\'  jižní  polovině  horského  pi^eděiu  rozloženy  jsou  vesnice 
Hřibřci.  Turovka,  na  severním  úpatí  Lísku  Leskovec.  na  zá- 
padním  Heřmane  c. 

Řeka  Jihlava  z  pramenů  Líseckých  se  zrodivší.  protéká  vsí 
lihlavkou  a  brzy  na  to  vstoupí  na  půdu  Cech.  kde  první  osada  při  ní 
k;žící  skije  Horní  Ves,  odkudž  řeka  žene  se  rozšířeným  údoHm 
k  Horní  Cerekvici.  kde  provedši  své  vody  dlouhým  rybníkem  zámeckým, 
obrátí  se  brzy  k  východu  a  s  malým  přerušením  u  Batelova  tvoří  pak 
]>řirozenou  hranicí  mezi  okresy  Počáteckým.  potom  Pelhřimo\ským  a 
Moravou.    Její  údolím  vedena  jest  také  traf  příčné  dráhy   a    to  větve, 

Fot.  Zdeněk  Navrátil. 


NA  POČÁTECKÉM  POTOCE:  RYBNÍK  .VOLMANEC. 


jež  spojuje  H.  Cerekvici  s  Veselím  nad  Lužnici.  Dráha  vyrazivši  z  ná- 
draží Cerekvického  za  nedlouho  přeřezává  rybník  a  potom  po  hrázi 
těsně  na  úpatí  vrchu,  jenž  přímo  nad  rybníkem  se  zdvihá,  proklouz- 
nuvši provází  stále  Jihlavku.  \'  Horní  Vsi  připojuje  se  k  řece  i  k  dráze 
těž  silnice,  ražená  od  Počátek  přes  Leskovec  do  H.  Cerekvice  a  dále 
k  Jihlavě. 

Asi  ve  stejných  vzdálenostech  od  Tapače  i  od  Lísku  při  východ- 
ním svahu  horského  předělu  a  při  ohybu  řeky  Jihlavy  leží 

HORNÍ  CEREKVICE.  Pro  polohu  svou  stalo  se  městečko  ])řirozeným 
středem  této  části  okresu  Počáteckého.  Město  čitá  přes  I8()U  obyvatel, 
jež  převahou  živí  se  polním  hospodařením  a  drobnými  řemesly,  čá- 
stečně i  průmyslem.  V  H.  Cerekvici  jest  továrna  na  škrob  a  de.xtrin. 
na  zboží  kartáčové,  lihovar,  parní  mlýn.  a  vyrábějí  se  tu  i  perletovč- 
knoflík  v.  Obchod  místní  nalézá  se  v  čilých  rukou.  Městečko  jinak  ne- 


276 


zámožné  a  nevýstavné  nezískává  ani  zdejším  zámkem.  kter\'ž  nemá 
na  sobě  umělé  architektury:  polohou  svou  vzbuzuje  však  ještě  nyní 
pozornost  cestovatelovu.  Založen  byl  důmyslně  při  kraji  rybníka,  takže 
mohl  b\'ti  hájen  dobře  tím,  že  voda  z  rybníka  do  příkopů  se  napustila. 
Původně  býval  tvrzí,  již  založil  nepochybně  Dobeš  z  Bechyně,  odkudž 
také  Cerekvice  Dobešovou  se  nazývala.  Ku  konci  ^5.  století  byla  tvrz 
rozšířena  a  kostel,  původně  dřevěný,  kamenným  nahrazen.  \'  17.  sto- 
letí tvrz  zcela  přestavěna  a  konečně  za  arcibiskupa  Kúenburga  zámek 
v  nvnější  stav  uveden.  Půdorys  zámku  má  podobu  podkovy,  jejíž  jižn 

Fot.  Zdeněk  Navrátil. 


NA  POČÁTECKÉM  POTOCE:  VELKÉ  JEZERO. 
I V  POZ.XDÍ  .V.\LCH.\-.  RODIŠTÉ  J.\KUB.-\  ŠKODY.) 


křídlo  jest  kratší.  Při  východní  straně  bv\al  zdvihací  most  přes  přiko]) 
vodní  k  cestě,  kteráž  jde  mezi  ryl)niky  zámeck_vm  a  Kuchvnkou. 
avšak  sloužil  jen  pěším;  druhý  pro  jízdní-  býval  na  straně  západní. 
Xa  západ  ke  kostelu  b\'valo  předhradi.  které  s  kostelem  souviselo; 
hradbami  livlo  se  zámkem  spojeno,  kudy  do  oratoře  kostelní  ze  zámku 
se  chodívalo. 

Ve  století  XIV.  vládl  na  Cerek\ici  rod  \'lastisla\icuv,  po  něm 
páni  z  \'lašimě  a  konečně  z  Lichtenburka.  .\a  počátku  XV.  věku  do- 
stali se  v  drženi  Cerekvice  Leskovcové  z  Leskovce,  pocházející  z  bli- 
zoučké tvrze  a  vsi  Leskovce.  v  jejichž  rodu    až    dn    vvmření    zůstala. 


-  277  - 

Jan  z  Leskovce  ponejprv  se  uvčídí  r.  1411.  Někteří  členové  rodu  toho 
zaujímali  důležité  a  čestné  úřady.  Arnošt  seděním  na  Humpolci  (I42H 
až  1458)  byl  nejvyšším  písařem  král.  Českého.  Jsa  dosti  bohat,  ro- 
dinné statky  v  kraji  Bechynském  pustil  svému  bratru  Václavovi.  Jeho 
syn  Albrecht  byl  podkomořím  mést  královsk\'ch  a  v  tom  úřade  r.  1493, 
kdy  král  v  zemi  nebyl,  i  zemským  hejtmanem.  T5'ž  obnovil  kostel 
Cerekvicky.  v  němž  se  stále  obřadem  katolickým  bohoslužba  konala. 
R.  1505  zemřel.  Po  něm  držela  panství  mladší  větev.  Dělením  mezi 
dědice  měnil  se  často  rozsah  zboží  Cerekvického,  takže  bývala  tu 
spojena  v  jedno  různá  panství,  jako:  Dolní  Cerekvice,  Červená  Ře- 
čice.  N.  Rychnov.  Loutkov,  Božejov.  Střela,  různé  zboží  na  Humpo- 
Iccku,  n('hh'dě  k  četn\'m  dědinám  v  nejbližším  okolí,  z  nichž  zejména 

Fot.  Dr    .lindřicli  Hofer. 


...„  mĚ 

POČÁTKY. 


dlužno  uvésti  Hrad  Horní,  tvrz  Prašivou  a  Bukovou  a  j.  Po  vymření 
rodu  Leskovcův  Albrechtem  Sebestianem  r.  1655  dostalo  se  zboží 
zpřízněnému  rodu  a  to  do  rukou  nejvyššího  purkrabí  Maxmiliána 
z  Martinic.  jenž  poddaným  některé  výsady  udělil,  totiž  prodej  vína 
a  obchod  \-  soli.  ale  již  r.  1662  prodal  statek  Cerekvický  (tenkráte 
])()  němečku  Lobskirchen  zvaný)  Ferd.  L.  Bennovi,  radovi  cis.  a  pro- 
boštovi, jenž  jej  odkázal  r.  1691  kanovníku  kostela  Salcburského  Ferd. 
hrab.  z  Kúenburku.  kterýž  potom  stav  se  arcibiskupem  pražskvm 
mnoho  statků  v  kraji  táborském  skoupil.  V  Cerekvici  vystavěl  novou 
faru  a  obnovil  zámek,  setřev  však  s  něho  starobylx-  ráz.  Xvní  náleží 
H.  Cerekvice  cizímu  knížecímu  rodu  Hohenzollern-Siegmaringen.  A' no- 
\  rjší  době  po  vystavění  transversalni  dráhy,  nádraží  cerekvické  neda- 
leko městečka  nabylo  veliké  důležitosti,  poněvadž  se  tu  traf  rozdvo- 
juje. Xa  východ  od  H.  Cerekvice  v  cípu  okresu  Počáteckého  leží  ves- 
nice B  ez  dě  čí  n. 


—  270  — 

Vc  Středověku  nebývaly  zemské  hranice  tak  přesně  stanoveny, 
jako  nyní.  Tak  ve  XI\'.  stol.  počítala  se  k  Moravě  nedaleká  tvrz  Ko- 
stelec a  teprve  když  v  XA'.  stol.  zanikla  a  grunty  k  ni  náležející  do- 
stah'  se  k  panství  Pelhřimovskému,  tvořila  tato  strana  od  té  dobv 
část  země  české.  Podobně  i  Horní  \'es  patřila  ve  XIV.  věku  k  Mo- 
ravě. Asi  v  XV.  nebo  XVI.  století  vznikla  tu  tvrz.  když  zboží  dostalo 
se  Leskovcům,  kteráž  stávala  na  pahrbku  za  dvorem,  zejména  za 
vinopalnou,  a  bývala  chráněna  rybníky,  na  jichž  místě  jsou  nvni  loukv. 
Tvrz  však  brzy  zpustla,  poněvadž  páni  na  ni  webývali.    ale  zboží  ])ri- 

Fot.  Zdeněk  Navrátil 


M^- 


HRBITOX'  V  POČÁTKÁCH  S  KOSTELEM  BOŽÍHO  TĚLA. 


pojeno  Ijylo  r.  I,ť74  trvale  k  ])ansl\i  Cerekvickěmu.  Ti-nkrátc  byly 
při  .Horním  hradě"  sladovna,  pivovar  se  spilkou,  mlýn  náchlcbný. 
l)opl.  dvLir.  štěpnice  a  chmelnice.  \'es  Horní  čítá  nyní  ()50  obyv. 
Pi\ovar  býval  též  u  tvrze  v  Bukové:  ale  když  ji  koupil  arcib. 
Kiienburg.  ze  tvrze  stal  se  špýchar  a  z  pivovaru  myslivna. 

\'  oblasti  vrchu  Bělského.  s  něhož  k  severu  a  k  severovýchodu 
otvírá  se  vzrušující  pohled  na  zvlněné  moře  vrchů  a  pahrbku  vy>()- 
činy  českomoravské,  sbírá  své  prameny  potok  Počáteck\'-.  kterýž  na 
svém  krátkém  toku  protékaje  větší  počet  rybníků,  tvoří  jedno  z  nej- 
malebnějších údolí.  Turista  zvyklý  na  stejný  ráz  údolí  ])ři  Trnavce. 
Hejlovce.  Bělé  a  jiných  tocích  jmenované  vysočiny,  stane  překvapen, 
nebot  co  zde  příroda  vytváří,  jest  dílem  jiné  školy  plastické.  Milá  zá- 


—  279  — 

kouti,  líbezně  idyllická,  s  mírn\'mi  lesnat\'mi  svahy  a  lesklými  vodními 
plochami  nebo  zase  ztmavělými  tůněmi  a  osamělými,  jako  v  pohádce 
skrytými  budovami,  uchvacují  turistu  neméně  než  jako  krásně  diva- 
delní prospekty  vábí  diváka,  jenž  přišel  pokochat  se  poesií  a  dekora- 
tivním uměním.  Hned  u  Rymberka  proběhne  potok  rybníkem  Po- 
dubním,  brzy  na  to  Podlivěím.  načež  vykoupav  se  pod  šumícím  háj(  m 
Jalovčínem  u  pí-ádclny  ve  \'olmanci.  vplyne  u  .valchy"  (rodnělio 
domku  spisovatele  a  ředitele  Jakuba  Škody)  do  Velkého  jezeia. 
zahne    k  rybníku   a   mlýnu    Káňovu  a  podběhnuv    most   silniční    si)ojí 


I/L 

1 

i 

.; 

1          ." 

n,^c^:'Si^i  yij 

■ 

^^IP 

! 

.  i>'^...í^_'řii«;i 

-1^  V-»   ..'A  i 

rybník  ZIZKA 

S  VILLOU  , PAZDERNOU" 


se  s  potíjčkem  Heřmanecským.  jenž  před  tím  naplnil  rybník  u  škro- 
bárny  a  u  mlýna  Páčkova,  načež  sesílen  hrne  se  potok  Počátecký 
lučinami  do  velikého  rybníku  u  .,Pazderny'',  z  něhož  vytékaje,  obtáčí 
na  jižní  straně  parkány  městské,  aby  v  dolní  části  města,  na  ..Mo- 
ravě", rozšířil  se  v  druhý  rozlehlý  rybník,  pod  nímž  mlýn  Šafkův. 
dále  potom  po  několikeré  koupeli  v  jiných  rybnících  u  klejjajících 
mlýnů  zah\'bá  na  západ,  aby  se  spojil  s  druhým  Nežárčiným  pra- 
menem, Žirovničkou.  Pod  Stolčínem  u  Balkova  mlýna  jest  mu  pro- 
klouznouti úzkým  údolím  sevřen5'm  na  jihu  strání  Stolčínskou.  na 
severu  skalnat\'mi  žulovými  útesy,  jimž  lid  pro  dixokx'  romantickv 
vzhled  dal  jméno  , Peklo". 


—  280 


Fot.  Zdeněk  Navrátil. 


»   ■« 


Že  na  malé  ploše  poměrně  tolik  rvljníků  se  tuto  vyskytuje,  to 
vysvětliti  lze  zase  jen  zvláštním  útvarem  půdy.  Podstata  prahorni  jest 
tuto  sice  táž  jako  jinde  v  českomoravské  vysočině,  avšak  náhodou 
vlny  a  hřbety  horské  vyzdvihují  se  tu  na  základně,  která  má  jen  ne- 
patrná' svah.  Terrain  tedy  způsobilý  k  rozšíření  břehů.  Ale  to  má 
ještě  jiné  důsledky.  Spodina  půdy  jest  bud  tvrdá,  nebo  neprosáklivý 
jíl.  Kryt  bahních  rostlin,  zvláště  mechů,  při  svém  podzimním  odumí- 
ráni zůstává  na  místě,  nejsa  splachován 
a  stává  se  živinou  budoucí  vegetace; 
při  tomto  stálém  koloběhu  života  a  smrti 

A  rostliny   bahnem   a  jílem   promísené   ne- 

podlehnou pro  nedostatečný'  přístup  vzdu- 
chu rozkladu  úplnému  a  tak  buněčné  tka- 
nivo  jejich  hromadí  se  nesetlelé,  až  vy- 
tvoří mocnou  vrstvu,  která  po  náležitém 
vysušení  jest  s  to.  aby  zachovalé  spali- 
telné látky,  tytéž  jako  jsou  ve  dřevě, 
v  teplo  a  žár  se  obrátily.  Takto  tvoří  se 
\rstvy  rašeliny  nejen  tuto,  ale  i  jinde 
v  jírahorních  útvarech,  kdekoli  stejné 
l)odminky  se  vyskytují,  jak  zejména  ve 
xelikém  množství  na  Šumavě,  Krkonoších 
a  j.  se  spatřuje.  Značnější  rašeliniště  či 
l)orkoviště  nalézá  se  při  jednom  z  pra- 
menů potoka  Počáteckého  mezi  lesy 
Hájkem  se\erně  Leskovcc  a  Bořky,  se- 
verně Heřmance,  ač  \"  menším  rozsahu 
i  na  jiných  místech  v  této  končině  ra- 
šelina  se  vyskytuje. 

Bezprostřední  styk  přírody,  jejíž  paleta 
jest  tak  pestrá,  s  úpravným  čist\'m  sídlem 
lidské  práce  působí  vždy  dojmem  trvalým. 
Jest  málo  xenkovských  měst  a  zvláště 
v  chudé  vysočině  českomoravské,  jež  by 
se  vvkázali  mohla  takovou  úhledností  a  ze\'ni  spořádanosti  jako 


IP-- 


K.APL1-;  S\'.  ANNY  V  POČÁTKÁCH. 


POČÁTKY.  Ovšem  ne  každé  město  tělo  části  Čech  mělo  také 
tak  výhodně  podmínky  k  svému  vývoji.  Již  v  starších  dobách  byly 
přirozeným  střediskem  vůkolní  krajiny.  O  nejstarší  minulosti  Počátek 
nedá  se  mnoho  zjistiti.  R.  1273  připomíná  se  tu  plebán  Předboř.  Není 
zcela  jisto,  vztahuje-li  se  svatební  smlouva  z  r.  I.'](0,  uváděná  v  B.  I )u- 
díkových  dějinách  Moravy  (v  díle  IX.),  mezi  Vítkem  ze  Svábenic  a  jeho 
manželkou   Perchtou    uzavřená,    dle    které  Perchta  manželi  svému  ,500 


-  281 


hřiven  na  panství  v  Počátkách  zapsala,  k  tomuto  městu:  ale  jednak 
okolnost,  že  ručitelem  smlouvy  byl  pan  (_)ldrich  z  Rožmberka,  jednak 
také  fakt.  že  na  Moravě  není  osady  toho  jména,  zdá  se  tomu  nasvěd- 
čovati. R.  1354  pi^ipominá  se  kostel  sv.  Jana  Ki^tilele  jako  farní.  Ve 
XI\'.  stol.  obdržel  Počátky  od  eísai^e  Karla  I\'.  spřízněný  rakouský 
hrabě  Hardegg,  který  měl  v  C Crhách  i  na  Moraiě  hojně  statkův.  Když 
však  je  rozprodával,  kou|)il  město  r.  1389  Jindřich  st.  z  Hradee.  Na 
počátku  XA".  st.  byly  Počátky  již  městem  hra^íeným.  za  jehož  dřevě- 
nými hradbami  měštané  TáborOm  se  ubránili.   \'  uznáni  za  to  Menhart 

Fot,  Dr.  Jindf.  Hofer 


PŘEDMĚSTÍ  POČÁTEK   ,N.\  MORAVĚ- 


z  Hradce  r.  1439  dovolil  Počáteckým  opevniti  se  hradbami  zděnými 
a  příkopem.  K  opevnění  měly  Počátky  jiolohu  velmi  příznivou,  přijjo- 
mínajicí  v  miniatuře  hrazení  města  Tábora.  Hradl)y  láhiy  se  kolem 
celého  \nilřního  města.  Xa  straně  jiliux-ýchodní  pioli  i()\arně  Urdlíkově 
jsou  dobře  znalé  zbytky  hradeb  a  parkánu:  na  západní  siraně  b\-valá 
čtyřboká  bašta  proměněna  jest  v  obytné  stavení.  R.  \55')  Jáchym 
z  Hradce  potvrdil  Počátkám  držení  některých  rybníků  u  měsla  a  udělil 
právo  dědičné.  Když  r.  1564  koujjil  Zirovnici.  ])řipojil  k  ní  Počátky; 
odtud  sledoxati  dále  jejich  osudy  jeví  se  Inti  jjřehlednějším  ])ři  ději- 
nách hradu  Žirovnického. 

Ode  dá\na  kvetl  \-  Počátkách  prumy>l  si)ui<enick\'.     Dokuti  půda 
nebvla    v  té    míře   obrácena    v  ornici  a  dokud    nehospoilařilo  se  racio- 


nelne,  bylo  na  čelných  šíráních  a  paslvinách  došli  výživy  pro  roz- 
sáhlejší chov  o\ec.  jichž  vlna  zpracovávala  se  v  sukno,  které  se  těšilo 
vždy  dobrému  odbytu.  Tím  zabezpečen  městu  jak\'si  blahobyt.  Během 
dol)v  domácí  v\'roba  sukna  ustou])iIa  velkovýrobě  v  továrně,  založené 
dlouholetým,  pokroku  dbai\-m  starostou  města  Janem  Brdlikem  (t  1897) 
a  nynějším  majitelem  Jaroslavem  Brdlikem  na  xzorný  závod  rozšířené. 
S  blahobytem  x-yvíjcl  se  pi^iroz^ně  i  smysl  ])ro  zevnější  úpravnost.  stal 
se  tradicionclním.  a  udržeti  jej  jest  čestným  úkolem  součastniku. 

Počátky    nemají    mnoho    ulic.   ale  za  to  tři  souvislá  náměstí;    ná- 
městí hkuni  bylo  původním  0])e\'něným  mč-stišlčm.  (_)(1  něho  na  se\'ero- 
vvchod    lalini'    s  •   dlouhá    ulice.  zv.  Horní,    která   před    hřbitovem  roz- 
chází se  ve   tři  silnice. 

Fot.  .Ant.  Hiibschmann.  HřbítOV  jCSt  nCObyČejně 

pěkně  upraven;  na  něm 
sloji  kostel  Božího  Těla 
ze  sklonku  X\'I.  sto!.; 
|)ol)líž  něho  na  le\'o  je^l 
šindelem  krytá  z\onicc 
a  zároxeň  kostnice.  Bli- 
zouči\0  za  hřbito\'cm 
me2Í  silnicí  Jihlavskou 
a  velikým  ryljníkem 
jest  pěkný  park  s  vilou 
.Pazdernou',  oblíbeným 
to  letním  sídlem  lidu- 
milné paní  Jos.  Brdli- 
kové.  vdovy  po  áhve 
zmíněném  starostovi  a 
známě  hudeiini  sklada- 
telky.  zejména  pak  ště- 
dré podporovaleiky  li- 
terátů a  umělců.  Ud  Horní  ul.  při  vstu])u  do  náměstí  odbočuje  v  levo  cesia 
k  Brdlíkově  továrně  a  dále  po  hrázi  rybníka  k  Lázním.  \-  právo  odděluje 
se  jiná  ulice  podle  ]iivovaru  ku  kajjli  sv.  Anny.  při  níž  jest  městský  chudo- 
binec, dále  podél  škol  dolů.  až  zahne  k  veřejné  nemocnici  a  ])okračuje 
silnicí  k  Žirovnici.  Část  dolního  města  při  potoku  a  kolem  nižšího  rybníka, 
vroubeného  s  jedné  strany  rozkošnou  alejí,  sluje  „.Morava".  Na  náměstí 
stojí  prostrann\-  chrám  s  věží.  pod  jejíž  pěknou  čtyřbokou.  na  hranách 
seříznutou  zvonovitou  bání  plechovou  jest  byt  hlásného  s  ochozem. 
Poblíž  kostela  sloji  vysoké  kamenné  sousoší  některých  světců  s  kašnou 
kolkolem.  Zajímavá  jest  klenula  rohová  podsíňka  domu  (číslo  (>.  bý\-. 
radnice)  na  náměstí  vedle  pivovaru;  nárožní  čtyřbokx'  sloup  drží  tu 
křížové   klenutí    do    zili    domu  zapuštěné.    Pi\f)vár  je  bývalým  domem 


BYV.  R.aiDNICE  V  POC.ÁTICÁCH. 


283  — 


urózenŇ^ch  pánů  Hynků  z  Lužátek.  Na  protějším  domě  (čís.  ^>)  spatřiti 
lze  „klenák"  z  l)ývalé  městské  brány.  V  průjezde  tohoto  domu  z£i- 
psáni  jsou  jeho  majetníci  od  r.  1560.  Obecná  škoki  i  měšfanské  školy 
mají  zvláštní  budovy;  zvláště  tyto  mají  novou  moderní  1)udo\u  s  krás- 
ným parkem,  která  jest  městu  ku  cti.  Pi^i  chlapecké  mesiánské  škole 
zřízena  byla  roku  1907  čtvrtá  třída;  při  ní  jest  též  průmyslová  škola 
pokračovací.  Pro  menší  děti  zřízena  jest  tu  opatrovna  ve  zvláštní 
budově.  Za  městem  na  straně  severozápadní  jest  městsk_ý  sad  a  opo- 
dál za  ním  dlouhá  řada  stodol.  Při  záložně  výborně  řízené  nalézá  se 
bohatá  knihovna  pro  lid.  Obyvatelstva  jest  přes  2800  duší.  Kromě 
továrny  na  sukna  jest  ještě  škrobárna  a  jjila.  xýroba  zboží  z  rohu. 
znamenité  barvířství,  punčochářstvi.  mydlářst\  í.  \ýroba  dětských  \n- 
zíků  a  j.  rozmanité  živ- 
nosti. —  Obchod  jest 
v  čilých  rukou ;  jako 
zvláštnost  lze  uvésti,  že 


tu  není    usazen   ani  je- 
diný žid. 

\'  Počátkách  narodil 
se  r.  1629  Tomáš  Pěšina 
z  Cechorodu,  potomní 
kanovník  svatovítský 
a  biskup  smederevský. 
badatel  historický,  jenž 
byl  sice  smýšlení  fana- 
ticky katolického,  ale 
při  tom  upřimn\''  Cech 
maje  společné  snahy 
s  Balbínem;  f  r.    1680. 

(Pamětní  desku  jeho  lze  spatřiti  na  městském  domě).  Z  Počátek  i)0cház(  ji 
oba  bratří  Škodové.  Starší.  Jakub,  nar.  I83,=i  a  zemřel  r.  1885  jako  gymn. 
ředitel  v  Přerově  na  Moravě,  kde  získal  si  neocenitelných  zásh  h 
o  kulturní  rozvoj  tohoto  města;  mimo  to  pod  pseudonymem  ..J.  Po- 
čátecký"  přeložil  mnoho  francouzských  dramat  a  vydal  též  dobié 
školské  učebnice  franc.  jazyka.  Mladší  bratr,  Antonín,  nar.  r.  18o9. 
byl  ředitelem  gymn.  v  Domažlicích  a  v  Příbrami,  a  proslul  obratnými 
překlady  Odyssey  a  Illiady.  jakož  i  Vergilovy  Aeneidy.  R.  1826  níi- 
rodil  se  v  Počátkách  Frant.  Ptáček,  potomní  notár  v  Jindř.  Hradci, 
jenž  jako  poslanec  na  sněmu  českém  počítán  byl  svého  času  k  předním 
zástupcům  národa  a  jako  obratný  řečník  porážel  požadavek  Xěmcu 
na  rozdělení  Cech.  V  rodině  Brdlíkově  dlela  nějakou  dolní  osiřelá 
Zdeťika  Havlíčkova,  nalezši  v  paní  Josefině  Brdiikové  duši  soucitnou. 
Táž  rodina  vvdala  ušlechtilou  haluz  Boženu  (nar.  1865).  jež  provdavši 


KOSTEL  .SV.  KATEK INY. 


—  284 


se  za  dramatického  spisovatele  K.  \'oitla.  přispívala  do  různ\'-ch  časo- 
pisů a  zejména  v  oboru  lidumilenstvi  horlivé  působila.  Z  druhé  linie 
Brdlikovy  rodiny  pochází  Frant.  Brdlík.  i^ed.  gymn.  v  Roudnici,  autor 
výborné  knihy  , Průvodce  dějin  všeobecných".  V'  Počátkách  ztrávii 
své  dětství  znamenitý  hudební  skladatel  Vítězslav  Novák,  odkudž  po 
smrti  svého  otce,  lékaře,  r.  1882  s  matkou  do  Jindř.  Hradce  se  odebral. 
Počátky  jsou  rodištěm  slavného  symbolického  básníka  Otakara  Bře- 
ziny (rodným  jménem  Václava  Jebavého),  jenž  se  tu  r.  1868  jako  syn 
chudého  řemeslníka  narodil.  Vj^chodiv^  tu  školu  měšťanskou,  odebral 
se  na  realku  do  Telče  a  potom  věnoval  se  učitelství;    nyní    jest  odb. 

učitelem  v  Moravských  Budějovicích. 
Počátky  jsou  sídlem  okresu,  jenž  měří 
1,S9'68  km-  a  čítá  13570  obvv. ;  na 
i  knf  tudíž  průměrně  8,S  duší.  Z  plochy 
zaujímají  role  5 1 '670,  louky  15'8"/o,  za- 
hrady jen  0-27o,  lesy  23-27o,  pastviny 
a  pláně  5"27o,  plocha  vodní  a  neplodná 
4"/(,.  Poměrně  velká  plocha  luční  vy- 
světluje se  dostatkem  vláhy,  jakož  i  tím, 
že  místy  těžká,  místy  zase  písčitá  půda 
lépe  se  hodí  za  louku  než  ku  zpraco- 
vání na  ornici.  Ač  podnebí  jest  drsné 
a  poloha  \vsoká  (tři  čtvrtiny  půdy  nad 
600  in  vyvýšeny),  přece  hospodářské 
poměry  při  racionelním  spůsobu  ho- 
spodařeni i  co  do  v\'těžku  plodin  i  co 
do  chdvu  dobytka  jsou  jiříznivě.  Ovoc- 
nictvi  mělo  by  se  více  péče  věnovali. 
Počátky  staly  se  známými  též 
blízkými  1  á  z  n  ě  m  i  K  a  t  e  ř  i  n  s  k  v  mi. 
Na  jižním  svahu  Lísku  ve  výši  710  m 
v  líbezném  zátiší  hlubokých  lesů  ukrytá 
dčdinka  zr  4  slalků  sestávající,  dala  jim  své  jméno.  Již  v  16.  století 
s  á\al  tu  kostehk;  roku  1770  znova  \ystavěn  ve  slohu  barokním. 
Níže  kostelíka  j'^ou  lázně,  jichž  podstatou  jsou  výtečné  vlastnosti 
zdejší  horské  \ody.  kterou  prof.  Hueppe  a  (iintl  nazvali  ideální.  \\- 
\-ěrá  něiuilika  |)rameny,  z  nichž  tři  nejmocnější  kryty  jsou  kaplič- 
kami. Jsou  to  iHamcn  sv.  Kateřiny  na  severo-západním  svahu  táhlého 
i^.ávrší,  jež  od  Lísku  odbočuje,  potom  pramen  sv.  Markéty  a  pramen 
s\-.  \'ojtěcha.  oba  na  jižním  s\ahu.  Prvý  jest  nejvydatnější  a  ten  dal 
základ  k  zdejším  lázním.  Má  stálou  teplotu  až  7"  C.  \'  lázních  samých, 
a-^i  loo  kroků  vzdálených,  kam  voda  potrubím  se  přivádí,  otepluje  se 
i:a  7'5"  C.  \'\'tečná  voda.  čist\'  horský  lesní  \zduch   a   přiměřená    po- 


PRAMEN  SV.  MARKÉTY 
V  LÁZ.\1CH  S\'.  KATEŘINY. 


285  — 


loha,  samy  sebou  příznivě  mohou  působiti  na  otřesené  zdraví;  píi- 
stoupí-li  k  tomu  pecMivá  kúra  a  vhodná  dieta,  může  se  docíliti  zname- 
nitých v\'sledků.  Před  časem  bývah'  tu  lázně  parní  a  sprchové;  v  no- 
vější době  přeměněny  však  byly  v  ústav  vodoléčebný,  jenž  vyhovuje 
i  přísným  požadavkům.  Zvláštní  oddělení  tvoří  lázně  vzduchové  k  užití 
světla  slunečního,  konečně  i  elektrické  lázně  světelné.  Proudy  elektrické 
a  massáž  doplňují  úspěšné  léčení.  Lázně  mají  též  vlastní  mlékárnu. 
Okolí  poskytuje  osvěžující  procházky.  S  Lísku  a  s  výšiny  Leskovecké 
otvírá  se  k  severu  a  severo-v5'chodu  panorama  rozvlněné  vysočiny 
na  půdě  české;  s  blízkého  Strážního  kopce,  as  2  km  na  západ  od 
lázní,  jeví  se  pohled  na  mohutnou 
massu  žulovou  na  půdě  moravské, 
z  které  do  výše  836  m  \-yniká  Ja\o- 
řice,  nejvyšší  to  hora  českomoravské 
vysočiny  vůbec.  Po  silnici  do  Počátek 
jest  as  půl  hodiny  pěší  chůze,  ale  milá 

to  procházka  s  půvabnými  pohledy; 
jiná  krátká  silnička,  lesem  ražená,  spo- 
juje lázně  s  hlavní  silnicí  Počátecko- 
Jihlavskou. 

Malou  hodinu  cesty  na  západ  od 

Počátek  leží  město 

ŽIROVNICE.  Z  fádního  svého  okolí 

vvnořuje     se     návrší     osazené     domy 

městskými,    nad    něž    týčí    se    kostel 

s  věží,  ale  všechno  to  převyšují  mas- 

sivní  budovy  a  dvě  věže  starého  hradu, 

jenž    tu   strmí    na  skalnatém  výběžku 

omývaném    na   jižní  a  západní  straně 

dlouhým  rybníkem.  S  okolních  návrší 

vyhlíží  město  i  s  hradem  romanticky. 

Přístup    do  hradu    od  pláně  se  strany 

města  býval  ztížen  hlubokým  příkopem 

a  zdvihacím  mostem;  příkop  nyní  z  části  zasypán    a  křovím    osázen. 

část  pak  překlenuta  mostem  kamenným.  Branou  anebo  menší  fortnou 

v  právo  brány  vchází  se  do  předního  dvora,  v  němž   po   levé   straně 

zdvihá  se  okrouhlá  hláska,  která  ještě    do    nedávná   měla   cibulovitou 

střechu  s  lucernou;  na  právo  počíná  dlouhá  fronta  západní,   ku  které 

přiléhá  nejstarší  část  jižní,  bývalý  to  starý   palác    s   druhou    věží.    od 

něhož  napříč  vystavěné  pořadí,    směřující    ku    středu    fronty    západní. 

tvoří  druhý  trojúhelníkový  dvůr,   spojený    s    prvým    dvorem   as    2(»  m 

dlouhou,  klenutou  branou.   Nejzajímavější  částí  hradu  jest  ovšem  starý 

palác  na  jihu ;  vysoká  věž,  až  do  dvou  pater  okrouhlá,  ve  třetím  patře 


PRAMEN  SV.  VOJTĚCHA 

V  Lázních  sv.  Kateřiny. 


-    286  - 

mnohohranná.  má  střechu  mansardskou.  \'e  starém  paláci  uijoutá 
hradní  sklenutá  kapie,  v3^zdobená  starxmi  malbami  nástěnnými  z  r.  1490, 
jež  nedávno  po  otlučení  omítky  byly  odhaleny.  Za  ní  směrem  jižním 
nachází  se  b\''valá  mučírna.  \'  I.  patře  věže  jest  v  podlaze  čtvercový 
otvor,  jímž  vězňové  bývali  dolů  spouštěni,  aby  hladem  byli  mořeni. 
A'  druhém  patře  paláce,  jež  nj^ní  jest  sníženo  a  za  půdu  užíváno,  bý- 
vala veliká  hodovní  síň.  Hrad  jest  nyní  jen  částečně,  totiž  pokud  slouží 
za  obydlí  úředníkům  panským,  ob\''ván.  Kostel  založen  byl  současně 
s  hradem  a  míval  opodál  dřevěnou  věž.  Nynější  stavba  pochází  z  II. 
polovinv  minulého  století.  Před  zámkem  stojící  šp\'-char  také  jest  po- 
zdějšího i)uvodu. 

Také  v  Žirovnici  starodávné  soukeniclvi  vyvrcholilo  dnešní  továrnou 
na  sukna,  jež  náleží  p.  Jos.  Brdlíkovi.  Za  to  vyvinula  se  značnou  měrou 
vvroba  zboží  perlefového,  jímž  valná  část  obyvatelstva  nejen  tuto.  ale 
i  v  okolí  se  zab5'vá.  Krom  toho  jest  tu  parní  ml\''n.  lihovar  a  cihelna 
—  průmvsl  tedy  dosti  \y\inut.  Nejnověji  zřízena  tu  i  parní  mlékárna. 
A'ětšina  ol)v\atelslva.  jehož  jest  asi  do  2600,  živí  se  ovšem  polním 
hospodařením.  Jest  tu  čilá  záložna,  s  jejíž  pomocí  postavena  nová  bu- 
dova školní  a  zřízena  mesiánská  škola  chlapecká;  z  dřívějška  jest  tu 
l)růmvslová  škola  i)okračovací. 

Okolí  Žirovnické  od  nejstarších  dob  patřilo  rodu  pánů  z  Hradce. 
Prvv  známý  držitel  uvádí  se  Oldřich  z  Hradce  r.  1358.  Za  něho  stavěn 
vlastní  hrad.  Z  té  doby  pocházejí  věž  hláska  na  předhradí.  věž  zadní, 
okrouhlá  liašla  \'  západní  frontě  a  hlavní  zdi  starého  paláce.  K.  \39'A 
xiádl  na  Žirovnici  Kamarél  z  rodu  pánu\-  z  Lukavce.  Byl  horliv5'^  ka- 
lišnik  a  odpovédnx'  nepřítel  katolického  pána  z  Rožemberka.  Syn 
Purkarl  koujMl  r.  1437  manský  hrad  Kámen,  který  však  r.  1456  prodal 
bratřím  Trčkům  z  Lípy.  R.  1485  koupil  zboží  Žirovnické  Václav  \'encelík 
z  Vrchoviší,  pocházející  z  havířské  rodiny  Kutnohorské,  v  jehož  rodě 
zůstalo  až  do  r.  1544,  kdy  bylo  prodáno  Albrechto\i  z  Gutšteina.  Jeho 
\nuk  Šebestián  postoupil  r.  1564  panství  Žirovnické  Jáchymovi  z  Hradce; 
irnkráte  obsahovalo  panství  hrad.  městečkf)  s  2  mlýny,  vsi  Vlčetín. 
Zdešov.  Jakubín.  Cholunnou.  tvrz  Štítnou  s  dvorem  poplužním,  pustou 
ves  Ždárek  a  řeku  Panskou.  K  tomu  Jáchym  připojil  Počátky  s  ně- 
kterými vesnicemi.  Jediný  jeho  syn  Adam  z  Hradce,  horlivN-  katolík, 
uvázal  se  v  panství  r.  1568  a  udělil  Počáteckým  některé  výsady.  Po 
jeho  smrti  vládl  rodinným  panstvím  poslední  svého  rodu.  Jáchym 
Oldřich  z  Hradce,  r.  1604  zemřelý.  Statky  zdědila  sestra  Lucie  Otilie. 
manželka  Viléma  Slavaty  z  Chlumu  a  Košumberka.  Ta  r.  1606  potvr- 
dila Počáteckým  jejich  xýsady.  .Manžel  její  \yprosil  Žiro\  nickým  ob- 
darování na  dva  výroční  trhy. 

Po  defenestraci  r.  1618  Slavata  prohlášen  od  stavů  za  nepřítele 
země  a  jemu  i  manželce  jeho  jejich  statky:  Stráž,  Hradec,  Bystřice  a 


-  287  - 

Žirovnice  odňaty;  ale  po  l)itvě  Bělohorské  manželř  Sla\ato\i  vrátili 
se  do  Cech  a  opětně  ve  s\'ě  panství  se  uvázali.  Lucie  odměnila  Počá- 
tecké  za  vytrvalost  ve  víře,  jakož  i  v  náhradu  za  škody,  jichž  otl 
stavovského  vojska  utrpěli,  právem,  aby  měštané  uvnitř  hradeb  směli 
pivo  vařili.  Po  její  smrti  r.  1632  stal  se  pánem  statků  manžel  její  \'ilém. 
jenž  Zirovnickým  znova  v\'sady  stvrdil. 

Po  bitvě  u  Jankova  Švédové  pod  Torstensonem  zmocnili  se  Ji- 
hlavy, odkudž  do  okolí  silné  tlupy  na  drancování  vysílali.  Xásilí  jejich 
zakusilo  i  město  Počátky,  jež  bylo  vypleněno,  a  jeho  pri\ilegia  a  svo- 
body zničeny.  Švédové  opanovavše  i  hrad  Žirovnický.  celé  okolí  drželi. 


ZÁMEK  V  ZIROVNICI. 


až  cis.  VLitlce  Walter  onen  oblehl  a  na  Švédech  dobyl:    při  tom  hrad 
velice  byl  poškozen. 

Vilémův  syn,  Adam  Pavel  Siavata.  ujav  se  r.  \652  panství,  hleděl 
poddan5'm  utrpěné  škody  nahraditi.  Počáteckým  obnovil  stará  jejich 
práva;  robotu  omezil  jim  na  2  dni  v  roce  a  to  tak,  aby  ty  dni  na  ho- 
nění zvěři  V}'cházeli.  Avšak  již  r.  1657  Adam  zemřel  bezdčtek.  Po 
něm  následovali  postupně  tři  synové  mladšího  jeho  bratra,  a  když  po 
smrti  všech  čtvrts'  bratr  Karel,  generál  řádu  Karmelitánského  \'  Římě 
(r.  1691)  z  řehole  vystoupiti  nechtěl,  dělily  se  o  statky  dědičky  po 
přeslici.  Stráž  a  Žirovnicj,  k  níž  Počátky  trvale  přiděleny,  dostala  Anna 
Lucie,  provdaná  Sternberková.  Manžel  její  Adolf  \'ratislav  ze  Štern- 
berka   dal    především  opraviti  sešl\-  a  zanedban\-    hrad.    aby    se    stal 


—  288 


sídlem  pohodlným.  Syn  jeho  Leopold  r.  17U7  Počáteckym  i  Žirovnickým 
znova  výsady  jejich  potvrdil.  Za  manželku  měl  Marii  Annu,  kněžnu 
ze  Svarcenberka.  Zemřel  r.  1745  a  pochován  jest  v  rodinně  kapli 
v  kostele  Pražském  sv.  Víta.  Panství  Žirovnické  jest  dosud  v  držení 
rodu  Šternberského. 

V  okolí  Žirovnice  jsou  tyto  osady:  níže  při  říčce  Vlčetin.  dťde 
při  silnici  Hradecké  Z  d  eso  v:  při  horním  toku  Zirovnicky  v  levěm 
poříčí  Jak  ubin  a  Cholunná,  na  její  levém  přítoku  Ctibor.  Při  po- 
toku Brijdku.  jenž  s  pravá  do  Žirovničky  teče,  Stranná,  níže  Litko- 
vice.    od  nichž  na  západ  každému  Cechu  památná  ves   Štítná,    ve 


:-r^ 


.,.'.i^ 


r\'RZi.ŠTÉ  S  POMNÍKEM  TOMY  ZE  ŠTÍTNÉHO 
VE  ŠTÍTNÉM. 


které  stá\ala  rodná  tvrz  ušlechtilého  zemana  Tůmy  ze  Štítného,  jenž. 
jsa  jedním  z  prvých  odchovancův  Karlo\-y  pražské  university,  měl 
od\-ahu  o  vyšších  věcech  tilosoíických  psáti  lidu  s\ému  po  česku. 

Od  Litkovic  stoupá  se  do  mírného  návrší,  na  němž  od  této  strany 
lze  spatřiti  jen  krajní  nejhořejší  slaxeni;  teprve  s  hřebene  návrší  pře- 
lil('dnouli  Izr  celou  vesnici,  jejíž  statky  ve  dvou  řadách,  značně  od 
s<be'  vzdálených,  svažují  se  po  mírném  sklonu  k  západu.  Již  za  dob 
Tómových  pra\á  (severní)  strana  vesnice  náležela  zboží  Kamenickému. 
l>'\á  (jižní)  byla  statečkem  Tómovým.  A'  této  části  hned  nahoře  na 
návrší  stávala  jeho  tvrz.  na  jejímž  místě  uprostřed  zbytků  valu.  kterým 
tvrz  bývala  obehnána,  stojí  nyní  kovárna.  Zdivo  zašlé  tvrze  a  většinou 
i  valů  rozebráno  bylo  kdysi  ku  stavbě   chalup:    dolního   valu    použito 


28c»  — 


k  zadrženi  vody.  čimž  \znilvl  jak\''si  ryljniťck.  Při  dolním  valu  stojí 
stromovím  zastíněna  malá  kaplička.  Má  se  za  to,  že  nejbližší  statek 
při  valech  stoji  na  místě  Tómova  poplužního  dvora.  R.  1901  na  pří- 
hodném místě  valu  postaven  památce  Tómově  kamenn\'  jehlancovS' 
jjomník  s  medailonem  na  jehlanci  a  votivní  deskou  na  soklu.  Při 
u])ravování  základů  pro  pomník  vykopány  některé  zbytky  nádob  a 
(>rnamentovan\'ch  kachlů,  jež  odevzdány  Pražskému  Museu. 

Rozhled  od  tvrziště  ku  Ždáru  na  mírnou  pahorkatinu  a  dále  na 
ri)\  inu  Jindřicho-Hradeckou  není  prost  zvláštního  půvabu:  krajina  sama 
(lyse  klidem  a  dojatému  návštěvníku  zdá  se.  že  mírn\''  vánek  šepce 
tklivou  dumu  jako  ohlas  dá\n\-ch.  zašlých  dob. 

K-  řišer. 


JINDXICHUV  HRADEC 

ÍSE  STRANY  JIHOVÝCHODNÍ). 


XLII.  OKRES  JINDŘICHOHRADECKÝ. 


\'  době.  kdy  střední  Cechy  několik  set  let  již  byly  osídlenv.  mělv 
svá  knížata,  své  dějiny  a  samorostlou  kulturu  slovanskou,  bvl  jiho- 
východní kout  země  české  stále  ještě  krajem  nehostinným.  Celé  jiho- 
\ýchodni  Čechy  byly  až  do  konce  XII.  stol.  porostly  mohutným,  nepro- 
stupným pralesem,  jímž  jen  na  některých  vhodných  místech,  jako 
na  př.  od  Landštýna  přes  Stráž,  do  nitra  Cech  vedly  zemské  stezky. 
Tento  ])rales  byl  [přirozenou  mohutnou  zemskou  hradbou.  Jim  nepřítel 
nikdy  netroufal  si    do    Cech    \niknouti.   zvláště   když  přístup   do  země 


—  2"0 


České  byl  valně  ještě  stížen  ohromnými  močály  a  bažinami,  stezky 
zemské  pak  bedlivě  byly  střeženy  strážemi.  Zbytek  b\^valého  pohra- 
ničního pralesa  chová  se  na  památku  v  revíru  markytském  u  Stráže. 
Hojná  ložiska  rašelin\',  v  krajině  této  se  V3'skytující.  jsou  pozíjstatky 
těchto  velik5'ch  močálů. 

Osídleníjindi^ichohradecka  provedeno  bylo  v  13.  století,  když  mocným 
Vitkovicům  celé  jihov\'chodní  a  jižní  Čechy  v  úděl  se  dostaly.  Aby 
tato  krajina  rychleji  osídlena  byla,  povolali  sem  hradečtí  páni  mnoho 
Němců  ze  Švábska.  Ti  jali  se  pak  prales  káceti  a  na  půdě  takto  zí- 
skané osadv  zakládati.  Tak  vzniklo  kolem  Jindi^.  Hradce  17  němcckvch 


JINDŘICHŮV  HRAD 

(OD  JIHOVÝCHODUJ. 


vesnic,  jichž  jména  konči  na  .schlag".  Čtyři  z  nich  mají  pozoruhodnou 
koncovku  „les":  Hosterschlagles  (Hostějoves),  Niederschlagles  (Dolní 
Lhota),  Oberschiagies  (Horní  Lhota),  Radeinles  (KadounkaJ.  Tři  okolní 
vesnice  jmenují  se  Ždáry. 

Osídlení  zdejší  krajiny  Němci  bylo  velikou  i)o)itickou  chybdu 
pánů  z  Hradce,  již  nám  nyní  jest  odpykávati. 

Kolonisátoři  měli  zde  práci  dosti  krušnou,  zvláště  \'  místech  ba- 
žinatých. Svedením  vody  do  mohutných'  četn\'ch  nádržek,  nynějších 
velko]ep\'ch  rybníků,  nabyl  kraj  nové  tvářnosti,  nového  kulturního 
a  hospodářského  významu,  zcela  odlišného  od  jiných  krajin  Cech. 
Odvodněná  půda  stala  se  jilodnou  a  založením  četných  velik\''ch  ryb- 


201   - 


mkú  na  Hradecku,  v  míře  ovšem  ještě  větši  na  Třeboňsku,  byl  dán 
základ  k  velkolepému  chovu  ryb,  jenž  nemá  v  celé  říši  sobě  rovného. 
Jakoby  rarovn\'m  proutkem  dotknut,  stal  se  po  mnoha  věkíi  neho- 
stinný a  nepřístupn}'  tento  kout  Cech  krajem  roztomilým,  skytajícím 
mnoho  krás  přírodních.  V  okolí  Kumžaku,  Kamenného  Malíková  a  Jin- 
dřiše  najde  cestovatel  vděčné  půvabné  horské  lesní  partie,  v  údolí 
hradeckém  stříbří  se  pás  tiché  Nežárky  a  kolem  dokola  lesknou  se 
hladiny  velkých  i  menších  rybníků  s  bohatou  zvířenou  a  květenou 
voflní.  Hladiny  jejich,  zdobené  ostrovy  bílých  leknínů  a  žlul\-ch  stulíku. 
l)rázdi  divoké  kachny,  potápky  a  lysky.  ^'  pustých  pobřežních  ráko- 
sinách  zlatem  lesknou  se  vvsoké    stvolv  \odního    kosatce    a   nalézají 


JINDŘICHŮV  HRAD 

(OD  JIHOZÁPADU). 


zde  úlulku  celé  roje  hnízdících  tu  rákosníků,  roháčů,  racku  a  mořskxch 
vlaštovek. 

rtvarem  náleží  cel\''  okres  prahorám.  Panující  horninou  jest  zde 
tedy  žida  a  rula.  Rula  jest  šedá.  plástevná.  na  cizí  vložky  chudá.  Jest 
zde  i  granulit  se  stopami  amfibolu.  (/  Stříbrce  nalezen  byl  sienit. 
Hojn('  a  mohutné  jsou  alluvialní  nánosy  písku  a  hlíny,  zvláště  mezi 
J.  Hradcem  a  Stráži,  kdež  se  i  kaolin  dobývá.  L'  rybníka  kaěležského 
a  biatskeho  jsou  ložiska  rašeliny  as  o  23(»  ha.  Jiná  rašeliniště  jsou 
u  Stráže.  Kašídina  zdejší  skytá  málo  \ýhřevné  palivo.  U  Jindřichova 
Hradce  jest  nepatrné  ložisko  rudy  manganové.  Půda  jest  po  výtce 
chudá,  postrádajíc  úplně  látek  vápenitých. 

Soudní  okres  jindřichohradeckx'  hraničí  na  severu  s  okresem  ka- 
menickým a  počáteck\''m.  na  v\'chodě  s  mora\sk\-mi  okresy  telečskxm 


_  292  — 

a  dačickvm.  na  jiliovýchodč  s  okresem  ndvoln-slriekým  a  dolnora- 
kouskvm  okresem  ličovsk\-m.  na  jihozápadě  s  okresem  třeboňským. 
na  severozápadě  pak  s  okresem  Veselským. 

Rozloha  okresu  jest  504'24  knř.  Okres  přísluší  k  pahorkatině  česko- 
moravské. Terrain  jeho  jest  celkem  mírně  zvlněn  ;  značnější  výpnuliny 
jsou  na  severu  s  nejvyšším  bodem  .("ertúv  kámen"  (629  m).  Povrch 
okresu  sklání  se  od  severu,  východu  i  jihu  do  mohutného  údolí  jin- 
dřichohradeckého, jímž  protéká  řeka  Nežárka.  U  Stráže  rozvinuje  se 
tento  z  prvu  stisněnv  údol  v  kraj  rovinný.  Menši  romantická  údolíčka 
jsou  v  Jindřiši  a  Kamenném  Malíkově.  Průměrná  výška  okresu  jcsl 
560  m.  Nejnižší  bod  jest  u  zámku  jemčinského  (424  nu.    K    severový- 


NEJST.ARSI  CAST  Jl.XDKICHOVA  HR.ADU. 


chodu    a  jihozáj)adu   jest  krajina    otevřená,    nechráněná.    \  vdaná    stu- 
den\^m  větrům  severním.  Průměrná  teplota  roční  jest  7'4  — 8'3"  C. 

Následkem  značnějšího  \v\ýšeni  ])U(ly  ])Očíná  tu  setba  jarní 
teprve  v  polovici  dubna,  v  hornatější  xýchodni  a  jižní  části  okresu 
i  později.  vSetba  ozimní  počíná  v  měsíci  září.  Vodních  srážek  jest  větší 
množství  nežli  na  Třeboňsku.  Po  stránce  hydrografické  jest  Jindřicho- 
hradecko převážně  krajem  rybničním  a  zaujímá  v  té  příčině  hned  druhé 
místo  po  Třeboňsku.  Veškeré  vodstvo  náleží  do  povodí  vltavského. 
\\vměra  všech  rybníků  jest  22(X)  //a.  Panslxi  hradecké  samo  má  Ih' 
rybníků  o  1272  ha.  Největší  rybník  jest  holenský  u  dvora  Hoiná 
(244  ha),  kačležský  u  vesnice  Kačlehy  (197  ha).  Krvavý  u  Člunku 
(8:^7  ha),  Vajgar  u  J.  Hradce,  lásenický  u  vesnice  Lásenice,  staňkovský 
u  Staňkova,  ratmírovský  u  Mal.  Ratmiro\a.  Hejtman  u  Rozkoše,  muti- 


2')J 


STARÉ  MĚSTO  V  JINDI^  HRADCI. 


nč\'esk\'  u  Mutin("'\'.si.  Ivo- 
morný  u  Strmilova,  Dřevo 
u  Horní  Pěné  a  Roh  li  dvora 
Drahýšky.  Kromě  těclilo  ve- 
likýcli  rybníků  jcsl  v  okrese 
ješlě  v<'liký  počet  rybníků 
menších,  jichž  jde  ik)  sel. 
Hkivním  lokem  krajiny  jin- 
dřichohradecké jest  řeka  Ne- 
žárka, jež  vzniká  z  potoka 
kamenického.  Od  Jarošova, 
kde  přijímá  potok  žirovnickx', 
protéká  ůdohmi  v  mírné  pa- 
horkatině  \'  čáře  xlnité  smě- 
rem jihozápadním,  u  Jimh^chova  Hradce  přijímá  potok  jinihMšský  a  obrací 
se  k  jihu.  LI  Lásenicc  pak  k  západu. 

Dle  sčítání  z  r.  1900  žije  v  okrese  ,Wi.8.SS  oby\atei.  z  nichž  jesl 
28.915  Cechij  a  9.938  Němců.  Jest  tudíž  okres  jindřichohradecký  pře- 
vážně okresem  českým.  Obě  národnosti  jsou  v  okresu  starousedlé  a 
snášejí  se  vedle  sebe  poměrně  dosti  klidně,  jsouce  hospodářsky  \  zá- 
jemně  na  sel^e  odkázány.  Hospodářská,  národní  a  politická  organisace 
jest  však  u  Němců  daleko  lepší,  než-ii  na  straně  české.  České  ob\  \a- 
lelstvo  jest  zde  rozraženo  německou  zátokou,  jež  z  Rakous  sem  vy- 
bíhá a  jejíž  konečným  bodem  jest  vesnice  Lodtéřov  (n.  Riegerschlag). 
Město  Jindřichův  Hradec  tvoří  na  této  zátoce  německé  ostrův-ek,  kolem 
dokola  obklíčeno  jsouc,  až  na  českou  vesnicí  Skrýchov.  sam\'mi  ně- 
meckými osadami.  České  obyvatelstvo,  usazené  hlavně  na  pravém 
břehu  řeky  Nežárky,  náleží  k  velikému  národopisnému  okresu  blat- 
skému.  Starol)yiý.  svérázns'  kroj  blatský  lid  vesměs  již  odložil.  Jen 
v  musejích  jsou  ;íhyl]\y 
jeho,  a  to  zvláště  nádher- 
ného kroje  ženského,  za- 
chovány. Německé  oijy- 
vatelstvo  zdejší  mluví  dia- 
lektem bavorsko -rakou- 
ským. 

Způsob  hospodářství 
])olního  jest  úsporný  se 
svobodným  střídavým  i)0- 
stupem.  Hlavní  plodinou 
v  zdejším  kraji  jest  oves 
a  žito,  z  okopanin  zemáky 
a    řepa,    z    píce    jetel    a 


NOVÝ  PALÁC  JINDK.  HRADU 

S  .-VRKÁDAMI  NA  TŘETÍM  HRADNÍM  NÁDVOŘÍ. 


294  — 


směsk\'.  Lesní  půda  zaujímá  13.032  ha.  z  čehož  polovina  pi^ipadá  na 
velkostatky.  Lesy  jsou  i)0  v\'tce  jehlirnaté.  V  obecních  lesích  převládá 
l)orovice.  na  velkostatcích  smrk.  Celkem  daří  se  tu  lesům  dobře.  Ne- 
malého významu  jako  lesy  mají  i  rybníky,  jež  každého  roku  poskytují 
bohatého  výtěžku.  \ý\o/.  ryb  provádějí  velkoobchodníci,  kteří  z  pravidla 
\eškeré  r3'by  ze  všech  rybníků  od  velkostatků  hned  před  lovem  zakupují 
a  vyvážejí  do  \^ídně,  Hor.  Rakous,  Prahy,  Saska.  Bavor  a  Hamburku. 
Kíční  a  potoční  rybářství  jest  úplně  zanedbáno,  ač  chov  pstruhů  v  horských 
potocích  dobře  by  se  vyplácel. 

Ovocnictví  valně  se  nedaří,  ježto  pozdní  jarní  mrazy  květ  poško- 
zují. Včelařství  pěstuje  se  pouze 
ze  záliby.  —  Velkoprůmysl  jest 
v  okrese  slabě  zastoupen.  Ještě 
před  50  lety  kvetl  zde  průmysl 
soukenick5\  nyní  není  zde  po 
něm  ani  stopy.  Také  mlynářství 
a  koželužství  jest  v  úpadku.  Po- 
měry dopravní  jsou  ]jřiznivě  a 
podporují  obchod.  Okresem  pro- 
bíhá českomoravská  příční  dráha 
a  dvě  úzkokolejné  dráhy,  Jindř. 
Hradec-Nová  Bystřice  a  Jindři- 
chův Hradec-Obratany.  RíšskS'ch 
silnic  jest  21^/rt,  okresních  \'i'lkin. 
Chudé  obyvatelstvo  okresu 
jest  jioukázáno  hlavně  ku  \zdělá- 
\áni  půdy.  Jindřichohradecko  jest 
silněji  zalidněno,  než-li  okres}'' 
okolní.  Stálým  drobením  statků 
však  stav  selsk\'  mizí  a  ob\'va- 
telstvo  chudne.  V  celém  okresu 
jest  velik\'  nedostatek  dělného 
lidu,  který  z  jara  hromadně  od- 
chází za  výdělkem  vvmosnějším 
do  Rakous.  hla\ně  do  Vídně.  Nedostatek  pracovních  sil  jest  tak  citeln\'', 
že  mnozí  majitelé  selsk\''ch  usedlostí  \ážně  o  tom  přemýšlejí,  že  část 
jiůdy  svě  nechají  vůljec  ladem  ležeti,  ježto  nejsou  s  to.  aby  potřebné 
])ráce  sami  na  nich  konali. 

Polilickvm  a  soudním  středem  okresu  jest 


PORTÁL  NOVÉHO  PALÁCE  JIXDK.  HRADU. 


JINDŘICHŮV  HRADEC,  nejčelnější,  historicky  památně  město 
na  českém  jihovýchodu.  Rozkládá  se  malebně  v  mohutném  údolí  po  obou 
březích  řekv  Ncžárkv.    Na  jihovvchodní  straně  iiřilěhá  k  městu  velikv 


-  295  - 


rybník  ^Vajgar",  kamenným  mostem  na  dvě  nestejné  části  i-ozdělcn\-. 
Město  čítá  nyní  738  domů  a  9.285  obyvatel,  z  nichž  jest  8.756  Cechů 
a  toliko  529  Němců.  Vznik  města  klade  se  do  začátku  osídlení  zdejší 
krajiny,  jež  stalo  se  kolem  r.  1200,  kdj^ž  tou  dobou  Vítkovci  Jindřich  na 
ostrohu,  utvořeném  řekou  Nežárkou  a  potokem  jindřišsk\'m  pevnou 
vodní  tvrz  si  vystavěl,  obehnav  ji  hradbami  a  obklopiv  ji  kolem  do  kola 
vodou.  V  podhradí  vzniklo  nejprve  Staré  město,  se  znamenit\'m.  z  XV. 
století  pochodícím,  opevněním  o  třech  branách:  novoměstské,  rybnickě 
a  nežárecké,  z  nichž  tato  jedině  se  dosud  zachovala,  postupem  času 
pak  kolem  něho  předměstí  novo- 
městské, nežárecké  a  václavské. 

findřichův  Hradec  byl  mě- 
stem poddaným  či  šosovním  a 
náležel  k  panství  pánů  hradu  Jin- 
dřichova. Potomci  jejich  zvali  se 
páni  z  Hradce  a  měli  ve  znaku 
zlatou  pětilistou  růži  v  poli  mo- 
drém. Vádii  zde  až  do  r.  1604. 
kdv  rod  tento  Jáchymem  Oldři- 
chem po  meči  vymřel.  Lucie  Olilie. 
sestra  předešlého,  provdavši  se 
za  Viléma  Slavatu,  vládla  zde 
samostatně  až  do  smrti  své  r.  1633. 
načež  drželi  zámek  a  panství  hra- 
decké Slavatové.  Marie  Josefa, 
poslední  Slavatova.  provdala  se 
r.  1687  za  Heřmana  Jakuba  Čer- 
nína z  Chudenic  a  pak  přešlo 
panství  hradecké  na  rod  hrabat 
Černínů,  v  jichž  majetku  podnes 
se  nalézá.  Tyto  tři  mocné  panské 
rody  pracovaly  na  zvelebení  města 
svého,  které  s  česk\'m  lidem 
všechny  radosti  a  strasti  prodělalo 

a  národu  svému  věrno  zůstalo,  ač  od  pradávna  obklopeno  bylo  nč- 
meckvmi  osadami.  Bylo  středem  rozsáhlého  panství,  které  bylo  vždy 
jen  děděno,   nikdy  ale  prodáváno. 

Nejznamenitější  budovou  města  jest  ovšem  star\-  jeho  hrad.  jest 
jedním  z  největších  v  Cechách.  Nebyl  vystavěn  tak.  jak  jest.  najednou, 
nvbrž  v  různých  dobách  a  různých  slozích.  Nejstarší  jeho  část,  hrad 
Jindřichův,  jenž  tvoří  základ  celého  nynějšího  hradu,  jest  vystavěna 
v  slohu  románsko-gotickém.  Další  přístavby  a  přestavby  v  hradu  ko- 
naly se  hlavně  za  Jindřicha  IV.  (1436—1507)  a  za  vlády  posledních  tří 


OLTARIK  MATKY  BOZI 

v  K.\PUČCE  ZÁ.MECKÉHO  FRAUCIMORU 
ZV.  ,BlLÉ  PANÍ". 


296 


pánu    z    Hrailce,    Jáchyma  (vládl  od  r.   1530—1560).    Adama  II.  (\iádl 
I5W-I596)  a  Jáchyma  Oldřicha  (xládl   1596-1604). 

Do  hradu  vstujjujeme  po  mostě,  dříve  zvedacím  a  vrží  hájeném, 
prvou  branou,  za  niž  octneme  se  na  prvním  hradním  nádvoří.  Zde 
jsou  hlavně  obydlí  a  úřadovny  zámeckých  úředníků,  kolny  a  konirn}\ 
K  této  části  přiléhá  pansk\'  pivovar  s  elektrárnou.  Z  tohoto  nádvoří  vedl 
za  star\'-ch  dob  vchod  do  vnitřního  hradu  v  právo.  \'  XVI.  století 
vzniklo  na  místě,  kde  táhla  se  druhá  hradební  zed,  příčné  předhradí. 
jímž    klenutým    jjiúchodem    \-   levo    přicházíme    do    druhého    hradního 

nádvoří.     Na    něm    jsou    panská 
^  obydli,  jednoduše  upra\"ená.     Na 

třetím  velkém  hla\ním  nádvoří 
zvedá  se  na  straně  jihovýchodní 
znamenitá  dvoupatrová  budova 
renaisančni.  Nový  \)íúí\v  zvaná. 
Hned  při  vstupu  do  něho  upoutá 
])ozornost  poutníkova  pěkný  por- 
tál, chráněný  mřížovými  vraty 
bohaté  renaisančni  práce  zámeč- 
nické. V  přízemí  této  budovy 
umístěn  jest  bohatý  archiv  zá- 
meckv'  rodu  pánů  z  Hradce,  rodu 
Slavatovského  a  Černínského. 
Jsou  zde  dále  komnaty  hraběte 
luigena  Černína,  jenž  roku  1906 
správy  panství  se  ujal. 

\'  I.  poschodí  jsou  pokoje 
panski'.  jež  nyní  za  nové  vlády 
iio\ě  se  upravuji,  se  znamenit\mii 
obrazy  a  skvostnou  .šatnici.  K  po- 
kojům přiléhá  tak  zvaná  rožm- 
berská chodba  s  četn\-mi  potlo- 
biznami  ]iředešl\'ch  majitelů  hra- 
du. A'  druhém  poschodí  býval  nádherný  .zlatý  sál".  Na  protější  straně 
jest  starší  budova,  značně  později  přestavovaná,  v  níž  býval  rytířský 
sál  španělský  s  malou  domácí  kapličkou  zámeckého  fraucimoru,  zvanou 
kaplí  „Bílé  i)aní"  \  ujiomínku  na  sličnou  Perchtu  z  Rožmberka,  chof 
nehodného  Jana  z  Lichtenštejna,  pána  na  Mikulově.  Kaple  je  patrně 
dílem  Jindřicha  \\\.  nebof  stěny  její  jsou  ozdobeny  podobiznami  čtyř 
manželek  jeho.  Tato  dvě  stavení  spojili  poslední  páni  z  Hradce  nád- 
hernými dvou|)atrovými  arkádami.  Za  arkádami  jest  neveliká  zámecká 
zahrada  s  rondelovým  ])řekrásným  altanem.  vysta\ěnvm  za  posledního 
pána  z  Hradce  \-  italské  renaisanci.    l*roti  starému  románskému  hlav- 


ROXDKLOVÝ  AL'I'.\N  Jl.XDlý  HR.^DU. 


—  2'*7  — 


nirau  vjezdu  nalézá  se  zámecká  studna.  .U  m  hluboká,  s  ozdobnou  re- 
naisančni  mříži  z  r.   1604. 

Na  straně  severovýchodní  zvedá  se  mohutná,  úctyhodná  budova, 
star\'  původní  to  hrad  Jindřichův  s  kapli  sv.  Ducha  a  s  tak  zvanou 
kapli  sv.  Jiří.  v  níž  jsou  znamenité  fresky,  nyní  obnovené.  v\-jevy  to 
z  legend  sv. -jirských.  Pocházejí  z  r.  \'X\\^.  K  slarému  liiailu  přiléhá 
kulatá  věž,  obecně  hladomor- 
nou zvaná,  proti  ni  pak  byla  za 
Jindřicha  IV.  postavena  věž 
Červená,  v  jejíž  přízemí  jest 
bývalá  zámecká  kuchyně,  v  níž 
vařívalo  se  v  starvxh  dobách 
pro  panstvo  a  služebnictvo  zá- 
mecké a  zejména  také  o  slav- 
nostech udělování  „sladké  ka- 
še." Tato  slavnost  byla  velko- 
lepá hostina  chud\''ch  z  panství 
hradeckého,  jež  ])0  40()  let  kaž- 
dého roku  o  zeleném  čtvrtku 
na  hlavním  nádvoří  zámeckém 
se  konala,  a  to  nepochybné 
na  oslavu  jiamátky  j)oslední 
večeře  Páně.  \'  |)rvnim  patře 
byla  soudnice,  kde  zasedal 
krajský  soud.  Ve  vedlejších 
jizbách  byly  žaláře.  I  soudnice 
vyzdobena  byla  freskami  a  to 
v  spodní  části  zemským  sně- 
mem, v  části  klenutého  stropu 
pak  obrazem  honby. 

StarobylŇ'  hrad  stihl  krutx' 
osud,  týž  a  skoro  současně  jako 
stihl    hrad   Landštýn.    R.   1773 

vznikl  v  pile  pod  hradem  oheň,  jenž  záhy  tak  se  rozšířil,  že  i  ceK'  hrad 
v  plamenech  se  ocitl.  Po  požáru  byly  jednotlivé  části  hradu  jen  nuzně 
krytem  opatřeny  a  od  té  doby  nebylo  ničeho  se  stranv  panstva  pod- 
niknuto na  obnovení  této  starobjdé  památky,  jež  se  jeví  jako  poloviční 
zřícenina.  Teprve  když  r.  1906  hrabě  Eugen  Černín  správv  panství  se 
ujal,  začíná  se  hrad  důkladně  opravovati  a  tak  doufáme,  že  za  jeho 
vlády  bude  starx-  hrad  náš  nejen  zachráněn,  ale  i  k  novému  lesku  yio- 
vznesen. 

Po    hradu    nejpamátnějšími    budovami    \'    městě    jsou   četné   jeho 
kostel^^     Nejpřednější  svatyní  jest  farní  chrám   Nanebevzetí  P.  Marie. 


HRAD.M  STUDNA 
NA  TŘETi.H  Nádvoří  jindR.  hradu. 


—  298  — 


A' vstaven  a  do  nynější  podoby  upra\cn  byl  asi  v  druhé  polovici  14. 
století  v  slohu  gotickém.  R.  1625  povýšen  by!  papežem  Urbanem  VIII., 
zásluhou  hraběte  YW.  Slavaty,  s  farou  na  i)roboštsk\'.  Píed  velikvm 
ohněm  r.  1801.  jimž  celé  město  se  všemi  svými  kostely  bylo  zachvá- 
ceno a  v  popel  obráceno.  b\l\nitrek  jeho  velice  nádherný  a  mnohými 
oltáii  vyzdoben}-.  Nyní  jest  v  něm  toliko  6  oltáíú.  Zásluhou  i)rol)(;»šta 
Jos.    Hofmana    byla    Spulířo\'ská    ka])le  P.    Marie,    znamenitě    gotické 

klenby,  obnovena  a  umělec- 
k\'mi  malbami  \"}'zdobena. 
Za  s|)rá\v  prol)ošta  Dra. 
Aloisa  Jiráka  byla  nákladem 
ji'ho  vkusně  vymalována 
l)resbytéř.  roku  následujícího 
pak  znaěným  pí'ís])ě\kem 
farniku  hla\ní  i  obě  polioění 
lodi.  \"  hrobce  pod  kostelem 
|)Ochováni  jsou  páni  z  Hradce 
a  někteří  Slavatově. 

Kostel  sv.  Jana  Křtitele 
pokládá  se  za  nejstarší  z  ko- 
sleKi  hradeckých.  Alá  vyso- 
kou hlavní  lod  a  poboční 
značně  nižší.  \\vstavěn  byl 
v  |)řechodní  době  \'  slohu 
románsko -gotickém  a  byl 
skoro  celý  vyzdoben  fres- 
kami v  různých  dobách.  Ně- 
které z  nich  byly  před  ně- 
kolika lety  restauro\'ány. 
A'  14.  století  drželi  jej  mi- 
noritě, kteří  jej  a  klášter 
r.  1.^64  za  slušnou  náhradu 
dobrovolně  opustili  a  do  Ji- 
hlavi  přesídlili.  Na  to  Jáchym 
z  Hradce  klášter  jejich  pře- 
měnil ve  špitál  ěi  chudobinec  pro  2(»  mužů  a  20  žen.  Ke  chrámu  ])řilěhá 
\'  |iravo  kaple  sv.  Mikuláše,  znamenitá  to  sta\  ba  architektonická.  \-  Ie\o 
pak  křížová  chodba  s  kaplí  soukenickou. 

Hřbitovní  kostelík  sv.  Václava  vystavěn  byl  \'  (lol)ě  neznámě 
v  slohu  gotickém.  Kaple  stávala  tu  již  r.  139y.  Kostel  měli  \c  správě 
Františkáni.  Mnoho  škody  utrpěl  ve  válce  30leté  a  pak  )>ožárem  r.  I8(il. 
\'  kostele  jsou  některé  zajímavé  starobylé  náhrobky  a  [)ak  zasklenný 
n;ípis  jména  Ježíš,  jenž  ])rý  od  J.  Ka])islrana  i^ochází. 


TKETI  HRAD.NÍ  NÁDVOŘÍ. 

ČÁST  PŮVODNÍHO  HRADU  JINDŘICHOVA. 


—  299  — 

Hřbitovní  kostel  Nejsv.  Trojice  vystavěn  byl  r.  ló'M  stranou  |)(nl 
oboji.  Po  bitvě  běiohorsiié  byl  však  kostel  utrakvistům  odňat  a  ode- 
vzdán katolíkům.  Ke  kostelu  přiléhá  kaple  Pirchanovská,  v  níž  jest 
starobyK'  křidlovx'  oltářík.  Kolem  kostela  rozkládá  se  pěkně  upravenv- 
hřbitov  s  hrobkou  rodiny  Landírassoxy.  v  slohu  řeckodorském  \y- 
stavěnou. 

I''rantiškánský  kostel  sv.  Kateřiny  byl  \yl)udo\án  roku  I47í> 
Jindřichem  I\'.  z  Hradce.  \'yhoř<'l  r.  If)l"^>  a  Iřiul.  \'  hrobce  kostelní 
pocho\án  jest  hrabě  Pavel  Slavala.  Kostel  má  2  rondelo\ě  renaisaněni 
pol)()rní  kaple.  Ke  kostelu  přiléhá  křížová  chodba  a  klášter  s  velikou 
zahradou. 


V.XITŘKK  K.\PI.K  SV.  JIŘÍ. 


Kostel  s\'.  Maří  Magdalenv  vysta\ěn  byl  s  přiléhající  kolejí  pro 
řád  jesuitskx-  Adamem  I.  z  Hradce  a  synem  jeho  Jáchymem  Oldřichem. 
Když  r.  1615  vyhořel,  kázal  jej  Vil.  Slavata  znova  od  základů  \ysta- 
věti.  Po  zrušeni  řádu  jesuitského  byl  kostel  r.  179.'^  v  skladiště  xojen- 
ské  proměněn,  z  koleje  jesuitské  staly  se  pak  kasárny.  \'  hrobce 
pod  kostelem  pochován  byl  Vilém  Slavata  v  rouše  řeholním. 

Kostel  sv.  Alžběty  vystavěn  byl  v  slohu  gotickém  na  konci  mostu 
rybnického  s  bývaK^m  špitálem  pro  13  mužů  a  8  žen.  Roku  15(4  byl 
špitál  Jáchymem  z  Hradce  zrušen,  kostel  pak  r.  1793  rovněž  ziušcn 
a  v  kovárnu  proměněn. 

Kostelík  sv.  Jakuba  s  hrobkou  hraběcí  rodiny  Ccrninské  zvedá  se 
malebně  nad  městem  na  lesnatém  ná\'rší.    jež  oxdádá  údol   hradcckv. 


300  — 


K.  IHW)  vy#la\rl  jej  v  pěkném  slohu  gotickém  hrabe  Eugen  Černín. 
Nedaleko  hrobky  zvedá  se  velmi  malebně  v  sadech  pod  sv.  Jakubem 
evangelický  kostel,  r.    1906  v  moderním  slohu  vystavěn}'. 

Ze  světských  budov  pozoruhodná  jest  městská  radnice  na  velkém 
náměstí,  která  třikráte  vyhořela.  Nynější  podoba  její  jest  z  r.  I8(»l. 
Na  náměstí  vypíná  se  proti  radnici  pěkně  barokní  sousoší  Nejsv.  Trojice. 
Z  no\'ých  ijudov  xyniká  i)alác    městské    spořitelny   v    třídě    Kiegrově, 

palác  Jednoty  záložně  a  ob- 
chodní dům  ..Treviso"  vměst- 
skxch  sadech,  ozdoben\' pěk- 
nými freskami  historick\'mi. 
Nedaleko  jest  dvoupatrová 
budova  škol  chlapeckých, 
v  níž  umístěna  jest  t(''ž 
městská  ojiatrovna.  Nová 
poštovní  budova  právě  se 
staví.  Pozoruhodné  jest  i  re- 
naisanění  nádvoří  s  arká- 
dami dvorce  Bystřičkách 
ě.  8')  v  Kmentové  ulici. 

V  starých  dobách  byl 
Jindřichí^iv  Hradec  důležitým 
městem  a  stanicí  na  hla\ní  cí- 
sařské silnici,  xedoucí  z\'ídně 
do  Prahy.  Z  té  doby  zacho- 
valo se  zde  několik  velkxxh 
zájezdních  hostinců,  které 
však  nyní  pozbyly  svého 
dřívějšího  významu.  Cil\' 
byl  zde  průvozní  obchod. 
Pod  záštitou  mocných  s\"ých 
pánu  město  utěšeně  zkvétalo 
a  dosáhlo  největšího  roz- 
květu za  panoxani  posledních  jjánů  z  Hradce.  Jako  jiná  města,  byl  i  Jin- 
dřichův Hradec  městem  opevněným.  Z  bývalých  hradeb,  bašt  a  jiných 
opevnění  zachovaly  se  už  jen  nepatrné  zbytky. 

Častě  a  xeliké  požáry,  zvláště  onen  hroznx'  z  r.  1801.  jímž  celé 
město  lehlo  popelem,  dále  válka  .'.oletá  a  \álky  francouzské  zničily 
l)lahobyt  obyvatelstva  na  dlouhá  léta.  'J'eprvé  v  novější  době  čilejší 
opět  život  jest  v  něm  pozoro\ali.  .Město  slyne  od  pradávna  svou  či- 
stotou. i)ří\ětivoslí  a  vlídností  obyvatelstva,  malebnou  a  zdraxou  po- 
lohou. překr;isnými  sady  a  parky  lesními  k  níž  bažantnice  panská  to 
o))ora  s>'  svými  půvabnými  rybníky  zvláštní  pozornost  zasluhuje.  Ohv- 


CER\'E.\.\  y\:/.  JI.\I)ŘUHO\-A  HR.AUU. 


301 


/*»- 


vatelstvo  živi  se  po  Nýtce  droljn\'-m  řemeslem,  poinim  liospodářstvím 
a  obchodem.  \'  mislě  jsou  dva  pivovary,  I  liiiovar,  továrna  na  vý- 
robu látei\  iiedvál)ných.  továrna  na  pletené  zboži,  škrobárna  a  syru- 
bárna.  Di^ivějši  2  panské  ml\ny  zanikly  a  používá  se  jich  nyni  za 
elektrárny.  Z  ústavů  peněžních  uvádíme  městskou  spořitelnu.  Jednotu 
záložnou,  okresní  hospodářskou  záložnu  a  zastavárnu. 

Ústavy  vzdělávací  jsou : 
c.k.  vyšší  gymnasium,  založené 
již  Adamem  II.  z  Hradce,  obecná 
a  mesiánská  škola  chlapecká 
i  dívčí,  průmyslová  škola  po- 
kračovací,  škola  obchodní,  ně- 
mecká obecná  jcdnotřídni  škola 
israelitská.  zimní  škola  hospo- 
dářská, městská  opatrovna. 
veřejná  knihovna  a  čítárna. 
městské  museum. 

Z  humanitních  ústavů  zdej- 
ších u\ádíme:  okresní  \"še- 
obecnou  a  vojenskou  nemoc- 
nici. městsk\'  chudobinec  a 
chorobinec.  sirotčinec,  pansk\' 
špitál  pro  schudlé  měštany  a 
měšfanky  hradecké  u  sv.Jana. 
ústav  polévkový  ])ro  školní 
mládež  a  studentskou  nocle- 
hárnu. 

Od  r.  I77'>  má  j.  Hradec 
svou  stálou  \ojenskou  posádku, 
o  jejíž  udržení  a  rozmnožení 
obec  velice  pečlivě  se  stará. 
Jindřichův'  Hradec  jest  do- 
plňovacím okresem  pěšího  plu- 
ku č.  75.  Trvale  jest  zde  po- 
sádkou I  i)rapor  tohoto  pluku.  I  prapor  i)olnich  myslivců  č.  22.  I  prapor 
zemské  obrany  č.  29  a  kádr  dragounů  pluku  č.  10.  \'ojsko  toto  uby- 
továno jest  nyní  ve  4  kasárnách  a  I  baráku.  Páté  kasárny  budou  se 
právě  stavěti.  Za  rok  bude  tedy  v  městě  více  kasáren  než-li  škol. 
Starobylé  gymnasium  zdejší  stále  ještě  živoří  v  prastaré,  neúčelné  šeré 
budově.  Za  to  vojsko  zdejší  ubytováno  jest  všude  v  krásnj^ch  bu- 
dovách na  nejpěknějších  a  nejzdravějších  místech  města.  Jest  s  podi- 
vením, že  pro  tento  nejpřednější  osvětovŇ'  ústav  zdejší  nemohlo  se 
dosud  žádné  vhodné  místo  nalézti. 


Á^^ 


l'ROríO.STSK\'  CHRÁM  N.\NEBE\'ZKTI 
F.  M.\RIE  V  JINDŘ.  HRADCI. 


302  - 


Po  dvou  císařských  a  4  okr. 
silnicích,  okres  probihajicich.  vy- 
konáme nyní  procházku  po 
okresu. 

Po  táhlé,  stále  stoupající  sil- 
nici, na  západ  ku  Praze  vedoucí, 
přijdeme  do  prvé  něm.  vesnice 
Děbolína  s  dvoutř.  školou  a 
kaplí.  S  levé  strany  spatřujeme 
odtud  vesnice  něm.  Matnou  se 
školou  jcdnotř..  s  pravé  strany 
pak  \'('l.  ixatmírov  rovněž  se 
školou  a  kapli. 

.\a  nejvyššj  vypnuliné  za 
Déboiínem.  6  km  od  J.  Hradce, 
zvedá  se  ze  stínu  košatxxh  lip 
starobylý,  bývalý  poustevnický, 
gotickv  kostelík  sv.  Barbory 
s  pěknou  mvslivnou.  Připomíná 
se  poprvé  r.  1503,  ale  pů\odu 
jest  mnohem  staršího.  R.  1793  byl 
kostelík  zrušen  a  prodán  k  ])anství 
hradeckému.  Od  těch  ^dob  spustí 
běnky   Jos.    Černínové    částečně 


\'NITREK  I^ROBOSTSKIÍHO  CHRÁMU. 


a  teprve  \-  poslední  době  péčí  hra- 
opraven.  Na  blízku  železniční  za- 
stávka. Svatá  Barbora  jest  oblíbené  výletní  místo  Hradečanů.  Jižné 
odtud  zcela  na  blízku  jest  čes.  vesnice  Ratiboř  si  tř.  školou.  Na 
ná\rší  stávala  tvrz.  náležející  pánijm  z  Hradce.  Ratiboř  má  535  oby\-. 
Odtud  dále  na  jih  jest  vesnice  Roseč  s  farním  kostelem  sv.  Si- 
mona a  Judy  z  r.  I7*M.  Dle  povésti  stával  zde  kostel  již  v  dobách 
husitskxch.  Roseč  má  3  tř.  školu.  52  domů  se  437  obyv. 

Ještě    jižněji    jest    skupina    3    českých    vesnic,    Stejka,    Hatin 

a  Polšf.  Jméno  vesnici  Ha- 
tína  připomíná,  že  tu  na 
stezce  od  Stráže  vedoucí 
přes  bažiny  kladeny  byly 
hatě.  \'  Polšti  jest  škola 
jrdnotřídní. 

Západně  odtud  v  i)ěkné 

rovince  na  pokraji  ohromné 

obory  se  zvěří  srnčí  a  dančí. 

tulí    se    k    pravému     břehu 

KOSTEL  SV.  JA^-A  KŘTlTIvI.K  -Nežárky  pěkný  rozsáhlý  lo- 

V  JIXDŘ.  HRADCI.  vcckv     zámek     Cernínskv 


-  303 


J  e  m  č  i  II  a,  při  němž  d\  ůr 
a  hospoda.  Dříve  b\'val 
zde  pansk}'  hřebčinec. 
Zámek  s  kaplí  sv.  Jana 
Nepomuckého  vystavěn 
byl  v  slohu  barokním 
v  letech  1767 — 69.  rozšířen 
pak  r.  1792.  Kolem  r.  IBoo 
b\'vaio  zde  velmi  hiurno. 
ježto  konaly  se  zde  honby 
parforsni.  Nyní  jest  Jem- 
ěina  letním  sídlem  hrabat 
Černínů.  —  V  jemčinské 
oboře  jest  několik  pěkn\'^ch 
míst,  turisty  vyhledáva- 
n\'ch,  jako  na  i)ř.  Kočičí 
vrch  s  pěknou  vyhlídkou 
a  rozkošné  údolíčko,  jímž 
vine  se  Vydymač,  odtok 
to  rvbnika  hoienského. 


JihovjThodně  oti 
činy  leží  město 


Jem- 


e\'an(;i-:lic:ivV  ko.stel  \' jindk.  hi^vdci. 

STRÁŽ.  Původ  a  vznik  této  osady,  na  levém  břehu  řeky  Nežárky 
se  rozkládající,  spadá  do  doby  praehistorické.  Jméno  samo.  četné  na 
blízku  mohyly,  v  městě  samém  při  kopání  nalezený  přeražený  mlat, 
Vfliká  to  vzácnost  v  této  krajině,  dokazují,  že  tudy  vedla  z  Rakous 
směrem  od  Landštýna  hlubokým  pralesem  do  nitra  Cech  zemská 
stezka,  po  které  se  přes  řeku  Nežárku  brodem  neb  mostem  dále 
i\  1'lavsku  přecházelo  a  že 
lenlo  přechod  zde  byl  stře- 
žen. Tedy  malátvrzka,  stálou 
stráží  opatřená,  stála  zde 
zajisté  již  \-  dobách  těch  pra- 
dá\'ných. 

Panství  strážské  zalo- 
ženo bylo  roku  1267  Se- 
zimou.  bratrovcem  Oldřicha  I. 
z  Hradce.  Po  oné  staré  stráž- 
nici, jejíž  jméno  se  přeneslo 
i  na  hrad  jím  zde  zbudovaný, 
zvali  se  potomci  jeho  páni  ze 
Stráže.    Znakem  jejich  byla 


Kl.ASllikNl  KUSlf.l.  b\'.  K.VlKlíl.W 
V  JINDK.  HR.ADCI. 


-  304 


modrá  pětilistá  růže  v  poli  zlatém,  obrácené  to  barvy  ]>ánů  z  Hradec. 
Osada  u  hradu  povstalá  byla  ve  XW .  století  městysem  a  tepr\é 
roku  1876  stala  se  městem.  Páni  ze  Stráže  drželi  hrad  a  panství 
do  r.  1474.  načež  přešlo  v  majetek  pánů  z  Donína,  pánů  z  Vrchovišt 
a  z  Lobkovic.  Roku  1570  zapálil  blesk  hrad  a  oheň  téměř  celý  jej 
zničil.  Roku  1,^77  přešla  Stráž  na  Viléma  z  Rožmberka,  od  tohoto 
pak  na  Adama  II.  z  Hradce.  Dcera  jeho  Lucie  Otilie  postoupila 
■Stráž  manželi  svému  Vilému  Slavatovi,  při  kterémž  rodu  zůstala  až 
do  jeho  vymření.  Pak  přešlo  panství  na  Šternberky  a  Černíny.  Od 
roku  1811  náleží  rodu  svobodných  ])ánů  Leonardů.  Ze  starého  hradu 
■zachovala    se  věž    velice    zajima\á    a    některé    hradební    zdi.    Nynější 


i    Sif#«»«^í^-l^j»tBfitiř^ 


\ELKK  NAMÉ.STÍ  v  JINDŘICHOVÉ  HR.VDCI. 


zámek  pochází  z  počátku  18.  století.  Hrad  byl  se  strany  k  městu 
opevněn  hlubokým  příkopem  a  silnými  \  vysokými  hradbami.  Velko- 
statek strážský  jest  nyní  v  sekvestraci.  Nejpamátnější  budovou  v  městě 
jest  farní  got.  kostel  sv.  Petra  a  Pavla,  jenž  připomíná  se  r.  I.íoo. 
R.  1413  byl  ])řestavěn.  Kostel  jest  jednolodní.  Při  pravé  straně  lodi 
přistavěna  jest  gotická  pětihranná  kaple  zámecká,  v  niž  zachovány 
jsou  některé  staré  náhrobky.  Město  má  200  domů  s  1603  oby  v.,  jež 
živi  se  po  výtce  polním  hospodářstvím.  V  místě  jsou  2  lihovary 
a  i)anský  pivovar,  kruhová  cihelna.  Jest  zde  pětitřídní  obecná  a  měší. 
škola  chlapecká  s  |)růmysl.  školou  pokračovací.  Město  náleží  k  nej- 
pokročilejším \-  okresu  a  jest  vyhledáváno  četnými  hHními  hosty.  Stu- 
dentská noclehárna  jest  hojně  používána.    Občanská  záložna  dobře  si 


-  305  - 


.-i  3 
—   < 

O.  r 


ca 
O 


~  ar 
—  < 


_>< 


—  30b 


NADVORI  S  ARKÁDAMI 

\E  DVORC:  DO^ÍU  BYSTŘICKÝCH  V  JINDŘ.  HRADCI. 


\x'de.  Xa  Ijlizku  jsou  ložiska 
výborného  kaolinu  a  raseliny, 
jež  se  vyváží.  (_)d  Stráže  jest 
řeka  Nežárka  již  splav ná.  fest 
zde  proto  veliké  skladiště  dřiví, 
jež  pla\'í  se  ])0  \'oreeh  do 
Prahy. 

Ze  Stráže  vedla  do  Cech 
stará  zemská  stezka  přes 
Plavsko  a  Hatín.  U  P  1  a  \-  s  k  a. 
\  esnice  čes.  s  35  domy  a  ()65 
obyv.  a  2  tř.  školou,  stávala 
])rý  na  vrchu  Fridrichově  tvrz. 
Z  Plaxska  odlioěuje  v  právo 
stezka.  i)římo  vedoucí  přes  českou  \esnici  \'ydři  a  xes  Políkno  do 
J.  Hradce. 

Za  Stráží  spojena  jest  řeka  Nežárka  s  Lužnicí  stokou,  zxanou 
-Xovou  řekou".  ( )d  Stráže  nastoupíme  další  pout  okružnou  přes  ves 
Pisti  nu  a  Mí  šek  do  Libo  řez.  vesnice  ležící  na  okres,  silnici  do 
Chlumce  vedoucí.  Východně  od  Libořez  prostírá  se  na  vypnulině  vel- 
íc )lepý  re\ír  s\-.  markytský.  v  němž  na  vysoké  skále  Homolka  (612 /n) 
z\ané,  a  pak  na  skále  Bublavč  v  starých  dobách  hlídky  se  konaly, 
r  Homolky  objeveny  byly  mohyly.  Homolka  jest  nejvyšším  bodem 
v  okolí  strážském.  Odtud  skytá  se  pěkný  rozhled  po  dalekém  širokém 
okolí.  Hlídka  na  Homolce  byla  přední  jjosunutou  strážnicí  stezky 
strážské.  V  16.  a  18.  stol.  \-  hlubokých  hxozdechí  zdejších  vystavěli 
si  poustevníci  zcela  blízko  vedle  sebe  2  koslelikv.  jež  zas\ělili  sv.  Mar- 


RV\-.\I.V  l^OLSTEVXICKV  KOSTELÍK  .SV.  BARBORY 
U  JIXDŘ.  HRADCE. 


r~ 


307  — 


.'?^-"3Sa^i 


z 

2 


y 


3u8 


..IK.\I(  IXA'.  L(J\'I':(KV  ZAMKK  Hl^IAHAT  CKRXINI-. 

kétě  a  s\-.  Anně.  Kostel  sv.  Markéty  stál  zde  již  ke  konci  16.  sloleti. 
Z  celého  dalekého  okolí  ])ulovali  sem  do  tohoto  rozkošného  lesního 
zátiší  zbožní  lidé  v  slavn\'ch  procesích.  1\.  1799  byly  oba  kostelíky 
vyzdviženy,  načež  spustly.  Poslední  poustevník  Kristián  Sommer  žil 
zde  ještě  r.  1722.  Několik  kroků  od  kostelíku  jest  pěkná  myslivna. 
Revír  s\'.  markétský  jest  nejkrásnější  a  nej\'ětší  z  celého  jjanství 
Cernínsk(''ho.  J(-sl  zde  část  b\'valého  pralesa,  vyniká  nádhernS^nii  les- 
ními ])arliemi  a  chová  se  zde  černá,  červená  a  vysoká  zvěř.  K  revíru 
přiléhá  velik\-  rybník  staňkovsk\'.  T\'ž  jest  tím  památnx'.  že  jest  po- 
mezn\'m  rybníkem  tří  panství:  hradeckého,  bystřického  a  chlumeckého. 
Skvostnou  parlii  tohoto  památného  rozmezí  i)odává  nám  následující 
obrázek.  Obyvatelstvo  okolních  \esnic  nalézá  v  lesích  markétských 
obživy  a  zaměstnáni  jako  dřevorubci.  l'o  okresní  silnici  vracíme  se 
z  tohoto  zajímavého  vxdetu  k  domovu.  Projdeme  vesnicí  Pří  b  razí. 
v  níž  obyvatelstvo  zaměstnává  se  značnou  měrou  cihlářstvim.  A'  ]ira\o 
spatřujeme  rybník  l)latský  s  rašeliništi,  v  levo  čes.  vesnici  l)ol. 
Lhotu.     Za    krátko    dojdeme    k    \-elikému    rvbníku.    u    jehož    břehu 


.\Z. 


—  30')  — 


PARTIF.  i;  ř,TA\KiJ\'SKKHi)  RYBNÍKA. 


-  310  - 

proslirá  se  \esnicc  Lásenice  s  Ivaplí  z  r.  Kífi2.  \'e  vsi  stávala 
kdysi  l\r/  u  rvhnika  Zátvrzniho.  jenž  nvni  \  kniku  jest  i)roměněn. 
Po  l\ri:i  není  ovsem  již  žádné  stopy.  (JKresní  silnice  \'ine  se  stále 
po  levém  břehu  Nežárky,  po  niž  ]:)í"ejdeme  již  sam\-mi  něm.  vesni- 
cemi Horní  Lhotou.  Dolním  a  Horním  Ždárem.  Zde  kaple 
a  škola.  ])ále  \-  le\o  spatřujeme  něm.  vesnici  Buk  s  I  ti",  školou, 
v  právo  něm.  vesnici  .Něm.  Malí  kov.  Dol.  a  Horní  Pěnou.  Farní 
vesnice  Horní  Pěná  leží  již  na  cis.  silnici,  k  \'idni  vedoucí.  Má  88 
domu  se  46,ť  ohyw  Založena  byla  Němci.  K.  I, '5,59  připomíná  se  tu  již 
fara  s  kostelem  sw  Michaela.  Patrony  kostela  byli  páni  z  Hradce  až 
do  r.  1594.  po  nich  jesuite,  od  r.  177;^  ])ak  náljoženská  matice.  \"  obci 
jest  poštov.  a  telei^r.  úřad.  :!  tř.   škola,  mlékárna  a  záložna,    v  malém 


^     í  -■ 

m 

^&¥- 

^^^H^^^^%^>m; 

m 

'  "■...^-íííř- 

m 

ZBYTKY  B\'\'.  I'OUSTí:\'.\T(;KÉHU  K0ST1':|..\  S\".  m.aickkty 

u  .STi^i.ui':. 


l)ak  sadu  pomník  cis.  Josefa  II.  ( )byvalelst\-o  živí  se  hlavně  země- 
dělstxim.  K  vesnici  přiléhá  veliký  rybník  Dřevo.  Za  Pěnou  vede  cis. 
silnice  krásn\-m  ohražcnŇ-m  revírem  Rudolíi.  \-  němž  chová  se  Č(M"- 
\"ená  z\čř. 

Z  císařské  silnice  odbočuje  hned  za  městem  u  vojenského  cvičiště 
okresní  silnice,  jež  \ede  ke  Znojmu  na  Moravě.  Prochází  -,;;  územím 
německým.  Asi  3  km  jest  od  J.  Hradce  na  této  silnici  vzdálena  pří- 
věti\-á  něm.  \-esnice  Olin.  má  <).''>  domu  se  Mú\  ob.,  kapli  z  r.  l<»(i<i 
a  pěknou  noxou  školu  dxoutřídni.  l'oi)liže  obce  jest  bývalá  továrna 
na  sukna;  nyní  holoxí  se  zde  prýmko\ě  zboží.  Za  Otínem  odbočuje 
jiná  okres,  silnice  do  Strmilo\-a.  My  však  krá('<'jicr  dále  po  hlavní 
okres,  silnici  přijdeme  nejprve  do  11  os  příze,  která  požáry  velmi 
utrpěla.  S  ])ra\-ě  strany    zříme    vesnici    Hrutkox'    s    ka])li    a    školou. 

;a])li  z  r.  1804  a  velikým  rybníkem  téhož  jména 


iižni-  pak   K  a  ě  1  e  h  v 


;íii 


r- 


1 


UDOLl  .IIXDKISSKK 

IJINDKICHOHRADECKÁ  ŠÁRKA). 


312 


jako  vesnice.  Dále  dos])ějeme  do  vesnice  Ciunku.  .Má  '>2  domu  se 
605  obyv.  a  školu.  Farní  kostel  sv.  Jana  Xe|)om.  pochází  z  r.  i7í!7. 
Lokalie  stala  se  samostatnou  farou  r.  UJ57  s  patr.  nábož.  matice. 
V  samé  vsi  jest  veliký  rybník,  Krvav\'  zvan\'.  Mezi  tímto  a  kačležským 
rybníkem  prostírá  se  veliké  rašeliniště. 

Z  Ciunku  dospějeme  do  poslední  něm.  vesnice  Lomů  se  73  domy 
a  475  obyv..  se  školou  a  kaplí  sv.  ]'"loriana  z  r.  1830.  U  Lomů.  kdež 
zastá\i\a.  překročuje  traf  dráhy  úzkokolejné  okres,  silnici.  A\'šak  již 
ocitli  jsme  se  zase  \'  ki"aii   ryze    č(:'sk(''m.    \'    němž   nej('-cln(\iší    osadou 

jest  město 

KUMŽAK  (něm.  Krinigseck). 
Německé  jm('no  vzniklo  ze  sta- 
rého německého  názvu  Kunig>- 
ecke.  Založen  byl  nepochybně 
Němci.  \'  13.  století  byl  Kumžak 
trh(i\(Hi  \>í  a  majesl;item  A'la(li- 
sla\'a  11.  r.  I4í')7  na  městečko 
po\'všen.  Kumžak  náh^žel  ])ánům 
z  }L"aflc('  a  pak  rodu  Sla\"alov- 
skému.  načež  zdědil  jej  Alois  hr. 
Podstatský.  jehož  rodu  dosud  ná- 
leží. Fara  přijiomíná  se  zde  tepr\'é 
r.  I.'^)'J3.  a\'šak  jest  pů\'odu  star- 
šího. Kostel  farní  sv.  Bartolo- 
měje v>'hoí-el  r.  15.%.  1742  a  IHOH. 
Z  t(-  doljy  ])(ichází  nynější  jeho 
podoba.  Město  má  291  domů 
s  2336  oby\'..  jež  ži\i  se  i)olním 
hospodářst\'ím.  ])růmyslem  tkal- 
covským a  pletai"ským.  Hotoví 
se  zde  látky  hedvábné.  samelo\-é.  i)lyše.  koberce  a  zho/A  pletené. 
Peněžným  ústavem  jest  zde  líeifeisenka.  Z  osvětových  ústavů  uvá- 
díme obecnou  pětitř.  školu  smíšenou,  měst.  školu  chla|)eckou  a  prů- 
myslovou školu  |)okračovací.  Ukoli  kumžatecké  jest  velmi  hornat<\ 
Nejvyšším  bodem  \-  okolí  jest  vrch  Markův  kámen  (AUirkštein ).  731  //; 
nad  mořem. 

Z  Kumžaku  vede  dále  okresní  silnice  jiřes  \esnici  Mosty,  kde 
škola  I  tr..  do  Dačic  na  Mora\ě.  Poblíže  vesnice  Zvůle.  Sukdol 
a  I,e  š  t  i  n  a. 

Severně  od  Kumžaku  z\edá   se  na  mírném  ko|)ei  město 
STRMILOV.   [-"řipomíná  se  r.  1255.  kdy  slulo  Stremylov.    Od  dávna 

náležel  s  nedalekou  vesnicí  Zahrádkou  k  panství  hradeckému.    K.  156! 

byl  již  městečkem.    l'arní  kostel  sx.Jiljí  jjiipomíná  se  r.  1376.    Původní 


KOSTEL  .S\'.  ií.vktoi.o.mí:.!!-; 

\'  Kr.MŽ.Mvl". 


313 


kostel  vyhořel  na  začátku  XVIII.  století.  \^yhořel  ])ak  jcštr  r.  Iří24 
a  1P)35  a  byl  toho  roku  od  základu  znova  vystavřn.  Staiobyl\'  jest 
zde  hrbito\-ni  gotickx'  kostelík  sv.  Ondřeje  s  románskou  apsidou,  nej- 
starší prý  to  svatyně  v  této  krajině.  .Město  má  '.Ul  d.  s  2097  dbyv. 
Většina  obyvatel  zaměstnává  se  tkalcovstvím  a  výrobou  zboží  i>lete- 
něho.  Zboží  tkalcovské  jde  \-ětšinou  do  Vidné.  Jsou  zde  faktoři  cizích 
lirem  a  2  \elké  závody  na  pletení  punčoch  a  trikotového  zboží.  \'ý- 
dělkové  poměry  jsou  prostřední.  Polní  hospodářství  udržuje  se  ve 
stavu  konservatixním.  Obchod  zkvétá.  Dobře  se  osvědčuje  městská 
záložna  s  omezeným  ručením.  \'  místě  jest  6  tř.  obec.  škola,  pol^rač. 
škola  ])rúmvslová  a  tkalco\-ský  kurs.  \-přejná  knihovna  a  čítárna. 
Z  humanitních  ústa\-Li  uvádíme  městskv  chudobince,  pulěvkový  ústav 
l)ro  školní  mládež  a  sludcnt-^kou  noclehárnu. 


i 


STRMILOV. 


V  malém  zemském  v\'běžku  zahrádeckém  severně  od  Štrmilo\a. 
jvou  \esnice  Bořetín  se  školou  a  Zahrádka  ((>(>  d.  se  445  oby\-.) 
rovněž  se  školou.  \'  tomto  zapadlém  koutu  Cech  jest  hojný  počet  oby- 
vatel vyznání  evangelického.  V  Zahrádce  mají  evangelíci  svůj  hřbitov 
s  pěknou  kaplí.  Evangelíci  zdejší  jsou  potomci  Českých  Bratří,  kteří 
v  blízké  Xěm.  Olešné  měli  svůj  sbor  a  hřbitov.  Obě  tyto  historické 
památky  dosud  se  tam  zachovaly.  Zahrádka  a  .\ěm.  Olešná  náležely 
l)anstvím  k  obci  jindřichohradecké.  Zahrádku  daroval  obci  této  r.  1496 
p.  Jindřich  IV.  z  Hradce  Statek  Xém.  Olešnou  pak  si  obec  jindřicho- 
hradecká koupila  r.  I.S/.ť  od  p.  Adama  II.  z  Hradce  za  2625  kop  gr.  č. 
Dosud  má  tam  obec  jindřichohradecká  krásné  lesy.  Ze  Strmilova  vra- 
címe se  k  v\'chodišti  své  pouti  po  okresní  silnici  jindřichohradecko- 
lelecké.  U  velikého  rybníka  Hejtmana  stávala  kdysi  tvrz  a  mlýn. 
Místo  toto  nazývá  se  Rozkoš.  'Jvrz  proměněna  v  zámeček,  mlýn  [iak 
v  mechanickou  prádelnu.    4  Jl:m  od  Strmilova  mineme  ves  \'lčici.  při- 


—  314  - 

Školenou  k  Slíižovicům.  Tato  vesnice,  čítající  42  d.  s  416'ob.,  leží 
mezi  třemi  velikými  rybníky:  Hejtmanem,  rybníkem  ratmírovskym 
a  Krvavým.  Má  školu  2t!^ídní.  Avšak  již  zase  dělí  nás  od  J.  Hradce 
řada  osad  německ\''ch.  Xa  břehu  rybníka  ratmírovského  rozkládá  se 
\csnice  .Malý  Katmírov.  (něm.  Ivlein-Rammerschlag).  nepatrná  to  ves- 
nice, příslušná  farou  k  Blažejovu.  Tato  starobylá  vesnice  leží  na 
poloku  hamerském  či  ratmírovském  7  km  ^*(\  J.  Hradce.  Má  33  domu 
s  230  obyv.  ^'  místě  jest  škola.  pošto\ni  a  telegrafní  úřad  a  parní 
mlékárna,  jest  to  jedna  z  nejstarších  osad  na  Jindřichohradecku. 
PoNStala  již  \-  2.  polovici  XIII.  století  a  byla  nazvána  nepochybně  dle 
Blažeje,  jenž  r.  \25ř^  uvádí  se  mezi  dvořany  \'ítka  z  Hradce.  Vítek, 
bratr  Oldřicha  II..  daroval  prý  tuto  ves  s  blízkou  tvrzí  \"ítkovým 
Hrádkem  německým  rytířům.  Ti  ztie  také  sázeli  své  faráře.  Farní 
kostel  sv.  Alžběty  připomíná  se  r.  I.3,V>.  Starý  původní  gotický  kostel 
byl  r.  1863 — 1  ]jřestavěn.  Po  odchodu  německ\ch  rytířů  měli  zde  právo 
palronálni  ]nini  z  Hradce,  a  pak  jesuité.  Po  nich  zanikla  zde  fara 
samostatná  a  Blažejov  připojen  k  faře  ])ěnenské.  Od  r.  1856  jest  zde 
samostatná  lokalie.  Severně  od  Blažejova,  na  druhém  břehu  potoka 
hamerského,  stával,  jak  již  bylo  praveno.  \'ílkův  Hrádek.  vystavěn\'' 
nepochybně  Vítkem  z  Hradce,  malá  to  t\rz,  po  niž  zachovaly  se  jen 
ne|)alrné  stopy.  Ku  tvrzi  příslušela  nepochybné  blízká  vesnice  Dvo- 
reček. Za  Dvorečkem  severoxýchodně  vesnice  Oldříš  a  .Mutiněves 
u  Nclikého  rybníka  mutiňoveskéko.  Od  Blažejova  s]iěje  potok  hamersk\' 
romantickým  skalnatým  údolím  k  poslední  německé  vesnici  Ji  n  d  ř  í  š  i 
s  .52  d.  a  204  obyv.  Zde  jednotřídní  škola,  kostelík  gotisující  z  r.  1894 
a  ml\-n  Cá])ův.  Údolí  jindřišské  \yniká  svou  divokou  romantičností 
a  jest  vyhledáváno  v  letě  Hradečany,  již  nazvali  jej  Sárkou  hradeckou. 
S  obou  stran  strmí  vzhůru  srázné  skály,  jichž  úpatím  vine  se  potok 
hamerský  s  \odou  křišfalově  čistou.  Bujná  a  vzácná  jest  zde  i  kvě- 
tena horská.  Pře<l  lety  sídlil  ])rý  zde  ve  skalách  jioustevník.  Poustka 
jeho  byla  ])ři  staxbé  dráhy  rozkotána. 

\'rátivše  se  k  v\xhodišti  svému  vykonáme  pout  po  severozápadní 
části  okresu.  A'  těchto  místech  končí  právě  německý  poloostrov,  jehož 
osu  t\()ří  okresní  silnice  dešenská.  Asi  '4  hod.  od  Hradce  v  jjraxo 
oil  <ihTÍce  leží  národnostně  smíšená  vesnice  .Malá  Radounka  (něm. 
Kli  in-Uadeinles).  k  níž  politicky  přísluší  blizk\' Xo v}' Dvůr  s  ml\mem, 
to\;u-n(iu  na  knoflíky,  hospodou,  jianským  (horem,  ovčínem,  sádky 
a  bažantnicí,  přirozeným  to  krásným  parkem  lesním.  Čítá  4,3  d.  se 
.307  oi)yv.  \'ětšina  obyvatel  jest  národnosti  české.  Tamní  německou  školu 
Uřidni  na\štěvuje  toliko  20  dětí.  32  pak  chodí  do  škol  hradeckých. 
Živel  český  se  zde  v  bezprostřední  blízkosti  tak  velikého  města  stále 
více  uplatňuje  a  rozmnožuje.  .Minuvše  \'  le\o  l)ažantnici.  přijdeme 
k  rozcestí.    Levá  odbočka    vede    nás  do  německé    vesnice   Studnice. 


—  315  — 

se  60  d.  a  428  obyv.  A'  místě  jest  škola  3  tr.  Pěkným  revírem  kle- 
novským  vede  nás  cesta  kolem  dvorce  Prokopovského  do  Pluhového 
Ždáru.  kdež  jsme  opět  již  \-  kraji  českém.  Vesnice  tato  farní  má 
07  (i.  s  593  obyv.  Má  jméno  od  Pkdiů.  kteří  již  v  2.  polovici  XIII.  stol. 
se  připomínají.  Po  nich  xystřidala  se  tu  celá  řada  držitelů:  \'ojslavici. 
\'rchotiěti.  I.  Eckerštorť.  H.  Ccrnin.  J.  Sla\'ata.  Pecelius  /.  Adlersheimu. 
(tr.avius  Ca\'riani.  Monlc  Campo.  hr.  Fr.  Dejm  a  konečně  kníže  z  Paaru. 
Prost}'  zámeček  vystavěn  byl  z  bývalé  t\'rze.  obehnané  zdi  a  příkopem. 
Pochází  z  i.  polovice  X\'III.  století.  \'  zámečku  bydlí  farář  a  správce 
dvora.  Kostel  Narození  P.  Maric  \ysla\ěn  byl  za  J.  J.  Slavaty  přista- 
\ěním  lodi  k  l)ývalé  kajjli.  již  použito  za  presbytéř.  Fara  zřízena  tu 
byla  teprve  r.  1859.  K  Pluhovu  Ždáru  přifařena  jest  blízká  vesnice 
Mostečná.  nejseverněji  položená  to  osada  \-  okresu. 

Druhá  odbočka  okresní  silnice  vede  nás  do  prastaré  vesnice  ně- 
mecké Lothéřova.  Jest  to  rozlehlá  pohorská  vesnice  na  živém  po- 
tolvu  na  úpatí  nejvyššího  kopce  v  celém  okresu,  Gertova  Kamenu. 
\'esnice  má  lo2  d.  s  I  1.33  obyv.  Jest  tudíž  největší  vesnicí  v  celém 
okresu.  Dlouhá  jest  téměř  2  km.  \  listinách  uvádí  se  poprvé  r.  1274. 
Již  tehdáž  byla  zde  plebanie.  \'es  náležela  pánům  z  Hradce.  Právo 
podací  zde  měli  tehdáž  němečtí  rytíři,  kteří  v  husitských  xálkách  odtud 
se  vystěho\ali.  Kostel  farní  sv.  Petra  a  Pavla  stojí  na  ná\-rší.  Má  go- 
tické presbyterium  a  3  lodě.  \'  místě  jest  trojtřidni  škola  a  má  filiálku 
v  konečné  vesnici  německé  Xeudeku.  Zde  kon('i  také  již  německý 
poloostro\-  jindřichohradecký,  jehož  mysem  jest  Xeudek.  Blízky 
Čertův  Kámen  (029  //?).  jejž  Xěmci  zdejší  zo\-ou  Teufelsteinem  i  také 
Feuersteinem.  ovládá  daleko  široko  celý  údol  jindřicho-hradeckv'-, 
a  skytá  pěkný  rozhled  odtud  až  k  Třeboni,  za  níž  rýsují  se  obrysy 
.Šumavy.  Xeméně  pěkn\'  rozhled  jest  odtud  i  směrem  ke  Kamenici. 
Rozhledu  k  Táboru  i)řekáží  blízký  vrch  Brčík  (639m).  S  Čertova  Ka- 
mene v\'borně  jest  viděti  Markštýn  u  Kumžaku  i  Homolku  u  Stráže. 
'/.^Xó.  se.  že  v  starých  doliách  i  na  Certoxu  Kamenu  konaly  se  hlídky. 
které  ohněm  dáxaly  okolnímu  obyvatelstvu  i  hlídkám  na  Markštejně 
a  Homolce  znamení,  že  nepřítel  sem  se  blíží.  Xěmecké  jméno  Feuer- 
stein.  dosud  v  lidu  užívané,  aspoň  by  tomu  nasvědčovalo.  Pod  Čertovým 
Kamenem  spatřujeme  tři  \esnice.  zvané  Radouně.  Xejsevernější  z  nich 
jest  Radouň  (Jkrouhlá  se  76  d.  a  530  oby\'.  \'  místě  jest  škola 
d\(iLilřídní.  Situační  založení  této  vesnice  jeví  ráz  ryze  slovanský,  odtud 
i  její  jméno.  Jižněji  položená  česká  vesnice  Kostelní  Radouň  jest 
í!  km  od J.  Hradce  xzdálena.  Má  76  d.  s  543  obyv.  Škola  jest  dvoutřídní. 
Fara  připomíná  se  zde  1354.  Původně  byla  katolická,  později  utra- 
kvistická, po  protireformaci  pak  opět  katolická.  Z  původního  kostela 
sv.  V^íta  šachovala  se  jen  gotická  presbytéř  a  zákristie.  Xejjižněji 
fioložena  jest  německá  vesnice  Xěmecká  Radouň  s  mlýnem  a  čer- 


316  — 


ninským  dvorem  JJrahejškou.  položcnuu  u  velikého  rybníka  Rohu. 
Vesnice  má  120  d.  a  823  obyv.  většinou  národnosti  německé.  V  místě 
jest  škola  a  pěkná  kaple  Nanebevzetí  P.  Marie  z  r.  1878.  \'  (ikoli  této 
vesnice  jest  velik\'  poěet  rybníkij. 

Poslední  pout  vykonáme  do  severozápadní  ryze  české  ěásii  okresu. 
rozbrázděného  řekou  Nežárkou  a  oběma  jejími  potoky,  z  nichž  \zniká. 
potokem  Kamenickým  a  Žirovnickým  a  protínaného  okresní  silnicí 
jindřicho-hradecko-poěáteckou.  drahou  Iransversálni  a  úzkckolejnou 
Jindřichův  Hradec-f  )bratany.  S  krajinou  touto  českou  pojí  osamocené 
město  ].  Hradrc  jediná  česká  vesnice  pid  hod.  vzdálená.  Dcilni 
Skr\-chov.  Mezi  Hradcem  a  Skrýchovem  jsou  2  mlýny.  p.  \'aliki\-. 
bvvalá  to  továrna  na  sukna,  a  ml\-n  p.  Hřezského  z  Birkenfel<u.  Dolní 
Skrvchov  rozprostírá  se  i)o  oliou  březích  Nežárky.  Má  24  d.  s  221  obyv. 


JAROSO\'. 


Školu  má  jednotřidní.  Za  Dol.  Skrýchoxcm  odbočuje  v  levo  z  dráhy 
iransversálni  dráha  úzkokolejná  k  sesterské  osadě  Hornímu  Skrý- 
chovu  a  spěje  dále  k  vesnici  Lovětínu  iH6  d.  se  134  obyx.).  kde  škola 
jednotřidní.  ['  vsi  v  lese  stávala  i)rv  tvrz.  Za  touto  vesnicí  jiřechází 
dráha  do  okresu  Kamenického.  Za  Skrýchovem  pod  tak  z\anou  Ko- 
bylí Hůrou  odbočuje  z  dráhy  Iransversálni  druhá  úzkokoleiná  dráha 
k  Jindřiši  a  spěje  odtud  dále  k  No\é  Bystřici.  Po  okresní  silnici  pu- 
tujíce dále,  mineme  v  právo  Malíř,  dvorec  p.  majora  Ambrože.  Na 
těže  straně  leží  na  Nežárce  o  něco  výše  Ncsnička  Rodin  o  v  (iW  d.  m- 
146  obyv.).  Česká  tato  vesnice  má  divnou  n;diodou  něm.  školu  I  tříd. 
Rodmov  jest  r()(h'štěm  univers,  professorú  .MLDr.  Stefalla  a  .MIDr.  i  indř. 
Schrutze.  Farou  přísluší  k  Jarošoxu.  starobylé  farní  vesnici,  ležící  na 
okresní  silnici  na  soutoku  potoka  kamenického  a  žirovnickěho.  \'z(lá- 
lena  jest  od  Hradce    I'  ^,  hod.    (iotický  farni    kostel    sv.  Prokopa   jme- 


-    317  — 

nuje  se  farním  r.  1384  a  náležel  r.  1394  —  7  pod  patronát  řádu  němee- 
k\-ch  rytířů.  R.  1487  připadlo  právo  podací  pánům  z  Hradce  a  trvalo 
až  do  Adama  II.  z  Hradce,  jenž  se  práva  toho  r.  1594  ve  prospěch 
jesuitů  \zdal.  R.  1773  přešlo  na  matici  náboženskou.  Kostel  vyhořel 
r.  17Ó1.  z  kteréž  doby  vnitřek  jeho  pochází.  Vesnice  má  7,ť  d.  s  ,S()() 
obyv.  \"  místě  jest  škola  2třídní.  záložna  Reifeisenka.  Hrdličků\-  ml\-n. 
akciová  parní  mlékárna.  Život  společenský  jest  zde  dosti  čil\'.  Na  ])o- 
tdku  žirovnickém  jest  Kaisrů\'  mlýn.  na  Nežárce  pod  Jarošovem  samota 
Křuplo  v  s  mlýnem,  na  potoku  kamenickém  mezi  Lonětínem  a  Jaro- 
šovem v  hlubokém  údolí  ukryta  jest  to\árna  na  zboží  kartónové. 
K  faře  a  škole  přísluší  vesnice  Matějoves. 

Za  Jarošovem  odbočuje  v  levo  okresní  silnice  kamenická  do  Ne- 
k  rasi  na.  rodiště  to  zasloužilého  spiso\atele  Františka  Pravdy.  Farou 
přísluší  k  Jarošovu.  V  právo  od  okresní  silnice  počátecké  leží  na  dráze 
transversální  vesnice  ^'eIiký  Bednárec  (50  d.  s  370  obyv.).  Školu 
má  1  třídní.  Od  Bednárce  \-  právo  rozkládá  se  velik^v  Cernínskx'  re\ír 
..\  kopcích"  s  pěknou  myslivnou. 

^'eliký  Bednárec  jest  snad  jediná  osada  v  okresu,  jež  nemá 
rybníku.  Vysoká  její  poloha  to  vys\-ětluje.  Za  Jarošovem  odbočuje 
v  právo  obecní  cesta  do  vesničky  Hostějovsi  (13  d.  s  86  obyv.)  se 
školou  I  třídní.  <  )(ltu(l  xcde  tato  cesta  do  blízké  vesničky  Rosičky 
Pejdlovy  Cd.  s7l  obv\'.)  s  dobře  zacho\-an\'m  zemanským  statkem 
a  srubem.  z\an\-m  PejdI()V\'m.  po  němž  celá  vesnice  pojmenována. 
Na  domě  jest  pamětní  žulová  deska  se  znakem  a  nápisem:  Irzik 
(íonas,  po  sídle  1'eidl  1674.  Po  cestě  dospějeme  do  skalnatého.  |)o- 
tokem  žirovnickým  divoce  rozrytého  iklolíčka.  v  němž  tulí  se  po  strá- 
ních rozházeiná  vesnice  Kamenn\'  .Malíko\-  (42  d.  s  290  obyv.).  jest 
zde  škola  (třídní  a  mlýn.  ^'  NM.  století  sídlili  zde  páni  z  I\Ialík()\a. 
po  bý\alé  však  tvrzi  jejich  není  více  památky,  ale  jedné  skále  dosud 
se  říká  ..na  zámku".  .Místo  jest  opředeno  mnohými  pověstmi.  Ko- 
ni-('-n\'m  bodem  pouti,  naší  jest  blízká  \esnice  Malý  Bednárec  (48  d. 
'^  374  oliy\-, ).    Škola  jest  zde   I  třídní. 

Fr.  Les:o. 


XLIII.  OKRES  NOVOBYSTŘICKÝ. 

Soudní  okres  Xovobystřickx-  jest  |)ohraničním  okresem  království 
Českého  najihov\''chodní  jeho  zemské  hranici.  Hraničí  na  severu  s  okresem 
jindřichohradeckým,  s  nímž  politicky  jest  spjat,  na  jihov\-chodě  s  Dol. 
Rakousy,  na  jihozápadně  s  okresem  Třeboňským.  (Jsídlení  okresu 
stalo  se  v  tétéž  době'  jako  na  Jindřichohradecku.  Proto  jest  krajina 
tato    na    praehistorické    památky    velice    chudá.    Jen    jediný    kamenný 


318  — 


mlat  byl  asi  před  '.>  lety  nedaleko  Landštýna  nalezen.  Bedlivějším 
pátráním  objeveny  snad  budou  později  další  stopy  po  pravěkém  člo- 
věku v  této  zapadlé  krajině,  a  to  zejména  na  bývalé  stezce  zemské, 
která  z  Rakous  kolem  Marklu  ku  Stráži  a  dále  do  Čech  vedla.  Xa 
vrchu  Beisteině  u  Ciměře  bývala  ])r\-  v  těch  dobách  strážnice,  která 
tuto  stezku  střežila.  Jako  sousední  Jindřichohradecko  náli-ží  i  okrrs 
Xovobystřický  výhradně  prahorám.  I'  (Irampachu.  na  Beisteině  a  Buri;- 
stallu  v  okolí  měslyse  Ciměře  jsou  veliké  lomy  výtečné  jemnozrné 
žuly  barvy  světle  šedé.  která  se  znamenité  hodí  k  pracím  kamenickém. 
Ale  v  okolí  Landštýna.  v  jihovýchodní  části  okresu,  jest  žula  hrubo- 
zrná.  která  snadno  ve  žmůlu  zvělrá\á  a  proto  povšimnuti  nenalézá. 
Krajina  jest  téměř   poseta   roztroušenými    bahany   žulovými,   jež   mají 


NOV.\  BYSTRICE. 


čelné  výhlubně.  jímž  lid  říká  ..oběmi  mísy".  Prohlubně  tylo  i)0vst;;ly 
však  zvětráním,  účinkem  vody  a  mrazu  a  nejsou  žádnými  artefakty, 
jak  někteří  badatelé  se  domnívali. 

Celý  okres  značně  jest  hornatý,  silně  zvlněn\-  a  i  x-zhlcdcm 
k  Jindřichohradecku  vysoko  položen\''.  Z  českomoravské  vysočiny  vy- 
bíhá sem  horská  skupina  Landštxmsko-Kumžatecká.  z  niž  odbočuje 
hřbet  kunovsko-bernšlagský.  Nejvyšším  bodem  této  vysočiny  jest  vrch 
^larkštejn  (7.'^ I  m  n.  m.).  Tento  \rch  by!  přirozeným  mezníkem  Cech 
a  .Moravy  a  diecése  jjražské.  olomoucké  a  pasovské.  Z  údolí  okresu 
nejmohutnější  jest  údolí  číměřské.  jež  odděluje  okres  no\()bystřick\' 
od  okresu  jindřichohradeckého.  Tímto  hlubokým  údolím  protéká  živý 
potok  čiměřský.  jinak  Hostíce  zvaný,  odtok  to  rybníka  kačležského; 
žene  několik  mlýnů,  a  vlévá  se  do  rybníka  staňkovského.  Jiný  \ětší 
potok  jest  bystřičky,  jenž  dal  jméno  největší  osadě  v  okresu,  na  něm 


—  319  - 


vzniklé  -  Xové  Bystřici.  Tento  potok  vyvěrá  v  okolí  Landštvna.  na- 
píijí  rybniivy  žižpažský  a  aspašský,  protéká  Novou  Bystřicí  a  po  přijeli 
vod  potoka  grampašského,  se  strany  pravé,  vlévá  se'  ve  Lhoté  do  |)o- 
toka  čiměšského.  Pro  průmysl  \' okresu,  hlavně  však  v  hlavním  sídle 
jeho,  Nové  Bystřici,  má  nemalý  význam  a  důležitost.  V  starší  době 
skytal  vodní  sílu  k  pohonu  četných  hamrů  a  mlvnů.  Hamry  zanikly 
mlýny  živoří,  jen  průmysl  textilní  \-  Nové  Bystřici'  a  \-  okolí  jest  dosud 
v  plném  rozkvětu.  Rybníků  jest  \'  okrese  nemnoho  a  to  nevelikých. 
Největší  z  nich  jest  pomezný  rybník  Kaěležskv.  Panskv  rvbník  u  Lholv 
pomezný  rybník  staňkovský.  klášterský,  aspašskv  a  žižpašskv. 

Okresem  probíhá  říšská  silnice,  jež  spojuje  od  pradávna  Prahu 
s  \i(lni.  Důležitě  jsou  2. okresní  silnice.  Prvá  spojuje  Novou  Bysliici 
s  Moravou  a  vede  přes  Staré  Měsio  do  Slavonic  na  .Moravě.  í)ruh;i 
spojuje  N.  Bystřici  s  Kumžakem.  A^elikého  vvznamu  pro  obchn.l 
a  průmysl  v  okresu  má  úzkokolejní  dráha,  jež  spojují^  u  velikém 
ol)louku  hlaxní  města  obou  sousedních  okresů.  J.  Hradec  s  Novou 
Bystřicí.  Pomýšlí  se  o  prodloužení  trati  této  dráhv  do  Liěova  v  Dol. 
Rakousích.  čímž  by  ovšem  nabyla  mnohem  většího  vvznamu  a  \ý- 
nosnost  její  by  se  značně  zvýšila.  Obchod  a  průmvsl  jest  souslře.jěn 
\-  hlaxním  sídle  okresu,  v  Nové  Bystřici.  Tam  udržel  se  ještě  a  k. 
<losti  pevně  průmysl  soukenický,  který  v  sousedním  jindřichohradccku 
naprosto  zanikl.  Polní  hospodářství  |)ohybuje  se  na  xenkově  \-  starých 
kolejích.  Hlavní  plodinou  jest  oves  a  žito.  z  okopanin  zemakv  a  iVpa 
Pěstuje  se  tu  i  ječmen,  zelí.  hrách  a  len.  Půda  jest  písčitá,  neúrodná 
chudá  a  proto  málo  xýnosná.  Vysoká  a  otevřená  poloha  okresu  jrst 
pncinou.  že  zdejší  podnebí  jest  velice  drsně  a  pěstování  plodin  polních 
vehce  neprizniNé.  Zima  jest  velmi  dlouhá,  jaro  pozdě  začíná  a  léto 
nemá  dlouhého  trvání.  Bv\-ají  zde  třeskut.'  mrazv.  veliké  \-ánice  a 
bouře  sněhově,  jimiž  železnice  a  ceslv,  ba  i  celé 'vesnice  bvvají  na 
dlouhou  dobu  zax-áty.  Proto  žije  zde  venkovský  lid  \-  poměrech  velice 
trudných.  Lesy  jsou  po  výtce  jehličnaté  a  dc.minuje  tu  hlavně  smutná 
borovice.  Proto  krajina  tato  postrádá  rázu  xeselého.  působí  na  turistu 
lisnive.  melancholicky.  V  horských  zdejších  křišťálových  potůčkách 
a  potocích  \ýborně  by  se  dařilo  pstruhům,  není  zde  však  o  tuto  \ěc 
\-ětsího  zájmu.  Z  ovocných  stromů  pěstují  se  zde  jen  některé  os\ěd- 
cené  druhy  jablek  a  hrušek,  jež  dobře  snesou  zdejší  drsné  podnebí. 

Rozloha  okresu  není  značná.  Má  výměry  toliko  207-1  km^.  Oby- 
vatelstva jest  14.677,  mezi  nimi  pak  toliko  ;!.S1  národnosti  české  Ně- 
mecké obyvatelstvo  mluví  i  zde  dialektem  bavorsko-rakouským.  Nej- 
větší odchylky  dialektické  pozorují  se  v  Kunově.  Němec  z  jiné  krajiny 
Cech  těžko  zdejšímu  Němci  porozumí.  Politickvch  katastrálních  obcí 
cita  okres  toliko  27.  Mezi  nimi  jsou  toliko  .3  městvsv  (Čiměř  Staré 
město  a  Hůrkyj  a  město 


—  320  - 

NOVA  BYSTRICE,  okresní  mřslo  na  potoku  soujmenném.  Má 
'Mři  domů  s  2625  obyv.  národnosti  téměř  vesměs  německé.  Město  ])n- 
pomíná  se  již  r.  1341.  Xejstarší  jeho  majitelé  byli  páni  z  Landštýna. 
kteří  měli  ve  znaku  stříbrnou  růži  v  rerveném  poli.  R.  1370  náleželo 
Konrádovi  Krajíři  z  Krajku,  korutanskému  to  pánu.  jehož  rod  po  2  sto- 
letí zde  vládl.  Byli  to  pánové  katoličtí,  kteří  Husity  pronásledovali. 
Proto  r.  1420  Žižka  město  oblehl  a  s  hradem  je  dobyl.  \'  hradu  zajal 
Lipolta  Krajíře  i  kázal  město  i  hrad  rozbořiti.  Staré  spustošené  město 
leželo  tenkráte  v  místech,  kde  se  nyní  Oljora  nalézá.  Krajírové  zalo- 
žili pak  opodál  město  nové.  jež  od  těch  dob  Bystřice  Xová  sluje.  ( )d 
r.  \řil5  až  do  r.  16(i2  byla  majetkem  Lobkoviců.  R.  1610  přešla  na 
La(lisla\a  \'chynského  ze  A'chvnic.  R.  \<>\ř<  koupila  panst\í  novo- 
bystřické  Lucie  Otilie  z  Hradce,  načež  zůstalo  při  Slavatech  až  do 
vymření  rodu  toho  po  meči  r.  1689.  Držela  je  pak  Teresie  Markéta 
Slavatova.  jež  se  provdala  za  Leopolda  barona  z  Fůnfkirchenu.  <  h\ 
r.  17.^4—1804  náleželo  panství  rodu  Klary-Aldringen.  R.  1816  byl  zde 
pánem  Ant.  z  Hochberka  a  Hennersdorfu.  jehož  dcera  se  provdala  za 
barona  Riese  ze  Slallburku.    R.    1000  koupil  panství   princ  Schonburg. 

Město  utrpělo  mnoho  velkvmi  ohni.  R.  16i)7  a  16,S|  vyhořelo  celé 
i  se  zámkem.  Částečně  vyhořelo  ještě  r.  \(>^>\.  jako  jiná  města  bvla 
i  Xová  Bystřice  opevněna  hradbami  a  příkopem.  Z  bvvalého  tohoto 
opevnění  zachovaly  se  jen  nepatrné  zbytky. 

Xejpamátnějšimi  budovami  v  městě  jsou  chrám  farní  a  zámek. 
Farní,  od  r.  167.Ť  děkansk\'-  kostel  sv.  Petra  a  Pavla  vystavěn  Ijvl 
\-  době  neznámě.  \'yhořel  r.  I6.ŤI  a  1774.  Přestavován  bvl  r.  1651. 
1655.  1678  a  1602-07.  Xvž  přestavěna  od  r.  1786-88.  Že  starého 
původního  kostela  zachovalo  se  jen  gotické  presbyterium.  LoJ  jest 
renaissanční.  K  lodi  přiléhá  gotická  kaple  sv.  Barbory  nebo-li  kajile 
mrtNých.    Kruchta  spojena  jest  se  zámkem  krytou  chodbou. 

Zámek  skládá  se  z  vlastního  hradu,  jenž  uzavírá  čtyřhranné  ná- 
dvoří, z  křídla  k  věži  přistaveného  a  z  budov.  úřednick\''ch  bytů  a  bv- 
valého notářství,  jež  se  zahradou  oblopují  prxní  nejiravidelné  nádvoří. 
V  starých  dobách  byl  se  všech  stran  obklíčen  hlu])ok\-m  přikoiiem. 
valy  a  hradbami.  Těchto  opevnění  zde  více  není.  Parkán  byl  zasvjíán 
r.  1843  a  jjroměněn  v  zámeckou  zahradu.  Renaissanční  sloh  hradu 
ukazuje  na  r.  lolo.  kdy  byl  po  požáru  znovu  přestavěn.  Nad  branou 
zámeckou  spatřiti  lze  z  té  doby  dva  znaky  v  reliéfu,  jichž  české  ná- 
pisy, jediné  v  X.  Bystřici,  upomínají  na  budovatele  Radslava  ze  Vchynic 
a  jeho  manželku  Esteru  ^^chynskou  z  A^řesovic.  Pod  pravým  znakem 
s  půlměsícem  čteme:  ..Radslav  starší  ze  A^chynic  a  z  Tetova  na  Teplici. 
Doubravské  Hoře.  Hanšpachu.  Rumburku.  Tolenštejně.  Záhořanech 
a  Nové  Bystřici.  J.  M.  Císařské  rada  a  soudce  zemský  léta  1611." 
Pod  levým  znakem  s  třemi  vlčími  zuby  psáno  jest:  ..Estera  \'chynská. 


-  321  - 

rozená  z  Vřesovic,  na  Teplici,  Doubravské  Hoře,  Hanšpachu,  Záhořa- 
nech,  Ploško vicích  a  Nové  Bystřici." 

Ku  karakteristice  Němců  novobystřických  sloužiž,  že  nynějšího 
majitele  zámku  prince  Schónburga  požádali,  aby  pamětní  tyto  znaky 
a  nápisy  s  brány  zámecké  odstraniti  dal,  ježto  prý  německy'  ráz  ryze 
německélio  tohoto  města  znešvařuji,  jsouce  české.  Princ  Schonburg 
však  odvětil:  „Co  zde  bylo,  to  zde  zůstane"  a  dal  na  to  znaky  opraviti. 
Jiných  star\'Ch  památek  v  zámku  více  není. 

N.  Bystřice  jest  město  průmyslové.  Jsou  zde  továrny  na  látky 
bavlněné  íirem  Hutter  a  Welt,  Bratří  Poetschů  a  bratří  Grausamů 
s  barvírnami,  bělidly  a  appreturami,  dále  továrna  Beerova  pleteného 
zboží,  Podzahradského  továrna  na  likéry  a  c.  k.  mechanická  tkalcovská 
škola.  Dívčí  a  chlapecké  školy  obecné  a  měšfanské  umístěny  jsou 
v  pěkném  paláci.  K  Bystřici  přísluší  předměstí  Fichtov,  kde  škola, 
Ovčíma  a  Obora.  V  blízkém  Albéři  jest  veliká  továrna  soukenická. 
Z  N.  Bystřice  podnikneme  nyní  několik  vedetu  po  okresu.  Prv\'  z  nich 
vykonáme  po  cis.  silnici  k  J.  Hradci,  směrem  severozápadním.  Po- 
všimneme si  osad  v  levo  od  silnice  této  rozložených.  Nejbližší  z  nich 
jest  Český  Bernšlag.  má  73  d.  se  447  oby  v.  a  školu  2lřídní,  samoty 
Mládkův  a  Nový  mlSm.  Severně  odtud  leží  pohorská  víska  Burg- 
stall,  polit,  spojená  s  vesnici  Lhotou.  Obě  mají  60  d.  se  386  obyv. 
11  Burgstallu  byla  ještě  před  několika  lety  vysoká  žulová  skála  s  čet- 
nými vyhloubenými  mísami.  V  starověku  bylo  prý  zde  nepochybně 
bydliště  lidské.  Pěkné  tyto  malebné  skály  byly  kameníky  rozstříleny. 
Západně  od  Lhoty  jest  vesnice  Sedlo,  má  73  d.  a  444  obyv.  s  velkou 
českou  menšinou  a  německou  školou  2třídní.  Severně  od  Sedla  jest 
malá  vesnička  Vispachy.  přifařená  k  městysi 

ČIMÉŘI.  Úhledné  toto  městečko  (1.35  d.  se  795  obyv.)  leží  na 
potoku  v  hlul)okém  údolí  při  silnici  císařské.  Fara  připomíná  se  r.  1.359 
a  osada  slula  tehdy  Cziemyers.  V  3Ulelé  válce  nebylo  zde  kněží,  fara 
byla  opuštěna,  až  teprve  r.  1774  zřízena  zde  byla  expositura  a  r.  1857 
samostatná  fara.  Jan  Slavata  obnovil  osadě  privilegia,  válkami  zni- 
čená, učinil  ji  rychtou  a  udělil  ji  znak.  Farní  kostel  sv.  Jiljí  skládá  se 
z  lodi  a  z  pěliljokého  presbyteria,  jež  bylo  původně  gotické.  Nynější 
podoba  kostela  pochází  asi  z  druhé  polovice  XVIL  století.  Rozšiřován 
■  byl  kostel  ještě  v  letech  1737  —  8.  Věž  kostelní  pochází  z  r.  1764. 
V  obci  jest  3třídní  škola,  poštovní  a  telegrafní  úřad.  Obyvatelstvo 
městyse  živí  se  hlavně  polním  hospodářstvím.  Průmyslu  zde  není- 
Zajímavá  jest  u  Ciměře  jihov\''chodně  vypínající  se  skála,  Beistein 
zvaná.  Ve  středověku  prý  zde  stávala  stráž,  která  střehla  stezku,  od 
Marklu  ke  Stráži  kolem  Beisteinu  vedoucí. 

Z  Ciměře  lze  po  obecní  cestě  přes  vesnici  Gultenbrunn  (76  d. 
a  472  obyv.),   kdež  škola  2tř.,    dojíti  vesnice   Kunová,   jež  značně  již 


322 


llSi 


v^ysoko  v  pahorkatině  jest  položena.  Má  se  samotami  a  dvorem  91 
domů  s  592  obyv.  V  místě  jest  škola  2lř.  Tato  vesnice  jest  v  okresu 
nejseverněji  položena.  Z  císařské  silnice  odbočuje  v  právo  okresní 
silnice,  jež  vede  nás  přes  vesnici  Gram  pach  (41  d.  s  266  obvv.. 
školou  2tř.  a  mlýnem)  do  nejvýše  položené  osady,  městyse 

HŮRKA.  Obec  (Mtá  89  domů  se  489  obyv.  Ješté  v  měsíci  květnu 
leživá    zde    sníh  a   v  zimě    bývají    zde    domy    úplně    sněhem    zaváty. 

Osada-  jest  dosti  pozdního 
původu.  Založil  ji  r.  1634 
Adam  Pavel  Slavata.  usadiv 
zde  německé  horník}-,  kteří 
v  okolí  dolovali  kyz  železný, 
z  něhož  vyráběla  se  zde  síra 
a  skalice  zelená.  Farní  chrám 
sv.  Jakuba  pochází  z  r.  1816. 
Škola  jest  1  třídní.  Rozkvětu 
nějakého  osada  tato  nikdy 
se  nedomohla,  ježto  hornictví 
zde  záhy  pominulo.  Obyva- 
telstvo živí  se  polním  hospo- 
dářstvím, jemuž  pro  vysokou 
l^olohu  nevalně  -se  daří.  — 
\'  městě  jest  továrna  na 
látky.  S  Hůrek  vede  nás 
cesta  k  železniční  stanici 
téhož  jména.  Překročivše 
traf,  ocitneme  se  na  okresní 
silnici,  vedoucí  z  X.  Bystřice 
do  Kumžaku.  Xa  této  silnici 
leží  vesnice  Klenová,  se- 
verně od  ní  pak  Kaprouny. 
Odtud  západně  leží  Zeno- 
tín.  Od  stanice  Hůrky  vede 
nová  okresní  silnice  přes  Žižpachy  na  Landštx-n.  Žiž pachy,  ves 
s  62  d.  a  372  obyv.  Filiální  kostel  sv.  Maří  Magdaleny  pochází  z  r.  1866. 
Před  tím  stával  prý  zde  star\'^  husitský  kostelík.  Kostel  jest  podřízen 
faře  klášterské.    V  místě  jest  škola  2třídní. 

Okresní  nová  silnice  vede  nás  směrem  jihovýchodním.  krásn\'mi 
lesními  partiemi  po  pouti  5  km  k  památně  zřícenině  pomezného  hradu 
Landšteina.  Krajina  tato  zužuje  se  klínoxitě  k  Starému  Městu  a  jest 
na  některých  místech  srázná.  Na  místě,  kde  horský  hřbet  pahorkatiny 
začíná  se  k  St.  Městu  skláněti,  zdvihají  se  malebně  dosud  znamenité 
zříceniny  tohoto  velkolepého  druhdy  hradu.  Hrad  Landštein.  jak  jméno 


HR.\D  LAND.STEJN. 


—  323  - 


VKCHOL  BEISTKINU  U  CIMEKE. 


-  324  - 

jeho  již  samo  na  lo  ukazuje,  vystavěn  byl  již  asi  \'  XIII.  stol.  Údolím 
pod  Landšteinem  vedla  v  starých  dobách  zemská  stezka  do  Čech.  Xa 
ochranu  její  zřízeno  bylo  opevnění  na  protější  výšině  údolí  v  Marklu, 
jež  dosud  se  zachovalo.  Úkol  tvrze  Markiovské  pi^ejal  pak  později 
hrad  Landštein.  Prvotní  páni  hradu  sluli  páni  z  Landštýna  a  měli  ve 
znaku  stříbrnou  růži  v  ěer\-eném  poli.  K.  1250  u\ádí  se  Oldřich  z  Land- 
štýna. Původní  hrad  byl  nepochybně  \  slohu  románském  zbudován. 
V  XI\".  století  byl  hrad  přestavěn,  značně  roz.iiřén  a  pevnými  hrad- 
l)ami  ohrazen.  Byl  tak  pevný,  že  ani  král  Jan  dobýti  ho  nemohl. 
R.  l.'-i8l  postoupen  byl  Landštein  králem  \'áclavem  Kunrátovi  z  Krajku 
z  Korutanska.  Rod  tento  brzo  se  počeštil:  hrad, byl  v  držení  jeho  až 
do  r.  1579.  Za  vlád\'  Krajků  byl  hrad  opět  značně  rozšířen  a  nov\'m 
opevněním  sesílen.  Z  tě  doby  pochází  nynější  jeho  podoba,  pokud  se 
ještě  v  troskách  zachovala.  R.  1579  byl  Landštein  prodán  Stěpánu 
svob.  pánu  z  Eizingu  a  ten  jej  zase  prodal  r.  1599  Dav.  Xeinvarovi 
z  Vinterberka.  Syn  jeho  súčastnil  se  r.  1618  odboje  českého  panstva 
proti  Ferdinandovi,  načež  byl  hrad  Dampierem  obléhán,  dobyt  však 
nebyl.  Statečná  posádka  vzdala  se  hr.  Bouc|uoyovi  teprve  po  úplném 
vyhladovění.  Hrad  byl  zabaven  a  r.  162.3  prodán  rodině  Morů  z  Liihie- 
neka  a  Funfkirchenů.  Za  vlády  rodu  Herbersteinského.  jemuž  se  po 
různ\''ch  majitelích  dostal  a  v  drženi  uchoval  až  do  r.  1831.  stihla 
hrad  veliká  i)ohroma  a  zkáza.  R  1771  byl  bleskem  zapálen  a  nadobro 
spustošen,  že  se  v  něm  nemohlo  více  bydleti.  Ježto  panství  bylo  za- 
dluženo a  sekvestrováno.  nemohl  hrad  býti  \íce  opraven.  Z  hradu 
spustlého  bylo  vše  cennějšího  vytrháno,  odneseno  a  všechnu  nedo- 
hořelé  dříví  ještě  spáleno.  Úřednictvo  zámecké  v^-stěhovalo  se  pak 
z  opuštěného  hradu  do  domu  lesmistrovského  pod  hradem.  Tak  pa- 
mátný tento  hrad  vydán  úplně  na  pospas  živlům  a  hyne.  až  nezbude 
z  něho  než-li  kupa  kameni,  porostlá  ostružinami.  Smutno  a  ticho  je  nyní 
na  hradě,  jako  na  hřbitově.  K  hradu  jiřisluší  d\  ůr.  nyní  vr  školu  2  třídní 
pnjměněný,  pěkná  myslivna,  no\v  panský  hostinec  a  něco  málo  chat. 
L'řail()\ny  panské  jsou  v  blízkém  Starém  .Městě.  Landštein  náleží  ku 
kata-^tr.  obci  \'itiněvsi.  .\a  ceslě  k  Starému  .Městu,  asi  8()()  kroků 
od  hradu,  zdvihá  se  na  malém  kopečku  kaplička,  valem  obklopcnii. 
Zde  stávala  asi  v  době  předhistorické  strážnice.  Pod  hradem  jest  hlu- 
boké údolí,  jímž  vedla  do  Cech  stezka.  .\a  protější  jeho  straně  vzniklo 
již  v  starší  době  nežli  hrad  sám  podhradí  .Markl.  Uylo  opi^vněno 
valem,  dosud  zachovalým  a  hájilo  branku  této  zemské  stezky.  Důle- 
žitost tvrziště  markiovské  pominula  vystaxěnim  hradu  Landšteina 
a  založením  blízkého  .Starého  Města.  Také  obchodní  význam  staré 
stezky  pozbyl  ceny  po  dokonané  kolonisaci  okresu  jindřichohradeckého 
a  novobystřického  a  obchodní  cestě  z  Rakous  do  Cech  dán  nový  směr 
od   St.  Mésta  k  Xové   Bystřici  a  Jindřichovu  Hradci.    Xyní  jest  Markl 


325  - 


nepatrná  vesnice  (22  d.  se  181  obyv.)  s  památným  částečně  ještě  zacho- 
valým románským  kostelíkem  sv.  Jana  Křtitele.  I'ůvod  kostela  znám 
není.  Správcové  duchovni  podléhali  kd.-si  dékanstxí  steinskému  a  bi- 
skupství pasovskému.  Nyní  jest  přidělen  k  faře  v  Starém  Městě  Staro- 
bylý tento  kostel  vystavěn  byl  z  hrubozrnné  žulv.  Lod  chrámová  jest 
pobořena  a  částečně  upravena  v  hospodářské  sta\-ení.  Zachováno  jest 
jenom  presbyterium,  jež  slouží  za  kapli  a  má  okrouhlou  apsidu.  Kostel 
\ymkal  také  ještě  nástěnnými  malbami  z  dobv  románské.  Zbvtky  jirh 
neiiatrné  zříti  lze  ještě  nad  bývalým  vchodem"  do  lodi.  jenž  \ede'  nvni 
do  ehalupw 

Po  ijohodlně  nyní  cestě  dospějeme  z  Landšteina  do  3.  městyse  okresu 
STARÉHO  MÉSTA.   Ve   XIV.  století    bývalo   trhovou   vši.    R.   1568 
bylo  již  městy  sem  a  v  držení  pánů  z  Landšteina.  Farní  kostel  Nanebe- 
vzetí P.  Marie  vystavěn  byl  v  pozdním  slohu  gotickém  v  I.  1495-1520 
za    vlády    Konráda  z  Krajku,    pána    na    Landšteinč  a  Nové    Bystřici. 
Kostel  býval  prý  nějakou    dobu   v  rukou    podobojích.     V  chrámě  jsou 
mnohé  náhrobky  Krajířů  z  Krajku.     Škola  místní  jest  3  třídní.  Opodál 
jest  zámek  s  úřadovnami   panství    landšteinského  a  s  dvorem  popluž- 
ním,  vinopalna,  mlýn  a  pila.  Staré  Město  jest  nejvvchodněji  položená 
obec  v  okresu  na  samé  hranici  zemské.  Odtud  \-ede  okresní  silnice  do 
moravského    města    Slaxonic.     Po  okresní  silnici  došli  bvchom  jižním 
směrem    do  rak.    města    Kautzen.     Na    této   cestě    s  pravé  strany  leží 
vesnice  Knín  (I9d.    109  obyv.K  kde  škola   I  třídní:    k  ní  přísluší  obcí 
vesnice  Pern  arec  a  Diet  rei  ch  s.    Při  okresní  silnici    na  .samé  hra- 
nici zemské  leží  vesnice  Košíálkov.    K  obci  přísluší  Gabrielův  dvůr 
a  Hanflův  mlýn.  Západně  odtud  leží  Reich  ýž;  jihozápadně  pak  Ró- 
ma va,  nejjižněji  položená  osada  okresu.     Severozápadně  leží' vesnice 
Staré  Hutě;  má  37  d.,  223  obyv..  školu   1  třídní  a  hamrv.  Dříve  zde 
bývaly    hutě    sklenné.     Na  cestě    ze    St.  Hutě  k  Nově  JJvstrici    odtud 
2  hod.    vzdáleně,    leží    vesnice    Artoleč.    jež   má   57   d."  s   3,53  obyv 
a  školu    I  třídní.    Zdejší    místo    známo   jest    vývozem    rvb  z  Jindřicho- 
hradecká hlavně  do  Vídně,   Prahy.  Pešti  a  Dráždan. 

Po  této  vedlejší  pouti  vrafme  se  zase  do  Starého  Města  a  pod- 
nikněme odtud  cestu  po  hlavní  okres,  silnici  do  vvchodišiě  našeho 
|)ulování  okresem,  do  Nové  Bystřice.  Cesta  vede 'nás  nejprve  do 
Nem.  Be  mši  agu,  vesnice  s  38  d.  a  219  obyv.  K  i)olitické  této  obci 
přísluší  jestě  vesnice  Dobroty  a  Filipsdorf.  S  pravé  stranv  kvnou 
nam  zcela  na  blízku  velkolepé  zříceniny  hradu  Landšteina  a  nemůžeme 
se  dlouho  tohoto  pohledu  vábného  i  tesklivého  nasytiti.  Cesta  vede 
nás  dále  do  Keharce,  vesnice  se  43  d.  a  271  obvv.  V  místě  jest 
1  třídní  škola. 

Naposledy  projdeme  ještě    Konráčem,  katastrální  obcí  s  337  d 
a  226  obyv.    Jméno    vesnice    ukazuje    nepochybně  na  zakladatele  její 


-  326 


22.  července 


Konráda  Krajíře  z  Krajku,  pána  na  Landšteině.  K  ní  polil,  přísluší  vesnice 
Braunšlag  s  2.3  d.  a  196  obyv.  a  Klášter  s  23  d.  a  204  obyv..  farou  a 
školou  přísluší  však  Konráč  ke  Klášteru.  Jméno  své  má  osada  tato  od 
kláštera  paulánského,  jejž  Krajíř  r.  1501  pro  mnichy  řádu  sv.  Františka 
z  Paulv  v  tomto  místě  vystavěl,  kteří  se  zde  na  blízku  usadili  a  nazvali 
ji  dle  léčivvch  místních  pramenů  Heilbrunn.  \'  ústech  lidu  slula  však 
vždy  jen  Klášterem.  Kostel  klášterní  ke  cti  Xejsvět.  Trojice  vystavěn 
byl  Kunrátem  r.  1507  a  ode\zdán  do  správy  Paulánům.  Ale  již  dne 
r.   15.33  stihla  klášter  veliká  pohroma.   Sektáři.  adamitům 

podobn5'mi.  byl  chrám 
i  klášter  vypálen  a  přes 
40  mnichů  v  něm  po- 
vražděno.  Teprve  1626 
byl  chrám  i  klášter 
Adamem  hr.  Slavatou, 
jemuž  tehdy  Nová  B\'- 
střice  náležela,  opraven 
a  nadán  pro  6  členů 
řádu  Paulánského.  R. 
1668  započal  hrab.  Vil. 
Slavata  stavbu  nového 
kostela,  již  dokončil 
r.  1682  nástupce  jeho 
Jiří  Jách3'm  Slavata. 
R.  1785  byl  klášter  cí- 
sařem Josefem  zrušen. 
Pozemky  a  klášterní  budowi  byly  píikfiiipeny  k  panství  bystiickému 
a  r.  1786  ustanoven  zde  lokalista.  Od  r.  1856  jest  zde  samostati  á  fara 
pod  patronátem  matice  nábožensUé.  \'  bývalém  klášteře  jest  nyní  obydlí 
farářoxo  a  umístěna  jest  zde  i  škola.  Kostel  Xcjsv.  Trojice  jest  l\aru 
obdélného,  slohu  barokního,  přiléhá  i)0(iélnou  stranou  ke  klášteru,  jenž 
jest  od  něho  chodbou  toliko  oddělen.  \'ěž  má  k<  slel  ji  dnu.  \'  průčelním 
štítu  vyryt  jest  na  desce  latinský  nápis  svědčící  o  tom.  kdo  byli  jeho 
zakladatelé  a  obnovitelé.  Zevnějšek  kostela  jest  prosty,  ale  vnitřek  jeho 
je  nádherně  vyzdoben  štukatérskou  i)rací  a  působí  na  diváka  dojmem 
úchvatným.  \'  sakristii  jest  pozoruhodné  umělecké  dílo  řezbářské. 
zhotovené  ze  dřeva  a  nazvané  .Stromem  života."  Pod  chrámem  vy- 
tesány jsou  ve  skále  hrobky  ])ro  členy   řádu   Paulánského. 


KOSTEL  NEJSV.  TROJICE  V  KLÁŠTERE. 


Fr.  Lego. 


G^^S^^ 


OBSAH  II.  DÍLU. 


JIHOVÝCHODNÍ  ČECHY, 

27.  OKRKS  TÁBORSIvV  -  Jan  Dotřel  a  Frani.  Teplý 3 

2ÍJ.  .        SOBĚSLAVSKÝ  -  /os.  Lintner 47 

29.  .        BECHVŇSKV  —  Frant.  Teplý ...    71 

;íO.  .        Mn.EVSKV  -  Frant.  Teplý    .    .       .    .  87 

31.  -        MI-ADOVOŽICKV  —  Frant.   Tcpiý 95 

:\2.  .        SEDLECKÝ  —  Frani.  Teplý    ...  113 

;í;í.  .        \'OTirKÝ  —  fan  Čemus 128 

3+.  .        SEDLČANSKÝ  —  /an  Čemus 142 

35.  .        NEVEKLOVSKV  -  Jan  Čemus 157 

36.  .        BENEŠOVSKV  —  /an  Dotřel 167 

37.  .        VLAŠÍMSKÝ  -  Karel  Fišer  .    .  195 

38.  .        PACOVSKÝ  -  Karel  Fišer 219 

39.  .        PELHŘIMOVSKÝ  -  Karel  Fiser 235 

-40.  .        KAMENICKÝ  N.  L.  -  Karel  Fišer 258 

4L  .        POČÁTECKÝ  -  Karel  Fišer • 272 

42.  .        JINDŘICHOHRADECKÝ  -  Frant.  Lcgo 289 

43.  ,        NOVOBYSTŘICKÝ  -  Frant.  Lego 317 


INDEX  MÍSTNÍ. 


(Číslice  v  závorkách  znamenají  příslušné  okresy.) 


Albér  (43),  320. 

Alběnice  (33),   128. 

Anna  Svatři,  samota  (27).  41. 

Annovice  (40).  26(). 

Arncštovice  (38),  ití. 

Arnoštovice  (33).  128.   135. 

Artoiec  (43).  324. 

Babice,  samota  (33),   I4i). 
Babina  ves  (34).   152. 
Baborák,  samota  (35),  lh2. 
Bácovice  (3^>).  243,  248,  249. 
Baňo  v  (33),  135. 
Balkovice  (3h).   172  (viz  Po- 

riči). 
Barčov  (31),  1()3. 
Bazejovice  (27 1,  32. 
Bažantnice,     mvslivna    (32), 

116. 
Bečice  (27).  4. 
Bednárec  M.ilv  (42).  31h. 
Vclkv  (42),  316. 
Bedřichov  (38).  230. 
Bednchovicc  (33).    128,    142. 
Bechyně  (29).  73.  74,  76,  80, 

84. 
Beistein  (43),  317, 
Bejšov  (27),  30. 
Bělá,  dvorec  (38),  227. 
Bělá  (41),  274. 
Bělč  (31),  112. 
Bělice  (35),  160.  164. 
Benešov  (36),    168.  169.  178, 

180,  190. 
Benešov,  bývalá  osada  (29), 

76. 
Benešov  (40),  262.  264. 
Bcnice  (Bynice)  (35),  166. 
Bernardice  (29),    72,   74,  76. 

85. 
Bernšlag  Ceskv  (43),  320. 

Něměckv(43),324. 
Bezděčín  (27),  5,  39. 

(38),  225,  227.  2.35. 
(41).  277. 


Bezděkov  (32).  117. 
(38),  233. 
Bezmiř  (33).  131,  138. 
Beztahov     (Bc/.tuhov)     (33). 

130,  135,  137. 
Bežerodice  (29),   74,    75,    78. 
Bilina  (30).  74.  87.  90. 
B^lkovice  (37),  199. 
Bitětice  (30).  249,  250. 
Bítov  (27).  40. 
Blanice  (37).  2i7. 

(Ivur  (3!),    110. 
Blanická  (31).  96. 
Blaník  (37),  197. 
Blatec  (29).  78. 
Blatnice  (31),  113. 
Blažejov  (4^).  313. 
Blaženicc  (3,^),  159. 
Biaži  (35).  163. 
Blehov  (30),  93. 
Bohdalin  (40),  262.  2o4,  208. 
Bojenice  (29),  7.S.  81.  85 
Bolechovice  (34),  142.  149. 
Bolešín  (32).  125. 
Bolina  (37).  198. 
Bolinka  (37).   197. 
Bor  (34),  150. 
,      (39),  246. 
Borákov.  mlýn  (35).   1.59. 
Bořek  (34).  i 52. 

„       Dolní  (31).  103. 

,       Horni  (31),  98. 
Borotín,  městvs  (32).  5.  102, 

114,  115,  119,  120. 
Borotín,   hrad    (32),   28,   119, 

120. 
Borotínek  (32),  119. 
Borovany  (29),  84. 
Borovka  (35),  158.  162. 
Bořetice  (33),  141. 
(38).  234. 
Bořetin  (40).  266. 
,       (42).  312. 
Bořkovicc  (37),  199.  201. 
Bostov  (31).  110. 


Boubín,  dvůr  (27),  44,  107. 
Na  Boučí  (32).  116. 
Boudy  (34),   150. 
Boukovice  (3:').   119. 
Bouřilka  (31).   107. 
Bozděchov  N<.vv  (40),  264. 
.SiarV-  (40),  264. 
Bozejn  (37),  198. 
Bozejny,  bvv.  dvůr  (31),  112. 
Bozetín  (32).  121. 
Božejov  (39),  246,  258,  266. 
'  Božetice  (30).  90. 
Božkovi.-e  (33),  140. 
Brabeniště  (32).  118. 
Bradačka.    hájovna  (27).   44. 
Bradáčov  (31).  96,  110. 
Brandlín  (28),  69. 
Bránice  (30).  90. 
Branišov  (32),  117. 
(39).  242. 
Branišovice  (30).  93. 
Braštice  (33).  140. 
Bratřejov  (34).  l.SO. 
Bratříce  (38),  221,  232. 
Bratřikovice  (34).  150. 
Braunšlag  (43),  325. 
Srdečné  (35).   164. 
Brna  (38).  225. 
Brod  (34),  1,50. 
Broumovice  (33),  141. 
Brtcc  (32),  115. 
Brtno.  mvslivna  (32).   118. 
Břevnice  (35),  164. 
Břežanv  (35),  166.  167. 
Březí  (30).  94. 
»       (32),  117. 
,       bvv.  tvrz  (34).  157. 
Březina"  (38).  225,  231,  234. 
(40),  262.  265.  266. 
Březnice  (29),  74,  78.  statek 

76. 
Bučina.  samota  (35),  162. 
Budenín  (38),  141. 
Budčovice  (38).  137. 
Budislav  (28),  49,  66. 


—  329 


Buchov.  samota  (38).  133. 
Buková  (31),  107. 

,       (41),    273,    274,    277, 

278,  tvrz  277. 
Bukovanv  (36),  168. 
Burgstar(43),  317,  320. 
BuriánUa,  samota  (27),  39. 
Businv  (32),   117. 
Bvkovice  (37).  199. 
Bvnice  (Benice)  (35).   166. 
Bvstřice  Nová  (43),  168,  I"»4, 

"195,  294,  315,  318-320,  322, 

323,  324. 
Bzová  (31),  112. 

Celjy  (39),  236,  237,  258. 

Celkovice  (27),  23,  39. 

Ceraz  (28),  70. 

Cerekvice  Dobešova  v.  Ce- 
rekvice  Horní. 

Cerekvice  Dolní  (dř.  Bisku- 
pova n.  Německá)  (39), 
236,  237,  258. 

Cerekvice  Horní  (41),  237, 
273,  275,  277. 

Cerekvice  Nová  Í39),  247, 
258, 

Cetoraz  (38).  228,  235. 

Ceiule  (38),  232. 

Cihelnv,  část  Dobešova  (40), 
283." 

Ctibor  (38).  199. 

Ctibor  (41),  272,  288. 

Cunkov  (32),  118. 

Čachorice  (32),  117. 
Čakovice  (39),  243,  248. 
Častkovice  Qití).  247. 
Častonín  (39),  242. 
Částrov  (40),  267. 
Čečkov  (33),  141. 
Čejko  v  (41),  274. 
Cejnov,  mlýn  (28),  50,  70. 
Čekanice  (27),  44. 
Čelistný  (39),  246. 
Čenkov  (27),  39. 
Čenkov  Velký  (29),  72,  74,  78. 
Čenovice  (37),  198,  219. 
Čereany  (36),    168,  169,   172. 
Cerkovice,  dvůr  (33),    142. 
Černá  Mála  (38),  232. 

,      Velká  (38),  232. 
Černešovice  (29),  73,  75,  79. 
Černice  (29),  76. 
Cernikovice  (35),  166. 
Černotice  (32),  115,  119. 
Černov  (41),  274. 
Černovice  (40),  99,  228,  260- 

262,  272. 


Černýš  (37),  198,  199. 
Čertovna  (29),  76. 
Červená  (30),  87,  91. 
Čeřenice  (37),  198. 
Češtin  (33),  142. 
Čičovice  (30),  93. 
Či  měř  (43),  317,  318,  320. 
Čistovice  (33),  135. 
Čižkov  (39),  234,  249,  258. 
Člunek  (42),  292,  310. 
(Xvřkoly  (36),  171. 

Dalešice  (35),  158,   162. 
Dalkovice  (37),  198. 
Dalov  (37),  198, 
Daměnice  (37),  112,  196,  198. 
Débolín  (42).  3(J2. 
Debrník  (28),  70. 

„        viz  Treběšice. 
Dědice  (31).  101. 
Dědičkv  (31),  101. 
Dědkov  (33),  135. 
Dechtáre  (39),  243. 
Deštná  (40),  260,  262,  264-266. 
Dietreichs  (43),  324. 
Dirná  (28).  48.  50,  61. 
Divišov  (37),    198,    200,   201, 

203,  204,  216. 
Divišovice  (32),  113.  126. 
Dnespekv,  Nespekv(.36),  178. 
Dobešov"  (40),  260;  262,  263. 
Dobrohošt  (34),  84,  142,  149. 
Dobroměrice  (.^^8).  233. 
Dobronice  (27).  5,  39,  43. 
(29),  74.  79,  80 
Dobrošov  (30),  94. 
DobroSovice  (32),  126. 
Dobroty  (43),  324. 
Dobrejice  (27),  3.5. 
Dobrejov  Dolní  (32).  115,  119. 
Horní  (32).  115,  119. 
Dobremětice  (30),  90.  93. 
Dol  (38),  235. 

Dol  -Sudkův  (38),  22b,  227. 
Doloklasv  (35),  166. 
Domamyšl  (31).  95,  116. 
Domašín,  (Nový,  Starv)  (37), 

199,  203.  204.  215. 
Doubí  (28).  68. 
Doubravice  (34),   143,   152. 
Drahnětice  (27),  32. 
Drahňovice  (37)  198. 
Drahoťiov  (40),  264. 
Drahvška,  dvůr  (42),  293. 
Drachkov  (36).  140,   195. 
Dráchov  (28),  70. 

(40).  264. 
Dražíce  (27).  35. 

(29),  72.  75.  84 
Dražičkv  (27).  39. 
Drhovice  (27).  35. 
Drunče  (40).  266. 


Držkrajov  (30),  90. 
Dub,  ves.  dvůr  (27).  43.  198. 
Dube  (36),  172. 
Dubějovice  (37).  198. 
Dubina,  mlvn  (31),   110. 
Dublin  (34);  155. 
Dublovice  (34),   1.52,  1.57. 
Dubovice  (39),  248,  258. 
Dubovka  (3.5),  160,   i  66. 

(37),  198. 
Dudov  (29),  78. 
Dunavice  (35),  166, 
Durdice  (33),  137. 
Dvorce  (28),  63,  69. 

„        (32),  119.  121. 
Dvorec  Ludvíkův  (27).  30. 
„  Prokopovský     (42), 

314. 
Dvory  Ki^enovy  (32),  116. 
„  "    Nové  (32).  117. 
„      (38).  227. 
Dvoreček  (42).  313. 
Dvořiště  (38).  22b. 
Dvůr  Čachovický  (32),    113. 
,      Čerkovickv    (33).     130. 
„      Lervený  ("27).  39. 
„      Gabrielův  (43).  324. 
,      Hůrečky  (33).   \S0. 
,      Karlův  (40).  268. 
„      Nový  (30),  72.  87. 
„      (31),  103. 
r,      (32),  127. 
„      (33),  13o. 
„       (38).  225.  235. 
,       (40),  26b. 
„       (42),  313, 
,      [^anin  (31),   112. 
„      Podmaršovickv      (35), 

165. 
,      Radějovickv  (35),  162. 
„      Se.xinskv  (31),  102. 
„      .Spálený  (36),   172. 
„      Vozerovskv  (33),   135. 
„.     \S'Sokv  (2"7),  "39. 
,      Dvůr  Zlatý  (28),  61. 

Elbančice.      pův.     Libančice 

(31),   112. 
Elhejšov  (31),  113. 
Eš  (38),   223. 
Ktink    Nový   (40),    2,58,    260, 

263,  267,"'269. 

Facanda,  dvůr  (33),  131. 
Ferdinandov  (33),  132. 
Fichhov,   předměstí  u  Nové 

Bystrice  (43),  920, 
Filipsdorf  (43),  324. 

Gabriel  ka  (40).  263.  268. 
Grampach  (43).  317,  322. 
Giittenbrunn  (43),  320. 

Háj,  tvrz  (31),  103,  106. 
Hájkov.  Hájky  (27),  35. 


-  330 


Hajkov  (39).  242. 
Na  Hanavě  (2'J).  86,  88. 
Harllikov  (38),  229,  235. 
Hataš,  mlvn  (31).  102. 
Hatín  (42)'',  302. 
Hatov  (32),   119. 
Heroutice,  dvůr  (3S).  162. 
Hermanec  (41).  275,  280. 
Heřmanice  (34).  128.  135. 
Hermaničkv  (33).  135. 
Heřman,  dvůr  (-10),  264. 
Hlasivo  (31),  43,  97,  110. 
Hláska  (36).  172. 
Hlavatce  (28),  50,  71. 
Hlinice  (27).  44. 
Hlinov,  jednota  (32),  117. 
Hnévanice  (30).  93. 
Hodějovice  (39),  243,  258. 
Hodétice  (35).  160,  165. 
Hodčtín  (29),  78. 
Hodkov  (32).  116.   1  17. 
Hodonice  (29),  78. 
Hoikov  (39).  238.  258. 
Hojnvice  (-10),  262,  263. 
Hojšin,  ves  (31),  103. 

samota  (3.3).   141. 
Holná,  dvůr  (42),  292. 
Hora,  samota  (33).  133. 

Kosova  (34).  142.   144, 

146,  148,  149.   157,  165. 
Hora    Krásná,    městys   (34), 

115.   143,  144,  154. 
Hora  Krásná,  Šelmberk,hrad 

(31),  111. 
Horv  Ratibořské  (27),  43. 

,       Smiinvv  (31),   96,   112. 
Horepník  (38),  231,  233,  2,35. 
Horetice  (35),  159,   165. 
Hořice  Dolní  (27);  42. 
Horní  (27),  42. 
Hospoda  Nová  (3IX  101.  114. 
„        Zelená,  samota  (29). 

84. 

Hospríz  (42),  .308. 
Hostéjoves  (42).  290,  316. 
Hostin  (30).  94. 
Hostišov  (28).  130. 
Hostovnice  (34),   154. 
Hoštice,     staroč.     Hoštětice 

(31),  5,  95,  101. 
Houserovka  (39),  245. 
Hrabři  (34),  143. 
Hrad  v.   Přiběnice  (27). 

„      Horni,ves(41),277,278. 
Hradec  lindnchův  (42),  291, 
302,  3()6,  308,  313,314.315. 
Hrádek  (38).    200,    204,    216. 
dvůr  (38),  232. 
mlvn  (38).  227. 
statek  (38),  221, 
„         v.    Přibéničkv    (27). 
Červený    (34"),    142, 
148,  149. 


Hrádek  Kozí  (27),  9,  25,  26, 44. 

Vítkův  (42),  313. 
Hradiště  (36),  171,  172. 

(37).  2()0,  204,    208. 
horv  Tábor  (27),  8. 

9,  20,  26,  32. 
Hradov,  samota  (34),  154, 
Hrachov  (30)    93. 
Hrachovice    Dolní  (31),    110. 
Horní  (31),   110. 
Hrachoviště  (34).  152. 
Hrajovice  (31).  113,  198. 
Hrdonv  (32),  117. 
Hrobv'(27),  5,  41. 
Hrušice  (.35).  166. 
Hrutkov  (42),  308. 
Hřbet  Kozí  (bvv.  hrad),  (34), 

155. 
Hřiběci  (41).  274,  275. 
Hřin  (37),  199. 
Hubov  (32),  116. 
Hulm  (34).  149. 
Hůrka  (35),  164. 

„       (43),  318,  322. 
,.      dvůr  (33).  140. 
Hůrkv,    Horky    (27),    34,  39, 
Hustilař  (32),  117. 
Hutě  (29),  74,  78. 

,     Dolní,  samota  (39),  236. 

,     Horní,  samota  (39),  236. 

,     Siaré  (43),  324. 
Hvoždanv  (29),  73,  84. 
Hýlov,  dVůr  (27),  34. 

Chabrovice  (28),  69. 
Chářovice  (35).  166. 
Chlebov  (28),  48,  60. 
Chleby  (35),  166. 
Chlistbv  (31),    103,   117,  168. 

dvůr  (35),  162. 
Chlum  (27).  3. 
,        (32),  116. 

(34).  142,  156. 
(37).  198,  201. 
,        samota  (35),  163. 
Přední  (34).  143,  154. 
Vvsokv(34),150,  1.52. 
Zádní  (34).   154. 
Chlumec  (34).   52,    117,    122, 
126,  127,  142,   150,  153,  169 
306. 
Chmelná  (39),  247. 
Chobot  (37),   19'»,  201. 
Choěín  (27).  4.  43. 
Chodec,     mlýn,    dvůr    (39), 

243,  248. 
Chochol  (37),  198. 
Cholunná  (41),  286,  288. 
Chotěnice  (28),  49,  h2. 
Choteřina,  Kotejřina  (30),  94, 
Chotětice  (32),  115. 

dvůr  (33),  135. 
Chotovinv  Vvsoké  (31)    102. 
(27),    29,    34,     44, 
46,  47. 


Chotvšanv  (37),  199,204,  206, 

216. 
Choustnik,  hrad  (28),  34,  39, 

40.  67.  58. 
Choustnik,    ves  (28),    66,  69. 
Chramostv  (34),  157. 
Chrást  (30),  95. 
Chrástov  (41),  274. 
Chráštanv  (29).  72. 
(3o).   166. 
Chubonín  (27),  40. 
Chválkov  (40).  260,  263,  265. 
Chvalov  (32),  117. 
Chválov  (39).  242. 
Chvojenec,     Chvojinek    (35), 

160,  166. 
Chvojno  (36),   168,   169,    190. 
Chvojnov  (39),  2-10,  242,  258. 
Chvnov  (27),  5, 34.  39,  42,  43. 
Chvše,    Chýška   Malá    (30), 

87   93   94 
Chýše,   Chv'ška    Velká   (38), 

221,  232,"  235, 

Ickovice  (30),  95. 

Jablonná  (35),    l,=i8.  IfiO.  165. 
Jakubín  (41).  288. 
Jalověl,   jediiota  (27),  34,  44. 
Na    lalověí,    hospoda    býv. 

(31),  112. 
Jamnik  (29),  78. 
Jan  .Sv.  (37),  199 
Jankov    (33),    128.    130.    132, 

140,  141,  168. 
Janov  (28),  ,8. 
Janov  (31).   108.   109. 
Janovice \'rchoto\- v  (33).  128, 

130,  138.  140. 
Jarošov  (40).  268.  283. 
Jarošov  (43),    293,   315—316. 
Javor  (31),   103. 

,.       (32).   118. 
Javorník  (37),   198. 
Jedlanv  (27),  47. 
Jedlov"  (39),  237. 
Jekovice  ÍJO),  91. 
Jeleneě  (33).  140. 
Jeměina  (42).  303. 
Jemniště  (36),    170,  192,  193. 
fenšovice,   býv.    ves    a  tvrz 

(30),  93. 
Jesenice  (34).  150. 
Jestřebice  (30),  90. 

(33),  131,  135. 
Ješetice  (31),  98. 

„        samota  (33).  135. 
Jetětice  (30),  90. 
Jetřichovice,  zámek  (32),  121, 

125,  126. 
Jetřichovice  (38),  231. 
Jezero  (36),  190. 
Jezvinv  (27),  3. 
Ježov"Malv  (31).  113. 

„      Velký  (31),  113. 


331   — 


Jindřiš  (42),  291.  292.  313. 

Jiřetice  (33),  103,  13(1.   141. 

Jiřičky  (39),  251. 

(irilíovice  (33),   13.5 

■]inn  (33),   140. 

jistebnice  (27).  4.  30.  35.  44. 

84,  97.  115,  118 
Jišov.     dvůr,     pův.     Vvžov- 

Veišov  (27).  46. 
Jitra,  samota  (33).   141. 
Jíví  (3,3).   135. 
Jižná  (40).  265,  266. 
Johavka  (40).  263. 

Kácoves  (37),  198. 
KaCiebv  (42).  292,  308. 
Kajetín  (28),  66. 
KaUanov,      pův.     Koktanov 

(27).  47. 
Kaliště,  dvorec  (32),  116. 

ves  (33),   140. 
Kalná  (37).   198. 
Kaniberk  (31).%.97.  108,113. 
Kámen    (38),    223,    224,    225. 

228,  235. 
Kamenice  (30).  87. 
(34),   150. 
n.  Lipnu  (40).  260, 

262,  264,  265,  267.  272. 
Kamvk  (34),   144.   154,   155. 
Kaňo\',  mlýn  (41).  279. 
Kaprounv  (43).  322. 
Karhule  "(3/),   198. 
Karlíčkov  (33).  132. 
Karlov  (2'i)-  84. 
Karolín,  dvůr  (27),  39. 
Kašovicc  (27).  35. 
Kateřinky  (38),  2,32. 
Kateřinské  Lázně,  viz  Lázně 

Kateřinské. 
U  ls.avrzů.   samota   (27),    28. 
Keharec  (43).  324. 
Kejtov  (38).  225. 
Ivladinv,  samota  (39).  242. 
Kladruby  (27).  42. 

,      "    (37).  197,  198. 
Klášter  (43),  325. 
Klenová  (43).  322. 
Klenovice  (28),  68,  70. 
Kletečná  (39),  243. 
Klímětice  (34).   157. 
Klisinec  (30).  94. 
Klokoč,  tvrz  (.30),  90.  93. 
Klokočov.    samota  (33),   138. 
Klokoty  (27),  20,  22.  36. 
Kloušovice  (27).  43. 
Klučenice  (30),  87. 
Knin  (43).  324. 
Knížata,  samota  (27),  34. 

(4(J).  264. 
Kočov  (31).   112. 
Kohout,  samota  (27),  34. 
Kochnov  (33),  140. 
Kojčice  (39),  242. 
Kojetín  (30),  94. 


Kolanda,  samota  (35),  1^2, 163. 
Koldovka,    „       (27). 
Kolíšov  (29),  85. 
Komárov  (29),  52,  72,  75,  76. 
Kondrac  (37),    I9f.,    197.  198, 

200.  204.  206. 
Konipas.  hrad  (38).  234. 
Konopiště  (36 1,  168.  169,   172, 

175,   182,   187,   195. 
Konráč  (43),  325. 
Kopanina,    samota  (35),   Iři2. 
Na  Kopečku,  samota  (27),  40. 
Kosík  (27).  39. 
Kosobudv  (34).  87,  143,  154. 
Kostelec  (36).   175. 

Nový  (27),  30. 
Podolský,     Zelený 

(27),  29,  34.   119. 
Kostelec   nad    .Sázavou,    viz 

Kost.  Zbořený. 
Kostelec    nad    Vltavou   (30), 

94,  95. 
Kostelec  Zbořený,  n.  .Sázavou 

(36),  177. 
Kostelec   Zelený,    viz   Kost. 

Podolský. 

Košice  (28).  68,  69 
Košín.  byv.  tvrz  a  ves  (27),  34. 
Košovice  (33)   137. 
Koštálkov  (4;-i).  324. 
Kotnov,     Bechvřiská     brána 

(27),  20. 
Koutv  (33),  134,  135. 
„  "   Dolní  (31).  109. 
„       Horní  (31).   109. 
Kovářov  (3iJ).  94.  95. 
Kozlí,  hrad  (3h).   190. 
Kozlov  (32).  117. 
Koznice  (27).  42. 
Koznice  (36).  170,   192. 
Krabice,  tvrz  (37).  216. 
Královská,  s-mota  (35),  163. 
Krasikovice  (39).  243.  245. 
Krašovice  (34),   143,   154. 

(37).  198. 
Krátošice  (28).  69. 
Krčin,  býv.  zámek  (34),  156. 
Krchlebv  (35)  163. 
Krchov  (34),  154. 
Krňany  (35),  162. 
Kročákov,  samota  (35).   162. 
Krotějov,  samota  (28).  63. 
Krsov,  samota  (33),   140. 
Krtov  (27).  40. 
Krumwald  (40),  263.  264,  267. 
Kruplov,  samota  (43),  316. 
Krusičanv  (35),  166. 
Křeč  (27),  34. 

,      (38).  228,  235  ' 
Křečovice  (35),  160,  164. 
Křekovice  (31),  113. 
Křelovice  (39).  251.  258. 
Křemenice  (34).  150. 
Křemešnik  (39),  238,  258. 


Křenovičky  (33),  131.  135. 
Křepenice  (34),  156. 
Křešice  (.33),  138. 

(37),  198,  218. 
Křída  (27).  35. 
Křivošin  (32).   1 16. 
Křižanov  (30),  90. 
Kříženec  (31),   103.   112. 
Křížov  (37).  196,  198,  201. 
Křtěnovice  (31).  107. 
Kučer  (30),  91. 
Kumžak  (42).   290,  310.  3 18, 

322. 
Kuní  (.34).   154. 
Kuiičkv  (.34).  154. 
Kunov"(43).  318. 
Kužel,  mlýn  (32),  122. 
Kvjov  (38).  233. 
KVasejovice  (28).  tO.  61.  69. 
Kvasejovice  (32).   127. 
Kvašfov  (32),   114,  117. 

dvorec  (32),   121. 
Květo  v  (30),  91. 
Květuš.  tvrz   byv.  (32),    1 17. 

Labv  (37),  199.  201. 
Landštein  (43),  289,  317.  318. 

322,  323. 
Lánv  (27),  39. 
Lapačck.  mlýn  (27),  28. 
Lásenice  (40).  267. 

(42),  292,  293,  308. 
Lastišov  (27),  131. 
Lašovice.     pův.     Hlazovice, 
Hlašovice  (30),   87,  94.  95. 
Lašovkv  (30),  95. 
Lavičky  (34).   149. 
Lazice,"  tvrz  (31),   106. 
Lázně  Celkovické  (27),  23. 
Kateřinské   (41),   275, 
284. 
v  Lázni,  část  Deštné  (40),  266. 
Lažanv  (27),  42. 

,     "    dvůr  (.(3),  141. 
Lbosin  (37).  198. 
Lesák  v  (37),  198. 
Leskovec  (41).  275.  27b,  280. 
Ledeč,  ves  (36).  177. 
Lejčkov  (38).  228,  235. 
Leskovice  (38),  234.  235. 
Lesná  (38).  233. 
Lešanv  (35).   158.  160,  167. 
Lešov'  (39),  245.  258. 
Leština,  býv.  tvrz  (27),  34. 
(31),  106. 
(42),  310. 
Leštno,  zámek  (36),  194. 
Letná  (39),  245. 
Lhota,  jednota  (31),   103. 
(34).  150,   157. 
,         (35),  162. 

(43),  318,  320. 
AHnova  (32),   118. 
Balkova  (27),  34. 


332 


Lhota    Beranova  f27),  46. 

Broučkova  (26). 44, 46. 
Červená  (28).  62. 

zámek  (40), 
265.  267. 
Lhota  Dlouhá  (27).  40. 
(35).   165. 
Dolní  (42).  290,  307. 
Hlaváčova   (33).    135. 
H.irní  (42).   290.    308. 
Hrazená  (37).   199. 
,         Hrušová  (2y).  63. 

Chomoutová  (27),  30, 
115. 
Lhota  Janko vská  (33).  140. 
.,        leníčkova  (27).  44. 
Kácovská  (37),  198. 
Kamenná    (.'^2),     115, 
120. 
Lhota  Karasova  (33).  135. 
Koubalova  (30).  95! 
,.         Krušncva,     viz    Bal- 
kova. 
Lhota  na    Lejči.    ves    pustá 

(28).  59. 
Lhota  Malá  (33),   138. 

Německá  (38).  235. 
Xesperská  <37),   199. 
Pechova  (3t)),  94. 
Pejšova  (27).  30. 
Rvbová  (28).  70. 
Salačova    (38),    231, 
232,  235. 
Lhota  Starcova  (32),   116. 
Stoklasná  (27).  44. 
Štépánova   (37).    198. 
Tetaurov^a  (30).  88,  90, 
93. 
Lhota  Včelákova     (27).     viz 

Lhota  Balkova. 
Lhota  Včelákova    (.32),    115, 

118. 
Lhota  Velká  (33).  130.  1,38. 
„         Vilasova  (34),  150. 
„  .      Vysoká  (38),  225. 

Žemličkova  (34),  150. 
Lhotka  (27),  39. 
(31),    111. 
(34),  146. 
(3.5),  163. 
dvůr  (39;.  247. 
„       mvslivna  (40).  260. 
Všerovka,  dvůr  (35), 
164. 
Lhotka  Jolcova  (39),  242. 

Kocourova  (39),  242. 
Libčice  (34).   150. 
Libeč  (35).  165. 
Libějice  (27).  39 
Liběnice   (.32),  34,    114.    118, 

119,  121,  125. 
Libež  (37).  199,  200. 
Libin  (34),  152. 
Liborezy  (42),  53,  306. 


Libouň  (37).  199. 201 ,  204.  205. 
Liderovice  (27).  28,  44. 
Lidkovice  (33).   113.   126. 
Lidmaň  (40).  260.  263. 
Lipice  (39).  243.  248.  249.  258. 
Lipina  (37).   199. 
IJpka  (35).   166. 
Xa  Liškách,  jednota  (27),  41. 
Liškv,     předměstí    Bechvně 

(29),  80. 
Lišnice  (30).  90. 
Lištěnec  (33).  135. 
Litichovice  (37).   198. 
Litohošf  (38),  235. 
Lodtéřov.  Lothéřov  (42).  293, 

314. 
Lohov  (.33),   141. 
Lomná  (31),  110. 

Krchova  (31),  96. 
Lomy  (27),  39. 
,  "    (42),  310. 
Losv,  samota  (29),  78. 
Loudilka  (33),  135. 
Loukeník,  mlvn  (27),  39. 
Louňovice  (37).  96.  196,   198. 

204,  206,  208,  209. 
Loutě  (35).   163. 
Loutkov  (41).  277. 

velkostatek     (38), 

233. 
Lovčice  (34),   145,  149. 
Lovětin  (42).  315,  316. 
Lštění  (36),  171. 
Luhy  (34),  157. 
Lukavec  (.38).   232,  233,  235. 
Lužanv  (31).   101. 
Lvsá  (33j,  133. 
Lžín  (28),  63. 

Makov  (27).  34. 

Malešice  (27).  4. 

Malešín  (38).  229. 

Malíkov  Kamennv  (42).  291, 
292.  316. 

Malíkov  Německv   (42),  30í. 

Malíř,  dvorec  (42).  315. 

Malkovice.  tvrz  (32),  127. 

Malovice  (31).  102. 

Malovičky,  Podmalovice.  po- 
zději .Skalice,  dvvir  (31), 
102. 

Malovidv  (37).  198. 

Malšice"(27),  39. 

Mareš,  samota  (35),  162. 

.\Lnrkl  (43).  317,  323.  324. 

Maršov  (27).  5.  39. 

Maršovice  (35),  16(J.  l(.l,  165. 

Martinice  (33).  128.   137.   150. 

Na  Marunce  (29),  76. 

Masko vice  (35).  162. 

Maršovice  (27),  43. 

Matějov  (32).  115.  117. 

.Matějoves  (42),  316. 

Matná  (42),  302. 


Měřín  (35),   163. 

Městečko,  ves  (36).  199.  200, 

Město   Staré   (43).   318.   322, 

323,  324. 
Měšice  (27).  44. 
Měštice,   Měšetice   (27).   115, 

126,  127. 
Metánov  (40).  267. 
Mezdrič,  správ.  Meziříčí  (27), 

35. 
Mezihoři   (36),  154.   168.   Ih9. 

170. 
Mezi  lesí  (38).  231 


Meziřiť 


232, 
viz 


235. 
Me- 


258. 
117,'  1  19. 


122. 
122. 


Mezireň, 

zdřič. 
Mezná  (39),  246, 
Mezné  (28),  61. 
Mezno  (32),  115. 
,       (34).  150. 
Milčín,  pův.  Miličin  (31).  34. 

96.  97,  99.  HX).   10:'.   103. 
Milešov  (30).  95. 
Milevsko  (30),  69.  91,  92,94. 
Miličin  viz  Alilčm. 
Miličov  (39).  236.  238,  258. 
.Milkov,  samota  (32).  119. 
Milostice,  Milhostice  (32),  1 19. 
Miloiice  (39).  243.  249. 
Minartice  (33),  1^0. 
Mirošov  (39).  237,  258. 
Mirotín  (40).  264. 
Mlsek  (42),  306. 
Mitrovice  (31).   101. 
(32).  115. 
Nové  (32). 
Staré  r32), 
Mladoušov  (33),  140. 
Mlčkov  (30).  90. 
Mlíkovice  (35),  162. 
Mlýn  Balktiv  (41).  279. 

„      Bejšovickv  (27)  4. 

„      Blažkův  (27)  40. 

„      Čápův  (42),  313. 

,      Cervenv,  samota  (34). 

156. 
Mlýn  Dolnolipovskv  (29).  72. 

.      Fáčkův  (41), '279. 

„      Hautlův  (43)    324. 

,      Hrdličkův  (42).  316. 

„      Jezerský  (32).   122. 
■   .       Káňův  (40).  279. 

„      Kaisrův  (42).  316. 

„      Kolářův  (40).  268. 

„      Kopeckých  (31).  Iu3. 

„      Kotaškuv  (32).  116. 

,      Kvěchův  (27),    35,    39. 

„      Matouškův  (^7).  5,  39. 

,      Mládkův,  samota  (43), 

320. 
Mlvn  Náhlík  (32).   121. 

;      Novv  (27).  3. 
,  "    (31),  103. 
(43),  320. 

I      Podmalov'ický(3l),  102. 


-  333  - 


Mlýn  Rvsikovskv  (29),  72. 
;      Spálený  (33),  130. 
,      Staňkův  (31),  9h. 
„      Strnadův  (32),  11,=;. 
,      Strženecký  (33).   130. 
„      Šafkův  (41),  279. 
„      Šetkův  (31),   101. 

Štědrý     u     Hromadov 
(32),  116.' 
Mlýn  Zahourkův  (27),  47. 
Mlvnv  CJS).  68. 

„         Panské,    část    Dobe- 
šova (40),  %3. 
Mněchějev  (37),  1<)8,  203,  205. 
Mnich  (40).  2(->4.  26.5. 
Modlikov  (32).  "'O.   116. 
Modrák,  samota  (32),  ll'». 
Mokrá  (281.  70. 
Mokrán  v  (32),  113. 

,      "    (33).  140,  143. 
Mokřeč  (34),  154. 
.Monín  (32),   118. 
Moráň     Jablonská,     samota 

(35),   163. 
Moravec,  .Moravci  (27),  28. 
(31),  lOh. 
(38).  225,  235. 
,  na     Moravé.    část 

Počátek  (41).  279,  282. 
Most  Pelíškův  (37).  200. 
Mostečná  (42),  314. 
Mostek  (31).  110. 
Most  v  (42),  310. 
Moudrov  (38),  225. 
Mozolov  (32).   1 16. 
Mrač  (36).  168. 

Horní  (36).   175. 
,       Dolní  (36).   175. 
Mrákotice  (32),   115,   126. 
Mrvíce  (33).   140. 
Mštětice  (35).   165. 
Mutíce  (31).   106. 
Mutiněves  (42),  293.  313. 
Muzika,  samota  (34),   156. 
Myško  v  (32),  117. 
Myskovice  (28).  63,  68. 
Mýsleticc  (33).  130,  133. 
.Vlysletín  (39),  246. 
Myslivna     Branšovská    (32), 

"115. 
Mvslivna    Čapkova   (30),  87. 
Kozská  (27).  2>-. 
Markvarecká  (40), 
260. 
Myslivna  Rvtovská  (40),  262. 
Myslov  (39),  .347. 

Na.-eradec  (37).  196,  198,  201. 

203,  204,  206.  20'}.  212. 
Naděje,  dvůr  (29).  76. 
Nadějkov  (32),  116,   118. 
Nahorubv  (35).  160,  163. 
Náchod  (27),  34,  44. 
Nálesi  (34),   150. 


Nalžovice,   Nalžejovice  (34), 

142,  143,  156. 
Nasavrkv  (27).  34. 
,      "    (31).   101. 
Násilov  (32).   119. 
Nazdice  (33),  137. 
Nebrich  (35),  163. 
Nedbalov  (40),  266. 
Nedrahovice  (34).   150. 
Nedvědice  (28).  4.  47,  49,  70. 
NedvědickýÚ;ezd  íy8),6"i,  70. 
Nedvězí  (35).  1 62.  163. 
Nehonín  (32).  116. 
Nechválíce  (34).   l.=0. 
Nekrasin  (42),  268.  316. 
Němec,  dvůr  (39),  76. 
Němž  (37),   198. 
Nemojov  (3'i),  245 
Ncmyšl  (31).   101,   106. 

Nepřejov  (.i2).   116. 

Nespěchy,    Dnespeky    (36), 
178. 

Nesperv  (37),  199,  218. 

Nosvačily  (36),  l68,  195. 
(38),  2.35. 

Neštětice,  Neštědice(35).  166 

Netvoříce  (35).   160.   162. 

Neudek  (42).  314. 

Neustupov  (33).  128,  130.  141 

Neveklov  (.35).  158.   160.  161 
164.  166. 

Nosákov  (33),   130,   141. 

Nosetm  (.32).   117. 

Noskov  (31),   109. 

Nuzdlv  (27),  42. 

Nuzíce  (2'>),  78. 

Nuzov.  dříve  Záskalí  panská 
(31),  98. 

Obděnice  (34).  94.   1 50. 
Oblajovice  (37),  229. 
Obora,    předm.    N.    Bvstrice 

(43).  320. 
Obratativ  (38),  227,  228.  294 
(obrátíce,  (Jbniltice  (U).  113. 
Obrovka  (29),  7h. 
Odlochovicc  (33).  141. 
Ohrada  (33),  133. 

(34).   150. 
Okrouhlov  (30).  90. 
Okrouhlice  (36).   168.   192. 
Ulliramovice  (33),   128,  140. 
Oldí-íchov  Velký  (31).  106. 
Oldřichoves  (33),  97,  98,  128, 

133. 
Oldríš  (42),  313. 
Olešná  (37),  198,  201. 

(3'}),  242. 

Něm.  (-12),  312. 
Olší  (30),  87. 
Ondřejov  (39),  170,  246. 
Ondřejoves  (33),  142. 
Onšice  (39),  242.- 


Onšovice  (37),   199. 

Opořanv  (29),  75,  86. 

Orlov  (32),  118. 

Osečanv  (34),  142,  157. 

Osek  (30),  91. 

Osletín  (30),  93. 

Osná  (31),  113. 

Ostrá  (32),  118. 

Ostromeč,    býv.    hrad     (35), 

163,  164. 
Ostrov  (37),  164,  199,201,217. 
Ostro vec  (41),  274. 
Osli-edek  (36),  170. 
Otice  (33),   128. 
Otm  (42),  308. 
Otradov  (31),  113. 
Otradovice  červené  (33),  141. 
Ouběnice,  Albénice  (33),  128, 

140. 
Oudičov,  dvůr  Uzditov,  Udi- 

šov  (27),  46. 
Oudim,  v.  Údim. 
Oukhd  (34),  150. 
Oulehle,  dr.  „na  Lázu'  (31), 

101. 
Oulehlí  (38).  233. 
Ounuz  (.32;),   117,   118. 
Ouraz  (31),  101. 
(Justějov  (31).   1  10. 
Oustrašice  (27),  39. 
Oustrašm  (39),  245,  2.58. 
Ouštice  (35),   166. 
Outěchovice    Malé  (37),  232 

235. 
Oiuěchovice  Velké  (39),  249 

258. 
Outěchovičkv  (39),  242. 
Ovčin  (28),  70. 
Ovčárna,   prcdm.   u    N.    By- 
strice. (43).  320. 
Ozdrakov,  mlýn  (3i),   116. 
Ožice,  v.  Vozíce  Mladá  (31). 

109. 
Pacov  (38),219,  222,  223,  225, 

230    235. 
Pa'dai^ov  (27),  5,  35. 
Pařezí  (37),  199. 
Paseka,  ves  a  dvůr  (27),  .34. 
Pašovka.  samota  (36),   178. 
Pavilon  i'ani  Anny,  1'ařianin 

(29),  77. 
Pavlov,     prcclmčsií     Vož'ce 

(31).   107 
Pavlov  (39),  245. 
Pavlovice  (37),  198,  217. 
Pazderna,  villa  (41),  282. 
Peceradv  spr.  Peciradv  (36). 

168,  169. 
Pecínov,   Peclínov  (36),    187 
Pchov  (36),  170. 
Pejškov  (39).  249 
Peklov  (33),  137. 
Palec  (40),  266. 


—  334 


Pelhřimov  (39).  241.  243,  245 

247,  249.  252.  258. 
Pelhřimov  Stnrv  f3'»).  248. 
Pěna  Dolní  (42).  308. 

,      Horní  (42).  2<(3,  308. 
Perka  (40),  267. 
Pcrnarec  (43).  324. 
PetrUov  (39).  242. 
Petrovice  (31),  9;-,.  105. 

(341.  142,  143.  150, 
1,54. 
Peirikovlce  (32).   116. 
Petřín,  dvůr  (28),  69. 
Petřiny  (37).   198. 
Pičm  (28),   141.  1,50. 
Pila.  snmot.i  (27).  40. 
PintovUa  (27)    39. 
Pistina  (42)    306. 
Planá  nad  I.užnicí  (27).  4,  5. 

39,  40,  68. 
Plavsko  (42).  53.  306. 
Plechov  (32).  116. 
Plesiště  (34).  143 
Plevnice  (39).  242. 
Plhovka.  samota  (35).  l62. 
Plotiště,  mvsiivna  (27).  35. 
Pnětlukv  (35).  164. 
Pobistrvcp  (39).  243.  244. 
Počátky  (41).  275.  28),  284. 
Počepice  (34).   153. 
Podboř  (30).  87. 
Podhoří  |29).  72,  86. 
Poděvúsy,     Podélusv     (35), 
166. 

Podhájí  (34),   150. 
Podhořák,  samota  (35).    162. 
Podhoří,  dvůr  (34).  149. 
Podhrad  (34).   152. 
Podhradec  (34).   146. 
Pod  hradem,  předm.  \'ožice 

(31).  107. 
Podhradí  (30),  91. 
Podlesí  (33),  103,  131.  141. 
Podmalovice,    v.  Malovirkv. 
Podmoky  (34),  154. 
Podolí  (27),    3(j,  39.  43.    116. 

„       (33).  90.   137,   141. 
Polmanec  (27).  5. 
Polmání  (31),  96.   110. 
Pohodny,  jednota,  (31).  95. 
Pohořelec  (32).  117. 
Pohoří  (32),  116. 
Pojbuky  (38),  235. 
Pojezděc    samota    (34).     148, 

149. 

Polanka,  dvůr  (27).  43. 

ves  (27).  34.  46. 

(37),  200. 
Poličanv  (25).  1.58,  163. 
Políkno  (42),  306. 
Polšf  (42).  302. 
na  Pondělce,  předm.  Vozíce 

(31),  107. 
Pokovec  (30),  85,  87. 


Popovice  (31).  113. 
Popovice  (36),  193. 
Poradkov  (32)  119). 
í^crešín  (30),  93.  94. 
Pořešice  (34),  154. 
Pořiči  n.  Sázavou  (36),    169, 
172. 

Pořin  (38).  227. 

Postupite  (3h).  193.   199. 

Pošna  (38).  231,  235. 

,Za  Potokem-  (40),  266. 

Potulov  (27).  39. 

na  Poušti  (29),  83. 

Přácov,  samota  (27).  .39. 

Prnsetín  (38).  228.  235. 

IVašivá.  tvrz  (41),  277. 

Pravěticc  (37).  198. 

Přavikov  (40).  263.  266.  267. 

Prčice  (32).  11,5.  118.  I  19,  122, 
124.  126.    , 

Proseč  (38).  234.  235. 

Proseč  (39),  24J,  247.  258. 
Obořišté  (.39),  247. 

Prosenice  (36).  157. 

Prostý  (41).  274, 

Prouťkovice  (34),  143. 

Prudíce  (31).  10 1 . 

Přáslavice  (38).  234. 

Preborov  (30).  92,  94, 

Předbojov  (;í2),   119. 

Pře.lboř  (28).  68, 

Předbořice  (30),  87,  94. 
Předíčko  (30),  ^5. 
Přehořov  (28).  60,  61.  63. 
Přestav!  k  v  (32),  121. 
,      "   (36),  170. 
Přestěnice  (30),  90, 
Přiběnice.  Hrad  (27),  35.  36. 

38.  39,  68. 
Přibéničky.  Hrádek  (27),  36. 
U  Přibíka".  mlvn  (32),  120. 
Příbraz  (42).  307, 
Příbvška  (34).   150. 
Příčov  (34).  152.  157. 
Přišejov  (34).  157. 
Psárov  (28).  68. 
Psářc  (.37),  197,  204,  205, 
Putimov  (39),  24  .   242.   258. 
Pykov  (27),  30. 

Ráb  (29).  72,  73,  85.  90, 

Rabín  (35).   162. 

Radeč  (34).   149.   1.50. 

Radějoy  (38),  233, 

Radenm  (27),  5,  34.  41,  49  68, 

Radešicc  (34),  150. 

Radeší.i  (34),  V4    143.  1.54, 

Radétice  (29).  84, 

Radčtín  (39).  245, 

Řadič  (34).  135,  142,  143,  155, 

1.56, 
Radihošt  (.iO),  87,  90, 
Radikov  (32),  117, 
Radimov,  samota  (28),  70, 


Radiměrice  (33).  1,30. 
Radimovice    Zalečské    (27), 

34,  39. 
Radkov  (27),  .34. 
Radňov  (39).  245.  2,58. 
Radoňovice  (37),  198, 
Radostovice  (31),  113. 
(38).  227, 
Radošovice  (33),  140. 

(37).  199.  204. 
Radotín  (33 1.   138. 
Radounka  Malá  (42).  290.  313. 
Radouň  Horní  (40).  264. 

Ki.stclní  (42).  314. 
Německá  (42).  314. 
Okrouhlá  (42).  314. 
Radvánov  (30).  94.  95. 
Rákov  (29).  72.  75. 
Raiovice  (31),   106,  107. 
Rataje  (29),  80. 

Hrazeně(.37).  169. 197. 
198.  200. 
Ratiboř  (30),  88,  93. 

(42).  312. 
Ratibořice  (27).  93.  108. 

Nové,  Hory  Rati- 
bořské (27).  43. 
Ratibořice  Stříbrné  (27).   43. 
Ratimice,  samota  (35).  162. 
Ratmirov  Malv  (42).  293,313. 

Velký  (42).  302. 
Ratmiřice  (33),"  128,  142, 
Rážkov  (27),  1 17, 
Reichýř  (43),  324. 
Rodinov  (40),  267, 
Rodinov  (42),  315, 
Rodná  (31).  96.  108.  110. 
Rohov  (32),   122, 
Rohovka  (41).  274, 
Rohozná  (39).  236,  2.37. 
Rohozov  (30),  93. 
Romava  (43).  324, 
Roseč  (42 ».  302. 
Rosička  (40).  265. 

„        Cernovská  (40), 

Hodravova(40).268. 
Pejdlova  (43).  316. 
Rosin  (29),  72.  73, 
Roučkovice  (38),  234. 
Roudná  (28),  40.  52.   68.  70, 
202. 

Roviny  (34),  150, 

Rovná  (39).  230,  245.  249. 

Rozkoš,  Zámek  a  mlýn  292, 

313. 
Rudohice  (33).   140, 
Rukávec  (30)  91. 
Růžená,  býv,  tvrz  (32)   117, 
Rybníček  '(39).  242, 
Rybník  (39).  242. 
Rychnov     Nový     (39).     236. 

"238,  258.  273," 
Rynárec  (39),   245,  249,  258, 


2,58, 


268, 


—  335 


Rýtov  (40),  260,  261,  262. 
Rzavý  (27),  28. 

Řečice  Červená,  Biskupova 
(39|,  5.  24U,  248,  249.  250, 
252,  258,  263. 

Ředice  (33),  113.  117. 

Ředičky  (32),  117. 

Řehovice  (35),  165. 

Řemenov  (39),  242. 

Řemičov  (31),   111. 

Řenkov  (30),  94. 

Řepeč  (27),  35. 

Řevnov,  Drevnov  (27),  29. 

Řeževčice  (39),  237, 

Řikov  (33),  135. 

Římovice  (37).  197. 

Řišnice  (38),  233. 

Slamosol  (40),  265. 
Samšin  (38),  221,  234,  235. 
.Sázava  (39),  238. 
Sedlřanv  (34),   114,  130,  143, 

146,   148,  149,  150.  152,  154. 

155,  157,  169. 

.Sedlec,  řeč.  na  dráze  Frant. 

Jos.  1.  (32).    74,    115,    118. 

122,  124,  126.  142.  150.  157. 

Sedlec,    tvrz    bvv.    (27),    25, 

39. 
Sedlecko  (27),  47. 
Sedlecko  (28),  68. 

(33),  141. 

(35).  165. 

(37),  199. 
Sedliště  (39),  242. 
Sedlo  (43),  320. 

Staré  (29),  86.  [ 

Sedloň  (27).  39.  j 

Sedmipanv  (37).  198,  201.      j 
Semtín  Mulv  (33),  140. 

Velký  (33).   140. 
Senožatv  (29),  79,  80. 
Sepekov  (30),  89,  90.  93.        i 
Sepíkov,  jednota  (32),  117. 
Sichrov  (32),  119. 
Skalice  (28),  70. 

v.    Malovičkv    (31). 
102. 
ve  Skalách,  samota  (27),  43. 
Skalinv,  samota  (35).  162. 
Skočidolovice  (38),  234. 
Skopytce  (28),  69. 
Skoupv  (34),   143. 
Skuhrov  (34),  150. 
Skrvchov  (27),  3,  39. 

(29),  72,  87,  88. 

(42),  293. 

Dolní  (42).  315. 

Horní  (42),  315. 
Skrýšov  (31),   113. 


35. 

140. 


232. 
232. 


I  Skrýšov  (34),  155. 
(35).  164. 
(33),  142. 

Skrejšov  (39),  242. 
!  Slabsko  (31).   106. 

Slapy  (27).  .5,  39. 

Slavaňov,  zámek  (30),  94 

Slavětin  (38),  233,  235. 

Slavín,  dvorec  (31),  10.3. 
ves  (33).   141. 

Slavkov  (33).  140. 

Slavňov  (30),  95. 

.Slavariovice  (27),  5. 

Sledovice  (33),  131. 

Slověnice  (37),   199. 

Služátkv  (.39),  242. 

Smilkov  (33),  134. 

Smíšek  (29).  78. 

Smoleč  (29),  74,  78 

Smrdov  Xovv  (38). 
Starv  (38), 

Smrkov  (32)."l20.  121. 

Smvslov  (27),  44.   103 

Sobědráž  (30),  91. 

.Sobéhradv,    strč.    Soběhrdy 
(36),   168,   170. 

Soběslav  (28),  47,  48,  49,  50, 
51,  56,  63,  66,  68,  70. 

Solopisky  (34),   152. 

Sopice,  samota  (35).   162. 

Soudný  jednota  (30).  87. 

Soukenník,  mlýn  (27),  25. 

Soušet  ce  (32).  125. 
Soušice  (37),  193,  219. 
Souiice   (37),    UI8.    203.    204, 

206,  217. 
'  Sova,  mlýn  (32),   126. 
Spálenišlé,  samota  (31),   i03. 
Spolí  (35).  164. 
Srlice,  samota  (.33).  130.   140. 
Srlín  (29).  72,  73.  75,  85. 
Stajice,   býv.  hrad  (35),  165. 
Stálce,  pův.  Stadlec(27),  35. 
Staniměřice  (31).  109. 
Staňkov  (42),  292. 
Stažovice  (.35).   164. 
Stehlovice  (30).  90. 
Stejka  (42),  3(J2. 
Stojslavice  (31),  112, 
Stolčín  (41),  274,  27m. 
Straveč  (35),  163. 
Stranné,  Stranv  (35).  159,  164. 
Stranná  (41),  288. 
Stráž  (42),  36,  286.  289,  292, 

304,  306.  317. 
Strkov  (27).  39,  40. 
Strměcky  (39).  240,  242,  258. 
.Strmviov,     Stremviov     (42), 

293",  308.  31(j,  3l"2. 
Strnad  (32),  126. 
Strnadíce  (35),  165. 
Struharov  (3b),  168,  192. 
Stružinec  (32),  116. 
Strženec  (33),  140. 


Střechov  (37),  198.  204,  217. 
Střelilo  v  (33),  135. 
Stretužel  (31),  98. 
Střezmír  Nová,   samota   119. 
Slrítéž  (30),  87.  93. 
Sthtež  (31),   110. 

„       (39).  242,  246.  258. 
Strižkov  (36),  192. 
Strižovice  (42),  313. 
Studnice  (42).  313. 
Stuchanov  (32).  127. 
Stupčice  (32),  44.  96.  115.  118. 

Dolní  (32).  119. 

Hořejší  (32).  119. 
Stýrov  (31),  98. 
Sudoměřicf  (29),  26.  74,    78 

(31).   102.   115. 
Suchdol  (34),  52,  142.  157. 
Suchomel,  mlvn  ('7)    4 
Sukdol  (42),  3l(j. 
Svátov,  bvv.  ves  (28).  70. 
Svatava  (40).  260.  262,  268. 
Svatkovice  (J'-!),  75.  84. 
Svépravice  (39).  244.  258 
Světce  (40).  265.  266. 
Světlá  (3/).   Ií;9.  200. 
Svinky  (29),  76. 
Svojš'ce,  samota  (33).   141. 
Svoříš,  Svořišf  (32).    5     114 

116. 
Svrabov  Dolní  (27),  34. 

„        Horní,  dvorec  (27). 
34. 

Šanovice  (32),   115.   121. 

Sibanovice  (35),   1.^9.    162. 

Šrbiřov  (31),  96.   108.   113. 

Selmberlc  v.  Krásná  Hora. 

Šimpach  (38),  228,  235. 

Štědrovice  (38),  233. 

Štěpánov  (37).  197.   1^8.  20: 
218. 

Štěpánov  (33),   128,    141. 

Šternberk,    hrad   a  ves  (37). 

198.  200,203.  210,211.  216. 
Šternov  (37),   198. 
Štětko vice  (35),  142.   157. 
Šiilfrýdov  (40),  266. 
Štítná  (41),  221,  268.  270,  28b, 

288. 

Tábor  (27),    4,  7,   12,   .34,  39, 

41,  43. 
Tábor  .Starv,    v.   Ústí    .Sezi- 

movo  (27),  4,  5,  8. 
Takonín  (37),  199,  200,  219. 
Tehov  (37),   197.  204.  218. 
Těchobuzy  (38),  23o,  235. 
Teletín  l3o),   162. 
Těmice  (40),  106,  264. 
Teplíšovice  (36),  192. 


-  336  - 


Terezian  Í27),  40. 
Těšenov  (39).  237,  258. 
Tichonice  (37),  198,  201,  204 

218. 
Tilvovire  (35),  165. 
Tisová,  dvůr  (27),  30. 
Tisovnice  (,i4),   143. 
Tloskov(3,=i).  160,  lhl,165. 167. 
Tomicr  (33).   128,    140. 
Toskánl;;j,  dvůr  (30).  9,). 
Tožice  (33),  128,   140. 
Trasik,  mlvn  (.33),  131, 
Trkov  (34)",   lóO. 

.       stíitek  (32),   117. 
Trojá<'(k,  jedno  ;i  (29|,  78. 
TribějicL-  (28),  61. 
Třebelice  (27),  4,  39,  74. 
Třcbešice.     dříve     Debrník, 
ves  a  zámek  (37),  170,  198. 
204.  2(Jh,  219. 
Trebišt  (28).  70. 
Třebnice  (34),   142,   152. 
Třebšín  (35),   159.  162. 
Tremošná  (27),  35. 
Třemošniee  (37j,  198. 
Tříklasovice  (28),  4 J,  50.  68 
Třítež.  TrJter  (38),   227,    228. 
Tučapv  (28),  50,  64,  66. 
Tuch  vně  (35),   162, 
Turovec  (27).  5,  40. 
Turovkn  (41).  274.  275. 
Tvorešovice,  Tvoršovice  (,36), 

168.   195. 
Tvrz  Dráchovská  (28),  49. 
„      Chobotská  (37),  218. 
.      Kondrncká  (37).  217. 
,      Netlucká  (3,5),   164. 
„      Trebeši.ka  (37).  218. 
Tynčanv  (34),  143    154. 
Týnec,  Týnire  (3o).  93. 

„        nad  .Sázavou 
(35),  158,  159,  160,  166,  169. 

Údim  (27),  30,  32. 

Údolí  (38),  226. 

Uhřice_(32),  124.  126. 

Újezd  Červený  (33),  114,  115 
128,   135.      " 

Újezd  Vysoký  (35),   1,58,   160, 
162. 

Úlehle  (38),  234. 

Ústí  .Sezimovo  v.  Tábor.Starý 

(27),  8,  9,  43,  44. 
Usuší,  Ousoší  (34),  156. 
Ústí  (35),  163. 
UUěchovice  (.38),  221,  232. 

Vackov  (40).  260. 
Václavice  (36).   188. 
\'aeice  (39),  243. 
U  „Váňu",    samota  (31),   98. 
Vápenice  (34),  143,  153. 


Včelnice  (40),  268. 
\'čelnička  (40),  260.  262,  264, 
268. 

Věčov,    Zvěcov,  \'ícov  (31), 

103. 
Velběhy  (34).  1,57, 
Velimovice,  pův.  \'iléniovice 

(27),  42. 

\'elíš  (37).   199,  204. 
Velká  (3(J),  91. 
Vendelák,  mlýn  (27).  4. 
Vepice  (39),  87,  94. 
Ves  Babina  (34),   152. 
Vesce  (32),   116.   1.56. 
Ves  Horní  (41),  273,  275.278. 
„•  Jetřichova  (38),  235. 
„    Nová  (27),  40. 
,       (28),  61. 
„       (29),  74,  76. 
„      (31),  106. 
„       (35),   162. 
„       (36),    168. 
„       (38),  225.  246. 
„       (40),  264. 
„    Týnova  (38),  232. 
,    Velká  (38),  233. 
„    Zelená  (38).  232. 
V^esec,  dvůr  (27),  .30. 

28.  70. 
Veselá  (41),  273,  274. 
\'eselíčko.  samoia  (34),  150. 

„  Veselí  bechvňské 

(.30).  90. 

\'eselka,  samota  (27).  ,34. 
^  n         \'otice,    y.    \'otice- 
\'eselka. 
Vestec  (30),  94. 

(33),  131.  142. 
Vestenhof,  dvůr  (39),  237. 
\'ětrov  (27),  39. 
(33),   133. 
(35),  159,   162. 
Vězná  (38),  225,  235. 
Vícemílv  (28),  2,  49. 
Viklantice  (38).  221,  232,  233. 
-Staré     (38),     231, 
2.35. 

\'ildmanko,  dvůr  (40),  234. 
Vilice  (31),  112, 
Vilín  (32).  117. 
\'intirov  (38),  225. 
Víska  (34),    153. 
\'ispachy  (43),  320. 
\'išňová  (28),  50,  62. 
Vitanovice  (31),  96,  103,  104. 
Vitiněves  (43),  323. 
Vlásenice  (27),  34. 

(39),  243,  244,  247, 
249. 

Vlásenice-Dubohlavv    (39), 
246. 

Vlastibor  (38),  48,  Vo. 
\'lastišov  (33),   142. 


Vlašim    (37),    195,   201.   204 

212,  21,5. 
Vlěetín  (41),  286,  288. 
\'lěetinec  (40),  268. 
Vlčice  (42),  312. 
Vlčkovice  (33),  141. 
\'lčoves  (27),  3,  40. 
Vletice  (34),   154. 
Vlkančice  (27),  46. 
\'lkonice  (.35),   158,  164 
Vlkosovice  (40)    260,  262. 
Vlksice  (.30),  90'.   161. 
\'oda  Dobrá  sam.  (28),  68. 

(38),' 225, 
235. 

\'oda  Dobrá   (39),   245     ''49 

2.58,  274. 
Voda  Lipková  (39).  246,  258. 
Vodice  (38),  229,  230,  235. 
Vojkov   (33),   128,    130,    131, 

137,   138,  146,  148,   149. 
\'okov  (.30).  246. 
\'oleveč  (30),  9(_),   1  |6. 
Voltvnč  (27),  35. 
Voračice  (33),  140. 
na  Vorlíce,  samota  (27),  35 
Vořikov  (34),  143,   153. 
Vořikovice  (34),  153. 
Votice  (33),  97,  128,  133,  141, 

168. 
Votice-Veselka  (33),  138. 
\'ožice    .Mladá    (31),    43,    96 
97,  102,  106,  110,   11.3.  22U 
W.žice     Stará.     v.     \'ožicr 

Mladá. 
Vracovice  (37),   198. 
VraOkovice  (37),  198. 
Wanov  (29),"  84. 

(33),  131,   1.37. 
(36),  170. 
Watišov  (30).  00. 
(39),  246. 
Vratko  v  (ci2),  117. 
Vražná  (27),  44,  107. 
Vrbice  (34),  154. 
Vrch  Dobový,  hájovna  (29) 
84.  ~         i  y 

Vrcholtovice  (31),  96.   10.3. 
Vrchotice  (32),  121). 
V^rchv  (31),   101. 
(33),  141. 
Vršovice,  dvůr  (32),  126. 
\'řesec  (27),  43. 
\'šechlapv  (29),  74,  78. 

(37),   199. 
Všechov  (27),  35. 
Všetice  (35),   162. 
Vusí  (,30),  91. 
Vydři  (42),  306. 
Vyhnanice  (29),  74.  76. 
Výrec,  \'ejrec,   dvůr  (27),  5, 

29,  34. 
Vyskvtná  (39),  240,  241,  253, 
Vysoká  (34),  39,   148.   149. 


—  337 


Vyšetice  (31),  104. 
Výška  (32),  121. 

Záběhlice  (32),   119,  121. 
Zábrodi  (30),  95. 
Zádoli  (35),  \ř.8,   164. 
Zahorany  (30),  95. 

(33),  131,  140,  170. 
Záhoří  (32),  115. 

Bendovo  (31),  110. 
Červené  (27),  28,  4h. 
,        Německé,     dř.    Mili- 
činské  (31),  96,  102. 
Záhoří  Pechovo  (31),  103. 
Zahoříčko  (31),  47,  101,  103. 
Zahostice  (27),  42. 
Zahrádka  (27),  35. 

(30).  94.  95. 
(29),   103. 
(35),   1b5. 

(38),  221,  228,234, 
235. 
Zahrádka  (42),  312. 

Mladotova   (34), 
142,  154. 
Zahradnice  (33),  140. 
Zachotín  (39).  242,  258. 
Zaječí  (35).  165. 
Zajíčkov  (39).  245,  274. 
Zálesí  (33),  133. 


Zálší  (30),  72,  90. 
Záluží  (27),  44. 

„       u  Budislavi   (28),   48, 

70. 
Záluží  (30),  93,  94,  112. 
Záruba,  mlvn  (28),  63. 
Zářiči  (28),' 61. 

,       (31),   113. 
Záskalí  panská  v.  Nuzov 

(31),  98. 
Závsí  (28),  61,  62. 
Zbelítov  (32),  116. 
Zběšice  (29),  74,  84. 
Zběšičkv  (30),  87,  90. 
Zboř  (30).  93. 
Zbyslav  (30),  93. 
Zdebuzeves    (37),    197,    204, 

218. 
Zderadice  (35),  165. 
Zdešov  (41),  286,  288. 
Zdiméřice  (38),  233. 
Zdislavice    (37),     19b,     198, 

204,  248. 
Zelč  (28).  39,  40,  49,  51,   70, 

71. 
Zenotín  (43).  322. 
Zhorec  (38),  2-30. 
Zhornv  (35).  164. 
Zhoř  (27).  39. 

„      (31j,  96,  107. 


Zhoř  (38),  230,  235. 
Zlátenka  (38),  235. 
Zlenice  (3b),  169,   172. 
Zmrhal,  mlvn  (28),  63. 
Znosim  (37),  200. 
Zochov  (33),  137. 
Zoubek  (38),  227. 
Zvěrotice  (28),  63. 
Zvěřinec,    zříceniny    (32), 

117,  127. 
Zvéstonín  (32).  116. 
Zvěstov  (33),   130,   141, 
Zvůle  (42),  310. 

Ždár  (34),  156. 

.      (40),  263,  268,  289. 

,      Dolní  (42),  303. 

,      Horní  (42),  308. 

,      Pluhový  (42),  314. 
Žebrákov  (30),  95. 
Žibkov  (35),  98. 
Žinice  (33),  141. 
Žirov  (39).  242. 
Žiranice  (41),  285,  288. 
2ivohoší  (35),  160,  163. 
Žižpachy  (43),  322. 
Žlučín  (30),  95. 


SEZNAM  VYOBRAZENÍ  II.  DÍLU. 


(Číslice  v  závorkách  znamenají  příslušné  okresy.) 


Strana 

BECHYNĚ  (29) 

Partie  ze  Židovv  Strouhy 73 

,        ,         .    "  ,     "      75 

Na  Lužnici  pod  Bechyni 78 

Bechyně     79 

Hláska  „Kohout"  (Katovka)  v  Bechyni  80 
Délínnský  kostel  sv.  Matěje  v  Bechyni  81 
\'nitřek  kostela  sv.  Matěje  v  Bechyni  62 
\'chod  do  Bechyiiského  zámku  ...  83 
\'nitrek  klášterního  chrámu  v  Bechyni  8,5 
Náhrobky  někdejších  držitelů  v  klá- 
šterním chrámu  Bechyňském  .  .  85 
U  kostela  sv.  .Michala  v  Bechyni  .    .    8b 

_  BEISTEIN 
u  Ciměre.  viz  Čiměř. 

BENEŠOV  (36) 

Zi-ícenina    klášterního    chrámu  v  Be- 
nešově     I7<* 

\'iz  dále  K^onopiště 

BLANÍK  (37) 

Kaplička  sv.  Máří  .Magdalenv  na  .Ma- 
lém Blaníku  .    .    .    ."  .    .    ." .    .    .    .201 

BLATA  (28) 

Selka  z  Blat  (z  I'lavska) 53 

Sedlák  z  Blat  (z  Plavska) 52 

Ženich  z  Blat  (z  Liborez) 54 

Blatská  nevěsta  ve  svatebním  úboru  55 

Blatská  nevěsta  zavitá  ....     •  .    .  56 
Rouchy   Blatské.   jimiž    se    nevěsty 

zavíjely .57 

BOROTÍN  (32j 
Zřícenin}'  hradu  Borotína 28 

BYSTŘICE  NOVÁ  (43) 318 

CETORAZ  (38) 
Kostel  v  Cetorazi 229 


Str.inn 

ČERNOVICE  (40) 

CJernovice  oíi  severu 261 

^'áměstí  v  Cernovicích 2i)3 

(jernovick\'-  potok b6 

ČIMĚŘ  (43) 
\'rrhol  Beisteinu  u  Ciměře 322 

DIVIŠOV  (37) 217 

DOBRONICE  (29) 
Hrad  Dobronice 77 

DOL  SUDKŮV  (38) 
•Sudkfiv  Dol  s  bývalou  tvrzí    ....  226 

DRHOVICE  (27) 
Mohyly  u  Drhovic 35 

HEJLOVKA  (39) 

Z  údolí  Hejlovky 241 

,       ,  r       '      242 

HEŘMANEČ  (41) 

Vrch  Lísek  s  vískou  Heřmaneč  .  .  274 
\''\7.  téz  Počátky 

HOUSEROVKA  (39) 244 

HRADEC  JINDŘICHŮV  (42) 

lindřichův    Hradec    se    stranv    jiho- 
východní      ".    ...  289 

Jindřichův  Hradec  od  jihovýchodu   .  290 
„  ,        od  jihozápadu  .    .  291 

Nejstarší  část  Jindřichova  Hradu  .  292 
Staré  město  v  Jindřichově  Hradci  .  293 
Nový  palác  Jindřichova  hradu  .  .  .  2'*3 
Portál  nového  paláce  Jindř.  hradu  .  294 
Oltářík    Matky    Boží   v   kapli    ,Bílé 

paní"    .    .    .' 295 

Rondelový  altán  Jindřichova  hradu  .  296 


—  339 


Strana 

Hradní  studna  na  lil.  nádvoří  Jindř. 

hradu 297 

Třetí  hradní  nádvoří  Jindř.  hradu  .  .  298 
Vnitřek  kaple  sv.  Jiří  v  Jindř.  hradu  299 
Červená  věž  Jindřichova  hradu  .  .  .300 
Proboštský    chrám    Nanebevzetí    P. 

Marie  v  Jindřichově  Hradci  .  .  .301 
\'nitřek  proboštského  chrámu  .  .  .  302 
Kostel  sv.  Jana  Křtitele  v  lindřichově 

Hradci " .^02 

Evangelický  kostel  v  Jindř  Hradci  .  303 
Klášterní  kostel  sv.  Kateřiny  ...  303 
Velké  náměstí  v  Jindř.    Hradci  .    .    .  304 

Jindřichův   Hradec 30.5 

Nádvoří  s  arkádami  ve  dvorci  domu 

Bystřických 306 

Bývalj'  poustevnicky  kostel  sv.  Bar- 
bory u  Jindř.  Hradce 306 

Rybník    „Zármutek"    v  Bažantnici  u 
Jindř.  Hradce 307 

HRÁDEK  (37) 
Kostel  na  Hrádku 216 

HRÁDEK  ČERVENÝ  (34)     .    .    .    .147 

HRADIŠTĚ  (3h) 170 

HŮRKA  U  PLANÉ  (27) 40 

CHLUMEC  VYSOKÝ  (34)  .      118,   153 

CHOTOVINY  (27) 
Chotovinský  zámek 44,  46 

CHOUSTNlK  (28) 
Hrad  Choustník 67 

CHVOJNO  (39) 240 

JANOVICE  VRCHOTOVY  (33) 
Zámek  ve  Vrcholových  Janovicích      136 
Vchod    do   zámku    ve    \'rchotovvch 

Janovicích 137 

Zadní    část   zámku  ve    Vrchotových 

Janovicích ".    .  139 

JAROŠOV  (42)      315 

JEMČINA  (42) 

Jemčina,  loveckv  zámek  hrabat  Čer- 
nínů     .    .    .    ." 307 

JETŘICHOVICE  (32) 
Zámek  Jetřichovice 125 

JINDŘIŠ  (42) 

Úd^olí  Jindřišské  (Jindřichohradecká 
Šárka)     311 


Strana 

JISTEBNICE  (27) 

Děkanský  chrám    a    škola   v  Jisteb- 
nici   .   ". 29 

Husitská  píseň    „Kdož  jste  Boži  bo- 
jovnici"    íz    kancionálu    Jistebni- 

ckého)      30 

Zámek  v  Jistebnici 31 

Závěj   u  Jistebnice 33 

KÁMEN  (38) 

Hrad  Kámen  (pohled  od  jihu)    .    .    .  223 
Nejstarší  část  hradu  Kámen  (západ, 
strana) 224 

KAMENICE  NAD  LlPOU  (40) 

Zámek  v  Kamenici  n.  1 269 

i^amátná  lípa  v  Kamenici  n.  L.     .    .  271 

KATEŘINSKÉ  LÁZNĚ 
u  Počátek,  viz  Počátky. 

KLÁŠTER   (43) 
Kostel  Nejsv.  Trojice  v  Klášteře  .    .  326 

KLOKOTY  (27) 
Klokoty  u  Tábora 21 

KONDRAC  (37) 
Kostel  v  Kondraci 204 

KONOPIŠTĚ  (36) 

Konopiště 181 

.Sousoší  na  lerrasse  zámku  Konopišt- 

ského 182 

Lovecké    trofeje     v    chodbě    zámku 

Konopištského      183 

.Salon  v  zámku  K 184 

Zbrojírna  na  K l85 

Partie  z  obory  Konopištské    .    .    .    .186 

Medvěd  v  oboře  K 187 

Daňci  v  oboře  K 188 

Jeleni  v  oboře  K 189 

J.  V.  arcikníže  následník  se  šlechti- 
ckou družinou 190 

Idyla  z  Konopištské  obory 191 

J.  V.  arcikníže  následník  vítán  lesním 
personálem 192 

KOSTELEC  ZBOŘENÝ  (36)  .    .    .176 

KOZÍ  (27) 

Půdorys  hrádku  „Kozí" 26 

Zříceniny  hrádku  „Kozí" 27 

V  zimě  ná  Kozském  potoce    ....    45 

KŘEMEŠNlK  (39) 

V  zimě  na  Křemešníku 238 


340 


Strana 

KUMŽAK  (42) 
Kostci  sv.  Bartoloměje    v  Kumžaku  310 

LANDŠTEJN,  hrad  (43) 323 

LHOTA  ČERVENÁ  (40) 
Zámek  Červená   Lhota 267 

LIBOŘEZY  (28),  viz  Blata. 

Partie  ze  Staňkovského  rybníka  u  Li- 
borez 309 

LOUŇOVICE  (37) 

Louňovice,  s  Velkým  a  Malým  Bla- 
níkem   205 

LUKAVEC  (38) 
Zámek  Lukavec 232 

MILČÍN  (31) 

Milčín 98 

Vnitřek  kostela  v  MilOíně 99 

MILEVSKO  (30) 

Stará  zvonice  při  klášterním  chrámu 

sv.  Aegida 91 

Děkanský  chrám  Navštívení  P.  Marie  92 

Náměstí  s  chrámem  sv.  Bartoloměje  93 

MITROVICE  (32) 
Zámek  .Mitrovice 121 

MYSKOVICE  (28) 
Zámek  v  Myskovicich 69 

NAČERADEC  (37) 
Kostel  a  radnice  v  Načeradci     .    .    .  203 

nechválíce  (34). 
Nechválíce  u  .Sedlřan 151 

NEMYŠL  (31) 
Zámek  Nemyšl 101 

OSEČANY  (34) 156 

PACOV  (38) 219 

PELHŘIMOV  (39) 

Pelhřimov  od  východu 248 

Náměstí  v  Pelhřimově 249 

Kostel  P.  Marie  v  P 250 

•Starobylé  domy  v  P 251 

Horní  brána  v    P.  zvaná  Rynarecká 
(pohled  z  náměstí) 252 


Strana 

Horní  brána  v  P.  zvaná    Rynarecká 
(pohled  z  ulice  od  nádraží)     .    .    .  253 

Zbytek  hradeb  u  západ,  brány  v  ('.  254 

Dolní  brána  v  P.  zvaná  Jihlavská     .  255 
„           „          ,      pohled  od  nemoc- 
nice .  • 25b 

Dolní  brána  v  P.,   pohled  z  náměstí  257 

PLAVSKO  (28).  viz  Blata. 

POBISTRYC  (39) 
.Statek  v  Pobistrýci 243 

POČÁTKY  (41) 

Pohled  na  Lísek  z  Počátek  (viz  Heř- 

maneč) 273 

Na  Počáteckém  potoce :  rybník  Vol- 

manec      275 

Na  Počáteckém  potoce:  Velké  lezcro 

(\^ilcha) ."   ...  276 

Počátky 277 

Hřbitov  y  P.  s  kostelem  Božího  Těla  278 
Rybník  Žižka  s  villou  Pazdernou  .  279 
Kaple  sv.  .\nny  v  Počátkách  .  .  .  280 
Předměstí  Počátek  ,na  .Moravě"  .  .  281 
Bývalá  radnice  v  Počátkách   ....  282 

Kostel  sv.  Kateřiny 283 

Pramen   sv.   Marketj'   v  lázních   sv. 

Kateřiny  ..." 284 

Pramen   sv.    Vojtěcha   v    lázních  sv. 

Kateřiny      285 

POŘÍČÍ  (36) 

Vnitřek  kostela  sv.  Havla  v  Poříčí  .  173 
Kostel  v  Poříčí  n.  S 174 

PŘIBĚNICE  (27) 

Pod  Priběnicemi 3h 

Zbytky  bašty  hradu  Přibénic  ...    37 

ŘEČICE  ČERVENÁ    (39) 

Hrad  Červená   Rečice    . 246 

Palác  hradu  v  Červené  Řečici   .    .    .  247 

SEDLČANY  (34) 

Farní  chrám   v  Sedlčanech 144 

Kostel  P.  Marie,  zv.  „Církvička"  .  14,ť 
Radnice  v  Sedlčanech 146 

SEDLEC  (32) 
.Sedlec  na  dráze  Frant.  Jos.  \.    .    .    .124 

SLUŽÁTKY  (39) 239 

SOBĚSLAV  (28) 

Partie  na  Lužnici 49 

„U  panského  mlýna*  na  Lužnici  .  .  50 
Soběslav 58 


—  :í4I 


Strana 

Uékanský    chrám  sv.  IVlra  a  Pavla 

v  Soběslavi 59 

Klenba  chrámu  sv.  Petra  a  Pavla  v 

Soběslavi 60 

Kostel  sv.  Marka  v  Soběslavi    ...  61 
Dům  ,u  černého  orla'  z  r.  1564  v  So- 
běslavi       bl 

l;lrad  v  Soběslavi 62 

Část   náměstí  v  Soběslavi 63 

Palackého  irida  v  Soběslavi    ....  63 
Selská  sin  v  museu  Soběslavském  .  64 
Měšťanská    světnice  v  museu  Sobě- 
slavském       65 

Rouchy  Blatské,  jimiž  se  nevěsty  za- 
víjely (z  musea  .Soběslavského)  .    .  57 

SOUTICE  (37) 
Zámek  v  Souticích      218 

STRÁŽ  (42) 

Stráž 307 

Zbytky  býv.  poustevnického  kostela 
sv.  Markéty  u  Stráže 308 

STRMILOV  (42) 312 

SUDOMĚŘICE  (31) 102 

SVÁKOV  (28) 
Kaplička  I-".  Marie  ve  Svakově  ...    48 

ŠELMBERK  (31) 
Hrad  Šelmberk 111 

ŠTERNBERK  (37) 

Hrad  Šternberk  nad  .Sázavou  ....  207 
Šternberk,  pohled_  od  mostu    .    .  208 

Rytířský  sál  na   .Šternberků    ....  209 
Zámecká    kaple    sv.    Šebestiána  na 

Šternberků     ^ 210 

Jižní  bašta  na   Šternberků 211 

Hladomorna  na  Šternberků  .    .        .■   .211 

ŠTÍTNÉ  (41) 

Tvrziště  s  pomníkem  Tomy  ze  .'štít- 
ného ve  Štítném      288 

TÁBOR  (27) 

Pohled  na  Tábor         6 

.Stará  opevnění  Hradiště  horv  Tábor      8 
Obležení  Tábora  r.  1621    ..'....      9 


Strana 

Náčrt  husitského  hradebního  vozu    .  10 

Husitské  zbraně 10 

Bývalá  Pražská  brána  v  Táboře  .    .  II 

Štíty  starých  domů  v  Táboře     ...  12 

Stárkův  dům  v  Táboře 13 

Náměstí  v  Táboře 14 

ťást  náměstí  se  starobylou   kašnou, 
Zižkovým  pomníkem  a  Ctiborovým 

domem 15 

Kamenný'    stůl    u    Ctihorovíi    domu 

v  Táboře 15 

Děkanský  chrám 16 

Zižkův  pomník 16 

Radnice  v  Táboře 17 

Radnická  ulička  v  Táboře 18 

Hrad  ,Kotnov"  v  Táboře 19 

Partie  „u  Bredů"  na  Lužnici  ....  22 

Jordánský  vodopád  u  Tábora     ...  24 

TÝNEC  NAD  SÁZAVOU  (35)    .    .  167 

VLÁSENICE  (,i9) 
U  Vlásenického  rybníka 245 

VLAŠIM  (37) 

Loreta  u  Vlašimi 202 

Náměstí  se  zámkem  ve  XTašimi    .    .  212 

^rána  zámku  \Tašímského 213 

čínský  pavilon  v  parku  \'lašimském  214 
Maurská    besídka    v    parku  \'laším- 
ském 215 

VODICE  (38; 

Zámek  ve  \'odici 2.30 

Nádvoří  zámku  ve  \'odici 231 

VOTICE  (33) 

Zámek  ve  Volicích 132 

Kaplička  sv.  \'ojtěcha  „na  \'ětrově''   133 
Husova  kazatelna  „na  Větrově"     .    .134 

VOŽICE  MLADÁ  (31) 

\  ožic(' 105 

Zámek  ve  Vožici 107 

Kostel  sv.  Martina  ve  Vožici  .    .    .    .108 
Hrad  nad  Vožici 109 

ZELČ  (28) 1\ 

ŽIROVNICE  (41) 
Zámek  v  Žirovnici     287 


NAKLADATEL    PAVEL  KÓRBER 
KNIHTISKÁRNA  BINKO  A  ZIKA 


r  V 


KRÁLOVSTVÍ  CESKE 


III. 


v  /■v 


JIZNI  CECHY 


ZA  REDAKCE  PHDra.  JOS.  BÉLOHLAVA  NAPSALI: 

J.  BOHÁČ-ZELECKÝ,  R.  CIKHART,   FRANT.  MIR.  ČAPEK, 

JAN  DEJMEK,  EM.  DROBIL,  JAN  ELIAS,  FR.  MAREŠ. 

KAREL  MAŠEK,   J.  SAKAŘ,   FELIX  TRUHLÁŘ. 


1908. 

NAKLADATELSTVÍ  PAVLA  KÓRBRA  V  PRAZE. 

VEŠKERÁ  PRÁVA  VYHRAZENA. 


KNIHTISKÁRNA  BINKO  A  ZIKA. 


v  ^  v 


JIZNl  CECHY. 


XLIV.  OKRES  ČESKOBUDĚJOVICKÝ. 

( >kres  Českobudějovický  jest  středem  českého  jihu:  počítá  se  již 
k  jižním  okresům  pošumavským.  ač  sama  geografická  poloha  nemá 
význačných  známek  krajin  pohorsk\''ch,  jsouc  rovinou,  tak  zvanou 
čcskoljudějovickou.  Na  severu  přiléhá  k  němu  okres  hlubock}'-,  na 
východě  okresy  lišovsk\'  a  trho-svineck\',  na  jihu  krumlovsk\^  a  na 
západě  chvalšinskN'  a  netolick\'\  Celková  rozloha  okresu,  k  němuž 
náleží  40  obcí  místních  a  46  katastrálních,  obnáší  296  km'  čili  29.600  ha 
pudy  vesměs  plodné. 

Jako  liší  se  okres  od  sousedních  okresíi  horsk5'ch  polohou,  tak 
liší  se  i  v  jakosti  půdy  a  v  hospodářských  poměrech  obyvatelstva. 
Setkáváme  se  tu  s  patrnou  známkou  blahobytu  a  zámožnosti,  jež 
v  přímém  sousedství  města  —  Čes.  Budějovic  —  stává  se  zvláště  pa- 
trnou. Z  toho  důvodu  obyvatelstva  celkem  přibývá,  ač  největší  část 
přírůstku  dlužno  připočísti  samotnému  městu  a  obcím  těsně  s  ním 
sousedícím.  Všeho  obyvatelstva  jest  přes  50  tisíc,  z  čehož  připadá  na 
město  39  tisíc.  Dle  národnosti  jest  na  okrese  asi  33  tisíc  Cechů 
a  17  tisíc  Němců. 

Německ\r  národnostní  ostrůvek  zabírá  vedle  města  ještě  sou- 
sední vesnice:  Vrata  a  Hlinsko,  Dubičné  a  Lincova  Hora,  České 
"\'rl)né.  Mokré  a  Sindlovy  Dvory,  Litvínovice,  Rožnov  a  Roudné, 
Haklovy  Dvory,  Hodovice  a  Hůrka,  Homoly,  Černodub  a  Plané,  Mladé 
a  Bucherka.  Dobrá  Voda  a  Suché  V^rbné,  Rudolfov  a  Vesce,  Čtyři 
Dvory  a  Knězké  Dvory.  Okresní  správa  v  jmenovaných  obcích  (vyjí- 
maje Dubičné  a  Lincovu  Horu)  jest  dosud  v  rukách  Němců  přes  to. 
že  většina  obyvatelstva  je  v  nich  česká.  Dle  úředních  sčítáni  z  r.  1900 
bylo  v  těchto  obcích  napočteno  celkem  6.219  Čechů  a  .5.072  Němců; 
dle  soukromého  českého  sčítání  bylo  však  6.771  Čechů  a  jen  4.520 
Němců. 

Co  do  terrainu.půdy  převládá  rovina,  nad  níž  směrem  na  v^vchod 
a  západ   zvedají  se  mírně  vysoké  pahorky,   které  však  nikde  nedosa- 


—  4  — 

hují  výše  600  m  prosté  v\''šky.  Na  straně  severní  otvirá  se  šírá  rovina, 
rozkládající  se  dále  do  okresu  hlubockého  a  vodňanského.  Půda  vy- 
niká slušnou  úrodností;  po  celém  okresu  seje  se  pšenice  a  zcela  dobře 
se  i  daří.  Vedle  pšenice  sází  se  také,  hlavně  na  statcích  knížecích 
a  u  samotných  Budějovic,  cukrovka,  jež  zpracovává  se  v  knížecím 
cukrovaru  budějovickém.  Podnebí  jest  celkem  stejné  a  diky  rovinném.u 
útvaru  půdy  jest  značně  příjemnější  než  v  sousedních  okresech  jižních. 
Jak  již  vzpomenuto,  pěstují  se  v  okrese  všechny  druhy  obilí,  řepy, 
bramborj^  a  se  zdarem  i  zelí. 

Celý  okres,  jako  Cechy  vůbec,  nakloněn  jest  od  jihu  k  severu. 
Tímže  směrem  protéká  okresem  nejvýznačnější  řeka  celých  jižních 
Cech.  střibropěnná  Vltava.  Přímo  v  C.  Budějovicích  připojuje  se  k  ní 
řeka  Malše,  přicházející  od  nejjižnějších  hranic  země,  od  hory  Myslivny. 
Křivolaká  Malše  na  půdě  okresu,  mezi  Kímovem  a  Doudleby,  pije 
říčku  Stropnici,  jež  přitéká  sem  směrem  od  vsxhodu.  prameníc  u  ně- 
meckého městečka  Stropnice  v  okresu  novohradeckěm. 

Rybníky,  hlavně  v  části  severozápadní,  jsou  četné.  Největší  z  nich 
je  Dechtář  u  vesnice  Zabobřesk,  hojně  menších  je  u  Haklových  Dvorů, 
C.  Vrbného,  Dubného  a  Habří.  Náležejí  jednak  klášteru  vyšebrod- 
skému,  jednak  městu  C.  Budějovicům. 

Sociální  poměry  na  venkově  nejsou  sice  zvlášť  skvělé,  ale 
přece  dlužno  přiznati,  že  daleko  lepši  než  v  kterémkoli  okrese  jižním. 
Hospodáři  pilně  vzdělávají  své  statky,  jež  díky  v\'šším  cenám  obilí 
a  dobytka,  přinášejí  v  poslední  době  rovnováhu  do  jich  rozpočtů.  Děl- 
nictva  zemědělského  jest  jako  v  jiných  krajích  citelný  nedostatek, 
a  následkem  toho  stouply  služby  a  požadavky  hospodářské  čeledi  na 
nebývah>  stupeň.  Pravidelně  požaduje  dnes  pasák  60  K,  pohůnek  80  K, 
prostředák  10(J  K  a  starší  čeledín  200  K  i  více  roční  mzdy;  chůva  mívá 
SOK,  třetinka  60  K,  malá  120  K,  velká  180-200  K.  Vedle  toho  ovšem 
mají  všichni  dle  ujednání  ještě  nějaké  prádlo  a  šaty,  po  případě  dostávají 
záhon  brambor,  zelí,  dříve  i  lnu.  Děln\^  lid  odchází  většinou  za  prací 
do  ciziny',  hlavně  do  Rakous  a  Saska,  řemeslníci  ještě  dále.  Nejroz- 
šířenějším řemeslem  jest  na  venkově  zednictví.  Většina  těch,  kdož 
z  jara  do  ciziny  odjíždějí,  jsou  zedníci,  jejichž  cílem  jest  zpravidla 
Vídeň.  Hospodářské  statky  jsou  malé  a  střední  velikosti.  Větší  celky 
pozemkové  náležejí  knížeti  Svarcenberkovi,  klášteru  Vyšebrodskému, 
městu  Budějovicům  a  farám.  Kníže  Švarcenberk  má  statky  v  Plavnici, 
Zborově  a  u  Zabobřesk,  klášter  Vyšebrodský  v  Habří  a  Cakově.  Budě- 
jovice v  Třebině,  Včelné  a  j. 

Z  nerostného  bohatství  dlužno  jmenovati  hlavně  stříbro  a  anthracit. 
Na  stříbro  doluje  se  od  dávných  dob  v  Rudolfově.  V  kamenouhelných 
dolech  u    Kamenného   l'jezda   přestalo   se    pracovati,   ježto   dobývané 


—  5  — 

uhli  nevykazovalo   potřebné  jakosti.  'Lázně  jsou   v  Dobré  Vodě  u  C. 
Budějovic. 

Z  výletních  a  letních  sídel  třeba  jmenovati  hlavně  Dobrou  Vodu 
a  Římov,  široko  daleko  známé  poutní  místo,  kamž  přicházejí  poutníci 
až  z  Moravy,  obojích  Rakous  a  Bavor. 

Průmysl  má  své  sídlo  v  C.  Budějovicích.  Nalézáme  tam  četné 
továrny,  zejména:  cukrovar,  lihovar,  pivovary,  továrnu  na  umělá  hno- 
jiva, na  lištny  a  obrazové  rámy,  slévám}-,  na  cukrovinky,  na  zboží 
hrnčířské,  kamnářské,  cementové,  na  hřebíky,  na  hospodářské  a  ml\'n- 
ské  stroje,  loděnice,  na  tabák,  na  sirky  a  j.  V  C.  Budějovicích  sbíhají 
se  železnice  z  pěti  stran,  a  ježto  Budějovice  jsou  uprostřed  okresu, 
jest  o  časté,  rychlé  a  levné  spojení  na  všechny  strany  postaráno. 
Křižují  se  tu  dvě  důležité  trati  Vídeň-Cheb  a  Praha-Linec,  na  nichž 
vždy  jest  četná  frekvence.  O  stavbu  trati  přes  Lišov  do  Třeboně  se 
jedná.  Stejně  bohatě  rozvětvena  jest  i  síf  silniční.  Jak  přirozeno  smě- 
řují silnice  se  všech  stran  okresu  do  města,  kde  sbíhají  se  i  erární 
silnice  od  Prahy,  od  Kaplice,  Krumlova,  Třeboně  a  Vodňan.  Pokud 
se  týče  řek,  nejsou  tyto  způsobilé,  aby  po  nich  byly  dopravovány 
náklady.  Jedině  ku  plavbě  dříví  dlouhého  (ve  vory  svázaného)  a  na 
Malši  též  ku  dopravě  dříví  polenového  se  vodní  cesty  užívá.  Ve  větší 
míře  slouží  však  obě  řeky  průmyslu,  ženouce  četné  mlýny,  pily  a  j. 
tovární  stroje. 

O  vzdělání  obyvatelstva  pečují  četně  školy  obecné,  střední  a  od- 
borné. Na  venkově  nalézá  se  17  obecných  škol  českých  a  8  německých, 
jedno-  až  čtyřtřídních.  V  Č.  Budějovicích  vedle  celé  řady  obecných  tříd 
českých  a  německých  nalézají  se  2  gymnasia,  2  realky,  2  ústavy  uči- 
telské, 3  ústavy  učitelek  (dva  české  a  1  německý),  2  školy  rolnické, 
2  školy  obchodní,  lesnická  škola  (německá),  lyceum  dívčí  (české),  hu- 
dební škola  (česká),  2  průmyslové  pokračovací.  dívčí  průmyslová  škola 
(česká),  ústav  bohoslovecký  a  ústav  hluchoněmých. 

Jižní  Cechy  za  doby  třetihorní  byly  položeny  níže  než  Čechy 
střední  a  severní  a  měly  spád  k  Dunaji.  Dokazují  to  třetihorní  hlíny 
a  písky  v  rovině  českobudějovické  a  třeboíiské.  Ani  v  prvých  tisíci- 
letích doby  následující,  čtvrtohorní,  kdy  již  jižní  kraje  následkem  zdvihu 
nabyly  sklonu  k  severu,  nebyly  ještě  schopny  státi  se  dříve  sídlem 
člověka,  dokud  souvislá  jezera  jihočeská,  zabírající  rovinu  českobudějo- 
vickou a  třeboiiskou,  neprorvala  si  kor3'ta  v  horách  středočeských. 
Tím  povstaly  nynější  řeky  Vltava.  Malše  a  Lužnice.  V  této  době  čtvrto- 
hor či  době  starších  a  mladších  naplavenin  (diluvium  a  alluvium)  po- 
kryta byla  půda  četnými  drobn\''mi  jezery  a  bažinami  („blata"),  jež 
potrvaly  někde  až  do  pozdní  doby  historické,  do  století  16.,  kdy  po- 
čato s  jich  odvodňováním.  Kolem  místa  nynějších  C.  Budějovic  až 
k  Hluboké  bývala  jezerovitá  nádrž,  čemuž  s  dostatek  nasvědčuji  četné 


r\'bniky  a  známá  Kubatovská  Blata  a  nedostatek  hlíny  diluviálni,  vý- 
tvoru to  souše  diluviálni.  Různé  štěrky  rovinu  tu  kryjici  jsou  nejvíce 
původu  již  třetihorniho  a  byly  za  období  ledového  vodou  vymletv. 

Prahorni  kraje  jihočeské  byly  v  této  době  kryty  pralesy,  v  nichž 
žili  živočichové  doby  diluviálni  a  později  alluviálni.  \'  této  době  vy- 
skytuje se  v  jižních  Cechách  již  člověk,  jak  tomu  některé  nálezy  na- 
svědčují. Xa  půdě  samotného  okresu  českobudějovického  však  podob- 
n5'ch  stop  nenalezeno.  Za  to  nalézáme  v  tmavých  hvozdech  jihočeských 
četné  stop3'  po  bezejmenném  pokolení,  jež  žilo  tu  asi  před 
3000  lety.  V  tajuplném  šeru  lesním  upoutají  pozornost  naši  homolovité 
hroby,  rozměrů  větších  i  menších,  hlásajíce,  že  sešli  se  tu  k  posled- 
nímu odpočinku  lidé  jedné  krve,  jedné  víry  a  že  podle  sebe  spočinuli, 
jak  je  bledá  smrt  pi"ekvapila.  Posvátná  jsou  ta  místa,  kde  láska  pozů- 
stalých budovala  poslední  stánky  mil\'m  zesnulým.  (X  jinxxh  končinách 
země  neznali  ještě  obřadů  pohřebních,  nýbrž  mrtvoty  ponechávány 
volně  svému  osudu ).  Ty  pomníky  dávn\''ch  dob  mluví  k  nám  vřeleji 
než  mnohé  písemné  líčení  krvav\''ch  bojů,  nebof  vane  z  nich  láska, 
víra  a  mír.  Lid  náš  říká  jim  nejčastěji  kopce,  jen  zřídka  kde  hroby. 
Mnoho  jich  dobou  zničeno.  Pokolení  kamenných  mohyl  vstoupilo  na 
panenskou  půdu  jižních  Cech  nejen  s  úplně  vyvinutým  a  ustáleným 
obřadem  nál)ožensk\'m.  n\'-brž  i  se  svéráznou  kulturou  bronzovou,  úplně 
odlišnou  od  jiných  pokolení  v  severních  Cechách  současně  bydlících, 
kdežto  střední  Cechy  byly  stále  ještě  neobydleny.  \'šechny  hroby  jiho- 
české nejsou  ještě  prozkoumány  a  mnoho  jich  jistě  již  v  dobách  mi- 
nutych  bylo  kultivováním  pozemků  rozkopáno. 

Tehdejší  člověk  b3'dlel  bud  v  jámách  podzemních  nebo  v  dutinách 
mohutn\''ch  stromů  a  v  ch\-ších,  zhotovených  jednoduše  ze  dřeva, 
chvoje  a  drnu.  Byl  výhradně  ještě  lovcem.  O  rolnictví  dosud  ani  zdání. 
Pastýřství  spíše  možno  připustiti,  nebof  svědčí  proň  časté  nálezy  růz- 
ných nádob  hlíněn\'ch.  Obyvatelstvo  to  vyhynulo  snad  následkem 
zhoršení  podmínek  životních,  nebo  příchodem  lépe  ozbrojeného  a  bo- 
jovného lidu,  nejspíše  historick\-ch  Bojů.  Ritus  v  mohylách  má  ná- 
sledující shodné  rysy:  Mrtvý  l)yl  položen  bud  na  úroveň  půdy  nebo 
do  jámy.  spálen,  popel  uložen  do  urny.  kolem  níž  vyrovnány  kameny. 
Tyto  kameny  jsou  nejtypičtějším  znakem  těchto  mohyl  a  po  nich  do- 
slalo celé  pokolení  v  archeologii  své  jméno.  V  mohylách  jihočesk\'-ch 
poprvé  vystupuje  typicky  spalováni  i  pochováváni,  tak  že  v  některých 
obojí  způsob  nacházíme. 

Inventář  mohyl  jihočesk}>ch  jest  též  zvláštní.  Jsou  většinou  chudé. 
Obyčejně  nachází  se  hromádka  popela  a  při  tom  jedna  nebo  dvě  roz- 
mačkané nádoby.  Nástroje  byly  hotoveny  z  bronzu  tavením  a  litím 
do  forem  hliněných  neb  kamenných.  Zbraně  byly :  dýky.  kopí,  meče 
různých  tvarů,  sekery,  zvané  v  archeologii  obyčejně  celty  a  pálstavy. 


-  7  - 

Břitvy  (lumly)  byly  podoby  kruhovité,  ale  obyčejně  zachována  jsou 
držadla.  Typickým  druhem  šperků  jsou  náramky  (nošené  skutečné  na 
rameni),  jinde  se  nevyskytující,  jemné  porýsované,  aneb  náramky  tvaru 
turbanovitého  nebo  růžicové.  Nákrčníky  nejsou  masivní,  ale  skládají 
se  ze  spirálovitých  rourek  a  jantaru,  nebo  i  modrých  sklenéných  ko- 
ralů  původu  orientálního.  Jehlice  mají  knoflíkovou  hlavu  a  šroubové 
záhlaví.  Prsteny  jsou  zlaté  nebo  bronzové.  Keramika  je  dosti  vyvinuta, 
nachází  se  v  každé  mohyle.  Ornamentikou  je  rýhováni  trojúhelníkové, 
ač  vétšina  nádob  vůbec  ornamentována  není. 

Na  půdě  okresu  prozkoumány  mohyly  kamenné  na    několika   již 
místech:  v  lesích  Hamerských  jižně  od  Plavnice.  u   lMa\a  (;^2  mohyl). 

Kresli!  A.  Haun 


ČESKÉ  BUDĚJOVICE. 


v  lese  u  Vidová  (13  mohyl),  západně  od  Homol  u  Korosek,  Kamen- 
ného Újezda  a  j.  v.  Zda-Íi  v  jižních  Čechách  sídlili  také  Bojové,  ne- 
možno říci.  ač  mnozí  učenci  tak  tvrdí,  dodávajíce,  že  y  jižních  Čechách 
nejen  sídlili,  ale  již  v  řekách  šumavských  zlato  rýžovali.  O  Marko- 
manech máme  již  zprávy  historické.  Vůdcem  jejich  byl  Marobud.  jenž 
založil  město  Marobudum.  nejspíše  někde  u  Berouna,  nikoli  u  Č.  Budě- 
jovic, jak  dříve  se  domníváno.  Příchod  Slovanů  stal  se  mnohem  dříve, 
než  se  domníváno.  Možno  důvodně  souditi,  že  snad  již  za  Bojů,  a  jistě 
za  Markomanů  asi  v  prvém  století  po  Kr.  kolonisovali  zemi,  ne  však 
najednou,  nýbrž  průběhem  delší  doby  a  po  jednotlivých  kmenech. 
Osazení  krajiny  okresu  českobudějovického  z  největší  části  stalo  se 
od  Dúdlebů  (Dúdlebi.  Duljebi)  z  menší  části  od  Netolíků.  Duljebi  jsou 
též  na  Bugu  v  Rusku  a  v  západních  Uhrách  při  Dravě.  Poněvadž 
o  ruských  Doudlebanech  máme  zprávu  v  letopise  Kyjevském,  že  oni 
největší  příkoří  snášeli  od  Avarů  a  poněvadž  se  soudí,  že  Avaři  tlačili 


8  — 


před  sebou  Slovany  jako  své  kolonisty  a  pracovníky,  jest  velice  pravdě- 
podobno,  že  Doudlebané  panovští  a  čeští  (a  snad  i  Volyňané)  byli 
sem  zatlačeni  od  Avarů  kolem  r.  557,  kdy  Avaři  objevili  se  v  Uhrách. 
O  Dúdlebanech  ještě  v  době  pohanské  zmiiiuje  se  mohamedánskN- 
spisovatel  a  cestovatel  Masudi  ve  spise  „Zlaté  luhy*",  kdež  píše.  že 
Dúdlebanům  panuje  král  Vandžlav  —  patrné  Václav. 

Doudlebané  zřídili  si  na  ochranu  proti  nepříteli  četná  hradiště  se 
zemitými  valy  a  dřevěnými  opevněními.  Pro  severní  část  župy  byl  to 
hrad  Doudleby,  vystavěn\'  na  příkrém  ostrohu,  omývaném  téměř  kol- 
kolem řekou  Malší.  Z  části  střední  utíkalo  se  obyvatelstvo  do  hradiště 
Branšovického  u  Rímova  a  trochu  dále  na  jihu  do  hradiště  Straho\- 
ského,  jež  obě  zřízeny  na  ostrozích  Malše. 

Od  starodávna  vedly  krajinou  dvě  důležité  cesty:  prvá  zvaná 
Pehaimstaich  vedla  údolím  říčky  Stropnice  od  Dúdleb  k  \'ítorazi  a  na 


ČESKK  BUDĚJOVICE  V  LETECH  PADESÁTÝCH 

(DLE  STARÉ  RYTINY,  ZAPŮJČENÉ  P.  J.  DOTŘELEM). 


ochranu  její  zřízeny  stráže  (Střížov,  Strážkovice),  druhá  směřovala  od 
jihu  od  průsmyku  Kaplického  k  Dúdlebům  a  odtud  dále  k  Netolicům. 
Mohylv  čili  pohanské  hroby  slovanské  jsou  jedny  druhým  po- 
dobny. Stavěny  jsou  v  řadách  a  jsou  vesměs  chudé.  V  okresu  česko- 
budějovickém nalezeny  mohyly  slovanské  u  Plava,  nedaleko  mohyl 
kamenných,  dále  u  Rímova  a  Cakova.  Předměty  odtud  vykopané  ulo- 
ženy jsou  v  museu  českobudějovickém. 

Středem  okresu  a  hlavním  městem  celého  českého  jihu  jsou 

C.  BUDĚJOVICE,  Dějiny  města  jsou  zajímavý.  Na  místě  nyněj- 
šího města  stávala  vesnice,  snad  dokonce  i  hrad  s  podhradím,  založená 
Budivojem  z  Hluboké,  ač  některé  nálezy  na  t.  zv.  pražském  předměstí 
poukazovaly  by  na  usídlení  z  dob  pohansk\'ch.  Budivoj  z  Hluboké, 
původem  Vítkovec,  nezůstal  však  v  držení  tohoto  důležitého  místa  a 
to  proto,  že  místo  svojí  polohou  neobyčejně  důležité  se  vj^borně  hodilo 
Přemyslu  Otakaru  II.  ku  zbudování  města  a  k  upevnění  moci  královské 
v  těch  místech,  nebot  na  jihu  Cech  do  té  doby  byli  králi  vlastně  vé- 
vodové Krumlovští  —  pánové  z  Růže  —  a  moci  krále  tu  podléhal  je- 


dine  klášter  Zlato-korunský,  za  týmž  účelem  Otakarem  zbudovaný. 
Král  povolal  sem  cizí  německé  obyvatelstvo  z  Bavor  a  Rakous,  osídlil 
jím  okolí  a  vystavěl  mohutné  město  u  stoku  Malše  s  \'ltavou.  Původní 
národnost  česká  byla  tu  tedy  uměle  vytištěna  a  cizáky  nahrazena. 
Král  sám  dal  vyměi^iti  prostoru  ulic  a  náměstí,  a  první  vei^ejné  budovy 
vysta\'ěti  pod  vrchním  stavitelsk\''m  dozorem  rytíře  Hirze.  purkrabí  na 
Zvíkově.  Založeni  města  klade  se  do  r.  1265. 

Nově  založené  město  zkvétalo  rychle  a  domohlo  se  v  krátce 
prvního  místa  po  sídelním  městě  královském,  jak  toho  dokladem  heslo 
, Praha— Budějovice",  které  dle  starodávného  podání  zvučelo  i  v  osudné 
bitvě  na  Moravském  poli.  První  větší  bouře  snesla  se  na  mladé  město 
r.  1318,  kdy  přitáhl  před  jeho  brány  Petr  z  Rožmberka,  hodlaje  jménem 
odbojnvch  stavů  potrestati  město  králi  Janovi  věrné.  A'  okolních  ves- 
nicích Rožnově,  Litvíno\icich,  Plané  a  Mladém  zle  řádily  roty  rožm- 
berského velmože;  město  samo,  sklíčené  dlouhým  obléháním,  bylo  by 
také  bezmála  okusilo  jeho  hněvu,  kdyby  byl  král  Jan  ještě  v  čas  ne- 
uzavřel s  ním  mír.  Pak  po  dlouhou  dobu  požívalo  město  klidu,  na  jehož 
přerušení  sami  měštané  mnohou  vinu  nesli.  Zpupní  měšfané  němečtí, 
zbujnělí  dlouhými  h-ly  míru.  počínali  si  velmi  pánovitě,  tak  že  okolí 
s  nimi  málo  v  klidu  žilo  a  v  častých  rozbrojích  práva  svého  obhajo- 
vati bylo  nuceno,  jak  přesvědčujeme  se  ze  životopisu  hrdiny  Trocnov- 
ského. 

y  městě  od  prvých  počátků  udržovala  se  —  ač  nenáviděna  — 
neustále  také  česká  menšina,  jež  v  některých  dobách  dokonce  i  vládu 
na  sebe  strhla.  Bylo  to  tehdy,  kdy  panoval  jako  král  Jiří  z  Poděbrad, 
jenž  ustanovil  tu  českého  primátora  Ondřeje  Puklice  ze  Vztuh.  kter^^ 
vedle  latinského  i  české  úřadování  v  městě  zavedl.  Když  však  byl  Jiří 
nucen  bojovati  proti  odbojným  stavům  a  králi  Matyášovi,  využila  ně- 
mecká strana  jeho  tísně,  způsobila  v  městě  poplach,  primátora  Ondřeje 
Puklice  zabili,  radu  městskou  svrhli  a  novou  z  osob  své  strany  dosa- 
dili. Náčelníkem  spiknuti  toho  byl  zdejší  katolick\'  farář  Ondřej  a  mě- 
šfané Rabenhaupt  a  Frijhauf.  Tragedii  Ondřeje  Puklice  sepsal  vlastní 
jeho  syn,  a  rukopis  dosud  je  zachován. 

Léta  následující  smutně  proslula  nepokoji  protižidovskými,  v  nichž 
mnoho  židů  přišlo  o  život.  R.  1611  přikvapilo  na  město  nové  neštěstí. 
Dne  30.  ledna  objevili  se  před  branami  města  Pasovští.  Města  zmoc- 
nili se  útokem  a  zle  v  něm  hospodařili  až  do  odchodu  do  Prahy.  V  té 
době  byl  městským  písařem  Šimon  Plachý  či  Ferus.  otec  proslulého 
hrdinyjiřího  Plachého,  neohroženého  vůdce  ozbrojeného  studentstva 
v  boji  proti  Švédům. 

R.  1614  odbýván  v  městě  zemskS'  sněm.  svolaný  sem  králem 
Matyášem.  Sněm  zahájen  velmi  slavně  a  již  příjezd  císařských  man- 
želů byl  nádherný  a  okázalý.  Slavnostní  náladu  zvýšilo  pak  ještě  ruské 


10  - 


poselstvo,  přibylé  z  daleké  Moskvy.  V  odboji  stavů  českých  proti  králi 
Matyášovi  a  jeho  nástupci  se  Budějovice  n('i)iidaly  na  stranu  chrabr5'ch 
stoupenců  nového  ruchu,  ale  zůstaly  věrno  králi.  Nezalekly  se  ani 
vojska,  jež  přivedl  sem  Matyáš  hrabě  z  Thurnu.  aby  města  dobyl.  Po 
dvouměsíčném  marném  obléhání  odtáhl  odtud,  krutě  spustošiv  sousední 
vesnice.  Bouře  za  bouří  hnala  se  pak  po  třicet  let  přes  cimbuří  hrdého 
města  Otakarova.  Přítel  i  nepřítel,  jeden  horši  druhého,  procházeli  jeho 
branami,  žádajíce  na  něm  žold.  Přišla  Bílá  Hora.  kleslo  vědomí  národní. 

aby  zas  po  dlouh\'ch  a  dlouhých 
letech  s  nesčíslnými  obětmi  vstá- 
valo z  mrtvých.  R.  184»  založen 
tu  pr\ý  česk_v  spolek  „Slovanská 
lípa",  jehož  úkol  byl  však  pouze 
zába\'ní.  Vlastní  probuzení  české 
možno  datovali  teprve  od  r.  1862, 
kdy  založena  , Beseda".  K  ni 
r.  1864  přiijyla  česká  „záložna" 
a  r.  \u65  dobyta  z  části  obchodní 
a  průmyslová  komora  (dnes  úplně 
česká)  a  zakládány  školy  \'šeho 
druhu.  C.  Budějovice  mají  nyní 
na  40.000  obyvatel,  z  nichž  24.000 
přiznalo  obcovací  řeč  českou  a 
12.000  německou.  Židů,  kteří  vět- 
šinou hlásí  se  ku  straně  německé, 
jest  asi  I70O.  Město  skládá  se 
z  vnitřního  města  a  tří  velikých 
])ředměstí :  pražského,  vídeňského 
a  lineckého.  V  poslední  době  pak 
splvvají  již  s  předměstími  i  ně- 
které obce  okolní,  jako  Čtyři 
Dvory.  Kněžské  Dvory,  Vrata, 
Rudolfov,  Suché  Vrbné,  Mladé 
a  Rožnov. 
Hradby  městské  byly  v  minulém  století  většinou  odstraněny  a  na 
místě  nich  zřízeny  krásné  sady.  Ze  zbytků  zachovaných  ponejvíce 
na  straně  západní  a  dle  starých  rytin  můžeme  si  učiniti  obraz  starého 
opevnění.  V  době  Karlově  byla  stará  opevnění  sesílena  vysokými 
čtverhrannými  věžemi.  Mohutné  věže  bývaly  také  nad  hlavními  branami. 
Přirozenou  hradbou  byla  se  strany  jižní  Malše,  se  strany  západní 
Vltava  a  se  strany  východní  a  severní  rameno  řeky  Malše.  tak  zv. 
Mlýnská  stoka.  Z  bývalého  opevnění  zachovaly  se  dosud  tři  čtverhranné 
věže.  Nejpěknější  z  nich  jest  na  severozápadní  straně  města  u  Zadního 


VÉŽ  U  ZADNÍHO  MLÝNA 
V  Č.  BUDĚJOVICÍCH. 


11 


mlýna  se  zbytkem  hradební  chodby.  Věž  v  Široké  ulici  na  jižni  slraně 
města  pozbyla  již  své  původní  podoby.  Třetí  nalézá  se  u  ústí  Malše 
do  Vltavy;  jest  dobře  zachována  a  zajímavá  tím.  že  hořejší  patro  jest 
mnohem  užší.  Od  této  věže  až  k  b\-valé  vodní  bráně  u  Předního  mlýna 
zachovaly  se  značné  zbytky  vnitřní  i  vnější  hradby  s  kusy  branného 
ochozu,  opatřeného  střílnami  terrakottovými  a  s  několika  staršími 
baštami,  z  nichž  nejpěknější  jest  okrouhlá  Otakarka  v  biskupské  zahradě 
8  m  vvsoká. 

Ač  celé  město  má  dnes  novo- 
dobý', moderní  ráz,  přece  zacho- 
valo si  vnitřní  město  svou  původní 
vzornou  rozlohu  a  některé  vzácné 
památky.  Středem  města  jest  ve- 
1  i  k  é  ě  t  v  e  r  c  o  v  é  namést  í.  bez 
odporu  jedno  z  nejpěknějších 
v  Čechách.  Uprostřed  stojí  obrov- 
ská kašna,  zhotovená  r.  1727  so- 
chařem F.  Baugutem.  Celé  ná- 
městí obklíčeno  jest  širokým 
chodníkem  a  prostorným  loubim. 
Domy  kol  náměstí  jsou  vysoi<é. 
z  nichž  starší  mají  střechy  masko- 
vané vodorovně  zakončen\'mi  štíty 
a  rázovitě  representují  všecky 
různé  slohy  od  založení  města  do 
dnešní  doby.  Nejznamenitější  bu- 
dovou na  náměstí  jest  radnice, 
provedená  v  1.  1727—1729  pří- 
jemným slohem  barokním.  \'  prů- 
čelí ozdobena  jest  znaky  zemi  ko- 
runy České  a  allegorickými  so- 
chami. Z  každého  rohu  náměstí 
vybíhají  v  pravém  úhlu  dvě  přímé 
ulice;    v    přiměřené    vzdálenosti 

vedou  napřič  čtyři  ulice  se  stranami  náměstí  ro\'noběžné  a  kromě  toho 
po  většině  obvodu  městského  úzká  ulička  hradební. 

Nedaleko  od  severovýchodního  rohu  náměstí  stojí  kathedrální 
chrám  sv.  Mikuláše.  Stavba  není  příliš  úhledná;  starší  její  gotické 
zdivo  zakukleno  je  dosti  chatrným  barokním  rouchem  z  druhé  polovice 
17.  století,  ^'edle  kostela  o  samotě  vypíná  se  mohutná.  7(»  m  vysoká 
věž  (černá  věž),  zbudovaná  v  1.  1549—1577  mistrem  \'incencem  Fugge- 
ralem.  S  věže  otvírá  se  návštěvníkům  pěkná  vyhlídka  nejen  na  celé 
město,  ale  i  na  šírou  rovinu  č.  budějovickou. 


HK.ADEBXi  VEŽ 
V  ť.  BUDĚJOVICÍCH. 


12 


Od  severozápadního  rohu  náměstí  dostaneme  se  krátkou  uličkou 
k  německému  gymnasiu,  při  němž  stojí  nejpamátnější  budova 
Č.  Budějovic,  chrám  P.  Marie,  čistě  gotická  basilika,  založena  Otakarem  II. 
r.  1274.  Chrám  zachoval  se  pres  čelné  pohromy  a  požáry,  které  jej 
během  šesti  století  stihly,  až  na  některé  změny  celkem  v  původní 
velikosti  a  podobě.  Proveden  jest  ve  slohu  gotickém  a  má  uvnitř  58  m 
zdčli  a  2(J'5  m  zšíři.  Vysoká  gotická  okna  v  presbyteři  a  v  příčné  lodi 
se  svými  pruty  a  kružbami,  křížové  klenby  se  šfavnatě  profilovanými 
žebry  a  klenby  lodí  podélných  zachovaly  se  bez  úhony.  Okna  lodi 
hlavní  a  lodí  bokových  spolu  s  arkádami  mezi  pilíři  byla  bohužel 
později  nevkusně  opravena.  Vnitřní  v\'zdoba  jest  novodobá;  starobylou 
památkou  jest  pouze  obraz  Mariánský  nad  tabernáklem  hlavního  oltáře. 


CAST  NAMÉSTI  S  RADNICI  V  C.  BUDĚJOVICÍCH 
V  LETECH  FADE.SÁTVCH. 

(DLE  STARÉ  RYTINY,  ZAPŮJČENÉ  P.  J.  DOTŘELEM). 


K  jižní  straně  chrámové  přiléhá  klášter,  kde  sídlí  nyní  Redemptoristé. 
Gotický  klášterní  ambit  zachoval  se  téměř  v  těže  podobě,  jak  během 
století  13.  byl  \ystavěn.  Nedaleko  stojí  bývalá  zbrojnice,  jejíž  prů- 
čelí ostře  se  rýsuje  vysokým  ozubeným  štítem  se  střílnami  a  kromě 
několika  hrub\xh  mask  nese  letopočet  1531. 

V  jihozápadním  rohu  náměstí  nalézá  se  na  rohu  západní  strany 
zn-.iněná  již  radnice,  na  rohu  jižní  strany  budova  poštovního  a  telegraf- 
ního úřadu.  Za  ni  v  ulici  Biskupské  bisku])ská  residence,  prostorná, 
ale  nejvýš  prostá  to  budova,  z  bývalé  piaristické  kolleje  upravená 
(r.  1773).  Tam  uloženo  též  diecésni  museum,  obsahující  pěknou  sbírku 
bohoslužebných  nádob,  řezbářských  prací,  mešních  rouch  a  lidových 
výšivek  k  účelům  církevním. 

Jdouce  dále  po  mostě  přes  .Malši.  ocitáme  se  na  Krumlovské 
louce  (vysušený  rybník I.    kde  upoutají  jjozornost  naši  nádherný  palác 


13 


justiční  a  za  ním  výstavn\'  dům  okresního  zastupitelstva  a  opodál 
gotická  synagoga  s  dvěma  věžemi.  Od  samotného  mostu  podél  justič- 
ního paláce  k  synagoze  a  dál  vroubena  je  nábřežní  hráz  řadami  koša- 
tých lip  (Krumlovské  aleje),  tvoříc  nejkrásnější  promenádu  budějovickou. 
Na  konci  stromořadí  je  městská  plovárna  a  vodárna.  V\'stavnými 
budovami  v  tomto  konci  města  jsou  dále  méstskv^  chudobinec,  kasárny 
zeměbranecké  a  budovy  matiční  školy  obecné  a  matičního  ústavu  uči- 
telského. Z  továren  sluší  tu  uvésti  závody  Hardtmuthovy  a  měšfanskj^ 
pivovar. 

Vracejíce  se  do  města  přes  most  trochu  výše  nad  Malší  polo- 
žený, shlédneme  s  něho  v  právo  stojící  pěkný  německý  dům  a  vedle 
něho  vvstavené  městské  museum,  s  četnými  sbírkami  mincí  a  prací 
řezbářských.  Od  mostu  přímo  ulici  divadelní  kráčíme  i)odle  městského 


Č.\ST  N.A.MÉSTI  S  DEK.  CHKA.ME.M  V  C.  BUUEJ0\1CICH 
\^  LF:TErH  PADESÁTÝCH 

(DLE  STARÉ  RYTINY,  ZAPŮJČENÉ  P.  J.  DOTŘELEMl. 


divadla,  do  jihovýchodního  rohu  náměstí.  Zábnouce  odtud  v  právo 
Vídeňskou  ulici  k  východu,  přijdeme  po  chvíli  ku  Mlýnské  stoce,  před 
níž  v  právo  stojí  sirotčinec  a  za  ní  v  le\o  občanská  nemocnice.  Dále 
tímže  směrem  v  ulici  Schmerlingově  v  právo  upozorňuje  nás  ozdobná 
mosaiková  malba,  že  za  budovou  nalézá  se  kostel  P.  Marie  Růžen- 
cové, nedávno  slohem  románským  zbudovan5'.  Dále  k  nádraží  nalézají 
se  v5'Stavné  budovy  c.  k.  tabákové  továrny  a  kasárny  císaře  Františka 
Josefa  I.  Od  těchto  směrem  západním  v  ulici  Klaudiho  jest  pěkná 
budova  německého  učitelského  ústavu  a  vedle  na  rohu  do  ulice  Lan- 
nové  německá  reálka. 

Zabočíme-li  ulicí  Lannovou  na  západ,  mineme  na  rohu  klášter 
Cisterciáků  a  ocitneme  se  v  Sadové  třídě.  Kráčejíce  ní  podél  pěkné 
upravených  městských  sadů,  kde  nalézá  se  zdařilý  pomník  zdejšího 
rodáka,    velkoprůmyslníka    Voj.    T.anny.    mineme    ulici    Kudolfovskou, 


—    14  — 


radnicp:  v  c.  Budějovicích. 


dále  úpravnou  l)inlovu  obchodní 
komory  a  konečně  středisko  Ce- 
cilů č.  buděiovick\''ch  —  Besedu 
—  v  níž  mají  s\-(''  mislnosti  i  vSokol 
a  Hlahol.  A'edle  Besedy  jest  zvěč- 
nělým biskupem  Jirsikem  zalo- 
žená česká  dívčí  škola  u  sv.  Jo- 
sefa, kterou  řád  školsk\'ch  sester 
v  poslední  době  ústavem  ku  vzdě- 
lání učitelek  rozšířil.  Dále  mineme 
ulici  Xovou  a  Jirovcovu.  kde  na- 
lézá se  \cliivá  budova  českých 
obecných  a  mřš(ansk\'ch  škol 
a  ocitneme  se  na  Lobkovickém 
a  Mariánském  náměstí.  Na  tomto 
sloji  socha  ['.  Marie  a  naproti  ni 
ústav  pro  hluchoněmé.  Několik 
kroků  dál  na  rohu  ulice  Střelecké 
jest  budova,  v  niž  umístěno  cis. 
král.  okresní  hejtmanství.  \"  ti- 
chých místech  na  rohu  ulice  Gy- 

mnasiální  a  Kostelní  spatříme  budoxu  založenou  rovněž  šlechetným 
biskupem  Jirsikem  pro  české  gymnasium;  nyní  jest  tam  chlapecky'  se- 
minář a  diecesní  museum.  \Vdle  také  Jirsikem  založen\'  kostel  sv.  Vá- 
clava. V  ulici  Haasově  nalézají  se  nyní  no\é  l)udovy  české  reálky 
a  českého  gymnasia. 

Na  západní  straně  náměstí  Maiiánského  stoji  stará  budova  \ojrn- 
sk\-ch  kasáren,  naproti  ní  nový  dum  českého   dívčího   lycea.     Dáme-Ii 

se  z  Mariánského  náměstí 
směrem  severním  Pražskou 
třídou,  jjřijdeme  kol  roz- 
sáhlých kasáren  dělostře- 
leckých až  na  konec  města, 
kde  rozkládá  se  prosluK- 
český  akciový  pivo\ar  a 
slévárna  Skrlandtova.  — 
I^ředměstí  Pražské  má  vý- 
značně česk\-  ráz.  Nalézá  se 
tam  i  tak  zvané  Staré  město. 
na  němž  dosud  je  patrný 
vesk\-  ráz  předotakarovské 
KAŠ.VA  XA  N.ÁMÉSTi  osady    Budějovic.     Ač    nej- 

V  (•E.SKVCH  P.UDĚJOVICÍCH.  bližší       okolí       budějovické 


15 


kratších  procházek  má  hojnost,  turistovi  cizinci  zvláště  návštěva  blízké 
Dobré  vody  se  doporučuje.  \"zdálena  jest  od  českobudějovického 
nádraží  asi  V4  hodin}-.  \'\ietníky  vábí  pěknými  partiemi  lesními  a  přá- 
teiy  umění  rozkošným  kostelíkem  barokním,  který  v  letech  1733-39 
zbudoval  slavný  stavitel  Kilián  Dienzenhoíer  a  krásnými  freskovými 
malbami  ozdobil  neméně  slavný  umělec  V.  Reiner.    Obec  čítá  as  400 

Fot.  V.  Vlasák. 


CAST  NÁMĚSTÍ  ,S  DĚKANSKÝM  CHRÁMEM 
V  Č.  BUDĚJOVICÍCH. 


obyvatelů  a  má  čtyřlřidni  školu  českou  a  trojtřídni  německou.  Jest 
místem  výletním  a  lázeňským.  Za  půl  hodiny  směrem  severním  při- 
jdeme do 

RUDOLFOVA,  kde  od  nepamětných  dob  kutá  se  na  stříbro.  Stří- 
brné doly  zejména  za  panováni  císaře  Rudolfa  II.  dávaly  veliký  užitek, 
tak  že  císař  neváhal  povýšiti  starou  havířskou  vísku  na  horní  město, 
zvané  jeho  jménem  „Rudolfov".  Jak  výnosné  bývaly  druhdy  tyto  stří- 
brné doly,  toho  dokladem  poznámka  hutního  písaře  Jana  Matesa,  jenž 


16 


uv^ádí,  že  do  r.  1578  v\'nesly  doly  celkem  72.236  hřiven  stříbra.  Bý- 
val\'  zámeček  jest  stavení  jednopatrové,  prosté  všech  ozdob.  Na  po- 
čátku XVII.  století  byl  majitelem  jeho  Jan  Holzle  ze  Sterštejna.  V  bouř- 
livých dobách  války  třicetileté  byly  zámek  i  celé  město  úplně  zpusto- 
šeny. Zámek  znovu  zbudoval  Don  Baltazar  de  Marradas;  dnes  slouží 
účelům  vojenskjTn.  Kostel  je  stavba  druhé  polovice  XVI.  století  v  stří- 
zlivém slohu  renaissančním.  Městečko  čítá  as  1400  obyvatelů  národ- 
nosti české  a  německé  a  má  čtyřtřidní  školu  českou  a  čtyřtřídní  ně- 
meckou. 

Od  Dobré  Vody  hodinu  cesty  na  jih  na   silnici  Budějovice— Trh. 
Sviny  přijdeme    do    vesnice    Doubravic.    Od  nepamětnvxh  dob  až 

Fot.  V.  Vlasák. 


CHRÁM  P.  .\TAR1E  S  BV\\  KLÁŠTEREM  DOMINIKÁNŮ 
V  Č.  BUDĚJOVICÍCH. 


do  16.  věku  náležela  ku  panství  Třeboňskému.  R.  I.ŤS5  daroval  ji 
Vilém  z  Rožmberka  svému  úředníkovi  Mikuláši  Humpolci  z  Tuchoraze 
za  jeho  věrné  služby.  R.  1591  ji  však  opět  Vilém  vyplatil  od  Kateřiny 
Ždárské  z  Tuchoraze.  Než  za  nedlouho  opět  odprodána.  Xapřed  držela 
ji  Lidmila  ze  Hřebene,  potom  její  manžel  Bedřich  Frokštein  z  Načes- 
lavic  a  Jan  Řepický  ze  Sudoměře.  'J"aké  pověstn\'  don  Baltazar  de 
Maradas  držel  ji  nějakou  dobu.  načež  prodal  tvrz  a  dvůr  Janu  Sala- 
zarovi  de  .Montalbau.  který  opětně  prodal  statek  Emanuelovi  Prckovi 
z  Furstenmuhlu,  císařskému  solnímu  úředníku  a  spoluradnímu  města 
Budějovic.  Potom  vystřídalo  se  tu  několik  držitelů  většinou  měštanů 
budějovických;  od  r.  1736  jest  majitelkou  obec  Budějovická.  Dvůr  by 
zrušen  a  rozprodán.  Zámeček  jest  prostá,  jednoduchá  budova  barokní. 


-  17 


Obec  má  na  250  ob\'vatel  a  dvojtřidní  českou  školu.  Položena  jest  na 
kopci,  a  proto  na  všechny  strany  jest  odtud  pékn\''  rozhled.  Obrátíme-li 
zraky  k  východu,  zříme  nedaleko  vesničku  Z  b  o  r  o  v,  honosící  se 
velmi  pěknou  dvojti^ídní  školou,  uprostřed  návsi  postavenou.  Dějiny 
Zborova  v  dobách  starších  jsou  málo  známy.  Většinou  drželi  ji  různi 
měšťané  budějovičtí.  Od  r.  1555  stala  se  majetkem  rodiny  Kořensk\'ch 
z  Terešova,  od  r.  1709  připadla  koupi  k  panství  třeboňskému.  Ne- 
daleko odtud  směrem  k  Borovanům  stojí  o  samotě  dvťJr  Mysletín. 
Kdysi  stávala  tam  také  tvrz. 
po  níž  psali  se  vladykové 
z  Mysletína.  Na  začátku  XVI. 
století  náležel  již  Mysletín 
k  panství  třeboňskému,  u  ně- 
hož po  některých  přestávkách 
setrval. 

Překročivše  na  jihu  od 
Doubravic  železniční  traf,  při- 
jdeme 1)0  malé  chvíli  do  ves- 
ničky V  i  d  o  v  a,  ležící  neda- 
leko pravého  l)řehu  řekyíMalše. 
Za  nejstarších  dob  b\''vaia 
manstvím  králo\'sk\-m  a  po- 
zději samostatným  statkem 
s  tvrzí.  Jako  nejstarší  držitel 
znám  jest  Jindřich  z  Vidovpole. 
Rodina  jeho  nosila  na  štítě  tři 
šípy,  hroty  k  sobě  obrácené. 
Potom  zdědil  \'idov  Jindřich 
Kolman  z  Křikavy,  jenž  r.  141") 
tvrz  Vidovpole  s  poplužním 
dvorem  a  mljmem  na  řece 
Malši  s  rybáky  a  celou  ves 
Hodějovice  s  platy  prodal  Ja- 
novi Tožice    z  Tožice    za   505 

kop  grošů.  Roku  1541  připomíná  se  tvrz  již  jako  spustlá  a  ná- 
ležela tehdy  k  panství  třeboňskému.  Zbytky  této  tvrze  znamenati  jest 
severozápadně  ode  vsi  na  pahorku,  jenž  jako  ostroh  vybíhá  do  ryb- 
níka, řečeného  ,Tvrzský'.  Nedaleko  vesnice  nalézají  se  mohyly,  z  větší 
části  již  prozkoumané.  As  půl  hodiny  cesty  na  jih  na  samém  břehu 
Malše  rozkládá  se  pěkná,  pokročilá  obec  Plavo.  Leží  v  úrodné  kotlině, 
chráněné  na  východ  i  západ  lesnat5'mi  hřbety.  V  blízkém  lese  nale- 
zena řada  mohyl  kamenných  i  slovanských.  Většina  z  nich  jest  pro- 
zkoumána,  a  nalezené   předměty  uloženy  jednak   v  museu  zemském, 


KRIZOVÁ  CHODBA 

V  BÝV.  KLÁŠTEŘE  DOMINIKÁNťl 

V  Č.  BUDĚJOVICÍCH. 


-  18 


jednak  v  městském  museu 
č.  budějovickém.  Obec  má  as 
300  obyvatel  a  školu  dvojtřidní. 

Jdouce  dál  na  jih  podél 
řeky  Malše,  dojdeme  za  půl  ho- 
diny staroslavného  mista,  pa- 
mátných Doudleb.  Staro- 
slavné Doudleby,  kromě  Ne- 
tolic  a  Ch\'nova  nejslavnější 
a  nejstarší  osada  \-  jižních 
Cechách,  stojí  na  příkrém  ostro- 
hu se  tří  stran  řekou  Malší 
omývaném.  Dělí  se  na  bývalŇ- 
Vyšehrad,  na  němž  nyní  kostel 
a  fara  stojí  a  na  ves.  jež  do- 
týká se  Vyšehradu  se  všech 
stran.  Zemanská  tvrz  stá\  ala 
v  Doudlebech  \ýchodnč  od 
kostela,  jakž  znáti  j(^st  ještě 
na  [iřikopu  p("lihr;mn(;'  městiště 
obkličujícím.  V  dávn\''ch  dobách 
bvwdv  hlavním  místem  kmene 


BVV.  KLASTEií  DOMI.VIK.XNI' 
V  Č.  BUDĚJOVIC  í(  i  I. 

DoudIe])anů  a  krajina  kolem  dlouho 
potom  naz5'vána  krajem  Doudleb- 
ským. Když  stály  celé  Čechy  pod 
vládou  knížat  Pražských,  sídleli  na 
Doudlebském  hradě  úředníci  kní- 
žecí. Později  dostaly  se  v  držení 
rodu  zemanského,  zemanů  z  Dou- 
dleb. Ti  nosili  na  štítě  muže  s  do- 
bytým mečem,  jindy  jen  lidskou 
hlavu.  Z  prvních  připomíná  se 
Čeněk  z  Cipína  a  syn  jeho  Dvořat. 
Jako  majetek  četně  rozvětvené  ro- 
diny jmenují  se:  Doudleby,  Paso- 
vaře,  Michnice.  Němčíce.  Jivovice. 
Heršlák,  Trojanov,  Soběnov,  Perné, 
Řevnovice,  Hůrka,  Slaveč  a  Římov. 


Fit.  V.  Vlasák. 


POMNÍK  VOJTĚCHA  LANNY 
V  Č.  BUDĚJOVICÍCH. 


—  19  - 


Poslední  zeman  z  Doudleb  byl  Petr,  ten  prodal  svůj  majetek  (Doudleby, 
Straňany,  Nedabyle,  Strážkovice,  Borovnice,  kmecí  dvůr  v  Perném) 
r.  1522  Vácslavovi  Metelskému  z  Felsdorfu.  Rod  Petrův  držel  pak 
ještě  hojné  statky  v  kraji  Bechyňském.  Doudleby  byly  pak  rozděleny. 
Jednu  část  koupila  r.  1544  od  Aíetelského  obec  Budějovická,  druhou 
držela  Alžběta  Kořenská  z  Terešova,    jež  r.  1575  prodala    ji  Vilémovi 


Fot.  V.  Vlasák. 


^^W                        tÁlL'iiL 

I 

^HH^Hg^^^^^c^^^^^^H 

mhm\i  i      <>  ^^^^^^^^^^1 

^e"'' *-'"  ^mhHPÍÍ^^^H 

^^^^^^I^^H^H 

^^^^H^^HI^^HI 

JUSTICM  PALÁC  A  UKK.  Dl  iM  V  ť.  BUDÉJOMCICH. 

z  Rožmberka.  Na  starém  bývalém  hradišti  stojí  farní  chrám:  ve  století 
XIV.  b\'val  středem  rozsáhlého  děkanátu.  Původní  budova  b\'vala 
patrně  dřevěná,  nebof  po  ní  nezlnio  ani  stopy,  nynější  pochází  z  po- 
sledních let  XV.  století.  Hlavní  oltář  ozdoben  jest  velmi  zajímavou 
památkou  středověkého  malířství,  obrazem  Mariánsk\''m,  provedeným 
na  desce  112  cm  vysoké  a  84  cm  široké  z  prvních  let  XV.  století.  Z  ko- 

Fot.  V.  Vlasák. 


i 

pi 

S 

^^B  '"^'"^l^  1B.'  .^F-'l 

éhiJÍHK 

a&^^^^mX  ■^/'_L_^;J 

1 

ET 

PV 

I 

K^^ 

'      <t 

1 

KRUMLOVSmALEJE. 


20 


stela  Doudlebského  pocházejí  i  deskové  obrazy  z  konce  XV.  století, 
jež  jsou  nyní  v  městském  museu  českobudějovickém.  Na  místě  b\''va- 
lého  hradiště  kopáno  a  nalezeny  kosti,  železo,  korál\%  střep}^  a  popel. 
Obec  čítá  dnes  na  300  obyvatel.  Školu  má  dvojtřídní.  Na  levém  bi^ehu 
Malše  proti  samoín\'m  Doudlebům  je  vesnička  Straňany.  Obě  spo- 
juje dřevěná  lávka,  na  jejíž  místě  zařizuje  se  nový  železný  most. 

Fot.  V.  Vlasák. 


..^ 


ilIliUiiliillIlti. 


(•';■  ■.•'■   Siř* 

■  »lir'ii»"ir'l— 


.MUSEUM  y  C.  BUDĚJ0\'1CÍCH. 

Obrátime-li  od  Doudleb  zrak  k  v\''chodu,  zříme  na  táhlém  kopci 
vesničku  Střížov,  spočívající  na  nejvyšším  bodě  z  celého  okresu 
(.^21  m).  Odtud  na  všechny  strany  široký  rozhled  do  roviny  č.  budějo- 
vické i  na  jih  k  horám  Slepičím  a  Blanskému  lesu.  Kostel  ve  Střížově 
připomíná  se  již  v  prvních  letech  XIV.  století.  Y  Kostnici  uložena  je  stará 

rol.  v.  Vlasák. 


DOBRA  VODA. 


—  21   — 


křtitelnice,  v  níž  křtěn  slavný  jihočeský  rodák  Jan  Žižka  z  Trocnova. 
Křtitelnice  ta  objevena  před  časem  známým  jihočeským  křisitelem 
památky  Ku1:)atovské  Fr.  M.  Čapkem.  Na  zahradě  jednoho  statku  jest 
památník,  kde  prý  držen  hod  po  křtu  Žižkově.  V  lodi  kostela  jest 
náhrobek  Karla  Kořenského  z  Terešova.  zemřelého  v  r.  1619.  Škola 
jest  trojlřídní.  Obyvatelů  asi  400.  Kráčejícím  dále  k  jihu  podle  řeky 
Malše,  objeví  se  krátce  před  očima  Hamr.  nyní  knížecí  dvůr  a 
mlýn,  jindy  sídlo  tvrze,  dvora, 

pivovaru,     ml\'na    a    několika  Fot.  v.  viasak. 

chat,  jež  stávaly  pod  hrází  ve- 
likého rybníka,  dnes  rovněž 
zaniklého.  V  XV.  věku  drželi 
Hamr  Puklicové  ze  Vztuh.  — 
Roku  1570  koupil  jej  Jindřich 
Vojíř  z  Protivce  a  připojil  ku 
zboží  Rímovskému.  Později 
dostal  se  v  majetek  Jana  Zá- 
horského  z  Brloha,  jemuž  však 
byl  i  s  jin\''mi  statky  r.  1620 
skonfiskován  a  pak  připojen 
k  panství  krumlovskému.  Ně- 
kolik kroků  ode  dvora  nalez- 
neme v  lese  stopy  zaniklé  ves- 
ničky M  e  č  í  k  o  v  i  c,  již  neblahý 
osud  nedal  se  dočekati  dnešních 
dob.  Na  její  rozvalinách  strmí 
dnes  vysoký  les,  v  němž  ko- 
páním objeveny  zbytky'  zdí. 
ohořelých  trámů,  části  cihel  a 
nádob,  ano  i  polozasypaná 
studně. 

Překročivše  malx'  potůček, 
octneme  se  na  půdě  nejjižnější 

obce  celého  okresu,  půvabného  výletního  a  poutního  místa  Rímova 
Dolního.  Stará  tvrz  stávala  na  místě  nynějšího  zámečku,  na  le\ém 
břehu  Malše,  naproti  bývalému  hradišti  Bianšo\ickému.  Prvními  majiteli 
jmenuje  se  rodina  zemanů  z  Doudleb,  od  r.  140!  pánů  z  Hlavalec  a  od 
r.  1548  rytíři  Vojíři  z  Protivce.  Ctiborovi  \'ojíři  byl  statek  skonliskován 
a  prodán  Oldřichovi  Eggcnberkovi.  knížeti  na  Krumlově.  'Jen  daroval 
jej  r.  1626  jezuitské  kolleji  krumlovské  na  vydržování  chlapeckého 
semináře  v  Krumlově.  Roku  1648  obdržel  jezuita  Jan  Gurze  dovolení, 
aby  založil  v  Dolním  Rímově  kapli  Loretánskou  s  ambitem  a  křížovou 
cestu  s  25  zastaveními.    vStavba  provedena  v  letech  1658—1672.  Také 


KOSTEL  V  DOBRK  VODĚ. 


22  — 


bývalá  tyrz  přestavěna  do  nynější  podoby.  Po  zrušení  řádu  jezuitského 
držel  statek  římovský  stát  až  do  r.  1801.  kdy  koupil  jej  kníže  Schwar- 
cenberk.  Ale  již  r.  1814  jej  prodal:  v  držení  jeho  vystřídali  se  Frant. 
Lang,  Jos.  Spatzierer  a  od  r.  1844  rodina  Lorencox  a.  Kostelík  vj^stavěn 
\-  slohu  barokním.  Obrazy  sv.  Tomáše  xAquin.  a  P.  Marie  pocházejí 
pr5'  od  slavného  malíře  Skréty.  Ze  čtyř  oltářů  v  ambitu  má  uměleckou 
cenu  jen  oltářík  sv.  Václava  se  slušn\'m  obrazem  a  pěkn5'ni  barokním 
rámcem.  Kaple  loretánská  jest  prostá  stavba,  uvnitř  napodobením 
starxxh  loretsk\''ch  íresk  ozdobená,  v  ní  od  poutníků  ctěná  socha 
P.  Marie,  slušná  řezba  ze  XYIl.  století.  V  okolí  celkovým  obvodem  as 
hodinu  cesty  jest  2,5  větších  a  menších  kaplí,  vše  velmi  střízlivým 
slohem  barokním  s  výzdobou  sošnickou  a  malířskou  malebnou  sice.  ale 
namnoze  jen  menší  umělecké  ceny.  Škola  jest  trojlřidni.  Ku  katastrální 

Fot,  V.  Vlasák. 


RULWLFO\'. 


obci  Rímovu  patří  ještě  Rimov  Horní  a  Horní  a  Dolní  \'esce. 
Čítá  900  obyvatel  a  120  domů.  Okolí  Kímova  jest  velice  půvabné  a  proto 
vyhledávají  je  za  letní  doby  četní  výletníci,  aby  tu  vzdáleni  tísnivých 
poměrů  velkoměstsk\'ch  užívali  nerušené  darů  matky  přírody.  Z  Rimova 
za  hodinu  dojdeme  ve  směru  severozápadním  ku  P 1  a  v  n  i  c  i.  kdež  nalézá 
se  knížecí  (Svarcenbersk}')  velkostatek,  pivovar  a  hostinec  s  příjemnou 
zahradou,  kamž  za  letní  doby  četné  spolky  z  okolí  a  z  Č.  Budějovic 
pořádají  své  vvdety.  Nedaleko  u  samoty  Olmanky  na  vyv\'šcném  místě 
v  lese  prof.  Woldřich  učinil  nález  četných  předmětů  bronzových.  As 
čtvrt  hodiny  cesty  v  témže  směru  severozápadním  leží  rozlehlá  vesnice 
Kamenný  Újezd.  Má  dnes  na  1300  obyvatel,  čtyřiřídní  školu  a  kostel. 
Kostel  újezdsk\'  připomíná  se  již  r.  1383  a  náleží  mezi  nejstarší  kostely 
na  českém  jihu.  Ovšem  původní  stavba  se  nezachovala.  Nynější  budova 
pochází  z  doby  AHadislavovy  a  od  téhož  asi  stavitele  jako  kostel  I)ou- 
dlebsk}"-  Lod  chrámová  je  z  r.  1727.  V  kostele  z  obrazů  vedle  jinjxh 
zasluhuje    zmínky   deskovx'    obraz   P.  Marie  112  cm  vysok\''  a  78"5  cm 


23 


širok}',  kopie  Madonny  Doudlebské  z  XV.  století.  Xa  západ  od  Újezda 
jsou  d\^ě  samoty;  jedna  řečená  „u  Kotků",  druhá  „Mašek"  či  „Maš- 
kovec".  Ale  tato  poslední  původně  stávala  o  kus  dále  k  jihu,  na  stráni 
řeky  Vltav3^  V  místě  tom  spatřují  se  dosud  skrovné  zbytky  hradu, 
který  se  Maškovec  jmenoval  a  sídlem  vladjdv  Újezdských  býval.  Újezd 
b5'val  již  v  XIII.  století  v  držení  tohoto  rodu,  od  něhož  původ  vzali  i  pá- 
nové ze  Strakonic,  Pořešína,  Drahonic,  Křemže  a  Srdova.  Erbovním 
znakem  jejich  byl  šíp.  Vernéř  z  Újezda  přítomen  byl  r.  1263,  když 
král  ( )takar  klášter  Zlalo-korunsk\' zakládal,  jako  svédek.  Část  vsi  Újezda 
(lrže'l    již  roku    14,'!,^  Oldřich    z  Rožmberka.    Hrad   Maškovec    za  válek 

Fot.  V.  Vlasák. 


DOUDLEBY. 


husitsk5'ch  l)yl  majetkem  Racka  z  Drahonic,  přítele  pověstného  Smilka 
ze  Křemže  a  Jana  Roubíka  z  Hlavatec.  Od  r.  \455  přešel  hrad  i  ves 
Újezd  v  držení  Jindřicha  z  Rožmberka. 

Po  krásné  erární  silnici  přijdeme  po  malé  chvíli  ku  kamcnoúheln\'m 
dolům,  nyní  tich\'m  a  opuštěným.  Minouce  je,  dojdeme  za  půl  hodiny 
do  Včelné,  skládající  se  ze  sam\'ch  malv^ch  domků  a  náležející  k  ne- 
dalekému Poříčí,  malebné  na  břehu  Vltavy  rozloženému.  V  Poříčí 
nalézá  se  zemsky"  statek  a  zámeček,  kter\'^  povstal  z  bývalé  tvrze. 
První  její  držitelé  bjdi  erbu  střely  a  stejného  původu  s  vladykami 
z  Újezda,  od  něhož  bezpochyby  blízké  Poříčí  jako  zvláštní  statek  od- 
děleno. Po  členech  této  rodiny  drželi  dále  Poříčí:  Svatomír  z  Doudleb, 
Václav  Talafous  z  Dobřan,  Bušek  z  Poříčí,  Markvart  z  Hřebene,  Adam 
vSudek  z  Dlouhé,  Jan  Křenour  z  Křenového,  Blažej  Pibr  z  Olešnice, 
Jan  Kolkreitár  z  Kolkreitu,   Kilián  Špandel,  Štěpán  Vamberskv'  z  Ro- 


—  24 


hatec  a  na  Račicích  a  Jan  Jiří  Truksa 
ze  Vrábí,  jenž  o  statek  po  bitvě 
bělohorské  přišel.  Potom  dostali  jej 
builějovičti  dominikáni  a  drželi  jej 
až  do  zrušení  kkistera  r.  1 785.  Oby- 
vatelů má  Poříčí  skoro  400.  Škola 
jest  trojtřidní.  Na  druhé  straně  řeky 
rozkládá  se  vesnička  Boršov. 
čítající  na  300  obyvatelů.  Školu  má 
dvojtřídní  českou.  Blíže  vsi  na  skal- 
natém, romantickém  břehu  Vltavy 
dosud  možno  najíti  místo,  kde 
ze  skrovných  zbytků  soudili  mů- 
žeme, že  tam  stávala  tvrz.  Ačkoliv 
se  v  listinách  nikdo  nepřipomíná,  sou- 
díme, že  tu  stávala,  poněvadž  Boršov 
lni  statkem  z\iášlnim.  náležejícím 
pánům  z  Boršova  erbu  šípu.  Po  roce 
1286  daroval  Alijert  z  Poříčí,  jinak 
také  ze  Stropnice,  kostel  a  ves 
Boršov.  pokud  mu  náležela,  klášteru 


AMBITY  KO.STEÍ.A  V  lilMOVĚ 


KOSTEL  V  RIMOVE. 

\'yšebrodskému.  Ve  století  Xl\'. 
jmenují  se  jako  majitelé  Boršova  vla- 
dykové  z  Jivovic  a  Doudleb.  Po- 
sledním z  nich  znám  je  Beneš  Plachta 
z  Boršova.  O  pozdějších  osudech 
tvrze  není  nic  známo.  Nyněj